40.
Zákon
ze dne 1. srpna 1956
o státní ochraně přírody.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ.
§ 1.
Úvodní ustanovení.
(1) Tento zákon chrání přírodní bohatství a vzhled krajiny a zabezpečuje, aby tyto hodnoty sloužily k poučení, osvěžení a péči o zdraví našeho lidu a tím k dalšímu vzestupu jeho hmotné a kulturní úrovně.
(2) Ochrana přírody se opírá o vědecký průzkum přirozeného i člověkem ovlivněného dění v přírodě a provádí se v úzké spolupráci s vrcholnými vědeckými institucemi.
ČÁST DRUHÁ.
§ 2.
Předmět, rozsah a způsob ochrany.
(1) Stát chrání přírodu, její významné části a výtvory, jakož i krajinu s jejími typickými znaky. Tím napomáhá podle vědeckých poznatků a zásad zachovávat, obnovovat, zvyšovat a využívat přírodního bohatství naší vlasti.
(2) Při závažných zásazích do přírodních poměrů je třeba součinnosti ministerstva školství a kultury.
(3) Stát poskytuje také zvláštní ochranu významným územím, přírodním výtvorům, přírodním památkám i vzácným druhům živočichů, rostlin, nerostů a zkamenělin tím, že je prohlašuje za chráněné a stanoví způsob a podmínky jejich ochrany.
§ 3.
Chráněná území.
Chráněnými územími jsou:
a) národní parky,
b) chráněné krajinné oblasti,
c) státní přírodní reservace,
d) chráněná naleziště,
e) chráněné parky a zahrady,
f) chráněné studijní plochy.
§ 4.
Národní parky, chráněné krajinné oblasti a státní přírodní reservace.
(1) Velké plochy původní nebo lidskými zásahy málo dotčené přírody, které mají obzvláštní vědecký význam, jsou důležité s hlediska klimatického, vodohospodářského nebo zdravotního a vedle toho mohou sloužit vzdělání našeho lidu, lze prohlásit za národní parky.
(2) Zachované typické krajinné oblasti s rozptýlenými význačnými přírodními výtvory lze prohlásit za chráněné krajinné oblasti.
(3) Menší plochy původní nebo lidskými zásahy málo dotčené přírody, důležité převážně s hledisek vědeckých nebo výzkumných, lze prohlásit za státní přírodní reservace.
§ 5.
Chráněná naleziště, chráněné parky a zahrady a chráněné studijní plochy.
(1) Území menší rozlohy se vzácnými rostlinami nebo živočichy, nebo s jinými přírodními vzácnostmi lze prohlásit za chráněná naleziště.
(2) Parky a zahrady významné s hlediska vědeckého, historického nebo uměleckého lze prohlásit za chráněné parky a zahrady.
(3) Území, na kterých se dočasně zkoumají vlivy lidských zásahů, lze prohlásit za chráněné studijní plochy.
§ 6.
Chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky.
(1) Chráněnými přírodními výtvory jsou zejména krasové zjevy, skalní útvary, významné stromy a jejich skupiny.
(2) Chráněnými přírodními památkami jsou přírodní výtvory, které jsou dokladem vývoje společnosti.
§ 7.
Chráněné druhy živočichů, rostlin, nerostů a zkamenělin.
Za chráněné druhy organismů a přírodnin lze prohlásit zejména ty druhy živočichů, rostlin, nerostů a zkamenělin, které se vyskytují jen vzácně anebo jsou ve svém bytí ohroženy.
§ 8.
Vyhlášení ochrany.
(1) Národní parky zřizuje a jejich organisaci a podmínky ochrany stanoví vláda nařízením; podrobnosti upraví statuty, které vydá ministerstvo školství a kultury v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány, Československou akademií věd a Československou akademií zemědělských věd.
(2) Ostatní chráněná území, krasové zjevy, chráněné druhy živočichů, rostlin, nerostů a zkamenělin a podmínky jejich ochrany určí ministerstvo školství a kultury v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány.
(3) Chráněné přírodní výtvory s výjimkou krasových zjevů a chráněné přírodní památky a podmínky jejich ochrany určí rada krajského národního výboru.
§ 9.
Ochranná pásma.
Je-li třeba zabezpečit chráněná území, chráněné přírodní výtvory nebo chráněné přírodní památky před rušivými vlivy okolí, určí pro ně orgán, který o ochraně rozhodl, ochranné pásmo a stanoví, která činnost není v tomto pásmu dovolena.
§ 10.
Povinnosti vlastníka (uživatele) pozemku.
