Oddíl první
Společná ustanovení o trestech
§ 23
Účel trestu
(1) Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.
(2) Výkonem trestu nesmí být ponížena lidská důstojnost.
Upuštění od potrestání
§ 24
(1) Od potrestání pachatele, který spáchal trestný čin menší nebezpečnosti pro společnost, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze upustit,
a) jestliže vzhledem k povaze spáchaného činu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již projednání věci před soudem postačí k jeho nápravě, nebo
b) jestliže soud přijme záruku nabídnutou společenskou organizací za nápravu pachatele a má za to, že vzhledem k výchovné síle kolektivu, povaze spáchaného činu a osobě pachatele se uložení trestu nejeví nutným.
(2) Upustil-li soud od potrestání, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
§ 25
Soud může upustit od potrestání i tehdy, jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti a soud má za to, že ochranné léčení (
§ 72), které zároveň ukládá, zajistí nápravu pachatele a ochranu společnosti lépe než trest. Tohoto ustanovení se však nepoužije, jestliže si pachatel stav zmenšené příčetnosti přivodil, byť i z nedbalosti, požitím alkoholického nápoje nebo omamného prostředku.
Druhy trestů
§ 27
Za spáchané trestné činy může soud uložit pouze tyto tresty
a) odnětí svobody,
b) nápravné opatření,
c) ztrátu čestných titulů a vyznamenání,
d) ztrátu vojenské hodnosti,
e) zákaz činnosti,
f) propadnutí majetku,
g) peněžitý trest,
h) propadnutí věci,
ch) vyhoštění,
i) zákaz pobytu.
§ 28
(1) Stanoví-li tento zákon ve zvláštní části na některý trestný čin několik trestů, lze uložit každý tento trest samostatně nebo i více jich vedle sebe. Vedle trestu, který stanoví tento zákon ve zvláštní části na některý trestný čin, lze uložit i jiné tresty uvedené v
§ 27. Vyhoštění a zákaz pobytu lze uložit samostatně, i když tento zákon ve zvláštní části takový trest nestanoví.
(2) Nelze však uložit
a) nápravné opatření vedle odnětí svobody nebo peněžitého trestu,
b) peněžitý trest vedle propadnutí majetku.
Výjimečný trest
§ 29
(1) Trest smrti může soud uložit jen za trestný čin, u něhož to tento zákon ve zvláštní části dovoluje, a to pouze za podmínky, že stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku mimořádně vysoký a
a) uložení trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti, nebo
b) není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody do patnácti let.
(2) Vojákovi, který takový trestný čin spáchal za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace, může soud uložit trest smrti také za podmínky, že takovým trestným činem byly zmařeny nebo podstatně ohroženy bojové akce nebo zvýšenou měrou ohrožena kázeň nebo pořádek v ozbrojených silách nebo v ozbrojeném sboru.
(3) Místo trestu smrti může soud uložit trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jestliže považuje takový trest ke splnění účelu trestu za dostatečný.
(4) Trest smrti nelze uložit těhotné ženě ani osobě, která v době, kdy spáchala trestný čin, nepřekročila osmnáctý rok svého věku.
§ 30
(1) V uloženém trestu smrti je zahrnuta ztráta čestných titulů a vyznamenání a ztráta vojenské hodnosti.
(2) Vedle trestu smrti lze uložit pouze trest propadnutí majetku.
(3) Trest smrti se vykoná oběšením; za branné pohotovosti státu může být vykonán zastřelením.
Oddíl druhý
Obecné zásady pro ukládání trestů
Výměra trestu
§ 31
(1) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud k stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost (
§ 3 odst. 4), k možnosti nápravy a poměrům pachatele. Přijme-li soud záruku nabídnutou společenskou organizací za nápravu pachatele, vezme v úvahu také výchovnou sílu kolektivu a uloží trest se zřetelem k této okolnosti.
