17
ZÁKON
ze dne 5. prosince 1991
o životním prostředí
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky,
vycházejíc ze skutečnosti, že člověk je spolu s ostatními organismy neoddělitelnou součástí přírody,
připomínajíc si přirozenou vzájemnou závislost člověka a ostatních organismů,
respektujíc přitom právo člověka přetvářet přírodu v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje,
vědomo si své odpovědnosti za zachování příznivého životního prostředí budoucím generacím a
zdůrazňujíc právo na příznivé životní prostředí jakožto jedno ze základních práv člověka,
usneslo se na tomto zákoně:
§ 1
Účel zákona
Zákon vymezuje základní pojmy a stanoví základní zásady ochrany životního prostředí a povinnosti právnických a fyzických osob při ochraně a zlepšování stavu životního prostředí a při využívání přírodních zdrojů; vychází přitom z principu trvale udržitelného rozvoje.
ZÁKLADNÍ POJMY
§ 2
Životní prostředí
Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.
§ 3
Ekosystém
Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase.
§ 4
Ekologická stabilita
Ekologická stabilita je schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce.
§ 5
Únosné zatížení území
Únosné zatížení území je takové zatížení území lidskou činností, při kterém nedochází k poškozování životního prostředí, zejména jeho složek, funkcí ekosystémů nebo ekologické stability.
§ 6
Trvale udržitelný rozvoj
Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.
§ 7
Přírodní zdroje
(1) Přírodní zdroje jsou ty části živé nebo neživé přírody, které člověk využívá nebo může využívat k uspokojování svých potřeb.
(2) Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a to samy nebo za přispění člověka. Neobnovitelné přírodní zdroje spotřebováváním zanikají.
§ 8
Znečišťování a poškozování životního prostředí
(1) Znečišťování životního prostředí je vnášení takových fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou podstatou nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí.
(2) Poškozování životního prostředí je zhoršování jeho stavu znečišťováním nebo jinou lidskou činností nad míru stanovenou zvláštními předpisy.
§ 9
Ochrana životního prostředí
Ochrana životního prostředí zahrnuje činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, nebo se toto znečišťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organismů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu životního prostředí jako celku.
§ 10
Ekologická újma
Ekologická újma je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti.
ZÁSADY OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
§ 11
Území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení.
§ 12
(1) Přípustnou míru znečišťování životního prostředí určují mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy; tyto hodnoty se stanoví v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebylo ohrožováno zdraví lidí a aby nebyly ohrožovány další živé organismy a ostatní složky životního prostředí.
(2) Mezní hodnoty musejí být stanoveny s přihlédnutím k možnému kumulativnímu působení nebo spolupůsobení znečišťujících látek a činností.
§ 13
Lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že hrozí nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí, nesmí být pochybnost o tom, že k takovému poškození skutečně dojde, důvodem pro odklad opatření, jež mají poškození zabránit.
§ 15
Každý se může stanoveným způsobem domáhat u příslušného orgánu svých práv vyplývajících z tohoto zákona a dalších předpisů upravujících věci životního prostředí.
§ 16
Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách.
POVINNOSTI PŘI OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
§ 17
(1) Každý je povinen, především opatřeními přímo u zdroje, předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí.
(2) Každý, kdo využívá území nebo přírodní zdroje, projektuje, provádí nebo odstraňuje stavby, je povinen takové činnosti provádět jen po zhodnocení jejich vlivů na životní prostředí a zatížení území, a to v rozsahu stanoveném tímto zákonem a zvláštními předpisy.
(3) Každý, kdo hodlá zavést do výroby, oběhu či spotřeby technologie, výrobky a látky, či kdo je hodlá dovážet, je povinen zabezpečit, aby splňovaly podmínky ochrany životního prostředí a aby v případech stanovených tímto zákonem a zvláštními předpisy byly posouzeny z hlediska jejich možných vlivů na životní prostředí.
§ 18
(1) Každý, kdo svou činností znečišťuje nebo poškozuje životní prostředí, nebo kdo využívá přírodní zdroje, je povinen na vlastní náklady zajišťovat sledování tohoto působení a znát jeho možné důsledky.
(2) Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání jsou povinny v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními předpisy poskytovat informace o svém působení na životní prostředí.
§ 19
Každý, kdo zjistí, že hrozí poškození životního prostředí, nebo že k němu již došlo, je povinen učinit v mezích svých možností nezbytná opatření k odvrácení hrozby nebo ke zmírnění následků a neprodleně ohlásit tyto skutečnosti orgánu státní správy; povinnost zasáhnout nemá ten, kdo by tím ohrozil život nebo zdraví své nebo osoby blízké.
