o způsobu zjišťování množství emisí a o technických prostředcích pro jejich měření u velkých a středních zdrojů znečišťování — znění k 04.11.1993 – 26.12.1995

270

VYHLÁŠKA

ministerstva životního prostředí

ze dne 7. října 1993

o způsobu zjišťování množství emisí a o technických prostředcích pro jejich měření u velkých a středních zdrojů znečišťování

Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 12 písm. c) zákona České národní rady č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování:

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Tato vyhláška se vztahuje na provozovatele velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší (dále jen „provozovatelé“).

§ 2

Základní pojmy

(1) Měřením emisí je přímé zjišťování hodnot měřitelných veličin, které určují emise při odvádění plynů do vnějšího ovzduší (dále jen „ovzduší“) za daných termodynamických podmínek (tlak a teplota) nebo za skutečných podmínek; měření zajišťují provozovatelé sami nebo prostřednictvím oprávněných osob.¹)

(2) Kontinuálním měřením je trvalé měření emisí pomocí přístrojů pro kontinuální měření s registrací a souběžné zaznamenávání, vyhodnocování a uchovávání naměřených údajů pomocí prostředků výpočetní techniky v průběhu kalendářního roku.

(3) Přístrojem pro kontinuální měření je přístroj, který je pro účely kontinuálního měření ověřen.²)

(4) Jednorázovým měřením je měření emisí prováděné v intervalech předepsaných touto vyhláškou způsobem dílčích krátkodobých měření.

(5) Manuálními metodami měření jsou postupy stanovení emisí manuálním způsobem s použitím chemické a fyzikálně-chemické analýzy.

(6) Výpočtem množství emisí je nepřímé zjišťování emisí. Provádí se zejména pomocí emisních faktorů dané výrobní technologie.

(7) Emisním faktorem je poměr hmotnosti znečišťující látky vypouštěné ze zdroje znečišťování do ovzduší k hmotnosti nebo výhřevnosti paliva nebo suroviny.

(8) Signálem je reálná proudová nebo napěťová hodnota v přístroji pro kontinuální měření určující měřenou hodnotu emisí.

(9) Měřením tmavosti kouře pomocí Ringelmannovy stupnice je metoda spočívající v porovnání tmavosti kouřové vlečky s odpovídajícím stupněm Ringelmannovy stupnice lidským zrakem. Tmavost zabarvení kouřové vlečky přibližně odpovídá zvýšení koncentrace sazí, popílku a jiných tuhých a kapalných částic menších než 1 mikrometr.

ČÁST DRUHÁ

ZPŮSOBY ZJIŠŤOVÁNÍ EMISÍ

§ 3

Zásady zjišťování emisí

(1) Provozovatelé zjišťují množství emisí měřením, nepřipouští-li tato vyhláška zjišťování výpočtem.

(2) Výpočtem se zjišťují emise u stacionárních zařízení pro spalování paliv o tepelném výkonu do 5 MW určených pro vytápění škol, objektů zdravotnických a sociálních služeb a objektů určených k bydlení. Pro výpočet se použijí emisní faktory uvedené v příloze č. 1.

(3) Provozovatelé, kteří zjišťují emise měřením, je prokazují jednorázovým měřením, pokud tato vyhláška nestanoví, že se zjišťují měřením kontinuálním, popřípadě u jmenovitě určených zdrojů znečišťování zvlášť upraveným způsobem (§ 15 až 18).

(4) Kontinuálním měřením se zjišťuje množství emisí u zdrojů znečišťování, u nichž jsou emise znečišťujících látek při ročním provozu vyšší než

a) 200 t tuhých znečišťujících látek nebo

b) 1000 t oxidu siřičitého nebo

c) 1 t chloru a jeho sloučenin vyjádřených jako chlor nebo

d) 10 t organických látek uváděných jako elementární uhlík nebo

e) 200 t oxidů dusíku uváděných jako oxid dusičitý nebo

f) 1 t sirovodíku nebo

g) 2 t anorganických sloučenin fluoru uváděných jako fluor nebo

h) 10 t oxidu uhelnatého.

Kontinuální měření se použije i v případě, kdy zdroj znečišťování je vybaven technologií odsiřování spalin. Ustanovení první věty se nevztahuje na jmenovitě určené zdroje znečišťování uvedené v § 15 až 18 této vyhlášky.

