kterou se mění vyhláška č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování, a vyhláška č. 456/2021 Sb., o podrobnostech přenosu reprodukčního materiálu lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnostech o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa

„d) údaje z jednotlivých inventarizačních ploch, je-li prováděno zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše.“.

„c) údaje se uvádějí souhrnně za hospodářské skupiny, je-li prováděno zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše.“.

„e) hospodářskou skupinu uvádí

1. výměra,

2. inventarizovaná zásoba předchozí celková (m³ b. k.) a hektarová (m³ b. k./ha),

3. inventarizovaná zásoba současná celková (m³ b. k.) a hektarová (m³ b. k./ha),

4. průměrná roční těžba za inventarizované období podle lesní hospodářské evidence, celková (m³ b. k./rok) a hektarová (m³ b. k./ha/rok),

5. průměrný roční přírůst za inventarizované období, celkový (m³ b. k./rok) a hektarový (m³ b. k./ha/rok),

6. zastoupení jednotlivých druhů dřevin,

7. inventarizovaná zásoba současná jednotlivých druhů dřevin (m³ b. k.),

8. inventarizovaná zásoba současná v tloušťkových třídách (m³ b. k.) a

9. počet kmenů hroubí v tloušťkových třídách.“.

„a) výši a umístění mýtních těžeb na celcích s výměrou lesů hospodářských a lesů zvláštního určení menší než 50 ha, v lesích ochranných, v lesích přírodě blízké zóny národních parků, národních přírodních rezervací, přírodních rezervací, národních přírodních památek a přírodních památek,“.

„(9) Hospodářské skupiny sdružují porosty s obdobnými klimatickými a půdními charakteristikami, případně také funkčním zaměřením a stavem lesa a jsou základní jednotkou pro zjišťování a uvádění stavu lesa a plánování hospodářských opatření v případech, kdy je stav lesa zjišťován na inventarizační ploše. Hospodářské skupiny se označují arabskými čísly s podtržením.“.

Dosavadní odstavce 9 až 11 se označují jako odstavce 10 až 12.

„f) zakmenění porostní skupiny, které je součtem zakmenění jednotlivých etáží; pro potřebu tohoto výpočtu se zakmenění etáže přepočte na plochu porostní skupiny; zakmeněním etáže se rozumí součet zakmenění jednotlivých dřevin lesního porostu v dané etáži, vynásobený hodnotou 10 a zaokrouhlený na celé číslo; zakmeněním dřeviny se rozumí podíl skutečné hektarové a tabulkové zásoby, nebo skutečné hektarové a tabulkové výčetní kruhové základny příslušné dřeviny v dané etáži; hodnota zakmenění 10 odpovídá plné tabulkové zásobě nebo kruhové základně taxačních nebo růstových tabulek schválených Ministerstvem zemědělství (dále jen „taxační tabulky“), uvedených v příloze č. 3 k této vyhlášce⁷),

g) zastoupení dřevin, které udává procentuální podíl zakmenění jednotlivých dřevin zjištěných v šetřené jednotce a celkového zakmenění; v případech, kdy je stav lesa zjišťován na inventarizační ploše, se zastoupení dřevin určí jako procentuální podíl zásob jednotlivých dřevin v rámci hospodářské skupiny; zastoupení lze stanovit rovněž odhadem, zejména pro lesní porosty, které ještě nedosáhly registrační hranice hroubí; udává se zpravidla v desítkách procent nebo podrobněji; dřeviny se zastoupením nižším než dolní vyčíslená hranice se vedou jako vtroušené; seznam lesních dřevin s jejich zkratkami je uveden v příloze č. 4 k této vyhlášce,“.

„Zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše

§ 7a

Při zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše se

a) referenční inventarizační sítí rozumí síť inventarizačních lokalit pokrývající celé území České republiky spravovaná Ministerstvem zemědělství,

b) inventarizační lokalitou (dále jen „lokalita“) rozumí místo, kde se v rámci provádění inventarizace zjišťují údaje o stavu lesa; lokalita je charakterizována svou polohou v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální, počtem a způsobem prostorového uspořádání inventarizačních ploch,

c) inventarizační plochou rozumí část území, na které se přímo provádí inventarizační šetření; inventarizační plochu tvoří její střed, pevně určený souřadnicemi vzhledem k poloze lokality, a alespoň jedna kruhová podplocha,

d) kruhovou podplochou (dále jen „podplocha“) rozumí kruhová plocha, se středem umístěným na středu inventarizační plochy; každá inventarizační plocha obsahuje alespoň jednu podplochu pro registraci kmenů hroubí,

e) stratem rozumí prostorově pevně vymezená část inventarizovaného celku, pro kterou je v rámci provedení inventarizace navrhována optimální plošná hustota a počet lokalit, přičemž v případě požadavku na vyšší přesnost odhadu cílových parametrů pro jednotlivé hospodářské skupiny tvoří tyto skupiny zároveň výběrová strata,

f) kmenem hroubí rozumí prvek populace kmenů, který má výčetní tloušťku větší než 7 cm s kůrou, přičemž poloha kmene je shodná s polohou bodu na jeho střednici, který se nachází ve vzdálenosti 1,3 m od jejího průsečíku s vodorovnou rovinou ve výšce paty kmene, a

g) směrodatnou chybou rozumí odmocnina odhadu variability bodového odhadu vypočtená podle přílohy č. 6 k této vyhlášce.

§ 7b

(1) Zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše lze využít pro všechny hospodářské způsoby. Zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše se provádí terénním šetřením na lokalitách, jejichž polohy jsou odvozeny od referenční inventarizační sítě.

(2) Každá lokalita musí obsahovat alespoň jednu inventarizační plochu. Počet lokalit se volí tak, aby byly dodrženy minimální kvalitativní požadavky na zjišťování stavu lesa uvedené v § 7c, zároveň však nesmí klesnout pod 50 v rámci jednoho celku.

(3) Ministerstvo zemědělství a na území národních parků a jejich ochranných pásem Ministerstvo životního prostředí poskytne vlastníkovi lesa na základě jeho žádosti polohy lokalit pro jeho celek. Žádost musí obsahovat

a) identifikaci vlastníka,

b) identifikaci celku,

c) digitální vektorové vymezení hranic celku a jeho inventarizované části,

d) seznam a definice nových strat podle přílohy č. 6 k této vyhlášce,

e) seznam identifikátorů existujících strat navržených ke zrušení a

f) seznam identifikátorů existujících strat s uvedením počtu dodatečně požadovaných lokalit.

(4) Polohy inventarizačních ploch jsou v terénu trvale stabilizovány tak, aby bylo možné při zpracování následujícího plánu na dané inventarizační ploše opakovaně identifikovat jednotlivé kmeny hroubí.

(5) Opakované zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše nelze provádět v intervalu kratším 5 let.

(6) Způsob provádění zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše a rozsah zjišťovaných údajů na inventarizační ploše je uveden v příloze č. 6 k této vyhlášce.

§ 7c

(1) Směrodatná chyba odhadu zásoby pro část celku, na kterém byl stav lesa zjišťován na inventarizační ploše, nesmí přesáhnout 25 m³ b. k. na jeden hektar porostní půdy, nebo nesmí přesáhnout 10 % z bodového odhadu zásoby hroubí na jeden hektar porostní půdy.

(2) Směrodatná chyba odhadu roční celkové výše těžby nesmí přesáhnout 1 m³ b. k. na jeden hektar porostní půdy, nebo nesmí přesáhnout 10 % z bodového odhadu roční celkové výše těžby na jeden hektar porostní půdy.

§ 7d

(1) Stav lesa, popsaný inventarizovanými veličinami, se statisticky vyhodnocuje pro hospodářskou skupinu a celek, případně jeho část, na které byl stav lesa zjišťován na inventarizační ploše.

(2) Statistické vyhodnocení stavu lesa se provádí postupem uvedeným v příloze č. 6 k této vyhlášce.

(3) Součástí vyhodnocení stavu lesa je lesnická mapa se zobrazením strat a středů inventarizačních ploch a jejich jednoznačných identifikátorů umožňujících přiřazení k lokalitám referenční inventarizační sítě.“.

„(12) V lesích prvních zón chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací, přírodních rezervací, národních přírodních památek a přírodních památek je pro určení výše těžby rozhodující schválený plán péče pro tato území⁸). Lesy zařazené do přírodní zóny národních parků se nezahrnují do výpočtu závazného ustanovení maximální celková výše těžeb, v lesích zařazených do zóny přírodě blízké se závazné ustanovení maximální celková výše těžeb stanoví jako součet těžeb umístěných v jednotlivých lesních porostech.“.

„(14) Pro lesy, ve kterých je stav lesa zjišťován na inventarizační ploše, se stanoví ukazatel celkové výše těžeb, přičemž těžba mýtní a předmýtní se nerozlišuje, pomocí celkového běžného přírůstu podle přílohy č. 6 k této vyhlášce.“.

Dosavadní odstavec 14 se označuje jako odstavec 15.

„(16) Překročení poměrné části závazného ustanovení maximální celková výše těžeb v plánu, o jehož zkrácení doby platnosti je žádáno, je důvodem ke snížení závazného ustanovení maximální celková výše těžeb podle předchozího odstavce. Závazné ustanovení maximální celková výše těžeb bude v návrhu nového plánu sníženo o výši překročení této poměrné části.“.

„⁹) Příloha č. 2 k vyhlášce č. 298/2018 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů.“.

„Příloha č. 1 k vyhlášce č. 84/1996 Sb.

0

Závěrečné tabulky souhrnných údajů lesních hospodářských plánů (LHP) a lesních hospodářských osnov (LHO)

Název (označení) lesního hospodářského celku (zařizovacího obvodu):

1

Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO

Základní údaje podle kategorií lesa

2

Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO pro lesy, ve kterých není stav lesa zjišťován na inventarizačních plochách, případně jinou kontrolní metodou (zejména průměrkováním naplno)

Základní údaje podle kategorií a věkových stupňů

3a

Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO pro lesy, ve kterých není stav lesa zjišťován na inventarizačních plochách, případně jinou kontrolní metodou (zejména průměrkováním naplno)

Porostní plocha podle dřevin a věkových stupňů

3b

Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO pro lesy, ve kterých není stav lesa zjišťován na inventarizačních plochách, případně jinou kontrolní metodou (zejména průměrkováním naplno)

Porostní plocha podle dřevin a věkových stupňů

3c

Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO pro lesy, ve kterých není stav lesa zjišťován na inventarizačních plochách, případně jinou kontrolní metodou (zejména průměrkováním naplno)

Základní údaje podle dřevin

3d

Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO pro lesy, ve kterých je stav lesa zjišťován na inventarizačních plochách, případně jinou kontrolní metodou (zejména průměrkováním naplno)

Základní údaje podle dřevin a hospodářských skupin

3e

Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO pro lesy, ve kterých je stav lesa zjišťován na inventarizačních plochách, případně jinou kontrolní metodou (zejména průměrkováním naplno)

Základní údaje podle tloušťkových tříd a hospodářských skupin

4a

Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO pro lesy, ve kterých není stav lesa zjišťován na inventarizačních plochách, případně jinou kontrolní metodou (zejména průměrkováním naplno)

Základní údaje podle kategorií lesa a obmytí

4b

Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO pro lesy, ve kterých je stav lesa zjišťován na inventarizačních plochách, případně jinou kontrolní metodou (zejména průměrkováním naplno)

Základní údaje podle subkategorií lesa a hospodářských skupin

5

Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO

Základní údaje podle hospodářského způsobu, kategorií a tvarů lesa

6

Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO

Výčet zaujatých katastrálních území

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 84/1996 Sb.

