o státním notářství a o řízení před státním notářstvím

(1) K řízení o dědictví je příslušné státní notářství, v jehož obvodu měl zůstavitel naposledy bydliště, a neměl-li bydliště nebo nelze-li je zjistit, státní notářství, v jehož obvodu měl naposledy pobyt.

(2) Není-li takové státní notářství, je příslušné státní notářství, v jehož obvodu je zůstavitelův majetek. Mezi několika takto příslušnými státními notářstvími přísluší věc tomu státnímu notářství, které první provedlo úkon.

(3) Předběžná šetření (§ 29) a neodkladná opatření (§ 30) může vykonat podle možnosti a podle potřeby kterékoli státní notářství.

(1) Státní notářství zahájí řízení i bez návrhu, jakmile se dozví, že někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého.

(2) Místní národní výbor pověřený vedením matriky oznámí úmrtí ve svém matričním obvodu státnímu notářství příslušnému k projednání dědictví (§ 26).

(1) V předběžném šetření si státní notářství opatří údaje potřebné pro zjištění dědiců a pro zjištění zůstavitelova majetku a jeho dluhů. Toto šetření se nemusí konat, jestliže nezletilý zůstavitel byl v době úmrtí ve společné domácnosti s rodiči nebo s jedním z nich a nezanechal jmění.

(2) Zanechal-li zůstavitel závěť, zjistí státní notářství její stav a obsah; totéž učiní státní notářství, které má závěť v úschově, na dožádání státního notářství, u něhož se vede řízení o dědictví.

(1) Vyžaduje-li to zájem společnosti nebo důležitý zájem účastníků, učiní státní notářství i bez návrhu neodkladná opatření, zejména zajistí dědictví, svěří věci osobní potřeby manželovi zůstavitele nebo jinému členu domácnosti a postará se o prodej věcí, které nelze uschovat bez nebezpečí škody nebo nepoměrných nákladů. Při prodeji movitých věcí postupuje státní notářství přiměřeně podle ustanovení o prodeji movitých věcí při výkonu rozhodnutí soudem, ledaže by státní notářství rozhodlo o jiném způsobu prodeje.

(2) Zajištění dědictví se provede zejména uložením u státního notářství nebo u schovatele, zapečetěním v zůstavitelově bytě nebo na jiném vhodném místě, zákazem výplaty u dlužníka nebo soupisem na místě samém.

(1) Nezanechal-li zůstavitel majetek, státní notářství řízení zastaví.

(2) Jestliže zůstavitel zanechal nepatrný majetek, může jej státní notářství vydat tomu, kdo se postaral o pohřeb, a řízení zastavit.

(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 2 se nelze odvolat.

(1) Nebylo-li řízení zastaveno podle § 32, vyrozumí státní notářství ty, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou dědici, o jejich dědickém právu a o možnosti dědictví odmítnout ve lhůtě jednoho měsíce; tuto lhůtu může státní notářství z důležitých důvodů prodloužit. Současně je poučí o náležitostech a o účincích odmítnutí dědictví.

(2) Vyrozumění a poučení doručí státní notářství do vlastních rukou nebo je dá ústně a v protokolu uvede, že se tak stalo.

(1) Státní notářství zjistí zůstavitelův majetek a jeho dluhy a provede soupis aktiv a pasív. Vychází přitom zejména z údajů účastníků. Tyto údaje a ostatní vyšetřené okolnosti prověří podle potřeby šetřením na místě samém, výslechem svědků, listinami nebo jinými důkazními prostředky. Peněžní ústavy podávají státnímu notářství v dědickém řízení na jeho dotaz zprávy o vkladech, je-li jim známo, že vklad náleží zůstaviteli, nebo jsou-li v dotazu uvedeny údaje potřebné ke zjištění totožnosti vkladu.

