319.
Zákon
ze dne 22. prosince 1948
o zlidovění soudnictví.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ.
Soudní organisace.
Okresní soudy.
§ 1.
(1) Okresní soud se skládá z předsedy okresního soudu, po případě z jeho náměstka, z potřebného počtu dalších soudců z povolání (senátních předsedů okresního soudu a soudců okresního soudu) a soudců z lidu.
(2) Podle potřeby se přidělí okresnímu soudu pomocní soudcové z povolání a soudcovští čekatelé.
(3) Počet soudců z lidu potřebný pro okresní soud určuje předseda nadřízeného krajského soudu.
§ 2.
(1) Okresní soud vykonává soudní moc, pokud zákon nestanoví jinak, v senátech složených ze soudce z povolání jako předsedy senátu a ze dvou soudců z lidu jako přísedících; stanoví-li zákon na čin, který je předmětem trestního řízení, trest smrti nebo trest na svobodě delší deseti let, soudí v senátech složených ze dvou soudců z povolání, z nichž jeden předsedá, a ze tří soudců z lidu jako přísedících.
(2) Soudce z lidu volá k zasedání předseda senátu.
§ 3.
(1) Soudcům z povolání u okresního soudu náleží předsedat senátům, hlasovat v nich nebo vykonávat soudní moc jako samosoudci. Úkony vyšetřujícího soudce a soudce dožádaného vykonává soudce z povolání.
(2) Pomocným soudcům z povolání příslušejí toliko úkony, které neobsahují soudcovského rozhodování; výjimky stanoví zákon.
(3) Soudci z lidu jsou činní jako členové senátu.
Krajské soudy.
§ 4.
(1) Krajský soud se skládá z předsedy krajského soudu, z potřebného počtu jeho náměstků, z potřebného počtu dalších soudců z povolání (senátních předsedů krajského soudu a soudců krajského soudu) a soudců z lidu.
(3) Počet soudců z lidu potřebný pro krajský soud určuje předseda krajského soudu.
§ 5.
(1) Soudcům z povolání náleží u krajského soudu předsedat senátům, hlasovat v nich nebo vykonávat soudní moc jako samosoudci.
§ 6.
(1) Krajský soud vykonává soudní moc v první stolici, pokud zákon nestanoví jinak, v senátech složených ze soudce z povolání jako předsedy senátu a ze dvou soudců z lidu jako přísedících, v řízení opravném v senátech složených ze dvou soudců z povolání, z nichž jeden předsedá, a ze tří soudců z lidu jako přísedících.
Nejvyšší soud.
§ 7.
(1) Dosavadní složení nejvyššího soudu se doplňuje o potřebný počet soudců z lidu.
(2) Počet soudců z lidu potřebný pro nejvyšší soud určuje první předseda nejvyššího soudu.
§ 8.
(1) Nejvyšší soud vykonává soudní moc, pokud zákonem není stanoveno jinak, v senátech složených ze dvou soudců z povolání, z nichž jeden předsedá, a ze tří soudců z lidu jako přísedících.
§ 9.
Soudci z lidu.
§ 10.
Soudce z lidu u okresního soudu povolává okresní národní výbor, u krajského soudu krajský národní výbor (prozatímní národní výbor), u nejvyššího soudu vláda. Při tom budiž hleděno k tomu, aby bylo možno zachovávat ustanovení § 133.
§ 11.
Za soudce z lidu může být povolán československý občan, který
1. dosáhl věku 30 let, není však starší 60 let,
2. je zapsán ve stálém voličském seznamu,
3. je občansky bezúhonný,
4. je státně spolehlivý a oddán myšlence lidově demokratického zřízení.
§ 12.
Za soudce z lidu nesmějí býti povoláni soudci z povolání, konceptní úředníci úřadů veřejné žaloby, (veřejní) notáři, advokáti, obhájci ve věcech trestních a duchovní.
§ 13.
Funkce soudce z lidu je občanskou povinností. Lze ji odmítnout nebo se jí vzdát jen z důležitých důvodů. O tom, zda tu takový důvod je, rozhoduje orgán, který soudce z lidu povolal.
§ 14.
Funkční období soudce z lidu trvá dva roky. Dokud nebyli povoláni soudci z lidu pro další funkční období vůbec nebo v potřebném počtu (§§ 1, 4, 7), mohou být k výkonu funkce voláni i dosavadní soudci z lidu. Za soudce z lidu, kteří odpadli během funkčního období, povolají se na jeho zbytek další soudci z lidu.
§ 15.
(1) Soudci z lidu jsou si při rozhodování rovni se soudci z povolání.
(2) O vyloučení a odmítání soudců z lidu platí ustanovení o vyloučení a odmítání soudců z povolání.
§ 16.
Soudci z lidu vykonají před nastoupením své funkce přísahu do rukou předsedy soudu, u něhož jsou povoláni; znění přísahy upravuje zákon.
§ 17.
(1) Každý, kdo je povolán k výkonu funkce soudce z lidu, je povinen svou funkci konat svědomitě a vystříhat se jak při výkonu funkce i jinak v životě občanském všeho, co by mohlo snížit důvěru k soudcovským úředním úkonům nebo vážnost funkce, kterou vykonává.
(2) Soudce z lidu musí zachovávat mlčenlivost o jednání a hlasování u soudu, jichž se přímo nebo nepřímo zúčastnil, a nesmí mimo výkon funkce projevovat názor o projednávaných věcech.
§ 18.
(1) Soudce z lidu budiž odvolán, odpadla-li některá z podmínek pro jeho ustanovení (§ 11), nastal-li některý z důvodů, pro který nesmí být povolán (§ 12) nebo objeví-li se takový důvod dodatečně; může být odvolán, navrhne-li to předseda soudu v případě, že soudce z lidu porušil opětovně nebo hrubě své povinnosti (§ 17).
(2) Odvolat soudce z lidu náleží orgánu, který jej povolal.
§ 19.
Nároky soudců z lidu na náhrady hotových vydání spojených s výkonem funkce a na jiné náhrady upraví vláda nařízením.
§ 20.
Úřady veřejné žaloby.
(1) V sídlech okresních soudů se zřizují okresní prokuratury jako úřady veřejné žaloby první stolice; skládají se z okresního prokurátora a z potřebného počtu jeho náměstků.
(2) V sídlech krajských soudů se zřizují krajské prokuratury jako úřady veřejné žaloby druhé stolice; skládají se z krajského prokurátora a z potřebného počtu jeho náměstků.
(3) Okresní prokuratury jsou podřízeny krajským prokuraturám a spolu s nimi ministru spravedlnosti.
(4) Kancelářské práce okresních a krajských prokuratur vykonává potřebný počet kancelářských úředníků, kancelářských pomocných sil a zřízenců přikázaných okresní prokuratuře předsedou okresního soudu a krajské prokuratuře předsedou krajského soudu.
§ 21.
Systemisace služebních míst soudců z povolání u okresních a krajských soudů a konceptních úředníků u okresních a krajských prokuratur.
