o ověřování zbraní a schvalování střeliva pro civilní potřebu

(1) U zbraní a jejich hlavních částí, které jsou určeny pro civilní potřebu, podléhá ověření každý kus; smějí být uváděny do oběhu a používány jen tehdy, jsou-li ověřeny a označeny ověřovací značkou.

(2) Za zbraň podle této vyhlášky se považují:

(3) Hlavními částmi zbraní jsou hlavně a závěry.

(1) Zbraně a jejich samostatně dodávané hlavní části (dále jen zbraně) je jejich tuzemský výrobce povinen přihlásit a předložit státní zkušebně k ověření a označení ověřovací značkou; jejich dovozce je tak povinen učinit do 30 dnů po dovezení z ciziny.

(2) Výrobce je povinen mimo zbraní uvedených v § 2 odst. 2 přihlásit a předložit státní zkušebně k ověření a označení ověřovací značkou též všechny ruční plynové zbraně s počáteční energií střely 0,45 kpm a větší.

(3) Pokud se zjistí, že zbraň není označena ověřovací značkou, má povinnost podle odst. 1:

(4) Zbraně označené již ověřovací značkou jsou povinni přihlásit a předložit státní zkušebně k novému ověření:

(1) Zbraň, která vyhověla podmínkám zkoušky, označí zkušebna ověřovací značkou a posledním dvojčíslím letopočtu zkoušky a v písemném ověření uvede pořadové číslo zkoušky a výrobní číslo zbraně, pokud je na ní vyznačeno.

(2) Výrobce je povinen opatřit zbraně předkládané k ověření výrobním číslem a takovým označením ráže, aby nebylo pochybností, jakého náboje nebo nábojky smí být použito.

(3) Na zbraň předloženou jiným přihlašovatelem než výrobcem vyrazí státní zkušebna nezávisle na výsledku zkoušky také pořadové číslo zkoušky a je-li to nutné, i označení ráže.

(4) Ověřovací značkou označuje státní zkušebna zbraně jen při prvním ověření, při dalších ověřeních jen posledním dvojčíslím letopočtu a pořadovým číslem zkoušky.

(5) Nevyhoví-li zbraň zkoušce při novém ověření, odstraní státní zkušebna dříve udělené československé nebo cizozemské ověřovací značky mechanickým nebo jiným způsobem.

(6) Přihlašovatel je povinen předkládat zbraně ke zkoušce ve stavu schopném střelby a s pažbou; jde-li o samostatnou hlaveň, je povinen předložit současně závěr umožňující provedení zkoušky, a jde-li o samostatný závěr, hlaveň.

(1) Technické podmínky pro zkoušky zbraní stanoví příslušné československé státní normy. Zbraně, které nevyhověly těmto podmínkám, nesmějí být ověřeny.

(2) Při hromadném předkládání zbraní ke zkouškám určí státní zkušebna v jakém počtu a termínech se jí mohou zbraně předkládat.

(3) Jiný přihlašovatel než výrobce je povinen u zbraně s kulovou hlavní dodat ke zkoušce státní zkušebně zároveň se zbraní spotřební náboje, popřípadě nábojnice opatřené zápalkou a střely, a to v množství stanoveném státní zkušebnou.

(1) Zjistí-li se při zkoušce závady, jež lze opravit, vrátí státní zkušebna zbraň přihlašovateli, který je povinen dát závadu odstranit a do 6 měsíců znovu předložit zbraň státní zkušebně ke zkouškám; jde-li o závady, které nelze opravit, učiní státní zkušebna zbraň před vrácením přihlašovateli trvale nezpůsobilou k užívání.

(2) Přihlašovatel, jemuž byla zbraň vrácena k opravě, ji nesmí používat, pokud nebyla opravena a ověřena státní zkušebnou.

(1) Střelivo a jeho samostatně dodávané hlavní části nesmějí být uváděny bez schválení do oběhu ani používány pro civilní potřebu.

(2) Za střelivo se podle této vyhlášky považují náboje a nábojky pro ruční palné zbraně a pro expansní přístroje a střelivo pro ruční plynové zbraně. Hlavními částmi střeliva jsou střely, nábojnice a zápalky.

(1) Zjistí-li se při kontrole, že u některých kusů, či výrobních dávek střeliva se snížila bezpečnost jejich použití (např. skladováním), může státní zkušebna též rozhodnout, že odnímá schválení jen těm kusům nebo výrobním dávkám, které by mohly ohrozit bezpečnost uživatele nebo jeho okolí.

(2) Uživatel střeliva je povinen předložit je ke kontrole na výzvu státní zkušebny, národního výboru, orgánů veřejné bezpečnosti; dále též, je-li vyzván Svazem pro spolupráci s armádou nebo mysliveckou organizací v souvislosti s jejich činností; tuto povinnost má každý uživatel i tehdy, má-li pochybnosti o bezpečnosti nebo spolehlivosti střeliva. Toto ustanovení se netýká střeliva pro plynové zbraně.

(1) Ustanovení této vyhlášky se nevztahují:

(2) Podle této vyhlášky se neověřují a neoznačují příslušnou značkou zbraně a neschvaluje střelivo:

(3) Náboje do loveckých zbraní, které pro vlastní potřebu zhotovily osoby oprávněné k tomu podle zvláštních předpisů, nemusejí být schváleny ani označeny značkou, byly-li vyrobeny z nábojnic, střel a zápalek, jež byly schváleny, nebo jimž byla udělena zkušební značka podle dřívějších předpisů.

(4) Ustanoveními odstavce 2 a 3 není dotčena povinnost předložit zbraně a střelivo k ověření, schválení nebo kontrole podle § 3 odst. 4 a § 9 odst. 2.

(1) Značkami podle této vyhlášky mohou být označovány pouze zbraně, které byly ověřeny, nebo střelivo, které bylo schváleno.

(2) Podrobný způsob označování zbraní ověřovací značkou a střeliva schvalovací značkou je uveden v příloze.

(3) Výrobní, tovární nebo obchodní značky na zbraních a střelivu a jejich hlavních částech se nesmějí podobat značkám předepsaným v příloze této vyhlášky.

(1) Úřad pro normalizaci a měření může povolit výjimky z ustanovení § 3 odst. 1 a 2, § 6 odst. 1 a ze způsobu označování uvedeného v příloze této vyhlášky, nebudou-li tím dotčena ustanovení mezinárodních úmluv o vzájemném uznávání ověřovacích nebo schvalovacích značek, které uzavřela Československá socialistická republika. Jedná-li se o povolení výjimky pro výrobce, projedná ji Úřad pro normalizaci a měření předem s jeho nadřízeným orgánem.

(2) Uplynutím čtyř měsíců ode dne účinnosti této vyhlášky pozbývají platnosti výjimky povolené z ustanovení vyhlášky ministerstva všeobecného strojírenství č. 52/1962 Sb., o zkoušení a ověřování zbraní a střeliva pro civilní potřebu, pokud nebudou nahrazeny výjimkami povolenými podle předchozího odstavce.