o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů

(1) Legalizací výnosů se rozumí jednání sledující zakrytí nezákonného původu výnosu s cílem vzbudit zdání, že se jedná o příjem nabytý v souladu se zákonem. Uvedené jednání spočívá zejména

(2) Výnosem podle tohoto zákona se rozumí jakákoliv ekonomická výhoda z jednání, které vykazuje znaky trestného činu.

(3) Identifikací se rozumí

(4) Obchodem se pro účely tohoto zákona rozumí každé jednání, které směřuje k pohybu peněz nebo přesunu majetku nebo je přímo vyvolává, s výjimkou jednání, spočívajícího v plnění povinnosti stanovené v zákoně nebo rozhodnutí státního orgánu.

(5) Podezřelým obchodem se pro účely tohoto zákona rozumí obchod provedený za okolností vyvolávajících podezření ze snahy o legalizaci výnosu. Jedná se zejména o

(6) Finanční institucí se pro účely tohoto zákona rozumějí banky a pobočky zahraničních bank (dále jen „banky“), spořitelní a úvěrní družstva, investiční společnosti a investiční fondy, penzijní fondy, osoba, která je oprávněna podle zvláštního právního předpisu obchodovat s cennými papíry,¹) organizátor trhu s cennými papíry,¹) pojišťovny, Středisko cenných papírů a jiné právnické osoby oprávněné k vedení části evidence Střediska cenných papírů, jakož i k výkonu jeho ostatních činností,¹) právnické nebo fyzické osoby provozující herny, kasina, sázkové kanceláře, dražby mimo výkon rozhodnutí, obchody s nemovitostmi, finanční pronájem, finanční činnosti,²) obchodování s cizí měnou, zprostředkování hotovostních a bezhotovostních převodů peněžních prostředků, zprostředkování spoření nebo zprostředkovatelskou činnost směřující k uzavření pojistné nebo zajišťovací smlouvy.³)

(7) Komise pro cenné papíry má stejné povinnosti jako finanční instituce s výjimkou povinností uvedených v § 2 a 6.

(8) Hodnotou obchodu nebo podezřelého obchodu v české měně se rozumí hodnota stanovená kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou pro den, ve kterém je plněna povinnost podle tohoto zákona.

(1) Jestliže finanční instituce uzavírá obchod v hodnotě přesahující částku 500 000 Kč, je povinna identifikovat účastníky obchodu, pokud tento zákon dále nestanoví jinak. Není-li v době uzavření obchodu nebo v kterémkoliv pozdějším okamžiku přesná výše celého plnění známa, vzniká uvedená povinnost v době, kdy je zřejmé, že stanovené hranice bude dosaženo; je-li obchod uskutečněn formou opakujícího se plnění, je rozhodující součet dílčích plnění za dvanáct po sobě jdoucích měsíců.

(2) Za obchod, s nímž je spojena povinnost finanční instituce identifikovat jeho účastníky podle odstavce 1, se zejména považuje

(3) Finanční instituce je vždy povinna identifikovat účastníky obchodu, jedná-li se o

(4) V případě obchodu podle odstavce 3 písm. d) se provádí identifikace předložením plné moci s úředně ověřeným podpisem; tato plná moc se nevyžaduje, jestliže majitel účtu v bance zmocnil třetí osobu k dispozici s účtem a tato osoba se identifikovala podle § 1 odst. 3 písm. a) a podepsala dispozici podle podpisového vzoru před zaměstnancem banky, nebo v případě, kdy osoba, která jinak dispoziční právo k účtu v bance nemá, ukládá na podnikatelský účet peněžní prostředky, jestliže vedle hotovosti doručuje do banky již vyplněné a oprávněnou osobou podepsané doklady.

(5) Jestliže finanční instituce má důvodné pochybnosti, že účastník obchodu jedná svým jménem nebo že zastírá, že jedná za třetí osobu, pokusí se z informací, které má k dispozici, zjistit skutečnou totožnost třetích osob nebo učiní v rámci možností kroky ke zjištění jejich totožnosti.

