ze dne 18. dubna 1990
Federální shromáždění Československé federativní republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST I
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
(1) Občané mohou individuálně provozovat podnikatelskou činnost v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Ke společnému provozování podnikatelské činnosti občané mohou vytvářet obchodní společnosti,
1) tichou společnost nebo konsorcium.
2)
(2) Podnikatelskou činností podle tohoto zákona se rozumí trvalé provozování výroby, obchodu nebo poskytování služeb a prací anebo jiných činností za účelem získávání trvalého zdroje peněžních příjmů (dále jen „podnikání“).
(3) Tento zákon se nevztahuje na tvorbu děl ve smyslu autorského zákona, na výkon výdělečné činnosti lékařů a jiných zdravotnických pracovníků, ověřovatelů (auditorů) a na poskytování právní pomoci, popřípadě na výkon obdobných specializovaných činností, pokud jsou upraveny zvláštními předpisy.
§ 2
Občan podnikající podle tohoto zákona (dále jen „podnikatel“) může provozovat i činnost vyhrazenou zvláštními předpisy organizacím,
3) a to ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako organizace, s výjimkou činnosti vyhrazené takto státu nebo zvláštním předpisem určené organizaci.
4)§ 3
Podnikateli nelze stanovit povinnosti ve státním plánu hospodářského a sociálního rozvoje.
§ 4
(1) Podnikatel může při podnikání zaměstnávat neomezený počet pracovníků.
(2) Vztah podnikatele a pracovníka se řídí pracovněprávními předpisy.
5) Pracovněprávní vztah nemůže vzniknout mezi manžely.
§ 5
Podnikatel je oprávněn za účelem podnikání nabývat majetek v neomezeném rozsahu.
ČÁST II
OPRÁVNĚNÍ K PODNIKATELSKÉ ČINNOSTI
§ 6
(1) Oprávnění k podnikatelské činnosti podle tohoto zákona vzniká registrací provedenou na základě žádosti u orgánu příslušného k registraci.
(2) Orgán příslušný k registraci provede registraci, pokud podmínky a náležitosti žádosti odpovídají ustanovením tohoto zákona.
§ 7
(1) Podmínkou registrace je věk nejméně 18 let žadatele, jeho způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost a odborná kvalifikace, pokud ji povaha podnikání vyžaduje.
(2) Bezúhonnost orgán příslušný k registraci posuzuje ve vztahu k předmětu podnikání s ohledem na ochranu práv jiných občanů a organizací.
(3) Je-li podle zvláštních předpisů
6) k výkonu činnosti, která má být předmětem podnikání, třeba zvláštního povolení, oprávnění nebo průkazu způsobilosti, nelze registraci provést bez předložení příslušného dokladu.
(4) V případě, že podnikatel má v úmyslu uskutečňovat podnikatelskou činnost, jejímž předpokladem je určitá odborná kvalifikace, způsobilost nebo oprávnění, prostřednictvím vedoucího nebo jiného pracovníka, musí uvedené podmínky splňovat tento vedoucí nebo jiný pracovník.
§ 8
(1) V žádosti o registraci žadatel uvede
a) své jméno, příjmení, místo trvalého bydliště, rodné číslo, popřípadě tyto údaje týkající se vedoucího nebo jiného pracovníka (
§ 7 odst. 4),
b) předmět podnikání,
c) místo podnikání, je-li trvalé,
d) obchodní název (firmu),
7) popřípadě ochrannou známku,
8) jichž bude užívat. Obchodní název se skládá z příjmení podnikatele, popřípadě z dodatku zamezujícího zaměnitelnost; orgán příslušný k registraci může připustit i jiný obchodní název (firmu),
e) den zahájení podnikání.
(2) K žádosti o registraci je žadatel povinen připojit
a) doklad o povolení, oprávnění nebo způsobilosti, pokud je potřebný podle
§ 7 odst. 3 tohoto zákona pro předmět podnikání, o jehož registraci se žádá,
b) doklad o odborné kvalifikaci, způsobilosti nebo oprávnění vedoucího nebo jiného pracovníka, pokud je podle
§ 7 odst. 4 tohoto zákona tento doklad pro podnikání nezbytný,
c) výpis z rejstříku trestů.
(3) Žadatel, který nemá trvalé bydliště na území Československé federativní republiky, přiloží též povolení k podnikání, udělené příslušným ústředním orgánem státní správy republiky, na jejímž území hodlá podnikat.
