339
VYHLÁŠKA
Ministerstva životního prostředí
ze dne 11. prosince 1997
o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů
Ministerstvo životního prostředí stanoví v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví podle § 4 odst. 5 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, (dále jen „zákon“):
§ 1
Nebezpečné vlastnosti odpadů
Limity k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů (§ 2 odst. 2 zákona) jsou uvedeny v příloze č. 1 této vyhlášky.
§ 2
Pověřená osoba
(1) Hodnocení nebezpečných vlastností odpadů uvedených v příloze č. 1 této vyhlášky provádí právnická osoba nebo fyzická osoba pověřená společně Ministerstvem životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) a Ministerstvem zdravotnictví a uvedená v seznamu pověřených osob (dále jen „pověřená osoba“).1)
(2) Žádost o udělení pověření a o zápis do seznamu pověřených osob, kterou podávají fyzické osoby nebo právnické osoby ministerstvu nebo Ministerstvu zdravotnictví, obsahuje:
a) název nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo nebo bydliště žadatele,
b) ověřenou kopii podnikatelského oprávnění (např. živnostenský list) nebo ověřenou kopii výpisu z obchodního rejstříku nebo ověřenou kopii zřizovací listiny, je-li žadatelem právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání,
c) výčet nebezpečných vlastností, které chce žadatel hodnotit podle přílohy č. 1 této vyhlášky, a doklady o jeho odborné způsobilosti k těmto činnostem.
§ 3
Obsah žádosti o vydání osvědčení o nebezpečných vlastnostech odpadů
(1) Osvědčení o nebezpečných vlastnostech odpadů (dále jen „osvědčení“) vydává pověřená osoba na základě žádosti původce nebo oprávněné osoby.
(2) Žádost o vydání osvědčení obsahuje:
a) název, sídlo nebo místo nebo bydliště, popřípadě identifikační číslo žadatele,
b) u oprávněných osob ověřenou kopii oprávnění žadatele podle § 2 odst. 13 zákona,
c) druh a kód posuzovaného odpadu dle Katalogu odpadů,
d) popis vzniku (původu) odpadu (určení provozu, zařízení, technologie či postupu, při němž odpad vznikl, suroviny, které byly použity),
e) charakteristiku odpadu a specifikaci obsahu nebezpečných látek, které se v odpadu vyskytují nebo jejichž výskyt lze vzhledem k jeho původu za určitých podmínek předpokládat, včetně jejich vlastností,
f) množství produkovaného odpadu za časovou jednotku.
(3) Pokud nejsou podklady podle odstavce 1 z hlediska hodnocení nebezpečných vlastností odpadů uvedených v příloze č. 1 dostačující, může pověřená osoba na žadateli požadovat předložení dalších podkladů, a to zejména:
a) protokol o odběru vzorků odpadu dle přílohy č. 2 této vyhlášky,
b) údaje o způsobu přípravy vzorků pro zkoušky nebezpečných vlastností odpadu,
c) protokoly o zkouškách nebezpečných vlastností odpadu provedených s ohledem na předpokládané vlastnosti odpadu,
d) výsledky toxikologického vyšetření, především testů akutní toxicity na teplokrevných organismech s ohledem na potencionální expozici člověka,
e) výsledky chemické analýzy odpadu, která je specificky zaměřena na přítomnost látek, které mohou vyvolat pozdní účinek (karcinogenní, mutagenní nebo toxický pro reprodukci), výsledky stanovení mutagenní a karcinogenní aktivity, popřípadě toxicity pro reprodukci organismů,
f) výsledky testu místního účinku na kůži nebo sliznice,
g) doplňující údaje o původu odpadu s ohledem na možný výskyt patogenních mikroorganismů.
§ 4
Odběr vzorků
(1) Odběr vzorků dokládaných k provedení hodnocení [§ 3 odst. 3 písm. a) této vyhlášky] se provede standardními metodami stanovenými v technických normách2) tak, aby byl získán reprezentativní vzorek posuzovaného odpadu. Při odběru vzorků se musí dbát zejména na:
a) výběr druhů potřebných zkoušek nebo metod a volbu laboratoře nebo odborného pracoviště,
b) vypracování plánu odběru vzorků, včetně zdůvodnění zvolené metody odběru vzorků,
c) důsledné a plánovité zajištění jakosti a řízení kvality procesu vzorkování,
d) technické a personální zabezpečení vzorkování s ohledem na bezpečnost práce a ochranu životního prostředí,
e) odebrání a transport reprezentativního vzorku,
f) zpracování dokumentace o odběru vzorku.
