189
ZÁKON
ze dne 27. září 1994
o vyšších soudních úřednících
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
POSTAVENÍ VYŠŠÍCH SOUDNÍCH ÚŘEDNÍKŮ
§ 1
Vyšší soudní úředník je oprávněn samostatně provádět v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem úkony soudu v občanském soudním řízení, v trestním řízení a v jiné činnosti soudu.
§ 2
(1) Vyšším soudním úředníkem může být občan České republiky, který je bezúhonný a úspěšně ukončil studium vyšších soudních úředníků (dále jen „studium“).
(2) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti za jednání související s prováděním úkonů soudu vyšším soudním úředníkem nebo pro trestný čin spáchaný úmyslně.
§ 3
(1) Vyšší soudní úředník vykonává úkony soudu na základě rozvrhu práce.
(2) Rozvrh práce určuje, ve kterých věcech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem provádí vyšší soudní úředník úkony soudu prvního stupně v občanském soudním řízení.
(3) Rozvrh práce též určuje, ve kterých věcech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem vyšší soudní úředník provádí jednotlivé úkony na základě pověření předsedou senátu nebo samosoudcem (dále jen „předseda senátu“).
§ 4
(1) Vyšší soudní úředník se při provádění úkonů řídí pouze zákonem a jinými právními předpisy.
(2) Pověří-li předseda senátu podle § 3 odst. 3 vyššího soudního úředníka provedením jednotlivého úkonu, který nespočívá v rozhodnutí, je oprávněn mu dát písemně závazný pokyn, jak má být úkon proveden.
§ 5
(1) Vyšší soudní úředník je vyloučen z provedení úkonu soudu z obdobných důvodů, které zvláštní zákon stanoví pro vyloučení soudce.1) Jakmile se vyšší soudní úředník dozví o skutečnostech, pro které by mohl být vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi senátu. V řízení může do doby, než je o vyloučení rozhodnuto, učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
(2) O vyloučení vyššího soudního úředníka rozhoduje předseda senátu; proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
(3) Jestliže bylo rozhodnuto, že vyšší soudní úředník je vyloučen, určí místo něho předseda soudu jiného vyššího soudního úředníka.
§ 6
(1) Předseda senátu odejme věc vyššímu soudnímu úředníkovi a vyřídí ji ve vlastní působnosti, jedná-li se o věc skutkově nebo právně mimořádně složitou.
(2) Odnětí věci podle odstavce 1 není soudním rozhodnutím.
§ 7
(1) Vyšší soudní úředník je povinen předložit věc předsedovi senátu, jestliže
a) se jedná o věc právně a skutkově mimořádně složitou,
b) ve věci je třeba provést úkony, k jejichž provedení není vyšší soudní úředník oprávněn.
(2) O odnětí věci vyššímu soudnímu úředníkovi rozhoduje předseda senátu. Jeho rozhodnutí je konečné.
§ 8
(1) Proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení lze podat odvolání za stejných podmínek jako proti rozhodnutí předsedy senátu. Je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal vyšší soudní úředník, může mu zcela vyhovět předseda senátu. Jeho rozhodnutí se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním.
(2) Proti usnesení vydanému vyšším soudním úředníkem v trestním řízení lze podat stížnost za podmínek stanovených zvláštním zákonem.2) Je-li podána stížnost proti usnesení, které vydal vyšší soudní úředník, může mu zcela vyhovět předseda senátu, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení.
ČÁST DRUHÁ
ROZSAH ČINNOSTI VYŠŠÍCH SOUDNÍCH ÚŘEDNÍKŮ
§ 9
Vyšší soudní úředník může provádět úkony soudu prvního stupně v občanském soudním řízení v těchto věcech:
a) řízení o návrzích na vydání platebního rozkazu, a v těchto případech i rozhodování o opožděně podaných odporech a o zrušení platebního rozkazu, který nelze doručit,
b) řízení o dědictví, v němž není třeba nařídit jednání u soudu a v němž nejde
2. o odnětí věci podle § 175zb občanského soudního řádu,
3. o vrácení věci podle § 175zd občanského soudního řádu,
4. o dědictví, v němž se tvrdí, že obecná cena je vyšší než 10 milionů Kč,
5. o dědictví, které se nachází v cizině, nebo
6. o dědictví po zůstaviteli, který byl cizím státním příslušníkem nebo který zemřel v cizině,
c) řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a v opatrovnických věcech osob zbavených způsobilosti k právním úkonům nebo omezených ve způsobilosti k právním úkonům a osob nepřítomných nebo neznámých, v nichž není třeba nařídit jednání,
d) řízení o úschovách,
e) řízení o umoření listin,
f) řízení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo prodejem movitých věcí, v němž není třeba nařídit jednání,
g) řízení ve věcech obchodního rejstříku,
h) smírčí řízení,
i) řízení o určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů.
§ 10
Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, může předseda senátu v občanském soudním řízení pověřit vyššího soudního úředníka provedením těchto úkonů soudu:
a) sepisováním podání soudu včetně návrhů,
b) vyřizováním dožádání s výjimkou dožádání ve styku s cizinou,
c) odstraňováním vad podání,
d) zajištěním důkazu před zahájením řízení,
f) úkony soudu prvního stupně před předložením odvolání,
g) úkony soudu prvního stupně před předložením dovolání,
h) rozhodováním o pořádkové pokutě,
i) rozhodováním o svědečném, znalečném a tlumočném,
j) rozhodováním o vrácení složených záloh,
k) rozhodováním ve věcech soudních poplatků včetně rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku a zrušení uvedeného rozhodnutí,
l) úkony v řízení o dědictví, které není uvedeno v § 9 písm. b), s výjimkou jednání u soudu a rozhodování ve věci samé,
m) úkony ve věcech péče soudu o nezletilé a v opatrovnických věcech osob zbavených způsobilosti k právním úkonům nebo omezených ve způsobilosti k právním úkonům a osob nepřítomných nebo neznámých, v nichž je třeba nařídit jednání, s výjimkou jednání a rozhodování ve věci samé,
n) úkony v řízení o výkonu rozhodnutí, v nichž je třeba nařídit jednání, s výjimkou jednání a rozhodování ve věci samé,
o) úkony v řízení konkurzním a vyrovnacím s výjimkou jednání a s výjimkou usnesení o prohlášení konkurzu.
