30.
Zákon
ze dne 19. února 1946
o nové úpravě československého práva v oboru nepřímých daní a státních finančních monopolů.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST DRUHÁ.
Státní finanční monopoly.
Oddíl šestý.
Beze změny platí:
Čl. XVI.
§ 92.
Monopol výbušných látek.
Monopol výbušných látek (zákon ze dne 15. července 1919, č. 414 Sb.) zůstává v platnosti beze změny.
Oddíl sedmý.
V monopolních předpisech uvedených v tomto oddílu se provádějí tyto změny:
Čl. XVII.
Monopol solný.
Předpisy o solném monopolu se mění a doplňují takto:
§ 93.
Licenční poplatek.
§ 7, odst. 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 326 Sb. zní:
„Licenční poplatek při dovozu z celní ciziny činí při kuchyňské soli
| 1. kamenné | 120 Kčs, |
| 2. vařené a mořské | 160 Kčs, |
| 3. přepychové | 200 Kčs |
za 100 kg váhy, která je základem vyclení. Za sůl kamennou se považuje sůl získaná hornicky (též rozemletá), za sůl vařenou sůl získaná ze solných jezer, pramenů, solanek a pod. a za sůl přepychovou jemná a velmi čistá sůl kuchyňská, jakýmkoliv způsobem získaná, která se dováží v sáčcích, kartonech, plechovkách, lahvích a v podobném malém balení o váze nejvýše 5 kg, zpravidla pod různými názvy a s rozmanitým označením.“
§ 94.
Platnost opatření a řízení vyživovacího hospodářství.
Ustanovení § 1 dekretu presidenta republiky o opatření v řízení vyživovacího hospodářství ze dne 27. října 1945, č. 118 Sb. zůstávají nedotčena.
Čl. XVIII.
Monopol tabákový.
Předpisy o monopolu tabákovém platí s touto změnou:
§ 95.
Licenční poplatek.
§ 1 zákona ze dne 29. ledna 1920, č. 74 Sb. zní:
„Při dovozu tabáku a tabákových výrobků z celní ciziny jest zapraviti kromě cla licenční poplatek, který se stanoví za doutníky, cigarety a jiné tabákové výrobky a suroviny, částkou 1.200 Kčs za 1 kg váhy, která jest základem vyclení.“
Čl. XIX.
Monopol umělých sladidel.
Monopol umělých sladidel (zákon ze dne 21. prosince 1937, č. 270 Sb. s prováděcím nařízením) zůstává v platnosti s tímto doplňkem:
§ 96.
Platnost opatření v řízení vyživovacího hospodářství.
Ustanovení § 1 dekretu presidenta republiky o opatření v řízení vyživovacího hospodářství ze dne 27. října 1945, č. 118 Sb. zůstávají nedotčena.
Oddíl osmý.
Nově se zavádí:
Čl. XX.
Monopol lihový.
§ 97.
Ustanovení organisační.
(1) Lihem, který jest podle čl. VI, § 5 zákona ze dne 7. června 1932, č. 86 Sb., pod závěrou, hospodaří na účet státu československý monopol lihový.
(2) Vrchní vedení československého monopolu lihového vykonává ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem výživy a za účasti správního sboru.
(3) Správu československého monopolu lihového provádí ústřední ředitelství československého monopolu lihového se sídlem v Praze. Ústřednímu ředitelství podléhají prodejny československého monopolu lihového, provádějící podle jeho pokynů obchodní činnost monopolní.
(4) Ve své činnosti řídí se československý monopol lihový obchodními zásadami. Veškeré osobní a věcné výdaje spojené s prováděním hospodaření lihem kryje československý monopol lihový ze svých příjmů. Jeho přebytky se odvádějí do státní pokladny.
(5) V čele ústředního ředitelství československého monopolu lihového stojí ústřední ředitel, kterého jmenuje vláda k návrhu ministra financí v dohodě s ministrem výživy a pověřencem financí. Ústřední ředitel zastupuje úřad na venek při všech jeho právních jednáních se soudy i úřady. Ústřednímu ředitelství jest přidělen potřebný počet zaměstnanců, kteří jsou ve věcech služebních podřízeni ministerstvu financí.
(6) Proti rozhodnutím nebo opatřením československého monopolu lihového, pokud nespadají v jeho činnost obchodní, přísluší tomu, proti němuž svědčí, právo odvolání k ministerstvu financí, které rozhoduje v dohodě s ministerstvem výživy, na Slovensku pověřenectvu financí, které rozhoduje v dohodě s pověřenectvem výživy a zásobování. Odvolání, jež nemá účinku odkládacího, jest podati do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí nebo opatření u ústředního ředitelství československého monopolu lihového.
