o určování názvů obcí a jejich částí, ulic a jiných veřejných prostranství a o číslování budov

(1) Názvy nových obcí a jejich částí se určují zpravidla podle místních územních názvů, podle pojmenování významnějších přírodních útvarů, jevů nebo podle historických událostí, které souvisí s územím obce.

(2) Obec, která se vytvoří sloučením, má zpravidla název jedné ze slučovaných obcí. Výjimečně je možno takovéto obci určit i složený název, nebude-li jeho používání těžkopádné.

(3) Obec, která se vytvoří z více osad, má zpravidla název jedné z nich.

(4) Nepřípustné jsou názvy uměle vytvořené, nepřiléhavé, příliš dlouhé a duplicitní.

(1) Určovat a měnit názvy obcí a jejich části přísluší ministerstvu vnitra Slovenské socialistické republiky (dále jen „ministerstvo“).

(2) Podklady pro rozhodnutí podle odstavce 1 předkládá ministerstvu příslušný okresní národní výbor ve spolupráci se zúčastněnými místními (městskými) národními výbory.

(3) Má-li se určit, popřípadě změnit název obce nebo její části v souvislosti se zamýšlenou změnou území obce, je třeba, aby se účinnost rozhodnutí o názvu časově shodovala s účinností rozhodnutí o územní změně.

(1) Seznam obcí tvořících jednotlivé okresy území Slovenské socialistické republiky sestavuje a vyhlašuje ministerstvo v Ústředním věstníku Slovenské socialistické republiky zpravidla jednou za pět roků.

(2) Změny názvů obcí nebo jejich částí vyhlašuje ministerstvo v Ústředním věstníku Slovenské socialistické republiky a oznamuje ve Sbírce zákonů.

(1) Názvy obcí a jejich částí uvedené v seznamu obcí jsou všeobecně závazné. Při vyhotovování orientačních a dopravních tabulek, označování sídel orgánů, úřadů a organizací, při označování železničních stanic,^*) telekomunikačních zařízení, letišť a přístavů, tvorbě dopravních a telekomunikačních lexikonů, kartografických děl, statistických přehledů, při uvádění názvů obcí a jejich částí v tisku apod. musí se používat takových názvů obcí a jejich částí, jaké jsou uvedeny v seznamu obcí.

(2) Použivatelé názvů jsou povinni při označování veřejných budov, objektů a zařízení používat názvu té obce, na jejímž území veřejné budovy, objekty a zařízení jsou. Výjimečně je možno použít i názvu jiné obce, vysloví-li s tím souhlas příslušné místní (městské) národní výbory; v případě jejich nesouhlasu rozhodne okresní národní výbor. K bližšímu označení umístění veřejných budov, objektů a zařízení je možno spolu s názvem obce uvádět i název části obce.

(1) Názvy ulic a jiných veřejných prostranství se určují podle významných událostí, míst, osob (nežijících) a podle věcí, jevů apod. Názvy mají být společensky opodstatněné, přiléhavé, lehko vyslovitelné a z jazykového hlediska správné.

(2) Názvy, které jsou určeny podle jmen významných osob, je možno označovat jen takové ulice a jiná veřejná prostranství, které svou polohou, výstavností a celkovým vzhledem jsou vhodné pro takové pojmenování.

(3) Název ulice nebo jiného veřejného prostranství je možno odvodit i od základu jinojazyčného slova (z jazyka českého, maďarského, ukrajinského, polského, německého apod.), musí však odpovídat pravidlům slovenského jazyka.

(1) O určování a změnách názvů ulic a jiných veřejných prostranství rozhoduje místní (městský) národní výbor vždy po předcházejícím vyjádření odborné názvoslovné komise, kterou pro celý okres zřizuje rada okresního národního výboru. Členy této komise jsou odborní pracovníci, zejména z úseku školství, kultury, výstavby, geodézie a dopravy.

