kterou se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o rozvoji rostlinné výroby

(1) Šlechtěním rostlin jsou pověřeny šlechtitelské a semenářské podniky. Podle potřeby pověří ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství (dále jen „ministerstvo“) další organizace (např. výzkumné ústavy).

(2) Pověřené organizace provádějí šlechtění rostlin podle plánu schváleného ministerstvem. Návrh plánu sestavuje a předkládá ke schválení Sdružení šlechtitelských a semenářských podniků.

(1) Všechny odrůdy, hybridy a jejich komponenty (dále jen „odrůdy“) musí před povolením projít předepsanými odrůdovými zkouškami. Žádosti o přijetí odrůdy ke zkouškám a o její povolení podávají pověřené organizace (§ 1 odst. 1) u Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále jen „kontrolní ústav“) na tiskopisech, které u něho obdrží. Odrůda, o jejíž přijetí ke zkouškám a povolení požádá jiný šlechtitel než pověřená organizace, může být přijata ke zkouškám, vyžaduje-li to zájem národního hospodářství, jen za podmínky, že šlechtitel se zaváže po jejím povolení bezplatně odevzdat šlechtitelskou dokumentaci Sdružení šlechtitelských a semenářských podniků a dodat všechen vyšlechtěný materiál za platné ceny šlechtitelskému a semenářskému podniku určenému Sdružením těchto podniků.

(2) O přijetí přihlášených nových odrůd do odrůdových zkoušek rozhoduje ministerstvo.

(3) Kontrolní ústav může navrhnout ministerstvu zařadit do odrůdových zkoušek i vhodnou odrůdu, kterou šlechtitel nepřihlásil; o jejím zařazení do zkoušek rozhodne ministerstvo. Šlechtitel takové odrůdy má stejná práva a povinnosti jako přihlašovatel odrůdy.

(1) Odrůdovými zkouškami se zjišťují pěstitelské hodnoty odrůdy, dále její samostatnost a šlechtitelská vyrovnanost. Zkoušky provádí kontrolní ústav ve svých odrůdových zkušebnách ve spolupráci s výzkumnými ústavy a za pomoci podniků zpracovatelského průmyslu, zdravotnických a jiných zařízení a podniků, v jejichž zájmu jsou odrůdy šlechtěny a povolovány.

(2) Odrůdové zkoušky u jednoletých rostlin se provádějí zpravidla v průběhu 3 let, u dvou a víceletých rostlin 4 až 5 let, u ovoce, dřevin a jiných vytrvalých rostlin zpravidla 3 let plné užitkovosti. Ministerstvo může dobu provádění odrůdových zkoušek prodloužit nebo zkrátit, popřípadě odrůdu z odrůdových zkoušek vyloučit.

(1) O povolení nové odrůdy rozhoduje ministerstvo na návrh Státní odrůdové komise; v rozhodnutí též uvede, kdo a jakým podílem je původcem (spolupůvodcem). Nové odrůdy mohou být povoleny jen tehdy, jestliže překonávají užitkovými vlastnostmi jiné povolené odrůdy a jsou pro zemědělskou výrobu potřebné.

(2) O pojmenování a označení povolené odrůdy rozhoduje ministerstvo na základě doporučení Státní odrůdové komise; přihlašovatel může sám navrhnout pojmenování nebo označení. Názvy nových odrůd i jména jejich šlechtitelů zveřejňuje ministerstvo ihned po povolení.

(3) Nově povolené odrůdy se zapisují do státní odrůdové knihy, kterou vede kontrolní ústav. Ministerstvo zveřejňuje každý rok listinu povolených odrůd.