(2) U nemovitostí přezkoumá státní notářství především na podkladě zápisů v evidenci nemovitostí (pozemkové knize) a za pomoci účastníků řízení a těch, kterým přísluší práva k nemovitosti, stav závad váznoucích na nemovitosti a v soupisu zahrne do pasív jen ty závady, které podle provedeného šetření nepozbyly dosud význam.

(3) Vyžaduje-li to zájem společnosti nebo důležitý zájem účastníků, opatří si státní notářství znalecký posudek, zejména o obecné ceně zůstavitelova majetku. Účastníci jsou povinni přispět státnímu notářství ke spolehlivému a úplnému zjištění stavu dědictví. Pokud mezi nimi zůstala sporná aktiva nebo pasíva, postupuje státní notářství podle § 18.

(1) Na podkladě zjištění podle § 34 určí státní notářství obecnou cenu majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, popřípadě výši jeho předlužení v době smrti zůstavitele.

(2) Zjistí-li státní notářství dříve, než dědické řízení je pravomocně skončeno, nové skutečnosti, které vyžadují změnu tohoto rozhodnutí, provede potřebnou opravu novým rozhodnutím.

(1) Účastníci se mohou dohodnout o tom, že předlužené dědictví bude přenecháno věřitelům k úhradě dluhů. Tato dohoda podléhá schválení státního notářství, které dohodu schválí, jestliže neodporuje zákonu ani zájmu společnosti; po právní moci tohoto rozhodnutí zastaví řízení.

(2) Objeví-li se po zastavení řízení další majetek, postupuje se podle odstavce 1. Zůstane-li majetkový přebytek, projedná jej státní notářství jako dědictví.

(1) Jestliže je jen jeden dědic, potvrdí mu státní notářství, že nabyl dědictví.

(2) Je-li několik dědiců a vypořádají-li se u státního notářství mezi sebou o dědictví dohodou, schválí státní notářství dohodu, jestliže neodporuje zákonu nebo zájmu společnosti. Po právní moci rozhodnutí o schválení dohody potvrdí státní notářství podle ní nabytí dědictví.

(3) Nedošlo-li k dohodě nebo nebyla-li státním notářstvím schválena, provede státní notářství vypořádání mezi dědici a rozhodne o tom, co který z dědiců nabyl; za souhlasu věřitelů, jichž se vypořádání týká, rozhodne též o tom, které dluhy a jakým způsobem jednotliví dědici uhradí. Přitom může též určit povinnost dědiců vyplatit částky potřebné k vypořádání dědictví. Státní notářství může provést vypořádání také tak, že dědictví nebo jeho část prodá; přitom postupuje u nemovitostí přiměřeně podle ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí a u movitých věcí přiměřeně podle ustanovení o prodeji movitých věcí při výkonu rozhodnutí soudem.

(1) Rozhodnutím podle § 38 a 39 je projednání dědictví skončeno.

(2) Po právní moci tohoto rozhodnutí zruší státní notářství opatrovnictví a provedená zajištění dědictví; zruší rovněž všechny zákazy výplaty vkladů, pojistek a jiných hodnot, které byly v řízení o projednání dědictví nařízeny nebo podle zákona provedeny. Zároveň oznámí organizacím, u nichž jsou tyto hodnoty uloženy, komu mají být vydány.

(3) Hodnoty uvedené v odstavci 2 je však možno vydat dědicům, jen jestliže byly zaplaceny notářské poplatky a pohledávky socialistických organizací. Okolnost, že nejsou zaplaceny pohledávky socialistických organizací, nebrání tomu, aby zajištěné hodnoty byly vydány, jestliže uplynuly tři měsíce od právní moci rozhodnutí, jímž bylo projednání dědictví skončeno, a jestliže byl poplatek z dědictví zcela zaplacen.

(1) Je-li dědictví předluženo a nedojde-li k dohodě podle § 38, může být nařízena likvidace dědictví. Rozhodne o tom bez návrhu nebo na návrh účastníka státní notářství. Stejně postupuje státní notářství, jestliže stát navrhl likvidaci dědictví proto, že věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví.