1)POSUZOVÁNÍ VLIVŮ ČINNOSTÍ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
§ 20
(1) Záměry na realizaci činností uvedených v
§ 17 odst. 2 a
3 (dále jen „záměry“) podléhají před vydáním rozhodnutí podle zvláštních předpisů
2) posouzení z hlediska jejich možných vlivů na životní prostředí (dále jen „posouzení záměrů“).
(2) Zásady ochrany životního prostředí a posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí jsou přiměřeně uplatňovány i při přípravě rozvojových koncepcí a programů a návrhů právních předpisů.
§ 21
(1) Posouzení záměrů uvedených v
příloze č. 1 tohoto zákona provádějí příslušné orgány státní správy, určené zákonem České národní rady a Slovenské národní rady (dále jen „posuzující orgány“), po projednání s ostatními dotčenými orgány státní správy, s obcemi, jejichž území se vlivy záměrů dotýkají, a s veřejností. Hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí se zpracovává podle
přílohy č. 2 tohoto zákona.
(2) Podrobnosti upraví zákony České národní rady a Slovenské národní rady, které mohou také rozšířit a konkretizovat seznam činností uvedených v
příloze č. 1 tohoto zákona (zejména určit rozsah těchto činností) a zpřísnit požadavky na obsah dokumentace o hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí uvedené v
příloze č. 2 tohoto zákona.
§ 22
Posuzující orgány přezkoumávají záměry podle povahy věci zejména z hlediska:
a) ekologické únosnosti dotčeného území,
b) důsledků běžné činnosti a možných havárií,
c) kumulativních a synergických jevů, a to v různých časových horizontech a s uvážením nevratných jevů,
d) prevence, minimalizace, případně kompenzace účinku záměrů na životní prostředí,
e) způsobů nakládání s realizovaným výsledkem záměrů po jejich dožití nebo upotřebení (možnosti zneškodnění, recyklace apod.),
f) použitých metod hodnocení a úplnosti informací,
g) srovnání s dostupnými nejlepšími technologiemi.
§ 23
(1) V případě, že navrhovaný záměr, který má být realizován na území jedné republiky, může být příčinou nepříznivých vlivů na životní prostředí druhé republiky, vyžádá si posuzující orgán stanovisko prostřednictvím příslušného ústředního orgánu republiky. Případné rozpory řeší ústřední orgány republik dohodou.
(2) Nedojde-li k dohodě, řeší rozpor rozhodčí komise složená ze zástupců českého a slovenského orgánu odpovědného za ochranu životního prostředí a Federálního výboru pro životní prostředí. Nedospěje-li komise k souhlasnému závěru, nelze záměr uskutečnit.
POSUZOVÁNÍ VLIVŮ ČINNOSTÍ A JEJICH DŮSLEDKŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ PŘESAHUJÍCÍCH STÁTNÍ HRANICE
§ 24
(1) Navrhovatelé záměrů uvedených v
příloze č. 3 tohoto zákona jsou povinni předložit hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí ke stanovisku posuzujícímu orgánu (
§ 21 odst. 1) před vydáním územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního rozhodnutí o využití území.
(2) Hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí přesahujících státní hranice musí obsahovat zejména údaje uvedené v
příloze č. 4 tohoto zákona.
§ 25
Rozsah hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí projednají posuzující orgány s dotčenými orgány státní správy, obcemi, jejichž území se vliv záměru dotýká, a s veřejností. Obdobně se projedná zpracované hodnocení vlivů.
§ 26
(1) Posuzující orgány příslušné k vydání stanoviska podle
§ 21 odst. 1 v případech uvedených v
příloze č. 3 tohoto zákona předloží návrh stanoviska Federálnímu výboru pro životní prostředí. Federální výbor pro životní prostředí zajistí v případech, kdy důsledky navrhovaného opatření mohou přesahovat státní hranice, v dohodě s orgány příslušnými k vydání stanoviska, mezistátní projednání podle přijatých mezistátních závazků.
3)
(2) Příslušné ústřední orgány státní správy republik mohou stanovit na vyžádání Federálního výboru pro životní prostředí, které vyplyne z mezistátních závazků,
3) že záměry jinak nepodléhající hodnocení jejich vlivů na životní prostředí budou posouzeny podle tohoto zákona.