Jednotné mapové značky pro lesnické mapy (velikost odpovídající měřítku 1:5000)

Hranice lesa

Hraniční znak

Hranice katastrálního území

Vlastnická hranice

Hranice oddělení

Hranice dílce

Hranice porostu

Hranice porostní skupiny

Odvozní cesty

Cesty vývozní

Cesty přibližovací

Široké průseky

Rozdělovači a jiné průseky

Pěšiny

Lesní tok (modrá)

Slučky a půlslučky

Stratum

Střed inventarizační plochy

Doporučené barvy pro porostní lesnickou mapu

(*) v barvách věkových tříd“.

„Příloha č. 4 k vyhlášce č. 84/1996 Sb.

Jména a zkratky dřevin

Příloha č. 5 k vyhlášce č. 84/1996 Sb.

Dílčí těžební procento, normální paseka, těžba celková, celkový běžný přírůst a probírkové intenzity pro odvození závazného ustanovení maximální celkové výše těžeb

Dílčí těžební procento pro desetiletou platnost plánu pro jednotlivé hospodářské soubory nebo sdružené hospodářské soubory se shodným obmýtím a obnovní dobou se stanoví v jednotlivých věkových stupních na základě následující tabulky:

Ukazatel těžby mýtní (TM) pro hospodářský soubor (nebo sdružené HS) dle dílčích těžebních procent se vypočte po jednotlivých věkových stupních z následujícího vzorce:

TMHS=∑i=1kZiti%100

TM_HS - desetiletá těžba mýtní pro hospodářský soubor dle dílčích těžebních procent

Z_i - zásoba dřeva v m³b.k. v jednotlivých věkových stupních (označeny dolním indexem i) příslušného hospodářského souboru zatížených těžebním procentem

k - celkový počet věkových stupňů příslušného hospodářského souboru zatížených těžebním procentem

t_i (%) - těžební procento příslušného věkového stupně (označen dolním indexem i) v rámci daného hospodářského souboru (nebo sdružených HS)

Normální paseka na dobu platnosti LHP se stanoví z následujícího vzorce:

B=PU.ZM.n

B - normální paseka

P - výměra porostní půdy celku

U - obmýtí celku

ZM - průměrná zásoba mýtních porostů; zásobou mýtních porostů je zásoba věkového stupně, do kterého spadá průměrné obmýtí snížené o polovinu průměrné obnovní doby a věkové stupně starší

n - počet let, pro které se LHP zpracovává (zpravidla 10 let)

Pro lesy obhospodařované hospodářským způsobem výběrným, vyjma lesů ve kterých je stav lesa zjišťován na inventarizační ploše, se stanoví ukazatel celkové výše těžeb (těžba mýtní a předmýtní se nerozlišuje) pomocí celkového běžného přírůstu z následujícího vzorce:

TC=CBP+Zs-Zna.t

TC - ukazatel těžby celkové na dobu platnosti LHP (zpravidla 10 let)

CBP - zjištěný celkový běžný přírůst roční v m³b.k.

Zs - zjištěná porostní zásoba skutečná v m³b.k.

Zn - vzorová (normální) porostní zásoba odvozená ze vzorové křivky stromových četností v m³b.k.

a - vyrovnávací doba uváděná v desítkách let

t - doba platnosti LHP (zpravidla 10 let)

Celkový běžný přírůst roční (CBP) se pak zjistí z následujícího vzorce:

CBP=Z2+Tt-Z1t

Z1 - inventarizovaná zásoba předchozí v m³b.k.

Z2 - inventarizovaná zásoba současná v m³b.k.

Tt - celková těžba za inventarizované období v m³b.k.

t - interval mezi inventarizacemi (počet let)

V případě, že výše předmýtních těžeb není v porostech při vyhotovení LHP navržena, odvodí se pro celý zařizovaný majetek v hospodářských souborech ze zásob jednotlivých dřevin, probírkových intenzit (procent) a průměrného zakmenění ve věkových stupních.

Probírkové intenzity jsou:

Výše decenálních výchovných těžeb (se zahrnutím přirozené mortality) vyjádřená v procentech zásoby hroubí s kůrou na počátku decénia.

Rozmezím nižších a vyšších bonit je střed bonitního rozpětí.“.

„Příloha č. 6 k vyhlášce č. 84/1996 Sb.

Způsob provádění zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše, rozsah zjišťovaných údajů na inventarizační ploše, postup provádění statistického vyhodnocení zjištěných údajů a stanovení ukazatele celkové výše těžeb

I.

Vymezení pojmů

Pro účely této přílohy se rozumí

1. vzorníkem prvního stupně (dále jen „vzorník 1“) kmen hroubí nebo pařez zaregistrovaný na příslušné podploše, tedy kmen nebo pařez, který polohou a výčetní tloušťkou, nebo tloušťkou pařezu, splňuje podmínky pro registraci; kmen hroubí nebo pařez je zaregistrován jako vzorník 1, pokud se střed inventarizační plochy (dále též jen „plocha“) nalézá v jeho zóně zahrnutí,

2. vzorníkem druhého stupě (dále jen „vzorník 2“) kmen, který patří do podmnožiny vzorníků 1; na vzorníku 2 se provádí měření výšek, případně též horních tlouštěk,

