o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků

(1) Ustanovení tohoto zákona o zaměstnancích platí přiměřeně pro učně a domácké dělníky.

(2) Službou v branné moci se podle tohoto zákona rozumí každá služba podle branného zákona vyjma službu vojenských osob z povolání a službu příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve vojsku.

(3) Vláda stanoví nařízením,

(1) Zaměstnavatel nemůže v ochranné době (§ 4) rozvázat s právním účinkem pracovní poměr se zaměstnancem povolaným k službě v branné moci.

(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí:

(3) Výpověď daná zaměstnavatelem před ochrannou dobou tak, že by výpovědní lhůta skončila za jejího běhu, je sice platná, avšak výpovědní lhůta v takovém případě končí teprve uplynutím ochranné doby podle § 4 odst. 2 a 3.

(1) Ochranná doba počíná dnem, kdy byl zaměstnanci doručen povolávací rozkaz nebo kdy byla uveřejněna vyhláška obsahující hromadný povolávací rozkaz, nejdříve však 3 měsíce přede dnem stanoveným k nastoupení služby.

(2) Ochranná doba končí uplynutím 14 dnů po skončení služby v branné moci. Brání-li zaměstnanci po skončení této služby v nastoupení práce důležitá příčina, kterou nezavinil úmyslně ani hrubou nedbalostí, končí ochranná doba uplynutím 14 dnů po pominutí důležité příčiny, nejpozději však uplynutím 6 měsíců po skončení služby v branné moci. Brání-li však zaměstnanci v nastoupení práce nemoc způsobená nebo zhoršená touto službou nebo úraz utrpěný jejím výkonem a zaměstnanec tuto nemoc nebo úraz nezavinil úmyslně ani hrubou nedbalostí, a osvědčí-li úřední lékař před uplynutím uvedených 6 měsíců, že zaměstnanec bude schopen konat práci v svém dosavadním zaměstnání nejpozději do dalších 6 měsíců, končí ochranná doba nejpozději uplynutím 1 roku po skončení služby v branné moci.

(3) Zaměstnanec, který pro důležitou příčinu uvedenou v odstavci 2 nemůže nastoupit práci, je povinen to oznámit bez zbytečného průtahu svému zaměstnavateli. Nesplní-li tuto povinnost, končí ochranná doba uplynutím 14 dnů ode dne skončení služby v branné moci.

(1) Zaměstnanec je po skončení služby v branné moci povinen nastoupit práci v svém dosavadním zaměstnání bez zbytečného průtahu, nejpozději však

(2) Bližší úpravu provede vláda nařízením.

(1) Za dobu, po kterou zaměstnanec vykonává službu v branné moci, a po jejím skončení až do dne nastoupení práce nepříslušejí mu od zaměstnavatele vyjma mzdu uvedenou v § 7 žádné jiné peněžité požitky podle dosavadních předpisů.

(2) Po dobu uvedenou v odstavci 1 přísluší zaměstnanci z naturálních požitků toliko byt; pokud ho po uvedenou dobu používá sám nebo jeho rodinní příslušníci, přísluší mu také otop a světlo.

(1) O zabezpečení povolaných osob v případě nemoci a mateřství platí všeobecné předpisy o vojenské nemocenské péči, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Osoby, které byly v den před nastoupením služby v branné moci (§ 2 odst. 2) povinně pojištěny pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění, nemají po dobu vykonávání této služby nárok na dávky nemocenského pojištění podle uvedeného zákona.

(3) Po skončení služby v branné moci mají osoby uvedené v odstavci 2 nárok na nemocenské dávky jen podle zákona o národním pojištění, a to i v tom případě, vznikla-li skutečnost zakládající tento nárok během uvedené služby.

(4) Nárok na nemocenské dávky jen podle zákona o národním pojištění mají také osoby, u nichž zanikly předpoklady pro povinné nemocenské pojištění v době od počátku ochranné doby (§ 4 odst. 1) do 6 týdnů po skončení služby v branné moci, vznikla-li skutečnost zakládající tento nárok během uvedené služby nebo do 6 týdnů po jejím skončení.

(5) Nedotčeny zůstávají nároky na dávky, které mají podle § 5 odst. 2 zákona o vojenské nemocenské péči po skončení služby v branné moci osoby, jež před nastoupením této služby nepodléhaly povinnému pojištění pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění a které nemají nárok na zaopatření podle předpisů o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce.

(1) Pokud nelze stanovit u osob uvedených v § 12 odst. 3 a 4 vyměřovací základ pro dávky nemocenského pojištění podle příznivějších obecných ustanovení zákona o národním pojištění, stanoví se podle příjmu stejně starého zaměstnance přibližně stejného druhu zaměstnání a se stejnou základní mzdou.

(2) Pro národní pojištění důchodové se doba vykonávání služby v branné moci posuzuje vždy jako doba náhradní podle zákona o národním pojištění (§ 61 odst. 2 písm. b) a § 71 odst. 3 a 5 téhož zákona).

(1) Vláda stanoví nařízením, které osoby konající služby v branné moci nebo jiné služby v zájmu obrany státu a které nejsou podle dosavadních předpisů účastny vojenské nemocenské péče, stávají se jejími účastníky a jak se upraví jejich národní pojištění.

(1) Rodinným příslušníkům osob, na něž se vztahují ustanovení § 12, kteří nemají v případě nemoci a mateřství nárok na dávky ze svého pojištění, poskytuje Ústřední národní pojišťovna dávky nemocenského pojištění podle ustanovení zákona o národním pojištění o dávkách rodinným příslušníkům.

(2) Zemře-li rodinný příslušník některé z osob uvedených v § 12, poskytne Ústřední národní pojišťovna pohřebné podle § 49 zákona o národním pojištění.

(3) Dávky podle odstavců 1 a 2 se poskytují po dobu, po kterou osoby uvedené v § 12 mají nárok na nemocenské dávky podle zákona o vojenské nemocenské péči nebo podle zákona o národním pojištění.

(4) Vláda stanoví nařízením, kdy ustanovení tohoto paragrafu platí také pro rodinné příslušníky osob uvedených v § 14 odst. 1.

(5) Rodinnými příslušníky podle čtvrté části tohoto zákona se rozumějí osoby, které se pokládají za rodinné příslušníky podle zákona o národním pojištění.

(1) Za osoby uvedené v § 12 odst. 2 a za osoby, které v den před nastoupením služby v branné moci byly povinně pojištěny pouze v důchodovém pojištěním podle zákona o národním pojištění, neplatí se po dobu vykonávání této služby pojistné podle uvedeného zákona. Plátce pojistného je povinen ohlásit příslušné okresní národní pojišťovně nastoupení a ukončení pojištěncovy služby v branné moci.

(2) Vláda stanoví nařízením, zda, po případě v jakém rozsahu platí ustanovení odstavce 1 obdobně pro úpravu provedenou podle § 14 odst. 1 a podle § 15 odst. 4.