8.
Zákon
ze dne 28. března 1952
o ochranných známkách a chráněných vzorech.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Část prvá.
Ochranné známky.
§ 1.
Aby podniky mohly své výrobky nebo zboží (dále jen „výrobky“) odlišit od jiných výrobků téhož druhu a tak odběratelům usnadnit výběr výrobků, které se osvědčily, a tím zároveň i navenek projevit svou odpovědnost za jejich jakost, mohou podniky své výrobky opatřovat ochrannou známkou.
§ 2.
(1) Ochrannými známkami mohou být slova, vyobrazení a jiné značky plošné i prostorové.
(2) Ochrannými známkami nemohou být značky:
a) které nemají způsobilost rozlišovací nebo které obsahují výlučně údaj popisný, ledaže se staly v hospodářském odvětví, o které jde, příznačnými pro výrobky pocházející z určitého podniku,
b) které mohou klamat odběratele, anebo
c) jichž používání by odporovalo obecnému zájmu anebo mezinárodní úmluvě nebo zvyklosti.
§ 3.
Ochranné známky se na žádost (přihlášku) zapisují do rejstříku ochranných známek.
§ 4.
Jakmile dojde přihláška ochranné známky, má přihlašovatel právo přednosti před každým, kdo později požádá o zápis stejné známky pro výrobky téhož druhu.
§ 5.
(1) Podnik, pro který je ochranná známka zapsána (majitel známky), má výlučné právo opatřovat výrobky touto známkou, a to od okamžiku, kdy došla její přihláška.
(2) Bez souhlasu majitele známky nesmí nikdo ochranné známky nebo značky s ní zaměnitelné používat v hospodářském styku pro výrobky téhož druhu, zejména je nesmí umisťovat na výrobcích, na jejich obalu, na nádobách, v nichž jsou výrobky obsaženy, na připojených štítcích nebo na tiskopisech.
§ 6.
Právo majitele známky nepůsobí proti tomu, kdo v době přihlášky ochranné známky již používal stejné nebo s ní zaměnitelné značky pro výrobek téhož druhu, jestliže tato značka byla v hospodářském odvětví, o které jde, příznačnou pro výrobek jeho podniku (držitel nezapsané značky).
§ 7.
(1) Ochranná doba zapsané známky trvá deset let; počíná, jakmile došla přihláška známky. Ochrannou dobu lze prodlužovat obnovou zápisu vždy na dalších deset let.
(2) Žádost o obnovu zápisu lze podat nejdříve v posledním roce ochranné doby a nejpozději do tří měsíců po jejím uplynutí.
(3) Další ochranná doba se počítá vždy od konce poslední ochranné doby.
§ 8.
(1) Při obnově zápisu jsou v ochranné známce přípustny jen takové změny, které se nedotýkají ani celkového jejího rázu ani některého jejího podstatného prvku.
(2) Bude-li při obnově zápisu rozšířen seznam výrobků známkou chráněných, budou nově uvedené výrobky požívat ochrany teprve od počátku nové ochranné doby.
(3) Byla-li ochranná známka postupně zapsána pro výrobky různých druhů, je možné při obnově nejstaršího zápisu sloučit i pozdější zápisy známky pro výrobky jiného druhu v známku společnou; počátek původní ochranné doby zůstane u každého druhu výrobků nezměněn.
§ 9.
(1) Ochranná známka může být převedena jen s podnikem, pro který je zapsána, anebo se souhlasem úřadu pro vynálezy a zlepšovací náměty, dojde-li k novému uspořádání dosavadní hospodářské činnosti podniku.
(2) Převod ochranné známky nabude účinnosti zápisem do rejstříku ochranných známek.
§ 10.
(1) Právo majitele známky zanikne:
a) uplynutím ochranné doby, nebude-li zápis obnoven,
b) jakmile dojde oznámení majitele známky, že se svého práva vzdává.
(2) Zánik práva se zapíše do rejstříku ochranných známek.
§ 11.
(1) Ochranná známka bude z rejstříku vymazána:
a) bude-li zjištěno, že byla zapsána známka nepřípustná (§ 2 odst. 2),
b) na základě rozhodnutí v řízení o výmaz ochranné známky.
(2) Bude-li známka vymazána, posuzuje se tak, jako by vůbec nebyla zapsána.
§ 12.