(1) Kontrolní ústav provádí po dobu používání povolené odrůdy soustavné její zkoušení. Cílem tohoto zkoušení je zjišťovat stálost a pěstitelskou hodnotu povolené odrůdy. Zjistí-li kontrolní ústav, že pěstitelská hodnota odrůdy poklesla, byla předstižena odrůdou jinou anebo ztratila význam pro národní hospodářství, oznámí to s příslušným odůvodněním ministerstvu, které k návrhu Státní odrůdové komise odejme povolení k dalšímu pěstování odrůdy, popřípadě stanoví dobu, po kterou je dovoleno uvádět do oběhu osivo nebo sadbu odrůdy, jejíž povolení odnímá.

(2) Osivo, sadbu a školkařské výpěstky pro soustavné zkoušení jsou povinni odevzdat kontrolnímu ústavu

(3) Kontrolní ústav oznamuje každý rok ministerstvu a organizacím provádějícím udržovací šlechtění (§ 7 odst. 2) výsledky zkoušek prováděných podle odstavce 1.

(1) U povolených odrůd šlechtěných, které stanoví ministerstvo, musí být prováděno udržovací šlechtění, jehož účelem je zajistit výkonnost i ostatní vlastnosti, které měla odrůda v době povolení. Ministerstvo může do udržovacího šlechtění zařadit i nešlechtěné povolené odrůdy, které se v takovém případě považují za odrůdy šlechtěné.

(2) Udržovací šlechtění provádějí šlechtitelské a semenářské podniky, popřípadě jiné organizace, které touto činností pověří ministerstvo.

(1) Vyhlášená rajonizace je podkladem pro zpracování plánu výroby osiva a sadby, distribuce uznaného osiva a sadby a pro plánování jejich obměn v zemědělských organizacích. Při povolení nových odrůd vyhlašuje ministerstvo současně jejich rajonizaci. Zemědělské organizace jsou povinny se řídit vyhlášenou rajonizací.

(2) Ministerstvo může v odůvodněných případech povolit výjimku z vyhlášené rajonizace.

(1) Za vyšlechtění nové odrůdy přísluší po jejím povolení původcům (spolupůvodcům) jednorázová odměna. Původcům (spolupůvodcům) nových odrůd, s výjimkou okrasných rostlin, přísluší kromě jednorázové odměny též roční odměna za předpokladu, že splní při provádění udržovacího šlechtění podmínky stanovené směrnicemi ministerstva. U okrasných rostlin rozhoduje o přiznání roční odměny původcům (spolupůvodcům) ministerstvo na návrh Státní odrůdové komise.

(2) Jednorázová odměna může být přiznána též za zlepšení vyhledaných a vyzkoušených odrůd krajových nebo zahraničních po jejich zapsání do státní odrůdové knihy.

(3) Za plnění úkolů v udržovacím šlechtění stanovených směrnicemi ministerstva může být přiznána roční odměna i jiným pracovníkům, kteří provádějí toto šlechtění.

(4) Odměny příslušejí původcům (spolupůvodcům) nové povolené odrůdy jen tehdy, odevzdají-li bezplatně šlechtitelskou dokumentaci Sdružení šlechtitelských a semenářských podniků a dodají-li všechen vyšlechtěný materiál za platné ceny šlechtitelskému a semenářskému podniku určenému Sdružením těchto podniků.

(1) Jednorázovou odměnu pro původce (spolupůvodce) stanoví k návrhu Státní odrůdové komise ministerstvo, a to nejvýše částkou 20 000 Kčs za jednu novou odrůdu podle jejího hospodářského významu, možnosti uplatnění v praxi a očekávaného hospodářského výsledku po jejím zavedení do praxe s přihlédnutím k pracnosti a obtížnosti vyšlechtění nové odrůdy. Po určení odměny, je-li vyšší než 1000 Kčs, se vyplatí původcům (spolupůvodcům) pouze polovina stanovené odměny; druhá polovina odměny se vyplatí teprve po 5 letech, jestliže podle vyjádření Státní odrůdové komise se odrůda skutečně v praxi osvědčila a dostavil se očekávaný hospodářský výsledek. Zjistila-li Státní odrůdová komise, že hospodářský výsledek je menší, popřípadě větší, než se předpokládalo při původním určení odměny, může ministerstvo k návrhu Státní odrůdové komise druhou polovinu odměny úměrně snížit, popřípadě zvýšit, pokud odměna byla stanovena částkou nižší, než je její horní hranice.

