Důvodová zpráva

Důvodová zpráva k Zák. o podmín. výroby, šíření a archiv. audiovizuál. děl

Sněmovní tisk: č. 524, 3. volební období
Zdroj PSP ČR

Průběžně zpracováváme a vylepšujeme obsah důvodových zpráv. Tento dokument může mít drobné nedostatky ve formátování — aktivně na nich pracujeme.

Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení.
izuální dílo a charakterizuje osoby vykonávající některé činnosti v audiovizuální oblasti. Stanoví podmínky evidence subjektů činných v oblasti audiovize, označování audiovizuálních děl a omezení přístupnosti těchto děl pro nezletilé. Řeší některé aspekty reklamy při audiovizuální produkci, upravuje postavení a úkoly Národního filmového archivu (dále jen ”Archiv”) a jeho funkce, nabídkovou povinnost výrobců děl vůči Archivu. Dohled nad dodržováním zákona je svěřen Ministerstvu kultury (dále jen ”ministerstvo”), které rovněž ukládá sankce za porušení povinností uložených zákonem. Zákon dále upravuje režim obchodního využívání filmových děl, která vznikla v letech 1965-1990.

Zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, vznikl v době, kdy bylo nutné urychleně reagovat na změnu společensko-politických poměrů, zejména zrušit státní monopol v oblasti výroby, dovozu a distribuce audiovizuálních děl a vytvořit alespoň základní nástroje pro vznik konkurenčního prostředí v dané oblasti. Zákon svou úlohu v zásadě splnil a lze říci, že z hlediska koncepce se osvědčil. Dostatečný časový odstup od přijetí tohoto zákona, spolu se zkušenostmi z jeho uplatňování v praxi, však prokázal, že v platné úpravě je nezbytné provést nejen určitá zpřesnění, nýbrž i řadu podstatnějších změn, spočívajících v přesnějším vymezení práv a povinností subjektů v působících v oblasti audiovize, zakotvení některých dalších nezbytných institutů, jakož i v nové a efektivnější konstrukci postihu porušení povinností a kontrolních mechanismů.

Za nejzávažnější lze označit následující nedostatky platné právní úpravy:

  • Nepřesná nebo nevyhovující formulace vymezení subjektů činných v audiovizuální sféře. Pro účely statistiky a evidence i pro účely efektivnějšího využívání podpory z prostředků Fondu je nutno přesněji definovat jednotlivé typy činností a charakterizovat osoby, které je vykonávají.

  • V praxi se jako dostatečně funkční nejeví ustanovení o evidenci, registraci a sběru statistických dat. Tato ustanovení je třeba zpřesnit a doplnit. Jednotlivé subjekty působící v audiovizi nemají jasně stanovenou povinnost dodávat státním orgánům údaje o své činnosti. Neexistuje úplný přehled o všech audiovizuálních dílech vyrobených v České republice (zvláště o dílech krátkometrážních), ani úplný přehled o dovezených filmech či o dovozu videokazet. Tato skutečnost pak znemožňuje plnění požadavků evropských orgánů a organizací v oblasti sběru statistických dat (Evropská audiovizuální observatoř, Media sales, Eurostat) a je rovněž určitou překážkou při jednání o podpoře české audiovizuální tvorby z evropských zdrojů (fond EURIMAGES).

  • Podle platného zákona jsou dohled nad dodržováním všech povinností a ukládání sankcí za jejich porušení svěřeny ministerstvu, které však pro takovou činnost nemá předpoklady, a to jak z hlediska své působnosti, tak z hlediska praxe a případných finančních a personálních nároků. Zejména kontrola dodržování přístupnosti audiovizuálních děl v jednotlivých půjčovnách, kinech a prodejnách jednoznačně přísluší nižším článkům veřejné správy.

Vzhledem k tomu, že zákon o audiovizi je třeba z důvodů shora uvedených upravit tak, aby odrážel současné požadavky a potřeby, jeví se jako účelné zpracování novely tohoto zákona.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované úpravy a vysvětlení její nezbytnosti jako celku

Navrhovaná právní úprava představuje novelu zákona č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění zákona č. 40/1995 Sb.

Návrh nově vymezuje řadu pojmů, které v dosavadní právní úpravě buď definovány nejsou, nebo jsou definovány nedostatečně a jejich zavedení či zpřesnění se ukázalo potřebným. Významná je zejména změna definice českého audiovizuálního díla, která je koncipována tak, aby byla v souladu s definičním aparátem Úmluvy Rady Evropy o filmové koprodukci. Nově se zavádí definice dovozce audiovizuálního díla.

Do navrhované úpravy evidence subjektů působících v oblasti audiovize a evidence audiovizuálních děl byly promítnuty dosavadní zkušenosti. Evidence bude vedena i nadále Ministerstvem kultury, budou se však evidovat nejen osoby podnikající v oblasti audiovize, ale nově také audiovizuální díla, a to na základě evidenčních listů.

Novelizovaný zákon by měl vytvořit takovou strukturu evidence a statistiky, která by zabezpečila přehled o všech subjektech, účastnících se na tvorbě audiovizuálních děl, jejich distribuci a dovozu. Navržené zavedení evidence má význam rovněž pro účinnější postih neoprávněného nakládání s díly a dalšími předměty ochrany podle autorského zákona.

Významným předpokládaným důsledkem zavedení přesnější evidence v oblasti audiovize bude možnost lepšího přístupu České republiky k evropským audiovizuálním podpůrným programům, perspektivně zejména účasti České republiky v programu MEDIA.

