o právech a povinnostech státních zaměstnanců, o řízení ve věcech jejich pracovního poměru a o rozhodčích komisích

(1) Při nastoupení práce složí zaměstnanec tento slib:

(2) Slib se složí tak, že slibující opakuje předčítané znění slibu a podá ruku tomu, kdo slib přijímá.

(3) Po složení slibu podepíše slibující písemné znění slibu opatřené datem, kdy slib byl složen.

(1) Zaměstnanec je povinen uposlechnout příkazu vedoucího a vykonat jej svědomitě, přesně a bez průtahu.

(2) Domnívá-li se zaměstnanec, že příkaz jemu uložený se příčí zásadám lidově demokratického zřízení nebo že by jeho provedením byl ohrožen jiný obecný zájem nebo zřejmě vznikla neodůvodněná škoda, je povinen upozornit na to vedoucího ještě před provedením příkazu. Trvá-li vedoucí na provedení příkazu, dá jej písemně.

(3) Příkazu nesmí však zaměstnanec uposlechnout, odporuje-li zjevně povinné věrnosti Československé republice nebo ukládá-li zřejmě trestné jednání. O takovém příkazu podá zprávu přímo nadřízenému úřadu (orgánu).

(1) Vedoucí zaměstnanec je osobně odpověden za splnění úkolů uložených zaměstnancům, kteří mu podléhají. Je povinen zejména:

(2) Vedoucí nesmí bez důležitých důvodů ukládat přiděleným zaměstnancům provedení prací, které má podle platných předpisů, po případě podle daných příkazů, vykonat sám.

(1) Zaměstnanec je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o nichž se dověděl při práci nebo v souvislosti s ní a které v obecném zájmu nebo v zájmu zúčastněných osob vyžadují, aby byly zachovány v tajnosti.

(2) Povinnosti mlčenlivosti může zaměstnance pro určitý případ zprostit osobní úřad nebo úřad jím k tomu zmocněný.

(3) Zaměstnanci jsou povinni starat se o pečlivé a bezpečné uložení úředních spisů a pomůcek. Zaměstnanci mohou dovolit, aby bylo nahlédnuto do úředních knih, plánů a spisů nebo byly pořizovány z nich opisy nebo výpisy, jen pokud to příslušné předpisy připouštějí.

(1) Zaměstnanec je povinen převzít a vykonávat vedlejší činnost i v jiném oboru státní správy, která odpovídá jeho pravidelným úkolům. Je-li toho třeba, poskytne se mu přiměřená úleva v hlavní činnosti.

(2) Pokud pro výkon činnosti uložené takto zaměstnanci neplatí zvláštní předpisy, odpovídá zaměstnanec za její řádný výkon podle předpisů platných pro jeho činnost hlavní.

(1) Placenou soukromou vedlejší činnost smí zaměstnanec vykonávat jen po předchozím povolení osobního úřadu. Udělené povolení je kdykoliv odvolatelné.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na činnost vědeckou a uměleckou.

(1) Osoby, jež jsou příbuzné nebo sešvagřené v přímé řadě vůbec, v řadě pobočné až do třetího stupně, dále manželé a osoby, jež jsou v poměru poručenském nebo osvojeneckém, nesmějí být zaměstnány tak, aby jedna byla přímo podřízena druhé nebo podléhala její pokladní nebo účetní kontrole.

(2) Uchazeči o přijetí do práce jsou povinni oznámit před přijetím příbuzenský nebo rodinný vztah uvedený v odstavci 1. Vznikne-li takový poměr nebo jiný rodinný vztah až po přijetí, je zaměstnanec povinen tuto okolnost ihned oznámit.

(3) Vyžaduje-li toho zájem služby, může ústřední úřad nebo úřad (orgán) jím k tomu zmocněný povolit výjimku ze zákazu podle odstavce 1.

(1) Zaměstnance lze přechodně přidělit jen na dobu nezbytné potřeby. Má-li přechodné přidělení trvat déle než šest měsíců, u učitelů déle než na dobu školního roku, je k němu třeba souhlasu ústředního úřadu.

(2) O přeložení zaměstnance, s nímž je spojena změna osobního úřadu, rozhoduje ústřední úřad.

(3) O převodu zaměstnance do jiného oboru státní správy rozhoduje dosavadní ústřední úřad v dohodě s ústředním úřadem, do jehož oboru se zaměstnanec převádí.