§ 4

Způsob odběru a měření vzorků

Odběr a měření vzorků se provádí v místě vyústění odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném vhodném místě před tímto vyústěním, jestliže složení odpadního plynu je stejné jako ve vyústění nebo je přesně definováno obsahem srovnávací složky, nejčastěji kyslíku. Pokud není způsob odběru vzorků a měření vzorků upraven státními normami, provádí se způsobem určeným v oprávnění k autorizovanému měření.³)

Kontinuální měření

§ 5

Při zpracování výsledků kontinuálního měření se postupuje takto:

a) z naměřených signálů se vypočte střední hodnota za každých 30 minut měření; za třicetiminutovou střední hodnotu se považuje průměr výsledků nejméně dvaceti platných měření vyhodnocených za uvedenou dobu v intervalech ne kratších než jedna minuta,

b) střední hodnoty signálů se přepočtou na stanovené referenční podmínky,⁴)

c) přepočtené střední hodnoty se porovnají s hodnotami 1,2 násobku a dvojnásobku emisního limitu a překročení se zaznamená,

d) hodnoty zjištěné podle písmen b) a c) se ukládají do paměti počítače s rozsahem nejméně dvaceti tříd, a to počínaje prvním dnem kalendářního roku nebo prvním dnem zahájení provozu. Údaje hodnot musí být kdykoliv vyvolatelné; tištěné výstupy se z nich zpracovávají denně a souhrnně poslední den kalendářního roku,

e) z přepočtených středních hodnot se vypočte průměrná denní střední hodnota a porovná se s hodnotou emisního limitu; překročení se zaznamenává.

§ 6

Při použití kontinuálního měření emisí se emisní limit považuje za dodržený, jestliže jsou v průběhu kalendářního roku současně splněny tyto podmínky:

a) průměr všech středních hodnot emisí znečišťujících látek za jeden den je nižší než hodnota emisního limitu,

b) 95 % všech středních hodnot emisí znečišťujících látek je nižší než 120 % emisního limitu,

c) všechny střední hodnoty emisí znečišťujících látek jsou nižší než dvojnásobek hodnoty emisního limitu.

§ 7

(1) Při použití technologií odsiřování spalin při spalování tuhých nebo kapalných paliv v zařízení o tepelném výkonu nad 50 MW se kromě emisního limitu zjišťuje kontinuálním měřením i minimální účinnost odsiřování spalin, vyjádřená jako procento snížení emisí.⁵)

(2) Minimální procentní snížení emisí se zjišťuje z rozdílu koncentrací oxidu siřičitého před vstupem do odsiřovacího zařízení a za odsiřovacím zařízením, který je vztažen ke vstupní koncentraci oxidu siřičitého do zařízení po přepočtu naměřených hodnot na vztažný obsah kyslíku ve spalinách.

(3) Požadované procentní snížení emisí oxidu siřičitého je dosaženo, jestliže v průběhu kalendářního roku jsou současně splněny tyto podmínky:

a) průměr všech středních hodnot procentního snížení emisí oxidu siřičitého za jeden den je vyšší než stanovená hodnota,

b) 95 % všech středních hodnot procentního snížení emisí oxidu siřičitého je vyšší než 90 % stanovené hodnoty,

c) všechny střední hodnoty procentního snížení emisí oxidu siřičitého jsou vyšší než 50 % stanovené hodnoty.

(4) Při zpracování výsledků měření procentního snížení emisí oxidu siřičitého se postupuje obdobně podle § 5 s tím, že místo emisního limitu se použije procentní snížení oxidu siřičitého.

§ 8

(1) K výpadkům kontinuálního měření se nepřihlíží, jestliže doba odstavení měření nepřekročí 5 % celkové provozní doby zdroje znečišťování v kalendářním roce.

(2) Pokud zdrojem znečišťování nebo součástí zdroje znečišťování je kotel, nepočítají se do hodnot rozhodných pro posouzení dodržení emisního limitu a minimální hodnoty odsíření hodnoty emisí a účinnosti odsíření naměřené po dobu uvádění kotle do provozu, nejdéle však po dobu 3 hodin, a při odstavování kotle nejdéle po dobu 30 minut.

Jednorázové měření

§ 9

Jednorázové měření se provádí manuálními metodami nebo přístroji pro kontinuální měření. Součástí manuálního měření u spalovacích procesů je měření tmavosti dýmu podle Ringelmannovy stupnice; způsob tohoto měření je uveden v příloze č. 2.

§ 10

Zjišťování emisí jednorázovým měřením se provádí

a) jednou za kalendářní rok u velkých zdrojů znečišťování,

b) jednou za tři kalendářní roky u středních zdrojů znečišťování;

nejdříve však 14 dnů po prokazatelném písemném oznámení termínu měření České inspekci životního prostředí; termín měření provozovatelé s Českou inspekcí životního prostředí předem dohodnou.

§ 11

(1) Při jednorázovém měření manuálními metodami se provádějí nejméně:

a) tři dílčí krátkodobá měření u zdrojů znečišťování s neměnnými provozními podmínkami při běžném provozu a nejméně jedno další krátkodobé měření při každé změně technicko-provozních parametrů,

b) šest dílčích krátkodobých měření u zdroje znečišťování s proměnlivými podmínkami.

(2) Při jednorázovém měření s použitím přístrojů pro kontinuální měření je minimální doba měření, pokud to provoz zdroje umožňuje

a) u zdroje znečišťování s neměnnými provozními podmínkami šest hodin,

b) u zdroje znečišťování s proměnlivými provozními podmínkami dvanáct hodin.

§ 12

Použijí-li se při jednorázovém měření manuální metody, považuje se emisní limit za dodržený, jestliže všechny naměřené hodnoty emisí jsou nižší než hodnota emisního limitu, popřípadě dosahuje-li překročení emisního limitu u jednoho ze tří nebo ze šesti krátkodobých měření nejvýše 10 %.

§ 13

Použije-li se pro jednorázové měření přístrojů pro kontinuální měření, pokládá se emisní limit za dodržený, jsou-li všechny střední hodnoty emisí nižší než emisní limit.

§ 14

Jednorázové měření může být nahrazeno měřením kontinuálním.

Měření u jmenovitě určených zdrojů znečišťování

§ 15

Elektrárny, teplárny a výtopny

(1) U elektráren, tepláren a výtopen s jmenovitým tepelným výkonem nad 150 MW se zjišťují údaje o množství emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého, oxidů dusíku,⁶) oxidu uhelnatého a obsahu kyslíku ve spalinách kontinuálním měřením.

(2) U elektráren, tepláren a výtopen s jmenovitým tepelným výkonem do 150 MW se zjišťují emise znečišťujících látek uvedených v odstavci 1 jednorázovým měřením.

(3) U zdrojů znečišťování spalujících pouze svítiplyn nebo zemní plyn se neměří tuhé znečišťující látky a oxid siřičitý.

(4) V případě, že tuhé znečišťující látky obsahují toxické prvky v množství překračujícím hmotové toky příslušející emisním limitům všeobecně platným,⁷) zjišťuje se jednou ročně též obsah toxických prvků v prachu.

§ 16

Spalovny zvláštního a nebezpečného odpadu

(1) U spaloven zvláštního odpadu,⁸) s výjimkou komunálního odpadu, a u spaloven nebezpečného odpadu⁹) se zjišťují kontinuálním měřením:

a) teplota spalin a obsah kyslíku a oxidu uhelnatého ve spalinách,

b) emise tuhých znečišťujících látek, chlorovodíku, oxidu siřičitého a oxidů dusíku, a to u spaloven s výkonem nad 1t/h spalovaného odpadu.

(2) U spaloven zvláštního a nebezpečného odpadu o výkonu do 1t/h se zjišťuje jednorázovým měřením nejméně jednou za kalendářní rok obsah tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého, oxidů dusíku a uhlovodíků.

(3) U spaloven zvláštního a nebezpečného odpadu bez ohledu na jejich výkon se provádí jednou za kalendářní rok jednorázové měření znečišťujících látek uvedených v § 16 odst. 3.

(4) Kontinuální měření teploty a obsah kyslíku podle odstavce 1 písm. a) se provádějí ve spalovací komoře za posledním přívodem spalovacího vzduchu. Měření obsahu kyslíku lze provádět i za spalovací komorou před místem dalšího přívodu vzduchu.

§ 17

Spalovny komunálního odpadu

(1) U spaloven komunálního odpadu označeného v katalogu odpadů jako kategorie ostatní a zvláštní¹⁰) (dále jen „komunální odpad“) se zjišťuje kontinuálním měřením teplota a obsah kyslíku ve spalinách a

a) emise tuhých znečišťujících látek a oxidu uhelnatého ve spalinách u spaloven o výkonu nad 1t/h spalovaného komunálního odpadu,

b) obsah chlorovodíku, oxidu siřičitého a oxidů dusíku u spaloven o výkonu nad 3 t/h spalovaného komunálního odpadu.

(2) Kontinuální měření teploty a obsahu kyslíku podle odstavce 1 se provádí ve spalovací komoře za posledním přívodem spalovacího vzduchu. Měření obsahu vzduchu lze provádět i za spalovací komorou před místem dalšího přívodu vzduchu.

(3) U všech spaloven komunálního odpadu se zjišťuje nejméně jednou za kalendářní rok jednorázovým měřením obsah:

a) fluorovodíku,

b) kovů a jejich sloučenin:

- olova,

- chromu,

- mědi,

- manganu,

- thalia,

- niklu,

- arsenu,

- kadmia,

- rtuti,

- kobaltu,

c) organických látek vyjádřených jako sumární uhlík,

d) polychlorovaných dibenzodioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů.

(4) U spaloven komunálního odpadu do výkonu 3t/h se zjišťuje nejméně jednou za kalendářní rok jednorázovým měřením též obsah:

a) chlorovodíku,

b) oxidu siřičitého,

c) oxidů dusíku.

§ 18

Výroba vápna, cementu a zpracování magnezitu

(1) U výroby vápna se zjišťuje kontinuálním měřením obsah tuhých znečišťujících látek a oxidů dusíku u šachtových a rotačních pecí a obsah tuhých znečišťujících látek u mlecích zařízení samostatně vyústěných do ovzduší.

(2) U výroby cementu se zjišťuje kontinuálním měřením obsah tuhých znečišťujících látek, oxidů dusíku, oxidu siřičitého a kyslíku u rotačních pecí a u chladičů slinku, a obsah tuhých znečišťujících látek u mlecích zařízení samostatně vyústěných do ovzduší. Od kontinuálního měření oxidu siřičitého lze upustit, pokud jeho koncentrace je trvale nižší než 50 % hodnoty emisního limitu. Tento stav se prokazuje jednorázovým měřením.

(3) U zpracování magnezitu se zjišťuje kontinuálním měřením obsah tuhých znečišťujících látek u pecí a u samostatně do ovzduší vyústěných mlecích zařízení a obsah oxidů dusíku a oxidu siřičitého ve spalinách všech druhů.

(4) Spalování odpadních a použitých olejů a dalších hořlavých kapalných odpadů v zařízení pro výrobu cementu se považuje za spalování odpadů v jiných zařízeních než spalovnách; rozsah a způsob měření je součástí podmínek ochrany ovzduší stanovených Českou inspekcí životního prostředí v rámci souhlasu se změnou využívání technologických zařízení cementáren pro spalování odpadů.¹¹)

§ 19

Technické prostředky pro kontinuální měření

Pro kontinuální měření se používají metody a přístroje, které splňují technické požadavky uvedené v příloze č. 3.

ČÁST TŘETÍ

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 20

Přechodné ustanovení

U velkých a středních zdrojů znečišťování uvedených do provozu před nabytím účinnosti této vyhlášky musí být započato s kontinuálním měřením podle této vyhlášky nejpozději do 1. ledna 1996; do této doby je přípustné nahradit tento způsob měření jednorázovým měřením nebo výpočty.

§ 21

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministr:

v z. Novotný v. r.

I. náměstek

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 270/1993 Sb.

Emisní faktory pro stanovení množství emisí znečišťujících látek ze spalovacích procesů výpočtem

poř. č.		kotel	emisní faktor znečišťující látky
	druh paliva	druh topeniště	tepelný výkon kotle	tuhé látky	oxid siřičitý	oxidy dusíku	oxid uhelnatý	uhlovodíky	aldehydy
1	2	3	4	5	6	7	8	9	10
1	všechna tuhá paliva mimo čer. uhlí a koks	pevný rošt	jakýkoliv	1,0.A_p	19,0.S_p	3,0	45,0	10,0	0,0025	jednot. měrné výr. emise
1a	čer. uhlí a koks	pevný rošt	jakýkoliv	1,0.A_p	19,0.S_p	1,5	45,0	10,0	0,0025	kg/t spáleného paliva
2	hnědé uhlí, proplástek	pásový rošt	do 3MW	1,9.A_p	19,0.S_p	3,0	5,0	1,5	0,0025
3	lignit, brikety		nad 3MW	1,9.A_p	19,0.S_p	3,0	1,0	0,5	0,0025
4	černé uhlí tříd. a prachové, jiná		do 3MW	1,7.A_p	19,0.S_p	3,0	5,0	1,5	0,0025
5	tuhá paliva		nad 3MW	1,7.A_p	19,0.S_p	7,5	1,0	0,50	0,0025
6	všechna tuhá paliva mimo černé uhlí a koks	pás. rošt s pohazovačem	jakýkoliv	5,0.A_p	19,0.S_p	3,0	1,0	0,50	0,0025
7		pohybl. rošt (přesuvný, vratný aj.) a	jakýkoliv	3,5.A_p	19,0.S_p	3,0	1,0	0,50	0,0025
		kombinace
		rošt + olej
		rošt + plyn
8	všechna tuhá paliva mimo černé uhlí a koks	granul. a komb.	jakýkoliv	8,5.A_p	19,0.S_p	6,0	0,5	0,15	0,0025	kg/t spáleného paliva
		rošt + prášek,
		prášek + plyn
9		tavící	jakýkoliv	5,5.A_p	19,0.S_p	15,0	0,5	0,15	0,0025
10		cyklonové	jakýkoliv	1,5.A_p	19,0.S_p	27,5	0,5	0,15	0,0025
6a	černé uhlí a koks	pásový rošt	jakýkoliv	5,0.A_p	19,0.S_p	7,5	1,0	0,50	0,0025
7a		pohybl. rošt. (přesuvný, vratný aj.) a kombinace rošt + olej rošt + plyn	jakýkoliv	3,5.A_p	19,0.S_p	7,5	1,0	0,50	0,0025
8a		granul. a komb. rošt + prášek, prášek + plyn	jakýkoliv	8,5.A_p	19,0.S_p	9,0	0,5	0,15	0,0025
9a		tavící	jakýkoliv	5,5.A_p	19,0.S_p	15,0	0,5	0,15	0,0025
10a		cyklonové	jakýkoliv	1,5.A_p	19,0.S_p	27,5	0,5	0,15	0,0025
11	dřevní	jakékoliv	do 3MW	12,5	1,0	3,0	1,0	1,0	-
12	odpad	jakékoliv	nad 3MW	15,0	1,5	3,0	1,0	1,0	-
13	těžký a střední topný olej	jakékoliv	do 100MW	2,91	20.S	10,0	0,53	0,37	0,13
14	těžký a střední topný olej	jakékoliv	nad 100MW	1,06	20.S	13,4	0,42	0,26	0,13
15	lehký top. olej	jakékoliv	jakýkoliv	2,13	20.S	10,0	0,59	0,41	0,25
16	nafta a podobná kA_pal. paliva	jakékoliv	jakýkoliv	1,42	20.S	5,0	0,71	0,41	0,30
17	propan-butan	jakékoliv	do 3MW	0,45	0,02.S (0,004)	2,4	0,46	0,18	-
18	propan-butan	jakékoliv	nad 3MW	0,42	0,02.S (0,004)	2,8	0,37	0,07	-
19	koksárenský plyn	jakékoliv	do 3MW	302	2,0.S (9 500)	1920	320	128	-	kg/106m³ spáleného plynu
20			nad 3 do 100MW	290	2,0.S (9 500)	3700	270	48	-
21			nad 100MW	240	2,0.S (9 500)	9600	270	16	-
22	generátorový plyn	jakékoliv	do 3MW	302	2,0.S (6 500)	1920	320	128	-
23			nad 3 do 100MW	290	2,0.S (6 500)	3700	270	48	-
24			nad 100MW	240	2,0.S (6 500)	9600	270	16	-
25	vysokopecní plyn	jakékoliv	do 3MW	302	2,0.S (150)	1920	320	-	-	kg/106m³ spáleného plynu
26			nad 3 do 100MW	290	2,0.S (150)	3700	270	-	-
27			nad 100MW	240	2,0.S (150)	9600	270	-	-
28	svítiplyn	jakékoliv	do 3MW	302	2,0.S (85)	1920	320	128	-
29			nad 3 do 100MW	290	2,0.S (85)	3700	270	48	-
30			nad 100MW	240	2,0.S (85)	9600	270	16	-
31	zemní plyn a podobná plynná paliva	jakékoliv	do 3MW	302	2,0.S (9,60)	1920	320	128	-
32			nad 3 do 100MW	290	2,0.S (9,60)	3700	270	48	-
33			nad 100MW	240	2,0.S (9,60)	9600	270	16	-

Pozn.: Pokud není znám obsah síry v plynném palivu, používají se čísla v závorkách.

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 270/1993 Sb.

Měření tmavosti kouře pomocí Ringelmannovy stupnice

A) Popis Ringelmannovy stupnice a způsob jejího použití

1. Ringelmannovu stupnici tvoří pět čtvercových polí (stupňů). V každém poli je na bílém podkladě pravoúhlá síť černých čar o takové tloušťce a hustotě sítě, že pole odpovídá určitému procentu černé barvy na bílém podkladě. Rozlišuje se stupeň 0 a pět Ringelmannových stupňů:

a) stupeň 0 tvoří čistě bílé pole s definovanou odrazivostí světla 80 % (optické vlastnosti papíru, na němž je stupnice tištěna),

b) stupeň 1 odpovídající 20 % černé barvy na bílém podkladě,

c) stupeň 2 odpovídající 40 % černé barvy na bílém podkladě,

d) stupeň 3 odpovídající 60 % černé barvy na bílém podkladě,

e) stupeň 4 odpovídající 80 % černé barvy na bílém podkladě,

f) stupeň 5, který odpovídá 100 % černé barvy, není součástí stupnice a používá se pro kontrolu dokonalosti tisku. Černá barva použitá k tisku stupnice musí mít odrazivost světla 5 %.

2. Ringelmannova stupnice k měření tmavosti kouře

Tato kopie je uvedena pro informaci, nelze jí z polygrafických důvodů použít k vlastnímu měření.

% tmavosti (stupně Ringelmanna)

B) Postup při měření a hodnocení tmavosti kouře pomocí Ringelmannovy stupnice

1. Při měření tmavosti kouře podle této metody je porovnávána tmavost kouře s Ringelmannovou stupnicí. Pozorovatel provádí měření ze vzdálenosti 150 až 400 m od zdroje (pozorovaného komína). Směr kouřové vlečky vystupující z komína má být přibližně v pravém úhlu na směr pozorování. Pozadí kouřové vlečky má tvořit rozptýlené světlo oblohy během dne. Pozorování není možno provádět proti slunci, ani proti zástavbě nebo okolnímu terénu. Pozorovatel drží při měření provozní Ringelmannovu stupnici ve volně natažené paži tak, že síť jednotlivých polí se slije do rozdílných stupňů šedé barvy. Porovnáním stupnice s kouřovou vlečkou v místě výstupu dýmu z koruny komína sa určí stupeň tmavosti dýmu.

2. Provádí se 30 měření v pravidelných půlminutových intervalech. Z provedených měření se stanoví průměrná tmavost kouře podle vztahu

H=Pi . RiP

kde H je průměrná tmavost kouře ve stupních Ringelmanna

P je celkový počet měření (30)

Pi je počet měření, při nichž byl naměřen určitý Ri

Ri je naměřený stupeň tmavosti kouře podle Ringelmannovy stupnice.

C) Záznam o provedeném měření a hodnocení se provádí ve formě protokolu:

Příloha č. 3 k vyhlášce č. 270/1993 Sb.

Technické požadavky na metody a přístroje pro kontinuální měření

I. Metody kontinuální analýzy pro měření

A. Tuhé znečišťující látky

- absorpce beta záření

- fotometrie.

B. Plynné emise

princip metody	měřená látka znečišťující ovzduší
- infračervená spektrometrie	SO₂, CO, NO_x(NO)
- ultrafialová spektrometrie	SO₂, NO_x(NO), CO
- potenciometrie	F- a Cl-
- kolorimetrie	H₂S
- plamenoionizační detekce	uhlovodíky, org. látky
- katalytické spalování	uhlovodíky, org. látky
- chemoluminiscence	NO_x(NO)

II. Požadavky na přístroje pro kontinuální měření emisí znečišťujících látek

A. Základní požadavky na vhodnost přístroje

a) měřící laboratoře musí používat odběrové zařízení odpovídající typu přístroje a měřené složce,

b) kontrola údaje analyzátorů a jejich nastavení se musí provádět kalibračními plyny se zaručeným složením, popřípadě s normovanou analytickou metodou,

c) záznam údaje analyzátoru musí mít grafickou formu (zápis ze zapisovače nebo tiskárny),

d) paralelně s měřením škodlivin se musí měřit veličiny nutné pro vyhodnocení výsledků měření.

B. Základní technické parametry přístrojů K měření emisí znečišťujících látek se používají přístroje, které musí splňovat následující technické parametry:

a)	minimální stanovitelné množství	do 2 % rozsahu
b)	okolní teplota	+5°C do 35°C nebo (-10°C - + 55°C) podle požadavků DIN 43745,
c)	teplotní závislost nulového bodu při změně o 10°C	menší jak + 2 % z nejcitlivějšího rozsahu (větší vliv musí být kompenzován),
d)	teplotní závislost citlivost (údaje) při změně o 10°C	menší jak + 3 % z rozsahu větší vliv musí být kompenzován,
e)	rušivý vliv všech ostatních složek na měření	menší než + 4 % z nejcitliv. rozsahu,
f)	90 % časová hodnota	nesmí být větší než 200 sekund včetně odběr. zařízení,
g)	změna nuly během kontrolního intervalu nesmí být při nejcitlivějším rozsahu větší než + 2 %,
h)	změna citlivosti za stejné období,
ch)	odběr vzorku a odběrová zařízení jsou konstruována tak, že nedochází k zanášení pevnými látkami a k sorpcím měř. látky,	-
i)	nulový a referenční bod musí být během intervalu kontroly min. 1x zaznamenán na registračním zařízení,
j)	výrobcem musí být stanoveny intervaly nulování, kalibrace a údržby.

¹) § 3 odst. 2 písm. h) zákona ČNR č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování.

²) § 9 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii.

³) § 3 odst. 2 písm. h) zákona ČNR č. 389/1991 Sb.

⁴) Opatření Federálního výboru pro životní prostředí ze dne 1. října 1991 k zákonu č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění opatření Federálního výboru pro životní prostředí ze dne 23. června 1992 (částka 84/1992 Sb.).

⁵) Příloha č. 3 bod 3 opatření Federálního výboru pro životní prostředí k zákonu č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění opatření Federálního výboru pro životní prostředí ze dne 23. června 1992 (částka 84/1992 Sb.).

⁶) Oxidy dusíku se rozumí součet oxidu dusnatého a oxidu dusičitého, přepočítaný na oxid dusičitý.

⁷) Příloha č. 3 opatření Federálního výboru pro životní prostředí k zákonu č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění opatření Federálního výboru pro životní prostředí ze dne 23. června 1992 (částka 84/1992 Sb.).

⁸) § 2 odst. 2 zákona č. 238/1991 Sb., o odpadech.

⁹) § 2 odst. 3 zákona č. 238/1991 Sb.

¹⁰) Opatření Federálního výboru pro životní prostředí ze dne 1. srpna 1991, kterým se vyhlašuje Kategorizace a katalog odpadů (částka 69/1991 Sb.).

¹¹) § 11 odst. 1 písm. h) zákona č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění zákona č. 218/1991 Sb.
Příloha č. 3 bod 5.1.2.3 opatření Federálního výboru pro životní prostředí ze dne 1. října 1991 k zákonu č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění opatření Federálního výboru pro životní prostředí ze dne 23. června 1992 (částka 84/1992 Sb.).