173
ZÁKON
ze dne 8. listopadu 1988
o podniku se zahraniční majetkovou účastí
Federální shromáždění se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST I
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Účelem tohoto zákona je upravit podmínky pro zakládání podniku, na němž se majetkově účastní zahraniční osoba a jeho postavení při hospodářské činnosti na území Československé socialistické republiky.
§ 2
(1) Podnikem se zahraniční majetkovou účastí (dále jen „podnik“) se rozumí právnická osoba, která má sídlo na území Československé socialistické republiky a je založena na základě smlouvy za účasti alespoň jednoho československého a jednoho zahraničního účastníka.
(2) Československými účastníky mohou být pouze právnické osoby založené podle československého práva a mající sídlo na území Československé socialistické republiky.
(3) Zahraničními osobami se rozumějí pro účely tohoto zákona právnické osoby mající sídlo a fyzické osoby mající bydliště mimo území Československé socialistické republiky.
§ 3
Vznik, právní forma, právní poměry a zánik podniku, jakož i vztahy vyplývající ze smlouvy týkající se založení podniku (dále jen „smlouva“) a řešení právních otázek s ní souvisejících, se řídí československým právem.1)
§ 4
(1) Podnik odpovídá za porušení svých závazků a ostatních právních povinností vlastním majetkem.
(2) Podnik neručí za závazky státu, ani za závazky jiných právnických osob, a stát a jiné právnické osoby neručí za závazky podniku; tím není dotčeno ručení vzniklé v souladu s příslušnými obecně závaznými právními předpisy.
ČÁST II
POVOLOVÁNÍ SMLUV TÝKAJÍCÍCH SE ZALOŽENÍ PODNIKU
§ 5
(1) Českoslovenští účastníci mohou uzavírat a měnit smlouvu jen na základě a v mezích uděleného povolení.
(2) Povolení k uzavření nebo změně smlouvy (dále jen „povolení“) uděluje ústřední orgán státní správy příslušný podle navrhovaného základního předmětu činnosti podniku. V oblasti bankovnictví uděluje povolení Státní banka československá.
(3) Jestliže rozhodování o povolení spadá do působnosti ústředních orgánů státní správy republik a má-li účastník sídlo na území jedné republiky a zakládaný podnik má mít sídlo na území druhé republiky, rozhoduje o udělení povolení ústřední orgán státní správy republiky, na jejímž území má mít zakládaný podnik sídlo.
(4) K sjednání majetkové účasti na podniku se nevyžaduje povolení podle zvláštních předpisů2).
§ 6
(1) V žádosti o povolení uvede československý účastník:
a) svůj název, sídlo a předmět podnikání;
b) účel a cíl zakládání podniku;
c) navrhovaný předmět činnosti podniku, jeho právní formu, sídlo a název;
d) technicko ekonomický rozbor navrhované činnosti podniku;
e) výši základního jmění, výši podílů účastníků na základním jmění, formu a měnu těchto podílů, způsob rozdělení zisku a krytí ztrát a minimální výši rezervního fondu;
f) zastoupení účastníků v orgánech podniku;
g) údaje o zahraničním účastníkovi;
(2) Součástí žádosti o povolení je návrh smlouvy.
§ 7
(1) Při rozhodování o udělení povolení podle § 5 se přihlédne k tomu, zda jsou předpoklady, že zakládaný podnik přispěje k rozvoji národního hospodářství Československé socialistické republiky a že bude řádně vykonávat svou hospodářskou činnost. Rovněž se vezme v úvahu navrhovaný poměr mezi podíly československých a zahraničních účastníků.
(2) Povolení může být vydáno pro hospodářskou činnost ve všech oblastech národního hospodářství s výjimkou oblastí důležitých pro zajištění obrany a bezpečnosti Československé socialistické republiky.
(3) Příslušný ústřední orgán (§ 5 odst. 2) je povinen vydat rozhodnutí ve správním řízení3) nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy mu byla předložena žádost v souladu s § 6.
§ 8
ČÁST III
HOSPODAŘENÍ PODNIKU
HLAVA 1
HOSPODÁŘSKÁ ČINNOST
§ 9
Podniku nelze stanovit povinnosti ve státním plánu hospodářského a sociálního rozvoje.