(4) Orgán příslušný k registraci může upustit od požadavku předložení dokladu o odborné kvalifikaci, jestliže žadatel jiným způsobem prokáže přiměřenou praxi a zkušenosti v oboru podnikání, o jehož registraci žádá.
§ 9
(1) Rozhodnutí o registraci obsahuje náležitosti uvedené v
§ 8 odst. 1, popřípadě i časové omezení registrace, pokud o ně žadatel požádal.
(2) Orgán příslušný k registraci zašle opis rozhodnutí o registraci orgánu vykonávajícímu správu daně, příslušné pojišťovně a příslušnému orgánu státní statistiky. Jde-li o podnikatele, který má bydliště na území Československé federativní republiky, zašle opis rozhodnutí o registraci i orgánu, který provádí jeho sociální zabezpečení.
(3) Na základě oznámení podle
odstavce 2 přidělí příslušný orgán státní statistiky podnikateli identifikační číslo.
§ 10
(1) Podnikatel je povinen orgánu příslušnému k registraci oznámit všechny změny týkající se údajů a dokladů, které je povinen uvést a předložit při podání žádosti o registraci, popřípadě předložit doklady o nich, a to do 15 dnů od vzniku těchto změn.
(2) Na základě hlášení podnikatele podle
odstavce 1 orgán příslušný k registraci rozhodne o změně rozhodnutí o registraci anebo registraci zruší.
§ 11
(1) Orgán příslušný k registraci zruší registraci, jestliže
a) podnikatel pozbyl povolení, oprávnění nebo způsobilost, pokud jsou podle
§ 7 odst. 3 tohoto zákona pro předmět podnikání potřebné,
b) podnikatel byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání,
c) o to podnikatel požádá.
(2) Orgán příslušný k registraci může registraci zrušit, jestliže podnikatel závažným způsobem porušuje podmínky nebo povinnosti vyplývající z rozhodnutí o registraci, z tohoto zákona nebo z ostatních obecně závazných právních předpisů nebo porušuje zásady poctivého obchodního styku nebo hospodářské soutěže;
9) byla-li registrace zrušena z těchto důvodů může občan požádat o novou registraci nejdříve po uplynutí jednoho roku od právní moci rozhodnutí o zrušení registrace.
(3) Orgán příslušný k registraci může registraci zrušit z důvodů uvedených v
odstavci 2 nejdéle do tří měsíců od zjištění důvodů, které jej ke zrušení registraci opravňují, nejpozději však do jednoho roku od jejich vzniku.
(4) V rozhodnutí o zrušení registrace stanoví orgán příslušný k registraci lhůtu potřebnou pro ukončení podnikání, splnění uzavřených smluv a pro ukončení případných pracovněprávních vztahů.
(5) Orgán příslušný k registraci zašle opis rozhodnutí o změně nebo zrušení registrace orgánu, vykonávajícímu správu daně, příslušné pojišťovně, příslušnému orgánu, který provádí sociální zabezpečení podnikatele, a příslušnému orgánu státní statistiky. Je-li podnikatel zapsán do podnikového rejstříku, zašle orgán příslušný k registraci opis rozhodnutí o zrušení registrace příslušnému rejstříkovému soudu.
(6) Orgán příslušný k registraci pozastaví podnikateli výkon té podnikatelské činnosti, k jejímuž výkonu je nezbytná podle
§ 7 odst. 4 odborná kvalifikace, způsobilost nebo oprávnění, jež podnikatel nemá, a kterou vykonával za něho vedoucí nebo jiný pracovník, který podle oznámení podnikatele přestal být jeho pracovníkem. Po předložení dokladů, kterých je k podnikání třeba podle
§ 7 odst. 3 nebo
4 tohoto zákona, orgán příslušný k registraci své rozhodnutí o pozastavení výkonu podnikatelské činnosti zruší.
§ 12
(1) Oprávnění k podnikatelské činnosti zaniká
a) rozhodnutím orgánu příslušného k registraci (
§ 11),
b) smrtí podnikatele.
(2) Nezaniká-li smrtí podnikatele činnost uvedená v rozhodnutí o registraci, přecházejí jeho práva a povinnosti z podnikatelské činnosti na jeho dědice, a to pouze na dobu nezbytně nutnou ke splnění povinností ze závazků vzniklých před smrtí podnikatele. Podmínkou dalšího podnikání je oprávnění podle
§ 6.