Vlastník (uživatel) pozemku, na němž bylo zřízeno chráněné území nebo ochranné pásmo nebo na němž jsou chráněné předměty (§§ 4 až 7), je povinen trpět omezení stanovené podmínkami ochrany. Vznikne-li tím vlastníku (uživateli) pozemku, který není ve státním socialistickém vlastnictví, majetková újma nikoli nepatrná, přísluší mu náhrada. Pokud nedojde k dohodě, rozhodne o náhradě a její výši rada okresního národního výboru.
§ 11.
Zákaz ničení nebo poškozování chráněných částí přírody.
(1) Není dovoleno ničit nebo poškozovat chráněná území a chráněné předměty, zejména hubit chráněné živočichy a rostliny nebo je rušit ve vývoji, měnit dochovaný stav chráněných přírodních výtvorů, oddělovat chráněné rostliny od jejich prostředí, chovat chráněné živočichy v zajetí a jinak ohrožovat přirozený vývoj nebo stav chráněných částí přírody (§§ 3 až 7), a jednat proti podmínkám ochrany.
(2) Výjimky z ustanovení odstavce 1 může povolit ministerstvo školství a kultury; u národních parků jen, pokud to neodporuje statutu národního parku.
§ 12.
Evidence.
(1) Chráněná území, chráněné přírodní výtvory, chráněné přírodní památky, chráněné druhy živočichů, rostlin, nerostů a zkamenělin se zapisují do státních seznamů ochrany přírody, které vede ministerstvo školství a kultury a odbory kultury rad krajských národních výborů.
(2) Okolnost, že nemovitost je chráněným územím, chráněným přírodním výtvorem nebo chráněnou přírodní památkou, poznamená se ve veřejných knihách a v pozemkovém katastru k návrhu odboru kultury rady krajského národního výboru příslušného podle polohy nemovitosti. Chráněná území, chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky se vyznačí v katastrálních mapách.
ČÁST TŘETÍ.
§ 13.
Orgány státní ochrany přírody.
(1) Státní ochranu přírody provádí ministerstvo školství a kultury a odbory kultury rad krajských národních výborů.
(2) O kácení stromů rostoucích mimo les, na něž se nevztahují zvláštní předpisy,*) rozhodují místní národní výbory; okresní národní výbory si mohou rozhodování vyhradit.
§ 14.
Dobrovolní pracovníci státní ochrany přírody.
Odbory kultury rad krajských národních výborů pověřují v každém okrese dobrovolné pracovníky státní ochrany přírody funkcí konservátora, pro menší obvody funkcí zpravodaje, který je spolupracovníkem konservátora státní ochrany přírody.
§ 16.
Řízení a dozor.
Řízení a dozor ve věcech státní ochrany přírody vykonává ministerstvo školství a kultury.
§ 17.
Zvláštní práva orgánů a konservátorů státní ochrany přírody.
(1) K řízení o územním plánu a výstavbě obcí, k řízení stavebnímu a vodohospodářskému, i ke každému jednání, jež se svým dosahem týká i zájmů ochrany přírody, musí být přizvány příslušné orgány státní ochrany přírody.
(2) Hrozí-li bezprostřední nebezpečí, že budou porušeny podmínky stanovené k ochraně přírody v chráněném území nebo na ochranu chráněných přírodních výtvorů, živočichů, rostlin, nerostů a zkamenělin, může konservátor učinit opatření, potřebná k zajištění ochrany. O těchto opatřeních musí do 15 dnů rozhodnout odbor kultury rady krajského národního výboru, jinak pozbývají platnosti.
ČÁST ČTVRTÁ.
Ustanovení závěrečná.
§ 18.
Ustanovení zákonů č. 225/1947 Sb., o myslivosti, č. 62/1952 Sb., o rybářství, a č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, nejsou tímto zákonem dotčena.
§ 19.
(1) Ministerstvo školství a kultury v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady vydá bližší předpisy potřebné k provedení tohoto zákona, zejména upraví postup při určování výše náhrady vlastníku (uživateli) pozemku, vymezí působnost dobrovolných pracovníků, jejich práva a povinnosti, a v dohodě s Ústřední správou pro bytovou a občanskou výstavbu a s Ústřední správou geodesie a kartografie stanoví způsob vedení státních seznamů ochrany přírody.
(2) Ministerstvo kultury České socialistické republiky stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o ochraně stromů rostoucích mimo les, o postupu při výjimečném povolování jejich kácení a o způsobu využití dřevní hmoty z těchto stromů.
§ 20.
Ode dne účinnosti tohoto zákona jsou části přírody chráněné dosud státem na základě dohody s vlastníkem (uživatelem) chráněny podle tohoto zákona.
§ 21.
Tento zákon platí jen v českých krajích a nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; provede jej ministr školství a kultury v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Zápotocký v. r.
Fierlinger v. r.
Dolanský v. r.
Dr. Kahuda v. r.