o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví

(1) Farmaceuti vykonávají činnost vyžadující vysokoškolské farmaceutické vzdělání, zejména vykonávají takovou činnost při přípravě, výrobě, výdeji, distribuci a kontrole léčiv a při speciálních laboratorních pracích.

(2) Farmaceuti v lékárnách přijímají recepty a posuzují je, zda odpovídají příslušným předpisům, připravují léky, vydávají léky po provedení konečné kontroly a kontrolují farmaceutické suroviny pro přípravu léků apod.

(1) Střední zdravotničtí pracovníci vykonávají odbornou činnost vyžadující úplné střední zdravotnické vzdělání, a to podle povahy vykonávané práce buď samostatně, anebo podle pokynů lékaře, farmaceuta, popřípadě jiného vedoucího pracovníka.

(2) Střední zdravotničtí pracovníci vykonávají své povolání v těchto oborech: zdravotní sestra, dětská sestra, ženská sestra, dietní sestra, rehabilitační pracovník, asistent hygienické služby, zdravotní laborant, farmaceutický laborant, radiologický laborant, zubní laborant a oční optik.

(1) Nižší zdravotničtí pracovníci vykonávají podle pokynů lékaře, farmaceuta a pod vedením středních zdravotnických pracovníků odbornou činnost vyžadující střední zdravotnické vzdělání, popřípadě jiné zdravotnické vzdělání.

(2) Nižší zdravotničtí pracovníci vykonávají své povolání v těchto oborech: ošetřovatelka, pěstounka, zubní instrumentářka, masér, dezinfektor, laboratorní pracovník, pitevní laborant-preparátor.

(1) Pomocní zdravotničtí pracovníci vykonávají pod vedením výše kvalifikovaných odborných pracovníků odbornou činnost vyžadující krátkodobé zdravotnické vzdělání.

(2) Pomocní zdravotničtí pracovníci vykonávají své povolání v oborech sanitáři a sanitářky pro jednotlivé úseky zdravotnických služeb stanovené ministerstvem zdravotnictví.

(1) Lékaři získávají způsobilost k výkonu lékařského povolání ukončením studia a složením předepsaných zkoušek na příslušných lékařských fakultách.

(2) Lékaři-absolventi lékařské fakulty hygienické mají způsobilost k výkonu povolání především v hygieně a epidemiologii a lékaři absolventi fakulty dětského lékařství a fakulty všeobecného lékařství dětského směru k výkonu povolání především v péči o děti. Lékaři absolventi fakulty všeobecného lékařství stomatologického směru mají způsobilost k výkonu povolání v péči o chrup, dutinu ústní a orgány s ní související.

(3) Ministerstvo zdravotnictví může podle kádrové situace a potřeby ze závažných důvodů udělit povolení k výkonu lékařského povolání v jiném úseku zdravotnických služeb lékařům-absolventům lékařské fakulty hygienické, fakulty dětského lékařství a fakulty všeobecného lékařství dětského směru a stanovit k tomu potřebné podmínky.

(1) Střední zdravotničtí pracovníci získávají způsobilost k výkonu povolání ukončením studia a složením maturitních zkoušek předepsaných pro jednotlivé obory na střední zdravotnické škole.^**)

(2) Povolání zdravotního laboranta jsou oprávněni vykonávat též ti, kteří absolvovali nejméně čtyři semestry studia na lékařské fakultě, a povolání farmaceutického laboranta ti, kteří absolvovali nejméně čtyři semestry studia na farmaceutické fakultě.

(1) Střední zdravotničtí pracovníci vykonávají odbornou činnost v oborech, pro které získali způsobilost k výkonu povolání.

(2) Střední zdravotničtí pracovníci oborů zdravotní sestra, dětská sestra a ženská sestra mohou pracovat vzájemně ve všech těchto oborech bez rozšíření způsobilosti k výkonu povolání v dalším oboru, s výjimkou úseku práce stanovených v příloze č. 1. Přitom jsou zdravotní sestry a ženské sestry vykonávající činnost v oboru dětských sester povinny absolvovat kurs psychologie a pedagogiky dítěte.

(3) Střední zdravotničtí pracovníci oborů zdravotní sestra, dětská sestra, ženská sestra, dietní sestra, asistent hygienické služby a radiologický laborant mohou pracovat trvale v jiném oboru, než pro který získali způsobilost k výkonu povolání, v úsecích práce stanovených v příloze č. 2, jestliže do dvou let ode dne převedení na takový úsek práce vykonají na střední zdravotnické škole externí zkoušky z předmětů uvedených v této příloze.

