kterou se provádějí některá ustanovení zákona o náhradách při úrazech a nemocech z povolání — znění k 30.01.1962 – 31.01.1962

VYHLÁŠKA

Ústřední rady odborů, ministerstva zdravotnictví a Státního úřadu sociálního zabezpečení

ze dne 9. ledna 1962,

kterou se provádějí některá ustanovení zákona o náhradách při úrazech a nemocech z povolání

Ústřední rada odborů, ministerstvo zdravotnictví a Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány stanoví podle § 12 odst. 1 a § 30 odst. 1 a 2 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při úrazech a nemocech z povolání (dále jen „zákon“):

Oddíl první

Výkon zaměstnání a přímá souvislost s ním

(K § 1 zákona)

§ 1

(1) Výkonem zaměstnání je výkon práce, který vyplývá z obsahu pracovního závazku pracovníka. Výkonem zaměstnání je také jiná činnost, konaná pro podnik, zejména činnost vykonávaná na příkaz podniku, na podnět společenské organizace v závodě, na podnět spolupracovníků, popřípadě i činnost vykonávaná z vlastní iniciativy, pokud k ní pracovník nepotřebuje zvláštního oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu podniku. Výkonem zaměstnání na pracovní cestě je taková činnost, která je předmětem pracovní cesty nebo která svým druhem a zaměřením souvisí s předmětem a účelem pracovní cesty anebo je konána ve prospěch podniku. Pracovní cestou je cesta konaná na příkaz podniku z místa pravidelného pracoviště pracovníka nebo jeho bydliště do místa, které není jeho pravidelným pracovištěm, a zpět.

(2) V přímé souvislosti s výkonem zaměstnání je příprava k výkonu práce a všechny úkony potřebné k výkonu práce anebo obvyklé během práce (například svačiny), jakož i nutné úkony po skončení práce, například umývání v umývárně, oblékání v šatně, cesta do místa hromadného závodního stravování v prostorách podniku a stravování v něm. Je-li toto místo mimo prostor podniku, platí to obdobně, pokud jde o stravování v rámci pracovníkovy pracovní doby. V přímé souvislosti s výkonem zaměstnání není však cesta z bydliště k místu vstupu do podniku a zpět, v zemědělských závodech cesta z bydliště na určené pracoviště nebo určené shromaždiště.

(3) V přímé souvislosti s výkonem zaměstnání je i výkon činnosti, která napomáhá k plnění politických, hospodářských a sociálních úkolů podniku, například výkon funkce člena orgánu základní organizace Revolučního odborového hnutí. Za těchto podmínek je v přímé souvislosti s výkonem zaměstnání i školení organizované vedením podniku nebo společenskou organizací v podniku, popřípadě nadřízeným orgánem podniku nebo školení pro funkcionáře společenské organizace v podniku, organizované vyšším orgánem této organizace, kterým se sleduje zvyšování politické a odborné připravenosti pracovníků, jakož i cesta na takové školení a zpět.

Oddíl druhý

Náhrada ušlého výdělku a náhrada pozůstalým

§ 2

Původní výdělek

(1) Při výpočtu náhrady ušlého výdělku podle dalších ustanovení této vyhlášky se vychází z čistého výdělku, kterého poškozený dosahoval před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „původní výdělek“). Původní výdělek se vypočte tak, že se z hrubého výdělku zúčtovaného za posledních 12 kalendářních měsíců před úrazem zjistí průměrný měsíční hrubý výdělek a odečte se od něho daň ze mzdy podle sazby příslušné pro pracovníka ve mzdovém období, v němž vznikla pracovní neschopnost z důvodů pracovního úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „pracovní úraz“). K jednorázovým odměnám se přitom nepřihlíží. Pokud je původní výdělek základem pro výpočet náhrady ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti, nepřihlíží se u pracovníků konajících v době pracovního úrazu práce zařazené podle předpisů o sociálním zabezpečení do I. pracovní kategorie k částce přesahující 2200 Kčs měsíčně, u pracovníků konajících práce zařazené do II. pracovní kategorie k částce přesahující 1800 Kčs měsíčně a u pracovníků konajících práce zařazené do III. pracovní kategorie k částce přesahující 1600 Kčs měsíčně.

(2) Netrval-li pracovní poměr poškozeného v den pracovního úrazu celou uvedenou dobu, vypočte se původní výdělek z hrubého výdělku zúčtovaného v době ode dne vzniku pracovního poměru do konce kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, v němž pracovník byl uznán neschopným práce z důvodů pracovního úrazu. Netrvalo-li zaměstnání ještě celý kalendářní měsíc, bere se za základ výpočtu původního výdělku průměrný hrubý výdělek, jehož dosáhli v době 3 kalendářních měsíců před pracovním úrazem pracovníci vykonávající v podniku stejnou práci nebo práci téhož druhu odpovídající kvalifikaci poškozeného pracovníka před pracovním úrazem.

(3) Došlo-li v době uvedené v předchozích odstavcích k trvalé změně základní mzdy pracovníka, přihlíží se při výpočtu původního výdělku jen k době po této změně; přitom se použije obdobně ustanovení odstavce 2.

(4) U pracovníka, který část doby uvedené v předchozích odstavcích nepracoval proto, že byl na dovolené nebo pro důležité překážky v práci, se při výpočtu původního výdělku nepřihlíží k době, v níž z uvedených důvodů nepracoval, ani k náhradám mzdy, které mu byly za uvedenou dobu vyplaceny.

(5) Jestliže pracovník byl v době pracovního úrazu se souhlasem podniku, v němž má své hlavní zaměstnání, alespoň 6 měsíců ve vedlejším zaměstnání nebo po tuto dobu pracoval v jednotném zemědělském družstvu, zahrnuje se do původního výdělku i průměrný čistý výdělek z takové činnosti.

(6) Utrpěl-li pracovník pracovní úraz ve vedlejší činnosti, zahrnuje se do původního výdělku i průměrný čistý výdělek z hlavního zaměstnání.

§ 3

Výpočet náhrady ušlého výdělku po dobu pracovní neschopnosti

(K § 5 zákona)

Při výpočtu náhrady ušlého výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se vychází z rozdílu mezi původním výdělkem a nemocenským, které mu podle zákona náleží.

§ 4

Umísťování poškozeného pracovníka

(K § 6 zákona)

(1) Povinnost podniku postarat se o umístění poškozeného trvá až do doby, kdy pracovníku byl přiznán invalidní nebo starobní důchod.

(2) Povinnost postarat se o umístění poškozeného má podnik i v případě, kdy poškozenému byl odňat invalidní důchod, který pobíral následkem pracovního úrazu, nebo tento důchod byl pozměněn na částečný invalidní důchod při pracovním úrazu. Tuto povinnost má též k poživateli starobního důchodu, který utrpěl pracovní úraz po přiznání starobního důchodu, nejdéle však do 70 let jeho věku.

(3) Jestliže poškozený pro zhoršení svého zdravotního stavu následkem pracovního úrazu nemůže nadále zastávat místo, které mu podnik odpovídající za toto ublížení na zdraví opatřil, je tento podnik povinen opatřit mu jiné místo odpovídající podmínkám uvedeným v § 6 zákona.

Náhrada ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti

(K § 7 a 8 zákona)

§ 5

Výpočet náhrady ušlého výdělku

(1) Náhrada ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 7 zákona) činí rozdíl mezi původním výdělkem pracovníka a jeho čistým výdělkem po skončení pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu (dále jen „výdělek po pracovním úrazu“) s připočtením případného částečného invalidního důchodu při pracovním úrazu. Náhrada spolu s výdělkem poškozeného a s případným částečným invalidním důchodem při pracovním úrazu nesmí však činit více, než by činil invalidní důchod pracovníka v nejvyšší výměře podle předpisů o sociálním zabezpečení (zaopatření), určený ke dni pracovního úrazu; toto omezení neplatí, jestliže původní výdělek je alespoň o 10 % vyšší než invalidní důchod v nejvyšší výměře.^*) Ke snížení důchodů podle předpisů o sociálním zabezpečení se nepřihlíží.

(2) Byl-li pracovník pro ohrožení nemocí z povolání převeden na jinou práci a nemoc z povolání byla zjištěna teprve po tomto převedení, je rozhodujícím dnem pro stanovení náhrady podle odstavce 1 den tohoto převedení, je-li to pro pracovníka výhodnější.

(3) Ode dne, kdy poškozenému po pracovním úrazu byl přiznán starobní nebo invalidní důchod, náleží mu náhrada ve výši odpovídající průměrně vyplácené náhradě ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti za posledních 12 kalendářních měsíců před tímto dnem a byla-li vyplácena jen po kratší dobu, za tuto dobu; náhrada však nepřísluší, jestliže průměrný roční výdělek, který je podle předpisů o sociálním zabezpečení (zaopatření) základem pro stanovení výše starobního nebo invalidního důchodu, je stejný nebo vyšší než hrubý výdělek, který byl základem pro výpočet původního výdělku poškozeného pracovníka (§ 2).^**)

(4) Nemůže-li podnik sám zjistit průměrný roční výdělek pracovníka podle předpisů o sociálním zabezpečení, požádá o jeho sdělení Státní úřad sociálního zabezpečení.

§ 6

Výdělek po pracovním úrazu

(1) Výdělek poškozeného po pracovním úrazu se stanoví průměrnou částkou zjištěnou z čisté mzdy poškozeného za 3 kalendářní měsíce po skončení pracovní neschopnosti pro úraz; přitom se nepřihlíží k jednorázovým odměnám. Dojde-li později ke změně výdělku poškozeného, stanoví se na návrh podniku nebo poškozeného výdělek po pracovním úrazu znovu, jestliže průměrná částka za poslední 3 kalendářní měsíce se od předchozí liší alespoň o 5 %.

(2) Jestliže podnik, který je povinen náhradu poskytovat, prokáže, že poškozený svou vinou dosahuje v zaměstnání nižší výdělek než jakého dosahují průměrně pracovníci vykonávající v podniku stejnou práci nebo práci téhož druhu, odpovídající kvalifikaci poškozeného pracovníka před pracovním úrazem, vychází se při výpočtu náhrady ušlého výdělku z výdělku, kterého tito pracovníci průměrně dosahují.

(3) Sníží-li se poškozenému jeho výdělek po pracovním úrazu z důvodů, které nesouvisí s jeho zdravotním stavem následkem pracovního úrazu (například při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, změně místa z rodinných důvodů, změně mzdových podmínek), nepřihlíží se při výpočtu náhrady ušlého výdělku k tomuto snížení a vychází se z čistého výdělku, kterého poškozený dosahoval v posledních 3 kalendářních měsících před touto změnou.