(3) Federální výbor pro životní prostředí na základě informací o záměrech připravovaných na území jiných států, které by svými důsledky mohly poškodit životní prostředí na území České a Slovenské Federativní Republiky, předaných příslušnými orgány těchto států, organizuje spolu se zodpovědnými orgány republik hodnocení záměrů v souladu s přijatými mezistátními závazky.
3)
ODPOVĚDNOST ZA PORUŠENÍ POVINNOSTÍ PŘI OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
§ 27
(1) Každý, kdo poškozováním životního prostředí nebo jiným protiprávním jednáním způsobil ekologickou újmu, je povinen obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému nebo jeho části. Není-li to možné nebo z vážných důvodů účelné, je povinen ekologickou újmu nahradit jiným způsobem (náhradní plnění); není-li to možné, je povinen nahradit tuto újmu v penězích. Souběh těchto náhrad se nevylučuje. Způsob výpočtu ekologické újmy a další podrobnosti stanoví zvláštní předpis.
(2) O uložení povinnosti podle
odstavce 1 rozhodne příslušný orgán státní správy.
(3) Oprávněným ze způsobené ekologické újmy je stát; podrobnosti stanoví zákony České národní rady a Slovenské národní rady.
(4) Pro ekologickou újmu se použijí obecné předpisy o odpovědnosti za škodu a o náhradě škody, pokud
odstavce 1 až 3 nestanoví jinak.
(5) Ustanoveními
odstavců 1 až 3 nejsou dotčeny obecné předpisy o odpovědnosti za škodu a o náhradě škody.
§ 28
Sankce za poškozování životního prostředí
(1) Orgány pro životní prostředí uloží pokutu
a) až do výše 1 000 000 Kčs právnické nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která při své činnosti porušením právních předpisů způsobí ekologickou újmu,
b) až do výše 500 000 Kčs právnické nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která neučiní opatření k nápravě nebo neupozorní orgán státní správy (
§ 19).
(2) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy orgán pro životní prostředí zjistil porušení povinnosti, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.
(3) Uložením pokuty nejsou dotčeny obecné předpisy o náhradě škody.
§ 29
Za porušení povinností stanovených zvláštními předpisy o ochraně životního prostředí se ukládají pokuty nebo jiná opatření podle těchto předpisů; tím nejsou dotčeny případná trestní odpovědnost ani odpovědnost za škodu podle obecných právních předpisů.
§ 30
Příslušné orgány státní správy pro životní prostředí jsou oprávněny v případech, kdy hrozí závažné poškození životního prostředí nebo kdy k poškození již došlo, rozhodnout o dočasném zastavení nebo omezení činnosti, která může toto poškození způsobit nebo je již způsobila, na dobu nejdéle 30 dnů (předběžné opatření) a současně navrhnout opatření k nápravě věcně příslušným orgánům státní správy. Podrobnosti stanoví zvláštní předpisy.
EKONOMICKÉ NÁSTROJE
§ 31
Za znečišťování životního prostředí, případně jeho složek a za hospodářské využívání přírodních zdrojů platí fyzické nebo právnické osoby daně, poplatky, odvody a další platby, stanoví-li tak zvláštní předpisy.
§ 32
Zvláštní předpisy stanoví, kdy mohou být právnické nebo fyzické osoby, které chrání životní prostředí nebo využívají přírodní zdroje v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, zvýhodněny úpravami daní a odvodů nebo poskytováním úvěrů a dotací.
§ 33
Nástroji ochrany životního prostředí jsou také fondy životního prostředí; podrobnosti stanoví zvláštní předpisy.
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 34
(1) Využívání území, přírodních zdrojů, staveb, technologií, výrobků a látek, které neodpovídá ustanovením tohoto zákona a podmínkám vyplývajícím ze zvláštních předpisů o ochraně jednotlivých složek životního prostředí, musí být uvedeno do souladu s těmito předpisy ve lhůtách jimi stanovených.
(2) Pokud nebude ve lhůtách stanovených zvláštními předpisy dosaženo souladu podle
odstavce 1, musí být činnost omezena nebo zastavena. Rozhodnutí vydají příslušné orgány státní správy.
§ 35
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Havel v. r.
Dubček v. r.
Čalfa v. r.