(7) Bližší předpisy o organisaci československého monopolu lihového a jeho jednací řád vydá ministr financí v dohodě s ministrem výživy a pověřencem financí.
§ 98.
Práva a povinnosti československého monopolu lihového.
(1) Na československý monopol lihový přenášejí se veškerá práva, vyhrazená čl. VI zák. č. 86/1932 Sb. vládě, ministru nebo ministerstvu financí. Československému monopolu lihovému vyhrazuje se dále též výlučné právo dovozu i vývozu lihu, jakož i výlučné právo vyráběti líh ze surovin, z nichž líh nebyl na území Československé republiky po živnostensku vyráběn roku 1938 nebo dříve. Výkonem práv zmíněných v předcházející větě může československý monopol lihový pověřiti i osoby třetí a upravovati pak vhodným způsobem výrobu, dodávku, cenu nebo upotřebení lihu, bera při tom zřetel též na nabyté právo nebo na pokrok při výrobě a zužitkování lihu sulfitového.
(2) Československý monopol lihový jest oprávněn určovati, vzhledem k situaci výrobní a odbytové, v jakém množství, k jakým účelům a komu má býti líh dodáván. Přísluší mu též právo kontrolovati s hlediska ochrany státních příjmů pohyb lihovarských surovin, výrobu, čištění, uskladňování, vyskladňování i zpracování lihu a obchod s ním, jakož i obchod s lihovými výrobky, zvláště s lihovinami a octem a to buď vlastními orgány nebo orgány finanční správy pověřenými správou nepřímých daní.
(3) Zřizování, rekonstrukce a jakékoliv vlastnické převody lihovarských podniků, t. j. lihovarů, rafinerií lihu, deshydračních stanic a svobodných (monopolních) skladišť lihu - dále jen lihovarské podniky - nebo změny v osobách jejich podnikatelů jsou přípustny po slyšení československého monopolu lihového.
(4) Vlastníci případně podnikatelé lihovarských podniků jsou povinni vyhověti bez odkladu všem příkazům daným československým monopolem lihovým v mezích jeho oprávnění.
§ 99.
Výroba lihu.
Ve výrobním období 1945/1946, t. j. v době od 1. října 1945 do 30. září 1946 zůstávají v lihovarech v platnosti výrobní oprávnění stanovená pro období 1944/1945, pokud československý monopol lihový nepovolí úchylky.
§ 100.
Monopolní daň z lihu.
(1) Monopolní dani z lihu podléhá:
1. veškerý líh vyrobený v konsumních lihovarech, který nebyl řádně odevzdán československému monopolu lihovému, ač mu odevzdán býti měl, anebo který byl z jeho disposic neprávem odňat; na přípustné výrobní, dopravní i skladní výtraty jest při tom bráti zřetel;
2. veškerý líh vyrobený v produkčních lihovarech;
3. veškerý líh a lihové výrobky, dovezené z celní ciziny jinak než československým monopolem lihovým.
(2) Sazba monopolní daně z lihu rovná se:
1. u lihu vůbec a u výrobků, na něž československý monopol lihový dodává líh za plnou cenu, výši rozdílu mezi průměrem přejímacích cen lihu melasového a bramborového, za něž československý monopol lihový přejímá líh od výrobců, a plnou cenou prodejní;
2. u výrobků, na něž československý monopol lihový dodává líh za snížené ceny, výši rozdílu mezi průměrem přejímacích cen lihu melasového a bramborového, za které československý monopol lihový přejímá líh od výrobců, a příslušnou sníženou prodejní cenou.
(3) Číselnou výši monopolní daně z lihu vyhlašuje ministr financí v dohodě s pověřencem financí ve Sbírce zákonů a nařízení.
(4) Ministr financí v dohodě s pověřencem financí se zmocňuje, aby sazbu monopolní daně z produkčního lihu snížil nejvýše však o 15 %.
(5) Bylo-li v produkčním lihovaru vyrobeno podle úředního zjištění množství alkoholu větší o více než 20 % nežli bylo k výrobě ohlášeno a zdaněno, stihá se tato úchylka jako těžký důchodkový přestupek, a mimo to může býti požadován úrok ve výši stanovené ministrem financí v dohodě s pověřencem financí, a to z té částky monopolní daně, která připadá na zjištěný rozdíl a na dobu od splatnosti daně až do dne, kdy byla daň zaplacena. Při opakování může se přijímání dalších opovědí poplatné výroby lihu činit závislým na složení přiměřené jistoty.
(6) Ministr financí v dohodě s pověřencem financí může zatížiti monopolní daní z lihu také líh, který v lihovinách nahrazuje ten líh, z něhož by jinak byla monopolní daň podle odstavce 1, č. 2 nebo 3 zaplacena, anebo nahrazuje líh československým monopolem lihovým k účelům pitným řádně uvolněný.