3. zónou zahrnutí kmene hroubí (dále jen „zóna zahrnutí“) část území výběrového strata, tvořená kruhem se středem na pozici kmene hroubí nebo pařezu, jehož poloměr odpovídá největší podploše, na které může být daný kmen nebo pařez zaregistrován; padne-li střed plochy do části kruhu se středem na poloze kmene, která se nachází mimo inventarizovaný celek, mimo příslušné stratum, mimo porostní půdu, případně na nepřístupné nebo neschůdné části území, není na inventarizační ploše prováděna registrace kmenů a daný kmen nebo pařez tak není vybrán jako vzorník 1; pro vzorník 2 je velikost zóny zahrnutí dána maximální vzdáleností vzorníku 1 od středu plochy stanovenou pomocí relaskopické metody a

4. směrodatnou chybou odmocnina odhadu variability bodového odhadu V^θ^n podle rovnice:

přičemž variabilita V^θ^n byla odhadnuta některým z postupů popsaných v této příloze, viz vzorce (9), (12), (15) a (17).

ZPŮSOB PROVÁDĚNÍ ZJIŠŤOVÁNÍ STAVU LESA NA INVENTARIZAČNÍ PLOŠE A ROZSAH ZJIŠŤOVANÝCH ÚDAJŮ

II.

Požadavky na počet a umístění inventarizačních lokalit a ploch

1. V rámci inventarizované části celku musí být provedeno inventarizační šetření nejméně na padesáti lokalitách.

2. V každém stratu musí být provedeno inventarizační šetření nejméně na pěti lokalitách.

3. Strata a jejich návrhy podle § 7b odst. 3 musí splňovat tyto podmínky:

a) strata se nachází na území celku v rámci jeho inventarizované části,

b) strata se polohově nepřekrývají,

c) každé stratum je v rámci celku opatřeno jednoznačným identifikátorem,

d) každé stratum je zakresleno samostatnou geometrií v digitální mapě v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální a

e) ke každému stratu je připojena informace o požadovaném počtu lokalit a schéma umístění jednotlivých inventarizačních ploch vzhledem ke každé inventarizační lokalitě.

4. V rámci strata musí být nominální počet ploch a jejich umístění vzhledem ke každé lokalitě konstantní, přičemž maximální vzdálenost plochy od polohy příslušné lokality nesmí překročit 250 m a nominální počet ploch na jednu lokalitu v rámci strata musí být v rozmezí od 1 do 4 ploch.

5. Plochy jsou zakládány a šetřeny jako trvalé s požadavkem na opakovanou identifikaci kmenů a pařezů mezi po sobě jdoucími inventarizacemi.

6. Změna strata je možná pouze jeho zrušením a definováním jednoho nebo více nových strat. Při první inventarizaci následující po změně strata se opakuje terénní šetření na plochách dosavadního strata šetřených v předchozí inventarizaci. Zároveň se provede první šetření na plochách nově definovaných strat.

7. Středy ploch musí být v terénu trvale stabilizovány geodetickým mezníkem s kovovým jádrem, nebo obdobným kovovým předmětem umožňujícím dohledání pomocí detektoru kovů. Ve zvláštních případech (skála, lesní cesta, vodní tok či plocha) se připouští stabilizace mimo vlastní střed plochy, avšak do maximální vzdálenosti 20 m od skutečné polohy středu plochy. Stabilizace středu plochy v náhradním umístění nemá vliv na polohu plochy samotné. Ta se v takovém případě nijak neposouvá a její umístění vzhledem poloze lokality v referenční inventarizační síti je zachováno.

8. Poloha stabilizace středu plochy musí být zdokumentována dvěma fotografiemi ze dvou, na sebe kolmých směrů, na nichž je poloha středu plochy viditelně označena geodetickou vytyčkou nebo dřevěným kolíkem s barevně zvýrazněným vrcholem.

9. Pozice stabilizace středu plochy musí být zaměřena vzhledem ke dvěma pomocným navigačním objektům trvalého charakteru, nalézají-li se takové objekty do vzdálenosti 25 m od stabilizace plochy. V případě, že se trvalé objekty v okolí plochy nevyskytují, provede se zaměření stabilizace plochy vůči dvěma kmenům případně pařezům, nacházejícím se mimo inventarizační plochu. Tyto kmeny, případně pařezy, musí být trvale a viditelně barevně označeny.

10. Poloha na povrchu pomocného navigačního objektu (v případě kmenů nebo pařezů musí být barevně označena), odkud byla stabilizace plochy polohově zaměřena, musí být zdokumentována fotografií pořízenou ve směru od středu plochy. Provedení a kvalita fotografie musí umožnit jednoznačnou identifikaci pomocného navigačního objektu při následné inventarizaci (zpravidla po 10 letech).

III.

Požadavky pro sběr dat na inventarizačních plochách

1. Plocha musí obsahovat alespoň jednu, maximálně však tři podplochy. Společný střed těchto podploch je totožný se středem plochy.

2. Maximální poloměr podplochy je 20 metrů, minimální 3 metry.

3. Počet kruhových podploch, jejich velikost a jim přiřazené registrační hranice tloušťky (výčetní tloušťky a tloušťky pařezů) musí být shodné v rámci všech ploch strata.

4. Počet a velikost podploch a s nimi související registrační hranice tloušťky se volí tak, aby průměrný počet na jednu plochu zaregistrovaných kmenů a pařezů (počítáno dohromady) v rámci celého strata neklesl pod 10.

5. Kmeny a pařezy jsou registrovány pouze na plochách, respektive podplochách, jejichž střed leží na přístupné a schůdné části porostní půdy, příslušného strata.