Služební místa soudců z povolání u okresních a krajských soudů a služební místa konceptních úředníků u okresních a krajských prokuratur se systemisují takto:
| Stupnice funkčního služného: | Systemisovaná místa: |
|---|---|
| II. | Předsedové krajských soudů v Praze, Brně, Bratislavě a v Košicích. |
| III. | Předsedové ostatních krajských soudů, náměstkové předsedů krajských soudů uvedených v II. stupnici funkčního služného, krajští prokurátoři v Praze, Brně, Bratislavě a v Košicích. |
| IV. | Náměstkové předsedů ostatních krajských soudů, předsedové okresních soudů s nejméně 8 soudcovskými odděleními, ostatní krajští prokurátoři, náměstkové krajských prokurátorů uvedených v III. stupnici funkčního služného, okresní prokurátoři v sídlech okresních soudů, jejichž předseda je v IV. stupnici funkčního služného. |
| V. | Předsedové ostatních okresních soudů, předsedové senátů krajských a okresních soudů, náměstkové ostatních krajských prokurátorů, ostatní okresní prokurátoři, náměstkové okresních prokurátorů uvedených v IV. stupnici funkčního služného. |
| VI. | Ostatní soudci ustanovení u okresních soudů, náměstkové okresních prokurátorů uvedených v V. stupnici funkčního služného. |
| VII. | Ostatní soudci ustanovení u krajských soudů. |
§ 22.
Předpisy o úředním oděvu soudců a konceptních úředníků úřadů veřejné žaloby vydá vláda nařízením.
ČÁST DRUHÁ.
Příslušnost a řízení v občanských věcech právních.
Výkon soudní moci.
§ 23.
Soudní moc v občanských věcech právních vykonávají okresní soudy, krajské soudy a nejvyšší soud (soudy řádné), pokud výkon této moci není zákonem přikázán soudům zvláštním nebo soudům rozhodčím.
§ 24.
Soudní moc se vykonává ve dvou stolicích. Nad okresním soudem je opravnou stolicí krajský soud, nad krajským soudem nejvyšší soud.
§ 25.
(1) U soudu první stolice vykonává soudní moc soudce z povolání jako samosoudce, jde-li o:
a) zajištění důkazů nebo vydání platebních rozkazů v řízení upomínacím, platebních příkazů v řízení rozkazním a směnečném, soudních výpovědí a příkazů v řízení nájemním (pachtovním);
b) věci knihovní a rejstříkové (firemní);
c) věci soudnictví nesporného s výjimkou rozhodování: o úpravě poměrů soudních chráněnců, o poměru mezi manžely a mezi rodiči a dětmi a mezi rodiči navzájem, o nepřípustnosti držení v uzavřeném ústavě a o zbavení svéprávnosti a ve věcech podle zákona na ochranu nájemníků, podle zákona o propůjčování nezbytných cest a podle zákona restitučního;
d) věci exekuční s výjimkou: sporů vzniklých za exekučního řízení nebo z jeho podnětu a rozhodnutí o odkladu exekučních úkonů;
e) prozatímní opatření, pokud o nich nebylo během řízení rozhodnuto senátem;
f) úkony konkursního a vyrovnacího komisaře;
g) úkony soudce dožádaného a z příkazu činného (vyslaného).
(2) Ministr spravedlnosti může nařízením stanovit další věci, v nichž má vykonávat soudní moc soudce z povolání jako samosoudce.
(3) Ustanovení zákona ze dne 27. března 1931, č. 57 Sb., o použití úředníků vyšší pomocné soudní služby u soudů a poručenských úřadů, ustanovení § 4, odst. 1 dekretu presidenta republiky ze dne 2. října 1945, č. 90 Sb., o úpravě některých organisačních a služebních otázek v oboru soudnictví, a ustanovení § 43, odst. 3 zákona ze dne 12. června 1942, č. 112 Sl. z., o organisaci soudů, úřadů veřejné žaloby a soudní správy, zůstávají nedotčena.
§ 26.
Porada a hlasování.
(1) Poradu i hlasování řídí předseda senátu.
(2) Soudci z lidu hlasují před soudci z povolání, a to starší před mladšími. Předseda senátu hlasuje naposled.
§ 27.
Odmítnutí soudců.
(1) O odmítnutí předsedy okresního soudu rozhoduje předseda nadřízeného krajského soudu, o odmítnutí předsedy krajského soudu rozhoduje první předseda nejvyššího soudu. O odmítnutí jiného soudce rozhoduje předseda soudu, u kterého je soudce činný. O odmítnutí prvního předsedy nejvyššího soudu rozhoduje nejvyšší soud v plenárním zasedání.
(2) Do rozhodnutí o odmítnutí není opravného prostředku.
§ 28.
Delegace.
(1) Právo k delegaci přísluší krajskému soudu; má-li však odňatá věc být přikázána soudu v obvodu jiného krajského soudu, přísluší toto právo nejvyššímu soudu.
(2) Na návrh strany nebo účastníka řízení lze delegovat jiný soud i z důvodu vhodnosti. V exekučním, konkursním, vyrovnacím a nesporném řízení lze toto opatření učinit i na návrh soudu.
(3) Vede-li vymáhající věřitel proti témuž dlužníku více exekucí u různých soudů, lze opatření podle odstavce 2 učinit i pro jednotlivé exekuční úkony, pokud povaha exekuce sloučení takových úkonů připouští.
(4) Návrh na delegaci nemá odkladný účinek. Rozhoduje se o něm bez ústního jednání. Soud rozhodující o delegaci může provést před rozhodnutím potřebná šetření.
(5) Do rozhodnutí o delegaci není opravného prostředku.
§ 29.
Právní pomoc na žádost cizozemského soudu nebo úřadu.
(1) Má-li dožádaný soud pochybnosti, zda může být poskytnuta právní pomoc cizozemskému soudu nebo úřadu, oznámí to ministerstvu spravedlnosti, které zařídí, čeho třeba. Opatření ministerstva spravedlnosti je pro dožádaný soud závazné.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně, vzniknou-li z poskytování právní pomoci mezi soudem (úřadem) dožadujícím a dožádaným neshody jakéhokoli druhu.
Věcná příslušnost.
§ 30.
Pokud tento zákon nestanoví jinak, náležejí před okresní soudy i občanské věci právní přikázané podle dosavadních předpisů v první stolici krajským a zemským (hlavním) soudům, pracovním soudům (dále jen pracovní spory) nebo hornickým rozhodčím soudům.
§ 31.
Z občanských věcí právních přikázaných dosud krajským soudům náležejí nadále před tyto soudy jen věci majetkového práva, v kterých jednou stranou (účastníkem) je národní podnik.
Doplnění předpisů o místní příslušnosti.
§ 32.
Jde-li o osoby zaměstnané v místě rozdílném od místa závodu nebo provozovny, je pro pracovní spory místně příslušný i soud, v jehož obvodě je závod nebo provozovna, nebo soud, v jehož obvodě se má nebo měla konati práce nebo platit mzda nebo jiné služební platy.
§ 33.
Tam, kde podle dosavadních předpisů rozhodovalo o určení místní příslušnosti domovské právo strany (účastníka), je příslušný soud v Praze nebo v Bratislavě; je-li tím soudem okresní soud v Praze, je příslušný okresní soud civilní pro vnitřní Prahu.
§ 34.
Poručenský nebo opatrovnický soud přenese svou příslušnost ve věci poručenské nebo opatrovnické na soud nového bydliště nebo pobytu poručence nebo opatrovance, jakmile se o změně jeho bydliště nebo pobytu doví.
§ 35.
Změna jiné příslušnosti.
O odporu proti povolení exekuce nebo exekučního úkonu na základě cizozemského exekučního titulu rozhoduje soud, který exekuci nebo exekuční úkon povolil, usnesením bez ústního jednání.