§ 101.
Platnost předpisů o dani z lihu.
(1) Ani konsumní ani produkční daň z lihu včetně zemské přirážky, zprošťovací dávky, dávky z lisovaného droždí, ani kontrolní poplatek z daněprostého lihu s výjimkou lihu motorového se nevybírají, avšak ustanovení zákona o dani z lihu ze dne 20. června 1888, č. 95 ř. z. příp. zák. čl. XX/1899 a zák. čl. XXVIII/1908 se všemi pozdějšími změnami a doplňky, pokud jednají o zajištění, platbě, vymáhání, stíhání a o trestání trestných činů v oboru těchto daní, zůstávají v platnosti s výhradou změn dále uvedených i nadále a platí obdobně o zajištění, platbě, vymáhání, stíhání a o trestání trestných činů monopolní daně z lihu; při tom platí předpisy o konsumní dani pro monopolní daň z konsumního lihu a předpisy o produkční dani z lihu obdobně pro monopolní daň z produkčního lihu. Bližší předpisy o monopolní dani podle § 100, odst. 6 vydá ministerstvo financí v dohodě s pověřenectvem financí.
(2) Předpisy zákona o dani z lihu a jeho prováděcího nařízení o odběru a použití lihu od daně osvobozeného platí obdobně pro odběr a použití lihu prodaného československým monopolem lihovým za sníženou prodejní cenu.
(3) § 23 zák. č. 95/1888 ř. z. a § 21 zák. čl. XXVIII/1908 se doplňují takto:
„Podnikatel jest povinen prokázati výpisem z firemního rejstříku neb ověřeným výpisem z pozemkové knihy, kdo je vlastníkem podniku, a potvrzením příslušného místního národního výboru národní spolehlivost svoji, případně správce neb dílovedoucího podniku.
Finanční úřady mohou odmítnouti osobu podnikatele případně správce nebo dílovedoucího lihovarského podniku, jimž bylo dokázáno vědomé nebo zaviněné zkrácení daně nebo dávek z lihu.“
(4) § 31, odst. 1 zák. č. 95/1888 ř. z. a § 30 zák. čl. XX/1899 ve znění čl. II zák. č. 687/1920 Sb. se mění případně doplňují takto:
„K látkám, které mohou býti v produkčních lihovarech zpracovány, patří též topinambury, pokud se nezpracují pařením, nýbrž studenou, enzymatickou cestou.“
(5) § 58, odst. 1 a 2 zák. č. 95/1988 ř. z. a § 56, odst. 1 a 2 zák. čl. XXVIII/1908 se mění a budou zníti:
„Poplatný úkon lihovaření buď ohlášen písemně nejdéle do 24 hodin před započetím výroby místně příslušnému dozorčímu úřadu. Jde-li o lihovar produkční, buď současně s ohláškou předložena stvrzenka o zaplacení monopolní daně z lihu. Ohláška se podává na úředních tiskopisech ve dvojím vyhotovení. Podepíše ji podnikatel nebo správce lihovaru. Dozorem pověřený úřad nepřijme ohlášky psané nezřetelně, v níž bylo něco měněno, škrtáno nebo vymazováno.“
(6) Zákon ze dne 7. června 1932, č. 85 Sb. o povinném míšení lihu s pohonnými látkami, s vládním nařízením ze dne 22. července 1932, č. 127 Sb., se až do dne, který určí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení ministr financí v dohodě s ministrem výživy a pověřencem financí, neprovádějí.
§ 102.
Součinnost úřadů a veřejných orgánů.
(1) Státní a jiné veřejné úřady nebo orgány jsou povinny v mezích své pravomoci spolupracovati při provádění tohoto zákona, jmenovitě oznámiti bezodkladně každé přestoupení předpisů o československém monopolu lihovém nejbližšímu finančnímu úřadu spravujícímu nepřímé daně (okresní finanční ředitelství, orgány technické finanční služby, důchodkové kontrolní úřady).
(2) Dopravní podniky jsou povinny připustiti, aby orgány československého monopolu lihového nebo finanční orgány spravující nepřímé daně nahlížely do zápisů o přepravě zboží a pořizovaly si z nich potřebné výpisy, a dávati jim žádané vysvětlivky.
§ 103.
Poradní sbor.