6. Jako vzorníky 1 jsou registrovány všechny kmeny, které překračují registrační hranici výčetní tloušťky nejmenší kruhové podplochy, do které polohově náleží. Dále jsou jako vzorníky 1 registrovány všechny pařezy. Namísto výčetní tloušťky je pro registraci pařezů rozhodující tloušťka v nejvyšším místě nad patou kmene, kde lze původní tloušťku kmene spolehlivě změřit, nebo odhadnout. Při opakované inventarizaci jsou jako vzorníky 1 automaticky zahrnuty všechny vzorníky 1 z předchozí inventarizace.

7. Pro vzorník 1 se zjišťuje základní sada vlastností, mezi které patří: výčetní tloušťka případně tloušťka pařezu, druh dřeviny, živý či mrtvý kmen, pařez, stojící či ležící kmen, poškození zlomem nebo vývrat. V případě opakované inventarizace se dále zjišťují chyby předchozího postupu, a to opomenutý kmen, nebo kmen, který neměl být dříve registrován a dále příslušnost ke komponentám změny zásoby dříví, viz schéma na obrázku 1.

8. Měření výšky kmene (stromu) se provádí na živých vzornících 2, které nejsou pařezem, ležícím kmenem, vývratem, zlomem, nejsou výrazně ohnuté a ani nejsou jinak poškozeny respektive deformovány způsobem ovlivňujícím výšku kmene.

9. Výběr vzorníků 2 je prováděn relaskopickou metodou. Vzorník 1 je vybrán za vzorník 2, pokud jeho vzdálenost od středu inventarizační plochy nepřekračuje mezní vzdálenosti l_max (udanou v metrech) podle vzorce:

kde d₁₃ je výčetní tloušťka změřená na konkrétním vzorníku 1 (udaná v centimetrech), f=104sin2α2 je relaskopický faktor pro kruhovou základnu uvedený v m²ha^-1 a α je záměrný úhel relaskopické pomůcky. Relaskopický faktor musí být zvolen jednotně pro výběrové stratum, vždy však v rozmezí od 4 do 12 m²ha^-1 přičemž průměrný počet vzorníku 2 na jednu inventarizační plochu strata nesmí klesnout pod 2.

10. Na středu plochy se při inventarizačním šetření zjišťují a evidují následující údaje:

a) identifikátor lesního hospodářského celku,

b) identifikátor inventarizační kampaně, datum jejího zahájení a ukončení,

c) identifikátor strata

d) identifikátor lokality,

e) identifikátor plochy,

f) příslušnost k oddělení, dílci, porostu a hospodářské skupině,

g) datum měření a datum předchozího měření (opakovaná inventarizace),

h) při měření použitá magnetická deklinace,

i) generovaná souřadnice středu inventarizační plochy,

j) souřadnice globálního družicového polohového systému stabilizovaného středu plochy v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální,

k) pozice náhradní stabilizace středu plochy vzhledem ke skutečnému středu,

l) první fotografie stabilizace středu plochy,

m) druhá fotografie stabilizace středu plochy,

n) přístupnost a schůdnost středu plochy současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

o) stabilizace na středu plochy nebo v náhradním umístění,

p) nově založená nebo opakovaně šetřená plocha,

q) úspěšnost dohledání plochy a opakované identifikace kmenů (opakovaná inventarizace),

r) důvod nedohledání plochy nebo neobnovení polohy kmenů (opakovaná inventarizace),

s) kategorie a druh pozemku současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

t) lesní typ zjištěný na středu inventarizační plochy,

u) expertně určená cílová zásoba,

v) expertně určený průměrný roční celkový běžný přírůst (CBP),

w) vyrovnávací doba,

x) jméno měřiče,

y) poznámka.

11. Pro vzorníky 1 se při inventarizačním šetření zjišťují a evidují následující údaje:

a) identifikátor lesního hospodářského celku,

b) identifikátor inventarizační kampaně, datum jejího zahájení a ukončení,

c) identifikátor strata,

d) identifikátor lokality,

e) identifikátor plochy,

f) identifikátor kmene/pařezu, současný i předchozí (opakovaná inventarizace),

g) pozice kmene vzhledem ke středu plochy,

h) výčetní tloušťka respektive tloušťka pařezu, současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

i) modelová výška kmene (stromu), současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

j) tabulkový objem hroubí pro modelovou výšku (případně tarif, s kůrou a bez kůry),

k) tabulkový objem hroubí pro modelovou výšku v předchozí inventarizaci (případně tarif, s kůrou a bez kůry),

l) plocha zóny zahrnutí prvního stupně výběru, současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

m) procento normálního objemu hroubí (torza souší), současné a předchozí (opakovaná inventarizace),

n) úspěšnost případně důvody neúspěchu opakované identifikace kmene (opakovaná inventarizace),

o) pařez nebo normální kmen hroubí (jehličnatý nebo listnatý pařez, starý pařez nebo čerstvý pařez po těžbě či mortalitě),

p) poloha pařezu po těžbě nebo mortalitě (uvnitř nebo vně příslušné kruhové podplochy),

q) souš (stojící jehličnatá nebo listnatá souš, případně její torzo

r) dřevina (u pařezů z předchozí inventarizace pouze v členění na jehličnaté a listnaté),

s) rozdvojení kmene (dvoják),

t) zlom, vývrat nebo ohnutí kmene,

u) příslušnost ke komponentě změny zásoby dříví podle schématu na obrázku 1 (opakovaná inventarizace),

v) vyklizení kmene po těžbě respektive mortalitě (opakovaná inventarizace).

12. Pro vzorníky 2 se při inventarizačním šetření zjišťují a evidují doplňující údaje:

a) měřená výška kmene (stromu), současná a předchozí (opakovaná inventarizace)

b) tabulkový objem hroubí pro výčetní tloušťku a měřenou výšku (s kůrou a bez kůry),

c) tabulkový objem hroubí pro výčetní tloušťku a měřenou výšku v předchozí inventarizaci (s kůrou a bez kůry),

d) plocha zóny zahrnutí druhého stupně výběru, současná a předchozí (opakovaná inventarizace).

