Tento předpis již není účinný. Pozbyl účinnosti dne 01.01.1992. Níže naleznete jeho znění v době platnosti. Text slouží pro historické a archivní účely.
Zdroj: Sbírka zákonů ČRHistorické znění30.12.1975 – 31.12.1975zrušeno 01.01.1992
167/1975 Sb.

kterou se upravují podrobnosti o postupu při posuzování archivních dokumentů jako kulturních památek a způsob zajišťování zvýšené ochrany archivních dokumentů jako kulturních památek a národních kulturních památek

Historické znění
167
VYHLÁŠKA
ministerstva vnitra Slovenské socialistické republiky
ze dne 19. prosince 1975,
kterou se upravují podrobnosti o postupu při posuzování archivních dokumentů jako kulturních památek a způsob zajišťování zvýšené ochrany archivních dokumentů jako kulturních památek a národních kulturních památek
Ministerstvo vnitra Slovenské socialistické republiky stanoví v dohodě s ministerstvem kultury Slovenské socialistické republiky podle § 33 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona Slovenské národní rady č. 149/1975 Sb., o archivnictví (dále jen „zákon“):

ČÁST PRVNÍ

POSTUP PŘI POSUZOVÁNÍ ARCHIVNÍCH DOKUMENTŮ JAKO KULTURNÍCH PAMÁTEK
§ 1
Posuzovací hlediska
(1) Při posuzování, zda archivní dokument (dále jen „dokument“) je kulturní památkou podle zákona, se přihlíží zejména k obsahové hodnotě dokumentu, k jeho formě, k významu jeho původce, k době a místu jeho vzniku, dále k významu dokumentu pro všeobecné, národní nebo regionální dějiny, k jeho významu pro dějiny vědy, techniky, hospodářství a kultury, k jeho jedinečnosti a původnosti nebo k jiné důležité vlastnosti, pro niž má mimořádný význam pro kulturu společnosti (§ 3 odst. 1 a 2 zákona).
(2) Kulturními památkami mohou být jednotlivé dokumenty, jejich soubory (archivní fondy, archivní sbírky) nebo jejich ucelené části, i když některé dokumenty v těchto souborech samy o sobě nejsou kulturními památkami.
Podáváni návrhů
§ 2
(1) Návrhy na posouzení, zda dokument je kulturní památkou (dále jen „návrhy“), podávají ministerstvu vnitra Slovenské socialistické republiky (dále jen „ministerstvo vnitra“) archivy, v nichž jsou takové dokumenty uschovány (§ 3 odst. 3 zákona), pokud dále není stanoveno jinak.
(2) Podnikové archivy zřízené v organizacích řízených národními výbory (§ 25 odst. 2 zákona) působícími na území hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy a na území města Košic podávají návrhy prostřednictvím archivů těchto měst. Ostatní podnikové archivy a státní okresní archivy podávají návrhy prostřednictvím příslušného státního oblastního archivu.
(3) Návrhy týkající se dokumentů uschovaných v archivech uvedených v § 27 a 28 zákona podávají příslušné orgány nebo organizace způsobem dohodnutým s ministerstvem vnitra.
§ 3
(1) Návrhy týkající se dokumentů, které nejsou uloženy v archivech, podávají ministerstvu vnitra státní oblastní archivy, v jejíchž územním obvodu se dokument nachází, a Archiv hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy.
(2) Návrhy týkající se dokumentů, uložených v organizacích a zařízeních ministerstva kultury Slovenské socialistické republiky1) (dále jen „ministerstvo kultury“) podávají archivy uvedené v odstavci 1 s odborným stanoviskem těchto organizací a zařízení.
§ 4
Řízení o návrzích
(1) Ministerstvo vnitra nebo jím pověřený státní archiv (§ 3 odst. 3 zákona) si ve složitějších případech před rozhodnutím o návrhu vyžádá stanovisko vědeckých institucí; jde-li o dokumenty uložené v organizacích a zařízeních ministerstva kultury, vyžádá si vždy též stanovisko tohoto ministerstva.
(2) O rozhodnutí, zda je dokument kulturní památkou, uvědomí ministerstvo vnitra nebo jím pověřený státní archiv co nejdříve archiv, v němž je dokument uschován, dále archiv, jehož prostřednictvím byl návrh podán, a jde-li o dokument, který není uschován v archivu, toho, kdo je oprávněn s dokumentem nakládat.