Příloha č. 1
Činnosti podléhající hodnocení vlivů na životní prostředí v rámci České a Slovenské Federativní Republiky
1. Zemědělství a lesní hospodářství
1.1. Velkokapacitní objekty pro živočišnou výrobu včetně deponií odpadů.
1.2. Velkokapacitní objekty pro skladování zemědělských produktů.
1.3. Meliorační zásahy (odvodnění, závlahy, protierozní ochrana půd, pozemkové úpravy, lesnicko-technické meliorace).
1.4. Zásahy do krajiny, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti a ve struktuře a funkci ekosystémů.
2. Potravinářský průmysl
2.1. Pivovary a sladovny.
2.2. Jatka a masokombináty.
2.3. Škrobárny.
2.4. Cukrovary.
2.5. Mrazírenské závody.
2.6. Lihovary.
2.7. Tukový průmysl a výroba saponátových výrobků.
2.8. Výroba mléčných produktů.
2.9. Konzervárenské závody.
3. Těžební průmysl
3.1. Hlubinná a povrchová těžba uhlí a lignitu.
3.2. Těžba ropy a zemního plynu.
3.3. Těžba rašeliny.
3.4. Těžba a úpravy uranové rudy, odvaly a odkaliště včetně rekultivace.
3.5. Těžba, získávání a obohacování kovových rud.
3.6. Těžba živičných břidlic.
3.7. Těžba průmyslových nerostů.
3.8. Povrchová průmyslová zařízení pro úpravu a zpracování uhlí, zemního plynu, živičných břidlic a průmyslových nerostů.
3.9. Rafinerie surové ropy, včetně závodů na regeneraci upotřebených minerálních olejů a zařízení pro tepelné a chemické zpracování uhlí.
4. Energetický průmysl
4.1. Elektrárny a ostatní zařízení spalující fosilní palivo.
4.2. Další průmyslová zařízení na výrobu elektřiny, páry a horké vody.
4.3. Jaderné elektrárny a jiná zařízení s jadernými reaktory.
4.4. Zařízení na konverzi, obohacování a výrobu jaderného paliva.
4.5. Mezisklady vyhořelého jaderného paliva.
4.6. Zpracování a konečné uložení vysoce aktivních radioaktivních odpadů.
4.7. Zpracování a uložení nízko a středně aktivních odpadů z provozu a vyřazování jaderných elektráren a využívání radionuklidů.
4.8. Plynovody, parovody a horkovody a jejich zařízení (čerpací a výměníkové stanice), transmise elektrické energie nadzemním vedením.
4.9. Dálkové ropovody, produktovody a plynovody, včetně příslušných provozních zařízení.
4.10. Povrchové sklady zemního plynu.
4.11. Podzemní sklady hořlavých plynů, ropy, produktů z ropy a chemikálií.
4.12. Briketárny, koksovny.
4.13. Hydroelektrárny.
5. Kovoprůmysl
5.1. Železárny a ocelárny, včetně sléváren, kováren a válcoven.
5.2. Závody barevné metalurgie.
5.3. Povrchová úprava kovů.
5.4. Výroba a montáž motorových vozidel, vagónů a cisteren.
5.5. Loděnice.
5.6. Zařízení pro stavbu a opravy letadel.
6. Dřevařský a papírenský průmysl
6.1. Impregnace dřeva při použití toxických chemikálií.
6.2. Výroba dřevovláknitých desek a překližek.
6.3. Výroba celulózy a papíru.
6.4. Výroba nábytku.
7. Další odvětví
7.1. Zpracování azbestu a výrobků z azbestu.
7.2. Textilní úpravny, barvírny.
7.3. Koželužny.
7.4. Sklářské provozy.
7.5. Chemický a farmaceutický průmysl.
7.6. Použití nebo regenerace chlorovaných uhlovodíků.
7.7. Výroba a skladování jedů, pesticidů, kapalných hnojiv, farmaceutických výrobků, barev, laků a chemikálií.
7.8. Skladování, zpracování, zneškodňování a ukládání nebezpečných odpadů.
7.9. Dálková přeprava radioaktivních a nebezpečných odpadů.
7.10. Skladování ropy a výrobků z ropy.
7.11. Cementárny a vápenky.
7.12. Polygrafické provozy.
8. Infrastruktura
8.1. Odběry podzemních vod.
8.2. Čistírny odpadních vod a kanalizace.
8.3. Odkaliště a kalová pole.
8.4. Zařízení pro nakládání s komunálním odpadem.
8.5. Kafilérie, veterinární asanační ústavy.
8.6. Přehrady a vodní nádrže s výškou hráze nad 3 m nad základovou spárou nebo s celkovým objemem zásobního prostoru nad 0,5 miliónu m3.
8.7. Úpravy vodních toků.