(2) Ze stanovené jednorázové odměny pro původce (spolupůvodce) za vyšlechtění povoleného hybridu (např. kukuřice, máku) připadá u liniového šlechtění 50 % původci (spolupůvodcům) komponentů hybridu a 50 % původci (spolupůvodcům), který zjistil a vypracoval rodokmen (strukturální vzorec) povoleného hybridu; u jiných způsobů tvorby hybridu nebo odrůd vzniklých syntetickou populací se jednorázová odměna rozdělí podle zásluhy původců (spolupůvodců).

(3) Za zlepšení vyhledaných a vyzkoušených odrůd krajových nebo zahraničních (§ 10 odst. 2) může být přiznána jednorázová odměna, a to u zlepšených odrůd krajových nejvýše do 30 % a u zlepšených odrůd zahraničních nejvýše do 10 % odměny určené pro původce (spolupůvodce) nové odrůdy (odstavec 1), podle stupně pracovního úsilí vynaloženého na zlepšení vyhledané a vyzkoušené odrůdy. O zálohovém vyplácení a o rozdělení odměny u zahraničních odrůd platí obdobně ustanovení odstavců 1 a 2.

(4) Poskytnutá odměna se nevrací.

(1) Roční odměna se určí podle výměry ploch běžného pěstování nově povolenou odrůdou osetých nebo osázených a zjištěných ministerstvem. Pokud by u některých plodin nebyly plochy běžného pěstování zjišťovány, určí se plocha běžného pěstování podle výměry množitelské plochy.

(2) Roční odměnu a její výši určí ministerstvo podle sazeb a za podmínek dohodnutých s ministerstvem financí. Roční odměna za nově povolenou odrůdu může činit v jednom roce nejvýše 10 000 Kčs.

(3) Roční odměna se poskytuje po dobu 15 let, počínaje rokem následujícím po udělení povolení.

(4) Za nové odrůdy, s výjimkou okrasných rostlin, které byly povoleny přede dnem účinnosti této vyhlášky, může být u odrůd určených ministerstvem poskytována roční odměna za léta, která zbývají do uplynutí doby 15 let počítaných od roku následujícího po udělení povolení. Ustanovení § 10 odst. 1 věty druhé platí tu obdobně.

(1) Výrobou osiva, popřípadě sadby povolených odrůd jsou pověřeny, a to u

(2) V případě potřeby si zajišťují organizace uvedené v odstavci 1, s výjimkou šlechtitelských a semenářských podniků, výrobu osiva a sadby hospodářskými smlouvami s jinými zemědělskými organizacemi, především s těmi, které výrobní zemědělské správy prohlásily za semenářská hospodářství.

(3) Výrobní zemědělské správy mohou za semenářská hospodářství prohlásit zemědělské organizace, které

(4) Prohlašuje-li výrobní zemědělská správa podle odstavce 3 za semenářské hospodářství organizaci, kterou sama neřídí, činí tak vždy v dohodě s orgánem, který tuto organizaci řídí.

(1) Rozsah výroby osiva a sadby včetně chmelové sádě a kořenáčů určuje ministerstvo, které pověřeným organizacím stanoví každoročně výrobní úkoly podle jednotlivých plodin.

(2) Výroba sadby brambor se smí provádět jen v sadbových oblastech určených ministerstvem. V rámci těchto oblastí ministerstvo za účelem soustavného zlepšování kvality sadby brambor činí opatření, aby postupně všechny plochy určené k výrobě brambor byly osázeny zdravou sadbou.