(2) O odběru vzorků musí být sepsán protokol, který je spolu s protokoly o provedených zkouškách nebezpečných vlastností odpadu součástí osvědčení. Náležitosti protokolu o odběru vzorků odpadu jsou uvedeny v příloze č. 2 této vyhlášky.
§ 5
Způsob hodnocení nebezpečných vlastností odpadů
(1) Hodnocení relevantních nebezpečných vlastností odpadů se provádí porovnáním limitů jejich ukazatelů nebo využitím kritérií hodnocení nebezpečných vlastností, uvedených v příloze č. 1 této vyhlášky, se skutečnými vlastnostmi hodnoceného odpadu.
(2) Hodnocení nebezpečných vlastností odpadů je možno provést již na základě informací získaných z podkladů předložených žadatelem.
(3) Pokud nelze hodnocení jednotlivých nebezpečných vlastností odpadů zajistit způsobem podle odstavce 2, provádí se na základě zkoušek postupy podle platných technických norem a předpisů pro stanovení ukazatelů těchto vlastností.
(4) Zkoušky se provádějí v laboratořích a odborných pracovištích akreditovaných v rámci akreditačního systému České republiky.3)
(5) Závěr hodnocení se uvede v osvědčení.
§ 6
Osvědčení o nebezpečných vlastnostech odpadů
(1) Osvědčení vydávané pověřenou osobou obsahuje zejména:
a) název, sídlo nebo místo nebo bydliště, popřípadě identifikační číslo žadatele o vydání osvědčení,
b) jméno a příjmení nebo název, bydliště nebo místo nebo sídlo a telefonní spojení pověřené osoby, která osvědčení zpracovala,
c) druh a kód posuzovaného odpadu dle Katalogu odpadů,
d) popis vzniku (původu) odpadu (určení provozu, zařízení, technologie či postupu, při němž odpad vznikl),
e) zatřídění odpadu podle stupně nebezpečnosti pro účel přepravy,4)
f) dobu platnosti osvědčení,
g) podmínky kontroly vlastností odpadu (četnost a způsob kontroly),
h) závěr hodnocení,
i) datum vydání, razítko a podpis pověřené osoby,
j) přílohy, ve kterých jsou obsaženy všechny kopie dokumentů, na jejichž základě pověřená osoba osvědčení vydala.
(2) Osvědčení vstupuje v platnost dnem vydání.
§ 7
Odebrání osvědčení
Odebrání osvědčení se provádí písemným oznámením s odpovídajícím odůvodněním původci nebo oprávněné osobě.
§ 8
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1998.
Ministr:
Ing. Skalický v. r.
Příloha č. 1
NEBEZPEČNÉ VLASTNOSTI ODPADŮ
1) VÝBUŠNOST
je vlastnost, kterou mají odpady, jež mohou působením tepelných podnětů explodovat nebo které jsou citlivější k nárazům či tření než suchý krystalický m-dinitrobenzen, nebo u nichž je možno vyvolat reakce detonativního charakteru, nebo které jsou schopné samovolného rozkladu s uvolněním tepla, jenž může vést k výbuchu. Kriteria hodnocení výbušnosti jsou výsledkem zkoušek5).
2) HOŘLAVOST
hořlavost je vlastnost odpadů látek/přípravků, které jsou kapalinami s bodem vzplanutí, ve stanoveném uzavřeném kelímku, vyšším nebo rovným 21°C a nižším nebo rovným 55°C nebo kapalinami s bodem vzplanutí vyšším nebo rovným 55°C, pokud jsou zahřáty na/nad teplotu jejich bodu vzplanutí.
vysoká hořlavost je vlastnost odpadů látek /přípravků, které jsou:
- kapalinami s bodem vzplanutí, ve stanoveném uzavřeném kelímku, nižším než 21°C, jejichž směs par se vzduchem za teploty a barometrického tlaku okolí může být nebezpečná vzplanutím/výbuchem,
- plynného skupenství a za teploty a barometrického tlaku okolí mohou se vzduchem tvořit výbušnou směs s měřitelnou dolní a horní mezí výbušností,
- ve formě zkapalněného plynu/ů a za teploty a barometrického tlaku okolí mohou se vzduchem tvořit výbušnou směs s měřitelnou dolní a horní mezí výbušnosti,
- tuhého skupenství (práškovité, zrnité nebo pastovité) a lze je snadno zapálit krátkodobým stykem s definovaným vnějším zdrojem zapálení a/nebo u kterých se plamen po zapálení šíří za podmínek zkoušky rychlostí větší než 0,45 mm/s a/nebo u kterých se po zapálení plamen/reakční zóna rozšíří za podmínek zkoušky po celém zkoušeném vzorku do deseti minut (kovový prach),
- tuhého nebo kapalného skupenství schopné při styku s vodou nebo vzdušnou vlhkostí uvolňovat za podmínek zkoušky hořlavé plyny rychlostí nejméně jednoho litru plynu z jednoho kilogramu látky/přípravku za jednu hodinu nebo které se v průběhu zkoušky samovznítí,
- organickými peroxidy (určité druhy), které v souladu s výsledky zkoušek jsou vysoce hořlavé dokonce i když nejsou v kontaktu s jinou hořlavou látkou.
