o národním pojištění

(1) Podle tohoto zákona jsou povinně pojištěni:

(2) Pouze pro případ nemoci a mateřství [§ 1, písm. a)] jsou z osob uvedených v odstavci 1 pojištěni:

(1) Zaměstnanci ve smyslu tohoto zákona jsou osoby, které v Československé republice pracují na podkladě soukromoprávního nebo veřejnoprávního pracovního (služebního) poměru nebo na podkladě poměru učňovského (volontérského, praktikantského).

(2) Pro účely tohoto zákona se však pokládají za zaměstnance také domáčtí dělníci, jimiž se rozumějí osoby, které vykonávají mimo zaměstnavatelovu dílnu po živnostensku práce na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů. Za domácké dělníky se pokládají také osoby, které, ačkoliv jsou oprávněny provozovati samostatně živnost, vykonávají bez cizích pracovních pomocníků převážně domáckou práci na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů a jsou jinak pouze menší měrou samostatně výdělečně činné.

(3) Pro účely tohoto zákona se pokládají dále za zaměstnance také zástupci na provisi, i když nejsou v pracovním poměru, a to i tehdy, jsou-li oprávněni provozovati samostatně živnost, jestliže vykonávají tuto svou činnost jako jedinou výdělečnou činnost bez cizích pracovních pomocníků.

(4) Vykonává-li zaměstnanec přechodně práci mimo území Československé republiky, nemá to vlivu na pojistnou povinnost. To platí u zaměstnanců zastupitelských úřadů Československé republiky v cizině, dále u zaměstnanců československých státních drah, u zaměstnanců tuzemských podniků leteckých a tuzemských podniků pro plavbu říční a námořní i tehdy, vykonávají-li práce trvale mimo území Československé republiky, pokud jsou československými státními občany. Ministerstvo sociální péče může však po slyšení Ústřední národní pojišťovny zprostiti pojistné povinnosti tyto osoby, jsou-li pojištěny podle předpisů státu, v němž práce vykonávají.

(1) Osobami samostatně výdělečně činnými [§ 2, odst. 1, písm. b)] jsou podnikatelé (spolupodnikatelé), kteří na území Československé republiky jsou osobně činni v podniku na vlastní vrub, zejména jako:

(2) Jako spolupodnikatelé jsou pojištěni zejména:

(1) Spolupracujícími členy rodiny [§ 2, odst. 1, písm. c)] jsou rodiče, tchán, tchýně, zeť, ovdovělá snacha, družka, sourozenci a děti (vlastní, nevlastní, osvojenci) starší 15 let, žijící ve společné domácnosti s podnikatelem (spolupodnikatelem), jsou-li trvale činni v jeho podniku nahrazujíce jinak nezbytnou cizí pracovní sílu a nepodléhají-li pojištění podle § 2, odst. 1, písm. a) nebo b).

(2) Spolupracují-li v podniku členové rodiny, u nichž jsou splněny podmínky podle odstavce 1, pokládá se za osobu samostatně výdělečně činnou (§ 4, odst. 1) ten z nich, který podnik spravuje; ostatní jsou pojištěni podle odstavce 1. V pochybnosti platí domněnka, že podnik spravují v tomto pořadí: manžel, ovdovělý manžel (manželka), nejstarší člen rodiny.

(3) Manželka podnikatele (spolupodnikatele) nebo spolupracujícího člena rodiny nepodléhá pojištění podle § 2, odst. 1, písm. b) a c) pro svou činnost v podniku.

(1) Ustanovení § 3, odst. 4, první věty platí též pro osoby samostatně výdělečně činné (§ 4) a pro spolupracující členy rodiny (§ 5).

(2) Vládním nařízením mohou býti blíže vymezeny pojmy podnikatele, spolupodnikatele, provozovatele svobodných povolání, osobní činnosti v podniku (§ 4, odst. 1), jakož i pojmy trvalé činnosti v podniku a nahrazování cizí pracovní síly (§ 5, odst. 1).

(1) Veřejnými zaměstnanci ve smyslu § 2, odst. 2, písm. a) jsou:

(2) Vláda může nařízením vyjmouti z důchodového pojištění i jiné zaměstnance ve veřejných službách, kteří mají zaručeny pensijní nároky obdobně jako zaměstnanci uvedení v odstavci 1; Ústřední národní pojišťovna v dohodě s jednotnou odborovou organisací může na žádost obce povoliti, aby obecní zaměstnanci nebyli vyňati z důchodového pojištění, i když jsou u nich splněny podmínky podle odstavce 1; toto povolení se týká všech zaměstnanců obce a nelze je odvolati.

(3) Vláda upraví nařízením přestupy z pojištění podle tohoto zákona do veřejného pensijního zaopatření a naopak.

(1) Osoba zaměstnaná zároveň u několika zaměstnavatelů je pojištěna ve všech zaměstnáních. Totéž platí obdobně, vykonává-li osoba samostatně výdělečně činná několik samostatně výdělečných činností nebo vykonává-li zaměstnanec zároveň samostatně výdělečnou činnost.

(2) Osoby, které hospodaří na vlastní nebo pachtované půdě, jejíž výměra nepřevyšuje 1 ha a jejíž výtěžek slouží výhradně ke spotřebě ve vlastní domácnosti, nepodléhají pojištění z této činnosti, jsou-li jinak povinně pojištěny podle tohoto zákona.

(1) Zaměstnavatelem podle tohoto zákona jest osoba, na jejíž vrub zaměstnanec vykonává svou činnost (§§ 3 a 7).

(2) Povinnosti, uložené tímto zákonem zaměstnavateli, postihují v pojištění osob uvedených v §§ 4 a 5 osobu samostatně výdělečně činnou, v pojištění důchodců plátce důchodů.

(3) Spolupodnikatelé, dílčí podnikatelé (akordanti) a zprostředkovatelé (skladní mistři, faktoři a pod.) odpovídají společně za splnění povinností uložených zaměstnavateli nebo osobám samostatně výdělečně činným.

(4) Zaměstnavatel může pojišťovně (§ 218) jmenovati osobu, která jest odpovědna za včasné a správné podání oznámení, uložených zaměstnavateli tímto zákonem; na vyzvání pojišťovny musí tak učiniti, nezdržuje-li se trvale v sídle závodu nebo jde-li o osobu právnickou. Zaměstnavatel ručí však za jednání a opominutí této osoby.

(1) Zaměstnavatel jest povinen přihlásiti osoby u něho zaměstnané, které podléhají pojištění, nejpozději sedmého dne po dni vstupu do zaměstnání a odhlásiti je ve stejné lhůtě po dni, kterým končí pracovní poměr.

(2) Zaměstnavatel učiní zadost ohlašovací povinnosti, odevzdá-li přihlášku nebo odhlášku nejpozději ve lhůtě uvedené v odstavci 1 poště nebo učiní-li ji telegraficky. Do tří dnů po telegrafickém podání musí býti přihláška nebo odhláška podána na předepsaném tiskopise.

(3) Má-li zaměstnavatel pochybnosti o pojistné povinnosti osoby u něho zaměstnané, může zároveň s přihláškou písemně s udáním důvodů prohlásiti, že popírá pojistnou povinnost přihlašované osoby. Bude-li pravoplatně rozhodnuto, že není pojistné povinnosti, je pojišťovna povinna vrátiti zaplacené pojistné po srážce dávek po případě již poskytnutých (§ 134).

(4) Nevyhoví-li zaměstnavatel své povinnosti podle odstavce 1, je zaměstnanec oprávněn přihlásiti se sám. Zaměstnanec je též oprávněn podati všechna jiná oznámení; tím se však neruší zaměstnavatelova povinnost. Použije-li zaměstnanec tohoto práva, odpovídá za správnost svých údajů. Zaměstnanec může býti též přihlášen osobou jinou. Pojišťovna může rozhodnouti o pojistné povinnosti také z moci úřední.

(5) Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny přihlásiti sebe a spolupracující členy rodiny ve lhůtě uvedené v odstavci 1, počítané ode dne počátku pojištění. V téže lhůtě jsou povinny provésti odhlášku svou nebo odhlášku jednotlivých spolupracujících členů rodiny. Ustanovení odstavců 3 a 4 platí obdobně.

(6) Je-li zaměstnanec zaměstnán u několika zaměstnavatelů, mají ohlašovací povinnost podle odstavce 1 všichni zaměstnavatelé. Vykonává-li osoba samostatně výdělečně činná několik výdělečných činností, je povinna uvésti v přihlášce všechny tyto činnosti. Osoba samostatně výdělečně činná je povinna přihlásiti se k pojištění podle § 2, odst. 1, písm. b), i když je zaměstnána vedle toho způsobem zakládajícím povinné pojištění podle § 2, odst. 1, písm. a).

(7) Plátce důchodu [§ 8, písm. b) a c)] je povinen přihlásiti a odhlásiti důchodce ve lhůtě uvedené v odstavci 1, počítané ode dne, kterého bylo vydáno rozhodnutí o přiznání nebo zastavení důchodu.

(8) Přihláška a odhláška musí býti podány na předepsaném tiskopise, jehož obsah a formu stanoví ministerstvo sociální péče po slyšení Ústřední národní pojišťovny vyhláškou v Úředním listě.

(1) Osoby povinné hlášením podle § 15 jsou povinny oznámiti pojišťovně změnu jména a sídla zaměstnavatele a změny jmen pojištěnců. Dále jsou povinny ohlašovati jiné skutečnosti, rozhodné pro pojištění, podle směrnic, které vydá ministerstvo sociální péče po slyšení Ústřední národní pojišťovny vyhláškou v Úředním listě.

(2) Zemědělci jsou povinni ve lhůtě od 1. do 31. ledna každého roku oznámiti změnu výměry zemědělského podniku a jiných okolností rozhodných pro stanovení vyměřovacího základu (§ 20).

(1) Zaměstnanci (§ 3) jsou povinni oznámiti zaměstnavateli včas všechna data potřebná k splnění ohlašovací povinnosti podle §§ 15 a 16.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně o důchodcích v poměru k plátci důchodu.

(1) Nebyla-li přihláška podána ve lhůtě stanovené v § 15, odst. 1, může pojišťovna předepsati plátci pojistného částku až do 5 Kčs za každého nepřihlášeného pojištěnce a za každý den od vzniku pojištění do dne, kdy opožděná přihláška došla pojišťovně, nebo do dne, kdy byla doporučeně podána na poštu.

(2) Nebyla-li přihláška podána včas (§ 15, odst. 1) a vznikl-li před jejím podáním nárok na některou z dávek nemocenského pojištění, jest pojišťovna oprávněna předepsati plátci pojistného místo částky uvedené v odstavci 1 náhradu nákladů přiznané dávky až do výše 3.000 Kčs.

(3) O povinnosti platiti částky podle odstavců 1 a 2 rozhoduje pojišťovna výměrem a vymáhá je jako pojistné.

(1) Vyměřovacím základem pro dávky a pojistné podle tohoto zákona je u zaměstnanců veškerý příjem, který dostávají za smluvenou práci. Vedle mzdy (služného, platu, služebních požitků) náleží sem zejména také vychovávací příspěvky učňů, podíly na zisku, příbytečné, aktivní, funkční a jakkoliv jinak nazvané přídavky s výjimkou přídavků na nezaopatřené děti, proměnlivé požitky (tantiemy, provise a jiné požitky závislé na obchodním nebo pracovním výdělku), diety jednou třetinou, opakující se odměny s výjimkou roční remunerace a novoročného, dále jiné požitky, které zaměstnanec dostává, byť i jen obvykle, od zaměstnavatele nebo třetí osoby místo mzdy nebo vedle ní, jakož i požitky naturální. Za příjem zaměstnance, který nemá ani požitky na hotovosti ani naturální, se pokládá horní hranice vyměřovacího základu prvního stupně podle § 36, odst. 2. Vyměřovací základ u veřejných zaměstnanců stanoví vláda nařízením podle zásad uvedených v předchozích větách.

(2) Vyměřovacím základem u osob samostatně výdělečně činných s výjimkou zemědělců je příjem, stanovený příslušnou mzdovou vyhláškou pro zaměstnance tak odborně kvalifikovaného, že může zastupovati podnikatele ve vedení podniku, zvýšený o jednu čtvrtinu, nejméně však příjem nejlépe placeného zaměstnance podniku zvýšený o jednu čtvrtinu.

(3) Roční vyměřovací základ u zemědělců stanoví ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem zemědělství po slyšení jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací zemědělců vyhláškou v Úředním listě. Tento vyměřovací základ se určí se zřetelem na rozlohu pozemků, výrobní oblast, bonitu a kulturu půdy a způsob hospodaření. Při tom roční vyměřovací základ pro zemědělský podnik o rozloze 50 ha v řepařské oblasti činí 120.000 Kčs. Do výměry zemědělského podniku, rozhodné pro stanovení vyměřovacího základu, se započítává obhospodařovaná půda vlastní, půda spolupracujících členů rodiny a rodinných příslušníků (§ 54) i půda pachtovaná. U zemědělských spolupodnikatelů pojištěných podle § 4 se stanoví roční vyměřovací základ podle poměru jejich podílů.

(4) Za vyměřovací základ u spolupracujících členů rodiny se považuje příjem, který by náležel zaměstnanci, jejž spolupracující člen rodiny nahrazuje, nikoliv však příjem převyšující vyměřovací základ, podle něhož je pojištěn podnikatel. Za vyměřovací základ u spolupracujících členů rodiny zemědělce, mladších 18 let, se však pokládá částka, která se rovná horní hranici prvního stupně vyměřovacího základu podle § 36, odst. 2; za vyměřovací základ u těchto osob starších 18 let, ale mladších 21 let, se považuje částka odpovídající horní hranici stupně nejblíže vyššího.