(2) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud
a) u spolupachatelů též k tomu, jakou měrou jednání každého z nich přispělo k spáchání trestného činu,
b) u organizátora, návodce a pomocníka též k významu a povaze jejich účasti na spáchání trestného činu,
c) u přípravy k trestnému činu a u pokusu trestného činu též k tomu, do jaké míry se jednání pachatele k dokonání trestného činu přiblížilo, jakož i k okolnostem a k důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo.
(3) K okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující nebo k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby.
§ 32
(1) Jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil požitím alkoholického nápoje nebo omamného prostředku, přihlédne soud k této okolnosti při stanovení druhu trestu a jeho výměry.
(2) Má-li soud za to, že by vzhledem k zdravotnímu stavu takového pachatele bylo možno za současného uložení ochranného léčení (
§ 72) dosáhnout účelu trestu i trestem kratšího trvání, sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, nejsa vázán omezením uvedeným v
§ 40 odst. 3, a uloží zároveň ochranné léčení.
§ 33
Při výměře trestu se jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel
a) spáchal trestný čin v silném rozrušení,
b) spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých,
c) spáchal trestný čin pod tlakem závislosti nebo podřízenosti,
d) spáchal trestný čin pod vlivem hrozby nebo nátlaku,
e) spáchal trestný čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil,
f) spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze,
g) vedl před spácháním trestného činu řádný život pracujícího člověka,
h) přičinil se o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu,
ch) trestného činu upřímně litoval,
i) svůj trestný čin sám oznámil úřadům, nebo
j) při objasňování své trestné činnosti napomáhal příslušným orgánům.
§ 34
Při výměře trestu se jako k přitěžující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel
a) spáchal trestný čin z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky nebo z jiné zvlášť zavržitelné pohnutky,
b) spáchal trestný čin surovým způsobem, zákeřně, se zvláštní lstí nebo jiným obdobným způsobem,
c) spáchal trestný čin využívaje něčí bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti,
d) spáchal trestný čin za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek,
e) trestným činem porušil zvláštní povinnost,
f) trestným činem způsobil vyšší škodu,
g) spáchal trestný čin jako organizátor, jako člen organizované skupiny nebo člen spolčení,
h) svedl k trestnému činu jiného, zejména mladistvého,
ch) trestný čin páchal nebo v něm pokračoval po delší dobu,
i) spáchal více trestných činů, nebo
j) byl již pro trestný čin odsouzen; soud je oprávněn podle povahy předchozího odsouzení nepokládat tuto okolnost za přitěžující.
Ukládání trestu za více trestných činů
§ 35
(1) Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li tento zákon na některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v
§ 27 jako trest samostatný.
(2) Soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v
odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
(3) Ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.
§ 36
Jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů trest odnětí svobody uložený podle
§ 29 odst. 3, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let.
§ 37
Soud upustí od uložení souhrnného trestu podle
§ 35 odst. 2 nebo od uložení dalšího trestu podle
§ 36, má-li za to, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný.
§ 38
Započítání vazby a trestu
(1) Jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, započítá se mu doba strávená ve vazbě do uloženého trestu, popřípadě do trestu úhrnného nebo souhrnného, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné.
(2) Jestliže byl pachatel soudem nebo jiným orgánem potrestán a došlo k jeho novému odsouzení pro týž skutek, započítá se mu vykonaný trest do uloženého trestu, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Obdobně postupuje soud, uložil-li pachateli trest úhrnný nebo souhrnný.
(3) Při započítání vazby nebo trestu odnětí svobody do trestu nápravného opatření a při započítání trestu nápravného opatření do trestu odnětí svobody se počítají jeden den vazby nebo jeden den trestu odnětí svobody za dva dny nápravného opatření.
(4) Není-li započítání vazby nebo trestu (
odstavce 1 až 3) možné, přihlédne soud k této skutečnosti při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry.
Oddíl třetí
Ukládání a výkon jednotlivých trestů
Odnětí svobody
§ 39
(1) Trest odnětí svobody se ukládá nejvýše na patnáct let.