(2) V rozhodnutí o nařízení likvidace učiní státní notářství výzvu, aby mu věřitelé oznámili své pohledávky ve lhůtě, kterou státní notářství ve vyhlášce stanoví, a upozorní je, že pohledávky, které nebudou při likvidaci uspokojeny, zaniknou.

(3) Jakmile rozhodnutí o nařízení likvidace dědictví nabylo právní moci, nepostupuje se již podle ustanovení § 38 až 42.

(1) Likvidaci dědictví provede státní notářství prodejem všech zůstavitelových věcí podle ustanovení o prodeji věcí při výkonu rozhodnutí. Do likvidační podstaty náleží i věci, které by jinak nepodléhaly výkonu rozhodnutí.

(2) O věcech, které se nepodařilo takto prodat, rozhodne státní notářství, že připadají státu s účinností ke dni smrti zůstavitele. Hodnota těchto věcí se nevčítá státu na jeho případný dědický podíl ani na jeho pohledávku, je-li věřitelem zůstavitele. Jsou-li na věcech, které připadnou státu, zajištěna věcná práva, břemena nebo omezení převodu nemovitosti, zanikají ke dni smrti zůstavitele.

(3) Pravomocným skončením likvidace zaniknou proti dědicům neuspokojené pohledávky věřitelů. Vyjde-li však najevo další majetek zůstavitelův, rozdělí jej státní notářství bez zřetele k tomuto zániku.

(1) Státní notářství provede rozvrh výtěžku prodeje mezi věřitele.

(2) Z likvidační podstaty uhradí státní notářství postupně pohledávky podle těchto skupin:

(3) Přesahuje-li úhrn pohledávek v první skupině likvidační podstatu, uhradí se tyto pohledávky poměrně. Obdobně se postupuje i v dalších skupinách, přičemž však ve skupině c) se uhradí před ostatními pohledávkami pohledávky zajištěné omezením převodu nemovitosti nebo zástavními právy a pohledávky náhrady práv a věcných břemen podle jejich pořadí.

(1) Jestliže projednání dědictví nenáleží do pravomoci československého státního notářství, provede státní notářství předběžné šetření a vydá účastníkům na jejich žádost úřední potvrzení o výsledku tohoto šetření.

(2) Má-li být vydán majetek do ciziny, vyrozumí o tom státní notářství československé dědice a věřitele vyhláškou; známým účastníkům se tato vyhláška doručí.

(1) K projednání návrhu, aby byla listina prohlášena za umořenou, je příslušné státní notářství, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, a nemá-li bydliště, v jehož obvodu se zdržuje. Nezdržuje-li se navrhovatel v Československé socialistické republice, je příslušné státní notářství, v jehož obvodu je platební místo.

(2) Návrh na umoření listiny může podat, kdo má na tom právní zájem.

(1) Umořit lze ztracenou nebo zničenou listinu, kterou je třeba předložit k uplatnění práva.

(2) V řízení u státního notářství nelze umořit peníze, loterní losy, sázenky, vkladní knížky, lístky a známky denního oběhu (vstupenky, jízdenky apod.) a listiny, na jejichž podkladě lze uplatnit jen nárok na vedlejší plnění.

(1) Zjistí-li státní notářství, že listina, jejíž umoření bylo navrženo, nebyla vystavena nebo že není ztracena ani zničena, anebo umoření brání jiné překážky, zastaví řízení.

(2) Jinak státní notářství uveřejní vyhlášku obsahující výzvu, aby se ten, kdo má listinu, přihlásil do jednoho roku u státního notářství, které vydalo vyhlášku, a podle možnosti předložil listinu, nebo aby podal námitky proti návrhu.

(3) Je-li umořována směnka, zapoví státní notářství, aby bylo podle ní placeno, a uveřejní vyhlášku, ve které stanoví lhůtu dvou měsíců místo lhůty uvedené v odstavci 2.