(6) Finanční instituce neprovede obchod v případě, že je dána identifikační povinnost podle odstavců 1 až 3 a účastníci obchodu se odmítnou podrobit identifikaci; finanční instituce o této skutečnosti současně informuje příslušnou organizační složku Ministerstva financí (dále jen „ministerstvo“).

(1) Zjistí-li finanční instituce při své činnosti podezřelý obchod, je povinna o tom učinit oznámení ministerstvu s uvedením všech zjištěných identifikačních údajů.

(2) Oznámení je třeba učinit bez zbytečného odkladu, nejpozději do pěti dnů od uzavření obchodu. Vyžadují-li to okolnosti případu, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení, je oznamovatel povinen ministerstvo upozornit ihned po zjištění podezřelého obchodu.

(3) Oznámení lze učinit ústně do protokolu nebo písemně takovým způsobem, který zaručuje, že informace v něm obsažené zůstanou utajeny před nepovolanou osobou.

(4) Při plnění oznamovací povinnosti podle odstavců 1 až 3 je třeba sdělit identifikační údaje finanční instituce, která vystupuje jako oznamovatel, včetně jména, příjmení a trvalého pobytu osoby, která činí oznámení, předmět a podstatné okolnosti uzavření obchodu, jakož i identifikační údaje toho, koho se oznámení týká, a připojit další údaje, zejména čísla účtů, na nichž jsou soustředěny peněžní prostředky, ohledně kterých se oznámení podává.

(5) Oznámením podezřelého obchodu není dotčena povinnost stanovená ve zvláštním zákoně oznámit skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu.

(6) Splnění oznamovací povinnosti podle předchozích ustanovení není porušením zákonné povinnosti mlčenlivosti uložené podle zvláštního zákona.

(1) Fyzická osoba vstupující do tuzemska nebo vystupující z tuzemska je povinna písemně oznámit celnímu úřadu dovoz a vývoz platných bankovek a mincí v české nebo cizí měně, cestovních šeků nebo peněžních poukázek směnitelných za hotové peníze v úhrnné hodnotě převyšující 350 000 Kč.

(2) Povinnost uvedenou v odstavci 1 musí splnit rovněž právnická osoba, která hodnoty uvedené v odstavci 1 dováží nebo vyváží, a to prostřednictvím fyzické osoby, která tyto hodnoty dováží nebo vyváží.

(3) Fyzická nebo právnická osoba odesílající z tuzemska do zahraničí nebo přijímající ze zahraničí poštovní nebo jinou zásilku, která obsahuje platné bankovky a mince v české nebo cizí měně, cestovní šeky nebo poukázky směnitelné za hotové peníze v úhrnné hodnotě převyšující částku 20 000 Kč, je povinna oznámit celnímu úřadu tuto zásilku a zajistit, aby mu byla zásilka předložena ke kontrole.

(4) Oznámení podle odstavců 1 a 2 lze účinně podat na tiskopise vydaném Ministerstvem financí, který je k dispozici u celního úřadu.

(5) Oznamovací povinnost podle odstavce 3 plní fyzická nebo právnická osoba u celního úřadu písemným záznamem odesílatele o obsahu zásilky v celním prohlášení nebo v mezinárodním přepravním dokladu.

(6) Celní úřady neprodleně zasílají ministerstvu údaje o plnění oznamovací povinnosti v cestovním styku a hlášení s uvedením všech dostupných údajů o odesílateli, příjemci a předmětu plnění oznamovací povinnosti u zásilek, včetně případů, kdy došlo k porušení této povinnosti.