ČÁST II A
ZEMĚDĚLSKÁ VÝROBA PROVOZOVANÁ SAMOSTATNĚ HOSPODAŘÍCÍMI ROLNÍKY
§ 12a
(1) Zemědělskou výrobou provozovanou podnikatelem (dále jen „samostatně hospodařící rolník“), jehož činnost spočívá v provozování zemědělské výroby včetně hospodaření v lesích a na vodních plochách (dále jen „zemědělská výroba“), se podle tohoto zákona rozumí činnost fyzické osoby, která osobně, nebo pomocí jiných osob
a) vyrábí výrobky zemědělské výroby za účelem získání trvalého zdroje příjmů, zejména jejich prodejem, popřípadě
b) provádí úpravu nebo jiné zpracování své zemědělské produkce; pokud je třeba k této činnosti souhlasu podle zvláštních předpisů,
9a) jen s tímto souhlasem nebo
c) poskytuje příležitostně práce nebo výkony v souvislosti se zemědělskou výrobou, při nichž využívá prostředků a zařízení sloužících zemědělské výrobě, zpravidla v době, kdy nejsou pro tuto výrobu plně využívány, nebo dobývá nevyhrazené nerosty.
(2) Samostatně hospodařící rolník provozuje zemědělskou výrobu vlastním jménem, na vlastní účet a odpovědnost.
§ 12b
(1) Příslušný orgán České republiky nebo Slovenské republiky
9b) zapíše samostatně hospodařícího rolníka do evidence na základě jeho ohlášení.
(2) V evidenci podle
odstavce 1 je uvedeno jméno a příjmení samostatně hospodařícího rolníka, místo jeho trvalého bydliště, rodné číslo, popřípadě údaje o zvláštním oprávnění nebo povolení, pokud se k určitému druhu činnosti podle zvláštních předpisů vyžadují,
9a) a den zápisu do evidence.
(3) Samostatně hospodařící rolník ohlásí příslušnému orgánu do 15 dnů změnu skutečností vedených v evidenci, jakož i ukončení své zemědělské výroby.
§ 12c
(1) O zápisu do evidence vydá příslušný orgán samostatně hospodařícímu rolníkovi osvědčení. Současně vyrozumí příslušný orgán vykonávající správu daně, příslušnou pojišťovnu, příslušný orgán státní statistiky a příslušný orgán provádějící sociální zabezpečení; stejně se postupuje při změně a zániku skutečností vedených v evidenci a při ukončení zemědělské výroby.
(2) Na základě vyrozumění podle
odstavce 1 přidělí příslušný orgán státní statistiky samostatně hospodařícímu rolníkovi identifikační číslo, které orgán uvedený v
§ 12b odst. 1 zapíše do evidence.
§ 12d
(1) Jednotlivě hospodařící rolník vedený doposud v evidenci obecního úřadu
9b) podle dosavadních předpisů
9c) se považuje dnem účinnosti tohoto zákona za samostatně hospodařícího rolníka s právy a povinnostmi v tomto zákoně vymezenými.
(2) Samostatně hospodařící rolníci nakupují výlučně pro potřebu svého hospodářství za ceny bez daně z obratu výrobky uvedené ve zvláštním předpisu.
9d)
§ 12e
Samostatně hospodařící rolník vedený v evidenci podle
§ 12b se může zapsat do podnikového rejstříku. Návrh na zápis může v takovém případě podat k začátku kalendářního roku, nejpozději do 15. února běžného roku, a současně je povinen o této skutečnosti vyrozumět orgán příslušný k evidenci.
§ 12f
Právní vztahy při provozování zemědělské výroby a v souvislosti s ní mezi samostatně hospodařícími rolníky navzájem nebo mezi nimi a československými právnickými osobami a podnikateli se řídí hospodářským zákoníkem, s výjimkou ustanovení, jež stanoví bez souhlasu stran vznik povinnosti uzavřít, změnit nebo zrušit smlouvu nebo pravomoc založit, změnit nebo zrušit závazkové vztahy, jakož i těch ustanovení, která svým obsahem neodpovídají povaze provozování zemědělské výroby nebo jsou v rozporu s postavením samostatně hospodařícího rolníka.
§ 12g
Samostatně hospodařící rolník je povinen vést účetnictví v souladu se stanovenými účetními zásadami.
9e)§ 12h
Ustanovení
části II a
§ 13,
§ 18 odst. 2,
§ 23,
25 a
28 se na samostatně hospodařícího rolníka nevztahují.