(1) Výrobou osiva pro pěstování generativních ovocných podnoží jsou pověřeny šlechtitelské a semenářské podniky. Osivo získávají buď z vlastních stromů vhodných ušlechtilých odrůd nebo z jimi vybraných a registrovaných stromů ušlechtilých odrůd i planých stromů jiných pěstitelů.

(2) Pěstitelé registrovaných stromů jsou povinni přenechat za úplatu šlechtitelským a semenářským podnikům ovoce z těchto stromů v množství potřebném k plánované výrobě osiva.

(1) Výrobou ovocných stromků, keřů a sazenic vinné révy jsou pověřeny šlechtitelské a semenářské podniky; v případě potřeby zajišťují si výrobu hospodářskými smlouvami s jinými zemědělskými organizacemi.

(2) Kromě organizací uvedených v odstavci 1 mohou pro vlastní potřebu vyrábět ovocné stromky, keře a sazenice vinné révy

(3) Organizace a mičurinské kroužky uvedené v odstavci 2 smějí pěstovat ovocné stromky, keře a sazenice vinné révy výhradně pro vlastní účelovou potřebu; jejich zcizování je zakázáno.

(1) Organizace pověřené výrobou osiva, sadby včetně chmelové sádě a kořenáčů a školkařských výpěstků jsou povinny v rámci uznávacího řízení přihlásit kontrolnímu ústavu ve lhůtách jím stanovených k přehlídkám všechny porosty, z nichž osivo, sadba včetně chmelové sádě a kořenáčů a školkařské výpěstky podléhají tomuto řízení. K přehlídkám přihlašují pověřené organizace též svoje ovocné semenné a matečné roubové ovocné stromy, keře a keře selektovaných vinic, jakož i všechny odrůdy v posledním roce udržovacího šlechtění.

(2) Přihlášky ve všech rubrikách řádně vyplněné podávají pověřené organizace na tiskopisech, které obdrží od kontrolního ústavu; jsou povinny učinit též opatření, aby vyrobené osivo, sadba včetně chmelové sádě a kořenáčů a školkařské výpěstky mohly být včas převzaty, vyčištěny, vytříděny a odebrány z nich vzorky.

(3) Přihlášku k provedení přehlídky může pověřená organizace z důvodů uvedených v technické normě odvolat.

(1) Kontrolní ústav v rámci uznávacího řízení

(2) O výsledku přehlídky vydá kontrolní ústav na předepsaných tiskopisech a ve lhůtách stanovených v technických normách osvědčení, které doručí pověřené organizaci.

(3) Na osivo, sadbu včetně chmelové sádě a kořenáčů a školkařské výpěstky vyhovující technickým normám vydá kontrolní ústav uznávací list, štítek (návěsku) a plombu na obal.

(1) Ministerstvo určuje podle bilancí potřeby osiva a sadby na jednotlivá léta, zda lze uvádět do oběhu obchodní osivo a sadbu a jaké jeho množství jsou zemědělské nákupní a zásobovací podniky povinny připravit.

(2) Jako obchodní osivo a sadbu povolí kontrolní ústav osivo a sadbu, které byly řádně vyčištěny a při zkoušení vykázaly alespoň hodnoty stanovené technickými normami pro nejnižší jakostní třídu.

(3) Pro používání obchodního osiva a sadby k osevu (výsadbě) platí obdobně ustanovení § 24.

(1) Obchodní osivo a sadbu zajišťují zemědělské nákupní a zásobovací podniky, a to z tržního zboží získaného z ploch, které kontrolní ústav při uznávacím řízení zamítl, a z ploch běžného pěstování, které vykazovaly takové vlastnosti, že skýtají záruku výroby osiva a sadby alespoň v hodnotě nejnižší jakostní třídy stanovené technickými normami.