§ 36.
Spory o příslušnost mezi soudy řádnými a zvláštními a rozhodčími.
Spory o příslušnost mezi řádnými a zvláštními soudy a soudy rozhodčími rozhoduje krajský soud, v jehož obvodě mají sídlo; jde-li o spor mezi soudy v obvodech různých krajských soudů, rozhoduje nejvyšší soud. Rozhodl-li již v tom neb onom případě o otázce příslušnosti krajský soud k rozhodnutí sporu o příslušnost povolaný nebo nejvyšší soud, je toto rozhodnutí závazné.
§ 37.
Vedení veřejných knih.
(1) Veřejné knihy o nemovitostech vedou okresní soudy. Příslušný vésti veřejné knihy je, pokud není dále ustanoveno jinak, okresní soud, v jehož obvodě je zcela nebo z hlavní části nemovitost, která tvoří knihovní těleso.
(2) Zemské desky a pozemkové knihy vedené dosud krajským soudem civilním v Praze vede okresní soud civilní pro vnitřní Prahu; zemské desky vedené dosud krajským soudem v Brně vede okresní soud civilní pro Brno-město; zemské desky vedené dosud krajským soudem v Opavě vede okresní soud v Opavě.
(3) Horní knihy vedou:
a) okresní soud v Plzni pro obvody krajských soudů v Praze, Plzni a v Českých Budějovicích;
b) okresní soud v Mostě pro obvod krajského soudu v Ústí nad Labem;
c) okresní soud v Kutné Hoře pro obvody krajských soudů v Pardubicích, Hradci Králové a v Liberci;
d) okresní soud v Chebu pro obvod krajského soudu v Karlových Varech;
e) okresní soud pro Ostravu-západ v Ostravě pro obvody krajských soudů v Brně, Olomouci, Ostravě, ve Zlíně a v Jihlavě;
f) okresní soud v Banské Bystrici pro obvody krajských soudů v Bratislavě, Banské Bystrici, Nitře a v Žilině;
g) okresní soud ve Spišské Nové Vsi pro obvody krajských soudů v Košicích a v Prešově.
(4) Železniční knihu vedenou dosud krajským soudem civilním v Praze vede okresní soud civilní pro vnitřní Prahu. Příslušnost okresního soudu civilního pro Brno-město a okresního soudu v Bratislavě vésti knihy železniční zůstává nedotčena.
§ 38.
Vedení obchodních a společenstevních rejstříků.
(1) Obchodní (firemní) a společenstevní rejstříky vede okresní soud v sídle krajského soudu pro celý obvod krajského soudu. V Praze vede tyto rejstříky okresní soud civilní pro vnitřní Prahu, v Brně okresní soud civilní pro Brno-město, v Ostravě okresní soud pro Ostravu-západ.
(2) Okresní soudy příslušné vésti obchodní (firemní) a společenstevní rejstříky vydávají také potvrzení o tom, že obchodní knihy jsou podle právních předpisů řádně vedeny.
§ 39.
Zastoupení.
(1) V řízení před soudy první stolice nejsou strany (účastníci) povinny se dát zastupovat advokátem; nepřesahuje-li hodnota předmětu sporu 5.000 Kčs, je v pracovních sporech zastoupení advokátem vyloučeno. V odvolacím řízení musí strany být zastoupeny advokátem, v pracovních sporech však mohou být zaměstnanci zastoupeni i práva znalými zaměstnanci jednotné odborové organisace.
(2) Zmocněncem může být každá způsobilá osoba, která je svéprávná, státně spolehlivá a občansky bezúhonná a, pokud není advokátem nebo notářem, místopřísežně prohlásí, že stranu (účastníka) zastupuje bez úplaty. Není-li strana (účastník) s to se srozumitelně vyjadřovat, může jí soud uložit, aby si ustanovila zmocněnce.
Řízení.
§ 40.
(1) Pokud v tomto zákoně není stanoveno jinak, platí o řízení před soudy první stolice dosavadní předpisy o řízení před soudy okresními.
(2) Rozhoduje-li soud první stolice v senátě, platí o právech a povinnostech předsedy senátu dosavadní předpisy o právech a povinnostech předsedy senátu u krajského soudu.
(3) Pokud nejvyšší soud rozhoduje jako odvolací soud, platí o řízení před ním ustanovení civilních soudních řádů o odvolacím řízení.
§ 41.
Při vyřízení žaloby zkoumá soud z moci úřední též, zda jde o spor pracovní nebo o spor z národního pojištění. Strana může vznést námitku, že jde nebo nejde o takový spor, nejpozději při prvním roku (ústním jednání) dříve než se pustila do jednání o věci samé. Jsou-li tu pochybnosti nebo byla-li vznesena námitka, rozhodne soud o této otázce odděleně; do rozhodnutí je přípustný rekurs. V hlavní věci pokračuje soud teprve po právní moci tohoto rozhodnutí.
§ 42.
Strany mohou předložit po jednom přípravném spise, jen svolil-li k tomu soud na ústním jednání, protože jde o rozsáhlá skutková tvrzení nebo o složitý právní poměr. Jsou-li strany zastoupeny advokáty, může jim soud v takových případech předložení přípravného spisu uložit; nejsou-li, může předseda slyšet k přípravě ústního jednání strany a sepsati o tom protokol.
§ 43.
I v soudním řízení sporném může soud provádět kterýkoliv důkaz z moci úřední; při svém rozhodování přihlédne také k skutečnostem, které stranami sice předneseny nebyly, vyšly však v řízení najevo jinak.
§ 44.
Kde dosavadní předpisy o soudním řízení stanoví lhůtu 14 dní, nahrazuje se tato lhůta lhůtou 15 dní.
§ 45.
Rozsudky se vyhotovují písemně a doručují stranám; odvolací lhůta se počítá vždy ode dne doručení.
§ 46.
Opravný prostředek do rozhodnutí soudu první stolice lze podat ústně do protokolu nebo písemným podáním. Opravný prostředek musí také obsahovat alespoň stručné důvody, skutková tvrzení a označení důkazů; podpisu advokátova není třeba.
§ 47.
(1) Odvolací soud projednává věc v mezích odvolacích návrhů znovu. O tom, má-li být již provedený důkaz opakován, či má-li být použito výsledků dříve již provedeného důkazu, rozhodne odvolací soud, zhodnotě pečlivě všechny okolnosti případu.
(2) Strany mohou v odvolacím řízení přednésti též skutkové okolnosti a nabídnout důkazy, které v řízení před prvním soudem nebyly uvedeny nebo nabídnuty.
§ 48.
Rekurs lze opřít o nové skutečnosti a nové důkazy.
§ 49.
(1) V opravném řízení nelze, vyjímajíc nárok na náhradu nákladů opravného řízení, vznésti nový nárok a nelze změnit žalobu ani se souhlasem odpůrcovým.
(2) Odvolací důvody a návrhy lze do konce ústního odvolacího jednání změnit; náklady tím vzniklé však třeba odpůrci nahradit.
Řízení ve věcech národního pojištění.
§ 50.
(1) Rozhodovat o opravných prostředcích do výměrů Ústřední národní pojišťovny náleží s výjimkou věcí uvedených v odstavci 2 okresnímu soudu, v jehož obvodě je sídlo pojišťovny (ústředny nebo územní organisační složky Ústřední národní pojišťovny), která výměr vydala. Podává-li opravný prostředek pojištěnec (jeho rodinný příslušník nebo pozůstalý), může místo tohoto soudu volit soud, v jehož obvodě má své bydliště.