(5) Za nejmenší vyměřovací základ podle předchozích odstavců se pokládá horní hranice vyměřovacího základu prvního stupně podle § 36, odst. 2. Totéž platí pro součet vyměřovacích základů z několika činností; je-li součet nižší, pokládá se za vyměřovací základ z jednotlivých činností poměrný díl nejmenšího vyměřovacího základu.

(6) Nejvyšším vyměřovacím základem, rozhodným pro pojištění podle tohoto zákona, je horní hranice nejvyššího stupně vyměřovacího základu podle § 36, odst. 2. Totéž platí pro součet vyměřovacích základů z několika činností. Je-li součet vyšší, může pojištěnec žádati do 31. března každého roku, aby mu byla pojišťovnou vrácena bezúročně částka pojistného, která v uplynulém roce přesáhla částku pojistného odpovídajícího nejvyššímu vyměřovacímu základu, pokud šla na jeho vrub.

(7) Ministerstvo sociální péče může na návrh Ústřední národní pojišťovny v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a po slyšení jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací stanoviti vyhláškou v Úředním listě, že se za vyměřovací základ u určitých skupin pojištěnců považuje určitá pevná částka, po případě stanoviti pevnou započitatelnou výši požitků od osob třetích.

(8) Ministerstvo sociální péče stanoví hodnotu naturálních požitků vyhláškou v Úředním listě na návrh Ústřední národní pojišťovny a po slyšení nejvyššího úřadu cenového, jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací.

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vésti záznamy, kterých je třeba, aby mohl býti zjištěn příjem jednotlivých zaměstnanců, a uschovati je po dobu aspoň pěti let.

(2) Vyhláškou ministerstva sociální péče v Úředním listě mohou býti vydány bližší předpisy, kterými také mohou býti zproštěni povinnosti vésti záznamy o příjmech určití zaměstnavatelé, zejména ti, kdož zaměstnávají nejvýše tři stálé zaměstnance.

(1) Zaměstnavatel nebo jeho zástupce je povinen zaříditi, aby záznamy o příjmech byly kdykoli v pracovní době přístupné zmocněncům pojišťovny. Tito zmocněnci jsou oprávněni nahlížeti v podnicích a závodech také do jiných záznamů a listin důležitých pro pojištění, činiti si z nich výpisy a na místě pracovním konati šetření potřebná pro provádění pojištění. Jsou dále oprávněni nahlížeti do úředních stavebních povolení u příslušných stavebních úřadů.

(2) Zmocněnci pojišťovny jsou povinni zachovávati mlčenlivost o všech poměrech v závodě, zejména o poměrech výrobních, obchodních a provozních, o počtu zaměstnanců a o pracovních podmínkách.

(3) K výkonu oprávnění uvedených v odstavci 1 je u vojenských podniků a podniků důležitých pro obranu státu třeba souhlasu vojenské správy.

(1) Nevyhoví-li zaměstnavatel nebo jeho zástupce povinnosti vésti a uschovávati záznamy o příjmech nebo plní-li tuto povinnost nedostatečně tak, že příjem nemůže býti spolehlivě zjištěn, nebo odepře-li předložiti záznamy zmocněncům pojišťovny, je pojišťovna oprávněna vyměřiti z moci úřední pojistné podle dat jiných příspěvkových období nebo podle výsledku jiného šetření. Totéž platí obdobně, nevyhoví-li zaměstnavatel, osoba samostatně výdělečně činná nebo jejich zástupce povinnostem uloženým v § 22.

(2) Do rozhodnutí vydaného podle odstavce 1 může si zaměstnavatel nebo osoba samostatně výdělečně činná stěžovati jen, pokud může prokázati, že výpočet odporuje zákonu nebo že spočívá na zřejmě nesprávných skutkových předpokladech nebo že řízení bylo podstatně vadné.

(1) Pro pojištění

(2) Vládním nařízením může býti upraveno pojištění cizinců jinak, a to zejména tehdy, jestliže jejich domácí státy nenakládají při provádění sociálního pojištění s československými státními občany stejně jako s občany vlastními.

(1) V nemocenském pojištění se poskytují dávky věcné (§§ 27 až 35) a dávky peněžité (§§ 36 až 49).

(2) Dávky věcné jsou:

(3) Dávky peněžité jsou:

(1) Pojištěnci a jeho rodinným příslušníkům (§ 54) náleží v případě nemoci bezplatně lékařské ošetřování, léky, potřebné léčení a therapeutické a orthopedické pomůcky. Ošetřování musí odpovídati současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení a musí býti hodnotné a účelné.

(2) Ošetřování se poskytuje, dokud nemoc trvá, až do jednoho roku po skončení pojištění. Trvá-li nemoc déle, poskytuje se další ošetřování jen, pokud je nemocný pojištěnec práce neschopný nebo pokud se mu poskytuje péče o povolání podle §§ 100 a 101.

(3) Nárok na ošetřování počíná dnem, kdy nemoc byla hlášena pojišťovně nebo jejímu příslušnému lékaři.

(1) Pojištěnci a rodinní příslušníci mají, je-li toho třeba, na místo a v rozsahu ošetřování podle § 27 nárok na bezplatné léčení a ošetřování ve veřejné nemocnici, veřejné porodnici nebo jiném veřejném ústavu léčebném a ošetřovacím.

(2) Pojišťovna může poskytnouti pojištěncům a rodinným příslušníkům ústavní ošetřování podle odstavce 1 také v neveřejných léčebných a ošetřovacích ústavech a na universitních klinikách.

(3) Podmínky a bližší podrobnosti poskytování ústavního ošetřování určí léčebný řád (§ 59).

(1) Místo ošetřování podle §§ 27 a 28 se poskytuje, je-li toho podle zásad stanovených léčebným řádem třeba, ošetřování v sanatoriích, lázních, ozdravovnách a jiných léčebných ústavech, jejichž druhy určí léčebný řád.

(2) Pojišťovna může poskytnouti ošetřování v zařízeních uvedených v odstavci 1 také, aby odvrátila nebo oddálila hrozící neschopnost k výkonu práce nebo trvale chorobný stav snižující pracovní schopnost. Tutéž péči může poskytnouti také proto, aby odloučila nemocného od osob, které svou chorobou ohrožuje.

(3) Za účely uvedenými v odstavci 2 může pojišťovna poskytnouti též mimoústavní ošetřování v rozsahu § 27, odst. 1.

(4) Podmínky a způsob zvláštní léčebné péče určí léčebný řád.

(1) K odevzdání do ústavu podle §§ 28 a 29 jest zpravidla zapotřebí svolení nemocného. Za osoby mladší 18 let dává svolení zákonný zástupce nebo v naléhavých případech přednosta domácnosti.

(2) Svolení není třeba,

(3) Neuposlechne-li nemocný příkazu pojišťovny, odůvodněného ustanoveními tohoto zákona, aby se podrobil ústavnímu ošetřování, nebo přeruší-li bez svolení pojišťovny předčasně léčení, může mu býti nadále odepřeno nemocenské nebo může mu býti sníženo na polovici, má-li rodinné příslušníky. Na tyto následky je třeba nemocného předem upozorniti. Podrobnosti určí léčebný řád.

(1) Pojištěnce nebo rodinné příslušnici náleží v mateřství bezplatně pomoc lékařská a pomoc porodní asistentky (mimoústavní ošetřování).

(2) Pojišťovna poskytuje rovněž ošetřování v porodnici nebo v podobném ústavu (ústavní ošetřování). Pro ústavní ošetřování při porodu platí obdobně ustanovení §§ 28 a 30.

(3) Pojišťovna poskytuje dětské výbavy; místo dětské výbavy může býti poskytnuta peněžitá náhrada, jejíž výši určí léčebný řád.

(1) Mimo léčení nemocí zubů (§§ 27 a 28) poskytuje pojišťovna pojištěnci a jeho rodinným příslušníkům bezplatně ošetření zubů a jejich umělou náhradu v jednoduchém, vyhovujícím provedení.

(2) Léčebný řád vymezí pojem jednoduchého provedení umělé náhrady chrupu a stanoví bližší podmínky a způsob, jakým se poskytuje umělá náhrada chrupu v jiném než jednoduchém provedení.

(1) Zaměstnanci pojištěnému podle § 2, odst. 1, písm. a), který je pro nemoc neschopen práce, náleží nemocenské ode dne, kdy již nemá nárok na mzdu (služné, plat, služební požitky), nejpozději od čtyřicátéhotřetího dne pracovní neschopnosti. Nemocenské se poskytuje po dobu pracovní neschopnosti, nejdéle však po dobu 365 dnů (podpůrčí doba).

(2) Nemocenské činí:

(3) U zaměstnanců je pro stanovení výše nemocenského rozhodující vyměřovací základ odpovídající průměru příjmů (§ 20, odst. 1), jichž dosáhli při výplatách týdenních, čtrnáctidenních nebo dvacetiosmidenních v posledních dvanácti týdnech nebo při výplatách měsíčních v posledních třech měsících, počítáno zpět ode dne onemocnění. Nepřihlíží se k výplatním obdobím, v nichž zaměstnanec neměl vůbec příjem nebo měl zmenšený příjem proto, že nedosáhl takového počtu pracovních dnů jako ostatní zaměstnanci téhož závodu. U zaměstnanců, kteří v rozhodném období ukončili učňovský (volontérský) poměr, zjistí se rozhodný příjem pouze z těch výplatních období, v nichž po celou dobu pracovali již jako plně placení zaměstnanci. Nelze-li průměr příjmů zaměstnance v rozhodném období zjistiti, stanoví se vyměřovací základ zaměstnance podle příjmu stejně starého zaměstnance přibližně stejného druhu zaměstnání a se stejnou základní mzdou. Jednorázové odměny, které se považují za příjem (§ 20), se započítávají poměrnou částkou připadající na týden (měsíc). Ke změnám výdělku nastalým po vzniku pracovní neschopnosti se přihlíží vždy, jde-li o zvýšení služebních požitků předem právně zaručené nebo dosáhne-li zaměstnanec po přestupu k jinému zaměstnavateli vyššího výdělku.

(4) Má-li zaměstnanec v době nemoci nárok na mzdu (plat), která mu však není vyplácena, poskytne mu pojišťovna nemocenské již ode dne, kdy mzda (plat) mu není placena. Pojišťovna je povinna zaměstnavatele o tom předem vyrozuměti. Podpůrčí doba 365 dnů však tím nesmí být překročena. Zaměstnavatel je povinen nahraditi pojišťovně, co v takovém případě zaměstnanci vyplatila. O této náhradě rozhoduje pojišťovna výměrem. Náhrada se vymáhá stejně jako pojistné. Až do její výše zaniká nárok zaměstnancův na mzdu (plat) vůči zaměstnavateli.

(5) Nárok na nemocenské nemají veřejní zaměstnanci (§ 7), kteří mají v případě nemoci nárok na služební plat (příjem) aspoň po dobu jednoho roku.

(6) Pojištěnci uvedení v § 2, odst. 2, písm. b) a c) nemají nárok na nemocenské.

(1) Osobě samostatně výdělečně činné (§ 4), která je pro nemoc neschopna práce, náleží nemocenské od čtyřicátéhotřetího dne neschopnosti po dobu jejího trvání. V prvních 42 dnech pracovní neschopnosti náleží nemocenské jen, pokud je provoz podniku zastaven. Podpůrčí doba trvá nejdéle 365 dnů.

(2) Spolupracujícímu členu rodiny (§ 5), který je pro nemoc neschopen práce, náleží nemocenské od čtyřicátéhotřetího dne neschopnosti po dobu jejího trvání, nejdéle po dobu 365 dnů.

(3) Nemocenské osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodiny se vyměří ve výši určené v § 36, odst. 2 podle vyměřovacího základu stanoveného v § 20.

(1) Po dobu ústavního ošetřování není nároku na nemocenské.

(2) Doba nemoci, po kterou se poskytuje pouze mimoústavní ošetřování v nemoci, se nezapočítává do podpůrčí doby.

(3) Doba ústavního ošetřování se započítává do podpůrčí doby.

(1) Porodí-li pojištěnka nebo rodinná příslušnice, náleží jí na každé dítě porodné ve výši 2.500 Kčs.

(2) Pojištěnka patřící k některé ze skupin uvedených v § 2, odst. 1, písm. a) až c) a v § 2, odst. 2, písm. a), která byla v posledních dvou letech před porodem pojištěna alespoň 270 dní, obdrží peněžitou pomoc v mateřství ve výši nemocenského za 18 týdnů, v nichž došlo k porodu, pokud v nich nevykonávala práce zakládající povinné pojištění a neměla nárok na nemocenské. Tato pomoc se neposkytuje za dny, za něž má pojištěnka nárok na mzdu (služné, plat, služební požitky). Ustanovení § 36, odst. 4 platí obdobně.

(3) Dávka podle odstavce 1 se poskytuje manželce nebo družce pojištěncově i tenkráte, když pojištěnec zemřel v době 300 dnů, počítáno zpět od porodu.

(1) V době, ve které je zaměstnanec ošetřován ve veřejné nemocnici, veřejné porodnici nebo v jiném ústavu, o němž tak stanoví léčebný řád, náleží rodinným příslušníkům podpora ve výši jeho nároku na nemocenské (§ 36, odst. 1 až 4 a § 43).

(2) Nemá-li ošetřovaný zaměstnanec rodinných příslušníků, náleží mu podpora ve výši poloviny nemocenského, nejvýše však 20 Kčs denně. Tato horní mez může býti léčebným řádem zvýšena až na 30 Kčs denně.

(3) Podpora podle odstavců 1 a 2 se poskytuje ode dne a po dobu, po kterou by ošetřovanému náleželo nemocenské. Podpora se nevyplácí za dobu, za kterou je ošetřované poskytována peněžitá pomoc v mateřství.