(1) Nižší zdravotničtí pracovníci získávají způsobilost k výkonu povolání v oboru ošetřovatelka, pěstounka a zubní instrumentářka ukončením studia a složením předepsaných zkoušek na zdravotnické odborné škole.^*) V ostatních oborech získávají způsobilost k výkonu povolání absolvováním dlouhodobého kursu podle osnov vydaných ministerstvem zdravotnictví a složením předepsaných zkoušek.

(2) Povolání nižšího zdravotnického pracovníka jsou oprávněni vykonávat též pracovníci, kteří absolvovali část studia na střední zdravotnické škole, a to tři ročníky čtyřletého denního studia nebo pětiletého studia při zaměstnání, dva ročníky čtyřletého studia při zaměstnání nebo tříletého studia při zaměstnání pro absolventy středních škol anebo jeden ročník dvouletého studia pro absolventy středních škol.

(1) Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem školství řídí další vzdělávání zdravotnických pracovníků a stanoví jeho hlavní zásady v souladu s rozvojem lékařských, farmaceutických, popřípadě jiných věd a v souladu s potřebami zdravotnických služeb.

(2) Podle zásad uvedených v odstavci 1 organizuje další vzdělávání zdravotnických pracovníků v organizacích zdravotní správy ministerstvo zdravotnictví a v organizacích řízených jinými resorty příslušné ústřední orgány nebo orgány jimi pověřené.

(1) Specializační průpravou získává lékař hlubší znalosti k výkonu odborné činnosti, popřípadě k výkonu specializované činnosti vyššího stupně v některém ze stanovených specializačních oborů.

(2) Absolvování specializační průpravy pro specializaci I. stupně je pro lékaře vykonávajícího činnost v oborech uvedených v § 24 povinné. Zařazování do specializační průpravy pro specializaci vyššího stupně se provádí výběrově na základě komplexního hodnocení lékaře. Přitom se přihlíží především ke společenským potřebám zdravotnictví a ke zvláštním schopnostem a předpokladům uchazečů.

(3) Lékaře pracující v organizacích státní zdravotní správy zařazuje do specializační průpravy ministerstvo zdravotnictví a lékaře pracující mimo státní zdravotní správu zařazují do průpravy příslušné ústřední orgány, popřípadě orgány jimi pověřené.

(1) Lékaři mohou získat specializaci I. stupně v oboru všeobecného lékařství.

(2) Specializaci I. a II. stupně mohou získat lékaři v těchto oborech:

(1) Funkci obvodního lékaře mohou vykonávat lékaři, kteří získali specializaci I. stupně v oboru všeobecného lékařství s označením „odborník všeobecného lékařství“.

(2) Lékaři, kteří získali specializaci I. stupně v některém z oborů uvedených v § 24 odst. 2 a vykonávají v den počátku účinnosti této vyhlášky funkci obvodního lékaře, mohou do 5 let od tohoto dne získat způsobilost k výkonu této funkce podle dosavadních předpisů.

(1) Specializační průprava pro specializaci I. stupně trvá tři roky. Pro specializaci II. stupně, nástavbovou a další specializaci tři až pět let; její délka je blíže určena ve specializačních náplních.

(2) Do specializační průpravy lze započítat jen dobu výkonu lékařského povolání v pracovním poměru v ČSSR. Ministerstvo zdravotnictví může v jednotlivých případech započítat práci lékaře v zahraničí.

(1) Znalosti lékařů získané v průběhu specializační průpravy se ověřují kvalifikační atestací před zkušební komisí Institutu, který určuje místo, termín a způsob kvalifikační atestace.

(2) Lékaře pracující v organizacích státní zdravotní správy doporučuje ke kvalifikačním atestacím ministerstvo zdravotnictví a lékaře pracující mimo státní zdravotní správu příslušné ústřední orgány, popřípadě orgány jimi pověřené.

(3) Lékaři po úspěšně vykonané kvalifikační atestací vydává institut diplom o specializaci.

(1) Jestliže lékař nevykonává odbornou činnost v oboru, ve kterém získal specializaci, déle než 5 let, může dále pracovat jako specialista v tomto oboru jen po předchozím doplnění znalostí a jejich ověření kvalifikační atestací.

(2) Doplnění znalostí u lékařů pracujících v organizacích státní zdravotní správy zajistí ministerstvo zdravotnictví a u lékařů pracujících mimo státní zdravotní správu příslušné ústřední orgány, popřípadě orgány jimi pověřené.

(1) Další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků začíná povinnou nástupní praxí, která umožňuje absolventům středních zdravotnických škol prohloubit a upevnit znalosti získané studiem.