13. Pro pomocné navigační objekty se při inventarizačním šetření zjišťují a evidují následující údaje:

a) identifikátor lesního hospodářského celku,

b) identifikátor inventarizační kampaně, datum jejího zahájení a ukončení,

c) identifikátor strata,

d) identifikátor lokality,

e) identifikátor plochy,

f) identifikátor pomocného navigačního objektu,

g) popis navigačního objektu,

h) fotografie navigačního objektu ve směru od stabilizace středu plochy,

i) pozice stabilizace středu plochy vzhledem k pozici pomocného navigačního objektu.

14. Údaje uvedené v bodech 10 až 13 se uvádějí v elektronické podobě jako samostatná příloha hospodářské knihy, strukturovaná po jednotlivých inventarizačních plochách.

POSTUP STATISTICKÉHO VYHODNOCENÍ ZJIŠTĚNÝCH ÚDAJŮ

IV.

Požadavky na vyhodnocení zjištěných údajů

1. Odhady středních hodnot a úhrnů pro příslušné stratum, hospodářskou skupinu, celek či jeho inventarizovanou část a k těmto odhadům připojené směrodatné chyby mohou být spočítány pouze postupy podle této přílohy.

2. Cílové parametry uvedené v § 7c vyhlášky mají charakter střední hodnoty vztažené k jednotce plochy porostní půdy.

3. Cílové parametry uvedené v § 4 odst. 3 písm. e) vyhlášky mají charakter úhrnu vztaženého k celkové ploše hospodářské skupiny, celku či jeho inventarizované části.

V.

Odhad hektarové střední hodnoty

1. Odhad Ŷ_c střední hektarové hodnoty v rámci přístupné a schůdné porostní půdy celého strata se počítá podle rovnice:

kde M(x) je počet ploch založených na lokalitě x, jejichž střed se nachází na přístupné a schůdné (množina A) části porostní půdy (množina F) daného strata podle rovnice

Symbol M značí nominální počet ploch každé lokality daného strata. Člen s₂ označuje množinu lokalit referenční inventarizační sítě s alespoň jednou plochou uvnitř strata. Člen I_FA(x_l) je indikátorová proměnná definující, zda se střed plochy založené na bodě x_l nachází v přístupné a schůdné části porostní půdy (hodnota 1), nebo nikoli (hodnota 0) podle rovnice:

Člen Y_c(x) v rámci rovnice (3) představuje lokání hustotu, která je definována následovně:

Symbolem Y(x_l) je označena lokální hustota na úrovni jednotlivé plochy, která se vypočítá podle vzorce:

kde Y^*_i značí hodnotu vlastnosti kmene zjištěnou podle dendrometrického modelu (výškové křivky, objemového tarifu), jehož chyby predikce nejsou považovány za zanedbatelné a je nezbytné je kompenzovat. Y_j je skutečná hodnota vlastnosti kmene zjištěná měřením případně podle dendrometrického modelu, jehož chyby považujeme za zanedbatelné. Symboly s₁(x_l) a s₂(x_l) označují množiny vzorníků 1 a vzorníků 2 zaregistrovaných na ploše se středem na bodě x_l. Hodnoty Y^*_i jsou získány na všech vzornících 1, zatímco hodnoty Y_j pouze na vzornících 2.

Člen λ(K_i ∩ F ∩ A) je plocha části zóny zahrnutí K_i vzorníků 1 označeného indexem i, která leží uvnitř přístupné a schůdné části porostní půdy daného strata. Tato plocha se získá prostorovým oříznutím nominální zóny zahrnutí K_i digitální mapou přístupné a schůdné porostní půdy daného strata. Analogicky, λ(K^*_j ∩ F ∩ A) odpovídá ploše zóny zahrnutí konkrétního vzorníků 2 (označen indexem j) vybíraného relaskopickou metodou. Nominální zóna zahrnutí K^*_j konkrétního vzorníků 2 je zkonstruována se středem na poloze příslušného kmene (označeného indexem j) a s poloměrem r_j odpovídajícím minimu z dvojice čísel:

a) Maximální vzdálenost pro zahrnutí daného kmene do výběru pomocí relaskopické metody s faktorem f, viz první výraz v hranaté závorce rovnice (8).

b) Poloměr r_ks největší z podploch, na které může být kmen s danou výčetní tloušťkou (d₁₃) zaregistrován jako vzorník 1, viz druhý výraz v hranaté závorce rovnice (8).

Velikost zóny zahrnutí λ(K^*_j ∩ F ∩ A) je stanovena po redukci K^*_j pouze na části uvnitř přístupné a schůdné porostní půdy provedenou analýzou s využitím geografického informačního systému a příslušné mapy.

2. Odhad variability Ŷ_c se spočítá podle vzorce

kde n₂ je velikost výběru tj. počet lokalit referenční inventarizační sítě s alespoň jednou plochou umístěnou do daného strata. Člen M̅₂ označuje průměrný počet ploch na jednu lokalitu strata, jejichž střed se nachází na přístupné a schůdné porostní půdě. Počítá se podle rovnice:

VI.

Odhad úhrnu

1. Odhad úhrnu T̂_c se získá vynásobením odhadu střední hodnoty Ŷ_c známou rozlohou přístupné a schůdné části porostní půdy λ(F ∩ A) daného strata podle rovnice:

2. Odhad variability úhrnu V̂(T̂_c) se získá vynásobením odhadu variability střední hodnoty V̂(Ŷ_c) druhou mocninou známé velikosti λ(F ∩ A) podle rovnice:

VII.