(4) U odborných zaměstnanců národních výborů se provede opatření podle odstavce 1 věty druhé a podle odstavců 2 a 3 v dohodě s ministerstvem vnitra.

(1) Je-li zaměstnanec pro nemoc nebo pro úraz schopen pracovat trvale nebo přechodně po delší dobu jen v omezené míře nebo sice plně, ale na jiném pracovišti, anebo konat jinou práci než dosud, může osobní úřad učinit vhodné opatření a za tím účelem ho po případě přeškolit nebo poskytnout mu jiným vhodným způsobem příležitost, aby se vyučil (vycvičil) pro jinou práci.

(2) Opatření podle předchozího odstavce buďtež volena tak, aby hmotné zabezpečení zaměstnance nebylo ohroženo a aby opatření byla při tom účelná a hospodárná.

(1) Zaměstnanec je povinen při skončení pracovního poměru řádně předat práci a vrátit pracovní pomůcky.

(2) Zaměstnanec obývající služební nebo naturální byt je povinen při skončení pracovního poměru odstěhovat se z tohoto bytu, jakmile mu bude obstarán přiměřený byt náhradní.

(3) Povinnost mlčenlivosti i povinnost nahradit státu škodu trvá i po skončení pracovního poměru.

(4) Při skončení pracovního poměru vydá se zaměstnanci na jeho žádost osvědčení o délce a způsobu zaměstnání.

(1) Proti zaměstnancům, kteří se proviní tím, že poruší své povinnosti, lze použít bez újmy jejich odpovědnosti podle jiných předpisů jako výchovných prostředků kárných opatření (§ 16).

(2) Kárné opatření lze uložit pouze do měsíce ode dne, kdy se o provinění zaměstnance dozvěděl vedoucí úřadu (orgánu), který je oprávněn kárné opatření uložit (§ 27), nejpozději však do jednoho roku, a jde-li o provinění zjištěné orgány vnitřní kontroly, do dvou let ode dne, kdy se zaměstnanec provinění dopustil.

(1) Jako kárných opatření lze použít

(2) Při rozhodování o tom, jakých opatření má být vůči zaměstnanci použito, je třeba přihlížet k závažnosti jeho provinění, způsobené škodě, míře jeho zavinění a jeho dosavadnímu postoji k práci. Jde-li o porušení povinnosti nepatrného významu, vedoucí je zaměstnanci pouze vytkne a poučí ho o nesprávnosti jeho jednání.

(3) Ustanovení zákona č. 24/1957 Sb., o kárném (disciplinárním) stíhání rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, zůstávají nedotčena.

(4) Za totéž provinění lze uložit zaměstnanci pouze jedno z kárných opatření uvedených v odstavci 1. Byl-li zaměstnanec odsouzen pro trestný čin nebo mu byl uložen trest v trestním řízení správním, popřípadě kárný trest ministerstvem státní kontroly nebo kárné opatření podle zákona č. 24/1957 Sb., nemůže mu být za totéž provinění uloženo ještě také kárné opatření podle tohoto nařízení. Bylo-li o provinění zaměstnance zahájeno některé z uvedených řízení, je třeba vyčkat jeho výsledku; doba tohoto řízení se nezapočítává do doby, ve které lze uložit kárné opatření (§ 15 odst. 2).

(1) Stane-li se zaměstnanec důvodně podezřelým z provinění takové povahy, že jeho dalším setrváním na dosavadním pracovišti by byly ohroženy důležité obecné zájmy, přidělí jej osobní úřad na jiné pracoviště, pokud nedojde k zrušení pracovního poměru. Není-li to možné, učiní podle předpisů o tom platných opatření, aby byl přidělen k jiné práci než ve státní správě, a do doby, než toto přidělení bude provedeno, zprostí ho výkonu práce. Nestrpí-li věc odkladu, učiní uvedená opatření v mezích své příslušnosti služební úřad a oznámí to neprodleně osobnímu úřadu.

(2) Po dobu zproštění výkonu práce přísluší svobodnému zaměstnanci 30 procent a ženatému zaměstnanci 50 procent základního platu. Tato část základního platu se zvyšuje o 10 procent na každé dítě, na které přísluší přídavek na děti, nejvýše však do výše dvou třetin základního platu. Přídavek na děti přísluší nezkrácený. Jiné příjmy získané zaměstnancem v této době se započítávají na tuto částku.