ČÁST DRUHÁ

ZVÝŠENÁ OCHRANA DOKUMENTŮ JAKO KULTURNÍCH PAMÁTEK A JAKO NÁRODNÍCH KULTURNÍCH PAMÁTEK
§ 5
Pořizování reprodukcí
(1) K zabezpečení fyzické podoby dokumentů, které jsou kulturními památkami nebo byly prohlášeny za národní kulturní památky, pořídí archivy, v nichž jsou tyto dokumenty uschovány, reprodukce těchto dokumentů.
(2) Archivy pořídí reprodukce dokumentů ihned po rozhodnutí, že dokument je kulturní památkou nebo po prohlášení dokumentu za národní kulturní památku; jde-li o dokument prohlášený za národní kulturní památku, pořídí podle pokynů ministerstva vnitra zvláštní reprodukci pro dokumentační účely.
Ochrana dokumentů jako kulturních památek
§ 6
Uschovávání
(1) Dokumenty, které jsou kulturními památkami (dále jen „dokumenty - kulturní památky“) se ponechávají v souborech dokumentů, jejichž jsou součástí.
(2) Skutečnost, že dokumenty, které Jsou uschovány v archivech nebo v organizacích a zařízeních ministerstva kultury, jsou kulturními památkami, se výrazně vyznačí na ochranných obalech; označí se tak i prostory, kde jsou takové dokumenty umístěny. Tyto prostory se účinně zabezpečí proti přístupu nepovolaných osob.
(3) O uschování dokumentů - kulturních památek se vede zvláštní plán pro uschování.
(4) Kontrola fyzického stavu dokumentů - kulturních památek se provádí ve lhůtách a způsobem, které stanoví ministerstvo vnitra; zprávy o výsledku kontroly se podávají ihned po jejím skončení ministerstvu vnitra týmž způsobem, jako se podávají návrhy na posouzení, zda dokumenty jsou kulturními památkami (§ 2 a 3).
(5) Nedostatky zjištěné ve fyzickém stavu dokumentů - kulturních památek se ihned odstraní a poškozené dokumenty se přednostně restaurují a konzervují.
(6) Způsob zvýšené ochrany dokumentu - kulturní památky, který není v socialistickém společenském vlastnictví a který není uschován v archivu, popřípadě v organizaci nebo zařízeni ministerstva kultury, doporučí jeho vlastníkovi archiv, v němž je dokument veden v evidenci (§ 9 odst. 2 zákona), a to v mezích ustanoveni předchozích odstavců a s přihlédnutím k podmínkám jednotlivého případu.
§ 7
Využívání
(1) Dokumenty - kulturní památky se předkládají k nahlédnutí pouze v reprodukcích. Originály takových dokumentů lze předložit ke studiu pouze se souhlasem ředitele archivu (vedoucího organizace). Souhlas lze udělit, vyžaduje-li to nezbytně povaha studijního úkolu.
(2) Originály dokumentů - kulturních památek lze zasílat ke studiu do jiného archivu jen výjimečně a při dodržení zvláštní opatrností.
(3) Dokumentů - kulturních památek lze použít na území Československé socialistické republiky k jiným účelům než k nahlédnutí a studiu (např. pro výstavu apod.) jen po předchozím projednání s ministerstvem vnitra.
§ 8
Evidence
(1) Dokumenty - kulturní památky vedou ve zvláštní evidencí archivy, v nichž jsou uschovány; jsou-li uloženy v organizacích nebo zařízeních ministerstva kultury, vedou je ve zvláštní evidenci tyto organizace a zařízení. Zvláštní evidenci dokumentů - kulturních památek, které nejsou uschovány v archívech, vedou ty archívy, které určí ministerstvo vnitra, popřípadě ji vede ministerstvo vnitra samo. Zvláštní evidence všech dokumentů - kulturních památek je součástí ústřední evidence dokumentů, kterou vede ministerstvo vnitra.
(2) Zvláštní evidence dokumentů - kulturních památek spočívá ve vyznačení znaků charakterizujících jejich hodnotu jako kulturních památek jak v evidenčním listu, tak i ve zvláštních záznamech, které se ukládají odděleně.
Ochrana dokumentů prohlášených za národní kulturní památky
§ 9
Uschovávání
(1) Dokumenty prohlášené za národní kulturní památky se uschovávají na zvlášť bezpečném místě; jsou-li součástí souboru a není-li možno zabezpečit takto celý soubor, je třeba je ze souboru vyjmout. Ustanovení § 6 odst. 2, 3 a 6 platí obdobně.
(2) O dokumenty prohlášené za národní kulturní památky mohou pečovat pouze pracovníci k tomu určení ředitelem archivu (vedoucím organizace nebo zařízení), v němž jsou tyto dokumenty uschovány.
(3) Konzervační a restaurační zásahy na dokumentech prohlášených za národní kulturní památky lze provést pouze se souhlasem ministerstva vnitra a způsobem, který toto ministerstvo zároveň určí. Jde-li o takové dokumenty uložené v organizacích a zařízeních ministerstva kultury, provádějí se konzervační a restaurační zásahy na nich v dohodě s tímto ministerstvem, přičemž se zároveň určí i způsob těchto zásahů.
(4) Zprávy o fyzickém stavu dokumentů prohlášených za národní kulturní památky se podávají ministerstvu vnitra pravidelně jednou za rok. jsou-li tyto dokumenty ohroženy, podá se zpráva ihned. Zjištěné nedostatky se neprodleně odstraní.
§ 10
Využívání
(1) Dokumenty prohlášené za národní kulturní památky se předkládají k nahlédnutí pouze v reprodukcích. Originály takových dokumentů lze předložit ke studiu pouze v místnostech, kde jsou uschovány, a jen se souhlasem ministerstva vnitra. Souhlas lze udělit jen ve zvlášť odůvodněných případech.
(2) Dokumenty prohlášené za národní kulturní památky lze na území Československé socialistické republiky vystavovat jen budou-li řádně zabezpečeny a pouze se souhlasem ministerstva vnitra a podle jím určených podmínek.
(3) Ministerstvo vnitra ve spoluprácí se zúčastněnými orgány a organizacemi zajišťuje propagaci a popularizaci dokumentů prohlášených za národní kulturní památky a zveřejňování výsledků jejich vědeckého nebo jiného hodnocení.
§ 11
Evidence
(1) Dokumenty prohlášené za národní kulturní památky se v zájmu jejich zvýšené ochrany zapisují do zvláštního seznamu, který vede ministerstvo vnitra.
(2) Zvláštní seznam dokumentů prohlášených za národní kulturní památky obsahuje základní charakteristické znaky těchto dokumentů a údaje o tom, kdy je vláda Slovenské socialistické republiky prohlásila za národní kulturní památku a kde jsou uschovány.
(3) Ministerstvo vnitra vede kromě zvláštního seznamu i příslušnou dokumentaci dokumentů prohlášených za národní kulturní památky.
Účinnost
§ 12
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1976.
Ministr:
Ing. Lazar v. r.

Tento web používá cookies pro zajištění správné funkčnosti, analýzu návštěvnosti a personalizaci obsahu. Více informací