92.
Zákon
ze dne 2. listopadu 1951
o branné výchově.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Účel branné výchovy.
§ 1.
Účelem branné výchovy je zajištění řádné přípravy nejširších vrstev pracujícího lidu k plnění úkolů obrany vlasti, prohloubení jednoty pracujícího lidu s lidově demokratickou armádou, výchova pracujícího lidu k věrnosti a spojeneckému svazku se Sovětským svazem a se státy lidové demokracie, zvýšení jeho odhodlanosti a schopnosti k obraně vlasti a tím i úsilí o zajištění světového míru.
§ 2.
Plnění těchto úkolů se zajišťuje politickou, tělesnou a vojenskou přípravou především na podkladě dobrovolné účasti nejširších vrstev pracujícího lidu.
Provádění branné výchovy.
§ 3.
(1) Branná výchova se provádí:
a) ve školách,
b) ve střediscích pracujícího dorostu a jiných zařízeních plnících obdobné úkoly (dále jen „střediska“),
c) v dobrovolných organisacích.
(2) Zásadní směrnice pro provádění branné výchovy stanoví ministerstvo národní obrany v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady; podrobnosti k nim stanoví příslušné ústřední úřady a pokud jde o dobrovolné organisace, Svaz pro spolupráci s armádou.
§ 4.
Branná výchova ve školách a ve střediscích je povinná.
§ 5.
Svaz pro spolupráci s armádou.
(1) Aby mohla být řádně prováděna branná výchova v dobrovolných organisacích, zřizuje se Svaz pro spolupráci s armádou (dále jen „Svaz“), který je právnickou osobou.
(2) Svaz zejména organisuje, řídí a kontroluje provádění branné výchovy v dobrovolných organisacích, které se staly členy Svazu a jež pověřil jejím prováděním.
(3) Organisační řád Svazu stanoví vláda.
§ 6.
Používání budov a pozemků k branné výchově.
K branné výchově lze používat pozemků, budov a zařízení, které jsou ve vlastnictví státu nebo dobrovolných organisací, a to v rozsahu a za podmínek, které stanoví ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra a se zúčastněnými ústředními úřady.
§ 7.
Nemocenská a úrazová péče.
(1) Osoby, které při provádění branné výchovy utrpěly úraz nebo onemocněly a nejsou účastníky vojenské nemocenské péče, mají nárok na dávky nemocenského pojištění podle zákona o národním pojištění, i když nejsou podle něho pojištěny.
(2) Stanou-li se dotčené osoby následkem úrazu nebo onemocnění výše uvedeného nezpůsobilými k výkonu povolání, mají nárok na zaopatření podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, pokud nemají nárok na zaopatření (důchod) podle jiných pro ně příznivějších právních předpisů. Zemřely-li dotčené osoby následkem úrazu nebo onemocnění výše uvedeného, mají pozůstalí po nich obdobné nároky.
(3) Podrobnosti k provedení ustanovení odstavců 1 a 2, jakož i případné výjimky stanoví ministerstvo pracovních sil v dohodě s příslušnými ústředními úřady a Revolučním odborovým hnutím, a to pokud jde o opatření obecné povahy, vyhláškou v úředním listě.
§ 8.
Osvobození od daní, dávek a poplatků.
Právní a úřední úkony, jichž je třeba k provádění tohoto zákona, jsou osvobozeny od daní, dávek a poplatků.
§ 9.
Náklady branné výchovy.
Náklady na provádění branné výchovy hradí dobrovolné organisace zásadně z vlastních prostředků; nedostačují-li tyto prostředky, hradí neuhrazené náklady Svaz. Neuhrazené náklady Svazu hradí stát.
Závěrečná ustanovení.
§ 10.
Opatření učiněná před vyhlášením zákona a ve shodě s ním jsou platná.
§ 11.
Zrušují se všechny předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona; zejména se zrušuje zákon č. 184/1937 Sb., o branné výchově.
§ 12.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
arm. gen. Dr. Čepička v. r.