(1) V době, po kterou je zaměstnanec ošetřován v lázních nebo jiném léčebném ústavu, než který je uveden v § 45, může pojišťovna, je-li toho třeba se zřetelem k sociálním a hospodářským poměrům rodiny, poskytnouti rodinným příslušníkům podporu až do výše jeho nároku na nemocenské.

(2) Je-li pojištěnec uvedený v § 2, odst. 1, písm. b) nebo c) ošetřován v léčebném ústavu (§ 28, odst. 1 a 2) nebo v lázních, může pojišťovna poskytnouti jeho rodinným příslušníkům peněžitý příspěvek v případech hodných zvláštního zřetele a s ohledem na sociální a hospodářské poměry rodiny.

(3) Bližší podmínky a výši podpory a příspěvku stanoví léčebný řád.

(1) Místo výpomoci v rodině podle § 31 může pojišťovna poskytnouti peněžitou náhradu v částce 30 Kčs denně.

(2) Peněžitá náhrada se zvyšuje za třetí a každé další dítě (§ 54) do dokonaného 14. roku věku o částku 10 Kčs denně. Peněžitá náhrada se zvýšením nesmí však býti vyšší, než by bylo nemocenské (§§ 36 a 43) pojištěné osoby.

(3) Bližší určí léčebný řád.

(1) Zemřel-li pojištěnec v době, kdy měl nárok na dávky nemocenského pojištění, nebo před uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy mu byla pravoplatně zastavena výplata nemocenského, náleží jeho pozůstalým, kteří vypravili pohřeb, pohřebné 5.000 Kčs. Pozůstalými jsou manžel (druh), manželka (družka), děti, rodiče, děd a bába, sourozenci, tchán, tchýně, zeť a snacha zemřelého.

(2) Nevypravila-li pohřeb některá z osob oprávněných podle předchozího odstavce, má nárok na pohřebné osoba fysická nebo právnická, která obstarala pohřeb na svůj náklad, aniž byla k tomu povinna podle smlouvy nebo podle zákona. Pohřebné se vyplatí v tom případě jen do výše skutečných výloh za vypravení pohřbu, nejvýše však v částce 2.500 Kčs. Na případný rozdíl mají nárok pozůstalí v pořadí uvedeném v odstavci 1, jestliže žili s pojištěncem v době jeho úmrtí ve společné domácnosti.

(3) Vypravil-li pojištěnec pohřeb rodinnému příslušníku, náleží mu pohřebné, a to byl-li zemřelý mladší dvou let, v částce 500 Kčs, byl-li mladší čtrnácti let, v částce 1.000 Kčs, jinak v částce 1.300 Kčs, šlo-li o zemřelou manželku nebo družku, ve výši 1.500 Kčs.

(1) Nárok na dávky nemocenského pojištění náleží, jestliže skutečnost podmiňující nápad dávky nastala v době pojištění nebo v ochranné lhůtě.

(2) Ochranná lhůta u zaměstnanců jest doba po zániku pojištění rovnající se době, po kterou byl pojištěnec naposledy nepřetržitě povinně pojištěn; ochranná lhůta činí však nejvýše šest týdnů od výstupu ze zaměstnání.

(3) Ustanovení odstavce 2 platí obdobně též o osobách samostatně výdělečně činných a spolupracujících členech rodiny, kteří přestali natrvalo vykonávati činnost zakládající povinné pojištění.

(4) Ustanovení odstavce 2 platí obdobně o důchodcích (§ 8); u nich končí ochranná lhůta vždy uplynutím šesti týdnů ode dne zániku pojištění.

(5) Počne-li osoba v ochranné lhůtě vykonávati činnost zakládající povinné pojištění, staví se běh ochranné lhůty po dobu výkonu této činnosti. Běh ochranné lhůty se staví obdobně po dobu výkonu vojenské služby (cvičení). Ochranná lhůta získaná novým pojištěním se připočítává k nevyčerpanému zbytku dřívější ochranné lhůty až do nejvyšší výměry šesti týdnů.

(6) U pojištěnky (§ 3), která pro těhotenství vystoupila ze zaměstnání nebo přestala z téhož důvodu natrvalo vykonávati činnost zakládající povinné pojištění podle § 2, odst. 1, písm. b) a c), činí ochranná lhůta vždy šest měsíců.

(7) Po dobu, po kterou je pojištěnec oprávněn požadovati dávky nemocenského pojištění, trvá nárok na dávky též pro rodinné příslušníky.

(1) Vykonával-li pojištěnec zároveň několik činností zakládajících povinné pojištění, přiznají se dávky jen jednou. Peněžité dávky se vyměří podle součtu všech vyměřovacích základů. Při tom zůstávají nedotčena ustanovení o vzniku a podmínkách nároku z jednotlivých činností; k sečítání vyměřovacích základů dojde teprve, až se splní podmínky pro vznik nároku i z další činnosti.

(2) Pojištěnci, který vykonával několik činností zakládajících pojištění a přestal vykonávati některou z nich, zůstává zachována ochranná lhůta a nároky plynoucí z této činnosti, i když je pro jinou činnost dále pojištěn.

(1) Za rodinné příslušníky podle tohoto zákona se pokládají, žijí-li ve společné domácnosti s pojištěncem a nejsou-li sami pojištěni podle tohoto zákona:

(2) Za rodinné příslušníky se dále pokládají, nejsou-li sami pojištěni podle tohoto zákona, žijí-li ve společné domácnosti s pojištěncem a jsou-li na něho výživou převážně odkázáni:

(3) Podmínka společné domácnosti se pokládá za splněnou i tehdy, žijí-li manželka (manžel) nebo děti odděleně z důvodů výchovy dětí, bytové tísně, z důvodů zdravotních, hospodářských, vzdělávacích nebo podobných závažných důvodů.

(4) Podmínka společné domácnosti nemusí býti splněna u rodičů, prarodičů, tchána, tchýně a u rozvedené manželky (manžela).

(1) Pojištěnci mají nárok na lékařské ošetřování lékařem svobodně zvoleným ze smluvních (§ 197) lékařů pojišťovny (organisovaná svobodná volba lékaře).

(2) Pojmu svobodné volby lékaře se nepříčí, omezí-li ji pojišťovna léčebným řádem na volbu mezi lékaři provozujícími praxi v určitém obvodu nebo váže-li změnu lékaře pojištěncem během jedné nemoci nebo časového období na svůj souhlas. Při tom však musí býti zajištěna pojištěnci možnost vyhledati lékařskou pomoc u nepříslušného smluvního lékaře ve zvláštních případech stanovených v léčebném řádu.

(3) Pojištěnci, kteří se nepodrobí ustanovením odstavců 1 a 2 nebo ustanovením léčebného řádu je provádějícím, jsou povinni zaplatiti ze svého zvýšené náklady spojené s jejich léčením.

(4) Není-li možno lékařskou pomoc zajistiti organisovanou svobodnou volbou podle odstavců 1 a 2 pro nedostatek osobních nebo věcných předpokladů, může pojišťovna, pokud překážky trvají, organisovati poskytování lékařské pomoci jako přechodné opatření jinak.

(5) Pojišťovna nehradí náklady vzniklé léčením pojištěnce na soukromý účet nebo u nepříslušného smluvního lékaře, leč by šlo o případ první pomoci nebo o zvláštní případy stanovené léčebným řádem podle odstavce 2 a pojištěnec požádal pojišťovnu o náhradu těchto nákladů. V tomto případě náleží pojištěnci náhrada do výše částky, kterou by pojišťovna sama zaplatila smluvnímu lékaři.

(6) Ustanovení předchozích odstavců platí i pro ošetřování rodinných příslušníků.

(1) Pojišťovna hradí nutné náklady za dopravu hromadným dopravním prostředkem v nejnižší třídě do nejbližší vhodné nemocnice nebo do léčebného a ošetřovacího ústavu, porodnice nebo ústavu pro choromyslné a zpět. Náklad na dopravu jiným než hromadným dopravním prostředkem hradí pojišťovna jen v případě, když tato doprava byla nutná.

(2) Vhodnou nemocnicí je nemocnice nejbližší působišti nebo pobytu nemocného, po případě místu onemocnění, která je tak vybavena, že může poskytnouti ošetření odpovídající ustanovení § 27, odst. 1, věty druhé.

(3) Léčebný řád stanoví, za jakých podmínek a v jaké výši může pojišťovna uhraditi mimo případy uvedené v odstavcích 1 a 2 náklady dopravy do léčebných ústavů a lázní.

(4) Pojišťovna hradí za podmínek stanovených léčebným řádem nutné náklady dopravy nemocných k lékaři k ošetření nařízenému lékařem a k vyšetření, včetně periodických prohlídek.

(1) Pojišťovna je oprávněna kontrolovati nemocné svými důvěrnými lékaři a dohlížeti na ně jinými svými zmocněnci, a to i návštěvami v bytě.

(2) Vzepře-li se nemocný dozoru podle odstavce 1 nebo neřídí-li se ustanoveními léčebného řádu, může mu býti peněžitá dávka zcela nebo zčásti odepřena. Na tyto následky je nutno nemocného předem upozorniti.

(3) Bylo-li odepřeno nemocenské podle odstavce 2, náleží rodinným příslušníkům pojištěncovým podpora nejméně ve výši jeho poloviny.

(1) Ústřední národní pojišťovna vydá léčebný řád po slyšení jednotné odborové organisace, vrcholných zájmových organisací a po schválení ministerstvy sociální péče a zdravotnictví.

(2) Léčebný řád upravuje způsob poskytování dávek a povinnosti pojištěnců, zaměstnavatelů, lékařů a ostatních činitelů zdravotní služby v dávkovém řízení.

(3) Léčebný řád upravuje blíže zejména:

(1) Ústřední národní pojišťovna se účastní podle svých prostředků určených k tomu hospodářským plánem (§ 200) a v rámci jednotného plánu zdravotní péče (§ 193) na preventivní péči pro pojištěnce a jejich rodinné příslušníky, podporuje všeobecná a zvláštní opatření této péče, po případě ji provádí.

(2) Za týchž předpokladů účastní se i všeobecných a zvláštních opatření, jež směřují k odvrácení předčasné invalidity pojištěnců a jejich rodinných příslušníků, a podporuje je.

(3) Pojištěnci a jejich rodinní příslušníci jsou povinni podrobiti se opatřením pojišťovny směřujícím k provádění péče uvedené v odstavcích 1 a 2.

(1) Při provádění ustanovení § 94, odst. 1 plní pojišťovna za předpokladů v něm uvedených zejména tyto úkoly:

(2) Poradenská zdravotní péče se provádí v úzké spolupráci se státní zdravotní správou, a to zásadně v zařízeních podle zákona č. 49/1947 Sb.; v dohodě se státní zdravotní správou může však pojišťovna k tomuto účelu použíti i vlastních zařízení.

(1) Pojišťovna spolupůsobí při zábraně úrazů a nemocí z povolání. Při tom postupuje v součinnosti s příslušnými státními úřady a orgány, s jednotnou odborovou organisací, se zájmovými organisacemi, s vědeckými, výzkumnými a jinými ústavy a zařízeními, pokud se zabývají otázkami lidské práce s hlediska bezpečnosti života a ochrany zdraví pojištěnců.

(2) K úkolům pojišťovny v oboru péče o zábranu úrazů a nemocí z povolání patří zejména:

(1) Vláda vydá nařízením pro všechny druhy činností s výjimkou podniků (závodů) podrobených horně-policejnímu dozoru předpisy o ochraně života a zdraví pojištěnců a stanoví, které dosavadní předpisy mají dále platiti a v jakém rozsahu. Do té doby platí dosavadní předpisy o ochraně života a zdraví zaměstnanců; ustanovení vládního nařízení ze dne 10. února 1938, č. 41 Sb., jímž se vydávají všeobecné předpisy na ochranu života a zdraví pomocných dělníků, ve znění předpisů je měnících a doplňujících, platí zatím přiměřeně také pro osoby, které teprve od počátku účinnosti tohoto zákona mají nárok na odškodnění za pracovní úrazy.

(2) Zaměstnavatelé (podnikatelé) jsou povinni na svůj náklad učiniti všechna opatření nařízená předpisy o ochraně života a zdraví pojištěnců vydanými podle odstavce 1 a hlásiti neprodleně příslušnému státnímu dozorčímu úřadu i pojišťovně těžké a hromadné úrazy. Ustanovení § 223, odst. 2 zůstává nedotčeno.

(3) Všichni pojištěnci jsou povinni dbáti předpisů vydaných na ochranu jejich života a zdraví a používati ochranných zařízení a pomůcek. Osoby, jimž přísluší řízení a dozor, jsou povinny bdíti nad zachováváním ochranných předpisů. Členové závodních zastupitelstev zaměstnanců jsou povinni spolupůsobiti při zábraně úrazů.

(1) Pojišťovna, provádějíc úkoly uvedené v § 96, vysílá do podniků s výjimkou podniků (závodů) podrobených horně-policejnímu dozoru, odborné úředníky, kteří zjišťují, v jakém stavu jsou ochranná zařízení a jak se zachovávají ochranné předpisy.

(2) Tito úředníci musí míti vedle obvyklých všeobecných technických znalostí zvláštní zkušenosti o technických zařízeních, o chodu výroby a způsobu práce v onom oboru, v němž budou pověřeni dozorem nad podniky.

(3) Úředníci uvedení v odstavci 1 jsou oprávněni prohlížeti podniky v době provozu i mimo provoz v rámci všeobecných předpisů. Povinnost mlčenlivosti uvedená v § 22, odst. 2 platí zde obdobně, netýká se však zpráv o zjištěných závadách.

(4) Pojišťovna vyzve zaměstnavatele (podnikatele), aby v přiměřené lhůtě odstranil zjištěné závady. Závady, které v této lhůtě nebyly odstraněny, ohlásí pojišťovna příslušnému státnímu orgánu.