8.8. Výstavba a rekonstrukce dálnic a silnic.
8.9. Železnice.
8.10. Lanové dráhy.
8.11. Vodní cesty a přístavy pro vnitrozemskou plavbu.
8.12. Letiště.
8.13. Obchodní komplexy nad 3000 m2 zastavěné plochy.
8.14. Kempinky nad 200 ubytovacích míst.
8.15. Stavby a činnosti, jejichž vlivy by se dotkly zájmů chráněných podle zvláštních předpisů.
Příloha č. 2
Obsah dokumentace a hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí v rámci České a Slovenské Federativní Republiky
I. Popis plánování činnosti a její cíle.
II. Popis vhodných a zdůvodněných variant řešení záměru, včetně variant referenčních (varianta bez činnosti, aktivní nulová varianta) a varianty ekologicky optimálního řešení záměru a jejich vzájemné porovnání.
III. Popis životního prostředí pravděpodobně významně ovlivněného navrženým záměrem (navrženými variantami).
A. Základní charakteristiky (ovzduší, voda, půda, geologická situace, geomorfologická charakteristika, klimatické faktory, fauna, flóra, ekosystémy).
B. Ostatní charakteristiky (způsob využívání krajiny, území s mimořádnou civilizační zátěží, území se zvláštním ochranným režimem, významné krajinné prvky, prvky systému ekologické stability, architektonické a historické památky, archeologická naležiště, materiální hodnoty, soulad záměru s platnou územně-plánovací dokumentací).
IV. Popis předkládaných vlivů záměru (navržených variant) na prostředí a odhad jejich významnosti (nejen předpokládané přímé vlivy, ale i nepřímé, sekundární, kumulativní, synergické, nejen krátkodobé a dočasné, ale i dlouhodobé a permanentní vlivy).
A. Vlivy na obyvatelstvo (zdravotní rizika, sociální důsledky, ekonomické důsledky).
B. Vlivy na ekosystémy, na jejich složky a funkce (geologické, geomorfologické a hydrogeologické podmínky, klimatické poměry, hydrologie, flóra, fauna, procesy, významné krajinné prvky, ekologická stabilita).
C. Vlivy na antropogenní systémy, jejich složky a vazby (stavby, památky a jiné významné lidské výtvory, kulturní hodnoty nehmotné povahy – etnické a místní tradice apod.).
D. Vlivy na strukturu a funkci využívání území (včetně vlivu na estetické kvality krajinného prostoru).
E. Velkoplošné vlivy záměru v krajině – hodnocení ekologické únosnosti území, vhodnost lokalizace jednotlivých variant z hlediska ekologické únosnosti území, současný a potenciální výsledný stav ekologické únosnosti území (souhrnné působení všech prostorových jevů a faktorů).
V. Popis opatření navržených k prevenci, eliminaci, minimalizaci, případně kompenzaci vlivů navržených variant záměru na prostředí. Územně-plánovací opatření. Technická opatření (např. zachycování a ukládání znečišťujících látek, recyklace odpadů, záchranný průzkum archeologických nalezišť, opatření pro ochranu kulturních památek, jiná opatření).
Příloha č. 3
Záměry podléhající mezistátnímu projednání z hlediska vlivů na životní prostředí
1. Rafinerie surové ropy (s výjimkou závodů vyrábějících ze surové ropy pouze mazadla) a zařízení pro zplynování a spalování uhlí a bitumenových břidlic o kapacitě 500 tun a více za den.
3. Jaderné elektrárny a jiná zařízení s jadernými reaktory (s výjimkou výzkumných zařízení pro výrobu a konverzi jaderného paliva a jaderných palivových surovin, jejichž maximální kapacita nepřesahuje 1 kWh stálého tepelného zatížení).
4. Zařízení určená pro výrobu nebo obohacování jaderného paliva, přepracování radioaktivního jaderného paliva nebo shromažďování, uskladňování a zpracování jaderného odpadu.
5. Zařízení pro primární výrobu litiny a oceli a výrobu neželezných kovů o kapacitě nad 30 000 tun ročně.
6. Zařízení pro získávání, zpracování a přepracování azbestu a výrobků z azbestu; pro roční produkci azbestocementových výrobků přesahující 20 000 tun; pro třecí materiály s roční produkcí přesahující 50 tun; pro jiné druhy použití azbestu přesahující 200 tun za rok.
7. Komplexní chemická zařízení, kde dvou nebo více spojených chemických nebo fyzikálních procesů je využíváno pro výrobu olefinů z ropných výrobků, kyseliny sírové, kyseliny dusičné, kyseliny fluorovodíkové, chloridů nebo fluoridů.