(1) Při československém monopolu lihovém se zřizuje poradní sbor, který se skládá ze zástupců: ministerstva financí, pověřenectva financí, ministerstva výživy, pověřenectva výživy a zásobování, ministerstva zemědělství, pověřenectva polního hospodářství a pozemkové reformy, ministerstva vnitřního obchodu, ministerstva národní obrany, ministerstva dopravy, pověřenectva dopravy a veřejných prací, ministerstva průmyslu, pověřenectva průmyslu a obchodu, ministerstva zahraničního obchodu, dále
ze zástupců zemědělských lihovarů, lihovarů průmyslových, rafinerií lihu a drožďáren,
ze zástupců produkčních lihovarů,
ze zástupců dodavatelů lihovarských surovin,
ze zástupců lihovarských zaměstnanců,
ze zástupců průmyslových spotřebitelů lihu,
ze zástupců obchodu a živností líh zpracujících,
ze zástupců posledních spotřebitelů lihu,
ze zástupců motorového provozu a
ze zástupce rafinerií minerálních olejů.
(2) Ministr financí v dohodě s ministrem výživy a pověřencem financí stanoví počet zástupců v jednotlivých oborech v odst. 1 uvedených a může podle potřeby rozšířiti počet zastoupených oborů.
(3) Zástupce ministerstev (pověřenectev) a jejich náhradníky jmenuje příslušný ministr (pověřenec); veškeré další členy a jejich náhradníky jmenuje ministr financí v dohodě s ministrem výživy a pověřencem financí po slyšení příslušných ministerstev (pověřenectev) a organisací zastupujících hospodářské obory uvedené v odstavci 1. Jmenování členů a jejich zástupců se děje na dobu neurčitou; člena nebo zástupce lze kdykoliv odvolati a nahraditi jiným.
(4) Poradní sbor bude svoláván podle potřeby předsedou, kterého jmenuje ministr financí v dohodě s ministrem výživy a pověřencem financí; členové případně jejich náhradníci mají nárok na přiměřené odškodné.
(5) Poradnímu sboru přísluší podávati československému monopolu lihovému dobrá zdání ve všech důležitějších otázkách týkajících se lihového hospodaření, případně podávati v těchto věcech iniciativní návrhy. Předseda má právo přizvati do schůzí poradního sboru potřebné znalce.
(6) Členové poradního sboru i jejich náhradníci složí do rukou předsedy slib, že budou zastávati svou funkci vždy tak, aby byl hájen co nejlépe zájem národního celku a že zachovají úřední tajemství o věcech, jež budou předsedou označeny za důvěrné. Poradní sbor může své schůze i usnesení konati buď v plenu nebo utvořiti odborné podvýbory stálé nebo pro jednotlivé otázky.
(7) Schůzí poradního sboru zúčastní se československý monopol lihový potřebným počtem zástupců. Bližší podrobnosti o organisaci, o působnosti a o jednacím řádu poradního sboru budou vydány ministerstvem financí v dohodě s ministerstvem výživy a pověřenectvem financí.
(8) Kancelář poradního sboru bude obstarávati československý monopol lihový.
§ 104.
Trestní ustanovení.
(1) Peněžité pokuty stanovené v čl. VII, §§ 1 a 2 zák. č. 86/1932 Sb. a pokuty stanovené vůbec na jednoduché důchodkové přestupky tohoto monopolu se zvyšují na dvojnásobek.
(2) Nelze-li monopolní daň, podle níž jest pokutu vyměřiti, ani zjistiti ani odhadnouti, stanoví se pokuta až do 1,000.000.– Kčs podle okolností případu.
(3) Je-li pokuta nedobytná, nastoupí místo ní náhradní trest vězení (uzamčení) od jednoho dne do jednoho roku. Náhradní trest vězení (uzamčení) se stanoví jeden den za 100.– Kčs až 300.– Kčs podle míry provinění a podle výdělečných, majetkových a jinakých osobních poměrů vinníkových.
(4) Úřady a soudy rozhodující o trestných činech důchodkových hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení.
(5) Trestné činy uvedené v § 100, odst. 5, stíhají a trestají se podle předpisů, které platí pro stíhání a trestání trestných činů důchodkových spáchaných proti ustanovení o monopolní dani z produkčního lihu.
(6) Při odsouzení podnikatele případně správce nebo dílovedoucího lihovaru pro monopolní zkrácení může býti vyslovena též ztráta nároku na výrobní oprávnění.
(7) Veškeré látky i výrobky, jichž bylo nebo mělo býti použito při jednání, zakládajícím skutkovou podstatu těžkého důchodkového přestupku, propadají bez náhrady ve prospěch státu.
ČÁST TŘETÍ.
Ustanovení společná.
Čl. XXI.
Závěrečná a přechodná ustanovení.
§ 106.
Příslušnost v trestním řízení důchodkovém.
Pokud jde o příslušnost v trestních věcech důchodkových, může učiniti ministr financí v dohodě s pověřencem financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení opatření odchylná od dosavadní úpravy.