(5) K výkonu oprávnění uvedených v odstavcích 1 a 3 u podniků vojenských a podniků důležitých pro obranu státu musí si pojišťovna vyžádati souhlas vojenské správy.

(1) Podnikatel, který zbuduje provozovnu, nebo vyrobí stroje, strojní nebo provozovací zařízení, ručí objednateli za to, že provedená stavba, dodané stroje a strojní nebo provozovací zařízení vyhovují předpisům o zábraně úrazů platným v době dodávky.

(2) Dodatel je povinen vydati objednateli na žádost záruční listinu, že je splněna podmínka odstavce 1.

(1) Pojišťovna má vhodnými prostředky, pokud nelze tohoto účelu dosáhnouti podle §§ 27 až 34, pečovati o to, aby se práce neschopný nebo zraněný pojištěnec stal opět způsobilým k dřívějšímu nebo, není-li to možné, k jinému povolání.

(2) Působnost úřadů ochrany práce není ustanovením odstavce 1 dotčena.

(1) Péči o povolání provádí pojišťovna výcvikem, jímž by pojištěnec nabyl schopnosti k práci nebo jímž by byla jeho pracovní schopnost zvýšena. Pojištěnec budiž školen pro svoje dosavadní povolání, po případě pro jiné povolání, o němž je možno právem se domnívati, že by je mohl zastávati. Po dobu školení platí ustanovení § 46 obdobně.

(2) Ministr sociální péče může vyhláškou v Úředním listě po slyšení Ústřední národní pojišťovny stanoviti podrobnosti o provádění péče o povolání, zejména upraviti spolupráci s úřady ochrany práce.

(1) Nárok na peněžitou dávku nemá, kdo přivodil příčinu jejího nápadu v úmyslu jí dosáhnouti nebo při spáchání zločinu.

(2) Nárok na nemocenské nemá, kdo si přivodil pracovní neschopnost zaviněnou účastí ve rvačce, nebo jako bezprostřední následek opití. Rodinným příslušníkům může však býti přiznána podpora ve výši polovičního nemocenského.

(1) Peněžitá dávka se nevyplácí, pokud oprávněný odpykává trest na svobodě delší dvou měsíců, leč by šlo o dávky v mateřství. Totéž platí, je-li oprávněný déle dvou měsíců v donucovací pracovně nebo vychovatelně (polepšovně).

(2) V případech uvedených v odstavci 1 se dávka vyplácí rodinným příslušníkům. Je-li takovýchto rodinných příslušníků několik, mají manžel a děti přednost před rodiči a tito před ostatními rodinnými příslušníky.

(3) V mimořádných případech mohou býti dodatečně vyplaceny zcela nebo zčásti peněžité dávky, které podle odstavce 1 nebyly vypláceny, a to nejen rodinným příslušníkům, nýbrž i osobám, jež mají zákonný nárok na výživu vůči pojištěnci.

(1) Nárok na peněžité dávky nemocenského pojištění se promlčuje v jednom roce ode dne svého vzniku.

(3) Nárok na odškodnění za pracovní úraz se promlčuje ve dvou letech ode dne úrazu. Nárok na odškodnění za nemoc z povolání se promlčuje ve dvou letech ode dne, kdy bylo lékařsky zjištěno, že jde o nemoc z povolání (§ 78, odst. 3), nejpozději však v pěti letech ode dne, kdy pojištěnec přestal pracovati v podniku uvedeném v příloze k § 78 tohoto zákona.

(4) Zemře-li zraněný, jemuž bylo přiznáno úrazové odškodnění, na poranění, promlčuje se nárok pozůstalých na úrazové odškodnění ve dvou letech po smrti zraněného.

(5) Nárok na výplatu jednotlivé splátky opakující se peněžité dávky se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti.

(1) Opakující se peněžité dávky nemocenského pojištění se vyplácejí pozadu v obdobích nejvýše 16 dnů, zaokrouhlené na celé koruny dolů.

(1) Nedosáhlo-li by se výplatou dávky oprávněnému zřejmě účelu, kterému dávka slouží, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy jeho rodinných příslušníků, může okresní soud bydliště oprávněného na návrh jeho manželky, opatrovníka dětí, nositele hromadného poručenství nebo obce, ve které bydlí, určiti osobu, korporaci nebo úřad, kterým má býti vyplácena dávka místo oprávněnému. Soud rozhodne usnesením po provedeném nesporném řízení podle předpisů o ustanovení opatrovníka.

(2) Vyhoví-li se návrhu, je ten, komu jest vyplácena dávka, povinen použíti jí toliko ve prospěch oprávněného a jeho rodiny.

(1) Změní-li se poměry rozhodné pro vyměření dávky nebo zjistí-li se dodatečně, že dávka byla přiznána na podkladě omylu ve skutkových okolnostech, dávka se zvýší, sníží, zastaví nebo odejme. Jde-li o snížení nebo zastavení dávky, nabývá toto opatření působnosti uplynutím období, za které dávka byla již vyplacena. Dávka se však zvýší ode dne, od něhož zvýšení náleží.

(2) Vrácení poskytnutých dávek může býti požadováno jen, nesplní-li pojištěnec nebo příjemce dávky povinnosti uložené v § 227 nebo přivodil-li přiznání či výplatu dávky tvrzením nepravdivých skutkových okolností nebo zatajením závažných skutečností anebo bylo-li soudně zjištěno, že vyloudil poskytnutí dávky trestným jednáním. O povinnosti vrátiti poskytnuté dávky nebo nahraditi jejich peněžitou hodnotu rozhoduje pojišťovna výměrem a vymáhá je jako pojistné. V těchto případech mohou býti částky neprávem přijaté sraženy též z běžné nebo později přiznané dávky téhož příjemce.

(1) Nejde-li o případ § 111 nebo § 112 a má-li pojištěnec, rodinný příslušník nebo jeho pozůstalý nárok na náhradu škody z důvodu, pro nějž byly přiznány dávky, náleží nárok na tuto náhradu pojišťovně až do výše dávek. Plnění takové dávky se považuje za škodu, která byla pojišťovně bezprostředně způsobena.

(2) Náhrada podle odstavce 1 může býti zaplacena v kapitálové hodnotě dávek, vypočtené podle zásad platných pro hospodaření pojišťovny.

(1) Přivodí-li zaměstnavatel (podnikatel) nebo jeho zástupce, který ho může zavazovati, pracovní úraz úmyslně nebo hrubým zaviněním, je zaměstnavatel (podnikatel) povinen nahraditi pojišťovně dávky napadlé z důvodu pracovního úrazu. Ustanovení § 110, odst. 2 platí obdobně.

(2) Nárok pojišťovny se promlčuje ve třech letech ode dne úrazu.

(1) Pojištěnec nebo jeho pozůstalí jsou pouze tehdy oprávněni se domáhati nároku na náhradu škody na zaměstnavateli (podnikateli), byl-li pracovní úraz přivoděn úmyslně nebo hrubým zaviněním některou z osob jmenovaných v § 111, odst. 1.

(2) Nárok podle odstavce 1 se omezuje na částku, o kterou náhrada, náležející oprávněnému podle příslušných předpisů o náhradě škody, převyšuje dávky napadlé z důvodu pracovního úrazu.

(1) Poskytla-li pojišťovna dávky na podkladě nesprávného potvrzení vydaného zaměstnavatelem, aniž byl nárok na tyto dávky, nebo poskytla-li na podkladě nesprávného potvrzení vydaného zaměstnavatelem dávky vyšší, než jaké by příslušely podle skutečného vyměřovacího základu, je zaměstnavatel povinen nahraditi pojišťovně způsobenou škodu.

(2) Zjistí-li se do tří let po přiznání důchodu, že důchod měl býti vypočten z vyššího vyměřovacího základu, než podle něhož bylo placeno pojistné (§ 109, odst. 1), má pojišťovna proti plátci pojistného nárok na náhradu tohoto zvýšení důchodu. Nebyl-li pojištěnec vůbec k pojištění přihlášen, má pojišťovna nárok na náhradu celého vyplaceného důchodu.

(3) Pojišťovna rozhoduje o náhradě výměrem a vymáhá ji jako pojistné. Nárok na náhradu podle odstavce 2 musí býti uplatněn do roka po novém vyměření důchodu.

(1) Ujednání v neprospěch pojištěnců (důchodců) a jejich rodinných příslušníků nebo pozůstalých, která jsou v rozporu s tímto zákonem, jsou neplatná.

(2) Zaměstnanec, jemuž bylo pojišťovnou povoleno nebo poskytnuto ústavní ošetřování nebo zvláštní léčebná péče, nesmí býti z důvodu tohoto léčení propuštěn ze zaměstnání, ani mu nesmí býti dána výpověď po dobu tohoto léčení. Takové propuštění nebo výpověď jsou neúčinné, došlo-li k nim po podání návrhu nebo žádosti o toto léčení.

(3) Byl-li zaměstnanec pro tuberkulosu léčen v léčebném ústavě a byl-li propuštěn z něho jako schopný k práci, rozšiřuje se zákaz propuštění nebo výpovědi podle odstavce 2 na dobu šesti měsíců od propuštění z tohoto léčení.

(1) Kdo zanechal výdělečné činnosti zakládající povinné pojištění, může pokračovati dobrovolně v nemocenském pojištění, byl-li v posledních 18 měsících před zánikem povinného pojištění alespoň 180 dnů povinně pojištěn podle § 2, odst. 1, písm. a) až c) a zdržuje-li se nadále na území Československé republiky.

(2) Pojištěnec se musí přihlásiti k dobrovolnému pokračování v nemocenském pojištění před uplynutím ochranné lhůty (§§ 52 a 53).

(3) Není-li stanoveno jinak, platí ustanovení o povinném pojištění nemocenském obdobně i pro dobrovolné pokračování v něm kromě ustanovení § 52 o ochranné lhůtě a ustanovení § 40, věty druhé, jímž se vylučuje započítání předchozí podpůrčí doby.

(4) Přihlášením k dobrovolnému pokračování v pojištění nemohou býti zkráceny nároky pojištěncovy z povinného pojištění.

(5) Dobrovolné pokračování v pojištění počíná dnem následujícím po zániku předcházejícího povinného pojištění.

(6) Dobrovolné pokračování v pojištění zaniká:

(7) Pojištěnec dobrovolně pokračující v pojištění platí pojistné z vyměřovacího základu zjištěného obdobně podle § 36, odst. 3 v období, které předcházelo dobrovolnému pokračování v pojištění nebo podle volby pojištěncovy z vyměřovacího základu polovičního, ne však nižšího, než činí horní hranice nejnižšího stupně vyměřovacího základu podle § 36, odst. 2. Toto pojistné se platí ode dne zániku povinného pojištění měsíčně předem. První pojistné jest zaplatiti do patnácti dnů ode dne, kdy pojišťovna oznámí pojištěnci výši pojistného.

(8) Nemocenské z dobrovolného pokračování v pojištění se stanoví podle vyměřovacího základu odpovídajícího pojistnému (odstavec 7).

(1) Osoby nepodléhající povinnému nemocenskému pojištění se mohou se souhlasem pojišťovny dobrovolně pojistiti na dávky nemocenského pojištění.

(2) Nárok osob pojištěných podle odstavce 1 na dávky vzniká po uplynutí čekací doby uvedené ve směrnicích podle odstavce 6, která nesmí býti kratší čtyř a delší osmi týdnů. Nárok však nevzniká vůbec při onemocnění, těhotenství nebo porodu, byla-li osoba dobrovolně pojištěná nemocná nebo těhotná již v době přihlášky.

(3) Nárok na dávky pro rodinné příslušníky nemůže býti předmětem pojištění podle odstavce 1.

(4) Osoby, které se přihlašují k tomuto pojištění, jsou povinny zaplatiti zápisné ve výši pojistného za jeden měsíc. Pojistné se platí měsíčně předem.

(5) Pojištění zaniká, nebylo-li pojistné zaplaceno do patnácti dnů ode dne splatnosti.

(6) Podrobnosti o dobrovolném pojištění, zejména o rozsahu nároku na dávky a výši pojistného, jež může býti stanoveno pevnou částkou, určí směrnice, které vydá Ústřední národní pojišťovna se schválením ministerstva sociální péče.

(1) Všechna odvětví národního pojištění provádí jako jediný nositel pojištění Ústřední národní pojišťovna (jinak v zákoně jen „pojišťovna“).

(2) Ústřední národní pojišťovna je právnickou osobou. Její sídlo je v Praze.

(3) Ve věcech spadajících výlučně do působnosti územní organisační složky (§ 153) nebo jí se týkajících, může býti Ústřední národní pojišťovna žalována také u soudu, v jehož obvodu je sídlo územní organisační složky.

(1) Ústřední národní pojišťovna svou ústřednou zejména řídí, organisuje a jednotně upravuje činnost všech složek národního pojištění a dohlíží na ni, vydává směrnice a zásady pro provádění pojištění, soustřeďuje a řídí službu pojistně matematickou, statistickou, evidenční, hospodářsko-finanční, provozně technickou, účetní a tiskovou, řídí zdravotní péči (léčebnou péči, zřizování a provozování nemocnic, léčeben, ozdravoven, lázní, lékáren a pod.), řídí provádění úrazové zábrany, pečuje o hájení zájmů národního pojištění, podává návrhy a dobrozdání ve věcech týkajících se národního pojištění a pečuje o plnění ostatních úkolů společných všem odvětvím národního pojištění nebo všem územním organisačním složkám.

(2) Ústřední národní pojišťovna může provádění některých úkolů podle odstavce 1 přenésti na všechny nebo na některé územní organisační složky. Stejně může přenésti provádění některých úkolů národních pojišťoven (§ 166, odst. 1) na sebe.

(1) Sboru delegátů náleží:

(2) Ředitelství Ústřední národní pojišťovny je povinno podávati sboru delegátů zprávy o činnosti pojišťovny, jejích územních složek a o stavu národního pojištění.