(2) Za účelem zajištění jakostního obchodního osiva a sadby jsou zemědělské nákupní a zásobovací podniky povinny připravit osivo a sadbu především z ploch, které kontrolní ústav při uznávacím řízení zamítl, avšak v osvědčení označil za způsobilé pro sklizeň na přípravu obchodního osiva a sadby. Kontrolní ústav předá zemědělskému nákupnímu a zásobovacímu podniku ve stanoveném termínu osvědčení o výsledku přehlídky těchto ploch. Zemědělské nákupní a zásobovací podniky jsou též samy povinny vyhledávat plochy z běžného pěstování vhodné pro obchodní osivo a sadbu a zajistit, aby tržní zboží vyrobené na takových plochách bylo po nákupu zvlášť uskladněno.

(3) Po přečištění uskladněného tržního zboží požádá zemědělský nákupní a zásobovací podnik kontrolní ústav o jeho přezkoušení. Kontrolní ústav odebere z připraveného tržního zboží vzorky, přezkouší je, a vykazuje-li osivový a sadbový materiál hodnoty uvedené v § 26 odst. 2, povolí je jako obchodní osivo a sadbu.

(1) Do oběhu lze uvádět jen osivo, sadbu včetně chmelové sádě a kořenáčů a školkařské výpěstky, které byly uznány, popřípadě povoleny kontrolním ústavem.

(2) Osivo a sadbu do dalšího množení, sadbu jahodníku, ovocné stromky a keře a sazenice révy vinné mohou uvádět do oběhu šlechtitelské a semenářské podniky. Osivo a sadbu do běžného pěstování mohou uvádět do oběhu zemědělské nákupní a zásobovací podniky. Chmelovou sáď a kořenáče může uvádět do oběhu pouze Chmelařství.

(3) Kromě organizací uvedených v odstavci 2 mohou uvádět do oběhu osivo, sadbu a školkařské výpěstky jen organizace, které touto činností pověří ministerstvo.

(4) Osivo a sadba se musí dodávat v uzavřených obalech opatřených předepsanými vyplněnými štítky (návěskami) a plombami s výjimkou prodeje v drobném, který lze provádět z otevřeného obalu. Sadba brambor se může při nedostatku pytlů dodávat výjimečně volně ložená.

(5) Osiva zelenin a květin mohou být dodávána v drobném spotřebitelském balení (pestré sáčky).

(1) Organizace, která dodává osivo, sadbu včetně chmelové sádě a kořenáčů a školkařské výpěstky odpovídá za pravost druhu a odrůdy a za jejich předepsanou jakost, jakož i za to, že na ně byl vydán uznávací list, popřípadě u obchodního osiva a sadby povolovací list.

(2) Kontrolní ústav prověřuje, jak organizace pověřená výrobou osiva, sadby včetně chmelové sádě a kořenáčů a školkařských výpěstků, popřípadě zemědělská organizace, která je na základě hospodářské smlouvy vyrábí, plní své povinnosti při jejich přípravě a dodávce.

(3) Za účelem zjištění pravosti druhu a odrůdy uznaných osiv a sadby včetně chmelové sádě a kořenáčů a školkařských výpěstků, osiva a sadby z dovozu a pro vývoz provádí kontrolní ústav skleníkové, laboratorní a polní vegetační zkoušky v rozsahu, který určí ministerstvo.

(1) Zemědělské organizace jsou povinny osivo a sadbu vyrobené z vlastní sklizně si ponechat, řádně je vyčistit, odděleně uskladnit, dát přezkoušet na klíčivost a čistotu, řádně je ošetřovat až do doby výsevu (výsadby) a před setím (výsadbou) řádně namořit. Přezkušování hodnot osiva a sadby vyrobené zemědělskými organizacemi pro vlastní potřebu organizuje výrobní zemědělská správa.