§ 7

Invalidní důchod

Invalidní důchod podle § 8 zákona vyměří orgán sociálního zabezpečení na základě dokladu o odpovědnosti podniku za pracovní úraz, kterým je prohlášení podniku o uznání této odpovědnosti, dohoda mezi podnikem a poškozeným nebo pravomocné rozhodnutí rozhodčího orgánu nebo soudu.

§ 8

Náhrada ušlého výdělku v některých zvláštních případech

(1) Jestliže původní výdělek pracovníka, který se stal po pracovním úrazu invalidním, je alespoň o 10 % vyšší než invalidní důchod v nejvyšší výměře, náleží pracovníkovi od podniku, který za pracovní úraz odpovídá, náhrada ve výši rozdílu mezi původním výdělkem a invalidním důchodem v nejvyšší výměře; k případnému snížení tohoto důchodu se nepřihlíží.^*)

(2) Stal-li se pracovník invalidním nebo částečně invalidním po pracovním úraze, který utrpěl do 5 let po skončení výchovy k povolání v učebním poměru nebo po absolvování všeobecně vzdělávací, odborné nebo vysoké školy, přísluší mu od podniku, který za pracovní úraz odpovídá, náhrada. Náhrada činí rozdíl mezi invalidním důchodem pracovníka v nejvyšší výměře, popřípadě mezi výdělkem poškozeného po pracovním úraze s připočtením případného částečného invalidního důchodu při pracovním úrazu a průměrným čistým výdělkem omezeným podle § 2 odst. 1, kterého v době 3 měsíců před pracovním úrazem dosáhli pracovníci vykonávající v podniku stejnou práci nebo práci téhož druhu, odpovídající kvalifikaci poškozeného pracovníka před pracovním úrazem.

§ 9

Pracovníkovi, který pracovní úraz utrpěl v sezónním zaměstnání nebo v zaměstnání sjednaném na dobu přechodné potřeby, náleží po skončení jeho pracovní neschopnosti ode dne, kdy měl jeho pracovní poměr skončit, náhrada ušlého výdělku jen do částky odpovídající invalidnímu důchodu v nejvyšší výměře; toto omezení však neplatí, lze-li podle okolností důvodně předpokládat, že by poškozený byl i dále trvale zaměstnán.

§ 10

(1) Utrpí-li pracující poživatel starobního důchodu pracovní úraz, který nezpůsobí jeho invaliditu, bere se za základ pro stanovení výše náhrady jen jeho výdělek po přiznání starobního důchodu.

(2) Náhrada ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 5) se v tomto případě poskytuje, pokud poškozený sám nepřestal být zaměstnán z důvodů, které nesouvisí s jeho pracovním úrazem, jinak nejdéle do 70 let jeho věku.

§ 11

Výplata náhrady ušlého výdělku

Náhradu ušlého výdělku po pracovním úrazu vyplácí podnik pravidelně jednou měsíčně.

§ 12

Náhrada škody pozůstalým

(K § 10 zákona)

(1) Náklady pohřbu jsou zejména náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, smuteční oznámení, jedna třetina skutečných nákladů na smuteční ošacení, dále výlohy cestovní, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravy hrobu. Nahrazují se jen náklady přiměřené; náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky nesmí přesáhnout částku 5000 Kčs.

(2) Podnik hradí náklady tomu, kdo je vynaložil. Náklady na smuteční ošacení a cestovní výlohy se však nahrazují jen nejbližším příslušníkům rodiny a domácnosti zemřelého.

§ 13

Jednorázové odškodnění pozůstalým, kteří mají nárok na důchody pozůstalých (§ 10 odst. 3 zákona), poskytne podnik na základě dokladů o přiznání důchodů pozůstalých.

§ 14

(1) Jestliže pracovník následkem pracovního úrazu zemřel, náleží osobám, pokud nemají nárok na důchody pozůstalých, náhrada toho, co jim ušlo, jestliže byly na výdělek zemřelého odkázány svou výživou a jejich výživu nelze dostatečně zabezpečit; náhrada proto nepřísluší osobám, které si mohou svou výživu zabezpečit samy ze svého pracovního příjmu.

(2) Jestliže výživu pozůstalých mohou zajistit též osoby, které mají vůči nim zákonnou vyživovací povinnost, poskytne se náhrada jen do výše odpovídající částce, kterou by zemřelý byl povinen pozůstalým poskytovat.

(3) Výše náhrady se určí podle počtu oprávněných osob a podle stupně jejich potřebnosti tak, aby náhrada, kterou podnik všem oprávněným poskytne, nečinila celkem více než 1600 Kčs měsíčně.

Způsob a rozsah náhrady škody ostatních osob

(K § 11 a 12 zákona)

§ 15

Pro náhradu škody ostatním osobám, které na ni mají podle zákona nárok, platí odchylky uvedené v dalších ustanoveních této vyhlášky.

§ 16

Členové JZD

(1) Při výpočtu náhrady ušlého výdělku člena jednotného zemědělského družstva a osob, které v družstvu trvale pracují a nejsou k družstvu v pracovním poměru ani jeho členy, jako např. rodinní příslušníci člena družstva apod. (dále jen „člen družstva“), vychází se při určování jeho původního výdělku i jeho výdělku po pracovním úrazu z ročního příjmu člena družstva; při výpočtu náhrady po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě se nepřihlíží k částce ročního příjmu přesahující 19 200 Kčs.

(2) Původní výdělek u členů jednotných zemědělských družstev s peněžitým odměňováním se stanoví přiměřeně podle § 2. Základem pro stanovení původního výdělku u členů ostatních JZD je počet pracovních jednotek, které člen družstva odpracoval v kalendářním roce před pracovním úrazem; nepracoval-li z vážných důvodů po část této doby, je základem počet pracovních jednotek, které by byl odpracoval se zřetelem ke svým osobním schopnostem a pracovním možnostem družstva. Odměna za pracovní jednotku se stanoví každý rok ve výši odpovídající výši odměny za pracovní jednotky ostatních členů družstva. Náhrada ušlého výdělku se vyplácí do výroční členské schůze družstva zálohově, vyúčtování se provede současně s vyúčtováním odměn ostatním členům družstva.

(3) Při poskytování náhrady pozůstalým členům družstva se přihlédne nejdříve k pozůstalým dětem a manželce (družce) a potom k ostatním osobám odkázaným svou výživou na zemřelého. Výše náhrady se určí podle počtu oprávněných osob tak, aby náhrada, kterou jednotné zemědělské družstvo poskytne všem oprávněným, nečinila celkem více než 1600 Kčs měsíčně.

(4) Úraz, který se přihodil družstevníku při individuálním obhospodařování záhumenku nebo v přímé souvislosti s ním, není pracovním úrazem podle zákona.

§ 17

Učňové

(1) Učňům odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při výchově k povolání nebo v přímé souvislosti s ní, podnik, který výchovu učně prováděl v době pracovního úrazu. Vzniklo-li ublížení na zdraví v učňovské škole řízené a spravované národním výborem, odpovídá za škodu tento národní výbor.

(2) Učeň, který je v přípravném období pro pracovní úraz práce neschopným, má nárok na náhradu ušlého výdělku ve výši rozdílu mezi odměnou, která mu náleží podle zvláštních předpisů (včetně hodnoty ubytování a stravování poskytnutého zcela nebo zčásti bezplatně) a nemocenským.

(3) Učeň, který je v období odborného rozvoje pro pracovní úraz práce neschopným a nemůže proto v rámci odborného výcviku konat produktivní práce, má nárok na náhradu ušlého výdělku ve výši rozdílu mezi průměrným čistým měsíčním výdělkem, kterého při výkonu produktivních prací dosahují v podniku ostatní učňové téhož učebního oboru, a mezi nemocenským.

(4) Ode dne, kdy měla skončit výchova k povolání v učebním poměru, provede se nový výpočet náhrady ušlého výdělku uvedeného v odstavcích 2 a 3. Původním výdělkem je průměrný čistý výdělek, kterého dosáhli za dobu 3 kalendářních měsíců přede dnem, kdy měla skončit výchova učně k povolání, pracovníci vykonávající v podniku stejnou práci nebo práci téhož druhu, pro kterou byl učeň vychováván.

(5) Učeň, který následkem pracovního úrazu pobírá invalidní důchod při pracovním úrazu nebo částečný invalidní důchod při pracovním úrazu, má nárok ode dne, kdy by skončila jeho výchova k povolání v učebním poměru, na náhradu od podniku, který za pracovní úraz nebo nemoc z povolání odpovídá. Náhrada se poskytuje do výše původního výdělku stanoveného podle odstavce 4. Přitom se však nepřihlíží k výdělku přesahujícímu částky uvedené v § 2, odst. 1.

§ 18

Studenti vysokých škol, žáci základních devítiletých škol a středních škol

(1) Studentům a žákům odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při vyučování, při práci ve školní dílně nebo na školním pozemku nebo v přímé souvislosti s tím, příslušný národní výbor nebo vysoká škola.

(2) Studentům a žákům odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se přihodil při práci ve výrobě nebo při provozní praxi v podniku nebo v přímé souvislosti s tím, podnik, u něhož byli v době pracovního úrazu činni.

(3) Ode dne, kdy mělo skončit studium nebo školní docházka poškozeného žáka nebo studenta, má poškozený nárok na náhradu ušlého výdělku. Nárok na náhradu má v případě, že se stal následkem pracovního úrazu invalidním nebo částečně invalidním. Původní výdělek je průměrný čistý výdělek, kterého dosahují kvalifikovaní pracovníci v povolání, pro které se student nebo žák připravoval. U žáků základních devítiletých škol a středních všeobecně vzdělávacích škol se přihlédne k výsledkům studia, k duševním a tělesným možnostem žáka před pracovním úrazem; uváží se, v jakém povolání by se žák mohl uplatnit po skončení školní docházky, a vyjde se z čistého výdělku, kterého průměrně dosahují pracovníci tohoto povolání. Původní výdělek, pokud je základem pro výpočet náhrady ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti žáka nebo studenta nebo při invaliditě, nesmí přesahovat částku 1600 Kčs měsíčně.

§ 19

Učitelé

Učitelům, kteří vykonávají při organizovaném zvyšování své kvalifikace v podnicích výrobní praxi nebo se zúčastní výkonu odborné práce v podniku, odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem tento podnik.

§ 20

Členové výrobních družstev

Členům výrobních družstev odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při plnění členských povinností nebo v přímé souvislosti s tím, družstvo, jehož jsou členy.