Odhady pro podoblasti

1. Odhad střední hektarové hodnoty pro libovolně definovanou podoblast D přístupné a schůdné části porostní půdy v rámci daného strata (např. pro hospodářskou skupinu, není-li tato shodná se stratem) se vypočítá postupem podle části V., avšak s nahrazením indikátorové proměnné I_FA(x_l) podle rovnice (5) indikátorovou proměnnou I_D(x_l) kódující příslušnost středu plochy do podoblasti D podle rovnice:

2. Odpovídající odhad úhrnu se vypočítá postupem podle části VI., s dosazením střední hodnoty podle předchozího bodu a nahrazením plochy λ(F ∩ A) plochou λ(D) ve vzorcích (11) a (12).

VIII.

Stratifikované odhady

1. V případě, že je na daném celku nebo jeho inventarizované části použito vícero strat, je bodový odhad úhrnu T̂_s ve skupině K výběrových strat počítán podle rovnice:

kde T̂_k je hodnota úhrnu ve výběrovém stratu označeném indexem k, spočítaná na základě vzorce (11), v případě odhadů pro podoblasti upraveného podle bodu 2. části VII.

2. Odhad variability úhrnu ve skupině strat se získává součtem dílčích odhadů variabilit pro jednotlivá strata podle rovnice:

kde V̂(T̂_k) je odhad variability úhrnu pro stratum k podle rovnice (12), v případě odhadů pro podoblasti upravené podle bodu 2. části VII.

3. Bodový odhad střední hodnoty na hektar porostní půdy ve skupině K výběrových strat vypočítán dělením úhrnu T̂_s za celou skupinu strat součtem ploch přístupné a schůdné půdy λ(F_k ∩ A_k) jednotlivých strat:

V případě, že střední hodnota zahrnuje jen určité podoblasti D_k konkrétních strat, je pro tato strata namísto plochy λ(F_k ∩ A_k) do vzorce (16) dosazena plocha λ(D_k).

Odhad variability střední hodnoty ve skupině strat získáme podle vzorce:

V případě, že střední hodnota zahrnuje jen určité podoblasti D_k konkrétních strat, je pro tato strata namísto plochy λ(F_k ∩ A_k) do vzorce (17) opět dosazena plocha λ(D_k).

IX.

Odhad zásoby dříví

1. Zásoba dříví zahrnuje objem hroubí všech stojících a ležících kmenů hroubí nacházejících se na přístupné a schůdné části porostní půdy v okamžiku, pro který je zásoba dříví odhadována.

2. Odhady zásoby dříví jsou počítány příslušnými postupy podle částí V., VI., případně VII. a VIII.

3. Lokální hustota na úrovni jednotlivé plochy je pro odhad zásoby dříví definována takto:

kde s₁(x_l) a s₂(x_l) představují množiny vzorníků 1 a vzorníků 2, I^z̈_i je indikátorová proměnná s hodnotou 1 pro kmen i zařazený do kategorií „Beze změny, živý kmen“, „Beze změny, souš“, „Dorost“, „Dorost, mortalita, souš“ a „Mortalita, souš“, viz schéma na obrázku 1, uzly 5, 8, 14, 18 a 19. Za 𝑣̈^*_i a 𝑣̈^*_j je dosazován objem vzorníků 1 respektive vzorníků 2 zjištěný pomocí tarifu, dvou nebo tříargumentových objemových tabulek s dosazením modelových výšek kmene, respektive modelových horních tlouštěk. Člen 𝑣̈^*_j je objem hroubí vzorníků 2 zjištěný pomocí dvou nebo tříargumentových objemových tabulek, respektive funkcí pro hodnoty vstupních parametrů (výčetní tloušťky, výšky eventuálně též horní tloušťky) skutečně změřené během současné inventarizace. Ostatní symboly v rovnici (18) odpovídají rovnici (7).

4. Lokální hustota Ż(x_l) pro odhad zásoby v období předchozí inventarizace je definována analogicky. Indikátorová proměnná I^z̈_i v rovnici (18) je nahrazena proměnnou I^ż_i nabývající hodnoty 1 pro kmeny kategorizované jako „Beze změny, živý kmen“, „Beze změny, souš“, „Těžba“, „Těžba, souše“, „Odlom souše“, „Mortalita, souš“ a „Mortalita, pařez“ viz uzly č. 12b, 13, 14, 16, 17b, 18 a 19 schématu na obrázku 1, a dále pro kmeny zaregistrované pouze při předchozí inventarizaci. Objemy kmenů v období současné inventarizace (𝑣̈^*_i, 𝑣̈_j, 𝑣̈^*_j) jsou nahrazeny svými ekvivalenty pro období předchozí inventarizace (υ̇^*_i, υ̇_j, υ̇^*_j).

5. Odhad zásoby v předchozí inventarizaci je prováděn pro území přístupné a schůdné části porostní půdy v období předchozí inventarizace.

X.

Odhad těžby dříví v období od předchozí inventarizace

1. Od druhého provedení inventarizace jsou odhady těžby dříví počítány příslušnými postupy podle částí V., VI., VII. a případně VIII.

2. Odhad těžby na hektar porostní půdy využívá postupu pro podoblasti (viz část VII.), s tím, že do podoblasti řadíme pouze inventarizační plochy, které vyhovují všem dále uvedeným podmínkám:

a) v předchozí inventarizaci plocha náležela k přístupné a schůdné části porostní půdy,

b) při současné inventarizaci bylo na ploše možné posoudit příslušnost kmenů ke komponentám změny zásoby, viz schéma na obrázku 1.

3. Při odhadu úhrnu těžby je ve vzorcích (11) a (12) za plochu podoblasti použita plocha přístupné a schůdné porostní půdy zjištěná při předchozí inventarizaci pro dané stratum.