§ 10
Právní vztahy při hospodářské spolupráci mezi podnikem a československými právnickými osobami se řídí hospodářským zákoníkem s výjimkou ustanovení, jež stanoví bez souhlasu stran vznik povinnosti uzavřít, změnit nebo zrušit smlouvu nebo pravomoc založit, změnit nebo zrušit závazkové vztahy, jakož i těch ustanovení, která svým obsahem neodpovídají povaze podniku nebo jsou v rozporu s jeho právním postavením vymezeným tímto zákonem. Tím není dotčen předmět úpravy zákoníku mezinárodního obchodu.
HLAVA 2
FINANČNÍ HOSPODAŘENÍ
§ 11
Podnik podléhá pouze daňovým povinnostem, které stanoví zákon.
§ 12
(1) Podnik vytváří:
a) rezervní fond určený ke krytí ztrát a rizik a financování výkyvů v hospodaření podniku, jednak v československé měně, jednak v zahraničních měnách;
b) fond kulturních a sociálních potřeb podle obecně závazných právních předpisů;
c) fond odměn podle obecně závazných právních předpisů.
(2) Rezervní fond se vytváří po uplynutí každého roku nejméně ve výši 5 % ze zisku po úhradě daňových povinností až do výše stanovené ve smlouvě.
(3) Užití fondu kulturních a sociálních potřeb a fondu odměn se řídí obecně závaznými právními předpisy.
(4) Podnik může ze svého zisku po úhradě daňových povinností a přídělů fondů podle odstavce 1 vytvářet fond rozvoje a další fondy.
(5) Podniku nelze odejmout fondy, které vytvořil; o jejich použití v rámci jejich účelu rozhoduje samostatně.
§ 13
Po splnění daňových povinností a po přídělech do fondů (§ 12 odst. 1) může podnik použít zisk k rozdělení mezi účastníky.
§ 14
(1) Roční účetní závěrka a hospodaření podniku za každý rok podléhají přezkoušení dvěma ověřovateli (auditory).
(2) Ověřovatelé (auditoři) jsou povinni vykonávat svou činnost nestranně a využívat při ní potřebných odborných znalostí.
(3) Podrobnosti o činnosti ověřovatelů (auditorů) a jejich jmenování příslušným orgánem státní správy upraví federální ministerstvo financí obecně závazným právním předpisem.
HLAVA 3
DEVIZOVÉ HOSPODAŘENÍ
§ 15
Na podnik se nevztahuje povinnost nabídnout devizové bance vlastní devizové prostředky k odkupu podle zvláštních předpisů4) a v rámci povoleného předmětu své činnosti je oprávněn s nimi volně nakládat.
§ 16
Podnik může zřizovat účty v cizí měně u československé devizové banky nebo u zahraniční banky.
§ 17
Přepočty mezi československou měnou a zahraniční měnou se provádějí podle kursů vyhlašovaných Státní bankou československou.
§ 18
Podnik může přijmout úvěr v cizí měně od československé devizové banky; od banky zahraniční může takový úvěr přijmout na základě souhlasu Státní banky československé.
HLAVA 4
SOCIÁLNĚ EKONOMICKÉ INFORMACE
§ 19
Podnik je povinen
a) vytvářet soustavu sociálně ekonomických informací v souladu s příslušnými obecně závaznými právními předpisy platnými pro československé organizace s obdobnou odvětvovou činností;
b) vést účetnictví v československé měně v souladu s obecně závaznými právními předpisy; případné výjimky z těchto předpisů odůvodněné povahou podniku nebo jeho právním postavením vymezeným tímto zákonem může podniku povolit federální ministerstvo financí;
c) poskytovat účetní a statistické údaje příslušným orgánům v rozsahu, způsobem a v termínech stanovených obecně závaznými právními předpisy.
ČÁST IV
PŘEVODY PROSTŘEDKŮ DO ZAHRANičí
§ 20
(1) Zahraniční účastník je oprávněn volně převést do zahraničí výnos z podílu na majetku podniku v případě jeho likvidace nebo v případě zániku nebo snížení své majetkové účasti na podniku až do výše úhrady svého podílu na základním jmění, a to v měně této úhrady.
(2) Z devizových prostředků podniku může zahraniční účastník převést do zahraničí svůj podíl na zisku a při likvidaci podniku nebo zániku nebo snížení své účasti na podniku svůj podíl na majetku podniku, který přesahuje úhradu jeho podílu na základním jmění.
§ 21
(1) Pracovníci podniku mající bydliště v zahraničí jsou oprávněni volně převádět do zahraničí své příjmy, které jim vznikly z pracovní činnosti v podniku.