§ 21

Příslušníci ozbrojených sil

(1) Příslušníkům československé lidové armády odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ní, ministerstvo národní obrany, příslušníkům vojsk ministerstva vnitra a bezpečnostních sborů ministerstva vnitra odpovídá ministerstvo vnitra.

(2) Základem výpočtu původního výdělku osob povolaných k službě v ozbrojených silách, jejichž pracovní poměr nebo členský poměr k družstvu trvá nebo výjimečně skončil v ochranné době, je průměrný čistý výdělek, kterého dosáhli pracovníci konající v podniku stejnou práci nebo práci téhož druhu jako poškozený pracovník, a to za dobu 3 kalendářních měsíců přede dnem pracovního úrazu.

(3) Při výpočtu náhrady ušlého výdělku u osob povolaných k službě v ozbrojených silách po skončení učebního poměru, postupuje se obdobně jako u učňů a u osob, které byly povolány k službě v ozbrojených silách po skončení studia, obdobně jako u studentů. Těmto osobám přísluší při invaliditě též náhrada poskytovaná učňům a studentům (§ 17 odst. 5, § 18 odst. 3).

§ 22

Funkcionáři národních výborů a společenských organizací, soudci a členové advokátních poraden

(1) Občanům, plnícím veřejné funkce pro národní výbory, odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při výkonu funkce nebo v přímé souvislosti s ním, příslušný národní výbor, funkcionářům společenské organizace, pokud nepůjde o případ § 1 odst. 3, tato organizace, soudcům místních lidových soudů zřízených na pracovišti, příslušný podnik, soudcům ostatních místních lidových soudů místní národní výbor, ostatním soudcům příslušný soud a členům advokátní poradny advokátní poradna, jejíž jsou členy.

(2) U občanů, kteří plní veřejnou funkci a nejsou z tohoto ani z jiného důvodu účastni důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření), je průměrným ročním výdělkem pro stanovení důchodu částka 9600 Kčs.

§ 23

Brigádníci

(1) Brigádníkem je pracovník, který dobrovolně, v rámci organizované akce, vypomáhá při plnění důležitých úkolů v obecném zájmu, aniž přitom jde o jeho obvyklé zaměstnání. Brigádníkem je také pracovník, který dočasně pomáhá v jednotném zemědělském družstvu s jeho vědomím.

(2) Brigádníkům odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při výkonu brigády nebo v přímé souvislosti s ním, organizace, pro kterou brigádník v době pracovního úrazu pracoval. Dobrovolná výpomoc (brigáda) organizovaná podnikem, závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí nebo orgánem jiné společenské organizace v podniku v rámci patronátní činnosti se však považuje za výkon zaměstnání; za škodu v tomto případě odpovídá podnik.

§ 24

Jiní pracovníci, kteří jsou činni pro socialistické organizace

(1) Nárok na náhradu škody podle zákona mají všichni pracovníci, kteří jsou činni pro socialistické organizace v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak není takto označen nebo nemá všechny náležitosti předepsané pro vznik pracovního poměru (například chybí souhlas závodního výboru). Za škodu jim v těchto případech odpovídá socialistická organizace, pro kterou byli v době pracovního úrazu činni.

(2) Nárok na náhradu škody podle zákona mají také příslušníci veřejných nebo závodních dobrovolných jednotek požární ochrany, kteří utrpí úraz při výkonu požární služby, jakož i osoby, které na výzvu místního národního výboru nebo velitele zásahu a podle jeho pokynů popř. s jeho vědomím osobně pomáhají při zásahu nebo při cvičení jednotky požární ochrany a přitom utrpí úraz. Příslušníkům závodních dobrovolných jednotek požární ochrany odpovídá v těchto případech podnik, u něhož je jednotka zřízena, příslušníkům ostatních dobrovolných jednotek požární ochrany příslušný místní národní výbor.

(3) Nárok na náhradu škody podle zákona mají dále i dobrovolní příslušníci civilní obrany, zdravotníci ČsČK, dárci krve, členové Horské služby, účastníci přípravy k obraně Československé socialistické republiky, pomocníci Veřejné bezpečnosti a Pohraniční stráže, dobrovolní spolupracovníci pečovatelské služby sociálního zabezpečení, jestliže utrpěli úraz při plnění úkolů souvisících s výkonem příslušné funkce nebo činnosti. Za škodu jim odpovídá socialistická organizace, pro kterou byli v době pracovního úrazu činni.

Oddíl třetí

Jednorázové úrazové odškodnění

(K § 9 zákona)

§ 25

(1) Jednorázové úrazové odškodnění se poskytuje pracovníku při pracovním úrazu jednak za vytrpěnou bolest (dále jen „bolestné“), jednak za ztížení společenského uplatnění.

(2) Lékař posoudí, zda jsou tu z hlediska anatomických nebo funkčních změn v organismu poškozeného předpoklady k poskytnutí jednorázového úrazového odškodnění a ohodnotí jednotlivé jeho složky počtem bodů podle tabulek připojených k této vyhlášce. Není-li uvedeno posuzované zranění nebo jeho následky v tabulkách, použije lékař sazeb na zranění (následky), s nimiž je lze v posuzovaných směrech nejspíše srovnávat.

(3) Jednorázovým úrazovým odškodněním se nehodnotí újmy na výdělku ani na výdělečné schopnosti.

Bolestné

§ 26

(1) Bolestné náleží, jestliže v organismu nastaly objektivně zjistitelné změny, které byly vyvolány úrazem a působí bolest při úrazu, při jeho léčení nebo při odstraňování jeho následků. Bolestné musí být přiměřené povaze zranění nebo u nemocí z povolání povaze poškození (dále jen „zranění“) a průběhu jejich léčení.

(2) Bolestným se nehodnotí:

a) jednoduché duševní reakce na postižení organismu, které vznikají úrazem a jsou přechodného rázu; hodnotí se však útrapy, které mají příčinu v organické poruše nervového ústrojí,

b) změny v organismu, které jsou tak krátkodobé, že je nelze léčit, popřípadě ani objektivně zjistit,

c) bolest budoucí (následná) a bolest vznikající ze změn již trvalých.

§ 27

Došlo-li po skončeném léčení k operaci, která má svou příčinu v původním zranění, náleží za tuto operaci nové bolestné jako za zranění, s kterým lze tuto operaci nejspíše srovnávat. Nejvyšší částky stanovené v § 31 nesmí však být ani z tohoto důvodu překročeny.

Náhrada za ztížení společenského uplatnění

§ 28

(1) Ztížení společenského uplatnění se odškodňuje, jestliže v organismu nastaly objektivně zjistitelné trvalé změny (anatomické nebo funkční), které mají nepříznivé důsledky pro běžné životní úkony poškozeného a pro uspokojení jeho obvyklých společenských potřeb. Náhrada za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřená povaze trvalých následků, a to v rozsahu, v jakém omezuje možnosti pracovníka uplatnit se v životě a ve společnosti.

(2) Náhradou za ztížení společenského uplatnění se nehodnotí:

a) poškození přechodného rázu, která vedou jen k dočasnému ztížení společenského uplatnění,

b) menší jizvy, drobné kosmetické vady a chorobné změny lehčího rázu, které nemohou vést k výraznějšímu omezení společenského uplatnění.

§ 29

(1) Ztížení společenského uplatnění ohodnotí lékař základním počtem bodů.

(2) Jestliže následky úrazu, které ztěžují společenské uplatnění poškozeného, je možno napravit nebo zlepšit jednoduchým a běžným lékařským zákrokem, který není nebezpečný ani příliš bolestivý, upozorní lékař poškozeného na vhodnost tohoto lékařského zákroku. Může tak učinit jen, je-li vhodnost lékařského zákroku potvrzena odborným oddělením příslušného lékařského oboru. V tomto případě uvede také lékař v posudku, jakému základnímu počtu bodů by pravděpodobně odpovídal stav poškozeného po provedeném zákroku.

§ 30

(1) Náhrada za ztížení společenského uplatnění se přiměřeně zvýší až do dvojnásobku částky odpovídající základnímu počtu bodů zjištěnému lékařem, a to podle předpokladů, které poškozený měl pro uplatnění v životě a ve společnosti a které jsou pro následky úrazu omezeny nebo ztraceny.

(2) Předpoklady podle odstavce 1 se rozumí zejména újma na možnostech volby povolání nebo dalšího sebevzdělání, újma na uplatnění v životě politickém, kulturním, sportovním a rodinném; přitom se hledí k tomu, zda jde o muže nebo ženu a v jakém věku byl pracovník postižen úrazem.

(3) Při projednávání výše náhrady za ztížení společenského uplatnění je podnik povinen zjistit, zda jsou splněny předpoklady uvedené v odstavci 2 a po projednání se závodním (místním) výborem základní organizace ROH (dále jen „závodní výbor“) určí, jaké zvýšení základního počtu bodů považuje za přiměřené; přitom přihlédne též k případnému upozornění lékaře podle § 29 odst. 2.

§ 31

Jednorázové úrazové odškodnění se hodnotí peněžitou částkou 10 Kčs za jeden bod. Celková výše jednorázového úrazového odškodnění poskytnutého poškozenému z jednoho úrazu nesmí přesáhnout 40 000 Kčs; z toho částka poskytovaná jako bolestné nesmí přesáhnout částku 12 000 Kčs, a to ani v případech uvedených v § 27. V případech zcela výjimečných, hodných mimořádného zřetele, může rozhodčí orgán nebo soud jednorázové úrazové odškodnění přiměřeně zvýšit, a to i nad uvedené nejvyšší výměry odškodnění.

§ 32

(1) O lékařské posouzení výše jednorázového úrazového odškodnění může žádat podnik, poškozený nebo závodní výbor; posudek vydaný k takové žádosti je bezplatný.

(2) Jednorázové úrazové odškodnění posuzují lékaři ústavů národního zdraví (příslušný dílenský nebo obvodní lékař), popřípadě jiných zdravotnických zařízení (ústavů železničního zdravotnictví, zařízení ministerstev vnitra a národní obrany), v nichž byl poškozený léčen; v závažných případech uvedených v tabulkách musí být posudek potvrzen odborným oddělením zdravotnického zařízení.

(3) Je-li poškozený léčen v nemocnici nebo v jiném lůžkovém zařízení ještě v době, kdy došla žádost o posudek, anebo byl-li léčen jen v takovém zařízení, podává posudek lékař nemocnice nebo jiného lůžkového zařízení. Při nemocech z povolání posuzuje jednorázové úrazové odškodnění výhradně lékař oddělení popřípadě kliniky nemocí z povolání příslušného ústavu národního zdraví.