8. Silnice I. třídy, dálnice, celostátní dráhy a letiště s hlavní rozjezdovou a přistávací drahou o délce více než 2100 m.
9. Dálkové ropovody s potrubím o světlosti nad 500 mm a plynovody o světlosti nad 300 mm.
10. Zařízení pro zneškodňování toxických a nebezpečných odpadů, podzemní uložiště a povrchové skládky toxických a nebezpečných odpadů.
11. Přehrady a vodní nádrže s výškou hráze více než 10 m nad základovou spárou nebo s celkovým objemem nádržního prostoru nad 10 miliónů m3.
12. Zařízení pro odběr podzemních vod v případě, kdy roční objem odebrané vody se rovná nebo přesahuje 10 miliónů m3.
13. Výroba celulózy a papíru v množství 200 tun za den nebo více při sušení na vzduchu.
14. Vnitrozemské vodní cesty a přístavy pro vnitrozemskou plavbu, umožňující plavbu lodí s výtlakem vyšším než 1350 tun.
15. Dobývání, úprava a zušlechťování in situ rud, magnezitu a všech druhů uhlí o kapacitě nad 100 000 tun za rok.
16. Velkosklady pro ukládání ropy (nad 200 000 m3), výrobků z ropy (nad 50 000 m3) a chemikálií (nad 2000 tun).
17. Změny ve využití území spojené s velkoplošným kácením lesů nad 5 ha.
Příloha č. 4
Obsah dokumentace o hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí podléhající mezinárodnímu projednání
Informace, které mají být zahrnuty do dokumentace o hodnocení vlivu na životní prostředí, musí obsahovat minimálně:
a) popis plánované činnosti a její cíle;
b) v případě nutnosti popis rozumných alternativ (např. geografického nebo technologického charakteru) plánované činnosti včetně varianty odstoupení od této činnosti;
c) popis těch prvků životního prostředí, které pravděpodobně budou podstatně dotčeny plánovanou činností nebo jejími alternativními variantami;
d) popis možných druhů vlivu plánované činnosti a jejích alternativních variant na životní prostředí a hodnocení jejich velikostí;
e) popis opatření pro minimalizaci rozměrů škodlivého působení na životní prostředí;
f) uvedení konkrétních metod prognózování a výchozích tezí, na nichž jsou založeny, a také odpovídajících použitých údajů o životním prostředí;
g) vytyčení nedostatků ve znalostech a neurčitostí, které byly zjištěny při přípravě požadovaných informací;
h) v případě nutnosti krátký obsah programu monitorování a řízení a všech plánů postprojektové analýzy;
i) resumé netechnického charakteru v případě nutnosti s použitím vizuálních prostředků prezentace materiálu (mapy, grafy atd.).
Plánované druhy činností, které mohou mít značně škodlivý vliv, přesahující státní hranice, se posuzují na základě jednoho nebo několika níže uvedených kritérií:
a) Rozměry: Plánované druhy činností, jejichž rozměry jsou pro daný typ činnosti nadměrné;
b) Oblast: Plánované druhy činností, které se realizují ve zvláště citlivých nebo z ekologického hlediska důležitých oblastech nebo v jejich bezprostřední blízkosti (např. silně podmáčené půdy, definované Ramsarskou konvencí, národní parky, chráněné přírodní oblasti, oblasti zvláště vědecky zajímavé nebo archeologické, kulturní nebo historické památníky); dále plánované druhy činností v oblastech, v nichž charakteristiky plánované hospodářské činnosti mohou mít značný vliv na obyvatelstvo;
c) Důsledky: Plánované druhy činností, které mají zvláště složitý a potenciálně škodlivý vliv, včetně těch druhů vlivů, které mají závažné následky pro obyvatele a významné druhy flóry, fauny a organismů, ohrožují současné nebo možné využití dotčené oblasti a vyvolávají vznik zatížení přesahujícího úroveň stability prostředí k současnému vlivu.
S tímto cílem jsou posuzovány plánované druhy činnosti prováděné v bezprostřední blízkosti mezinárodních hranic, i druhy plánované činnosti prováděné ve vzdálenějších oblastech, které mohou mít značný vliv přesahující státní hranice ve velké vzdálenosti od místa provádění hospodářské činnosti.
3) Konvence Evropské hospodářské komise OSN o hodnocení vlivů na životní prostředí přesahujících státní hranice.