(7) Při přepočtu cizí měny na českou měnu se po dobu kalendářního týdne používá kurs vyhlášený pro příslušnou měnu Českou národní bankou a platný v pátek předchozího kalendářního týdne; přepočítací poměry ostatních měn, nezaznamenaných v kursovním lístku, sděluje celním orgánům Ministerstvo financí. Celní úřad sdělí osobám na základě ústní žádosti výši kursů a přepočítacích poměrů pro účely plnění oznamovací povinnosti podle odstavců 1 až 3.

(8) Celní úřady kontrolují, zda osoby plní oznamovací povinnost podle odstavců 1 až 3.

(1) Finanční instituce může splnit příkaz klienta týkající se podezřelého obchodu nejdříve po uplynutí 24 hodin od přijetí oznámení ministerstvem, pokud hrozí nebezpečí, že bezodkladným splněním by mohlo být zmařeno nebo podstatně ztíženo zajištění výnosu. Na odklad splnění příkazu klienta upozorní finanční instituce ministerstvo v oznámení o podezřelém obchodě.

(2) Podle odstavce 1 se nepostupuje v případě, kdy odložení příkazu klienta není možné, například u operací prováděných platebními kartami, nebo kdy by takové odložení podle předchozího upozornění ministerstva nebo vlastních poznatků finanční instituce mohlo zmařit šetření podezřelého obchodu; o provedení tohoto obchodu finanční instituce informuje ministerstvo ihned po jeho provedení.

(3) Finanční instituce odloží splnění příkazu klienta o 24 hodin také v případě, že o to ministerstvo finanční instituci požádá. O výsledku splnění odkladu příkazu klienta informuje finanční instituce ministerstvo.

(4) Jestliže si prověření podezřelého obchodu podle odstavce 1 nebo 3 vyžádá delší dobu, může ministerstvo ve lhůtě uvedené v odstavci 1 uložit finanční instituci, aby splnění příkazu dále odložila, nejdéle však na dobu 72 hodin od doby, kdy přijalo oznámení. Jestliže ministerstvo v této lhůtě finanční instituci nesdělí, že podalo trestní oznámení, finanční instituce po uplynutí lhůty příkaz provede; v opačném případě vyčká, zda do 3 dnů od podání trestního oznámení orgán činný v trestním řízení nerozhodne o předmětu obchodu.

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, má oznamovatel povinnost o oznámení podezřelého obchodu nebo o úkonech učiněných ministerstvem podle tohoto zákona zachovávat mlčenlivost ve vztahu ke třetím osobám, včetně osob, jichž se sdělené informace týkají; povinnost mlčenlivosti se vztahuje na každého zaměstnance oznamovatele i na osobu, která je pro něj na základě smlouvy činná a vzniká od okamžiku zjištění podezřelého obchodu. Tato povinnost mlčenlivosti se vztahuje i na plnění dalších povinností finanční instituce podle § 8 odst. 1.

(2) Zaměstnanci ministerstva jsou povinni zachovávat mlčenlivost o úkonech učiněných podle tohoto zákona a o informacích získaných při jeho provádění. Organizační složka, která plní úkoly a vykonává pravomoce, které jí podle tohoto zákona přísluší, musí být technicky oddělena od jiných pracovišť Ministerstva financí a musí v ní být uplatňována taková organizační, personální a jiná opatření, která zaručují, že s informacemi získanými při aplikaci tohoto zákona nepřijde do styku nepovolaná osoba.

(3) Povinnost mlčenlivosti osob uvedených v odstavcích 1 a 2 nezaniká skončením pracovněprávního vztahu k finanční instituci nebo ministerstvu nebo tím, že fyzická osoba přestala vykonávat činnost uvedenou v § 1 odst. 6.

