kterou se upravují podrobnosti o postupu při posuzování archivních dokumentů jako kulturních památek a způsob zajišťování zvýšené ochrany archivních dokumentů jako kulturních památek a národních kulturních památek

(1) Při posuzování, zda archivní dokument (dále jen „dokument“) je kulturní památkou podle zákona, se přihlíží zejména k obsahové hodnotě dokumentu, k jeho formě, k významu jeho původce, k době a místu jeho vzniku, dále k významu dokumentu pro všeobecné, národní nebo regionální dějiny, k jeho významu pro dějiny vědy, techniky, hospodářství a kultury, k jeho jedinečnosti a původnosti nebo k jiné důležité vlastnosti, pro niž má mimořádný význam pro kulturu společnosti (§ 3 odst. 1 a 2 zákona).

(2) Kulturními památkami mohou být jednotlivé dokumenty, jejich soubory (archivní fondy, archivní sbírky) nebo jejich ucelené části, i když některé dokumenty v těchto souborech samy o sobě nejsou kulturními památkami.

(1) Návrhy na posouzení, zda dokument je kulturní památkou (dále jen „návrhy“), podávají ministerstvu vnitra Slovenské socialistické republiky (dále jen „ministerstvo vnitra“) archivy, v nichž jsou takové dokumenty uschovány (§ 3 odst. 3 zákona), pokud dále není stanoveno jinak.

(2) Podnikové archivy zřízené v organizacích řízených národními výbory (§ 25 odst. 2 zákona) působícími na území hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy a na území města Košic podávají návrhy prostřednictvím archivů těchto měst. Ostatní podnikové archivy a státní okresní archivy podávají návrhy prostřednictvím příslušného státního oblastního archivu.

(3) Návrhy týkající se dokumentů uschovaných v archivech uvedených v § 27 a 28 zákona podávají příslušné orgány nebo organizace způsobem dohodnutým s ministerstvem vnitra.

(1) Návrhy týkající se dokumentů, které nejsou uloženy v archivech, podávají ministerstvu vnitra státní oblastní archivy, v jejíchž územním obvodu se dokument nachází, a Archiv hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy.

(2) Návrhy týkající se dokumentů, uložených v organizacích a zařízeních ministerstva kultury Slovenské socialistické republiky¹) (dále jen „ministerstvo kultury“) podávají archivy uvedené v odstavci 1 s odborným stanoviskem těchto organizací a zařízení.

(1) Ministerstvo vnitra nebo jím pověřený státní archiv (§ 3 odst. 3 zákona) si ve složitějších případech před rozhodnutím o návrhu vyžádá stanovisko vědeckých institucí; jde-li o dokumenty uložené v organizacích a zařízeních ministerstva kultury, vyžádá si vždy též stanovisko tohoto ministerstva.

(2) O rozhodnutí, zda je dokument kulturní památkou, uvědomí ministerstvo vnitra nebo jím pověřený státní archiv co nejdříve archiv, v němž je dokument uschován, dále archiv, jehož prostřednictvím byl návrh podán, a jde-li o dokument, který není uschován v archivu, toho, kdo je oprávněn s dokumentem nakládat.

(1) K zabezpečení fyzické podoby dokumentů, které jsou kulturními památkami nebo byly prohlášeny za národní kulturní památky, pořídí archivy, v nichž jsou tyto dokumenty uschovány, reprodukce těchto dokumentů.

(2) Archivy pořídí reprodukce dokumentů ihned po rozhodnutí, že dokument je kulturní památkou nebo po prohlášení dokumentu za národní kulturní památku; jde-li o dokument prohlášený za národní kulturní památku, pořídí podle pokynů ministerstva vnitra zvláštní reprodukci pro dokumentační účely.

(1) Dokumenty, které jsou kulturními památkami (dále jen „dokumenty - kulturní památky“) se ponechávají v souborech dokumentů, jejichž jsou součástí.

(2) Skutečnost, že dokumenty, které Jsou uschovány v archivech nebo v organizacích a zařízeních ministerstva kultury, jsou kulturními památkami, se výrazně vyznačí na ochranných obalech; označí se tak i prostory, kde jsou takové dokumenty umístěny. Tyto prostory se účinně zabezpečí proti přístupu nepovolaných osob.

(3) O uschování dokumentů - kulturních památek se vede zvláštní plán pro uschování.

(4) Kontrola fyzického stavu dokumentů - kulturních památek se provádí ve lhůtách a způsobem, které stanoví ministerstvo vnitra; zprávy o výsledku kontroly se podávají ihned po jejím skončení ministerstvu vnitra týmž způsobem, jako se podávají návrhy na posouzení, zda dokumenty jsou kulturními památkami (§ 2 a 3).

(5) Nedostatky zjištěné ve fyzickém stavu dokumentů - kulturních památek se ihned odstraní a poškozené dokumenty se přednostně restaurují a konzervují.

(6) Způsob zvýšené ochrany dokumentu - kulturní památky, který není v socialistickém společenském vlastnictví a který není uschován v archivu, popřípadě v organizaci nebo zařízeni ministerstva kultury, doporučí jeho vlastníkovi archiv, v němž je dokument veden v evidenci (§ 9 odst. 2 zákona), a to v mezích ustanoveni předchozích odstavců a s přihlédnutím k podmínkám jednotlivého případu.

(1) Dokumenty - kulturní památky se předkládají k nahlédnutí pouze v reprodukcích. Originály takových dokumentů lze předložit ke studiu pouze se souhlasem ředitele archivu (vedoucího organizace). Souhlas lze udělit, vyžaduje-li to nezbytně povaha studijního úkolu.

(2) Originály dokumentů - kulturních památek lze zasílat ke studiu do jiného archivu jen výjimečně a při dodržení zvláštní opatrností.

(3) Dokumentů - kulturních památek lze použít na území Československé socialistické republiky k jiným účelům než k nahlédnutí a studiu (např. pro výstavu apod.) jen po předchozím projednání s ministerstvem vnitra.

(1) Dokumenty - kulturní památky vedou ve zvláštní evidencí archivy, v nichž jsou uschovány; jsou-li uloženy v organizacích nebo zařízeních ministerstva kultury, vedou je ve zvláštní evidenci tyto organizace a zařízení. Zvláštní evidenci dokumentů - kulturních památek, které nejsou uschovány v archívech, vedou ty archívy, které určí ministerstvo vnitra, popřípadě ji vede ministerstvo vnitra samo. Zvláštní evidence všech dokumentů - kulturních památek je součástí ústřední evidence dokumentů, kterou vede ministerstvo vnitra.

(2) Zvláštní evidence dokumentů - kulturních památek spočívá ve vyznačení znaků charakterizujících jejich hodnotu jako kulturních památek jak v evidenčním listu, tak i ve zvláštních záznamech, které se ukládají odděleně.