(3) Pominou-li okolnosti, které odůvodňovaly opatření uvedená v odstavci 1, zařídí se jejich zrušení. Prokáže-li se, že se zaměstnanec nedopustil činu kladeného mu za vinu, zařídí se jeho návrat do práce a doplacení příjmů, které mu nebyly vyplaceny vzhledem k ustanovení předchozího odstavce. Na tento doplatek se započítávají jiné příjmy získané v době zproštění výkonu práce.

(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 platí přiměřeně i pro zaměstnance, u nichž zproštění výkonu práce nastalo uvalením vazby.

(1) Rozhodnutí se doručují zaměstnancům do vlastních rukou.

(2) U zaměstnanců, jejichž pobyt přes konané šetření je neznám, nahrazuje se doručení uložením u služebního úřadu.

(1) Proti rozhodnutí může zaměstnanec podat námitky. O námitkách rozhodne úřad (orgán), který rozhodnutí vydal, po projednání se závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí ustavené pro zaměstnancovo pracoviště (dále jen „závodní výbor“).

(2) Z rozhodnutí o námitkách může se zaměstnanec, s výjimkou případů uvedených v odstavci 4, odvolat k nadřízenému úřadu (orgánu); jde-li o rozhodnutí komise nebo odboru národního výboru, může se zaměstnanec odvolat k radě tohoto národního výboru. Tyto orgány rozhodnou o odvolání po projednání s příslušným vyšším orgánem odborového svazu.

(3) Námitky i odvolání musí být podány u úřadu (orgánu), proti jehož rozhodnutí směřují, do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí. Námitky ani odvolání nemají odkladný účinek, s výjimkou námitek a odvolání podaných proti uložení kárného opatření. Jinak platí pro jejich podávání, projednávání a rozhodování obecné předpisy o správním řízení.

(4) Z rozhodnutí o námitkách může zaměstnanec podat stížnost k rozhodčí komisi, jde-li o

(5) Nedotčeny zůstávají zvláštní předpisy upravující uplatňování nároků

(1) Náklady řízení nese státní správa.

(2) Úřad může však uložiti, aby zvláštní náklady řízení nahradil zcela nebo zčásti zaměstnanec, jestliže

(1) Rozhodnutí, jímž byly z úřední moci přiznány zaměstnanci jiné příjmy z pracovního poměru, než mu podle příslušných předpisů náležely, možno kdykoliv pozměnit nebo zrušit.

(2) Pravomoc podle odstavce 1 přísluší úřadu (orgánu), jenž rozhodnutí vydal, po případě úřadu (orgánu) nadřízenému.

(1) Poruší-li zaměstnanec své povinnosti takovým způsobem, že by mu mělo být za to uloženo kárné opatření, oznámí to jeho vedoucí obvyklým způsobem příslušnému orgánu (§ 27).

(2) Orgán, jemuž přísluší uložit kárné opatření, vyslechne před jeho uložením zaměstnance. Je-li toho třeba v zájmu objasnění jeho provinění, popřípadě v závažnějších případech, může pověřit některého zaměstnance, aby provedl podrobné vyšetření věci a vyslechl svědky a znalce.

(3) Kárné opatření lze uložit jen po předchozím projednání s odborovými orgány, pokud k tomu není podle příslušných předpisů*) třeba jejich souhlasu.

(4) Uložení kárného opatření se poznamená v osobním spise zaměstnance; nedopustí-li se zaměstnanec během dvou let od uložení tohoto kárného opatření dalšího provinění, vyřadí osobní úřad záznam o uložení kárného opatření z osobního spisu.

(1) Stížnosti proti rozhodnutí o námitkách (§ 21 odst. 4) projednávají a rozhodují rozhodčí komise, které se zřizují:

(2) Dohodne-li se na tom krajský národní výbor s krajskou odborovou radou, může být zřízena rozhodčí komise také u některých zařízení podléhajících krajskému národnímu výboru pro zaměstnance, jejichž osobním úřadem je toto zařízení. Po dohodě okresního národního výboru s okresní odborovou radou může být zřízena rozhodčí komise také u městských národních výborů pro stížnosti zaměstnanců, jejichž osobními úřady jsou tyto národní výbory nebo zařízení jim podřízená.

(1) Předsedu rozhodčí komise, jeho náměstky a polovinu členů rozhodčí komise jmenuje a odvolává odborový orgán určený Ústřední radou odborů. Druhou polovinu členů rozhodčí komise jmenuje a odvolává úřad (orgán), u něhož byla rozhodčí komise zřízena.

