169
ZÁKON
ze dne 23. března 2005,
kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákoníku práce
Čl. I
V § 159 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 153/1969 Sb., zákona č. 52/1987 Sb., zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 74/1994 Sb. a zákona č. 155/2000 Sb., odstavec 3 zní:
„(3) Rodičovská dovolená podle odstavce 1 se poskytuje ode dne převzetí dítěte až do dne, kdy dítě dosáhne věku 3 let; zaměstnankyni, která čerpala mateřskou dovolenou podle odstavce 2, se rodičovská dovolená poskytuje až po skončení této mateřské dovolené. Bylo-li dítě převzato po dosažení věku 3 let, nejdéle však do 7 let jeho věku, přísluší rodičovská dovolená po dobu 22 týdnů. Při převzetí dítěte před dosažením věku 3 let tak, že by doba 22 týdnů uplynula po dosažení 3 let věku, se rodičovská dovolená poskytuje do uplynutí 22 týdnů ode dne převzetí dítěte.“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Došlo-li k převzetí dítěte přede dnem účinnosti tohoto zákona, posuzují se nároky na rodičovskou dovolenou podle dosavadních právních předpisů.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění
Čl. III
Zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění zákona č. 99/1972 Sb., zákona č. 73/1982 Sb., zákona č. 57/1984 Sb., zákona č. 109/1984 Sb., zákona č. 51/1987 Sb., zákona č. 103/1988 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona č. 582/1991 Sb., zákona č. 37/1993 Sb., zákona č. 266/1993 Sb., zákona č. 308/1993 Sb., zákona č. 182/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 113/1997 Sb., zákona č. 61/1999 Sb., zákona č. 238/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 362/2003 Sb. a zákona č. 421/2003 Sb., se mění takto:
1. § 13 zní:
㤠13
(1) Peněžitá pomoc se poskytuje zaměstnanci nebo zaměstnankyni, kteří převzali do své trvalé péče dítě, jež jim bylo svěřeno rozhodnutím příslušného orgánu, nebo dítě, jehož matka zemřela.
(2) Peněžitá pomoc se v případě uvedeném v odstavci 1 poskytuje po dobu 22 týdnů ode dne převzetí dítěte, došlo-li k převzetí do 7 let věku dítěte. Po dobu, po kterou náleží zaměstnankyni peněžitá pomoc v mateřství podle § 11, se peněžitá pomoc neposkytuje.
(3) Pro přiznání, výši a poskytování peněžité pomoci platí ostatní ustanovení tohoto zákona obdobně.
(4) Podmínky pro nárok na peněžitou pomoc a způsob jejího stanovení se posuzují podle stavu ke dni převzetí dítěte.“.
2. V § 33 odst. 2 se za slova „§ 12a“ vkládají slova „a 13“.
ČÁST ČTVRTÁ
ÚČINNOST
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou části třetí, která nabývá účinnosti dnem, kdy nabude účinnosti zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.
Zaorálek v. r.
Klaus v. r.
Gross v. r.