111.
Zákon
ze dne 12. července 1950
o hospodaření s některými místnostmi.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) S místnostmi (po případě s celými budovami), které jsou určeny nebo jichž se užívá k jiným účelům než obytným nebo zemědělským, jako jsou na př. kanceláře, dílny, skladiště, obchodní místnosti, garáže a ateliery (dále jen „místnosti“), se hospodaří podle plánu. Hospodaření podle tohoto plánu je určováno potřebami veřejné správy a hospodářského života, zejména pokud vyplývají z úkolů jednotného hospodářského plánu, požadavky hospodárného využití místností a účelného soustředění úřadů, orgánů, ústavů a podniků, jakož i účelem, pro nějž jsou místnosti určeny.
(2) Při hospodaření s místnostmi podle tohoto zákona je třeba přihlížeti též k potřebám bydlení.
§ 2.
(1) Plán pro hospodaření s místnostmi sestavuje místní národní výbor, a to podle směrnic státního úřadu plánovacího, vydaných v dohodě s ministerstvem techniky a ostatními zúčastněnými ústředními úřady.
(2) K sestavení a provádění tohoto plánu místní národní výbor
a) může uložit vlastníkům budov nebo uživatelům místností, aby hlásili všechny místnosti nebo některé z nich (na př. určitého druhu nebo výměry anebo místnosti uvolněné),
b) může zrušit nájemní nebo jiné smlouvy o užívání místností anebo užívací práva k nim, při čemž uloží uživateli místností, aby je vyklidil do určité lhůty, a
c) přiděluje místnosti, po případě náhradní místnosti podle plánu.
§ 3.
(1) Ten, jemuž byla místnost přidělena, je oprávněn jí užívat dnem, kdy byl o pravomocném přidělení místnosti vyrozuměn, pokud je místnost vyklizena, jinak dnem skutečného vyklizení. Nedojde-li k dohodě o podmínkách užívání, rozhodne okresní národní výbor.
(2) V odůvodněných případech přizná místní národní výbor náhradu skutečné škody, již dosavadní uživatel utrpěl. Při určování náhrady se přihlédne také k výhodám, které budou spojeny s přidělením náhradních místností. Náhradu poskytuje ten, jemuž byla místnost přidělena.
§ 4.
Místnosti, jichž nebude použito k provedení plánu a které mohou být přizpůsobeny k bydlení, prohlásí místní národní výbor za obytné; není-li místní národní výbor stavebním úřadem, prohlásí je na jeho návrh za obytné okresní národní výbor.
§ 5.
Pokud je toho třeba k zjištění a přidělování místností, může místní národní výbor konat prohlídku místností a požadovat potřebná vysvětlení.
§ 6.
Vláda vydá nařízením bližší ustanovení o sestavení a provádění plánu; v tomto nařízení zejména také stanoví, které místnosti se vyjímají z účinnosti tohoto zákona, a může bližší úpravu podrobností svěřit vyhlášce státního úřadu plánovacího, vydané v dohodě s ministerstvem techniky a ostatními zúčastněnými ústředními úřady a uveřejněné v příslušném úředním listě.
§ 7.
(1) Zrušuje se zákon č. 304/1921 Sb., o zabírání budov nebo jejich částí pro účely veřejné, ve znění zákona č. 112/1946 Sb.
(2) Řízení ve věcech zabírání budov nebo jejich částí pro účely veřejné, zahájené před počátkem účinnosti tohoto zákona, bude dokončeno podle dosavadních předpisů; podle týchž předpisů bude postupováno v řízení o náhradě vyplývající z pravomocného rozhodnutí o zabrání.
(3) Nedotčena zůstávají ustanovení zákonů č. 131/1936 Sb., o obraně státu, a č. 138/1948 Sb., o hospodaření s byty.
§ 8.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem, který určí vláda nařízením; provede jej ministr - předseda státního úřadu plánovacího v dohodě s ministrem techniky a ostatními zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Dolanský v. r.