kterou se mění vyhláška č. 54/2002 Sb., kterou se stanoví zdravotní požadavky na identitu a čistotu přídatných látek, ve znění pozdějších předpisů

514

VYHLÁŠKA

ze dne 10. listopadu 2006,

kterou se mění vyhláška č. 54/2002 Sb., kterou se stanoví zdravotní požadavky na identitu a čistotu přídatných látek, ve znění pozdějších předpisů

Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 306/2000 Sb. a zákona č. 316/2004 Sb.:

Čl. I

Vyhláška č. 54/2002 Sb., kterou se stanoví zdravotní požadavky na identitu a čistotu přídatných látek, ve znění vyhlášky č. 318/2003 Sb. a vyhlášky č. 270/2005 Sb., se mění takto:

1. Poznámka pod čarou č. 1 zní:

„¹) Směrnice Rady 78/663/EES ze dne 25. července 1978, kterou se stanoví specifická kritéria čistoty emulgátorů, stabilizátorů, zahušťovadel a želírujících látek pro použití v potravinách.
Směrnice Rady 82/504/ES ze dne 12. července 1982, kterou se mění směrnice 78/663/EES, kterou se stanoví specifická kritéria čistoty emulgátorů, stabilizátorů, zahušťovadel a želírujících látek pro použití v potravinách.
Směrnice Komise 90/612/EES ze dne 26. října 1990, kterou se mění směrnice 78/663/EES, kterou se stanoví specifická kritéria čistoty emulgátorů, stabilizátorů, zahušťovadel a želírujících látek pro použití v potravinách.
Směrnice Komise 92/4/EES ze dne 10. února 1992, kterou se mění směrnice 78/663/EES, kterou se stanoví specifická kritéria čistoty emulgátorů, stabilizátorů, zahušťovadel a želírujících látek pro použití v potravinách.
Směrnice Komise 95/45/ES ze dne 26. července 1995, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu barviv pro použití v potravinách.
Směrnice Komise 1999/75/ES ze dne 22. července 1999, kterou se mění směrnice 95/45/ES, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu barviv pro použití v potravinách.
Směrnice Komise 2001/50/ES ze dne 3. července 2001, kterou se mění směrnice 95/45/ES, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu týkající se barviv pro použití v potravinách.
Směrnice Komise 2004/47/ES ze dne 16. dubna 2004, kterou se mění směrnice 95/45/ES s ohledem na směs karotenů E 160a (i) a beta karoten E 160a (ii).
Směrnice Komise 95/31/ES ze dne 5. července 1995, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu sladidel pro použití v potravinách.
Směrnice Komise 98/66/ES ze dne 4. září 1998, kterou se mění směrnice 95/31/ES, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu sladidel pro použití v potravinách.
Směrnice Komise 2000/51/ES ze dne 26. července 2000, kterou se mění směrnice 95/31/ES, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu sladidel pro použití v potravinách.
Směrnice Komise 2001/52/ES ze dne 3. července 2001, kterou se mění směrnice 95/31/ES, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu sladidel pro použití v potravinách.
Směrnice Komise 2004/46/ES ze dne 16. dubna 2004, kterou se mění směrnice 95/31/ES s ohledem na E 955 Sukralosu a E 962 Sůl aspartamu-acesulfamu.
Směrnice Komise 96/77/ES ze dne 2. prosince 1996, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu potravinářských přídatných látek jiných než barviva a sladidla.
Směrnice Komise 98/86/ES ze dne 11. listopadu 1998, kterou se mění směrnice Komise 96/77/ES, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu přídatných potravinových látek jiných než barviva a sladidla.
Směrnice Komise 2006/33/ES ze dne 20. března 2006, kterou se mění směrnice 95/45/ES, pokud jde o žluť SY FCF E (110) a oxid titaničitý (E 171).“.