3) OXIDAČNÍ SCHOPNOST
je vlastnost odpadů látek/přípravků, které jsou schopny uvolňovat kyslík a poskytovat ho jiným látkám a tím vyvolat vysoce exotermní reakce po kontaktu nebo ve směsi s jinými látkami, zejména hořlavými. Tuto vlastnost mají v souladu s výsledky předepsaných zkoušek:
- organické peroxidy (určité druhy), které jsou vysoce hořlavé dokonce i když nejsou v kontaktu s jinou hořlavou látkou,
- ostatní oxidační látky (např. některé chlorečnany, dusičnany), které mohou způsobit požár, zvýšit riziko jeho vzniku nebo se stát výbušnými, přijdou-li do kontaktu s hořlavým materiálem.
4) TEPELNÁ NESTÁLOST ORGANICKÝCH PEROXIDŮ
je vlastnost organických peroxidů typů R1 - O - O - R2 nebo R - O - O - H šířit detonaci nebo deflagraci, reagovat na zahřátí, podléhat tepelnému výbuchu, prudce hořet nebo působit jako silné oxidovadlo pro jiné látky (vlastnosti se zjišťují experimentálně sériemi osmi typů zkoušek podle stanoveného postupovaného diagramu a s kritérii pro klasifikaci do skupin A až G pro potřebu přepravy).
5) SCHOPNOST ODPADŮ UVOLŇOVAT PŘI STYKU SE VZDUCHEM NEBO VODOU JEDOVATÉ PLYNY
je schopnost odpadu uvolňovat ve styku s vodou nebo vzduchem z 1kg za 1 hodinu více než 1 l jedovatého plynu.
6) EKOTOXICITA
je vlastnost, kterou mají odpady, které představují akutní či pozdní nebezpečí v důsledku nepříznivého zatížení životního prostředí biologickou akumulací nebo toxickými účinky na biotické systémy. Jedná se o odpady, které vykazují alespoň pro jeden z testovacích organismů při určené době působení testované látky na testovací organismus:
a) Poecilia reticulata, nebo Brachydanio rerio (doba působení 96 hod)
b) Daphnia magna (doba působení 48 hod)
c) Raphidocelis subcapitata (Selenastrum capricornutum) nebo Scenedesmus subspicatus (doba působení 72 hod)
d) semeno Sinapis alba (doba působení 72 hod).
v případě odpadů ve vodě rozpustných - hodnotu EC (IC)50 ≤ 10 mg.l-1 anebo
v případě odpadů ve vodě nerozpustných, jejichž vodný výluh vykazuje alespoň pro jeden z testovacích organismů hodnotu LC(EC,IC)50 S ≤ 10 ml.l-1, nebo jehož toxická jednotka TU je ≥ 10*).
7) NÁSLEDNÁ NEBEZPEČNOST
je schopnost odpadu uvolňovat po jeho zneškodnění do životního prostředí látky s nebezpečnými vlastnostmi.
Za následně nebezpečný se považuje odpad uvolňující po provedené úpravě nebo zneškodnění do vodného výluhu škodliviny v množstvích překračujících hodnoty limitních koncentrací stanovených pro třídu vyluhovatelnosti odpadů III.
8) AKUTNÍ TOXICITA
odpad je ve vztahu k člověku odpadem nebezpečným z hlediska akutní toxicity, jestliže v důsledku vstřebávání velmi malé dávky účinné látky (škodlivé látky) nebo účinných látek (škodlivých látek) v odpadu obsažených bez ohledu na cestu vstupu vstřebávání do organismu může vzniknout těžké, zpravidla nezvratné (ireverzibilní) poškození zdraví s nebezpečím smrti.
Odpad má nebezpečnou vlastnost akutní toxicitu, jestliže:
a) obsah jedné nebo několika látek hodnocených jako velmi toxické je v celkové koncentraci ≥ 0,1 %,
b) obsah jedné nebo několika látek, které jsou hodnoceny jako toxické je v celkové koncentraci ≥ 3 %,
c) obsah jedné nebo několika látek, které jsou hodnoceny jako škodlivé je v celkové koncentraci ≥ 25 %.