(2) Projektové organizace jsou povinny při započetí prací na projektové přípravě výstavby nových ulic a jiných veřejných prostranství požádat místní (městský) národní výbor o určení názvu těchto ulic a veřejných prostranství.

(1) Označení ulic a jiných veřejných prostranství se skládá z názvu a podle potřeby z pomocných orientačních znaků vyznačujících směr ulice, podchody, přechody apod.

(2) Vlastníci a uživatelé nemovitostí jsou povinni dovolit připevnění tabulky^*) s označením ulice nebo jiného veřejného prostranství na budovy a jiné objekty. Zničení, poškození nebo svévolné odstranění tabulek se stíhá podle zákona.^**)

(5) Označení ulic a jiných veřejných prostranství zabezpečuje místní (městský) národní výbor na vlastní náklady.

(1) Všechny budovy trvalého charakteru (obytné, provozní, obchodní, kulturní, školské, sociální, zdravotnické, památkové apod.) musí mít popisné číslo.

(2) Popisným číslem se označí každá samostatná budova, která je oddělena od jiné, má vlastní vchod a vybavení. V pochybnostech, zda určitá budova má povahu samostatné budovy, je rozhodující stanovisko stavebního úřadu. Jde-li o seskupené budovy, které slouží k jiným než obytným účelům, je třeba označit popisným číslem jen tu budovu, jejíž hlavní vchod vyúsťuje do ulice nebo do jiného veřejného prostranství.

(3) Částí obce (§ 1) mohou mít samostatné popisné číslování budov.

(1) Pro orientaci na ulicích a jiných veřejných prostranstvích, které jsou označeny názvy (§ 8), mají všechny budovy i orientační číslo. Označení orientačním číslem se provádí podle zásad uvedených v § 12 odst. 2 této vyhlášky s tím, že číslování na každé ulici a jiném veřejném prostranství je samostatné. Budovy možno označit na jedné straně ulice nebo jiného veřejného prostranství sudými a na druhé straně lichými orientačními čísly.

(2) Má-li obec schválený zastavovací plán, je třeba rezervovat orientační čísla se zachováním příslušného pořadí i na nezastavěné parcely.

(1) Ostatní budovy a objekty, které jsou základy pevně spojeny se zemí a které slouží jen k dočasnému obývání (zahradní domky, chaty apod.) nebo k jiným účelům (kiosky, garáže apod.) a nejsou označeny popisným číslem, musí mít evidenční číslo.

(2) Části obce (§ 1) mohou mít samostatné evidenční číslování budov a objektů.

(1) O číslování budov a objektů rozhoduje místní (městský) národní výbor. Rada okresního národního výboru může ve výjimečných případech nařídit hromadné přečíslování budov a objektů v obci nebo její části. Ministerstvo může nařídit hromadné přečíslování budov a objektů na celém území Slovenské socialistické republiky nebo na jeho části.

(2) Místní (městský) národní výbor je povinen vést předepsanou jednotnou evidenci jednotlivých druhů číslování budov a objektů a soustavně ji doplňovat v souladu se skutečným stavem. Výnos o jednotné evidenci vydá ministerstvo v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány státní správy.

(3) Podmínkou k určení čísla budovy nebo objektu (popisného, orientačního, evidenčního) je vydání rozhodnutí o uvedení stavby do trvalého užívání nebo provozu. Podmínkou ke zrušení čísla budovy nebo objektu je vydání rozhodnutí o zbourání budovy nebo objektu.

(4) O určení nebo zrušení čísla budovy nebo objektu je třeba uvědomit příslušné středisko geodézie a kartografie.

(1) K označení budov a objektů čísly se používají jednotné tabulky z trvanlivého materiálu:

(2) Tabulky s popisnými a orientačními čísly se umísťují při vchodu do budovy tak, aby byly viditelné z veřejné komunikace.

(3) Náklady na obstarání tabulek, jejich připevnění na budovy a objekty a na řádné udržování uhrazují vlastníci (uživatelé) budov a objektů.

(4) Vzory jednotných tabulek jsou uvedeny v příloze této vyhlášky.