(1) Jde-li o listinu na doručitele, skončí vyhlášková lhůta až za rok po splatnosti pohledávky z listiny. O pojistkách na doručitele platí však ustanovení § 54 odst. 2.

(2) Lhůta (§ 54) se počítá u směnky, není-li ještě splatná, od prvního dne po její splatnosti; jestliže je již splatná, ode dne uveřejnění vyhlášky.

(1) Od zahájení řízení až do jeho pravomocného skončení neběží proti navrhovateli promlčecí doba, lhůta pro zánik práva ani lhůta určená k výplatě peněžité částky podle listiny.

(2) Ten, komu byla vyhláška doručena nebo kdo se o ní mohl při náležité péči dozvědět, nesmí pod následky neplatnosti nakládat právy z umořované listiny, konat výplaty nebo jiná plnění podle ní, převést ji nebo provést na ní změny. Ten, kdo je podle listiny zavázán, je povinen zadržet předloženou listinu a oznámit státnímu notářství, kdo ji předložil.

(3) Rozhodnutí podle odstavce 2 může státní notářství na žádost navrhovatele vydat již před vydáním vyhlášky. Rozhodnutí o tom doručí státní notářství účastníkům a uveřejní vyhláškou.

(1) Bylo-li zahájeno umořovací řízení o směnce, je navrhovatel, který se vykáže vyhláškou, oprávněn žádat zaplacení směnky, dá-li přiměřenou jistotu, dokud není směnka prohlášena za umořenou. Nedá-li tuto jistotu, může žádat složení dlužné částky do úschovy státního notářství.

(2) Ustanovení o umoření směnky se užije přiměřeně na umoření šeku.

(1) Uplynula-li lhůta a nedojde-li k zastavení řízení, prohlásí státní notářství na další návrh listinu za umořenou. Návrh je nutno podat do jednoho měsíce po uplynutí lhůty.

(2) Není-li takový návrh podán, státní notářství zastaví řízení. Na tento následek je nutno navrhovatele výslovně upozornit ve vyhlášce, která se mu doručí (§ 54 odst. 2).

(1) K registraci smlouvy je příslušné státní notářství, v jehož obvodu je nemovitost, které se smlouva týká. Jsou-li nemovitosti, které jsou předmětem smlouvy, v obvodu několika státních notářství, provede každé z nich řízení o registraci smlouvy, pokud jde o nemovitost, která je v jeho obvodu.

(2) Řízení o registraci, jehož účastníky jsou účastníci smlouvy, zahájí státní notářství na ohlášení kteréhokoli z nich.

(3) Ohlásí-li účastník smlouvy o omezení převodu nemovitosti, že omezení převodu zaniklo, přezkoumá státní notářství tyto údaje jako při registraci smlouvy (§ 63).

(1) Účastníci smlouvy ohlásí smlouvu k registraci příslušnému státnímu notářství; má-li smlouvu registrovat několik státních notářství, stačí ohlášení u kteréhokoli z nich.

(2) Smlouva se ohlašuje k registraci předložením jejího prvopisu a dále dvou opisů pro každé státní notářství provádějící registraci.

(1) Státní notářství přezkoumá, zda je smlouva, která byla ohlášena k registraci, platná, zejména zda se svým obsahem nepříčí zákonu nebo jej neobchází anebo jinak neodporuje zájmům společnosti. Za tím účelem státní notářství také vždy vyžádá stanovisko místního národního výboru obce, kde je nemovitost. Účastníci jsou povinni prokázat státnímu notářství skutečnosti potřebné k přezkoumání platnosti smlouvy; tuto povinnost mají i tehdy, provádí-li státní notářství řízení bez jejich ohlášení. Nelze-li tyto skutečnosti, zejména oprávnění účastníka nakládat nemovitostí, prokázat jinak, je třeba předložit o nich písemné prohlášení účastníka.

