o nemocenské péči v ozbrojených silách

(1) věcné dávky:

(2) peněžité dávky:

(1) Účastníkům a jejich rodinným příslušníkům, jejichž zdravotní stav to vyžaduje, může být poskytnuto lázeňské léčení v odborných lázeňských ústavech a ozdravovnách ministerstev národní obrany a vnitra nebo státní zdravotní správy, a to bezplatně včetně úhrady jízdného.

(2) O výběru účastníků a jejich rodinných příslušníků pro lázeňské léčení rozhodují lékařské komise.

(3) Bližší podmínky a způsob poskytování lázeňského léčení účastníkům a jejich rodinným příslušníkům určí ministerstva národní obrany a vnitra; pokud jde o léčení v lázeňských zařízeních státní zdravotní správy, postupují při tom v dohodě s ministerstvem zdravotnictví. Ministerstva národní obrany a vnitra též stanoví, v kterých případech se lázeňské léčení poskytuje vojákům a příslušníkům bezpečnostních sborů mimo jejich řádnou dovolenou.

(1) Výběrová rekreace v zotavovnách ministerstev národní obrany a vnitra může být poskytnuta účastníkům i s jejich rodinnými příslušníky, a to především vojákům z povolání a příslušníkům bezpečnostních sborů, kteří si to zaslouží dobrým výkonem služby; při výběru se přihlíží také k potřebě upevnění jejich zdraví. Výběrová rekreace se poskytuje za částečnou úhradu.

(2) Podrobnosti upraví ministerstva národní obrany a vnitra po projednání s ministerstvem financí. Při tom bude také stanoven způsob výběru účastníků a jejich rodinných příslušníků, výše jejich příplatku a způsob úhrady jízdného.

(1) Dětem účastníků, především dětem vojáků z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů, může být poskytnuta dětská rekreace v pionýrských táborech ministerstev národní obrany a vnitra.

(2) Podrobnosti upraví ministerstva národní obrany a vnitra po projednání s ministerstvem školství a kultury a ministerstvem financí. Při tom bude také stanoven způsob výběru dětí a výše příplatku rodičů.

(1) Vojáku z povolání a příslušníku bezpečnostního sboru, kteří byli uznáni pro nemoc, zranění nebo jiný úraz dočasně neschopnými služby (dále jen „neschopni služby“, „neschopnost k službě“), náleží po dobu jednoho měsíce služební příjem.

(2) Při neschopnosti k službě pro zranění nebo jiný úraz, způsobený vojáku z povolání nebo příslušníku bezpečnostního sboru v přímé souvislosti s výkonem služby, trvá nárok na služební příjem nejdéle po 12 měsíců od počátku neschopnosti k službě.

(1) Nemocenské náleží, s výjimkou případů uvedených v § 15 odst. 2, vojáku z povolání a příslušníku bezpečnostního sboru, kteří byli uznáni neschopnými služby, trvá-li neschopnost k službě déle než měsíc; při lázeňském léčení náleží nemocenské po uplynutí jednoho měsíce neschopnosti k službě, pokud se toto léčení poskytuje mimo řádnou dovolenou.

(2) Nemocenské se poskytuje za kalendářní dny po uplynutí jednoho měsíce neschopnosti k službě do skončení neschopnosti k službě nebo do uznání invalidity nebo částečné invalidity podle předpisů vydaných na základě § 32 odst. 3. Nemocenské se však poskytuje nejdéle do konce jednoho roku od počátku neschopnosti k službě (dále jen „podpůrčí doba“). Ministerstva národní obrany a vnitra mohou výjimečně prodloužit podpůrčí dobu nejvýše o 12 měsíců, jestliže je možno na základě vyjádření lékařské komise očekávat, že voják z povolání nebo příslušník bezpečnostního sboru v této době nabude schopnosti k službě. Je-li prodloužena podpůrčí doba v případech uvedených v § 15 odst. 2, náleží vojáku z povolání a příslušníku bezpečnostního sboru nemocenské až po uplynutí 12 měsíců od počátku neschopnosti k službě.

(3) Při nové neschopnosti k službě se započítávají do podpůrčí doby také předchozí období neschopnosti k službě, pokud spadají do doby jednoho roku před vznikem nové neschopnosti k službě. Tato období se však nezapočtou

(1) Nemocenské se stanoví z průměrné částky připadající na kalendářní den z čistého měsíčního služebního příjmu, který náleží v době vzniku neschopnosti k službě, nejvýše však z částky 100 Kčs (dále jen „čistý denní příjem“).

(2) Při střetu poměrné části služebního příjmu s nemocenským v jednom kalendářním měsíci nesmí úhrn přesáhnout výši čistého služebního příjmu.

(1) Výše nemocenského činí 90 % čistého denního příjmu.

(2) Nemocenské může být při neschopnosti k službě pro aktivní tuberkulosu zvýšeno až do výše čistého denního příjmu. Podrobnosti upraví ministři národní obrany a vnitra.