(2) Rozhodovat ve sporech o dávky důchodového národního pojištění (§ 60 zákona ze dne 15. dubna 1948, č. 99 Sb., o národním pojištění) čítajíc v to dávky z důchodového připojištění (§§ 143 a 144 téhož zákona) náleží krajskému soudu, v jehož obvodě má žalobce své bydliště.
(3) Rozhodovat:
o sporech z připojištění podle §§ 143 a 144 zák. č. 99/1948 Sb. neuvedených v odstavci 2 a o věcech podle §§ 149 a 151 téhož zákona;
o opravných prostředcích do výměrů příplatkových ústavů podle § 17 zákona ze dne 15. dubna 1948, č. 98 Sb., o soustředění pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách a o některých dalších opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění;
o sporech mezi Ústřední národní pojišťovnou a zdravotními ústavy (zařízeními) podle §§ 198 a 199 zák. č. 99/1948 Sb., vzniklých při provádění téhož zákona,
náleží okresnímu soudu, v jehož obvodě je sídlo žalované strany, a je-li jí Ústřední národní pojišťovna, okresnímu soudu, v jehož obvodě je sídlo příslušné územní organisační složky.
§ 51.
(1) Opravným prostředkem do výměrů Ústřední národní pojišťovny nebo příplatkového ústavu, jimiž bylo rozhodnuto o dávce z pojištění nebo o rodinném přídavku podle zákona ze dne 13. prosince 1945, čís. 154 Sb., o rodinných přídavcích některých osob pojištěných pro případ nemoci, ve znění novel, je žaloba. Opravným prostředkem do ostatních výměrů je stížnost.
(2) Opravný prostředek třeba podati do 30 dnů ode dne doručení výměru u okresní národní pojišťovny, v jejímž obvodě strana bydlí, po případě u příplatkového ústavu, který výměr vydal, a to písemně ve dvou vyhotoveních nebo ústně do protokolu. Opravný prostředek podaný u jiné než příslušné organisační složky Ústřední národní pojišťovny nebo u některého soudu pokládá se za platně podaný.
(3) Požádá-li strana pojišťovnu (příplatkový ústav) před uplynutím lhůty podle odstavce 2 o sdělení výpočtu důchodu, počítá se lhůta uvedená v odstavci 2 ode dne doručení tohoto výpočtu straně.
(4) Pojišťovna (příplatkový ústav) může do 15 dnů ode dne podání opravného prostředku sama mu vyhovět; neučiní-li tak, je povinna jej v uvedené lhůtě předložit příslušnému soudu.
§ 52.
(1) Pro řízení o žalobách platí předpisy o soudním řízení sporném. Pro řízení o stížnostech (§ 51, odst. 1, věta druhá) platí předpisy soudního řízení nesporného.
(2) Z ustanovení odstavce 1 platí tyto odchylky:
a) soud jedná a rozhoduje též za nepřítomnosti řádně obeslaných stran;
b) rozsudek pro zmeškání nelze vynésti;
c) ve sporech o dávky z pojištění může žalobní žádání a rozsudek zníti na uznání nároku bez uvedení jeho výše, v kterémžto případě je pojišťovna povinna nejdéle do 15 dnů od právní moci rozsudku vydat výměr o výši přisouzené dávky.
(3) Odvolací (rekursní) lhůta činí 30 dní ode dne doručení rozhodnutí.
§ 53.
Krajské soudy založí pro svůj obvod seznam znalců lékařů z oboru národního pojištění. Do tohoto seznamu buďtež zapisováni lékaři, kteří vykazují několikaletou úspěšnou činnost v posudkových otázkách sociálního pojištění a nejsou úředními lékaři pojišťovny (§ 188 zák. č. 99/1948 Sb.). Před zápisem lékaře do tohoto seznamu budiž slyšena jednotná odborová organisace a Ústřední národní pojišťovna.
§ 54.
(1) Pojištěnci (rodinní příslušníci, pozůstalí) mohou se před soudy dát zastupovat zaměstnanci jednotné odborové organisace, po případě vrcholných zájmových organisací, Ústřední národní pojišťovna svými zaměstnanci.
(2) V odvolacím řízení musí být strany zastoupeny advokátem nebo osobami uvedenými v odstavci 1, jsou-li tyto osoby práva znalé.
(3) Pro zastoupení Ústřední národní pojišťovny při vymáhání pojistného soudní exekucí platí ustanovení předchozích odstavců obdobně.
Stížnost pro zachování zákona.
§ 55.
(1) Generální prokurátor může do pravomocného rozhodnutí soudu řádného, zvláštního nebo rozhodčího podat stížnost pro zachování zákona, má-li za to, že v řízení nebo při rozhodování byl porušen zákon. Pro vady řízení lze stížnost podat jen tehdy, jde-li o věc odňatou tuzemskému soudnictví nebo alespoň soudům řádným nebo měly-li vady řízení za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
(2) Stížnost pro zachování zákona nelze podat do rozhodnutí nejvyššího soudu.
(3) Generální prokurátor je podřízen ministru spravedlnosti.
§ 56.
(1) Stížnost pro zachování zákona se podává písemně u nejvyššího soudu.
(2) Mimo všeobecné náležitosti podání musí stížnost obsahovat:
a) označení rozhodnutí, proti kterému směřuje;
b) údaj o tom, v čem se spatřuje porušení zákona s náležitým odůvodněním;
c) určité prohlášení, zda se navrhuje jen vyslovení, že byl zákon porušen, nebo i zrušení či změna původního rozhodnutí a jaká.
(3) Generální prokurátor může až do rozhodnutí o stížnosti měnit její důvody a návrh.
§ 57.
Generální prokurátor si může vyžádat od kteréhokoliv soudu spisy o pravomocně skončeném řízení, aby mohl posoudit, zda jsou tu důvody k podání stížnosti pro zachování zákona.
§ 58.
Stížnost pro zachování zákona není vázána lhůtou.
§ 59.
Navrhuje-li generální prokurátor též zrušení nebo změnu původního rozhodnutí, může nejvyšší soud i z úřední moci až do pravomocného rozhodnutí o tomto návrhu odložit vykonatelnost původního rozhodnutí.
§ 60.
O stížnosti pro zachování zákona rozhoduje nejvyšší soud rozsudkem po ústním jednání, k němuž předvolává jen generálního prokurátora. Nejvyšší soud může i z úřední moci nařídit potřebná šetření.
§ 61.
Ve svém rozsudku vysloví nejvyšší soud, že byl porušen zákon, nebo stížnost zamítne. Rozsudek musí být odůvodněn a třeba jej podle možnosti doručit i stranám (účastníkům) nebo jejich právním nástupcům.
§ 62.
Vyslovil-li nejvyšší soud ve svém rozsudku, že byl porušen zákon, může strana (účastník) nebo její právní nástupce do patnácti dnů ode dne doručení rozsudku navrhnout u soudu, který ve věci rozhodl v první stolici, zrušení nebo změnu původního rozhodnutí. Byl-li takový návrh učiněn nebo podal-li už takový návrh generální prokurátor, učiní soud, který ve věci rozhodl v první stolici, opatření vyplývající z rozsudku nejvyššího soudu, jsa přitom vázán jeho právním názorem. Pro toto řízení platí předpisy o obnově přiměřeně.