(2) Výrobní zemědělské správy dozírají, aby jimi řízené zemědělské organizace plnily řádně povinnost vyrábět a ponechat si osivo a sadbu z vlastní sklizně pro vlastní potřebu včetně přiměřených rezerv pro náhradní osev (výsadbu) a kontrolují, zda osivo a sadba byly přezkoušeny na klíčivost a čistotu a zda se s osivovými (sadbovými) fondy řádně hospodaří; dále dbají i o to, aby těchto fondů nebylo použito k jiným účelům než osevu (výsadbě). Stejné povinnosti mají orgány a organizace, které řídí ostatní zemědělské organizace.

(1) Za účelem zvyšování hektarových výnosů jsou zemědělské organizace povinny provádět v obdobích, v rozsahu a způsobem, které určuje ministerstvo, plánovitou obměnu vlastních osivových a sadbových fondů.

(2) Potřebu osiv a sadby mimo plánovitou obměnu jsou všechny zemědělské organizace povinny si krýt z vlastních osivových (sadbových) fondů.

(3) Požadavky osiv a sadby pro plánovitou obměnu předkládají výrobní zemědělské správy a držitelé fondů osiv a sadby ministerstvu ve lhůtách jim určených.

(1) Škůdci a choroby rostlin a plevele uvedení v seznamech škůdců vnější karantény*) a v seznamech škůdců vnitřní karantény v příloze č. 1 se považují za zvlášť nebezpečné škůdce. Za zvlášť nebezpečné škůdce se považují též nekaranténní škůdci, uvedení v příloze č. 2, pokud došlo k jejich značnému přemnožení.

(2) Všechny osoby, které zjistily výskyt zvlášť nebezpečných škůdců nebo podezření z něho, jsou povinny hlásit to místnímu národnímu výboru. Místní národní výbor hlásí výskyt, popřípadě podezření z něho okresnímu národnímu výboru, výrobní zemědělské správě a krajské pobočce kontrolního ústavu; podle potřeby zašle krajské pobočce kontrolního ústavu vzorky škůdců, a to v obalech zabraňujících jejich rozšíření.

(3) Zvlášť nebezpeční škůdci uvedení v odstavci 1 jsou nakažlivými chorobami nebo škůdci užitkových rostlin podle § 192 trestního zákona.

(1) Pro účely prognózy výskytu škůdců, plánování a rozmístění prostředků na ochranu rostlin vede kontrolní ústav soustavnou mapovou evidenci o rozšíření škůdců a chorob rostlin a plevelů (dále jen „škůdci“), provádí prognózu jejich výskytu a sleduje jejich vývoj. Na základě této činnosti signalizuje podle potřeby termíny k zahájení a ukončení potřebných ochranných zásahů. Tyto termíny jsou pro ukládání a provádění zásahů závazné. Škůdce podléhající mapové evidenci, prognóze a signalizaci, jakož i organizaci těchto činností stanoví ministerstvo.

(2) Při činnosti podle odstavce 1 spolupracuje kontrolní ústav s národními výbory, výrobními zemědělskými správami a ostatními orgány a organizacemi řídícími zemědělské organizace, organizacemi pověřenými nákupem rostlinných výrobků, uživateli skladů rostlinných výrobků nebo výrobků rostlinného původu (dále jen „uživatelé skladů“), výzkumnými ústavy a jejich pracovišti a zemědělskými školami.

(1) Okresní národní výbory a místní národní výbory vedou podrobnou evidenci všech pozemků zamořených škůdci vnitřní karantény ve svých obvodech. Výrobní zemědělské správy vedou vlastní evidenci zamořených pozemků organizací, které řídí. Evidence musí obsahovat identifikaci zamořeného pozemku (podle honu, čísla parcely, popřípadě přesného místního označení), jméno jejího uživatele, druh škůdce a datum zjištění výskytu a jeho rozsah, karanténní opatření a jejich rozsah.

(2) Kontrolní ústav sestavuje podle požadavků ministerstva každý rok celostátní seznam obcí zamořených škůdci vnitřní karantény.