(3) Schůze sboru delegátů svolává předseda Ústřední národní pojišťovny alespoň dvakrát za rok. Je povinen svolati schůzi sboru delegátů nejpozději do měsíce, žádá-li o svolání alespoň jedna třetina delegátů.

(1) Představenstvo Ústřední národní pojišťovny se skládá z předsedy a dvou místopředsedů Ústřední národní pojišťovny a 9 členů (náhradníků).

(2) Z celkového počtu členů (náhradníků) včetně předsedy a místopředsedů připadá na zastoupení pojištěnců ze zemí českých dvě třetiny a ze Slovenska jedna třetina.

(3) Členové (náhradníci) představenstva buďtež vybíráni tak, aby byla zajištěna jejich odborná způsobilost a aby se dostalo všem vrstvám pojištěnců přiměřeného zastoupení.

(1) Předsedu Ústřední národní pojišťovny a dva místopředsedy volí sbor delegátů. Jejich volbu potvrzuje president republiky. Je-li předsedou Čech, je prvním místopředsedou Slovák a naopak. Předseda musí bydleti v Praze.

(2) Práva a povinnosti předsedy určuje jednací řád. Předseda zejména svolává schůze sboru delegátů a představenstva Ústřední národní pojišťovny a předsedá jim. Hlasuje však pouze při rovnosti hlasů.

(3) Má-li předseda za to, že usnesení sboru delegátů nebo představenstva je v rozporu s příslušnými předpisy, je oprávněn a povinen předložiti je k rozhodnutí ministerstvu sociální péče a zadržeti jeho výkon až do tohoto rozhodnutí. Nerozhodne-li ministerstvo sociální péče do jednoho měsíce, nabývá usnesení platnosti.

(4) Při zaneprázdnění předsedy přechází jeho funkce na místopředsedu podle pořadí.

(1) Představenstvu náleží správa národního pojištění, pokud tímto zákonem, jednacím řádem nebo jiným předpisem není svěřena jiným orgánům. Zejména mu přísluší:

(2) Představenstvo může některé úkoly správy přenésti na ředitelství Ústřední národní pojišťovny nebo na národní pojišťovnu.

(3) Členové představenstva mohou se účastniti schůzí sboru delegátů s hlasem poradním.

(1) K projednávání věcí určitého druhu může představenstvo ustaviti zvláštní odborné komise. Členy komisí mohou býti vedle členů představenstva a jejich náhradníků také jiní zástupci pojištěnců, jejichž odborná způsobilost zaručuje řádné plnění úkolů komise.

(2) Jako zvláštní odbornou komisi pro otázky vlastní zdravotní péče zřídí představenstvo zdravotnickou radu Ústřední národní pojišťovny (§ 194).

(3) Podrobná ustanovení o složení a působnosti komisí podle odstavců 1 a 2 obsahuje jednací řád.

(1) Revisní komise Ústřední národní pojišťovny se skládá ze šesti členů (jejich náhradníků), volených sborem delegátů z řad pojištěnců. Členem revisní komise nesmí býti, kdo je členem jiného zastupitelského sboru (§§ 156, 158, 168 a 177) nebo jiné revisní komise (§§ 172 a 180) nebo zaměstnancem Ústřední národní pojišťovny.

(2) Z celkového počtu členů (náhradníků) připadají na zastoupení ze zemí českých čtyři členové (náhradníci) a ze Slovenska dva členové (náhradníci).

(3) Revisní komise Ústřední národní pojišťovny zvolí ze sebe předsedu (místopředsedu), který svolává a řídí její schůze. Je-li předsedou Čech, je místopředsedou Slovák a naopak.

(4) Členové revisní komise buďtež vybíráni tak, aby byla zajištěna jejich odborná způsobilost.

(5) K pracím revisní komise mohou býti se souhlasem představenstva přibráni i znalci, kteří nejsou jejími členy.

(1) Ředitelství Ústřední národní pojišťovny je výkonným orgánem Ústřední národní pojišťovny.

(2) Ředitelství řídí práce Ústřední národní pojišťovny, podává návrhy a zprávy představenstvu a sboru delegátů, provádí jejich usnesení a rozhoduje ve všech věcech, jež nepatří do působnosti sboru delegátů nebo představenstva.

(3) Členové ředitelství účastní se schůzí představenstva, jeho odborných komisí a sboru delegátů s hlasem poradním.

(4) Předseda Ústřední národní pojišťovny (úřadující místopředseda) může se účastniti schůzí ředitelství a předsedati jim.

(5) Působnost ředitelství, jeho jednotlivých členů a jejich zastupování upraví blíže instrukce, kterou vydá představenstvo. Instrukce stanoví zejména také, za jakých podmínek mohou jednotliví členové ředitelství podávati návrhy představenstvu.

(1) Národní pojišťovny:

(2) Národní pojišťovna může provádění některých svých úkolů přenésti na okresní národní pojišťovny ve svém obvodu.

(1) Správní sbor se skládá z 12 členů (jejich náhradníků), volených z řad pojištěnců správními výbory okresních národních pojišťoven, jež spadají do obvodu národní pojišťovny.

(2) Ustanovení § 158, odst. 3 platí zde obdobně.

(1) Správní sbor volí ze sebe předsedu a dva místopředsedy.

(2) Práva a povinnosti předsedy určuje jednací řád.

(3) Má-li předseda za to, že usnesení správního sboru odporuje platným předpisům, jest oprávněn a povinen předložiti toto usnesení k rozhodnutí představenstvu a zadržeti výkon až do tohoto rozhodnutí. Představenstvo rozhodne do jednoho měsíce, jinak usnesení nabývá platnosti.

(1) K projednání věci určitého druhu může správní sbor ustaviti zvláštní odborné komise. Ustanovení § 161, odst. 1, věty druhé a odst. 3 platí zde obdobně.

(2) Správní sbor může některé úkony správy přenésti na ředitelství národní pojišťovny.

(1) Revisní komise národní pojišťovny se skládá ze tří členů (jejich náhradníků) volených správním sborem z řad pojištěnců. Ustanovení § 162, odst. 1, věty druhé, odst. 3, věty prvé a odst. 4 a 5 platí zde obdobně.

(2) Revisní komise provádí věcné i formální revise hospodaření národní pojišťovny. O výsledku revisí podává pravidelně zprávy správnímu sboru, po případě též představenstvu a revisní komisi Ústřední národní pojišťovny, jestliže si je vyžádají.

(1) Ředitelství národní pojišťovny má nejvýše čtyři členy. Jeden z členů ředitelství, který musí býti lékařem, řídí zdravotní službu. Členy ředitelství jmenuje správní sbor národní pojišťovny. Jmenování podléhá schválení představenstva.

(2) Ředitelství je výkonným orgánem národní pojišťovny. Řídí práce národní pojišťovny, podává návrhy a zprávy správnímu sboru, provádí jeho usnesení a rozhoduje ve všech věcech, jež nepatří do působnosti správního sboru.

(3) Členové ředitelství se účastní schůzí správního sboru a jeho odborných komisí s hlasem poradním.

(4) Předseda správního sboru, po případě úřadující místopředseda, může se účastniti schůzí ředitelství a předsedati jim.

(5) Působnost ředitelství, jeho jednotlivých členů a jejich zastupování upraví blíže instrukce, kterou vydá představenstvo. Instrukce stanoví zejména také, za jakých podmínek mohou jednotliví členové ředitelství podávati vlastní návrhy správnímu sboru.

(1) Ústřední národní pojišťovna zřizuje se souhlasem ministerstva sociální péče okresní národní pojišťovny a stanoví jejich obvody a sídla s ohledem na počet pojištěnců, místní potřeby a účelnou správu pojištění; Ústřední národní pojišťovna může též měnit obvod působnosti okresních národních pojišťoven a jejich sídla a slučovati je. Na Slovensku se tak děje na návrh národní pojišťovny zřízené pro Slovensko.

(2) Ústřední národní pojišťovna může stanoviti, že působnost okresní národní pojišťovny v sídle národní pojišťovny vykonává národní pojišťovna. Pro tuto působnost národních pojišťoven platí ustanovení o místní příslušnosti okresní národní pojišťovny (§ 218) a jiné předpisy o okresních národních pojišťovnách.

(3) Opatření podle odstavců 1 a 2 vyhlašují se v Úředním listě.

(1) Okresní národní pojišťovny

(2) Ústřední národní pojišťovna může vydati vyhláškou v Úředním listě směrnice o tom, které jiné další úkony národního pojištění, než které jsou uvedeny v odstavci 1, mají prováděti okresní národní pojišťovny a které z úkonů tam uvedených budou v určitých případech přeneseny na jiné složky Ústřední národní pojišťovny, po případě podle potřeby na pobočky okresních národních pojišťoven, které v závodech působí v součinnosti se závodním zastupitelstvem zaměstnanců.

(3) Ve své činnosti řídí se okresní národní pojišťovny směrnicemi Ústřední národní pojišťovny a národní pojišťovny, do jejíhož obvodu náleží.

(1) Správní výbor volí ze sebe předsedu a místopředsedu, jejichž práva a povinnosti určuje jednací řád.

(2) Předseda (úřadující místopředseda) správního výboru je oprávněn a povinen předložiti neodkladně k rozhodnutí správnímu sboru národní pojišťovny usnesení správního výboru, o němž má za to, že odporuje příslušným předpisům, a zadržeti jeho výkon až do tohoto rozhodnutí.

(1) Správnímu výboru náleží správa okresní národní pojišťovny, pokud tímto zákonem, jednacím řádem nebo jiným předpisem není svěřena orgánům jiným. Zejména mu přísluší:

(2) K projednání věcí určitého druhu může správní výbor ustaviti zvláštní komise. Ustanovení § 161, odst. 1, věty druhé a odst. 3 platí zde obdobně.

(1) Revisní komise okresní národní pojišťovny se skládá ze tří členů, volených správním výborem z řad pojištěnců, a jejich náhradníků. Ustanovení § 162, odst. 1, věty druhé, odst. 3, věty první a odst. 4 a 5 platí zde obdobně.

(2) Revisní komise provádí alespoň jednou za čtvrt roku revisi pokladny, účetnictví pojišťovny a příslušných knih, listin a dokladů. O výsledku revisí podává zprávy správnímu výboru, po případě správnímu sboru a revisní komisi národní pojišťovny anebo představenstvu a revisní komisi Ústřední národní pojišťovny, jestliže si je vyžádají.

(1) Ředitelství je výkonným orgánem okresní národní pojišťovny. Skládá se ze dvou členů, kteří jsou společně odpovědni za vedení okresní národní pojišťovny. Jeden z nich, který musí býti lékařem, řídí zdravotní službu okresní národní pojišťovny, druhý řídí ostatní činnosti okresní národní pojišťovny.

(2) Má-li okresní národní pojišťovna ve třech po sobě jdoucích kalendářních letech průměrný počet pojištěnců alespoň 100.000, může představenstvo určiti, že řízení této pojišťovny náleží tříčlennému ředitelství, jehož jeden člen, který musí býti lékařem, řídí zdravotní službu. Pomine-li věcná potřeba, může představenstvo toto opatření zrušiti.

(3) Členy ředitelství jmenuje správní sbor národní pojišťovny, do jejíhož obvodu okresní národní pojišťovna náleží. Jmenování podléhá schválení představenstva.

(4) Ředitelství řídí práce okresní národní pojišťovny, podává návrhy správnímu výboru, provádí jeho usnesení a rozhoduje o všech věcech, jež nepatří do působnosti správního výboru.

(5) Členové ředitelství účastní se schůzí správního výboru s hlasem poradním.

(6) Předseda (úřadující místopředseda) správního výboru může se účastniti schůzí ředitelství a předsedati jim.

(7) Působnost ředitelství, jeho jednotlivých členů a jejich zastupování upraví instrukce a služební předpisy vydané ústřednou, po případě národní pojišťovnou. Instrukce stanoví zejména také, za jakých podmínek mohou jednotliví členové ředitelství podávati vlastní návrhy správnímu výboru.

(1) Pojištěnci národního pojištění volí přímou a tajnou volbou členy správního výboru okresních národních pojišťoven a jejich náhradníky.

(2) Ostatní zastupitelské sbory podle tohoto zákona se tvoří nepřímou volbou podle ustanovení tohoto zákona a volebního řádu.

(3) Právo voliti do správního výboru okresní národní pojišťovny podle odstavce 1 mají pojištěnci, kteří jsou československými státními občany, dosáhli 18. roku věku a nejsou vyloučeni z práva voliti. Právo voliti do ostatních zastupitelských sborů (odstavec 2) mají členové zastupitelského sboru, který je podle ustanovení tohoto zákona k volbě povolán.

(4) Pasivní volební právo mají pojištěnci národního pojištění, kteří mají aktivní volební právo, dosáhli 21. roku věku a nejsou vyloučeni z volitelnosti.

(5) Volby se provádějí na podkladě kandidátních listin podaných jednotnou odborovou organisací, vrcholnou zájmovou organisací zemědělců a další vrcholnou zájmovou organisací, o níž stanoví volební řád, že má určiti kandidáty zastupující ostatní skupiny pojištěnců.

(6) Volební řád národního pojištění vydá vláda nařízením.

(1) Představenstvo Ústřední národní pojišťovny může rozpustiti správní sbor národní pojišťovny nebo správní výbor okresní národní pojišťovny, nekonají-li řádně své povinnosti, nedbají-li opětovně přes výstrahu příslušných předpisů nebo vykonávají-li správu na úkor národního pojištění, a jmenovati místo nich z řad pojištěnců správní komisi; jde-li o okresní národní pojišťovny na Slovensku, děje se tak po slyšení správního sboru národní pojišťovny zřízené pro Slovensko.