§ 63.
Kromě případu uvedeného v § 62 nemá rozsudek nejvyššího soudu právního účinku na právní poměry stran (účastníků) původního řízení. Právní poměry třetích osob nemohou být dotčeny ani novým rozhodnutím ve věci samé, leda že jim porušení zákona známo bylo nebo býti muselo.
ČÁST ČTVRTÁ.
Vězeňství.
Výkon správní a strážní služby ve vězeňských ústavech.
§ 117.
Výkon správní a strážní služby v trestních ústavech, v krajských soudních věznicích, v okresních soudních věznicích, v justičních výchovných ústavech a na Slovensku též v donucovacích pracovnách (dále jen vězeňské ústavy), obstarává Sbor uniformované vězeňské stráže (dále jen SVS).
§ 118.
(1) Pro každý vězeňský ústav, kromě okresních soudních věznic, se zřizuje zvláštní oddíl SVS.
(2) V okresních soudních věznicích se zřizují stanice SVS. Příslušníci SVS konající službu v těchto stanicích v obvodu téhož kraje jsou včetně velitelů stanic příslušníky oddílu SVS, zřízeného při krajské soudní věznici. Jejich služebním úřadem je velitelství krajské soudní věznice.
(3) Velitelem oddílu SVS je přednosta vězeňského ústavu, v němž je oddíl SVS zřízen. Veliteli oddílu SVS přísluší též právo ukládat kázeňské tresty příslušníkům oddílu SVS.
§ 119.
(1) Řízení a správa vězeňských ústavů, jakož i dozor na ně, náleží k věcem justiční správy.
(2) Trestní ústavy řídí jejich přednostové a spravují je za pomoci příslušníků SVS a ostatních zaměstnanců ústavu.
(3) Krajské soudní věznice a okresní soudní věznice v obvodu téhož kraje řídí přednostové krajských soudních věznic a spravují je za pomoci příslušníků SVS a ostatních zaměstnanců věznic.
§ 120.
Dozor nad vězeňskými ústavy.
Dozor nad trestním ústavem a nad krajskou soudní věznicí vykonává krajský prokurátor, v jehož obvodu je ústav nebo věznice. Dozor nad okresní soudní věznicí vykonává okresní prokurátor, v jehož obvodu je věznice.
§ 121.
Občanská kontrola vězeňských ústavů.
(1) Občanskou kontrolu vězeňských ústavů vykonávají členové Národního shromáždění, které tím pověří ministr spravedlnosti; toto pověření se dává zpravidla na období dvou let. Funkce zaniká uplynutím doby stanovené k jejímu výkonu, zproštěním nebo vzdáním se funkce a skončením výkonu poslaneckého mandátu. Občanští kontroloři jsou při výkonu funkce oprávněni rozmlouvat s trestanci i vyšetřovanci.
(2) Občanští kontroloři sdělí ministru spravedlnosti po vykonaných kontrolách vězeňských ústavů, jaké závady shledali a jaká opatření navrhují.
Působnost ve věcech vězeňské správy.
§ 122.
Ministru spravedlnosti přísluší vrchní dozor na vězeňské ústavy; může je kdykoliv dát prohlédnouti osobami k provádění prohlídek zvláště určenými.
§ 123.
Ministr spravedlnosti vydává domácí řády pro vězeňské ústavy, instrukce pro orgány pověřené jejich řízením a správou a dozorem na ně, jakož i služební předpisy pro zaměstnance vězeňských ústavů.
§ 124.
Ministerstvo spravedlnosti vykonává svou dosavadní správní působnost ve věcech vězeňských ústavů a v osobních věcech příslušníků SVS a ostatních zaměstnanců vězeňských ústavů.
Všeobecná ustanovení.
§ 125.
Ustanovení § 13, odst. 2 zákona č. 48/1931 Sb. se mění a zní takto:
„(2) Ministr spravedlnosti určí soudní věznice, ve kterých mají být v samostatných odděleních soustředěni mladiství, jimž byl uložen trest na svobodě převyšující šest týdnů, i když byli odsouzeni jinými soudy.“
§ 126.
(1) Kde se v dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 126 Sb., o zvláštních nucených pracovních oddílech, mluví o věznicích krajských soudů, rozumí se tím krajské soudní věznice.
(2) Ustanovení § 1, odst. 2 a §§ 2, 3 a 4 dekretu č. 126/1945 Sb. platí obdobně o zvláštních pracovních útvarech podle § 8, odst. 1 nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. SNR., o potrestání nacistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví, ve znění předpisů je měnících a doplňujících.
ČÁST PÁTÁ.
Justiční správa.
§ 127.
Působnost ve věcech justiční správy náležející podle dosavadních právních předpisů zemským (hlavním) soudům a jejich předsedům a zemským (hlavním) státním zastupitelstvím a jejich přednostům a působnost uvedená v čl. XIII zákona ze dne 16. června 1942, č. 113 Sl. z., kterým se uvádí do účinnosti zákon o organisaci soudů, úřadů veřejné obžaloby a soudní správy, přechází s výjimkou věcí uvedených v dalších ustanoveních na předsedy krajských soudů, po případě na krajské prokurátory.
§ 128.
(1) Výjimkou z ustanovení § 127 přecházejí na ministerstvo spravedlnosti tyto věci:
1. osobní, platové a pensijní věci všech zaměstnanců justiční správy a věci zaopatřovacích platů jejich pozůstalých;
2. přijímání do přípravné služby soudcovské a do právní praxe;
3. konání ustanovovacích zkoušek aktuárských a druhých kancelářských;
4. obstarávání účetních prací konaných účtárnami zemských soudů;
5. působnost ve věcech sirotčích pokladen.
(2) Vláda může nařízením přenést působnost přikázanou ministerstvu spravedlnosti ve věcech uvedených v odstavci 1 na podřízené soudy nebo úřady, po případě jejich předsedy nebo přednosty.
§ 129.
Ze správních úkolů náležejících ministerstvu spravedlnosti přenáší se na předsedy krajských soudů právo nařizovat konání pravidelných soudních dnů mimo sídlo soudu, zastavovat je a měnit ustanovení vydaná o jednotlivých soudních dnech (§ 29, odst. 1 zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z., jímž se vydávají předpisy o obsazování, vnitřním zařízení a jednacím řádě soudů, a § 54, odst. 1 a 3 nařízení ministra spravedlnosti ze dne 5. května 1897, č. 112 ř. z., kterým se vydává nový jednací řád pro soudy první a druhé stolice).
§ 130.
Změny v příslušnosti ve věcech disciplinárních.
Disciplinární řízení a ukládání disciplinárních trestů kancelářským pomocným silám (část prvá vládního nařízení ze dne 7. července 1926, č. 113 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů státních zaměstnanců v pomocné kancelářské službě) a ukládání disciplinárních trestů pomocným zřízencům (část prvá vládního nařízení ze dne 7. července 1926, č. 114 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů pomocných zřízenců, ve znění nařízení všech členů vlády ze dne 13. července 1944, č. 156 Sb., o nové úpravě disciplinárního práva pomocných zřízenců a podobných zaměstnanců) náleží v první stolici předsedovi krajského soudu.
§ 131.
Změny v příslušnosti v kárných věcech soudců.