9) POZDNÍ ÚČINEK
odpad je ve vztahu k člověku odpadem nebezpečným z hlediska nezvratného pozdního účinku, jestliže obsahuje prokázané karcinogeny, mutageny, teratogeny nebo látky s embryotoxickým účinkem.
Odpad má nebezpečnou vlastnost pozdní účinek, jestliže:
obsah jedné nebo několika látek, které jsou hodnoceny jako karcinogeny, mutageny, teratogeny nebo látky s embryotoxickým účinkem je v celkové koncentraci ≥ 0,1%.
10) ŽÍRAVOST
odpad je ve vztahu k člověku odpadem nebezpečným z hlediska žíravého účinku, jestliže vyvolá ireverzibilní destrukci tkáně v místě kontaktu.
Odpad má nebezpečnou vlastnost žíravost jestliže:
a) obsah jedné nebo několika látek, které jsou klasifikovány tak, že mohou způsobit těžké poleptání je v celkové koncentraci ≥ 1 %
b) obsah jedné nebo několika látek, které jsou klasifikovány tak, že mohou způsobit poleptání je v celkové koncentraci ≥ 5 %
c) obsah jedné nebo několika látek, které jsou hodnoceny jako látky dráždivé a mohou způsobit těžké poškození očí je v celkové koncentraci ≥ 10 %
d) obsah jedné nebo několika látek, které jsou hodnoceny jako látky dráždivé a mohou způsobit dráždění očí, dráždění dýchacích orgánů a dráždění kůže je v celkové koncentraci ≥ 20 %.
11) INFEKČNOST
odpad je ve vztahu k člověku nebezpečným z hlediska možného přenosu závažného infekčního onemocnění pro člověka, jestliže obsahuje patogenní mikroorganismy s dostatečnou virulencí v koncentraci nebo v množství, kdy expozicí by mohlo vzniknout onemocnění člověka nebo zvířete.
12) RADIOAKTIVITA
je vlastnost odpadů, jejichž měrná aktivita přesahuje hodnoty uvedené v § 2, odst. o), zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon).
Příloha č. 2
2) ČSN 01 5110 Vzorkování materiálů. Základní ustanovení.
ČSN 01 5111 Vzorkování sypkých a zrnitých materiálů.
ČSN 83 0550 Fyzikálně chemický rozbor kalů. Odběr vzorků.
ČSN 46 5331 Ochrana přírody. Půdy. Všeobecné požadavky na odběr vzorků.
ČSN 42 1331 Odpad neželezných kovů a jejich slitin.
ČSN 65 0511 Vzorkování zrnitých hmot.
ČSN 01 5111 Vzorkování sypkých a zrnitých materiálů.
ČSN 83 0550 Fyzikálně chemický rozbor kalů. Odběr vzorků.
ČSN 46 5331 Ochrana přírody. Půdy. Všeobecné požadavky na odběr vzorků.
ČSN 42 1331 Odpad neželezných kovů a jejich slitin.
ČSN 65 0511 Vzorkování zrnitých hmot.
3) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.
4) Řád pro mezinárodní železniční dopravu nebezpečného zboží (RID).
Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR).
Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR).
5) např. Vyhláška Českého báňského úřadu č. 246/1996 Sb., ČSN 66 8071 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem.
□) Vysvětlivky:
LC 50 - koncentrace, která způsobí úhyn 50 % testovacích ryb ve zvoleném časovém úseku.
EC 50 - koncentrace, která způsobí úhyn nebo imobilizaci 50% testovacích organismů (Daphnia magna) nebo 50% inhibici bioluminiscence bakterií ve zvoleném časovém úseku.
IC 50 - koncentrace, která způsobí 50% inhibici růstu nebo růstové rychlosti řasové kultury nebo 50% (inhibici růstu kořene Sinapis alba ve srovnání s kontrolou ve zvoleném časovém úseku.
TU - toxická jednotka, která je dána vztahemTU=100LC50, kde LC 50 je vyjádřena v ml/l.
LC 50 - koncentrace, která způsobí úhyn 50 % testovacích ryb ve zvoleném časovém úseku.
EC 50 - koncentrace, která způsobí úhyn nebo imobilizaci 50% testovacích organismů (Daphnia magna) nebo 50% inhibici bioluminiscence bakterií ve zvoleném časovém úseku.
IC 50 - koncentrace, která způsobí 50% inhibici růstu nebo růstové rychlosti řasové kultury nebo 50% (inhibici růstu kořene Sinapis alba ve srovnání s kontrolou ve zvoleném časovém úseku.
TU - toxická jednotka, která je dána vztahemTU=100LC50, kde LC 50 je vyjádřena v ml/l.