(2) Ústřední národní pojišťovna je povinna vypsati nejdéle do dvou měsíců od rozpuštění na zbytek funkčního období nové volby do zastupitelského sboru a postarati se o jejich urychlené provedení a ustavení nového zastupitelského sboru.

(1) Členství v zastupitelských sborech je funkcí čestnou. Členové (jejich náhradníci) mají nárok na náhradu hotových výloh a na náhradu za ztrátu času a ušlý výdělek. Náhrady mohou býti stanoveny pevnými částkami.

(2) Sbor delegátů může se souhlasem ministerstev sociální péče a financí stanoviti předsedům a místopředsedům zastupitelských sborů Ústřední národní pojišťovny a jejich organisačních složek pravidelnou funkční odměnu.

(3) Členové správních orgánů odpovídají po případě i bez ohledu na disciplinární odpovědnost členů ředitelství za škodu, způsobenou tím, že úmyslně nebo z hrubé nedbalosti nesplnili nebo porušili povinnost jim uloženou. O náhradě škody rozhoduje řádný soud na žalobu Ústřední národní pojišťovny.

(1) Platové a pracovní podmínky zaměstnanců Ústřední národní pojišťovny se řídí předpisy o zaměstnancích v soukromoprávním poměru. Předpisy o jejich právním postavení, o podmínkách jejich přijímání a propouštění, o disciplinárním stíhání, o služebních a zaopatřovacích požitcích a o jejich služebním poměru vůbec vydá představenstvo služebním a disciplinárním řádem, který schvalují ministerstva sociální péče a financí, a to pokud jde o zaměstnance lékařské a zdravotní služby, v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

(2) Zaměstnanci Ústřední národní pojišťovny mají ve své úřední činnosti povinnosti zaměstnanců veřejných a požívají také ochrany jako zaměstnanci veřejní. Jinak se na ně předpisy vydané pro veřejné zaměstnance nevztahují.

(1) Zaměstnance ústředny přijímá a propouští představenstvo na návrh ředitelství Ústřední národní pojišťovny. V ústředně mají býti přiměřeně zastoupeni zaměstnanci slovenské národnosti.

(2) Zaměstnance, kteří mají býti služebně přiděleni národní pojišťovně, s výjimkou zaměstnanců uvedených v odstavci 3 přijímá a propouští podle všeobecných směrnic vydaných ústřednou správní sbor národní pojišťovny na návrh ředitelství národní pojišťovny, které určuje jejich služební místo. Zaměstnance, kteří mají býti služebně přiděleni okresním národním pojišťovnám, přijímá a propouští s výjimkou zaměstnanců uvedených v odstavcích 3 a 4 za stejných podmínek správní sbor národní pojišťovny na návrh ředitelství příslušné okresní národní pojišťovny.

(3) Zaměstnance léčebných a jiných ústavů a podniků národního pojištění přijímá a propouští podle všeobecných směrnic vydaných ústřednou ta územní organisační složka Ústřední národní pojišťovny, která ústav nebo podnik spravuje, po případě správa ústavu nebo podniku sama.

(4) Správní výbor okresní národní pojišťovny může přijímati a propouštěti podle všeobecných směrnic vydaných Ústřední národní pojišťovnou pomocný personál pro potřebu okresní národní pojišťovny.

(5) Zastupitelské sbory mohou přenésti právo přijímati a propouštěti zaměstnance na ředitelství.

(1) Ředitelství národní pojišťovny může ve svém obvodu podle bližších ustanovení služebního a disciplinárního řádu zaměstnance služebně přiděliti, po případě překládati buď do národní pojišťovny nebo do okresní národní pojišťovny, po případě do některého léčebného nebo jiného ústavu a podniku.

(2) Ředitelství Ústřední národní pojišťovny může podle bližších ustanovení služebního a disciplinárního řádu služebně přiděliti, po případě překládati zaměstnance buď do ústředny nebo do některé územní organisační složky, po případě do některého léčebného nebo jiného ústavu a podniku.

(3) Nejde-li o přeložení z důvodů disciplinárních, nutno při přidělování a překládání zaměstnanců podle odstavců 1 a 2 vzíti slušný zřetel na jejich osobní a rodinné poměry.

(1) Jednací řád pro Ústřední národní pojišťovnu a její organisační složky vydá představenstvo a schvaluje jej ministerstvo sociální péče.

(2) Jednací řád obsahuje zejména předpisy:

(1) Zdravotnická rada Ústřední národní pojišťovny (§ 161, odst. 2) je nejvyšším poradním orgánem Ústřední národní pojišťovny pro otázky vlastní zdravotní péče národního pojištění.

(2) Zdravotnická rada je složena ze zdravotnických odborníků ze řad profesorských sborů lékařských fakult, z lékařů činných ve veřejném zdravotnictví, z lékařů činných v národním pojištění a z jiných zdravotnických pracovníků národního pojištění.

(1) Pojišťovna je povinna zajistiti potřebnou lékařskou pomoc odpovídající ustanovení § 27, odst. 1.

(2) Ustanovením odstavce 1 není dotčena povinnost zaměstnavatelova stanovená předpisy vydanými v zájmu ochrany zdraví a života zaměstnanců.

(1) Lékaři, vykonávajícímu samostatně lékařskou praxi v obvodu okresní národní pojišťovny, může úřad udělující povolení k výkonu lékařské praxe na návrh pojišťovny uložiti, aby za podmínek § 197 vykonával v jejím obvodu činnost směřující k plnění povinností, které jsou pojišťovně uloženy v § 195, odst. 1. Úřad vyhoví tomuto návrhu, leč by měl lékař proti tomu závažné důvody.

(2) Úřad udělující povolení k výkonu lékařské praxe může na návrh lékaře, vykonávajícího samostatnou lékařskou praxi v obvodu okresní národní pojišťovny, uložiti pojišťovně, aby jej přijala do smluvního poměru za podmínek § 197. Úřad vyhoví tomuto návrhu, leč by pojišťovna odmítla lékaře přijmouti do smluvního poměru z vážných důvodů tkvících v jeho osobě nebo proto, že je o lékařskou službu pro pojištěnce v obvodu okresní národní pojišťovny již náležitě postaráno ve smyslu jednotného plánu zdravotní péče (§ 193).

(1) Lékaři a ostatní osoby zdravotnické služby (odstavec 5) jsou povinni vykonávati svou službu pro pojišťovnu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

(2) Smluvní lékař pojišťovny je povinen léčiti pojištěnce a jeho rodinné příslušníky za odměnu stanovenou vyhláškou podle odstavců 3 a 4. Také lékař, který není ve smluvním poměru k pojišťovně, je oprávněn účtovati za poskytnutí první pomoci pojištěnci a jeho rodinným příslušníkům jen odměnu, stanovenou podle odstavců 3 a 4.

(3) Podmínky výkonu lékařské služby, jakož i podmínky, za kterých se lékaři přijímají a propouštějí, stanoví a mění na návrh Ústřední národní pojišťovny, učiněný v dohodě s jednotnou odborovou organisací nebo, nedojde-li k této dohodě, na návrh Ústřední národní pojišťovny, po případě jednotné odborové organisace ministerstvo sociální péče vyhláškou v Úředním listě vydanou společně s ministerstvem zdravotnictví.

(4) Vyhláška obsahuje zejména tato ustanovení:

(5) Podle obdoby předchozích odstavců je možno po slyšení jednotné odborové organisace vyhláškou stanoviti také podmínky pro součinnost lékárníků, dentistů, zkoušených zubních techniků, ošetřovatelek (ošetřovatelů), porodních asistentek, sociálních pracovnic a jiných pomocných sil zdravotnické služby.

(1) Veřejné nemocnice jsou povinny na písemný poukaz pojišťovny nebo jejího lékaře přijmouti osoby, které mají nárok na ústavní ošetřování, a poskytovati jim potřebné léčení a ošetřování po dobu, po kterou to jejich zdravotní stav vyžaduje.

(2) Poukazu není třeba, jde-li o onemocnění nakažlivou nemocí, uvedenou v platných předpisech o potírání přenosných nemocí nebo v předpisech o ochranných opatřeních proti tuberkulose, nebo jde-li o ohrožení života.

(3) Nemocnice je povinna do tří dnů písemně oznámiti pojišťovně, že přijala nebo propustila ošetřovaného (odstavce 1 a 2).

(4) Za ústavní ošetřování osob uvedených v odstavcích 1 a 2 ve veřejných nemocnicích je pojišťovna povinna hraditi ošetřovací výlohy za celou dobu ošetřování podle sazeb stanovených ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem sociální péče. Na návrh Ústřední národní pojišťovny může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a financí stanoviti jiný způsob úhrady, zejména úhrnkovou částkou.

(5) Veřejné nemocnice nejsou oprávněny požadovati a vymáhati ani na ošetřovaných osobách, které mají nárok na ošetřování v nemoci, ani na osobách, které mají vůči nim vyživovací povinnost, ošetřovací výlohy nebo jakékoliv příplatky k nim, leč by šlo o doplatky na ošetřovací sazby vyšších tříd. Právní jednání odporující tomuto ustanovení jsou neplatná; plnění učiněná v rozporu s tímto ustanovením se považují za učiněná bez právního důvodu.

(6) Náklady ambulantního ošetřování ve veřejných nemocnicích provedeného na poukaz pojišťovny hradí pojišťovna podle sazeb stanovených ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem sociální péče.

(7) Pojišťovna se účastní na správě všeobecných veřejných nemocnic. Podrobnosti určí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem sociální péče.

(1) Ustanovení § 198 platí obdobně pro veřejné porodnice a jiné veřejné ústavy léčebné a ošetřovací.

(2) Totéž platí pro veřejné ústavy pro choromyslné s tou odchylkou, že za ošetřování hradí pojišťovna ošetřovací výlohy až do doby šesti měsíců, a to za tutéž osobu jen jednou.

(3) Poměr k jiným léčebným ústavům, než jsou uvedeny v odstavci 1, se řídí obsahem písemného poukazu pojišťovny vydaného v jednotlivém případě nebo podle zvláštní smlouvy.

(1) Ústřední národní pojišťovna jest povinna vedle jmění kmenového a podpůrných fondů vytvářeti a udržovati bezpečnostní fond nemocenského pojištění.

(2) V bezpečnostním fondu musí býti alespoň částka rovnající se čtvrtině středních ročních výdajů nemocenského pojištění za poslední tři léta; jeho výše nesmí však přesáhnouti částku rovnající se polovině středních ročních výdajů za tuto dobu.

(3) Jakmile se zjistí, že příjmy nestačí na úhradu nákladů, a nedosahuje-li bezpečnostní fond ani nejnižší částky uvedené v odstavci 2 a nelze-li předpokládati, že se poměry v nejbližší době zlepší, zvýší se pojistné podle § 118, odst. 1.

(1) U každé okresní národní pojišťovny se zřídí podpůrný fond nemocenského pojištění, do něhož plynou náhrady podle § 18, odst. 2 a § 113, odst. 1 a příslušné části pokut podle § 18, odst. 1 a § 19, jakož i dary. Ústřední národní pojišťovna může přiděliti podpůrným fondům zvláštní příspěvek.

(2) Z podpůrného fondu může okresní národní pojišťovna poskytovati podle směrnic ústředny v případech zvláštního zřetele hodných podpory pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům, kteří sice nemají nárok na dávku nemocenského pojištění, u nichž však podpora jest se zřetelem k jejich sociálním a zdravotním poměrům potřebná a účelná. Rovněž se mohou z podpůrného fondu poskytovati podle směrnic ústředny jiné podpory sledující účel tohoto zákona.

(1) U každé národní pojišťovny se zřídí podpůrný fond důchodového pojištění, do něhož plynou náhrady podle § 113, odst. 2 a příslušné části pokut podle § 18, odst. 1 a § 19, jakož i dary. Ústřední národní pojišťovna může věnovati také těmto fondům zvláštní příspěvky.

(2) Z podpůrného fondu podle odstavce 1 může národní pojišťovna poskytovati v případech zvláštního zřetele hodných podpory pojištěncům a jejich pozůstalým, kteří sice nemají nárok na dávku důchodového pojištění, u nichž však podpora je se zřetelem k jejich sociálním poměrům potřebná a účelná. Rovněž se mohou z podpůrného fondu poskytovati jiné podpory sledující účel tohoto zákona.

(1) Poskytla-li Ústřední národní pojišťovna zápůjčku, může se uspokojiti z cenných papírů, které jí byly dány do zástavy, je-li dlužník v prodlení, bez soudního řízení a smí je po předchozí pohrůžce dáti veřejně prodati.

(2) Výkazy Ústřední národní pojišťovny o jejích splatných pohledávkách ze zápůjček, anuit, z úroků a z ostatního smluveného příslušenství jsou exekučními tituly.

(1) Právní jednání a listiny, jichž je třeba k založení, k upravení a projednání právních poměrů mezi Ústřední národní pojišťovnou s jedné strany a veřejnými orgány, úřady, příplatkovými ústavy, zaměstnavateli, pojištěnci nebo jejich rodinnými příslušníky, důchodci, léčebnými ústavy, lékaři a jinými zdravotnickými osobami (§ 197, odst. 5) s druhé strany, jsou osvobozeny od poplatků (kolků) a dávek. Stejného osvobození požívají písemnosti, úřední úkony a rozhodnutí v řízení soudním, exekučním a správním, pokud slouží účelům tohoto zákona. Z připojištění [§ 143, odst. 1, písm. a) a b) a § 144] platí Ústřední národní pojišťovna zaopatřovací poplatky v poloviční výši. Žádá-li o to Ústřední národní pojišťovna nebo její zmocněný zástupce, je soud povinen vyhotoviti a vydati bezplatně opis (stejnopis) protokolu, který je prost poplatků (kolků).

(2) Ústřední národní pojišťovna, její podniky a fondy, jakož i podniky a fondy jí spravované, pokud plní úkoly podle tohoto zákona, jsou osvobozeny od zvláštní daně výdělkové a od daně rentové.