(4) Zdravotnická zařízení, jež se podílela na léčení zraněného, jsou povinna posuzujícímu orgánu dodat potřebnou zdravotnickou dokumentaci a poskytnout potřebná vysvětlení.

§ 33

Posudek se vydává písemně. V posudku se uvede kromě osobních údajů o poškozeném též podrobně, jak se dospělo k závěru hodnocení. Opis posudku se připojí ke zdravotnické dokumentaci.

Oddíl čtvrtý

Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

§ 34

Součinnost závodních výborů při provádění zákona vykonávají u členů výrobních družstev komise péče o pracující, u členů jednotných zemědělských družstev komise pro otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, popřípadě sociální komise.

§ 35

(1) Ustanovení této vyhlášky platí i o nárocích na náhradu škody vzniklých v době od 1. ledna 1957 do 31. ledna 1962, pokud před 1. únorem 1962 nebylo o nich pravomocně rozhodnuto soudem nebo rozhodčím orgánem anebo pokud nedošlo k dohodě.

(2) Nedotčeny jsou předpisy, podle nichž Státní pojišťovna dává posuzovat náhradu škod při ublížení na zdraví nebo usmrcení jiným orgánům, než které jsou uvedeny v § 32.^*)

§ 36

(1) Výdělkem po pracovním úrazu se v případech uvedených v § 31 odst. 2 zákona rozumí průměrný měsíční čistý výdělek pracovníka bez přídavků na děti, vypočtený z výdělku za kalendářní rok 1961. Skončila-li však pracovní neschopnost pro pracovní úraz během roku 1961, vypočte se průměrný měsíční čistý výdělek jen z výdělku pracovníka ode dne skončení pracovní neschopnosti pro úraz do konce roku 1961.

(2) Podle průměrného měsíčního čistého výdělku zjištěného způsobem uvedeným v odstavci 1 budou vypláceny pracovníkovi dávky na úhradu budoucně ucházejícího výdělku až do 31. ledna 1963. V lednu 1963 a v lednu každého dalšího kalendářního roku bude prováděn nový přepočet těchto dávek, a to vždy na základě průměrného měsíčního čistého výdělku vypočteného z výdělku za předcházející kalendářní rok.

§ 37

Zrušují se směrnice Ústřední rady odborů č. 11/1957 Ú. l. pro projednávání pracovních úrazů a nároků na jejich odškodnění a vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 208/1958 Ú. l., o posuzování odůvodněnosti a přiměřenosti bolestného.^**)

§ 38

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. února 1962.

Předseda Ústřední rady odborů:

Zupka v. r.

Ministr zdravotnictví:

Plojhar v. r.

Předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení:

Erban v. r.

Tabulka č. 1

Příloha k vyhl. č. 7/1962

POSUZOVÁNÍ BOLESTNÉHO

A. Zásady

1. Bolestné náleží, jestliže v organismu nastaly objektivně zjistitelné změny, které byly vyvolány úrazem a působí bolest při úrazu, při jeho léčení nebo při odstraňování jeho následků.

2. V rámci bolestného se nehodnotí:

a) újmy, které jsou předmětem jiných složek náhrady škody, např. újma na výdělku se odškodňuje v rámci ušlého výdělku; bolest budoucí (následná) a bolest vznikající ze změn již trvalých se odškodňují jako ztížení společenského uplatnění, pokud mají takový vliv;

b) jednoduché duševní reakce na postižení organismu, které vznikají úrazem a jsou přechodného rázu, např. zármutek nad vlastním úrazem nebo úrazem jiné osoby, strach, úlek, obavy, děsivé sny; hodnotí se však útrapy, které mají příčinu v organické poruše nervového ústrojí;

c) krátkodobé změny v organismu, které nevyžadují léčení, popř. nejsou objektivně zjistitelné.

3. Bolestné musí být přiměřené povaze zranění nebo u nemocí z povolání povaze poškození (dále jen „zranění“) a průběhu jeho léčení. Tyto okolnosti je třeba pečlivě zjistit ve zdravotnické dokumentaci. Obě tato měřítka mají vyjádřit i rozdílnost bolesti podle osoby poškozeného; proto v rozmezí mezi dolní a horní hranicí sazby stanovené v tabulkách se přihlédne k celkovému stavu organismu v době zranění a v době léčení, k fyzickým útrapám a strastem z omezení pohybu, z bezmocnosti nebo z poruchy nervového ústrojí. Při komplikacích ztěžujících léčení a při jiných okolnostech zvyšujících bolestivost, zvyšuje se bolestné podle podmínek stanovených v odstavci 6 a 9.

4. Podle této tabulky se posuzuje bolestné také u nemocí z povolání a u akutních a subakutních otrav, které nezanechaly trvalé změny. V těchto případech hodnotí bolestné včetně závažnosti a celkového trvání bolesti v souvislosti s klinickým průběhem onemocnění lékař oddělení (ordinariátu, kliniky) nemoci z povolání. Při lehčím a kratším průběhu onemocnění stanoví lékař výši bolestného při dolní hranici rozmezí uvedeného v oddílu B, při těžším a delším průběhu při horní hranici.

5. Nevyskytuje-li se posuzované zranění v oddílu B, použije se sazby na zranění, s níž je lze po stránce bolesti nejspíše srovnat. Bolest do výše 10 bodů se nehodnotí.

6. Bolestné stanovené podle předchozích odstavců se zvyšuje:

a) až o polovinu, jestliže došlo k rané infekci (s výjimkou tetanu),

b) až o polovinu, jestliže jde o dislokovanou zlomeninu, u které bylo provedeno napravení (reposice) v celkovém nebo místním znecitlivění. Toto zvýšení lze uplatnit pouze jednou,

c) o jednu polovinu, jestliže povaha zranění si vyžádala bezprostřední chirurgický výkon. Za chirurgický výkon se nepokládají injekce, punkce kloubů, hrudníku a hlíz,

d) až na dvojnásobek, jestliže průběh (komplikace) léčení si vyžádá pozdější operační výkon.

7. Bolestné stanovené podle odstavců 1-5 se snižuje u zlomenin na polovinu sazby stanovené v tabulce, jde-li o neúplné zlomeniny.

8. Utrpěl-li poškozený jedno zranění uvedené v tabulce, nebo hodnocené podle odstavce 5 zásad, provede se ohodnocení plnou sazbou.

Utrpěl-li poškozený současně více zranění uvedených v tabulce nebo hodnocených podle odstavce 5 zásad, počítá se zranění, ohodnocené nejvyšším počtem bodů, plnou sazbou a součet sazeb za ostatní zranění se přičítá 3/4. Jde-li však o další zranění, které podle tabulky je zahrnuto v pojmu základního zranění, nehodnotí se toto zranění zvláště.

9. Posuzující lékař je oprávněn s ohledem na zvláštní okolnosti, jako jsou opětované transfuse a infuse, nebo na komplikace, jako jsou záněty žil, proleženiny, záněty plic apod., odchýlit se nejvýše o ± 20 % od hodnocení vypočítaného podle předchozích odstavců.

10. Dojde-li až po skončení léčení k operaci, která má příčinu v původním zranění, např. ke korekční operaci, posoudí lékař po stránce bolesti tuto operaci jako zranění, jemuž svou povahou odpovídá tato operace.

11. Posudek, kterým se bolestné hodnotí více než 300 body, nebo se zvyšuje podle ustanovení odstavce 6, lze vydat pouze, byl-li potvrzen odborným oddělením příslušného lékařského oboru. Totéž platí, jde-li o vnitřní zranění, např. krvácení do mozku nebo do míchy, poranění plic, ledvin.

12. Posudek o bolestném se vydává písemně na zavedeném tiskopisu. Jeho opis se přiloží ke zdravotnické dokumentaci postiženého. V posudku je nutno uvést kromě jména a osobních údajů postiženého stručný nález, způsob, jímž lékař dospěl k celkovému počtu bodů - jednotlivé diagnózy pokud možno bez použití latinských názvů a stručné hodnocení nálezu, dále zda zraněný je vyléčen zcela nebo zda má následky.