ČÁST III
PRÁVNÍ POMĚRY PODNIKATELŮ
§ 13
(1) Pokud v předchozím kalendářním roce přesáhl základ daně
10) podnikatele z jeho podnikatelské činnosti částku 540 000 Kčs a zaměstnává v pracovním poměru více než 25 pracovníků, je povinen zapsat se do podnikového rejstříku.
11) Návrh na zápis je podnikatel povinen podat do 15. února následujícího roku a současně o této skutečnosti vyrozumět orgán příslušný k registraci.
(2) Podnikatel, který byl podle
odstavce 1 zapsán do podnikového rejstříku, zůstává v tomto rejstříku zapsán i v případě, že v následujících letech nesplní podmínky uvedené v
odstavci 1.
(3) Do podnikového rejstříku se může při zahájení soukromého podnikání nebo na počátku kalendářního roku, nejdéle do 15. února, zapsat registrovaný podnikatel bez ohledu na ustanovení
odstavce 1.
§ 14
(1) Na podnikatele zapsaného do podnikového rejstříku se vztahují ustanovení právních předpisů upravujících práva a povinnosti československých právnických osob, pokud zákon nestanoví jinak nebo pokud to povaha věci nevylučuje.
(2) Předpisy o normalizaci
12) a metrologii
13) se vztahují na všechny podnikatele.
§ 15
(1) Na věci ve vlastnictví podnikatele, sloužící k podnikání, se vztahují ustanovení obecně závazných právních předpisů o osobním vlastnictví a spoluvlastnictví, s výjimkou ustanovení
občanského zákoníku o zdroji, účelu a o předmětu osobního vlastnictví.
14)
(2) Podnikatel může nakládat též s právy a jinými hodnotami spojenými s podnikatelskou činností.
§ 16
(1) K použití majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů potřebuje podnikatel při zahájení podnikání souhlas druhého manžela. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela nepotřebuje.
(2) Soud na návrh jednoho z manželů zruší bezpodílové spoluvlastnictví manželů v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti.
(3) Je-li podnikatelská činnost po zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů vykonávána podnikatelem společně nebo za pomoci manžela, který není podnikatelem, rozdělí se mezi ně příjmy z podnikání v poměru stanoveném písemnou smlouvou; nebyla-li taková smlouva uzavřena, rozdělí se příjmy rovným dílem.
§ 17
Podnikatel může jednat prostřednictvím zástupce. Pracovník podnikatele je jako jeho zástupce oprávněn k právním úkonům, k nimž při plnění pracovních úkolů obvykle dochází. Pro zastoupení na základě plné moci platí ustanovení
občanského zákoníku.
§ 18
(1) Občanskoprávní vztahy mezi podnikateli a jinými občany se řídí občanským zákoníkem, pokud tento zákon nebo jiné právní předpisy nestanoví jinak.
(2) Právní vztahy při uskutečňování podnikatelské činnosti mezi podnikateli a československými právnickými osobami, jakož i mezi podnikateli navzájem se řídí hospodářským zákoníkem, s výjimkou ustanovení, jež stanoví bez souhlasu stran vznik povinnosti uzavřít, změnit nebo zrušit smlouvu nebo pravomoc založit, změnit nebo zrušit závazkové vztahy, jakož i těch ustanovení, která svým obsahem neodpovídají povaze soukromého podnikání občanů nebo jsou v rozporu s postavením podnikatele, vymezeným v zákoně.
(3) Ustanoveními
odstavců 1 a
2 není dotčen předmět úpravy zákoníku mezinárodního obchodu.
(4) Podnikatel je oprávněn provádět zahraničně hospodářskou činnost za podmínek stanovených zvláštními předpisy.
15)
§ 19
(1) Podnikatel není vázán lhůtami, které jsou stanoveny občanským zákoníkem pro provedení služby a pro odstranění vady poskytnuté služby.
16) Vady poskytnuté služby je povinen odstranit ve lhůtě dohodnuté se zákazníkem; nedojde-li k dohodě o lhůtě k odstranění vady, je povinen tuto vadu odstranit ve lhůtě přiměřené povaze služby a okolnostem jejího poskytování.
(2) Při přijetí věci k opravě, úpravě nebo ke zhotovení věci na zakázku je povinen podnikatel vydat písemné potvrzení o jejím převzetí. Potvrzení o přijetí objednávky
17) je povinen vydat jen na žádost zákazníka. Tyto povinnosti nemá, je-li služba poskytnuta na počkání.