(1) Kárným soudem příslušným pro soudcovské úředníky ustanovené u okresních a krajských soudů, u těchto s výjimkou předsedy krajského soudu a jeho náměstka, pro soudcovské úředníky ustanovené pro obvod osobního úřadu a pro notáře je krajský soud, v jehož obvodě měl obviněný v době stihaného porušení povinností své služební působiště.
(2) Ustanovení zákona ze dne 21. května 1868, č. 46 ř. z., o kárném řízení se soudcovskými úředníky a jejich nedobrovolném přeložení na jiné místo nebo na odpočinek, pokud upravují složení a příslušnost zemských soudů jako soudů kárných, platí obdobně pro krajské soudy jako soudy kárné.
§ 132.
Opravné prostředky proti rozhodnutí notářských komor.
(1) Do usnesení nebo opatření notářské komory nebo jejího presidenta je přípustna stížnost do 15 dnů ode dne doručení k nejvyššímu soudu.
(2) Ustanovení § 3, odst. 2 zákona ze dne 16. května 1946, č. 138 Sb., o úpravě některých otázek týkajících se notářství, zůstávají nedotčena.
ČÁST ŠESTÁ.
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná.
§ 133.
(1) Při sestavování senátů je hledět k tomu, aby soudcové z lidu byli podle možnosti z téhož nebo blízkého oboru práce, k němuž patří strany (účastníci), nebo jehož se týká projednávaná věc.
(2) Jde-li o spory pracovní nebo o věc národního pojištění, musí být aspoň jeden ze soudců z lidu členem jednotné odborové organisace.
(3) V trestním řízení proti mladistvým musí mít členové senátu vychovatelské zkušenosti a alespoň dva členové senátu krajského soudu musí být též znalí sociální péče o mládež.
§ 134.
(1) Občanské věci právní, v kterých nebylo do dne počátku účinnosti tohoto zákona skončeno řízení v první stolici, postupují se, je-li toho třeba, bez návrhu stran soudu příslušnému podle tohoto zákona. Další řízení, zejména také přípustnost opravných prostředků, se řídí ustanoveními tohoto zákona.
(2) V občanských věcech právních, v kterých bylo už rozhodnuto krajským soudem nebo zemským (hlavním) soudem jako soudem první stolice před účinností tohoto zákona, rozhodne o opravném prostředku s konečnou platností krajský soud v sídle zemského soudu, který rozhodl ve věci nebo by byl podle dosavadních předpisů příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku, ve zvláštním senátě složeném ze tří soudců z povolání. O řízení před tímto zvláštním senátem platí dosavadní ustanovení o řízení odvolacím. Zruší-li se rozhodnutí, přikáže se věc k novému rozhodnutí nebo k novému jednání a rozhodnutí soudu, který je příslušný v první stolici podle tohoto zákona. Další řízení, zejména také přípustnost opravných prostředků se řídí ustanoveními tohoto zákona.
(3) V občanských věcech právních, v kterých bylo už rozhodnuto v druhé stolici před účinností tohoto zákona, rozhoduje o opravném prostředku podaném do rozhodnutí zemského (hlavního) soudu nejvyšší soud v dosavadním složení a podle dosavadních předpisů; jde-li však o rozhodnutí krajského soudu, rozhoduje o opravném prostředku zvláštní senát krajského soudu uvedený v odstavci 2. Zruší-li se rozhodnutí, přikáže se věc k novému rozhodnutí nebo k novému jednání a rozhodnutí soudu příslušnému v druhé stolici podle tohoto zákona. Pro další řízení platí ustanovení tohoto zákona.
(4) Žaloba pro zmatečnost a o obnovu a návrh na obnovu v řízení nesporném do rozhodnutí, vydaného podle dosavadních předpisů krajským soudem v první stolici, se podávají u soudu příslušného v první stolici podle tohoto zákona. Jde-li o rozhodnutí vydané krajským nebo zemským (hlavním) soudem v druhé stolici, třeba žalobu pro zmatečnost a obnovu (návrh) podat u soudu příslušného ve věci rozhodovat v druhé stolici podle tohoto zákona. U téhož soudu se podává žaloba (návrh), směřuje-li proti rozhodnutí nejvyššího soudu vydanému v druhé nebo třetí stolici nebo proti rozhodnutí hlavního soudu vydanému v třetí stolici.
(5) Bylo-li by podle dosavadních předpisů podat žalobu (návrh) u některého zrušeného soudu nebo u soudu, který podle ustanovení tohoto zákona není již pro věc samu příslušný, podává se žaloba (návrh) u soudu, který je nebo by byl ve věci samé příslušný podle tohoto zákona. Je-li v těchto případech pochybné, který soud je místně příslušný, užije se předpisů o obecné příslušnosti.
§ 135.
Věci národního pojištění (veřejnoprávního sociálního pojištění), v kterých řízení nebylo ještě skončeno před účinností tohoto zákona, postupují soudy a úřady dosud příslušné soudům příslušným podle tohoto zákona. O dalším řízení platí ustanovení tohoto zákona.
§ 137.
(1) Věci soudní správy, které v den počátku účinnosti tohoto zákona nebudou vyřízeny dosud příslušnými soudy, po případě úřady, budou vyřízeny soudem, po případě úřadem příslušným podle tohoto zákona.
(2) O opravných prostředcích do rozhodnutí krajských soudů (státních zastupitelství) vydaných v oboru správní působnosti před účinností tohoto zákona rozhodne ministerstvo spravedlnosti.
(3) O opravných prostředcích do rozhodnutí zemských (hlavních) soudů a zemských (hlavních) státních zastupitelství vydaných v oboru správní působnosti před účinností tohoto zákona rozhodne soud nebo úřad příslušný podle dosavadních předpisů.
§ 138.
(1) Soudce a konceptní úředníky, ustanovené na služebních místech u soudů (úřadů veřejné žaloby), které se tímto zákonem zrušují, přeloží ministr spravedlnosti na služební místa u jiných soudů (úřadů veřejné žaloby). Pokud by s tímto přeložením bylo spojeno přeřadění do nižší stupnice funkčního služného nebo na služební místo systemisované v druhé skupině služebních míst soudcovských, určí se přeloženému zaměstnanci služné podle § 51, odst. 1 platového zákona. Ustanovení předcházející věty platí obdobně i pro jiná překládání soudců (konceptních úředníků úřadů veřejné žaloby) nutná k provedení tohoto zákona.
(2) Zaměstnanci, ustanovení na služebních místech systemisovaných u účtáren zemských soudů, stávají se dnem účinnosti tohoto zákona zaměstnanci v osobním stavu účtárny ministerstva spravedlnosti beze změny dosavadní služební hodnosti a platového zařadění. Systemisace služebních míst účetních úředníků ministerstva spravedlnosti se doplňuje služebními místy, propůjčenými těmto zaměstnancům před účinností tohoto zákona.
(3) Ostatní zaměstnance ustanovené na služebních místech systemisovaných u zemských (hlavních) soudů převede ministr spravedlnosti k jiným soudům, po případě justičním úřadům. Není-li pro ně volných systemisovaných míst, budou tito zaměstnanci vedeni nad systemisovaný stav a zařadí se na systemisovaná služební místa, jakmile se tato uvolní.
§ 139.