B. Sazby pro hodnocení

Hlava
1.	Zlomenina spodiny lební podle rozsahu a lokalizace	140-230
2.	Zlomenina kostí klenby lební (čelní, temenní, týlní, spánková), bez průvodných stavů (otřes mozku, krvácení nitrolební) za každou kost	50
3.	Zlomenina očnice	80
4.	Zlomenina horní čelisti jednostranná	80
5.	Zlomenina Le Fort I.	120
6.	Zlomenina Le Fort II.	160
7.	Zlomenina Le Fort III.	200
8.	Zlomenina nosních kůstek nebo přepážky nosní	20
9.	Zlomenina dolní čelisti jednostranná	80
10.	Zlomenina dolní čelisti oboustranná	120
11.	Vymknutí dolní čelisti	30
12.	Vyražení
	1-2 zubů	20
	3-5 zubů	40
	6-9 zubů	60
	více než 9 zubů	80
13.	Uvolnění zubů s pevnou nesnímatelnou fixací (viz položka 12)
14.	Oděrky většího rozsahu spolu s větším pohmožděním a následnými krevními výrony v obličeji nebo ve vlasaté části hlavy	15- 20
15.	Otřes mozku I.stupně	35
	II.stupně	55- 85
	III.stupně	85-120
16.	Pohmoždění mozku podle závažnosti	55-190
17.	Krvácení nad tvrdou plenou mozkovou (epidurální)	85
18.	Krvácení pod tvrdou plenou mozkovou (subdurální)	85
19.	Krvácení pod pavučnicí (subarachnoidální)	80-120
20.	Krvácení nitromozkové	55-190
21.	Ztráta boltce ušního	50
22.	Natržení boltce ušního	15
23.	Poranění bubínku	20
24.	Poranění bubínku s následným zánětem středoušním	50
25.	Tržná rána hlavy	15- 25
26.	Skalpace hlavy	55- 80
27.	Poranění vedoucí k traumatické poruše lícního nervu	30 -40
28.	Poranění vedoucí k traumatické neuralgii trojklanného nervu	60-180
29.	Tržná rána obličeje	15- 25
30.	Tržná rána jazyka chirurgicky ošetřená	15- 25
31.	Poranění víčka	15- 25
32.	Popálení víčka II. a III.stupně	30- 40
33.	Cizí těleso uvnitř oka	35- 50
34.	Cizí těleso v rohovce s následnou infiltrací	20
35.	Popálení rohovky	25- 35
36.	Rána pronikající do sklivce	60
37.	Rána rohovky s proděravěním a výhřezem duhovky	85-150
38.	Plazivý poúrazový vřed	55- 80
39.	Pohmoždění oka s nitroočním krvácením	60- 75
40.	Odchlípení sítnice poúrazové	80-100
41.	Poranění oka vyžadující jeho vyjmutí ihned po úraze (včetně operace)	120
42.	Poranění obou očí vyžadující vyjmutí ihned po úraze (včetně operace)	300
43.	Oslnění elektrickým obloukem (elektrická oftalmie)	15
Krk a trup
44.	Zlomenina jazylky	30
45.	Perforace jícnu	100-150
46.	Perforující rána hrtanu nebo průdušnice	85-110
47.	Kompresivní zlomenina těla jednoho obratle se snížením přední části těla nejvýše o jednu třetinu	100
48.	Kompresivní zlomenina těla jednoho obratle se snížením přední části těla více než o jednu třetinu a zlomeniny kominutivní	150
49.	Zlomenina těla každého dalšího obratle	20
50.	Zlomenina kosti křížové	50
51.	Zlomenina kostrče	30
52.	Zlomenina trnu, oblouku nebo jednoho příčného výběžku	35
53.	Zlomenina více příčných výběžků	70
54.	Zlomenina kloubních výběžků	70
55.	Vymknutí obratle bez neurologických příznaků	150
	Zlomeniny obratlů nebo jejich částí a luxace a poškození ploténky komplikované poškozením míchy nebo jejich kořenů se sčítají v plné hodnotě za tato poranění.
56.	Poškození meziobratlové ploténky prokazatelně úrazové	50
57.	Paraparesa a přechodná paraplegie podle rozsahu nebo rychlosti úpravy	200-400
58.	Quadruparesa a přechodná quadruplegie podle rozsahu nebo rychlosti úpravy	250-500
59.	Trvalá paraplegie	800
60.	Trvalá quadruplegie	1000
61.	Poranění míšních kořenů podle závažnosti neurologického nálezu	125-200
62.	Zlomenina jednoho žebra	30
63.	Zlomenina dvou až čtyř žeber	50
64.	Zlomenina každého dalšího žebra zvyšuje poslední sazbu o	15
65.	Pohmoždění stěny hrudní s příznaky zlomeniny žebra bez pozitivního rtg nálezu	30
66.	Zlomenina kosti hrudní	50
67.	Úrazový haemothorax	50
68.	Úrazový pneumothorax	50
69.	Přetlakový pneumothorax nebo podkožní emfysem	100
70.	Roztržení osrdečníku	100
71.	Bodná nebo střelná rána srdce	100
72.	Otřes srdce	100
73.	Bodná nebo řezná rána hrudníku neperforující	15- 25
74.	Bodná nebo řezná rána hrudníku perforující	50
75.	Perforující poranění bránice	100
Orgány břicha a pánve
76.	Řezná, bodná nebo střelná rána stěny břišní nepronikající	15- 25
77.	Řezná, bodná nebo střelná rána stěny břišní pronikající do pobřišniční dutiny	50
78.	Pohmoždění stěny břišní těžšího stupně (s peritoneálními příznaky)	25-35
79.	Proděravění žaludku nebo střeva	100
80.	Roztržení sleziny nebo jater	100
81.	Proděravění konečníku	100
Ústrojí urogenitální
82.	Zhmoždění ledviny s haematurií (alespoň mikroskopickou)	35- 50
83.	Rozdrcení ledviny	100
84.	Roztržení močového měchýře nebo močové roury	100
85.	Pohmoždění pyje následkem úrazu	75
86.	Poranění vedoucí ke ztrátě pyje	100
87.	Pohmoždění varlat těžšího stupně	35-100
88.	Poranění vedoucí ke ztrátě varlete	50
89.	Poranění vedoucí ke ztrátě obou varlat	100
90.	Poranění vedoucí k potratu nebo k předčasnému porodu	75-100
91.	Poranění vedoucí k intrauterennímu úmrtí plodu	75-100
92.	Řezná, bodná nebo tržná rána pochvy nebo zevních rodidel	15- 25
Končetina horní
93.	Zlomenina klíčku	30
94.	Zlomenina lopatky	30
95.	Zlomenina krčku kosti pažní zaklíněná	50
96.	Zlomenina krčku kosti pažní nezaklíněná	75
97.	Zlomenina velkého hrbolku kosti pažní	40
98.	Diafyzární zlomenina kosti pažní	100
99.	Suprakondylická zlomenina kosti pažní	100
100.	Transkondylická zlomenina kosti pažní	100
101.	Nitrokloubní zlomenina distální epifyzy pažní kosti	120
102.	Odlomení epikondylu pažní kosti	30
103.	Zlomenina hlavičky kosti vřetenní	40
104.	Zlomenina olekranu nebo proc. coronoides	40
105.	Diafyzární zlomenina kosti vřetenní	75
106.	Diafyzární zlomenina kosti loketní	75
107.	Diafyzární zlomenina obou kostí předloktí	100
108.	Monteggiova zlomenina předloktí	100
109.	Collesova zlomenina předloktí (nebo Smithova)	50
110.	Zlomenina bodcového výběžku kosti vřetenní	50
111.	Zlomenina kosti člunkové zápěstí	75-100
112.	Zlomenina jedné záprstní kůstky dlouhých prstů	30
113.	Zlomenina několika záprstních kůstek	40
114.	Bennettova zlomenina	50
115.	Zlomenina jednoho článku jednoho prstu	25
116.	Zlomenina více článků jednoho prstu	30
117.	Vymknutí ramena i s napravením	60
118.	Vymknutí klíčku včetně napravení	40
119.	Vymknutí lokte včetně napravení	60
120.	Perilunární vymknutí ruky včetně napravení	60
121.	Vymknutí kosti poloměsíčité včetně napravení	60
122.	Vymknutí článků prstových včetně napravení	25
123.	Pohmoždění ramenního kloubu těžšího stupně s nutnou fixací	20
124.	Pohmoždění loketního kloubu těžšího stupně s nutnou fixací	10
125.	Podvrtnutí zápěstí s nutnou pevnou fixací	10
126.	Rozsáhlejší pohmoždění horní končetiny s většími krevními výrony	15
127.	Přetržení svalu nadhřebenového částečné	40
128.	Přetržení svalu nadhřebenového úplné	60
129.	Přetržení dlouhé hlavy dvojhlavého svalu	40
130.	Povrchní rána horní končetiny chirurgicky ošetřená	15
131.	Hluboká rána horní končetiny s větším krvácením chirurgicky ošetřená	25
132.	Úplné přerušení šlachy natahovače nebo ohýbače
	a) na prstu	30
	b) obou ohýbačů na prstu	40
	c) jedné nebo více šlach v zápěstí nebo na ruce	30
	d) více šlach v zápěstí nebo na ruce	60
133.	Částečné přerušení hodnotí se jednou polovinou položky	132
134.	Poranění velké cévy horní končetiny	15
135.	Poranění vedoucí k úplnému ochrnutí nervu
	a) trvale	70
	b) přechodně	50
136.	Poranění vedoucí k částečnému ochrnutí nervu horní končetiny
	a) trvale	35
	b) přechodně	25
137.	Poranění vedoucí k ochrnutí pleteně pažní	200
138.	Poranění vedoucí ke ztrátě paže, předloktí nebo ruky	200
139.	Poranění vedoucí ke ztrátě jednoho prstu ruky	30
140.	Poranění vedoucí ke ztrátě dvou prstů ruky	40
141.	Poranění vedoucí ke ztrátě jednoho článku prstu	20
142.	Poranění vedoucí ke ztrátě více prstů ruky	60
Dolní končetina
143.	Zlomenina kosti stydké, sedací nebo kyčelní	50
144.	Zlomenina pánve s porušením prstence pánevního	120
145.	Zlomenina krčku kosti stehenní
	a) zaklíněná	100
	b) nezaklíněná	150
	c) pertrochanterická	125
146.	Zlomenina kosti stehenní diafyzární	125
147.	Izolovaná zlomenina velkého nebo malého trochanteru	50
148.	Nitrokloubní zlomenina dolního konce kosti stehenní	100
149.	Zlomenina čéšky	75
150.	Nitrokloubní zlomeniny horního konce kosti holenní	100
151.	Diafyzární zlomenina kosti holenní	100
152.	Diafyzární zlomenina kosti lýtkové bez poranění hlez. kloubu	30
153.	Diafyzární zlomenina obou kostí bérce	100
154.	Zlomenina bérce nad kotníky	100
155.	Nitrokloubní zlomenina dolního konce kosti holenní kompresivní	125
156.	Zlomenina jednoho kotníku	40
157.	Zlomenina obou kotníků	60
158.	Zlomenina trimalleolární	100
159.	Poranění hlezenného kloubu s diastazou tibiofibulární	80-100
160.	Zlomeniny kosti patní
	a) výběžků	30
	b) těla bez postižení kloubů	50
	c) těla nitrokloubní	100
161.	Zlomenina kosti hlezenné	75
162.	Zlomenina jiné kosti tarsální	50
163.	Zlomenina base 5. kůstky záprstní	40
164.	Zlomenina jedné záprstní kosti	40
165.	Zlomenina více záprstních kostí	75
166.	Zlomenina jednoho článku prstu
	a) palce	20
	b) ostatních prstů	15
167.	Zlomenina více článků
	a) palce	40
	b) ostatních prstů	25
168.	Vymknutí kyčelního kloubu včetně napravení	100
169.	Vymknutí čéšky včetně napravení	25
170.	Vymknutí kolena včetně napravení (přetržení vazů nelze připočítávat)	100
171.	Vymknutí v hlezenném kloubu (včetně napravení)	100
172.	Vymknutí v jiných kloubech nohy (Chopart, Lisfranc, sub talo) včetně napravení	60
173.	Vymknutí prstu nohy	25
174.	Podvrtnutí kolenního kloubu s nutnou fixací	30
175.	Podvrtnutí hlezenného kloubu bez prokazatelného porušení vazu	15- 20
176.	Natržení postranních vazů kolenního kloubu	30
177.	Přetržení postranního vazu vnitřního nebo zevního	40
178.	Přetržení zkříženého vazu	60
179.	Poškození menisku	30
180.	Natržení Achillovy šlachy	20
181.	Přetržení Achillovy šlachy nebo úponu jiného většího svalu dolní končetiny případně vytržení kostního úponu	50
182.	Přerušení šlachy ohýbače nebo natahovače
	a) palce	35
	b) jiného prstu	15
	c) všech ostatních	35
184.	Hluboká rána dolních končetin	25
185.	Poranění velké cévy dolní končetiny	15
186.	Poranění vedoucí k úplnému ochrnutí nervu
	a) trvale	70
	b) přechodně	50
187.	Poranění vedoucí k částečnému přerušení nervu
	a) trvale	35
	b) přechodně	25
188.	Poranění vedoucí ke ztrátě dolní končetiny v kterékoliv výši	200
189.	Poranění vedoucí ke ztrátě
	palce nohy	40
	jiného prstu	20
	všech prstů kromě palce	40
Ostatní poranění
190.	Cizí tělesa v podkožním vazivu chirurgicky odstraněná	15
191.	Mnohočetná cizí tělesa v podkoží neodstraňovaná chirurgicky (broky)	15
192.	Mnohočetné oděrky	15
193.	Úrazový šok bez přihlédnutí k jiným poraněním
	I.stupeň	25
	II.stupeň	50
	III.stupeň	85
194.	Ranný tetanus	85-300
195.	Celkové projevy úrazů elektrickým proudem	35-120
196.	Místní projevy úrazu elektrickým proudem (viz položka 197-200).
Popáleniny, poleptání a omrzliny
	(Tvorba keloidních jizev s následnými kontrakturami se nepokládá pro účely této tabulky za typický průběh hojení.)
197.	I.stupeň
	a) postihující více než 10% povrchu těla a méně než 1/3	30
	b) postihující více než 1/3, avšak méně než polovinu	50
	c) postihující více než polovinu povrchu těla	85
198.	II.stupeň
	a) postihující povrch těla do 10 cm²	15
	b) postihující méně než 10% povrchu těla, avšak více než 10 cm²	25- 50
	c) postihující více než 10% povrchu těla, ale méně než 1/3	50-120
	d) postihující více než 1/3 povrchu těla, ale méně než polovinu	120-220
	e) postihující více než polovinu povrchu těla	220-370
199.	III.stupeň
	a) postihující povrch těla do 10 cm²	15- 50
	b) postihující více než 10 cm2, ale méně než 10%	50-100
	c) postihující více než 10%, ale méně než 1/3	100-250
	d) postihující více než 1/3, ale méně než 1/2	250-450
	e) postihující více než polovinu povrchu těla	450-750
200.	IV.stupeň popálení, poleptání nebo omrzliny	80-300
201.	IV.stupeň popálení, poleptání nebo omrzliny ve velkém rozsahu	300-750
202.	Poleptání (kyselinou fluorovodíkovou)	50-300
Akutní (subakutní) otravy a jiná poškození
203.	Otrava olovem a jeho sloučeninami	30-120
204.	Otrava fosforem a jeho sloučeninami	30- 80
205.	Otrava fosfor. insekticidy	30-100
206.	Otrava rtutí a jejími sloučeninami	30-100
207.	Otrava arsénem a jeho sloučeninami	30- 80
208.	Otrava mangánem a jeho sloučeninami	30-100
209.	Otrava sirouhlíkem	30-100
210.	Otrava sirovodíkem	30- 80
211.	Otrava kysličníkem uhelnatým	30- 80
212.	Otrava kyanovodíkem a jeho sloučeninami	30-160
213.	Otrava benzenem, toluenem a xylenem	20- 50
214.	Otrava anilinem	20- 80
215.	Otrava nitrobenzenem	30- 80
216.	Otrava dinitrobenzenem	30-120
217.	Otrava nitrochlorbenzenem nebo dinitrochlorbenzenem	30- 80
218.	Otrava toluidinem	30- 80
219.	Otrava dinitrokresolem	30- 80
220.	Otrava odstřelovými plyny	30-100
221.	Otrava trinitrotoluenem	30-100
222.	Otrava chloranilinem	30- 80
223.	Otrava dinitrofenolem	30- 80
224.	Otrava trichlorethylenem	20- 50
225.	Otrava methylchloridem	40-100
226.	Otrava methylbromidem	40-100
227.	Otrava dichlorethanem	30- 80
228.	Otrava tetrachlormetanem	20- 50
229.	Otrava vinylchloridem	20- 50
230.	Otrava chlorovanými insekticidy	30- 80
231.	Otrava dinitroglykolem nebo dinitrodiglykolem	20-100
232.	Otrava fosgenem nebo difosgenem	30-100
233.	Otrava yperitem nebo lewisitem	40-120
234.	Otrava chlorem	30-100
235.	Otrava nitrosními plyny	30-100
236.	Otrava kysličníkem siřičitým nebo sírovým	30-100
237.	Otrava formaldehydem	30- 80
238.	Ostatní akutní a subakutní otravy	20-100
239.	Akutní postiradiační syndrom	40-200
240.	Akutní vřed po ionisujícím záření	40-150
241.	Akutní kožní zánět (primárně toxický, alergotoxický)	30-100
242.	Trichofycie (akutní a subakutní formy)	20- 50
243.	Antrax	60-150
244.	Akutní formy infekčních nemocí z povolání	30-100
245.	Akutní forma kesonové nemoci	50-100