(1) Všichni uživatelé pozemků (i neobdělávaných) a uživatelé skladů jsou povinni chránit pozemky, porosty a sklady rostlinných výrobků a výrobků rostlinného původu před škůdci na vlastní náklad, vlastními prostředky, popřípadě i za použití služeb jiných specializovaných organizací na základě smlouvy s nimi sjednané.

(2) Ochrana pozemků, porostů a skladů rostlinných výrobků nebo výrobků rostlinného původu proti škůdcům spočívá zejména

(3) Všichni uživatelé pozemků a uživatelé skladů provádějí běžná ochranná opatření a speciální opatření, pokud k nim mají příslušná oprávnění.**) Provedení ochranných opatření, která si nemohou sami provést, objednávají si u strojních a traktorových stanic, popřípadě u jiných specializovaných organizací.

(4) Zemědělské organizace jsou povinny sestavovat každý rok na základě pokynů ministerstva plán ochrany rostlinné výroby, který tvoří součást jejich výrobně finančního plánu, a ustanovit osoby odpovědné za provádění ochrany.

(5) Zemědělské organizace jsou povinny se přesvědčit, zda opatření proti škůdcům prováděná strojními a traktorovými stanicemi, popřípadě jinými specializovanými organizacemi byla řádně podle příslušných pokynů a v rozsahu odpovídajícím smlouvě provedena. Pracovník ustanovený zemědělskou organizací (odstavec 4) je povinen sledovat i účinnost provedených zásahů.

(6) Uživatelé skladů vypracovávají každoročně plány preventivních asanačních opatření, která se provádějí podle směrnic vydaných ministerstvem ve spolupráci s Ústřední správou nákupu zemědělských výrobků. Asanační opatření provádějí uživatelé skladů sami, popřípadě na základě smlouvy sjednané s oprávněným asanačním podnikem.

(1) Národní výbory, především místní národní výbory kontrolují, zda a jak uživatelé pozemků (i neobdělávaných) provádějí ochranu pozemků, porostů a vlastních skladů proti škůdcům. Výrobní zemědělské správy koordinují plány ochrany proti škůdcům sestavené zemědělskými organizacemi jimi řízenými a kontrolují u nich provádění ochrany. Aby se zvýšila účinnost opatření plánovaných jimi řízenými organizacemi, mohou výrobní zemědělské správy navrhnout okresním národním výborům, aby uložily provedení obdobných opatření proti škůdcům i ostatním uživatelům pozemků. Výrobní zemědělské správy sestavují celookresní plán ochrany rostlin a seznámí s ním příslušného okresního hygienika.

(2) Za účelem zjištění výskytu nebo rozšíření zvlášť nebezpečných škůdců může okresní národní výbor po projednání s výrobní zemědělskou správou, popřípadě na její návrh nařídit individuální nebo hromadné jejich vyhledávání. Individuální vyhledávání škůdců provádí uživatel pozemků; do hromadných akcí mohou být zapojeni podle předpisů o občanské pracovní pomoci*) i ostatní občané.

(3) Vyskytnou-li se škůdci v nebezpečném rozsahu nebo je-li důvodná obava před jejich nebezpečným rozšířením, může okresní národní výbor po projednání s výrobní zemědělskou správou, popřípadě na její návrh nařídit účinná hromadná opatření. Náklady těchto hromadných opatření v jednotlivých obcích rozvrhne místní národní výbor na jednotlivé uživatele pozemků podle výměry ošetřené plochy.

(1) Zásady zkoušení a povolování chemických přípravků na ochranu rostlin stanoví československá státní norma 46 5890.

(2) Výrobci chemických přípravků jsou povinni zkoušet vlastnosti každé partie přípravků v rozsahu stanoveném v povolení ministerstva a technickými podmínkami a podávat kontrolnímu ústavu měsíční hlášení o vyrobených přípravcích. Výrobci jsou povinni vést přehled o expedici jednotlivých partií podle pokynů ministerstva.