Až do dne, kdy nabudou účinnosti ustanovení části I a II tohoto zákona, platí pro příslušnost soudů a úřadů ve věcech národního pojištění přechodně toto:
1. O žalobách do výměrů, jimiž bylo rozhodnuto o dávkách nemocenského pojištění podle zákona o národním pojištění nebo podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním nemocenském pojištění, rozhodují rozhodčí soudy, zřízené podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících (dále jen „rozhodčí soudy“). Místně příslušný je soud v sídle okresní národní pojišťovny, jež vydala výměr, nebo podle volby žalobcovy soud, v jehož obvodě žalobce bydlí.
2. O žalobách do výměrů, jimiž bylo rozhodnuto o dávkách důchodového pojištění podle zák. č. 99/1948 Sb. nebo podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním pojištění důchodovém a úrazovém, rozhodují pojišťovací soudy, zřízené podle zákona č. 221/1924 Sb. (dále jen „pojišťovací soudy“). Místně příslušný je pojišťovací soud, v jehož obvodě žalobce bydlí.
3. Pojišťovací soudy jsou příslušné rozhodovat ve sporech mezi nositelem pojištění a zdravotními ústavy (zařízeními), vzniklých při provádění dosavadních předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění nebo při provádění ustanovení §§ 198 a 199 zák. č. 99/1948 Sb. Místně příslušný je pojišťovací soud, v jehož obvodě je sídlo žalované strany. Je-li žalována Ústřední národní pojišťovna a spadá-li věc výlučně do působnosti některé její územní organisační složky nebo týká-li se jí výlučně, může býti žalována také u soudu, v jehož obvodě je sídlo územní organisační složky.
4. Pokud se výměry vydanými pojišťovnou (ústřednou nebo územní organisační složkou Ústřední národní pojišťovny) při provádění zákona o národním pojištění nebo dosavadních předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění nerozhoduje o dávkách z pojištění (č. 1 a 2), rozhodují o stížnostech (odvoláních, námitkách) do těchto výměrů okresní národní výbory. Místně příslušný je okresní národní výbor, v jehož obvodě má sídlo pojišťovna (ústředna nebo územní organisační složka Ústřední národní pojišťovny), jejímuž výměru se odporuje.
5. Žalobu podle č. 1 a 2 je podati do 60 dnů a stížnost podle č. 4 do 30 dnů ode dne doručení výměru, žalobu podle č. 3 do 60 dnů ode dne, kdy se strana dověděla o tom, že nárok vznikl nebo že se stal sporným. Žaloba a stížnost podle č. 1 a 4 se podává u okresní národní pojišťovny, která napadený výměr vydala, žaloba podle č. 2 u okresní národní pojišťovny, v jejímž obvodě žalobce bydlí. Byla-li žaloba (stížnost) podána v stanovené lhůtě u jiné organisační složky Ústřední národní pojišťovny, pokládá se za včas podanou. Žaloba podle č. 3 se podává přímo u příslušného soudu. Žaloba (stížnost) se podává písemně ve dvojím vyhotovení, lze ji však podati též ústně do protokolu. Výměr se k žalobě (stížnosti) připojuje.
6. V řízení před rozhodčími soudy a pojišťovacími soudy obou stolic se postupuje podle zákona č. 221/1924 Sb. a podle vládního nařízení ze dne 28. prosince 1928, č. 213 Sb., kterým se vydávají podrobné předpisy o službě u rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven, soudů pojišťovacích a vrchního pojišťovacího soudu a upravuje se jejich jednací řád; v řízení o stížnostech (odvoláních, námitkách), uvedených v č. 4 se postupuje podle předpisů o řízení správním. Do rozhodnutí okresního národního výboru je přípustné odvolání k zemskému národnímu výboru, na Slovensku k pověřenectvu sociální péče.
7. Ministr sociální péče může na návrh jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací doplniti počet přísedících soudů uvedených v č. 1 a 2 tak, aby v nich byly zastoupeny všechny skupiny pojištěnců Ústřední národní pojišťovny podle povolání.
8. Ustanovení č. 1 až 7 platí pro spory a řízení zahájené po 30. září 1948 a pravomocně neskončené do dne vyhlášení tohoto zákona. Spory a řízení zahájené po 30. září 1948 u soudů a úřadů nepříslušných podle těchto ustanovení a neskončené do dne vyhlášení tohoto zákona, postoupí se v tom stavu, v jakém jsou v tento den, soudům a úřadům příslušným podle č. 1 až 4.
Spory a řízení zahájené do 30. září 1948 dokončí soudy a úřady příslušné podle dosavadních předpisů (§ 253 zákona č. 99/1948 Sb.).
§ 140.
(1) Nedotčeny zůstávají předpisy civilních soudních řádů o příslušnosti soudu pro žalobu pro zmatečnost a pro žalobu o obnovu a předpisy restitučního zákona o soudní příslušnosti.
(2) Nedotčeno zůstává též ustanovení § 1 zákona ze dne 1. prosince 1948, č. 273 Sb., o úpravě uspokojení a o určení splatnosti některých závazků dotčených znárodňovacími a jinými předpisy.
§ 141.
Zrušují se:
1. zemské (hlavní) soudy a zemská (hlavní) státní zastupitelství;
2. okresní soud obchodní a krajský soud obchodní v Praze;
3. pracovní soudy (zvláštní oddělení okresních soudů pro pracovní spory);
4. rozhodčí soudy veřejnoprávního sociálního pojištění a pojišťovací soudy;
5. hornické rozhodčí soudy a vrchní hornický soud rozhodčí.
§ 142.