Tabulka č. 2

Příloha k vyhl. č. 7/1962

POSUZOVÁNÍ ZTÍŽENÍ SPOLEČENSKÉHO UPLATNĚNÍ PO ÚRAZECH.

A. Zásady

1. Lékař posuzuje jen anatomický nebo funkční podklad toho, že se postižený v životě a ve společnosti nemůže uplatňovat tak, jako před úrazem. Hodnocení se provádí body podle oddílu B této tabulky. Pokud jde o stav, který není v tabulce uveden jmenovitě, stanoví se počet bodů podle rozsahu a povahy zjištěných následků úrazů v poměru ke stavům obdobným, které jsou v tabulce uvedeny.

2. Jestliže došlo současně k několika škodám, které mají za následek ztížení společenského uplatnění v několika směrech, počítá posuzující orgán nejzávažnější ze škod plnou hodnotou a ostatní jednou polovinou počtu bodů v tabulce uvedených.

3. V rámci odškodnění za ztížení společenského uplatnění se nehodnotí:

a) poškození přechodného rázu, která vedou jen k dočasnému ztížení společenského uplatnění;

d) menší jizvy, drobné kosmetické defekty a chorobné změny lehčího rázu, které nemohou vésti k výraznějšímu omezení společenského uplatnění.

4. Posudek o ztížení společenského uplatnění se vydává písemně na předepsaném tiskopisu; jeho opis se přiloží ke zdravotnické dokumentaci zraněného. V posudku je nutno uvést kromě jména a osobních údajů zraněného, jakým způsobem dospěl lékař k celkovému počtu bodů (jednotlivé diagnózy a jejich hodnocení); v závažnějších případech, kde základní počet bodů převyšuje 300, se posudek vydá jen po potvrzení příslušným odborným oddělením. Stejně je tomu v těch případech, kde posuzující lékař pokládá příčinu, vedoucí ke ztížení společenského uplatnění za odstranitelnou a uvádí počet bodů, kterému by pravděpodobně odpovídal stav poškozeného po provedeném zákroku.

B. Sazby pro hodnocení.

I. Hlava
1.	Úplná skalpace měkkých pokrývek lebních - u muže										120
	u ženy										360
2.	Částečná skalpace podle rozsahu - u muže										40-100
	u ženy										120-300
3.	Kostní defekt v klenbě lební
	do 10 cm²										150-230
	přes 10 cm² do										370
4.	Stavy po úrazech mozku:
	a) postkomoční syndrom										do 120
	b) prokázaně poúrazová epilepsie Jacksonského typu										do 750
	typu grand mal										750-1200
5.	Poruchy mozkových nervů:
	a) anesmie po zlomenině přední jámy										do 120
	b) poruchy nervu zrakového viz zrak
	c) porucha okohybných nervů s diplopií										do 480
	d) poúrazová neuralgie trojklanného nervu										do 480
	e) porucha lícního nervu										230-480
6.	Poškození obličeje
	a) znetvoření obličeje, budící ošklivost nebo soucit										300
	b) poškození menšího stupně např. jizvy podle rozsahu a umístění										0-200
7.	Ztráta nosu:
	částečná										230
	úplná										300
	úplná se zúžením průduchů										450
8.	Ztráta boltce ušního:
	jednoho										230
	obou										300
9.	Zúžení otvoru ústního										230
10.	Defekt rtu se slinotokem										300
11.	Slinná píštěl										300
12.	Ztráta zubů:
	všech										360
	poloviny										180
	čtyř a více										90
	méně než čtyř při možnosti pevné protézy										0
	není-li možná pevná náhrada										20- 90
13.	Omezené otvírání úst z poruch temporomandibulárního kloubu nebo dolní čelisti:
	otvírání úst na 3 cm										150
	méně než 2 cm										450
14.	Těžké funkční poruchy jazyka (ztráta tkáně nebo jizvy)										300
15.	Ztráta jazyka										500
16.	Porucha řeči centrálního původu										50-200
II. Smyslové orgány
17.	Oslepnutí nebo ztráta jednoho oka při normálním visu druhého oka po snesitelné korekci										600
18.	Oslepnutí nebo ztráta druhého oka										1200
19.	Ztráta obou očí nebo dovršení slepoty (visus 1/60 a méně na lepším oku)										1800
20.	Oslabení visu podle stupně:
		6/10	6/12	6/15	6/20	6/30	6/40	6/60	3/60	1/60	0
	% 0	120	120	120	240	240	360	480	480	600	600