(2) Státní notářství dále přezkoumá především na podkladě zápisů v evidenci nemovitostí (pozemkové knize) a za pomoci účastníků právního úkonu, jakož i těch, kteří mají k nemovitosti nějaká práva, stav závad váznoucích na nemovitosti a naléhá na účastníky právního úkonu, aby závazky, jichž se tato omezení a závady týkají, pokud již nepozbyla významu, uspokojili, nebo aby nabyvatel nemovitosti převzal příslušné závady váznoucí na nemovitosti. K tomu účelu stanoví státní notářství účastníkům přiměřenou lhůtu.

(1) Neshledá-li státní notářství u smlouvy nedostatky, popřípadě byly-li tyto nedostatky v přiměřené lhůtě určené státním notářstvím odstraněny, a není-li důvodu k postupu uvedeném v odstavci 2, státní notářství smlouvu registruje.

(2) Nejsou-li splněny podmínky pro registraci, rozhodne státní notářství, že registraci odmítá, a prvopis smlouvy s ostatními předloženými doklady vrátí ohlašovateli, jakmile rozhodnutí nabylo právní moci.

(1) Rozhodnutí o registraci vyznačí státní notářství na prvopise smlouvy s doložkou, že dnem, který je v ní uveden, nastávají právní účinky registrace. Prvopis smlouvy vrátí státní notářství ohlašovateli. Zároveň zašle státní notářství ověřený opis smlouvy s vyznačením její registrace příslušnému orgánu Ústřední správy geodézie a kartografie v okrese (dále jen „orgán geodézie“).

(2) Státní notářství vede sbírku ověřených opisů registrovaných smluv.

(3) Zanikne-li omezení váznoucí na nemovitosti, vyznačí to na návrh státní notářství na prvopisu smlouvy i na jejím opisu založeném ve sbírce registrovaných smluv a sdělí to orgánu geodézie s poukazem na registrovanou smlouvu.

(1) K přijetí peněz a věcí do úschovy je příslušné kterékoli státní notářství, mimo případy zajištění dědictví, kde je příslušné pouze státní notářství projednávající dědictví nebo státní notářství jím dožádané. Má-li další opatření s předmětem úschovy činit jiné státní notářství nebo soud, je nutno je vyrozumět.

(2) Peníze a jiné hodnoty náležející osobám, stran nichž se vede opatrovnictví, jakož i zálohy a jiné platby, které bezprostředně souvisí se soudním řízením, se skládají u soudu.

(3) Přijetí peněz nebo věcí do úschovy státní notářství odmítne, jestliže by odporovalo zákonu nebo zájmu společnosti.

(1) Státní notářství přijímá do úschovy peníze a movité věci, které jsou u něho skládány

(2) Dále přijímá státní notářství na žádost účastníka do úschovy

(1) Předmět úschovy podle § 69 odst. 1 písm. a) vydá státní notářství oprávněnému na jeho žádost. Souhlasu složitele je k vydání předmětu úschovy zapotřebí jen tehdy, jestliže ke složení došlo pro tvrzenou spornost práva nebo uvedl-li to složitel jako podmínku.

(2) Odmítne-li státní notářství pravomocně přijetí věci do úschovy, vrátí ji složiteli.

(3) Složiteli dále vydá státní notářství předmět úschovy na jeho žádost,

(1) Složiteli vydá státní notářství předmět úschovy podle § 69 odst. 1 písm. a) na jeho žádost dále i tehdy, souhlasí-li s tím oprávněný. Jiné osobě žádající o vydání předmětu úschovy státní notářství jej vydá jen za souhlasu složitele a oprávněného.

(2) Předmět úschovy lze složiteli vydat také tehdy, nevyjádří-li se oprávněný ve lhůtě stanovené státním notářstvím, ačkoli byl na důsledky nevyjádření upozorněn.

(3) Byl-li souhlas k vydání předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného příslušného státního orgánu, kterým bylo stanoveno, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

(1) Státní notářství, u něhož jsou úschovy podle § 69 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. b), vydá po uplynutí lhůt uvedených v odstavci 2 rozhodnutí, v němž uvede, že předmět úschovy připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení, a že tím zaniknou práva účastníků i jiných osob k předmětu úschovy. Toto rozhodnutí uveřejní státní notářství vyhláškou.

(2) K postupu podle odstavce 1 může dojít, jen uplynula-li doba tří roků od právní moci rozhodnutí, kterým byly peníze nebo věci přijaty do úschovy, a v ostatních případech ode dne složení.

(3) Dojde-li v roční lhůtě žádost o vydání úschovy, postupuje státní notářství obdobně podle ustanovení § 72.

(1) Připadne-li předmět úschovy státu jako stará úschova, zaniknou práva účastníků i jiných osob k předmětu úschovy.

(2) V ostatních případech přijetím věci do notářské úschovy, jejím vrácením nebo vydáním nejsou dotčena práva účastníků ani jiných osob k předmětu úschovy.

(1) Nařídí-li soud výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti, provádí prodej z podnětu soudu státní notářství, v jehož obvodu je nemovitost, po právní moci soudního rozhodnutí.

(2) Státní notářství opatří odhad nemovitosti a stanoví odhadní cenu; odhad nemusí opatřit, jestliže nemovitost byla odhadnuta v době jednoho roku přede dnem, kdy nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci.

(3) Státní notářství vyrozumí o nařízeném prodeji všechny věřitele, v jejichž prospěch je u něho zaregistrováno omezení převodu nemovitosti, jakož i osoby, pro něž váznou na nemovitosti jiné závady.

(1) Prodává-li se rodinný domek nebo jiná stavba, která může být v osobním vlastnictví, uveřejní to státní notářství vyhláškou.

(2) Ve vyhlášce se uvede nemovitost, její odhadní cena a výzva, aby se ve stanovené lhůtě přihlásili zájemci. Vyhlášku státní notářství uveřejní a požádá místní národní výbor, v jehož obvodu je nemovitost, aby ji uveřejnil způsobem v místě obvyklým.

(3) Prodává-li se spoluvlastnický podíl nemovitosti, která je v osobním spoluvlastnictví občanů, nabídne jej státní notářství především ostatním spoluvlastníkům a stanoví jim přiměřenou lhůtu k vyjádření, zda podíl koupí. Jestliže se v této lhůtě ke koupi nepřihlásí, postupuje státní notářství podle odstavců 1 a 2.

(1) Prodávají-li se zemědělské nebo jiné nezastavěné pozemky a dále stavby, které nemohou být v osobním vlastnictví, sdělí okresní národní výbor, v jehož obvodu je nemovitost, státnímu notářství na jeho dožádání, které socialistické organizaci má být nemovitost nabídnuta.

(2) Má-li o nemovitost zájem některý národní výbor, prodá státní notářství nemovitost jemu.

(1) Neoznačí-li okresní národní výbor do třiceti dnů od dožádání státního notářství organizaci, které by měla být nemovitost nabídnuta, nabídne státní notářství nemovitost socialistickým organizacím, které by ji podle jeho názoru nejvíce potřebovaly, a oznámí krajskému národnímu výboru, že byl nařízen prodej nemovitosti.

(2) Přihlásí-li se několik zájemců, sdělí okresní národní výbor, v jehož obvodu je nemovitost, státnímu notářství na jeho dožádání, které z přihlášených organizací má nemovitost prodat.

(1) Prodej se uskutečňuje rozhodnutím státního notářství.

(2) Po právní moci rozhodnutí vydá státní notářství nabyvateli nemovitosti potvrzení o tom, že mu nemovitost byla při výkonu rozhodnutí prodána a že nabyl vlastnictví dnem právní moci rozhodnutí podle odstavce 1.