(3) Výrobce je povinen umožnit pracovníkům kontrolního ústavu dohled na výrobu, balení, uskladnění, expedici a na zkoušky prováděné jeho vlastními složkami.

(4) Kontrolu uskladněných chemických přípravků provádí pravidelně kontrolní ústav v případné spolupráci s orgány ministerstva zdravotnictví a ministerstva vnitra.

(1) Zkoušení mechanizačních prostředků na ochranu rostlin se skládá z technické zkoušky, kterou provádí Státní zkušebna zemědělských a lesnických strojů v Řepích u Prahy, a ze zkoušek biologické účinnosti a agrotechnické vhodnosti, které provádí kontrolní ústav.

(2) Mechanizační prostředky na ochranu rostlin mohou být vyráběny, dováženy a uváděny do oběhu pouze po povolení ministerstva, vydaném na základě závěrečné zprávy vypracované oběma zkušebními složkami a na základě schválených technických podmínek.

(3) Výrobce je povinen dodat každý nový typ stroje před zavedením jeho sériové výroby s výsledky továrních zkoušek, návodem na obsluhu a návrhem technických podmínek ke zkouškám (odstavec 1). Mechanizační prostředky, které zjevně neodpovídají platným agrotechnickým podmínkám, mohou být výrobci vráceny bez provedení zkoušky.

(4) Uživatelé strojů nesmějí na mechanizačních prostředcích na ochranu rostlin provádět jakékoliv opravy ovlivňující nepříznivě výkon, jakost a bezpečnost práce. Pracovníci provádějící kontrolu mají právo uložit odpovědným pracovníkům, aby vyřadili z provozu všechny mechanizační prostředky, které neodpovídají technickým podmínkám. Uživatelé mechanizačních prostředků jsou zodpovědni za dodržování předpisů výrobce o správě, údržbě, obsluze a uložení strojů.

(1) Chemické přípravky na ochranu rostlin, které neodpovídají podmínkám stanoveným v povolení, a přípravky neúčinné musí být zneškodněny podle pokynů vydaných ministerstvem v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a vnitra.

(2) Uživatelé přípravků na ochranu rostlin jsou povinni dodržovat ochranné lhůty mezi posledním ošetřením a sklizní nebo manipulací s ošetřenými rostlinami stanovené ministerstvem. Pozemky a porosty na nich ošetřené některými chemickými přípravky podléhají evidenci v případech, které stanoví zvláštní pokyny ministerstva vydané v dohodě s ministerstvem zdravotnictví. Evidenci vedou zemědělské organizace.

(3) Pokyny ministerstva vydané ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví stanoví podle jednotlivých druhů mechanizačních prostředků na ochranu rostlin způsob ochrany porostů sousedících s porosty ošetřovanými proti zasažení chemickými přípravky, a to v těch případech, kdy může být ohroženo zdraví lidí nebo hospodářských zvířat.

(4) Používání prostředků na ochranu rostlin se řídí pokyny o bezpečnosti při práci s prostředky na ochranu rostlin vydanými ministerstvem ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví.

(5) Ochrana včel, ryb a vod při používání prostředků na ochranu rostlin se řídí zvláštním předpisem.*)

(1) Pokud předpisy o hospodaření s obaly při oběhu zboží nestanoví něco jiného, musí být obaly od chemických prostředků z místa hubení škůdců odstraněny a zničeny (spáleny, zakopány apod.). Obaly a zbytky chemických prostředků nesmějí být vhazovány do vod a studní ani zneškodňovány v jejich blízkosti.

(2) Stroje, nářadí, ochranné pomůcky použité k hubení škůdců, jakož i dopravní prostředky a zařízení určené k dopravě chemických prostředků nesmějí být omývány ani vyplachovány ve vodách ani v místech, odkud by do nich mohly být spláchnuty.