(3) Peněžité dávky jsou osvobozeny od daně rentové.

(4) Ústřední národní pojišťovna, její podniky a fondy, jakož i podniky a fondy jí spravované jsou osvobozeny od daně z obratu co do dodávek a výkonů, přímo souvisících s plněním úkolů stanovených tímto zákonem.

(5) Ústřední národní pojišťovna, její podniky a fondy, jakož i podniky a fondy jí spravované jsou osvobozeny od poplatků z právních jednání a listin o nabytí nebo směně nemovitostí určených k zdravotním nebo správním účelům pojištění; rovněž jsou osvobozeny od poplatků z právních jednání a listin o zcizení nemovitostí určených dosud k uvedeným účelům, je-li nabyvatelem stát nebo jiná osoba, které pro tato právní jednání nebo listiny přísluší osobní osvobození od poplatků.

(6) O osvobození movitého jmění Ústřední národní pojišťovny, jejích podniků a fondů, jakož i podniků jí spravovaných od poplatkového ekvivalentu a o poskytování úlev v poplatkovém ekvivalentu pro jejich nemovité jmění platí předpisy o poplatkovém ekvivalentu. Úlevy a osvobození od poplatkového ekvivalentu, které mají dosud nositelé pojištění uvedení v § 6 zákona ze dne 8. dubna 1938, č. 76 Sb., o poplatkovém ekvivalentu, platí v plném rozsahu i pro Ústřední národní pojišťovnu.

(7) Pokud se na dosavadní nositele veřejnoprávního sociálního pojištění vztahují jiné předpisy, které poskytují berní osvobození a úlevy a nejsou uvedeny v § 278, platí tyto předpisy nadále též pro Ústřední národní pojišťovnu.

(1) Pojišťovna jest oprávněna podle platných předpisů nabývati, zřizovati a provozovati ambulatoria, diagnostické stanice, léčebné ústavy, ozdravovny, zotavovny a jiné podobné ústavy a zařízení v rámci celostátního plánu zdravotní péče (§ 193).

(2) Pro ambulatoria neplatí ustanovení zákona ze dne 30. dubna 1870, č. 68 ř. z., o organisaci veřejné zdravotní služby, a obdobná ustanovení zák. čl. XIV/1876, o úpravě zdravotnictví.

(3) K provozu ústavů podle odstavce 1, pokud se v nich umisťují a stravují nemocní, není zapotřebí hostinské koncese.

(1) Pojišťovna je oprávněna nabývati, zřizovati a podle příslušných předpisů provozovati lékárny pro účely národního pojištění.

(2) Pojišťovna, i když nemá lékárnu podle odstavce 1, je oprávněna vydávati lékařům, pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům svými lékaři (lékárníky) léčivé speciality a volně prodejné léky.

(3) Pojišťovna může prováděti retaxaci receptů a zkoumati složení a jakost léků odebíraných z lékárny.

(1) Pojišťovna je oprávněna nakupovati ve velkém léky, léčiva, obvazový materiál, materiál používaný při péči o chrup, léčebné, diagnostické, orthopedické, optické a jiné pomocné prostředky, jakož i lékařská zařízení a přístroje s výhodami platnými pro velkoobchod a vydávati je lékařům, pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům, a to pokud jde o léky, za podmínek § 210, odst. 2.

(2) Pojišťovna může nabýti oprávnění vydávati tiskopisy, a to i periodické, vlastním nákladem.

(1) Ústřední národní pojišťovna a její územní organisační složky vydávají při provádění tohoto zákona rozhodnutí a opatření o právech a povinnostech stran výměry (§ 222).

(2) Není-li tímto zákonem nebo jiným předpisem stanoveno jinak, přijímá podání a ohlášky a vydává výměry podle odstavce 1 místně příslušná okresní národní pojišťovna.

(1) Místně příslušná je pro pojištění zaměstnanců okresní národní pojišťovna, v jejímž obvodě jsou vykonávány práce zakládající povinné pojištění; jsou-li práce vykonávány v obvodu několika okresních národních pojišťoven, je místně příslušnou pojišťovna, v jejímž obvodu je sídlo podniku. Pro pojištění osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodiny je místně příslušná okresní národní pojišťovna, v jejímž obvodě jest sídlo podniku (závodu); pro pojištění ostatních pojištěnců okresní národní pojišťovna, v jejímž obvodě má pojištěnec stálé bydliště.

(2) Jde-li o pojištěnce, vykonávajícího několik činností, provádí pojištění každá pojišťovna příslušná podle odstavce 1. Peněžité dávky nemocenského pojištění poskytuje však v takovém případě pouze ta pojišťovna, v jejímž obvodě má pojištěnec trvalé bydliště.

(3) Je-li spor o pojistnou příslušnost mezi okresními národními pojišťovnami v obvodě téže národní pojišťovny, určí ji národní pojišťovna, jinak ústředna.

(4) Ústřední národní pojišťovna učiní opatření, aby pojištěnci a rodinní příslušníci, kteří se zdržují přechodně v obvodě jiné okresní národní pojišťovny než místně příslušné nebo u nichž jest příslušnost okresní národní pojišťovny sporná, obdrželi bez průtahu od pojišťovny svého pobytu dávky nemocenského pojištění, jsou-li u nich jinak splněny podmínky stanovené léčebným řádem.

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro řízení u pojišťovny zásady správního řízení. Připouští-li to povaha a předmět řízení, platí přiměřeně ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů, ve znění předpisů je měnících a doplňujících, zejména jeho ustanovení o navrácení v předešlý stav a o obnově řízení.

(2) I mimo případy §§ 15 a 16, § 92, odst. 5, §§ 106 a 121 a § 223, odst. 2 jsou zaměstnavatelé, jejich zástupci, pojištěnci, jejich rodinní příslušníci a pozůstalí na vyzvání povinni kdykoliv podati zprávu pojišťovně a jejím zmocněncům o všech okolnostech, které jsou rozhodné pro pojištění a pro řízení o přiznání dávky.

(1) Veřejné úřady, soudy a jiné veřejné orgány, korporace, ústavy a podniky jsou povinny vyhověti v mezích své působnosti žádostem, které pojišťovna na ně vznese, podporovati i jinak všestranně pojišťovnu a podávati jí bezplatně sdělení potřebná pro provádění pojištění a jeho správu.

(2) Pojišťovna je zejména oprávněna dožadovati se spolupůsobení orgánů veřejné správy, aby byly zjištěny osoby, podrobené povinnému pojištění, po případě jejich zaměstnavatelé, a vyšetřeny poměry rozhodné pro pojištění a pro nárok na dávky.

(1) Rozhodnutí a opatření pojišťovny určená stranám se doručují písemně výměrem.

(2) Výměr o pojistné povinnosti se vydává pouze tehdy, vyžádala-li si strana výslovně jeho vydání nebo byla-li pojistná povinnost některou ze stran nebo pojišťovnou popřena.

(3) Výměr o dávce se nevydává, přiznává-li pojišťovna žádanou dávku, leč by šlo o důchody a jednorázové úrazové odškodné. Výměr o odnětí dávky nemocenského pojištění se nevydává, nežádá-li oprávněná osoba o jeho vydání do třiceti dnů po tom, kdy jí byla dávka odňata proto, že byla uznána schopnou práce.

(4) Výměr o odepření, odnětí, zastavení nebo snížení dávky musí obsahovati odůvodnění.

(5) Výměr musí obsahovati poučení o opravných prostředcích. Nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu. Bylo-li dáno straně nesprávné poučení nebo nebylo-li dáno poučení vůbec, stává se výměr pravoplatným, nebylo-li mu odporováno do šesti měsíců po doručení.

(6) Pojišťovna může, zejména při vybírání pojistného, doručovati platební výměry a jiné písemnosti určené stranám svými zaměstnanci.

(1) O nároku na dávku podle tohoto zákona se rozhoduje na žádost oprávněné osoby nebo jejího zástupce. Nezletilec dosáhnuvší 18 let může svůj nárok uplatniti sám. Místo zákonného zástupce nezletilce mohou uplatňovati nárok také komise okresní péče o mládež, pokud o nezletilce pečují. Odmítne-li pojištěnec uplatniti nárok na dávku příslušející rodinnému příslušníku, je rodinný příslušník nebo jeho zákonný zástupce (komise okresní péče o mládež) oprávněn uplatniti nárok sám.

(2) Řízení o odškodnění za pracovní úraz se zahajuje z moci úřední na podkladě ohlášení úrazu zaměstnavatelem, který je povinen je podati do osmi dnů. Ustanovení § 105, odst. 3 a 4 zůstává nedotčeno.

(3) Oprávněná osoba uplatňuje nárok na dávku u okresní národní pojišťovny místně příslušné. Uplatnění nároku u jiné organisační složky Ústřední národní pojišťovny není však straně na újmu.

(4) Osoba, vykonávající několik činností a pojištěná u několika okresních národních pojišťoven, je povinna při ohlašování nároku na dávky sděliti, u kterých okresních národních pojišťoven je k pojištění přihlášena.

(1) Pojišťovna může požadovati, aby žadatel o dávku předložil potřebné doklady, a je-li nárok na dávku podmíněn určitým zdravotním stavem, může provésti lékařské vyšetření.

(2) Byl-li nárok na přiznání dávky důchodového pojištění, podmíněné invaliditou nebo snížením výdělečné schopnosti, pravoplatně zamítnut proto, že tato podmínka nebyla prokázána, může býti znovu uplatněn před uplynutím roku od doručení zamítavého rozhodnutí jen tehdy, osvědčí-li žadatel věrohodně, že nastalo podstatné zhoršení v jeho zdravotním stavu. Totéž platí obdobně, byl-li důchod pravoplatně odňat, ježto invalidita nebo výdělečná neschopnost již pominula.

(3) Žádost za přiznání peněžité dávky, která přes vyzvání pojišťovny nebyla doložena potřebnými doklady do šesti měsíců ode dne vyzvání, pokládá se za nepodanou, leč by podání dokladu v této lhůtě bez zavinění žadatele nebylo možné a doklad bude po odpadnutí překážky neprodleně předložen.

(1) Příjemce důchodu je povinen ohlásiti do patnácti dnů národní pojišťovně důvod zániku nároku na důchod. Stejně je povinen oznámiti jiné okolnosti rozhodné pro nárok na důchod, jeho výši a výplatu. Důchodce ručí i svým důchodem za škodu, která vznikne pojišťovně úmyslným porušením nebo hrubým opomenutím této povinnosti.

(2) Důchodce může žádati za zvýšení důchodu podle § 109, odst. 1 do tří let po přiznání důchodu.

(3) Výplata důchodu podmíněného invaliditou nebo ztrátou výdělečné schopnosti může býti odepřena nebo zastavena, zdráhá-li se důchodce podrobiti lékařské prohlídce nebo pozorování, přestože byl na tento následek upozorněn.

(1) Proti výměrům pojišťovny je možno podati opravný prostředek k pojišťovacímu soudu.

(2) Opravný prostředek jest podati do třiceti dnů ode dne doručení výměru u té pojišťovny, proti jejímuž výměru směřuje, a to písemně ve dvou vyhotoveních nebo ústně do protokolu. Opravný prostředek podaný u jiné než příslušné pojišťovny (§§ 218 a 219) pokládá se za platně podaný.

(3) Požádá-li strana před uplynutím lhůty podle odstavce 2 o sdělení výpočtu důchodu, běží jí nová lhůta ode dne, kdy jí pojišťovna výpočet doručila.

(4) Nezmění-li pojišťovna své rozhodnutí do patnácti dnů ode dne, kdy jí byl opravný prostředek doručen, a to tak, že vyhoví opravnému prostředku, je povinna v této lhůtě jej předložiti příslušnému pojišťovacímu soudu. O formálních vadách opravného prostředku nerozhoduje.

(1) Pojišťovací soud se skládá z předsedy, potřebného počtu soudců z povolání a potřebného počtu přísedících z řad pojištěnců.

(2) Předsedu a ostatní soudce z povolání jmenuje ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem sociální péče z osob způsobilých k úřadu soudcovskému nebo z jiných osob práva znalých, jestliže je zaručena jejich odborná způsobilost v oboru národního pojištění; vláda stanoví nařízením bližší podmínky k dosažení úřadu soudcovského u pojišťovacích soudů.

(3) Přísedící a jejich náhradníky jmenuje ministr sociální péče z řad pojištěnců, a to na návrh jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací. Mezi přísedícími musí býti v dostatečném počtu zastoupeny všechny skupiny pojištěnců národního pojištění.

(1) Přísedícím pojišťovacího soudu může býti pouze, kdo je volitelný za člena zastupitelského sboru Ústřední národní pojišťovny, nemůže však jím býti člen některého zastupitelského sboru.

(2) Úřad přísedícího pojišťovacího soudu je čestný. Přísedící mají nárok na náhradu hotových výloh a na náhradu za ztrátu času a ušlý výdělek. Náhrady budou stanoveny směrnicemi vydanými ministerstvem spravedlnosti v dohodě s ministerstvem financí.

(3) Funkční období přísedících je šestileté. Přísedící zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, dokud nenastoupí v úřad jejich nástupci.

(4) Přísedící pojišťovacího soudu slíbí předsedovi rukou dáním, že budou vykonávati svůj úřad svědomitě a nestranně a že budou zachovávati zákony.

(5) Ministr sociální péče odvolá na návrh předsedy pojišťovacího soudu přísedícího, u něhož nejsou splněny podmínky pro úřad přísedícího nebo který trvale zanedbává povinnosti svého úřadu. Přísedícímu, který zanedbal povinnosti svého úřadu, může předseda uložiti pořádkový trest až do 1.000 Kčs a náhradu útrat řízení zmařeného jeho vinou.