(4) Povinnosti zachovávat mlčenlivost se nelze dovolávat vůči

(5) Porušení povinnosti mlčenlivosti uložené podle odstavců 1 a 3 je přestupkem, za který lze v řízení podle zvláštního zákona⁹) uložit pokutu až do výše 200 000 Kč; tím není dotčena odpovědnost za škodu, která tím osobě, jíž se vyzrazené údaje týkají, vznikla, ani případná trestní odpovědnost toho, kdo porušil povinnost mlčenlivosti.¹⁰)

(6) Údaje shromážděné ministerstvem podle tohoto zákona mohou být použity jinak jen v řízení před orgány uvedenými v odstavci 4.

(1) Finanční instituce je na požádání povinna ministerstvu v jím stanovené lhůtě sdělit údaje o obchodech, na něž se vztahuje identifikační povinnost a ohledně nichž ministerstvo provádí šetření, předložit doklady o těchto obchodech, nebo k nim umožnit přístup pověřeným zaměstnancům ministerstva při prověřování oznámení nebo provádění kontrolní činnosti a poskytnout informace o osobách, které se jakýmkoliv způsobem účastnily takových obchodů.

(2) Při prováděném šetření může ministerstvo vyžadovat od správců daně údaje z celého daňového řízení, pokud věc nelze dostatečně objasnit jiným způsobem.

(3) Ministerstvo kontroluje, zda finanční instituce plní povinnosti stanovené tímto zákonem a zda nedochází k legalizaci výnosů těmito finančními institucemi; při provádění kontroly postupuje ministerstvo podle zvláštního právního předpisu.^10a) Kromě ministerstva provádí kontrolu plnění povinností stanovených v § 2, 3 a 9 též

(1) Finanční instituce jsou povinny písemně vypracovat a uplatňovat systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření k předcházení legalizace výnosů. U finančních institucí, které zaměstnávají nejméně tři osoby, je součástí systému vnitřních zásad i určení osoby k zajišťování průběžného styku a výměně informací s ministerstvem a k plnění oznamovací povinnosti podle § 4 ministerstvu, pokud jej nebude zajišťovat přímo statutární orgán. O určení této osoby informuje finanční instituce neprodleně ministerstvo.

(2) Systém vnitřních zásad podle odstavce 1 musí obsahovat

(3) Finanční instituce jsou povinny na vyžádání ministerstvu poskytnout informace a doklady o plnění povinností uložených podle odstavců 1 a 2.

(4) Finanční instituce je povinna zaslat ministerstvu systém vnitřních zásad a jeho změny do 60 dnů od účinnosti tohoto zákona nebo do 30 dnů od vzniku finanční instituce. Jestliže předložené znění není v souladu s tímto zákonem nebo neplní dostatečně svůj účel, ministerstvo na to finanční instituci písemně upozorní; finanční instituce je v takovém případě povinna ve lhůtě 30 dnů závady odstranit a vyrozumět o tom ministerstvo.

(5) Finanční instituce jsou povinny každoročně zajistit proškolení zaměstnanců, kteří se mohou při výkonu své práce setkat s podezřelými obchody. Školicí programy se zaměří na způsoby zjišťování podezřelých obchodů a na uplatňování postupů podle tohoto zákona.

(1) Ministerstvo podle tohoto zákona plní funkce sběru a analýzy údajů. Kromě oprávnění uvedených v § 6 odst. 3 a 4, § 8 a § 9 odst. 3 může

(2) Zjistí-li ministerstvo skutečnosti, které odůvodňují podezření, že byl spáchán trestný čin, učiní oznámení podle trestního řádu a současně orgánu činnému v trestním řízení poskytne všechny údaje a důkazy o nich, které má k dispozici, jestliže s oznámením souvisejí.

(3) Policie České republiky, zpravodajské služby a jiné státní orgány jsou povinny ministerstvu při výkonu jeho pravomocí podle tohoto zákona poskytnout potřebné údaje, pokud jim to zvláštní zákon nezakazuje.