(2) Trest odnětí svobody se vykonává v nápravně výchovných ústavech. Trest odnětí svobody nepřevyšující dvě léta, uložený vojáku v základní vojenské službě, se může vykonat též ve vojenských nápravných útvarech. Ve výkonu trestu je odsouzený soustavně vychováván k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka.
(3) Byl-li trest odnětí svobody vykonán ve vojenských nápravných útvarech, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
§ 39a
(1) Trest odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech se vykonává diferencovaně ve třech nápravně výchovných skupinách. Způsob výkonu trestu v jednotlivých nápravně výchovných skupinách upravuje zvláštní zákon.
(2) Soud zařadí pachatele zpravidla
a) do první nápravně výchovné skupiny, nebyl-li v posledních deseti letech před spácháním trestného činu ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za úmyslný trestný čin,
b) do druhé nápravně výchovné skupiny, byl-li v posledních deseti letech před spácháním trestného činu ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za úmyslný trestný čin k předchozímu odsouzení se nepřihlédne, pokud se na pachatele hledí, jakoby nebyl odsouzen,
c) do třetí nápravně výchovné skupiny, je-li mu ukládán trest jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi (
§ 41) anebo trest za některý z trestných činů uvedených v
§ 62.
(3) Soud může zařadit pachatele do jiné nápravně výchovné skupiny, než do které má být podle
odstavce 2 zařazen, má-li se zřetelem na závažnost trestného činu a na stupeň a povahu narušení pachatele za to, že bude jeho náprava a převýchova v jiné skupině lépe zaručena; do třetí nápravně výchovné skupiny zařadí však vždy pachatele, jemuž byl trest smrti milostí zmírněn na trest odnětí svobody.
(4) Zařazuje-li soud do třetí nápravně výchovné skupiny pachatele, který je zvlášť silně narušen nebo jemuž byl trest smrti milostí zmírněn na trest odnětí svobody, může rozhodnout, že má být zároveň umístěn do zostřené izolace, a to na dobu nejméně šesti měsíců, nejdéle však na dva roky.
(5) Odsuzuje-li vojenský soud vojáka v základní vojenské službě k trestu odnětí svobody nepřevyšujícímu dvě léta, může rozhodnout, že se trest vykoná ve vojenském nápravném útvaru, má-li za to, že tento způsob výkonu trestu k jeho nápravě postačí.
§ 40
Mimořádné snížení trestu odnětí svobody
(1) Má-li soud vzhledem k výjimečným okolnostem případu nebo vzhledem k mimořádným poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.
(2) Soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání.
(3) Při snížení trestu odnětí svobody podle
odstavce 1 nebo
2 nelze uložit trest
a) pod pět let, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň dvanáct let,
b) pod tři léta, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň osm let,
c) pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň pět let.
Ukládání trestu odnětí svobody zvlášť nebezpečnému recidivistovi
§ 41
Pachatel, který
a) znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, nebo
b) soustavně páchá úmyslné trestné činy téže povahy, ač již byl pro takové trestné činy vícekrát potrestán,
považuje se za zvlášť nebezpečného recidivistu, jestliže uvedené okolnosti pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
§ 42
(1) Horní hranice trestní sazby odnětí svobody stanovené v tomto zákoně se u zvlášť nebezpečného recidivisty zvyšuje o jednu třetinu. Zvlášť nebezpečnému recidivistovi soud uloží trest v horní polovině takto stanovené trestní sazby odnětí svobody.
(2) Horní hranice trestní sazby nesmí ani po zvýšení podle
odstavce 1 převyšovat patnáct let.
Nápravné opatření
§ 43
(1) Trest nápravného opatření může soud uložit pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem k osobě pachatele a možnosti jeho nápravy uložení trestu odnětí svobody k dosažení účelu trestu není třeba.
(2) Nápravné opatření nelze uložit, je-li pachatel trvale práce neschopný, nebo jsou-li tu jiné okolnosti, které brání výkonu tohoto trestu.