(1) Majitel známky může se domáhat výmazu ochranné známky, která byla zapsána později pro jiný podnik a pro výrobky téhož druhu a je stejná jako ochranná známka navrhovatele nebo s ní zaměnitelná.
(2) Držitel nezapsané značky (§ 6) může se domáhat výmazu ochranné známky, jestliže je stejná jako jeho značka nebo s ní zaměnitelná a jestliže od jejího zápisu ještě neuplynuly tři roky. Návrhu na výmaz nebude vyhověno, užívá-li odpůrce této značky alespoň po stejnou dobu jako navrhovatel.
§ 13.
Majitel známky později zapsané může se domáhat zjištění, že jeho ochranná známka není zaměnitelná s dříve zapsanou známkou, nebo že je zapsána pro výrobky jiného druhu. Navrhovatel musí osvědčit svůj právní zájem na zjištění.
Část druhá.
Chráněné vzory.
§ 14.
Aby byla výrobním podnikům zajištěna ochrana vnější úpravy jejich výrobků před napodobením a zároveň byla podnícena tvořivost pracujících, přispívající k dokonalejšímu vzhledu výrobků, poskytuje se novým vzorům zvláštní ochrana.
§ 15.
(1) Ochrany požívají nové vnější úpravy výrobků, použitelné při jejich průmyslové výrobě (chráněné vzory).
(2) Chráněný vzor může spočívat ve zvláštním tvaru anebo ve zvláštní úpravě obrysů, kresby nebo barev.
§ 16.
Zdali je vnější úprava nová, posoudí se podle dříve podaných přihlášek, poměrů známých v odbytu anebo podle jiných skutečností, z nichž lze usoudit, zda taková úprava výrobku pro odbyt není již známa.
§ 17.
Chráněné vzory se na žádost (přihlášku) zapisují do rejstříku chráněných vzorů.
§ 18.
(1) Přihlášku může podat původce vzoru nebo jeho právní nástupce.
(2) Vzor, který vytvořil zaměstnanec státního orgánu (zařízení), národního nebo komunálního podniku anebo lidového družstva v souvislosti s oborem své práce, může přihlásit státní orgán (zařízení), podnik nebo lidové družstvo. S jejich souhlasem může původce přihlášku podat svým jménem.
§ 19.
(1) Zaměstnanec, jehož vzor byl přihlášen státním orgánem (zařízením), podnikem nebo lidovým družstvem, má nárok na odměnu, ledaže vytvořením vzoru jen splnil povinnost plynoucí z pracovního poměru.
(2) Směrnice pro odměňování vydá státní úřad plánovací v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a ústředním orgánem jednotné odborové organisace.
§ 20.
Byl-li vzor přihlášen někým jiným (§ 18), může původce vzoru žádat, aby byl jako původce uveden v rejstříku chráněných vzorů a aby mu bylo vydáno osvědčení o tom, že je původcem.
§ 21.
§ 22.
Jakmile dojde přihláška chráněného vzoru, má přihlašovatel právo přednosti před každým, kdo později požádá o zápis stejného vzoru pro výrobky téhož druhu.
§ 23.
Bez souhlasu toho, pro koho je chráněný vzor zapsán (majitele vzoru), nesmí nikdo výrobky v podstatě se vzorem shodné průmyslově vyrábět.
§ 24.
(1) Majitel vzoru může své právo převést na někoho jiného nebo může dát souhlas, aby někdo jiný vzoru používal (licence).
(2) Převod práva majitele vzoru a udělení licence nabudou účinnosti zápisem do rejstříku chráněných vzorů.
§ 25.
Vyžaduje-li to obecný zájem, lze používání vzoru za náhradu povolit osobám, které o to požádají (nucená licence). Také nucená licence se zapíše do rejstříku chráněných vzorů.
§ 26.
Právo majitele vzoru nepůsobí proti tomu, kdo před jeho přihlášením vzoru používal nebo vykonal pro jeho používání potřebná opatření (předchozí použivatel). Byl-li předchozím použivatelem státní orgán (zařízení) anebo národní nebo komunální podnik, má stát právo předchozího použivatele ve všech státních orgánech (zařízeních) a národních a komunálních podnicích.
§ 27.
Ochranná doba zapsaného vzoru trvá pět let; počíná, jakmile došla jeho přihláška.
§ 28.
(1) Právo majitele vzoru zanikne:
a) uplynutím ochranné doby,
b) jakmile dojde oznámení majitele vzoru, že se svého práva vzdává.