6/10	120	120	120	240	360	360	480	480	600	600	600
6/12	120	120	240	360	360	480	480	600	600	680	680
6/15	120	240	360	360	480	600	600	680	680	760	760
6/20	240	360	360	480	600	680	760	840	920	920	1000
6/30	240	360	480	600	680	840	920	1000	1080	1160	1240
6/40	360	480	480	600	760	920	1080	1240	1320	1400	1480
6/60	480	520	600	680	840	1000	1240	1400	1480	1560	1640
3/60	480	600	600	680	920	1080	1320	1480	1640	1640	1720
1/60	600	600	680	760	920	1160	1400	1560	1640	1800	1800
0	600	600	680	760	1000	1240	1480	1640	1720	1800	1800
21.	Ztráta čočky jednoho oka (bez ohledu na visus se snesitelnou optimální korekcí, který se hodnotí zvlášť podle čís. 20)										480
22.	Ztráta čočky druhého oka nebo ztráta čoček obou očí (bez ohledu na visus při optimální snesitelné korekci, který se hodnotí zvlášť podle čís. 20)										300
23.	Obrna okohybných svalů do										480
24.	Omezení zorného pole podle stupně										0-1800
25.	Porušení průchodnosti slzných cest nebo chybné postavení brv apod.:
	jednostranně										80
	oboustranně										150
26.	Ztráta sluchu jednoho ucha										230
27.	Ztráta sluchu druhého ucha										450
28.	Ztráta sluchu obou uší										680
29.	Silná nedoslýchavost, šepot 2-4 m
	jednostranná										120
	oboustranná										240
30.	Silná nedoslýchavost, šepot pod 2 m
	jednostranná										150
	oboustranná										450
31.	Chronický středoušní zánět prokázaně poúrazový
	jednostranný										120
	oboustranný										240
32.	Porucha labyrintu
	jednostranná										230
	oboustranná										600
III. Krk
33.	Omezení pohyblivosti hlavy a krku
	lehkého stupně										225
	těžkého stupně										450
34.	Ztráta hlasu:
	úplná										400
	částečná										150
35.	Trvalá tracheální kanyla po tracheotomii										750
36.	Zúžení hrtanu										600
37.	Větší jizvy (podle lokalizace a rozsahu)										150-225
	Pokud takovéto jizvy omezují pohyblivost hlavy a krku, hodnotí se ještě výpad funkce podle č.33.
IV. Hrudník
38.	Omezení pohyblivosti hrudníku a deformity po zlomenině více žeber nebo kosti hrudní:
	lehkého stupně do										225
	těžkého stupně do										450
39.	Zmenšení rozpínavosti plic následkem srůstů:
	lehký stupeň do										300
	těžký stupeň do										600
40.	Plicní hlíza, zánět kolem cizího tělesa nebo zbytková dutina po empyemu										600
41.	Traumatický infarkt myokardu - viz č. 42
42.	Poruchy srdečně-cévní podle stupně										150-1800
43.	Větší jizvy (zejména po spáleninách) postihující krajinu zad a prsů
	u mužů do										150
	u žen do										225
V. Břicho
44.	Poškození stěny břišní s poruchou břišního lisu										300
45.	Kýla v jizvě, prokazatelně poúrazová										300
	(kýly tříselná, pupeční, stehenní a epigastrická se nepokládají za následek úrazu)
46.	Poruchy funkce jícnu nebo břišních orgánů s prokázanou poruchou pasáže podle stupně výživy										300-900
47.	Časté subileozní stavy										380
48.	Zevní píštěl tenkého střeva:										1500
49.	Trvalá píštěl tlustého střeva:
	coecum										1050
	transversum										900
	sigma										750
50.	Stav po resekci tenkého střeva většího rozsahu s poruchou výživy										750-1000
51.	Nedomykavost svěračů řitních:
	úplná										600
	částečná										150
52.	Výhřez konečníku										300
53.	Perianální píštěl poúrazová										300
54.	Ztráta sleziny										300
VI. Ústrojí urogenitální
55.	Zúžení močové roury bez komplikací										225
56.	Zúžení močové roury se zánětem měchýře a residuem										450
57.	Inkontinence měchýře
	lehčího stupně										300
	těžšího stupně										600
58.	Píštěl močové roury										600
59.	Píštěl močového měchýře										750
60.	Ztráta jedné ledviny										450
61.	Ztráta pyje:
	do 45 let										1000
	přes 45 let										600
62.	Ztráta jednoho varlete:
	do 45 let										150
	přes 45 let										80
63.	Ztráta obou varlat:
	do 45 let										1000
	přes 45 let do										500
64.	Píštěl rektovaginální nebo vezikovaginální po úrazu
	do 45 let										1000
	přes 45 let										600
VII. Páteř a mícha
65.	Omezení pohyblivosti páteře:
	lehkého stupně										300
	těžkého stupně										750
66.	Stavy po poranění páteře s poruchami cítivosti a změnami v intenzitě reflexů (hlavně syndrom lumboischiadický a cervikokraniální a - brachiální
	lehkého stupně										300
	těžkého stupně										900
67.	Stavy po poranění páteře s porušením míchy
	quadruplegie										2000
	paraplegie										1900
VIII. Pánev
68.	Poúrazová kokcygodynie do										300
69.	Stavy po zlomenině jednotlivých kostí pánevních s trvalou deformitou a poruchou statiky										530
70.	Porušení souvislosti prstence pánevního ve sponě stydké nebo v kloubech sakroiliakálních										600
71.	Poúrazové deformace pánve znemožňující spontánní porod:
	u žen do 45 let										1350
	u žen přes 45 let										450
IX. Horní končetina											vpravo vlevo
72.	Ztráta obou horních končetin										1950
73.	Ztráta jedné horní končetiny:
	exartikulace										1050-900
	vysoká amputace										900-750
74.	Amputace nad loktem										830-680
75.	Amputace předloktí při zachovalém loketním kloubu										750-600
76.	Ztráta ruky v zápěstí (stejně i ztráta všech prstů ruky)										750-600
77.	Zastaralá nereponovaná luxace ramena										450-380
78.	Habituální luxace ramena										380-300
79.	Úplná ztuhlost ramena v addukci										450-380
80.	Úplná ztuhlost ramena v abdukci										530-450
81.	Pohyb ramena mezi addukcí a horizontálou										230-180
82.	Pohyb mezi addukcí a 30° nad horizontálou										150-120
83.	Pohyb mezi addukcí a 60° nad horizontálou										80- 60
84.	Viklavost ramena těžkého stupně (po odstranění hlavice atd.)										750-600
85.	Pakloub diafyzy kosti pažní										750-600
86.	Úplná ztuhlost lokte v natažení 180° nebo v tupém úhlu
87.	Úplná ztuhlost lokte v pravém úhlu										300-240
88.	Úplná ztuhlost lokte v ostrém úhlu										450-380
89.	Omezená pohyblivost lokte:
	pohyb od 150° - 60°										150-120
	pohyb od 120° - 80°										230-180
90.	Viklavý kloub loketní těžkého stupně										600-500
91.	Poúrazový cubitus valgus s drážděním n. ulnaris										300-240
92.	Pakloub okovce										180-120
93.	Pakloub obou kostí předloktí										600-500
94.	Pakloub diafyzy kosti loketní										300-240
95.	Pakloub diafyzy kosti vřetenní										450-380
96.	Ztuhlost předloktí ve středním postavení mezi pronací a supinací										380-300
97.	Ztuhlost předloktí v supinaci (plné) 600-500
98.	Ztuhlost předloktí v úplné pronaci										450-380
99.	Omezení pronace a supinace předloktí
	lehkého stupně										150-120
	těžkého stupně										300-240
100.	Ztuhlost zápěstí v středním postavení										300-240
101.	Ztuhlost zápěstí
	v dors. flexi do 30°										230-150
	v dors. flexi úplné										450-380
	ve volární flexi										450-380
102.	Omezení pohyblivosti zápěstí
	lehkého stupně										150-120
	těžkého stupně										240-180
103.	Viklavý zápěstní kloub										380-300
104.	Ztráta palce ruky: oba články										270-230
	oba články se záprstní kostí										380-300
	koncový článek										140-110
	úplná ztuhlost základního nebo mezičlánkového kloubu										90- 70
	karpemetakarpálního kloubu										150-120
105.	Ztuhlost všech kloubů, znemožňující utvoření
	špetky										270-230
106.	Úrazy ukazováku:
	ztráta celého prstu (event. i se záprstní kostí)										180-150
	ztráta každého článku										60- 50
	ztuhlost každého z kloubů										60- 50
107.	Úrazy třetího až pátého prstu:
	ztráta každého z těchto prstů včetně příslušné záprstní kosti										140-110
	ztráta dvou nebo tří článků										100- 80
	ztráta konečného článku										50- 40
	úplná ztuhlost všech tří kloubů										90- 70
	omezení funkce: hrot na 4 cm od dlaně										60- 50
	hrot na 2 cm od dlaně										30- 20
108.	Ztuhlost všech kloubů prstu, bránící funkci ostatních prstů										140-110
109.	Obrna pleteně pažní úplná										900-750
	horní typ										600-480
	dolní typ										750-600
110.	Obrna nervu axilárního										450-380
111.	Obrna nervu vřetenního úplná										450-380
112.	Obrna nervu středního úplná										450-380
113.	Obrna nervu loketního úplná										600-450
114.	Obrna nervu středního a loketního										750-600
115.	Obrna nervu vřetenního a loketního										750-600
116.	Úplná obrna všech tří nervů										900-750
117.	Větší jizvy (podle lokalizace a rozsahu); náhrada za omezení funkce kloubu se přičítá podle odst. 2 zásad										20-160
X. Dolní končetina
118.	Ztráta obou dolních končetin										1950
119.	Ztráta jedné horní a jedné dolní končetiny										1950
120.	Ztráta jedné dolní končetiny:
	exartikulace										900
	amputace ve stehně										750
121.	Ztráta bérce pod kolenem										680
122.	Ztráta nohy v hlezenném kloubu nebo pod ním										600
123.	Ztráta chodidla v Chopartově kloubu										500
124.	Ztráta chodidla v Lisfrancově kloubu										450
125.	Ztráta všech prstů nohy										270
126.	Pakloub krčku stehenní kosti										530
127.	Pakloub diafysy stehenní kosti										700
128.	Ztuhnutí kyčelního kloubu
	v příznivém postavení										300
	v nepříznivém postavení										600
129.	Omezení pohyblivosti kyčelního kloubu
	lehkého stupně										200
	těžkého stupně										300
130.	Viklavost kolena lehkého stupně										300
	do těžkého stupně s nutností ortopedického podpůrného aparátu										450
131.	Úplná ztuhlost kolena v natažení										450
	v úhlu asi 170°										300
	v úhlu pod 150°										750
132.	Omezení pohyblivosti kolena:
	nataž. 170°- ohnutí 120 °										240
	180°- 90 °										120
133.	Poškození poloměsičité chrupavky s blokádami										230-300
134.	Pakloub bérce (kosti holenní nebo obou)										680
135.	Zkrácení jedné dolní končetiny
	nad 2 cm										300
	nad 6 cm										600
136.	Stejné zkrácení obou d.k.										-
137.	Zlomenina bérce, zhojená s osovou úchylkou
	do 15°										230
	nad 15°										380
138.	Ztuhlost hlezenného kloubu v pravém úhlu k bérci										380
139.	Ztuhlost hlezenného kloubu v plantární flexi
	do 10°										300
	do 30°										450
140.	Omezení pohyblivosti hlezenného kloubu
	lehkého stupně										120
	těžkého stupně										240
141.	Plochá noha vbočená (po zlomenině kosti patní, kostí nártních nebo obou kotníků)										350
142.	Úrazy palce nohy:
	ztráta celého prstu										150
	ztráta konečného článku										50
	úplná ztuhlost obou kloubů										150
	úplná ztuhlost jednoho z kloubů										70
143.	Ztráta jiného prstu nohy: za každý										20
144.	Porucha funkce každého z těchto prstů										10
145.	Obrna sedacího nervu úplná										750
146.	Obrna lýtkového nervu úplná										350
147.	Obrna holenního nervu										500
148.	Větší jizvy (podle lokalizace a rozsahu); náhrada za omezení funkce kloubu se přičítá podle odst. 2 zásad										20-160

Tabulka č. 3

Příloha k vyhl. č. 7/1962

POSUZOVÁNÍ ZTÍŽENÍ SPOLEČENSKÉHO UPLATNĚNÍ PŘI NEMOCECH Z POVOLÁNÍ

A. Zásady

1. Jednorázové odškodnění za ztížení společenského uplatnění při nemocech z povolání zahrnuje jak odškodné za ztížení společenského uplatnění, tak i za bolest, která postiženému vznikla nebo v budoucnu vznikne.