§ 20
O rozsahu poskytnuté služby a o zaplacení ceny za ni je podnikatel povinen vydat písemné potvrzení jen tehdy, pokud o to zákazník požádá.
§ 21
Odpovědnost podnikatele za škodu vzniklou při podnikání jiným občanům se řídí ustanoveními
občanského zákoníku o této odpovědnosti organizací, popřípadě organizací poskytujících služby, jde-li o škodu vzniklou při jejich poskytování.
§ 22
(1) Registrací vzniká zákonné pojištění odpovědnosti podnikatele za škodu vzniklou pracovníkům při plnění pracovních povinností nebo v přímé souvislosti s ním, za kterou podnikatel odpovídá podle
zákoníku práce.
18)
(2) Bližší podmínky tohoto pojištění včetně sazby pojistného upraví obecně závazným právním předpisem ministerstvo financí, cen a mezd České republiky a ministerstvo financí, cen a mezd Slovenské republiky.
§ 23
Podnikatel je při podnikání povinen na vyzvání oprávněných orgánů prokázat své oprávnění k podnikání. Dále je při podnikání oprávněn a povinen používat obchodní název (firmu) uvedený v rozhodnutí o registraci.
§ 24
Prodávat zboží a poskytovat služby na území Československé federativní republiky může podnikatel na místech, která má právo užívat, na trzích nebo na jiných místech k tomu určených.
§ 25
(1) Podnikatel je povinen vést účetnictví, kterým prokazuje příjmy, výdaje a výsledek podnikatelské činnosti, majetek sloužící k jejímu provozování a závazky z této činnosti vyplývající.
(2) Podnikatel vede jednoduché nebo podvojné účetnictví v souladu se stanovenými účetními zásadami.
§ 26
Postavení, práva a povinnosti odborových orgánů, stanovená právními předpisy, nejsou tímto zákonem dotčena.
§ 27
(1) Podnikatel je při podnikání povinen co nejúčinněji chránit životní a přírodní prostředí před škodlivými vlivy, které jsou jeho činností vyvolávány, a zejména dbát toho, aby neohrožoval zdraví jiných občanů; z vlastních zdrojů financuje a uskutečňuje opatření zaměřená na odstranění škod vzniklých jeho činností a opatření k tvorbě a ochraně všech složek životního a přírodního prostředí, ohrožovaných jeho činností.
(2) Podnikatel je povinen budovat zařízení na ochranu životního a přírodního prostředí, uvádět tato zařízení do provozu společně s příslušným výrobním nebo nevýrobním zařízením a trvale zajišťovat jejich plynulý a účinný chod.
Havel v. r.
Dubček v. r.
Čalfa v. r.
6) Například:
§ 25 odst. 2,
§ 34 odst. 1 a
2,
§ 37 odst. 3,
§ 40 odst. 1 a
§ 43 odst. 2 zákona č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství, ve znění
zákona č. 118/1990 Sb.§ 5 odst. 1 a
2,
§ 12 odst. 1,
§ 17,
§ 32 odst. 2 zákona č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu.
§ 3 zákona ČNR č.
62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu.
§ 3 zákona SNR č.
52/1988 Sb., o geologických pracích a o Slovenském geologickém úřadu.
§ 5 odst. 2 a
§ 27 zákona ČNR č.
61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě.
§ 5 a
27 nařízení vlády ČSR č.
192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví.
§ 5 a
27 nařízení vlády SSR č.
206/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví.
§ 13 odst. 1 písm. b),
§ 14 zákona ČNR č.
127/1981 Sb., o vnitřním obchodě, ve znění zákona ČNR č.
116/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č.
127/1981 Sb., o vnitřním obchodě.
§ 13 odst. 1 písm. b),
§ 14 zákona SNR č.
130/1981 Sb., o vnitřním obchodě ve znění zákona SNR č.
108/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon SNR č.
130/1981 Sb., o vnitřním obchodě.
9a) Například
zákon č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č.
86/1972 Sb., o plemenitbě hospodářských zvířat, zákon SNR č.
110/1972 Sb., o plemenitbě hospodářských zvířat,
zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění
zákona č. 102/1988 Sb. a
zákona č. 113/1990 Sb., vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č.
91/1984 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem a vyhláška ministerstva zdravotnictví SSR č.
103/1984 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem.
9c) Směrnice ministerstva zemědělství a výživy ČSR k zajištění nákupu zemědělských výrobků od jednotlivě hospodařících rolníků do státních fondů ze dne 18. května 1970, registrované v částce
20/1970 Sb.