Zrušují se všechny předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona. Zrušují se jmenovitě:
1. ustanovení §§ 22 a 23 zák. čl. XXXIII/1871;
2. zákon ze dne 12. července 1872, č. 112 ř. z., jimž se upravuje právo stran žalovati pro porušení práva způsobená soudcovskými úředníky při vykonávání jejich úřadu;
3. ustanovení čl. VII. uvoz. zák. k trestnímu řádu č. 119/1873 ř. z.;
4. ustanovení §§ 8 až 13, §§ 15, 16, 32, 33, odst. 2, § 41, odst. 2, odst. 2, §§ 48, 49, 52, odst. 2, §§ 62, 63, 68, odst. 2, věta druhá, § 89, odst. 2 a 3, § 92, odst. 3, §§ 94, 95 a 108, odst. 2, §§ 114, 126, odst. 3 až 5, §§ 189, 192 až 195, § 196, věta druhá, §§ 207 až 219, §§ 227, 261, 280 až 296, §§ 362, 363, č. 4, §§ 384, 405, odst. 1, § 427, odst. 3, §§ 447 až 481 a § 485 trestního řádu č. 119/1873 ř. z.;
5. zákon ze dne 31. prosince 1877, č. 3 ř. z. z roku 1878, kterým se doplňují a mění ustanovení trestního řádu o zmatečních stížnostech;
6. ustanovení §§ 28, 36 a 39 zák. čl. V/1878;
7. ustanovení čl. XIV zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 110 ř. z., jímž se uvádí zákon o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma), ve znění novel;
8. ustanovení §§ 1 až 7, § 7a, §§ 8, 10, 23, 30, 31, 40 a 42, odst. 2 až 4, § 45, odst. 2, § 46, odst. 3, §§ 49 až 53, §§ 61 až 64, § 68, §§ 70 až 73, §§ 79 a 111, odst. 1 a 2, §§ 118 a 120 zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z., o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma), ve znění novel;
9. ustanovení § 27, odst. 1 a 2, § 29, odst. 1, § 482, §§ 502 až 513, §§ 519 a 527, odst. 2, §§ 528 a 575, odst. 3, §§ 600 až 602 zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z., o soudním řízení v občanských věcech právních (civilní řád soudní), ve znění novel;
10. ustanovení §§ 21, 22 a 82, odst. 1, § 83, odst. 2, věta druhá zákona ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád), ve znění novel;
11. ustanovení § 25, odst. 2 zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z., jímž se vydávají předpisy o obsazování, vnitřním zařízení a jednacím řádě soudů (zákon o soudní organisaci);
12. ustanovení §§ 7 až 14, §§ 17, 18, 23 a 25 uvoz. zák. k trestnímu řádu zák. čl. XXXIII/1896;
13. ustanovení § 2, odst. 2, § 17, odst. 4, §§ 28, 29, 34, odst. 2, §§ 37, 42, 56, odst. 1, §§ 69, 75, 103, 107, 110 až 112, §§ 115, 123 a 124, odst. 8, § 145, odst. 5, § 146, odst. 3, § 158, odst. 1 až 3, § 160, odst. 4, §§ 162 až 168, § 215, odst. 2, § 238, odst. 3 až 5, § 285, odst. 2, § 286, odst. 2, § 335, odst. 4, § 378, odst. 2, §§ 381 až 423, odst. 1 až 5 a 7, §§ 424 a 425, odst. 3, §§ 426 až 442, § 476, odst. 4, §§ 521 až 560 a § 564 trestního řádu zák. čl XXXIII/1896;
14. ustanovení §§ 1 až 4, §§ 22, 54, 55 a 65, odst. 2, §§ 95 a 399, odst. 2 a 3, §§ 515, 520 až 547, §§ 551, 583 až 587 zák. čl. I/1911 ve znění novel;
15. ustanovení §§ 29 až 36 porotní novely zák. čl. XXXIII/1914;
16. ustanovení §§ 5 a 6 zákona ze dne 21. března 1918, č. 109 ř. z., o odškodnění osob neprávem odsouzených;
17. ustanovení § 6 zákona ze dne 18. srpna 1918, č. 318 ř. z., o odškodnění za vyšetřovací vazbu;
18. ustanovení §§ 4 a 5 zákona ze dne 11. prosince 1923, č. 8 Sb. z roku 1924, o trestním řízení konaném podle trestního řádu zák. čl. XXXIII/1896 proti nepřítomným osobám;
19. zákon ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb., o hornických soudech rozhodčích;
20. vládní nařízení ze dne 26. ledna 1925, č. 18 Sb., kterým se provádí zákon ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb., o hornických soudech rozhodčích;
21. ustanovení čl. II, §§ 1 a 2 zák. č. 107/1927 Sb.;
22. ustanovení čl. XV, odst. 2 zákona ze dne 19. ledna 1928, č. 23 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním;
23. ustanovení §§ 10 až 14 zákona ze dne 21. března 1929, č. 31 Sb., kterým se mění a doplňují trestní zákony a trestní řády;
24. ustanovení čl. V, odst. 1, věta první a druhá zákona ze dne 8. července 1930, č. 130 Sb., kterým se doplňují a mění některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním;
25. ustanovení §§ 28 až 36, §§ 44, 47 a § 70 zákona ze dne 11. března 1931, č. 48 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží;
26. ustanovení § 3, odst. 1 a 2 a §§ 45, 46 a 47 zákona ze dne 19. června 1931, č. 100 Sb., o základních ustanoveních soudního řízení nesporného;
27. zákon ze dne 4. července 1931, č. 131 Sb., o soudnictví ve sporech z poměru pracovního, služebního a učebního (o pracovních soudech), ve znění novel;
28. zákon ze dne 3. května 1934, č. 91 Sb., o ukládání trestu smrti a o doživotních trestech;
29. ustanovení čl. V, č. 1 zákona ze dne 11. prosince 1934, č. 251 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném;
30. zákon ze dne 12. června 1940, č. 146 Sl. z., o vydávání trestních příkazů v řízení před okresními soudy;
31. ustanovení §§ 2, 18 a 82 zákona ze dne 12. června 1942, č. 112 Sl. z., o organisaci soudů, úřadů veřejné obžaloby a soudní správy;
32. ustanovení čl. XIII, odst. 2 zákona ze dne 16. června 1942, č. 113 Sl. z., kterým se uvádí v účinnost zákon o organisaci soudů, úřadů veřejné obžaloby a soudní správy;
33. zákon ze dne 8. října 1942, č. 209 Sl. z., o přenesení působnosti hlavního horního rozhodčího soudu na hlavní soud v Bratislavě;
34. použivatelnost vládního nařízení ze dne 16. prosince 1943, č. 41 Sb. z roku 1944, o přenesení některých správních úkolů v justičním oboru;
35. ustanovení §§ 14 až 23, § 26, odst. 2 až 4, §§ 27 až 29 a §§ 36 až 38 nařízení Slovenské národní rady ze dne 6. června 1945, č. 53 Sb. n. SNR, o úpravě některých hmotně-právních otázek souvisících s obnovením československého právního pořádku a o novelisaci některých ustanovení trestního práva procesního;
36. ustanovení čl. III a IV dekretu presidenta republiky ze dne 8. srpna 1945, č. 62 Sb., o úlevách v trestním řízení soudním;
37. dekret presidenta republiky ze dne 26. října 1945, č. 112 Sb., o správě soudních věznic a trestních ústavů;
38. ustanovení §§ 1 až 87 a §§ 91 a 92 zákona ze dne 10. prosince 1946, č. 232 Sb., o porotních soudech;
39. ustanovení § 1, odst. 1 a §§ 3 a 47, odst. 1 vládního nařízení ze dne 17. prosince 1946, č. 3 Sb. z r. 1947, kterým se upravují některé otázky organisace a služební a platové poměry sboru uniformované vězeňské stráže;
40. ustanovení čl. I zákona ze dne 12. června 1947, č. 105 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení o soudní organisaci a o příslušnosti a řízení v občanských věcech právních;
41. ustanovení § 9 vládního nařízení ze dne 17. června 1947, č. 121 Sb., o znalečném v trestním řízení soudním;
42. ustanovení § 19 zák. č. 98/1948 Sb.;
43. ustanovení §§ 228 až 240 zák. č. 99/1948 Sb.;
44. ustanovení § 67, odst. 2 a 3 zákona ze dne 6. října 1948, č. 231 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky.
§ 143.
(1) Ministr spravedlnosti může nařízením vydat předpisy, souvisící s provedením tohoto zákona. Zejména může nařízením upraviti jednací řád pro soudy.
(2) Ministr spravedlnosti po dohodě s ministrem financí určí, které okresní soudy na Slovensku vykonávají soudní moc jako trestní soudy důchodkové.
§ 144.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. února 1949, pokud jeho jednotlivá ustanovení nenabyla podle § 144, odst. 2 účinnosti již dříve.
(2) Dnem 1. ledna 1949 nabývá účinnosti ustanovení § 128, odst. 1; dnem vyhlášení tohoto zákona nabývá účinnost ustanovení § 139 a ustanovení § 142, čís. 9 o zrušení § 575, odst. 3 c. ř. s.
(3) Zákon provede ministr spravedlnosti.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Čepička v. r.