§ 44
(1) Trest nápravného opatření může soud uložit v trvání od dvou měsíců do jednoho roku.
(2) Nápravné opatření se vykonává na svobodě. Odsouzený je povinen po dobu trestu vykonávat práci za podmínek stanovených soudem podle
odstavce 3 a
4.
(3) Z odměny za práci náležející odsouzenému připadá 10 až 25 % státu; výši srážek určí soud.
(4) Z důležitých důvodů může soud nařídit na dobu výkonu trestu i změnu zaměstnání pachatele v tom směru, aby vykonával práci méně odpovědnou, nebo na jiném pracovišti; v tom případě soud zároveň stanoví zásady pro určení druhu, způsobu a místa jeho zaměstnání. Soud může uložit pachateli na dobu trestu i jiná přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka.
§ 45
(1) Do doby výkonu nápravného opatření se nezapočítává doba, po kterou odsouzený z jakéhokoli důvodu nepracoval.
(2) Jestliže odsouzený v době po odsouzení až do skončení výkonu nápravného opatření nevedl řádný život pracujícího člověka nebo nevyhověl uloženým podmínkám, přemění soud trest nápravného opatření nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu výkonu trestu; přitom dva dny nevykonaného nápravného opatření se počítají za jeden den odnětí svobody.
(3) Byl-li trest nápravného opatření vykonán, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
§ 46
Ztráta čestných titulů a vyznamenání
(1) Soud může uložit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin spáchaný z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky nebo z jiné zvlášť zavržitelné pohnutky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta.
(2) Ztráta čestných titulů a vyznamenání záleží v tom, že odsouzený ztrácí československá vyznamenání, čestná uznání, vědecké a umělecké hodnosti a jiné čestné tituly, jakož i právo nosit cizozemská vyznamenání a užívat cizozemských čestných titulů.
Ztráta vojenské hodnosti
§ 47
(1) Soud může uložit trest ztráty vojenské hodnosti, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin spáchaný ze zvlášť zavržitelné pohnutky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta.
(2) Vojenský soud může uložit tento trest též vedle kratšího nepodmíněného trestu odnětí svobody, jestliže to vzhledem k povaze spáchaného trestného činu vyžaduje kázeň a pořádek v ozbrojených silách nebo v ozbrojeném sboru.
§ 48
Ztráta vojenské hodnosti záleží v tom, že se odsouzenému snižuje hodnost ve vojsku na hodnost vojína a odnímá se mu jeho hodnost v ozbrojeném sboru, jehož příslušníci podléhají pravomoci vojenských soudů.
Zákaz činnosti
§ 49
(1) Soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až pět let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností.
(2) Trest zákazu činnosti jako trest samostatný může soud uložit pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.
(3) Je-li trest zákazu činnosti uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, doba výkonu trestu odnětí svobody se do doby výkonu zákazu činnosti nezapočítává.
§ 50
(1) Trest zákazu činnosti záleží v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení.
(2) Byl-li trest zákazu činnosti vykonán, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
Propadnutí majetku
§ 51
(1) Soud může vzhledem k okolnostem spáchaného trestného činu a poměrům pachatele uložit trest propadnutí majetku, odsuzuje-li pachatele k trestu smrti anebo odsuzuje-li jej k nepodmíněnému trestu odnětí svobody
a) za úmyslný trestný čin spáchaný z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky, nebo
b) za závažný úmyslný trestný čin, jímž pachatel získal nebo se snažil získat majetkový prospěch.
(2) Bez podmínek
odstavce 1 může soud uložit trest propadnutí majetku pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje; jako samostatný trest může být trest propadnutí majetku uložen, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a k osobě pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.
§ 52
(1) Propadnutí majetku postihuje celý majetek odsouzeného nebo tu jeho část, kterou soud určí; propadnutí se však nevztahuje na prostředky nebo věci, jichž je nezbytně třeba k uspokojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.