(6) Proti rozhodnutí předsedy podle předchozího odstavce, jež se doručí písemně, je možno si stěžovati k vrchnímu pojišťovacímu soudu písemnou stížností, podanou u předsedy pojišťovacího soudu v patnácti dnech ode dne doručení.

(7) Vládní nařízení podle § 229, odst. 2 stanoví podrobné předpisy o jmenování přísedících a o zbavení úřadu přísedícího, jakož i o službě u pojišťovacích soudů a upraví jejich jednací řád.

(1) O opravných prostředcích podle § 231, č. 1 rozhoduje pojišťovací soud, v jehož obvodě jest sídlo pojišťovny (§§ 218 a 219), která napadený výměr vydala, nebo podle volby stěžovatele pojišťovací soud, v jehož obvodě má stěžovatel své bydliště. Spory o dávky důchodového pojištění rozhoduje však vždy pojišťovací soud v sídle sborového soudu I. stolice, pro jehož místní příslušnost platí ustanovení věty první.

(2) Spory podle § 231, č. 2 rozhoduje pojišťovací soud, v jehož obvodě je sídlo (bydliště) žalované strany.

(1) Pojišťovací soudy rozhodují ve sporech o dávky z pojištění, čítajíc v to dávky z připojištění, v tříčlenných senátech, v ostatních sporech samosoudci.

(2) Senáty se skládají z předsedy, jímž je předseda soudu nebo jiný soudce z povolání, a ze dvou přísedících, které povolává předseda.

(1) Vrchní pojišťovací soud se skládá z předsedy, jeho náměstků, potřebného počtu soudců z povolání a potřebného počtu přísedících.

(2) Vrchní pojišťovací soud rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím pojišťovacího soudu podle § 231, č. 2 a proti jiným jeho rozhodnutím, které určí zákon podle § 239, v senátech tříčlenných. Jinak rozhoduje v pětičlenných senátech. Tříčlenné senáty se skládají z předsedy, jímž je předseda soudu nebo některý z jeho náměstků, a dvou soudců z povolání, senáty pětičlenné mimo to ze dvou přísedících, které povolává předseda.

(3) Ustanovení §§ 229 a 230 platí obdobně.

(1) Služební dohled nad pojišťovacími soudy náleží předsedům vrchních pojišťovacích soudů a nad vrchními pojišťovacími soudy a nejvyšším pojišťovacím soudem prvnímu presidentu nejvyššího soudu. Ministerstvo spravedlnosti vykonává nejvyšší dohled nad pojišťovacím soudnictvím vůbec.

(2) O disciplinární odpovědnosti soudců z povolání činných u pojišťovacích soudů, vrchních pojišťovacích soudů a nejvyššího pojišťovacího soudu platí všeobecná ustanovení o disciplinární odpovědnosti soudců vůbec.

(3) Osobní a věcné náklady na pojišťovací soudnictví hradí stát.

(1) Ministr sociální péče se zmocňuje, aby do 31. prosince 1950 vydával vyhláškami v Úředním listě organisační a přechodná opatření potřebná k vybudování národního pojištění a k přizpůsobení dosavadního stavu veřejnoprávního sociálního pojištění právnímu stavu zavedenému tímto zákonem, zejména pokud jde o přechodnou platnost dosavadních předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění po dni počátku účinnosti některých ustanovení tohoto zákona. Dokud nenabudou účinnosti všechna ustanovení tohoto zákona, mohou býti vyhláškami podle první věty dosavadní předpisy změněny.

(2) Pokud se opatření podle odstavce 1 týkají též péče zdravotní, učiní je ministr sociální péče v dohodě s ministrem zdravotnictví.

(1) Dnem 1. července 1948 se zrušují:

(2) Dnem, který bude určen vládním nařízením, se zruší:

(3) Ústřední národní pojišťovna je právním nástupcem nositelů pojištění, svazů, fondů a zařízení uvedených v odstavcích 1 a 2, a to jak co do jejich působnosti podle dosavadních zákonů a jiných právních předpisů, tak co do jejich ostatních práv a závazků. Jejich movité i nemovité jmění a všechna práva a závazky přecházejí na Ústřední národní pojišťovnu dnem jejich zrušení. Jmění se převede do jmění pojištění nemocenského nebo důchodového (§ 201), a to se zřetelem k účelům, jimž dosud sloužilo.

(4) Na návrh Ústřední národní pojišťovny zapíše knihovní soud přechod vlastnických a jiných práv zrušených nositelů pojištění, svazů, fondů a zařízení, uvedených v odstavcích 1 a 2, na Ústřední národní pojišťovnu s odvoláním na tento zákon. Totéž platí obdobně o vyznačení přechodu jiných práv na Ústřední národní pojišťovnu v jiných úředních rejstřících a seznamech.

(5) Podrobnosti o převzetí práv a závazků fondů a zařízení, uvedených v odstavci 1, č. 12 a 13 a v odstavci 2, jakož i o způsobu krytí převzatých závazků a o povinnostech zaměstnavatelových z toho plynoucích, stanoví vláda nařízením.

(1) Při převzetí nositelů pojištění a jejich svazů, jakož i zařízení a fondů uvedených v § 247, odst. 1 a 2 převezme Ústřední národní pojišťovna jejich zaměstnance a vstoupí do jejich služebních poměrů. Není však povinna, nedovolují-li to organisační změny, ponechati převzatým zaměstnancům, i když byli trvale ustanoveni, služební postavení, které měli u dosavadního zaměstnavatele. Pro všechny převzaté zaměstnance platí ustanovení služebního a disciplinárního řádu (§ 188, odst. 1), který také podrobněji stanoví podmínky převzetí, jakož i upraví pensijní nároky převzatých zaměstnanců (pensistů) ode dne počátku jeho účinnosti. Služební a disciplinární řád rovněž stanoví, jak Ústřední národní pojišťovna přeřadí zaměstnance převzaté do platových stupňů a služebních kategorií a jak jim vyměří služební požitky při započtení služební doby pravoplatně započtené a se zřetelem k jejich dosavadnímu zařazení. Odchylná ustanovení služebních smluv pozbývají platnosti.

(2) Zaměstnancům, jejichž úhrnné měsíční hrubé služební požitky po převzetí by byly nižší než dosavadní pravoplatně přiznané požitky, náleží osobní přídavek ve výši rozdílu mezi nově přiznanými a dosavadními služebními požitky. Zda a jak se tento přídavek započte na budoucí platové zvýšení, stanoví služební řád.

(3) Odepře-li převzatý zaměstnanec konati službu pro Ústřední národní pojišťovnu za podmínek stanovených v odstavcích 1 a 2, má se za to, že dobrovolně vystupuje ze služeb; v tom případě nemá nároku na odškodné, i kdyby mu to jeho dosavadní služební smlouva zaručovala. To platí i tenkrát, odepře-li zaměstnanec konati službu v jiném místě, než v kterém je dosud zaměstnán.

(4) Při překládání zaměstnanců, provedeném v souvislosti se zahájením činnosti Ústřední národní pojišťovny, vezme se zřetel na jejich osobní, rodinné, hospodářské a sociální poměry. Překládání může býti provedeno, jen pokud je to z důvodů organisačních nezbytně nutné.

(5) Zaměstnanci podniku, kteří byli přiděleni k výkonu prací pro náhradní ústav pensijního pojištění tohoto podniku nebo pro závodní nemocenskou pojišťovnu tohoto podniku, mohou do 30. září 1948 prohlásiti, že vstupují do služeb Ústřední národní pojišťovny. V takovém případě platí obdobně ustanovení předchozích odstavců.

(1) Ústřední národní pojišťovna vstupuje dnem 1. července 1948 na místě dosavadních nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění a jejich svazů do smluv uzavřených s lékařskými organisacemi o zajištění lékařské služby a poskytování lékařské pomoci. Tyto smlouvy platí až do dne, který bude určen vyhláškou vydanou podle § 197, odst. 3 a 4. Dokud nebude touto vyhláškou stanoveno jinak, upraví podmínky výkonu lékařské služby pro pojištěnce uvedené v §§ 4 a 5 a jejich rodinné příslušníky zatímně vyhláška vydaná podle obdoby § 197, odst. 3 a 4.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro jiné osoby zdravotnické služby uvedené v § 197, odst. 5.

(1) Dokud nebudou zvoleny podle ustanovení tohoto zákona sbory delegátů a představenstvo Ústřední národní pojišťovny, jmenuje ministr sociální péče na jejich místo správní komisi na návrh jednotné odborové organisace a po slyšení vrcholných zájmových organisací. Tato správní komise vykonává s výhradou odstavce 4 působnost sborů delegátů a představenstva.

(2) Správní komise Ústřední národní pojišťovny jmenuje na návrh jednotné odborové organisace a po slyšení vrcholných zájmových organisací správní komise územních organisačních složek Ústřední národní pojišťovny, které až do provedení voleb podle tohoto zákona vykonávají působnost zastupitelských sborů těchto organisačních složek. Při jmenování těchto správních komisí je přihlížeti k osobnímu rozsahu pojištění s ohledem na počátek účinnosti jednotlivých částí tohoto zákona.

(3) Ministr sociální péče odvolává členy správní komise Ústřední národní pojišťovny po slyšení organisací, které byly účastny při jejich jmenování, a na jejich místo nebo na místo členů, jejichž funkce zanikla z jiného důvodu, jmenuje způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2 osoby jiné. Totéž právo náleží správní komisi Ústřední národní pojišťovny, pokud jde o členy správních komisí územních organisačních složek Ústřední národní pojišťovny.

(4) Prvního předsedu a místopředsedy Ústřední národní pojišťovny jmenuje a odvolává president republiky na návrh vlády.

(5) Jinak platí ustanovení tohoto zákona o orgánech Ústřední národní pojišťovny a jejích územních organisačních složek obdobně o orgánech jmenovaných podle předchozích odstavců.

(1) Dokud nebudou zřízeny soudy podle části sedmé tohoto zákona, projednávají se opravné prostředky a žaloby proti rozhodnutím dřívějších nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění a proti výměrům Ústřední národní pojišťovny a jejích územních organisačních složek u úřadů a soudů příslušných podle dosavadních předpisů a způsobem těmito předpisy stanoveným.

(2) Spory nedokončené v den, kdy započnou činnost soudy podle sedmé části tohoto zákona, přecházejí v tom stavu, v jakém tohoto dne jsou, od úřadů a soudů dosud příslušných na soudy příslušné podle tohoto zákona.

(1) Ústřední národní pojišťovna stanoví vyhláškou v Úředním listě způsob, obsah a formu, jakož i lhůty pro první přihlášku těchto osob nově pojatých do pojištění:

(2) Ustanovení § 18, odst. 2 platí zde obdobně.

(1) Právní jednání, písemnosti a knihovní zápisy, jichž je třeba k zřízení Ústřední národní pojišťovny a jejích složek a k zrušení a převzetí dosavadních nositelů pojištění, svazů, zařízení a fondů (§ 247, odst. 1 a 2), jsou osvobozeny od poplatků a dávek. Od poplatků a dávek jsou rovněž osvobozeny dary a věnování, právní jednání, písemnosti a knihovní zápisy, jichž je třeba k jejich provedení, pokud byly učiněny dosavadním nositelům veřejnoprávního sociálního pojištění pro účely národního pojištění, nebo přímo Ústřední národní pojišťovně.

(2) Předpisy o ochraně nájemníků se netýkají nemovitostí, které podle § 247, odst. 3 přešly do vlastnictví pojišťovny, jsou-li určeny k provádění národního pojištění.

(1) Pojištěncům, kteří dne 1. října 1948 mají nárok na nemocenské podle § 36 pro neschopnost k práci nastalou před tímto dnem, vyměří se od tohoto dne nemocenské podle stupňů uvedených v § 36, odst. 2 tak, že první a druhé třídě podle dosud platných předpisů odpovídá první stupeň, třetí až šestnácté třídě postupně stupeň druhý až patnáctý. K změnám příjmů, nastalým u těchto pojištěnců po 30. září 1948, přihlédne se podle ustanovení § 36, odst. 3, věty šesté.

(2) Běh karenčních lhůt podle § 37, odst. 1 a 2 počíná nejdříve 1. lednem 1950.

(3) Do podpůrčí doby podle § 36 se započítává podpůrčí doba podle předpisů o nemocenském pojištění platných (použivatelných) do 30. září 1948.

(1) Osoby dobrovolně pokračující v nemocenském pojištění dne 30. září 1948 budou od tohoto dne platiti pojistné z příjmu rovnajícího se střednímu výdělku oné třídy, ve které dosud v pojištění pokračovaly.

(2) Ústřední národní pojišťovna stanoví vyhláškou, jakým způsobem bude převedeno dobrovolné pojištění podle § 251 zákona č. 221/1924 Sb. v pojištění podle § 149 tohoto zákona.

(1) Jestliže osoby, které teprve tímto zákonem budou podrobeny nemocenskému pojištění, nebo jejich rodinní příslušníci sjednali nebo sjednají před 1. lednem 1950 se soukromými (smluvními) pojišťovnami pojistné smlouvy o pojištění pro případ nemoci nebo mateřství, zanikne smlouva o tomto pojištění bez výpovědi, oznámí-li pojistník do 30. června 1950 smluvní pojišťovně doporučeným dopisem, že ruší tuto smlouvu. Smlouva se ruší prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení oznámení. Pojistník může se stejným účinkem zrušiti takovým oznámením smlouvy o soukromém pojištění úrazovém nebo o soukromém pojištění na pohřebné, které byly sjednány v oboru soukromého (smluvního) nemocenského pojištění.

(2) Soukromá pojišťovna, se kterou pojistník zrušil smlouvu podle odstavce 1, je povinna odškodniti pojistné případy nastalé do dne zániku smluvního pojištění, budou-li takové nároky ohlášeny smluveným způsobem.