§ 11
Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, může předseda senátu v trestním řízení pověřit vyššího soudního úředníka samostatným provedením těchto úkonů soudu:
a) sepisováním podání včetně návrhů a opravných prostředků,
b) opatřováním nebo vyžadováním podkladů určených předsedou senátu, důležitých pro řízení před soudem,
c) doručováním písemností osobám ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody a sepisováním protokolu o výslechu k tomuto úkonu,
d) vyřizováním dožádání s výjimkou dožádání ve styku s cizinou,
e) rozhodováním o vrácení věci důležité pro trestní řízení po právní moci rozhodnutí ve věci samé,
f) rozhodováním o výši odměny a náhradě hotových výdajů ustanoveného obhájce,
g) rozhodováním o svědečném, znalečném a tlumočném,
h) rozhodováním o povinnosti odsouzeného hradit náklady trestního řízení a náklady spojené s výkonem vazby a o povinnosti nahradit odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem,
i) rozhodováním o zápočtu vazby a trestu,
j) plněním zákonné oznamovací povinnosti ve vykonávacím řízení, prováděním opatření směřujících k výkonu uložených trestů, ochranných opatření nebo pořádkové pokuty, a rozhodováním o způsobu jejich výkonu, s výjimkou rozhodování o přerušení výkonu trestu, upuštění od výkonu trestu nebo jeho zbytku, o podmíněném propuštění z výkonu trestu, změně způsobu výkonu trestu, propuštění z ochranného léčení a z ochranné výchovy nebo upuštění od jejich výkonu.
§ 12
Předseda senátu může pověřit vyššího soudního úředníka samostatným provedením úkonů v jiné činnosti soudu uvedené v § 352 občanského soudního řádu.
§ 13
Vyšší soudní úředník je oprávněn vydávat v souvislosti s občanským soudním řízením a s trestním řízením úřední potvrzení o skutečnostech známých ze spisu, vyhotovovat statistické listy a provádět další práce v oboru statistiky. Je též oprávněn vydávat úřední opisy, výpisy nebo potvrzení z obchodního rejstříku.
ČÁST TŘETÍ
STUDIUM VYŠŠÍCH SOUDNÍCH ÚŘEDNÍKŮ
§ 14
Studium organizuje Ministerstvo spravedlnosti.
§ 15
(1) Studium je tříleté a je ukončeno závěrečnou zkouškou.
(2) Studium zahrnuje z poloviny teoretickou výuku a z poloviny praktickou přípravu u soudu.
(3) Vysokoškolské právnické vzdělání nahrazuje teoretickou výuku.
(4) Ministerstvo spravedlnosti určuje obsah a rozsah studia i závěrečné zkoušky a vydává studijní řád.
(5) Tomu, kdo úspěšně ukončil studium vyšších soudních úředníků, vydá Ministerstvo spravedlnosti osvědčení o výsledku studia.
§ 16
(1) Přijímací zkoušku ke studiu může skládat uchazeč, který nabyl nejméně úplné střední vzdělání zakončené maturitní zkouškou.
(2) Ke studiu může být přijat uchazeč, který úspěšně složil přijímací zkoušku a je zaměstnancem soudu.
(3) Účastník studia musí být po celou dobu studia zaměstnancem soudu.
§ 17
Studium vyšších soudních úředníků je překážkou v práci, za kterou náleží zaměstnanci náhrada mzdy, která se rovná jeho platu.
ČÁST ČTVRTÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 18
(1) Zkrácené studium je rovnocenné studiu podle § 15.
(2) Zkrácené studium zahrnuje teoretické studium v délce 12 měsíců, které sestává z deseti týdenních studijních soustředění a individuálního studia a je ukončeno závěrečnou zkouškou stejného obsahu a rozsahu jako závěrečná zkouška podle § 15.
(3) Ke zkrácenému studiu mohou být do čtyř let ode dne účinnosti tohoto zákona přijati zaměstnanci soudu, kteří byli v posledních pěti letech před účinností zákona po dobu nejméně dvou let činní jako soudní tajemníci, byli ke studiu doporučeni příslušným předsedou krajského soudu nebo vrchního soudu anebo předsedou Nejvyššího soudu a úspěšně složili přijímací zkoušku.
(4) Účast na studijním soustředění podle odstavce 2 je překážkou v práci, za kterou náleží zaměstnanci náhrada mzdy, která se rovná jeho platu.
(5) Po dobu zkráceného studia podle odstavce 2 má zaměstnanec nárok na pracovní volno v rozsahu dvou pracovních dnů před každým týdenním studijním soustředěním a deseti pracovních dnů před závěrečnou zkouškou. Za dobu pracovního volna náleží zaměstnanci náhrada mzdy, která se rovná jeho platu.
§ 19
Soudní tajemníci mohou do čtyř let ode dne účinnosti tohoto zákona provádět úkony soudu, které podle tohoto zákona mohou provádět vyšší soudní úředníci, a to v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.3)
§ 20
Podrobnosti o rozvrhu práce stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
§ 21
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1995.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1) § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
§ 30 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
§ 30 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
2) Zákon č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
3) Vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů.