o amnestii.

Národní výbor v době, kdy národ československý nabyl opět státní svobody, chtěje odčiniti nespravedlivosti bývalé rakouské justice a následky válečných poměrů, promíjí trest, pokud nebyl ještě proveden, jakož i neschopnost dosíci jistých práv, postavení a oprávnění, která nastala dle zákonných předpisů jako následek odsouzení, a ztrátu volebního práva a volitelnosti do veřejných sborů všem osobám občanským i vojenským, které odsouzeny byly pro tyto činy spáchané do dne 28. října 1918 včetně:

velezrádu (§§ 58—62 tr. z., §§ 334—338 voj. tr. z.), urážku Veličenstva (§ 63 tr. z., § 339 voj. tr. z.), urážku členů císařského domu (§ 64 tr. z., § 340 voj. tr. z.);

rušení veřejného pokoje (§§ 65 a 66 tr. z., §§ 341 až 343 voj. tr. z.);

vyzvědačství (§ 67 tr. z., §§ 321—326 voj. tr. z.);

povstání (§§ 68-72 tr. z., §§ 344—348 voj. tr. z.);

vzbouření (§§ 73-75 tr. z., §§ 349—352 voj. tr. z.);

násilné jednání proti shromáždění povolanému vládou ku projednání veřejných záležitostí, proti soudu nebo proti jinému veřejnému úřadu, proti zákonně uznaným sborům nebo proti shromážděním konaným za spolučinnosti nebo dozoru veřejného úřadu (§§ 76–80 tr. z., §§ 353–357 voj. tr. z.);

veřejné násilí násilným vztažením ruky nebo nebezpečnou výhrůžkou proti osobě vrchnostenské, nejde-li o opětné odsouzení pro tento čin a nepřevyšuje-li trest 6 měsíců (§ 81 tr. z., § 358 voj. tr. z.);

zlomyslné poškození nebo rušení státního telegrafu (§ 89 tr. z., § 366 voj. tr. z.);

neoprávněné verbování (§ 92 tr. z., §§ 306 až 313 voj. tr. z.), vyjímaje verbování spojené s loupežným únosem,

rušení náboženství (§ 122 tr. z., § 401 voj. tr. z.);

vyhnání plodu (§§ 144-147 tr. z., §§ 423–427 voj. tr. z.);

nadržování zběhovi (§ 220 tr. z., § 318 voj. tr. z.);

svádění nebo napomáhání k porušení přísežné vojenské služební povinnosti (§§ 222 tr. z., §§ 314 až 317, 320 voj. tr. z.), pokud běží o svádění nebo napomáhání k trestným činum na něž se vztahuje toto nařízení;

shluknutí (§§ 279–284 tr. z., §§ 531–538 voj. tr. z.);

účastenství na tajných společnostech (§§ 285 až 299 tr. z., §§ 539–555 voj. tr. z.);

snižování opatření úřadů, pobuřování (§ 300 tr. z., § 556 voj. tr. z.);

vybízení k bezdůvodným stížnostem (§ 301 tr. z., § 557 a 558 voj. tr. z.);

podněcování k nepřátelství proti národnostem, náboženským společnostem atd. (§ 302 tr. z., § 559 voj. tr. z.);

urážku zákonem uznané církve (§ 303 tr. z., § 560 voj. tr. z.);

podporování náboženské sekty státem neuznané (§ 304 tr. z., § 561 voj. tr. z.);

veřejné snižování zařízení manželství, rodiny, vlastnictví nebo schvalování nezákonných či nemravných činů (§ 305 tr. z., § 362 voj. tr. z.);

rozšiřování nesprávných pověstí (§ 308 tr. z., § 565 voj. tr. z.);

protizákonné vyhlášky (§ 309 tr. z., § 566 voj. tr. z.);

sbírky k zamezení zákonných následků trestních činů (§ 310 tr z., § 567 voj. tr. z.);

urážku úřední osoby (§§ 312 a 313 tr. z., §§ 569 a 570 voj. tr. z.),

mísení se do výkonu úředního (§ 314 tr. z., § 571 voj. tr. z.);

trestné činy dle zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z roku 1863;

dále pro činy trestné obsažené ve vojenském trestním zákoně:

„porušení subordinace“ (§§ 145 až 158), vyjímaje případy §§ 148 a 154 poslední věta.

vzpouru a odboj (§§ 159—171);

odpor proti vojenské stráži (§§ 173, 179, 180), vyjímaje případ § 176, když odpor stal se smrtící zbraní a stráž byla zraněna,

deserci a svémocné vzdálení se (§§ 183 až 215), vyjímaje případ § 192 u deserce pod podmínkou, že se desertér bez průtahu přihlásí u československého vojska;

komplot k deserci (§§ 216—230);

porušení povinnosti ve strážní službě (§§ 230 až 242);

zbabělost (§§ 243—260);