(2) Zánik práva se zapíše do rejstříku chráněných vzorů.
§ 29.
(1) Majitel vzoru může se domáhat výmazu chráněného vzoru, který byl zapsán později pro někoho jiného a pro výrobky téhož druhu a je stejný jako vzor navrhovatele nebo s ním v podstatě shodný.
(2) Výmazu vzoru, který není nový (§ 16), může se domáhat každý, kdo osvědčí právní zájem na jeho výmazu.
(3) Bude-li vzor vymazán, posuzuje se tak, jako by vůbec nebyl zapsán.
§ 30.
(1) Byl-li vzor pro někoho zapsán neprávem, může se původce vzoru nebo jeho právní nástupce do roka po jeho zápisu, a jde-li o vzor zapečetěný (§ 21), do roka po sejmutí pečeti domáhat, aby vzor byl na něj přepsán. Jde-li o vzor vytvořený zaměstnancem (§ 18 odst. 2), může se přepsání vzoru domáhat státní orgán (zařízení), podnik nebo družstvo.
(2) Je-li sporné, kdo je původcem vzoru (jeho právním nástupcem), rozhodne soud.
§ 31.
Majitel vzoru později zapsaného může se domáhat zjištění, že jeho vzor není v podstatě shodný s dříve zapsaným vzorem nebo že je zapsán pro výrobky jiného druhu. Navrhovatel musí osvědčit svůj právní zájem na zjištění.
Část třetí.
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná.
§ 32.
Ustanovení mezinárodních úmluv a právních předpisů je provádějících nejsou tímto zákonem dotčena.
§ 33.
Cizinci mají za podmínek vzájemnosti a v jejím rozsahu stejná práva jako českoslovenští občané.
§ 34.
Kdo nemá na území Československé republiky bydliště nebo sídlo, musí být v řízení podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných zastoupen některou z organisací nebo některou z osob, které vyhláškou v úředním listě určí státní úřad plánovací v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.
§ 35.
(1) Právo přednosti podle ustanovení mezinárodních úmluv musí přihlašovatel uplatnit již v přihlášce ochranné známky nebo chráněného vzoru.
(2) V jedné přihlášce lze uplatnit právo přednosti podle mezinárodních úmluv jen z jedné dřívější přihlášky.
§ 36.
(1) Působnost ve věcech ochranných známek a chráněných vzorů podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných vykonává úřad pro vynálezy a zlepšovací náměty; také vede rejstřík ochranných známek a rejstřík chráněných vzorů. O stížnosti do jeho rozhodnutí rozhoduje patentní sbor při státním úřadu plánovacím.
(2) Každý má právo nahlížet do rejstříků a vyžadovat si z nich úřední výpisy nebo potvrzení o jejich obsahu.
§ 37.
Vzorky (modely) zapsané podle dosavadních právních předpisů jsou podle těchto předpisů chráněny i nadále; o řízení platí však předpisy vydané podle tohoto zákona.
§ 38.
Ministr-předseda státního úřadu plánovacího se zmocňuje, aby v dohodě se zúčastněnými ministry vydal nařízením předpisy o řízení ve věcech ochranných známek a chráněných vzorů, stanovil podrobnosti zejména o náležitostech přihlášek, o vedení rejstříků, o zápisech v nich, o způsobu a rozsahu jich uveřejňování, a aby vydal i jiné potřebné předpisy k provedení tohoto zákona.
§ 39.
Zrušují se všechny předpisy o věcech upravených tímto zákonem, zejména:
1. zákon č. 19/1890 ř. z., o ochraně známek,
2. vládní nařízení č. 30/1933 Sb., o dokladech, kterých je třeba k průkazu prioritního práva při přihláškách známek,
3. vládní nařízení č. 204/1933 Sb., o otiscích a štočcích ochranných známek,
4. císařský patent č. 237/1858 ř. z., o ochraně vzorků a modelů pro průmyslové výrobky,
5. nařízení č. 107.709/1907 K. M. (uh. m. obchodu), o právní ochraně vzorků průmyslových a jejich zapisování do rejstříku,
6. vládní nařízení č. 31/1933 Sb., o dokladech, kterých je třeba k průkazu prioritního práva při přihláškách vzorů a modelů,
a to po případě ve znění předpisů je měnících a doplňujících.
§ 40.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1952; provede jej ministr-předseda státního úřadu plánovacího v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Ing. Púčik v. r.