(4) Ministerstvo je oprávněno vést údaje získané při provádění tohoto zákona v informačním systému za podmínek, které stanoví zvláštní zákon.¹¹) K tomu účelu je oprávněno sdružovat informace a informační systémy sloužící k rozdílným účelům. Ministerstvo neposkytuje podle zvláštního zákona¹¹) na požádání dotčené osobě zprávu o informacích, které jsou o ní uchovávány v informačním systému vedeném podle tohoto zákona.

(5) V rozsahu stanoveném mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána, ministerstvo spolupracuje se zahraničními orgány se stejnou věcnou příslušností, zejména při předávání a získávání údajů sloužících k dosažení účelu stanoveného tímto zákonem.

(1) Není-li stanoveno jinak, na řízení prováděné ministerstvem podle tohoto zákona se obdobně užijí ustanovení zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, pokud se týkají

(2) Kde se v zákoně České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, hovoří o správci daně, daňovém řízení a daňovém subjektu, rozumí se tím pro účely tohoto zákona ministerstvo, řízení prováděné ministerstvem podle tohoto zákona a ten, kdo má podle tohoto zákona stanovenou povinnost.

(3) Řízení vedené ministerstvem podle tohoto zákona je vždy neveřejné.

(1) Tomu, kdo poruší nebo nesplní povinnost stanovenou tímto zákonem, pokud nejde o porušení povinnosti mlčenlivosti nebo pokud takové jednání není činem přísněji trestným, může ministerstvo nebo orgán uvedený v § 8 odst. 3 uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč a při opětovném porušení nebo nesplnění povinnosti v období 12 po sobě jdoucích měsíců až do výše 10 000 000 Kč. Pokutu uloží orgán, který porušení povinnosti první zjistil.

(2) Při stanovení výměry pokuty je třeba přihlížet k osobním a majetkovým poměrům toho, komu se pokuta ukládá, a k povaze a závažnosti povinnosti, která byla porušena nebo nesplněna, době trvání a následkům protiprávního jednání.

(3) Pokutu nelze uložit, jestliže uplynuly dva roky od konce roku, ve kterém došlo k jednání zakládajícímu právo na uložení pokuty. Právo vyměřenou pokutu vymáhat se promlčuje po pěti letech od vykonatelnosti rozhodnutí. Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu.

(4) Proti rozhodnutí o uložení pokuty, které musí obsahovat odůvodnění, může ten, komu byla pokuta uložena, podat odvolání. Odvolání je třeba doručit ministerstvu do 30 dnů od doručení rozhodnutí o pokutě. Včas podané odvolání má odkladný účinek. O odvolání rozhoduje ministr financí.

(1) Zjistí-li celní úřad, že fyzická nebo právnická osoba nesplnila oznamovací povinnost podle § 5 odst. 1 až 3, uloží jí pokutu až do výše hodnoty neoznámených bankovek, mincí, cestovních šeků nebo peněžních poukázek směnitelných za hotové peníze. Obdobně postupuje celní úřad i při uvedení nesprávných nebo neúplných údajů na tiskopisu odevzdaném fyzickou nebo právnickou osobou podle § 5 odst. 4.

(2) Porušení povinností podle § 5 odst. 1 až 3 projedná celní úřad, v jehož územním obvodu byla tato povinnost porušena.

(3) Celní úřad, který je podle odstavce 2 příslušný k projednání porušení povinnosti, může postoupit věc k projednání celnímu úřadu, v jehož územním obvodu má

(4) Při určení výše pokuty celní úřad přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům porušení povinnosti.

(5) Pokuta uložená podle odstavce 1 je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci. Pokuta je příjmem státního rozpočtu České republiky.

(6) Pokutu lze uložit do 2 let ode dne, kdy bylo porušení povinností podle § 5 odst. 1 až 3 zjištěno, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy k tomuto porušení došlo.