2. Jestliže nemoc z povolání nezanechala u pracovníka trvalé změny, nepřísluší odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Přechodné, objektivně zjistitelné změny vyvolané nemocemi z povolání a působící bolest se hodnotí v rámci bolestného (příloha 1 k vyhlášce).

3. Lékař na základě závažnosti zjištěné nemoci z povolání a s přihlédnutím k jejímu vývoji ohodnotí ji základním počtem bodů podle oddílu B.

4. Jestliže poškozený onemocněl několika nemocemi z povolání, ohodnotí se nemoc z povolání, při níž je v oddílu B stanoven nejvyšší počet bodů, plným počtem bodů; ostatní nemoce z povolání u poškozeného se hodnotí polovicí bodů uvedených v oddílu B.

5. Posuzující lékař je oprávněn s ohledem na zvláštní okolnosti, zejména na komplikace, odchýlit se nejvýše o ± 20 % od hodnocení vypočítaného podle sazeb a zásad tabulky.

6. Posudek o jednorázovém úrazovém odškodnění při nemoci z povolání vydává písemně lékař oddělení (ordinariátu, kliniky) nemocí z povolání na zavedeném tiskopisu; jeho opis se přiloží ke zdravotnické dokumentaci. V posudku vedle jména a osobních údajů se stručně uvede, jakým způsobem lékař stanovil počet bodů. V posudku se vyjadřuje lékař pouze ke zjištěnému zdravotnímu stavu, vzhledem k nemoci z povolání.

B. Sazby pro hodnocení

1.	Chronická otrava olovem, stav po otravě olovem	150-600
2.	Chronická otrava fosforem	150-900
3.	a) Stav po poškození fluorem (poleptání)	60-600
3.	b) Fluorosa	300-750
4.	Chronická otrava rtutí, stav po otravě rtutí	150-900
5.	Chronická otrava arsenem, stav po otravě arsenem	150-900
6.	Chronická otrava manganem	150-750
7.	Chronická otrava sirouhlíkem, stav po otravě sirouhlíkem	150-900
8.	Otrava sirovodíkem	150-600
9.	Chronická otrava kysličníkem uhelnatým, stav po otravě CO	150-750
10.	Otrava kyanovodíkem a jeho sloučeninami	60-450
11.	a) Chronická otrava benzenem, stav po otravě benzenem	150-1200
	b) Chronická otrava toluenem, stav po otravě toluenem	60-450
	c) Chronická otrava xylenem, stav po otravě xylenem	60-450
12.	a) Chronická otrava anilinem	150-750
	b) Papilom a rakovina močového měchýře při výrobě benzidinu	750-2000
	c) Otrava odstřelovými plyny	150-600
	d) Otrava trinitrotoluenem	150-750
13.	a) Chronická otrava trichlorethylenem	150-750
	b) Chronická otrava methylchloridem, stav po otravě	150-1200
	c) Chronická otrava methylbromidem, stav po otravě	150-1200
	d) Chronická otrava dichlorethanem, stav po otravě	150-900
	e) Chronická otrava tetrachlormethanem, stav po otravě	150-900
	f) Chronická otrava vinylchloridem	150-600
14.	Chronická otrava dinitroglykolem nebo dinitrodiglykolem	150-900
15.	a) Otrava fosgenem nebo difosgenem, stav po otravě	150-450
	b) Otrava yperitem, lewisitem	150-750
16.	a) Rentgenová dermatitis	60-450
	b) Poškození krvetvorby ionisujícím zářením	150-1200
	c) Rakovina kůže z ionisujícího záření	450-1200
	d) Zákal čočky z ionisujícího záření	200-480
17.	Poškození elektromagnetickým zářením	150-750
18.	Kožní rakovina profesionálního původu	450-1200
19.	Profesionální dermatosy	60-750
20.	Rakovina plic z radioaktivních látek	200
21.	a) Tuberkulóza plic	450-1500
	b) Tubercula anatomicum	60-300
	c) Ostatní mimoplicní formy tbc	300-1200
	d) Hepatitis epidemica prof., stav po hepatitidě	300-1200
	e) Tyfus abd, stav po tyfu (bacilonosičství)	150-900
	f) Stavy po ostatních přenosných a parasitár. nemocech	150-1200
22.	Tropické přenosné nemoci	150-200
23.	a) M. Bang, stav po brucelose	150-1200
	b) Stav po ornitose	150-900
	c) M. Weil, stav po M. Weil	300- 900
	d) Tetanus	85-300
	e) Stav po klíšťové encefalitidě	300-1200
	f) Infekční hrboly dojičů	60-200
	g) Trichofycie	60-300
24.	Kesonová nemoc (trvalé postižení)	300-1200
25.	a) Vasoneuroza	50-300
25.	b) Poškození šlach, svalů a kloubů otřesy	150-600
26.	Aluminosa	150-450
27.	Beryliosa plic	600-1800
28.	a) Silikosa	600-2000
28.	b) Silikotuberkulóza	1200-2000
29.	a) Asbestosa	600-2000
29.	b) Asbestosa s rakovinou plic	2000
30.	Poškození dýchacích cest Thomasovou moučkou	150-450
31.	a) Perforace nosní přepážky účinkem chrómu	50-200
	b) Dermatosa z chrómu	150-750
	c) Rakovina plic z chrómu	2000
32.	Těžká nedoslýchavost z hluku	300-700
33.	Šedý zákal	300-900
34.	Nystagmus horníků v těžkých a složitých tvarech	90-230
35.	Otlak loketního nervu	300-750
36.	Rozedma plic foukačů skla	150-500
37.	Profesionální nedomykavost hlasivek a uzlíky na hlasivkách	150-450

*) Příklad č.1
Průměrný roční výdělek, z něhož se pracovníku vypočítává invalidní důchod, činí 18 000 Kčs. Invalidní důchod v nejvyšší výměře činí u pracovníka III. pracovní kategorie 85 % z tohoto výdělku, t.j. 1275 Kčs měsíčně. Po skončení pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu má pracovník čistý výdělek 1100 Kčs. Náhrada, kterou mu bude podnik vyplácet, činí 175 Kčs (t.j. rozdíl mezi částkami 1275 a 1100 Kčs).
Příklad č. 2
Pracovníku s výdělkem uvedeným v příkl. č.1 byl přiznán částečný invalidní důchod při pracovním úrazu v částce 600 Kčs měsíčně. Po pracovním úrazu pracuje s polovičním pracovním úvazkem a vydělává si 600 Kčs čistých. Podnik mu bude doplácet měsíčně náhradu 75 Kčs (tj. rozdíl mezi částkou 1275 Kčs a součtem částečného invalidního důchodu 600 Kčs a výdělkem 600 Kčs).
Příklad č.3
Ženatý pracovník III. pracovní kategorie s jedním dítětem utrpěl v dubnu 1962 pracovní úraz, který způsobil trvalé snížení pracovní schopnosti. V letech 1957-1960 si vydělával průměrně 1500 Kčs měsíčně hrubých. Od 1.1.1961 byl po zvýšení kvalifikace přeřazen na jinou práci a jeho výdělek se zvýšil na 1800 Kčs měsíčně hrubých, takže průměrný čistý měsíční výdělek za 12 kalendářních měsíců před pracovním úrazem činil 1586 Kčs (původní výdělek). Po pracovním úrazu si vydělává měsíčně 1250 Kčs čistých. Průměrný roční výdělek podle předpisů o sociálním zabezpečení v letech 1957-1961 je 18 720 Kčs. Invalidní důchod v nejvyšší výměře by činil 85 %, tj. 1326 Kčs měsíčně. Původní výdělek je tedy vyšší o 19,6 % než invalidní důchod v nejvyšší výměře. Pracovníku přísluší od podniku náhrada ve výši 336 Kčs měsíčně (tj. rozdíl mezi částkami 1586 a 1250 Kčs).

**) § 8 zák. č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení zaměstnanců.

*) Příklad
Ženatý pracovník II. pracovní kategorie s dvěma dětmi utrpěl v únoru 1962 pracovní úraz, následkem něhož se stal invalidní. V letech 1957-1959 si vydělával průměrně 1600 Kčs měsíčně hrubých. Od 1. ledna 1960 byl po zvýšení kvalifikace přeřazen na jinou práci a jeho výdělek se zvýšil v průměru na 1900 Kčs měsíčně hrubých, takže jeho čistý výdělek za posledních 12 kalendářních měsíců před pracovním úrazem činil 1738,30 Kčs (původní výdělek).
Průměrný roční výdělek podle předpisů o sociálním zabezpečení v letech 1957-1961 je 20 640 Kčs. Invalidní důchod v nejvyšší výměře, který pracovníkovi byl přiznán, činí 1462 Kčs měsíčně. Poněvadž původní výdělek je vyšší o více než 10 % než jeho invalidní důchod v nejvyšší výměře, přísluší mu od podniku náhrada 276,30 Kčs měsíčně (tj. rozdíl mezi částkou 1738,30 a částkou 1462 Kčs). V případě, že podnik odpovídá jen zčásti, např. z 50 %, přísluší mu náhrada 138,15 Kčs měsíčně.

*) Instrukce ministerstva zdravotnictví poř. č. 27/1957 Sb. instr.

**) Nedotčen zůstává výnos ministerstva financí ze dne 29.1.1957 čj. 113/158/1957 poř. č. 6/1957 Sb. instr. a výnos pověřenectva financí ze dne 6.2.1957 čj. 11/109/1957, poř. č. 19/1957 Zb. inštr.