(2) Nástupní praxe se koná na pracovištích zdravotnických zařízení, výzkumných ústavů a ústavů sociální péče, která poskytují středním zdravotnickým pracovníkům možnost uplatnění v základní odborné činnosti, pro kterou byli vychováni studiem na střední zdravotnické škole (základní pracoviště).^*)

(3) Nástupní praxe trvá šest až dvanáct měsíců. Její délku určí vedoucí pracoviště individuálně, a to podle osobních vlastností, školního prospěchu a výsledků práce absolventa v průběhu šestiměsíční nástupní praxe.

(1) Do pomaturitního specializačního studia^**) mohou být zařazeni střední zdravotničtí pracovníci, kteří získali způsobilost k výkonu povolání v příslušném oboru a mají tříletou praxi, popřípadě mohou pracovat v jiném oboru nebo úseku práce než pro který získali tuto způsobilost (§ 12 odst. 2 a 3) a mají tříletou praxi v úseku práce, v němž hodlají získat specializaci.

(2) Střední zdravotnické pracovníky pracující v organizacích státní zdravotní správy zařazuje do pomaturitního specializačního studia ministerstvo zdravotnictví a střední zdravotnické pracovníky pracující mimo státní zdravotní správu příslušné ústřední, popřípadě jimi pověřené orgány.

(1) Pomaturitní specializační studium středních zdravotnických pracovníků trvá zpravidla dva roky. Jeho délka v jednotlivých úsecích práce je blíže určena ve specializačních náplních.

(2) Do pomaturitního studia lze započítat jen dobu výkonu povolání středního zdravotnického pracovníka v pracovním poměru, a to v úseku práce odpovídajícím zvolené specializaci.

(1) Znalosti středních zdravotnických pracovníků získané v průběhu pomaturitního specializačního studia se ověřují zkouškou před zkušební komisí Ústavu.

(2) Střední zdravotnické pracovníky pracující v organizacích státní zdravotní správy doporučuje ke specializačním zkouškám ministerstvo zdravotnictví a střední zdravotnické pracovníky pracující mimo státní zdravotní správu příslušné ústřední orgány, popřípadě orgány jimi pověřené.

(3) Po úspěšně vykonané specializační zkoušce vydá Ústav osvědčení o specializaci.

(1) Ústav vydá po úspěšně vykonaném politicko-odborném pohovoru osvědčení středním zdravotnickým pracovníkům starším 45 let o specializaci v některém z nově uvedených úseků práce, jestliže úspěšně pracují v tomto úseku práce po získání způsobilosti k výkonu povolání alespoň deset let, z toho pět let ve vedoucí funkci.

(2) Ústav vydá po úspěšně vykonaném politicko-odborném pohovoru osvědčení učitelům zdravotnických škol starším 45 let, kteří mají způsobilost k výkonu povolání středního zdravotnického pracovníka, o specializaci v některých úsecích práce stanovených touto vyhláškou za předpokladu, že splnili podmínku doplňkového pedagogického studia,^*) úspěšně pracují jako učitelé alespoň pět let a mají deset let odborné, popřípadě pedagogické praxe v příslušném úseku práce.

(1) Ministerstvo zdravotnictví může po úspěšně vykonaném politicko-odborném pohovoru výjimečně přiznat specializaci středním zdravotnickým pracovníkům pracujícím ve zvlášť úzkém úseku práce, i když není tento úsek uveden ve specializační soustavě stanovené touto vyhláškou.

(2) Ministerstvo zdravotnictví může v odůvodněných případech zhodnotit specializační průpravu, popřípadě odborné vzdělání středních zdravotnických pracovníků získané podle dřívějších předpisů a přiznat jim na jejich základě specializaci, popřípadě stanovit jim jiný termín nebo způsob vykonání závěrečné zkoušky.

(1) K průběžnému zvyšování znalostí zdravotnických pracovníků se pravidelně pořádá seminární školení.

(2) Účast zdravotnických pracovníků na seminárním školení je povinná; z pracovně právního hlediska se považuje za překážku v práci z důvodu školení.^*)

(1) Ke zdokonalování znalostí zdravotnických pracovníků se pořádají tématické kursy, školení na školicích místech a jiné školicí akce k jejich seznámení se speciálními a novými metodami práce, s aktuálními úkoly ve zdravotnických službách a k přípravě pro výkon funkcí.

(2) Školicí akce pořádá Institut nebo Ústav, popřípadě oblastní ústav národního zdraví zpravidla podle tématických plánů Institutu a Ústavu.

(1) K zajištění pravidelného a všestranného doplňování znalostí zdravotnických pracovníků v jednotlivých oborech a úsecích práce se provádí cyklické doškolování.

(2) Pro vybrané zdravotnické pracovníky pořádá kursy cyklického doškolování o nejnovějších poznatcích v jednotlivých oborech Institut a Ústav.