(1) Nárok na služební příjem v nemoci a nemocenské nemá, kdo si přivodil neschopnost k službě

(2) Rodinným příslušníkům vojáka z povolání nebo příslušníka bezpečnostního sboru může být v těchto případech vyplácena podpora až do výše tří čtvrtin nemocenského; vojáku z povolání nebo příslušníku bezpečnostního sboru, kteří nemají rodinné příslušníky, může být v případech uvedených v předcházejícím odstavci pod písm. b), c) a d) vyplácena podpora až do výše poloviny nemocenského.

(1) Ministři národní obrany a vnitra upraví ve vzájemné dohodě náležitosti vojáků, kteří nejsou vojáky z povolání, a žáků vojenských škol při jejich neschopnosti k službě a stanoví způsob jejich zabezpečení, jestliže v ochranné lhůtě trvá nebo vznikne dočasná neschopnost k práci pro nemoc nebo úraz a jestliže nejsou zabezpečeni podle jiných předpisů.

(2) Osobám, jimž byla způsobena újma na zdraví v souvislosti s činností ozbrojených sil nebo bezpečnostních sborů, může být poskytnuto výjimečně nemocenské, nejsou-li pojištěny nebo zabezpečeny podle jiných předpisů. Podrobnosti stanoví ministři národní obrany a vnitra.

(1) Vojákyni z povolání a příslušnici bezpečnostního sboru, které v posledních dvou letech před porodem konaly službu v ozbrojených silách nebo bezpečnostním sboru anebo byly pojištěny podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců nebo členů výrobních družstev celkem alespoň 270 dní, náleží v těhotenství nebo mateřství místo služebního příjmu nebo nemocenského peněžitá pomoc v mateřství.

(2) Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje po dobu 18 týdnů, z toho 4 týdny před porodem a 14 týdnů po porodu (dále jen „mateřská dovolená“). Vyčerpá-li účastnice uvedená v předcházejícím odstavci z mateřské dovolené před porodem více než 4 týdny, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství bez přerušení až do uplynutí 18 týdnů od počátku mateřské dovolené. Vyčerpá-li účastnice z mateřské dovolené před porodem méně než 4 týdny proto, že porod nastal dříve, než lékař určil, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství rovněž bez přerušení až do uplynutí 18 týdnů od počátku mateřské dovolené. Vyčerpá-li však účastnice z mateřské dovolené před porodem méně než 4 týdny z jiných důvodů, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství ode dne porodu jen po dobu 14 týdnů.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se stanoví z průměrné částky připadající na kalendářní den z čistého služebního příjmu za poslední tři kalendářní měsíce nebo, je-li to pro účastnici výhodnější, za posledních 6 kalendářních měsíců přede dnem, kdy přestala vykonávat službu pro těhotenství nebo mateřství, nejvýše však z částky 100 Kčs.

(2) Peněžitá pomoc v mateřství náleží za kalendářní dny.

(3) Výše peněžité pomoci v mateřství činí:

(4) Ustanovení § 17 odst. 2 platí obdobně.

(1) Zemře-li voják, vypraví útvar svým nákladem jednoduchý pohřeb v místě posádky. Nepřejí-li si pozůstalí, aby pohřeb vypravil útvar, náleží tomu z nich, kdo pohřeb vypravil, pohřebné v částce 1000 Kčs. Pozůstalými jsou manžel (manželka), druh (družka), děti, rodiče, děd a bába, sourozenci, tchán, tchyně, zeť a snacha.

(2) Zemře-li jiný účastník, náleží jeho pozůstalým, kteří vypravili pohřeb, pohřebné v částce 1000 Kčs.

(3) Jestliže pohřeb vypravil někdo jiný než pozůstalí, náleží mu pohřebné až do výše prokázaných výloh, nejvýše však v částce 1000 Kčs. Pohřebné mu však nenáleží, byl-li pohřeb vypraven na základě závazku vyplývajícího ze smlouvy nebo na základě úřední povinnosti.

(4) Zemřel-li mimo dobu branné pohotovosti státu voják nebo příslušník bezpečnostního sboru v místě, v němž dlel ze služebních důvodů a které není jeho trvalým bydlištěm, poskytne příslušný útvar na přání pozůstalých kromě pohřebného úhradu nutných výdajů za jednoduchou rakev s kovovou vložkou a úhradu poplatků a dopravného za převoz do místa pohřbu pohřebním autem, při velké vzdálenosti drahou.

(5) Nezařizují-li pozůstalí převoz ostatků v případech uvedených v odstavci 4, může útvar poskytnout úhradu jízdného z místa pobytu do místa pohřbu manželce (manželu), družce (druhu), dětem, rodičům a sourozencům zemřelého.

(6) Jestliže účastník vypravil pohřeb svému rodinnému příslušníku a nemá nárok na pohřebné podle jiných předpisů o nemocenském pojištění (zabezpečení), náleží mu při úmrtí rodinného příslušníka ve věku do dvou let pohřebné ve výši 200 Kčs, při úmrtí rodinného příslušníka ve věku do 10 let pohřebné ve výši 500 Kčs a při úmrtí rodinného příslušníka ve věku nad 10 let pohřebné ve výši 800 Kčs.