(7) Celní úřad může při zjištění porušení povinnosti podle § 5 odst. 1 až 3 zajistit bankovky, mince, cestovní šeky nebo peněžní poukázky směnitelné za hotové peníze, kterých se porušení povinností týkalo. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

(8) Osoba, které bylo rozhodnutí o zajištění bankovek, mincí, cestovních šeků nebo peněžních poukázek směnitelných za hotové peníze doručeno, je povinna je vydat celnímu úřadu. Nejsou-li zajištěné bankovky, mince, cestovní šeky nebo peněžní poukázky směnitelné za hotové peníze na výzvu celnímu úřadu vydány, mohou být tomu, kdo je má u sebe, odňaty. Osobě, která bankovky, mince, cestovní šeky nebo peněžní poukázky směnitelné za hotové peníze vydala nebo které byly odňaty, vystaví celní úřad potvrzení o jejich vydání nebo odnětí.

(9) Není-li uložená pokuta ve lhůtě splatnosti dobrovolně zaplacena, celní úřad na její úhradu použije zajištěné bankovky, mince, cestovní šeky nebo peněžní poukázky směnitelné za hotové peníze.

(10) Nejsou-li zajištěné bankovky, mince, cestovní šeky nebo peněžní poukázky směnitelné za hotové peníze k dalšímu řízení již třeba a nepřichází-li v úvahu jejich použití na úhradu pokuty, vrátí celní úřad bankovky, mince, cestovní šeky nebo peněžní poukázky směnitelné za hotové peníze osobě, která je vydala nebo jíž byly odňaty.

(11) Pokuta, jejíž výše nepřesahuje 5 000 Kč, může být uložena celním úřadem též v blokovém řízení, pokud je porušení povinnosti spolehlivě zjištěno a osoba, která povinnost podle § 5 odst. 1 až 3 porušila, pokutu na místě zaplatí. Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat.

(12) Na pokutovém bloku, kterým je rozhodnuto o uložení pokuty, se vyznačí, komu, kdy a za porušení jaké právní povinnosti byla pokuta uložena. Pokutový blok platí současně jako stvrzenka o zaplacení pokuty na místě v hotovosti.

(13) Nestanoví-li tento zákon jinak, řízení o uložení pokuty za porušení povinnosti podle § 5 odst. 1 až 3 se řídí správním řádem; při vybírání a vymáhání pokut postupuje celní úřad podle zvláštního právního předpisu.^12a)

(1) Zjistí-li ministerstvo, že právnická nebo fyzická osoba mající příjmy z podnikatelské a jiné samostatné výdělečné činnosti dlouhodobě nebo opakovaně porušovala některou z povinností stanovenou v tomto zákoně nebo uloženou rozhodnutím vydaným podle tohoto zákona, předloží podnět k odnětí oprávnění k podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti orgánu, který je podle zvláštního předpisu oprávněn o jeho odnětí rozhodnout. Tento orgán je povinen do 30 dnů od doručení podnětu ministerstvo vyrozumět o svých opatřeních a o způsobu vyřízení podnětu.

(2) Dlouhodobé nebo opakované porušení povinnosti stanovené tímto zákonem nebo uložené rozhodnutím na jeho základě vydaným je důvodem k odnětí oprávnění k podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti podle zvláštního předpisu.

(1) Splněním povinnosti uvedené v § 6 nevzniká odpovědnost toho, kdo tak učinil, nahradit škodu¹³) vzniklou v souvislosti s těmito úkony; odpovědnost za takovou škodu nese stát.

(2) Nárok na náhradu škody nepřísluší, jestliže obchod, o němž bylo učiněno oznámení nebo další úkon podle tohoto zákona, byl proveden v úmyslu dosáhnout legalizace výnosu nebo jestliže nebyl proveden obchod podle § 2 odst. 6.

(3) Nestanoví-li tento zákon jinak, užije se na řízení o náhradě škody, za niž odpovídá stát, přiměřeně ustanovení zvláštního zákona.¹⁴) Ústředním orgánem, s nímž je podle uvedeného zákona třeba nárok na náhradu škody projednat, je Ministerstvo financí.