4. Lokální hustota pro odhad těžby od minulé inventarizace je na úrovni jednotlivé plochy definována rovnicí:

kde s₁(x_l) a s₂(x_l) představují množiny vzorníků 1 a vzorníků 2. Indikátorová proměnná I^t_i nabývá hodnoty 1 pro vzorníky 1 (pařezy) kategorizované jako „Těžba“ nebo „Těžba souší“ (uzly 13 a 16 schématu na obrázku 1) vstupující do výpočtu objemem zjištěným pro období předchozí inventarizace (υ̇^*_i, υ̇_j, υ̇^*_j). Indikátorová proměnná I^dt_i nabývá hodnotu 1 pro vzorníky (pařezy) kategorizované jako „Dorost, těžba“ (uzel 7 schématu na obrázku 1). Tyto kmeny k příslušné hustotě přispívají objemem (𝑣̈^*_j) odvozeným pro okamžik těžby na základě měřené tloušťky pařezu, predikované výšky a případně i horní tloušťky.

Obrázek 1: Klasifikace kmenů hroubí a pařezů z pohledu příslušnosti ke komponentám změny zásoby dříví (KH – kmen hroubí)

STANOVENÍ UKAZATELE CELKOVÉ VÝŠE TĚŽEB

XI.

Odhad průměrného ročního celkového běžného přírůstu v období od předchozí inventarizace

1. Odhady průměrného ročního celkového běžného přírůstu (dále jen „CBP“) se počítají příslušnými postupy podle částí V., VI., VII. a případně VIII.

2. Při odhadu úhrnu přírůstu je ve vzorcích (11) a (12) použita plocha přístupné a schůdné porostní půdy zjištěná při současné inventarizaci pro dané stratum.

3. Lokální hustota pro odhad CBP je na úrovni jednotlivé plochy počítána následovně:

kde Z̈(x_l) a Ż(x_l) jsou lokální hustoty odhadu zásoby pro období současné a předchozí inventarizace, viz vzorec (18), a t(x_l) je lokální hustota odhadu těžby dříví v období od předchozí inventarizace, viz vzorec (19). Člen l(x_l) označuje skutečnou délku periody od předchozí inventarizace v letech (zjišťuje se pro jednotlivé inventarizační plochy zvlášť). Na plochách, které nebyly šetřeny v předchozí inventarizaci, případně též na plochách, na nichž nebylo možné provést opakovanou identifikaci a posoudit status kmene podle schématu na obrázku 1, se hodnota lokální hustoty CBP_e(x_l) zjistí expertně (např. pomocí růstových tabulek, růstového simulátoru, přírůstovou analýzou letokruhů). V případě, kdy expertně získaná hodnota CBP_e(x_l) překračuje hodnotu CBP_max(x_l) podle tabulky 1 určenou na základě nadmořské výšky středu plochy a jeho příslušnosti do ekologické řady typologického systému, použije se hodnota CBP_max(x_l). Tento postup se použije též pro stanovení lokální hustoty CBP na všech plochách při prvním provedení inventarizace.

Tabulka 1: Maximální CBP [m³/ha/rok], hroubí bez kůry

XII.

Odhad celkové výše těžby na období platnosti lesního hospodářského plánu

1. Odhady celkové výše těžby (dále jen „CVT“) se počítají příslušnými postupy podle částí V., VI., VII. a případně VIII.

2. Při odhadu úhrnu CVT je ve vzorcích (11) a (12) použita plocha přístupné a schůdné porostní půdy daného strata zjištěná při současné inventarizaci.

3. Lokální hustota pro odhad CVT je na úrovni jednotlivé plochy počítána podle vzorce:

kde l je uvažovaná platnost plánu (zpravidla 10 let), CBP(x_l) je lokální hustota přírůstu dříví podle vzorce (20), Z̈(x_l) je lokální hustota zásoby dříví podle vzorce (18), a(x_l) je vyrovnávací doba v povoleném rozsahu od 30 do 60 let. Pro jednotlivé plochy může být použita různá vyrovnávací doba v závislosti na záměru vlastníka, aktuálním charakteru porostu a stanovištních podmínkách. Člen Z_c(x_l) představuje cílovou zásobu podle vzorce (22), a ƒ_t je koeficient nesouladu mezi těžbou vykázanou lesní hospodářskou evidencí a těžbou odhadnutou postupem podle části X. za období od předchozí inventarizace, viz vzorec (23) dále. 4. Cílová zásoba Z_c(x_l) se pro jednotlivé inventarizační plochy stanoví podle rovnice:

kde Z_e(x_l) je cílová zásoba stanovená expertním odhadem s přihlédnutím k informacím o zásobách modelových porostů a hospodářskému záměru vlastníka, Z_min(x_l) je odečtená z tabulky 2 na základě nadmořské výšky a ekologické řady typologického systému na středu příslušné inventarizační plochy. Do vzorce (22) je tak dosazena vyšší z hodnot Z_e(x_l) a Z_min(x_l).

Tabulka 2: Minimální cílové zásoby Z_min(x_l) [m³/ha], hroubí bez kůry

5. Hodnota koeficientu nesouladu mezi těžbou vykazovanou lesní hospodářskou evidencí a těžbou odhadnutou postupem podle části X. se stanoví následovně:

kde q představuje podíl ploch, na kterých byla úspěšně provedena opakovaná identifikace kmenů hroubí z celkového počtu ploch náležících do přístupné a schůdné porostní půdy v současné inventarizaci. T_LHE je údaj o těžbě získaný z lesní hospodářské evidence za období od předchozí inventarizace a pro území přístupné a schůdné porostní půdy v okamžiku předchozí inventarizace. T̂_SPI je odhad celkové těžby od předchozí inventarizace provedený postupem podle části X.“.