„rušení kázně a pořádku“ (§§ 261 až 270), vyjímaje případ § 263, je-li ve spojení s těžkým poškozením tělesným, dále případy §§ 264 a 265;

porušení služebních povinností (§§ 271 až 292), vyjímaje případy §§ 277 lit. a, b, 284 e, g, 286 a, b, c, d, 289;

sebepoškození (§§ 293-297);

činy proti válečné moci státu dle §§ 327—331, vyjímaje případy, v nichž zločin proti válečné moci dle § 327 spáchán byl ze zištných úmyslů

a přečin urážlivého nebo vzpurného chování podřízeného proti představenému v úřadě (§ 588);

pro činy trestné dle zákona o trestání neuposlechnutí vojenského povolávacího rozkazu a svádění k němu ze dne 28. června 1890, č. 137 ř. z., dle branného zákona ze dne 5. července 1912, č. 128 ř. z., dle cís. nařízení o trestání rušení veřejné služby nebo veřejného podniku ze dne 25. července 1914, č. 155 ř. z., dle zákona o tisku, zákona spolčovacího, zákona shromažďovacího a zákona koaličního;

konečně pro nadržování všem těmto činům trestným.

Prominutí trestů vztahuje se současně na všechny korespondující delikty trestního zákona uherského.

V případech, ve kterých se promíjí trest, promíjejí se též následky deserce dle § 208 voj. tr. z. a následky odsouzení dle § 70 branného zákona a to i tehdy, když trest byl již proveden.

Nebylo-li pro trestné činy v § 1. uvedené trestní řízení zahájeno, nebudiž zahájeno vůbec; bylo-li zahájeno, budiž zastaveno, nejde-li o řízení právoplatně již ukončené a obnovené k návrhu obviněného.

Následky trestného činu se promíjejí.

Národní výbor promíjí trest, pokud nebyl ještě proveden, jakož i neschopnost dosíci jistých práv, postavení a oprávnění, která nastala dle zákonných předpisů jako následek odsouzení, a ztrátu volebního práva a volitelnosti do veřejných sborů všem, kdož byli zaměstnáni v poštovní neb železniční službě a odsouzeni byli pro krádež, kterou spáchali v době války do dne 28. října 1918 včetně na dráze nebo na poště na předmětech tam dopravovaných nebo uložených, nebyli-li před tím pro zločin krádeže právoplatně odsouzeni, nepřevyšuje-li trest nyní přisouzený 6 měsíců a nedopustí-li se do dvou let ode dne vyhlášky tohoto nařízení nového činu trestného ze ziskuchtivosti. K tomu cíli povoluje se odklad výkonu trestu a následků odsouzení.

Kde trestní řízení pro podobné činy nebylo ještě skončeno právoplatným rozsudkem, provede se úplně, načež v případě právoplatného odsouzení platí hořejší ustanovení.

Národní výbor promíjí trest, pokud nebyl ještě proveden, jakož i neschopnost dosíci jistých práv, postavení a oprávnění, která nastala dle zákonných předpisů jako následek odsouzení, a ztrátu volebního práva a volitelnosti do všech veřejných sborů pro jakékoliv činy trestné, jež byly do dne 28. října 1918 včetně spáchány buď: a) z bídy, b) z mladické nerozvážnosti, c) z rozčilení vyvolaného válečnými poměry anebo d) z pohnutek politických. Ustanovení toto platí též pro případy v § 3. uvedené.

O tom, ve kterých případech se tak stane, rozhodne soud, který rozhodoval ve věci jako prvá stolice, vyslechna úřad veřejné žaloby a to z povinnosti úřední v případech, ve kterých trest nebyl ještě proveden, v jiných případech na žádost súčastněných.

Jde-li o rozsudek porotního soudu, rozhodne soud ve čtyřčlenném sboru. Jde-li o rozsudek soudu mimo obvod československého státu se nalézajícího, rozhodne na žádost stejného druhu soud v Praze.

Uzná-li se ve prospěch odsouzeného, není do usnesení soudu stížnosti, jinak rozhodne o stížnosti, kterou lze podati do 14 dnů, druhá stolice.

Úřady veřejné žaloby se poukazují, aby v takovýchto případech vyšetřování, jež dosud nevedlo k právoplatnému odsouzení, zastavily; byla-li právoplatná obžaloba podána, aby od obžaloby upustily.

Soudy i úřady veřejné žaloby počínejtež si při tomto rozhodování bez úzkoprsosti.

Byl-li někdo odsouzen i pro jiné činy trestné než na které se toto nařízení vztahuje, promíjejí se toliko trest a následky odsouzení, spojené se shora uvedenými činy trestnými. V těchto případech budiž postupováno dle § 410. tr. ř. a § 424. voj. tr. ř. Jde-li o rozsudek soudu mimo obvod československého státu, učiní na žádost návrh dle § 410. tr. ř. a § 424. voj. tr. ř. soud stejného druhu v Praze.

Nařízení toto se vztahuje:

Nařízení toto netýká se činů trestných spáchaných ve vojsku československých legií.

Národní výbor vyhražuje si prominouti na žádost nebo návrh tresty ještě v jiných případech hodných zvláštního zřetele.