(2) Při jmenování členů rozhodčí komise je třeba dbát, aby v ní byly zastoupeny všechny kategorie zaměstnanců, jejichž spory má tato komise rozhodovat.

(3) Jednotlivé stížnosti projednávají a rozhodují rozhodčí komise v tříčlenných senátech. O odvoláních (§ 36) jednají a rozhodují rozhodčí komise v senátech pětičlenných. Senáty se skládají z předsedy a z dalších členů senátu, které určí předseda senátu; polovinu těchto dalších členů senátu určí předseda senátu z členů rozhodčí komise jmenovaných odborovým orgánem z členů příslušného odborového svazu a druhou polovinu z členů rozhodčí komise jmenovaných úřadem (orgánem), u něhož byla komise zřízena.

(4) Ústřední rada odborů po projednání s příslušnými ústředními úřady (orgány) a krajskými národními výbory podrobněji upraví provádění rozhodčího řízení a blíže vymezí složení a působnost rozhodčích komisí.

(1) Činností v rozhodčí komisi nesmí vzniknout jejímu členu žádná újma v jeho pracovním poměru a v nárocích, které z něho vyplývají; za dobu účasti na jednáních rozhodčí komise zůstává členům rozhodčí komise zachován nárok na jejich příjmy z pracovního poměru, jako kdyby pracovali na svém pracovišti.

(2) Členové komisí vykonávají svou funkci neodvisle.

(3) Bylo-li proti členu komise zavedeno trestní soudní řízení nebo zahájeno řízení kárné, je povinen zdržet se výkonu své funkce po dobu tohoto řízení.

(4) Členové komisí jsou povinni zachovat mlčenlivost o věcech, o nichž se dověděli v řízení a jejichž utajení je v obecném zájmu.

(5) O náhradě případných služebních výdajů členů komisí platí obecné předpisy.

(1) Rozhodčí komise zahájí jednání do 8 dnů od podání stížnosti a vede je tak, aby o stížnosti mohlo být rozhodnuto do dalších 30 dnů.

(2) Rozhodčí komise dbá o to, aby zjistila skutečný stav věci co nejúčelněji a co nejrychleji. Před rozhodnutím sporu vyslechne rozhodčí komise zaměstnance, který stížnost podal, a zástupce úřadu (orgánu), proti jehož rozhodnutí byla stížnost podána, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci.

(3) Během celého průběhu jednání má se rozhodčí komise snažit o to, aby spor byl vyřešen smírem. Dojde-li před rozhodčí komisí k uzavření smíru, je třeba, aby jej rozhodčí komise schválila. Rozhodčí komise přitom dbá, aby smír nebyl v rozporu s platnými předpisy. Schválením nabývá smír účinků pravomocného rozhodnutí.

(4) Bylo-li stížnosti zaměstnance třeba jen zčásti vyhověno, má zaměstnanec nárok na náhradu ušlého výdělku a nutných výdajů, které mu vznikly účastí na řízení. Náhradu mu poskytne úřad (orgán), proti jehož rozhodnutí byla stížnost podána.

(1) Nedojde-li k uzavření smíru, rozhodčí komise v souladu s platnými předpisy napadené rozhodnutí potvrdí nebo zruší. Pokud s předmětem sporu souvisí platové nároky zaměstnance, je rozhodčí komise oprávněna na návrh zaměstnance rozhodnout i o nich.

(2) Rozhodčí komise usnáší se na svém rozhodnutí v neveřejné poradě většinou hlasů členů příslušného senátu. O výsledku hlasování se sepíše zápis, který podepíší všichni členové senátu.

(3) Písemné rozhodnutí rozhodčí komise se vyhotoví do 8 dnů a podepíše je předseda a jeden člen senátu.

(1) Proti rozhodnutí rozhodčí komise může zaměstnanec nebo úřad (orgán), proti jehož rozhodnutí stížnost směřovala, podat odvolání do 15 dnů od doručení jejího rozhodnutí. Odvolání se podává u úřadu (orgánu), u něhož je zřízena rozhodčí komise, proti jejímuž rozhodnutí odvolání směřuje, a nemá odkladný účinek.

(2) O odvolání rozhoduje

(3) Rozhodnutí o odvolání je konečné. Jinak platí o podání odvolání a způsobu jeho projednávání obdobně ustanovení §§ 33 až 35.