(2) Podnik je oprávněn volně převádět do zahraničí částky na úhradu sociálního pojištění svých pracovníků majících bydliště v zahraničí, popřípadě převádět tyto částky podle pokynů těchto pracovníků, pokud se toto pojištění neuskutečňuje v Československé socialistické republice. Sociálním pojištěním pro účely tohoto zákona se rozumí pojištění pro případ nemoci, těhotenství a pro dávky na děti, úrazové a důchodové pojištění a pojištění pro případ nezaměstnanosti.
(3) Podnik zachová v zahraničí důchodové pojištění svých pracovníků, kteří nemají bydliště v Československé socialistické republice.
(4) Zdrojem převodů uskutečňovaných podle předcházejících odstavců mohou být jen vlastní devizové prostředky podniku.
§ 22
(1) Majetek podniku může být na území Československé socialistické republiky vyvlastněn, nebo vlastnická práva podniku omezena, jen na základě zákona.
(2) Při opatřeních uvedených v odstavci 1 musí být zahraničnímu účastníku poskytnuta bez odkladu náhrada, jež bude odpovídat skutečné hodnotě jeho majetku dotčeného těmito opatřeními v době, kdy byla uskutečněna; tato náhrada bude volně převoditelná do zahraničí v měně, ve které zahraniční účastník splatil svůj podíl na základním jmění podniku, jinak v měně státu sídla, popřípadě bydliště zahraničního účastníka.
ČÁST V
LIKVIDACE PODNIKU
§ 23
(1) K zániku podniku se vyžaduje likvidace. Účelem likvidace je vypořádat majetkové poměry zrušovaného podniku.
(2) Likvidace podniku při jeho předlužení se řídí ustanoveními § 352 až 354 občanského soudního řádu.5)
§ 24
(1) Podnik navrhuje zápis své likvidace a likvidátora, kterého jmenoval, do podnikového rejstříku. Po dobu likvidace užívá svého názvu s dodatkem „v likvidaci“.
(2) Dnem, k němuž byl likvidátor zapsán do podnikového rejstříku, zanikají orgány podniku. Likvidátor je oprávněn jednat jménem podniku ve věcech spojených s likvidací.
§ 25
(1) Ke dni zahájení likvidace podnik sestaví účetní závěrku a předá ji likvidátorovi a příslušným orgánům.
(2) Likvidátor sestaví do třiceti dnů po svém zápisu do podnikového rejstříku zahajovací rozvahu ke dni zahájení likvidace a předá ji účastníkům spolu s likvidačním plánem, rozpočtem likvidace a s inventarizačním zápisem o mimořádné inventarizaci hospodářských prostředků provedené ke dni zahájení likvidace.
(3) Likvidátor je v průběhu likvidace povinen zejména
a) soustředit peněžní prostředky u jednoho československého peněžního ústavu,
b) dokončit běžné záležitosti,
c) vypořádat daně a poplatky,
d) vypořádat závazky a pohledávky,
e) zpeněžit majetek podniku nejhospodárnějším a nejrychlejším způsobem nebo s ním jinak naložit podle rozhodnutí účastníků,
f) podávat účastníkům čtvrtletní a roční hlášení o průběhu likvidace doložená čtvrtletní a roční závěrkou.
§ 26
(1) Likvidátor sestaví účetní závěrku ke dni skončení likvidace a předloží ji účastníkům ke schválení spolu s konečnou zprávou o celém průběhu likvidace.
(2) Likvidátor po prověření a schválení účetní závěrky účastníky a po splnění daňových povinností
a) naloží s konečným zůstatkem likvidace podle rozhodnutí účastníků,
b) postará se o bezpečné uložení spisového materiálu a účetních písemností,
c) oznámí skončení likvidace soudu s návrhem na výmaz podniku z podnikového rejstříku.
ČÁST VI
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 27
Ustanovení tohoto zákona se použijí jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána.
§ 28
Vláda Československé socialistické republiky může stanovit, kdy lze smlouvu týkající se založení podniku uzavřít nebo změnit bez povolení podle § 5 nebo upravit odchylně postup při udělování tohoto povolení.
§ 29
Podniky založené podle podmínek platných před účinností tohoto zákona se považují za podniky založené podle podmínek stanovených tímto zákonem.
§ 30
Zrušuje se ustanovení § 389a hospodářského zákoníku.
§ 31
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1989.
Husák v. r.
Indra v. r.
Adamec v. r.
1) Zákon č. 243/1949 Sb., o akciových společnostech.
Zákon č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu).
Zákon č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu).
5) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.