2. V příloze č. 1 položka E 110 Žluť SY zní:

„E 110 ŽLUŤ SY FCF

Synonyma	CI potravinářská žluť 3, oranžová žluť S
Definice	Žluť SY FCF se v podstatě skládá z 2-hydroxy-1-(4-sulfonanofenylazo)naftalen-6-sulfonanu disodného a vedlejších barevných látek spolu s chloridem sodným a/nebo síranem sodným jako základními nebarevnými složkami. Žluť SY FCF je popisována jako sodná sůl. Povolena je také sůl vápenatá a draselná
Skupina	Monoazo
Číslo Color Index	15985
Einecs	220-491-7
Kód E	E 110
Chemický název	2-hydroxy-1-(4-sulfonanofenylazo)naftalen-6-sulfonan disodný
Chemický vzorec	C₁₆H₁₀N₂Na₂O₇S₂
Molekulová hmotnost	452,37
Obsah	Ne méně než 85 % všech barevných látek přepočteno na sodnou sůl E1cm1% 555 při cca 485 nm ve vodném roztoku při pH 7
Popis	Oranžově červený prášek nebo granule
Identifikace
A. Spektrometrie	Absorpční maximum ve vodě při cca 485 nm při pH 7
B. Oranžový roztok ve vodě
Čistota
Látky nerozpustné ve vodě	Ne více než 0,2 %
Vedlejší barevné látky	Ne více než 5,0 %
1-(fenylazo)-2-naftalenol (Sudan I)	Ne více než 0,5 mg/kg
Organické sloučeniny jiné než barevné látky:
Kyselina 4-aminobenzen-1-sulfonová	}	Celkem ne více než 0,5 %
Kyselina 3-hydroxynaftalen-2,7-disulfonová
Kyselina 6-hydroxynaftalen-2-sulfonová
Kyselina 7-hydroxynaftalen-1,3-disulfonová
Kyselina 4,4'-diazoaminodi(benzen-sulfonová)
Kyselina 6,6'-oxydi(naftalen-2-sulfonová)
Nesulfonované primární aromatické aminy	Ne více než 0,01 % (přepočteno na anilin)
Látky extrahovatelné etherem	Ne více než 0,2 % za neutrálních podmínek
Arsen	Ne více než 3 mg/kg
Olovo	Ne více než 2 mg/kg
Rtuť	Ne více než 1 mg/kg
Kadmium	Ne více než 1 mg/kg.“.

3. V příloze č. 1 položka E 171 OXID TITANIČITÝ zní:

„E 171 OXID TITANIČITÝ

Synonyma	CI bílý pigment 6
Definice	Oxid titaničitý sestává v podstatě z čistého oxidu titaničitého(modifikace anatas a/nebo rutil), který může být pokryt malými množstvími oxidu hlinitého(aluminy) a/nebo oxidu křemičitého pro zlepšení technologických vlastností produktu
Skupina	Anorganická látka
Číslo Color Index	77891
Einecs	236-675-5
Kód E	E 171
Chemický název	Oxid titaničitý
Chemický vzorec	TiO₂
Molekulová hmotnost	79,88
Obsah	Ne méně než 99 % na bázi bez oxidu hlinitého a oxidu křemičitého
Popis	Bílý až lehce zbarvený prášek
Identifikace
Rozpustnost	Nerozpustný ve vodě a organických rozpouštědlech. Rozpouští se pomalu v kyselině fluorovodíkové a horké koncentrované kyselině sírové
Čistota
Úbytek hmotnosti sušením	Ne více než 0,5 % (105°C, 3 hodiny)
Úbytek hmotnosti žíháním	Ne více než 1,0 % na bázi bez těkavých látek (800°C)
Oxid hlinitý a/nebo oxid křemičitý	Celkem ne více než 2,0 %
Látky rozpustné v 0,5mol.l^-1 HCl	Ne více než 0,5 % na bázi bez oxidu hlinitého a oxidu křemičitého a kromě toho u produktů obsahujících oxid hlinitý a/nebo oxid křemičitý ne více než 1,5 % v prodávaném produktu
Látky rozpustné ve vodě	Ne více než 0,5 %
Kadmium	Ne více než 1 mg/kg
Antimon	Ne více než 50 mg/kg při úplném rozpuštění
Arsen	Ne více než 3 mg/kg při úplném rozpuštění
Olovo	Ne více než 10 mg/kg při úplném rozpuštění
Rtuť	Ne více než 1 mg/kg při úplném rozpuštění
Zinek	Ne více než 50 mg/kg při úplném rozpuštění.“.

Čl. II

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2007.

Ministr:

MUDr. Julínek v. r.