(2) Výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové.
(3) Vlastníkem propadlého majetku se stává stát.
Peněžitý trest
§ 53
(1) Peněžitý trest ve výměře od 500 Kčs do 50 000 Kčs může soud uložit, jestliže pachatel úmyslnou trestnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch.
(2) Bez podmínek
odstavce 1 může soud uložit peněžitý trest pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje; jako samostatný trest může být peněžitý trest uložen, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.
§ 54
(1) Při výměře peněžitého trestu přihlédne soud k osobním a majetkovým poměrům pachatele; peněžitý trest neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný.
(2) Vydobytá částka peněžitého trestu připadá státu.
(3) Ukládá-li soud peněžitý trest, stanoví pro případ, že by výkon tohoto trestu mohl být zmařen, náhradní trest odnětí svobody až na jeden rok. Náhradní trest nesmí však ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby.
Propadnutí věci
§ 55
(1) Soud může uložit trest propadnutí věci,
a) které bylo užito k spáchání trestného činu,
b) která byla k spáchání trestného činu určena,
c) kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo
d) kterou pachatel nabyl za věc uvedenou pod
písm. c).
(2) Trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli.
(3) Vlastníkem propadlé věci se stává stát.
§ 56
Trest propadnutí věci může soud uložit jako trest samostatný pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.
§ 57
Vyhoštění
Soud může uložit pachateli, který není československým občanem, trest vyhoštění z území republiky jako trest samostatný nebo vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem.
§ 57a
Zákaz pobytu
(1) Soud může uložit trest zákazu pobytu na jeden rok až pět let, jestliže za úmyslný trestný čin nebo přečin odsuzuje pachatele, který se vyhýbá poctivé práci a nemá trvalý pobyt v místě nebo obvodě, na který se trest má vztahovat, vyžaduje-li to se zřetelem na místo činu ochrana bezpečnosti státu, vnitřního pořádku, ochrana rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku.
(2) Trest zákazu pobytu může být uložen jako samostatný trest, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu nebo přečinu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení jeho účelu není třeba.
(3) Soud může uložit pachateli na dobu výkonu tohoto trestu přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka.
(4) Je-li trest zákazu pobytu uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, doba výkonu trestu odnětí svobody se do doby zákazu pobytu nezapočítává; opatření podle
odstavce 3 učiní soud až po odpykání trestu odnětí svobody nebo při jeho přerušení nebo při podmíněném propuštění.
(5) Trest zákazu pobytu záleží v tom, že se odsouzený nesmí po dobu výkonu tohoto trestu zdržovat na určitém místě nebo v určitém obvodu; k přechodnému pobytu na takovém místě nebo v takovém obvodu v nutné osobní záležitosti je třeba povolení.
Oddíl čtvrtý
Podmíněné odsouzení, podmíněné propuštění a upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti
Podmíněné odsouzení
§ 58
(1) Soud může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího dvě léta,
a) jestliže vzhledem k osobě pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, v kterém žije a pracuje a k okolnostem případu, má důvodně za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu, nebo
b) jestliže přijme záruku nabídnutou společenskou organizací za nápravu pachatele a jestliže vzhledem k výchovné síle kolektivu má důvodně za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu.
(2) Povolení podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody se netýká výkonu ostatních trestů uložených vedle tohoto trestu.
§ 59
(1) Při podmíněném odsouzení stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až pět let; zkušební doba počíná právní mocí rozsudku.
(2) Podmíněně odsouzenému může soud uložit přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka; zpravidla mu má též uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
(3) Doba, po kterou podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, započítává se do zkušební doby nově stanovené při podmíněném odsouzení pro týž skutek nebo do zkušební doby stanovené při uložení úhrnného nebo souhrnného trestu.
§ 60
(1) Jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná.
(2) Odvolala-li společenská organizace záruku za nápravu podmíněně odsouzeného, přezkoumá soud jeho chování během zkušební doby, a shledá-li, že podmíněné odsouzení neplní své poslání, rozhodne, že se trest vykoná; jinak podmíněné odsouzení ponechá v platnosti.
(3) Neučinil-li soud do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle
odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil.
(4) Bylo-li vysloveno, že se podmíněně odsouzený osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil (
odstavec 3), hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
(5) Rozhodne-li soud podle
odstavce 1 nebo
2, že se trest vykoná, rozhodne zároveň o způsobu výkonu trestu.
Podmíněné propuštění a podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu
§ 61
(1) Po výkonu poloviny uloženého nebo podle rozhodnutí presidenta republiky zmírněného trestu odnětí svobody může soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený ve výkonu trestu svým vzorným chováním a poctivým poměrem k práci prokázal polepšení a
a) může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život pracujícího člověka, nebo
b) soud přijme záruku nabídnutou společenskou organizací za dovršení nápravy odsouzeného.
(2) Při rozhodování o podmíněném propuštění přihlédne soud též k závažnosti spáchaného trestného činu, jakož i k tomu, do které nápravně výchovné skupiny je odsouzený zařazen.
(3) Po výkonu poloviny trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu může soud podmíněně upustit od výkonu jeho zbytku, jestliže odsouzený v době výkonu trestu vzorným plněním svých povinností v zaměstnání nebo v povolání a způsobem svého života prokázal, že dalšího výkonu tohoto trestu není třeba, anebo jestliže soud přijme záruku nabídnutou společenskou organizací za dovršení nápravy odsouzeného.
§ 62
Osoba odsouzená za trestný čin vlastizrady (
§ 91), rozvracení republiky (
§ 92), teroru (
§ 93 a
94), záškodnictví (
§ 95 a
96), sabotáže (
§ 97), vyzvědačství (
§ 105) nebo některý obdobný trestný čin proti státu světové socialistické soustavy, dále za trestný čin opuštění republiky podle
§ 109 odst. 3, válečné zrady (
§ 114), spekulace podle
§ 117 odst. 2,
3, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle
§ 132 odst. 3,
4, obecného ohrožení podle
§ 179 odst. 2,
3, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku podle
§ 180a, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle
§ 180c odst. 2, vraždy (
§ 219), loupeže podle
§ 234 odst. 2,
3, znásilnění podle
§ 241 odst. 2,
3, pohlavního zneužívání podle
§ 242 odst. 3,
4, nebo genocidia (
§ 259), zběhnutí do ciziny podle
§ 283 odst. 2 a
3, jakož i zvlášť nebezpečný recidivista (
§ 41) mohou být podmíněně propuštěni až po výkonu dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody.
§ 63
(1) Při podmíněném propuštění stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až sedm let; zkušební doba počíná podmíněným propuštěním odsouzeného.
(2) Při podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu soud stanoví zkušební dobu až na dvě léta; zkušební doba počíná právní mocí rozhodnutí o tomto upuštění.
(3) Podmíněně propuštěnému může soud uložit přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka; může mu též uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
§ 64
(1) Jestliže podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.
(2) Vyslovil-li soud, že se podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, osvědčil, má se za to, že trest byl vykonán dnem, kdy byl podmíněně propuštěn nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu.
(3) U podmíněně propuštěného nebo u odsouzeného, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, se má za to, že trest byl vykonán dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, také tehdy, neučinil-li soud bez jeho viny do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle
odstavce 1.
(4) Opětovné podmíněné propuštění z výkonu téhož trestu je možné po výkonu poloviny zbytku trestu a v případech uvedených v
§ 62 po výkonu dvou třetin zbytku trestu.
(5) Odvolala-li společenská organizace záruku za dovršení nápravy odsouzeného, přezkoumá soud jeho chování během zkušební doby, a shledá-li, že podmíněné propuštění nebo podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu neplní své poslání, rozhodne, že se zbytek trestu vykoná; jinak podmíněné propuštění nebo podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu ponechá v platnosti.