Program MEDIA je dlouhodobou součástí audiovizuální politiky Evropské unie. Cílem tohoto programu je především připravit a vyškolit profesionály v audiovizuálním sektoru. Program se zaměřuje na různé formy vzdělávání audiovizuálních profesionálů, přípravu a rozvoj evropské filmové produkce a mezinárodní filmovou a televizní distribuci. Má pomoci odborníkům zvládnout nové technologie, aby mohli vytvářet pořady, které jsou na výši z hlediska uměleckého i komerčního. Dalším cílem programu MEDIA je podpora spolupráce a výměny zkušeností v oblasti audiovize, budování kontaktů mezi jednotlivými členskými státy a další rozvoj oblasti..Možnost vstupu České republiky do programu MEDIA se jeví strategicky i politicky jako velmi důležitá. Členství v programu MEDIA je pro českou národní kinematografii a její rozvoj jako specifického a perspektivního průmyslového odvětví výhodné i z hlediska finančního. České republice by byl takto umožněn přístup ke znalostem a dovednostem v oblasti špičkových technologií, k evropským a světovým trhům audiovizuálního průmyslu a byly by zde vytvořeny možnosti pro nové pracovní příležitosti. Přijetím nového zákona o rozhlasovém a televizním vysílání i novelizací zákonů vztahujících se k oblasti audiovizi(včetně novelizace zákona č. 241/1992 Sb.) odpadne podle stanoviska deklarovaného Evropskou komisí důležitá překážka vstupu do programu MEDIA, která spočívala v nekompatibilitě právních předpisů ČR s právem Evropských společenství.

Nově se v zákoně stanovují kompetence v oblasti dohledu a sankcí. Výkon dohledu nad dodržováním povinností podle tohoto zákona a sankční pravomoci jsou rozděleny mezi orgány krajů a orgány obcí. Jednotlivé obce zajistí tuto činnost v rámci přenesené působnosti efektivněji, při zjištěném porušení povinnosti bude možný okamžitý sankční postih.

Účinnější dohled s možností sankcí v oblasti audiovize bude významný zejména z hlediska kontroly dodržování věkové přístupnosti audiovizuálních děl v kinech a prodejnách a půjčovnách videokazet.

Při stanovení data účinnosti novely bylo přihlédnuto k účinnosti zákonů souvisejících s reformou veřejné správy.

Při přípravě novely zákona bylo přihlíženo i k úpravám této oblasti v členských státech Evropské unie, jejímž členem se Česká republika hodlá stát.

3. Zhodnocení souladu navrhované úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná novela zákona je v souladu s požadavkem na svobodu projevu a svobodné vyhledávání, přijímání a rozšiřování idejí a informací bez ohledu na hranice státu, jakož i s požadavkem nepřípustnosti cenzury podle Čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen ”Listina”). V zájmu ochrany zdravého fyzického i psychického vývoje dětí a mládeže je uložena povinnost stanovit omezenou přístupnost audiovizuálních děl, která by mohla negativně působit na děti a mladistvé.

Dále je v souladu se svobodou vědeckého bádání a umělecké tvorby podle Čl. 15 Listiny, právem podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle Čl. 25 Listiny a s právem přístupu ke kulturnímu bohatství zaručenému za podmínek stanovených zákonem v Čl. 34 Listiny.

4. Zhodnocení souladu navrhované úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s právem Evropských společenství

Oblast audiovize upravovaly v rámci Evropské unie čtyři směrnice, a to:

  • směrnice 63/607/EHS z 15. října 1963, která ve vztahu ke kinematografii realizuje ustanovení Všeobecného programu odstraňování omezení svobody poskytování služeb,

  • směrnice 65/264/EHS z 13. května 1965, která ve vztahu ke kinematografii realizuje ustanovení Všeobecného programu odstraňování omezení svobody poskytování služeb,

  • směrnice 68/369/EHS z 16. října 1968, o svobodě usazování a svobodě poskytování služeb, týkající se samostatně výdělečně činných osob působících v oblasti distribuce filmů,

  • směrnice 70/451/EHS z 29. září 1970 o svobodě usazování a svobodě poskytování služeb týkající se samostatně výdělečně činných osob působících v oblasti výroby filmů.

Tyto směrnice patřily mezi tzv. dočasné směrnice, neboť byly vypracovány pro přechodné období. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/42/ES formálně potvrdila s účinností od 31. 7. 1999 ukončení platnosti těchto směrnic. Základním pilířem při zpracování nového zákona o audiovizi z hlediska harmonizace národního práva s právem Evropské unie jsou proto články 43 (52) a 49 (59) Smlouvy o založení Evropského společenství, které byly aktualizovány Maastrichtskou smlouvou (1992) a Amsterodamskou smlouvou (1997). Tyto články zaručují občanům členských zemí rovné podmínky při podnikání a při poskytování služeb na území kteréhokoli členského státu. Jde o situace, kdy podnikatel má své sídlo, resp. trvalý pobyt, na území druhého smluvního státu, v němž také podniká či poskytuje služby, a o případy, kdy podnikatel má své sídlo, trvalý pobyt nebo trvalý pobyt na území jiného smluvního státu, než ve kterém podniká a poskytuje služby. V obou případech je jejich právo na rovné podmínky zaručeno.

Evropská dohoda o přidružení České republiky k Evropské unii a k jejím členským státům obsahuje zmínku o audiovizi ve svém čl. 97 nazvaném Kulturní spolupráce. Zde se stanoví, že strany budou spolupracovat při podpoře audiovizuálního průmyslu v Evropě a že se audiovizuální sektor v České republice bude podílet na programu MEDIA I pro roky 1991-95.

Návrh novely je v souladu s výše uvedenými předpisy Evropských společenství.

Navrhovaná úprava je v souladu s Úmluvou Rady Evropy o filmové koprodukci, kterou Česká republika podepsala. Tato Úmluva upravuje vztahy mezi smluvními stranami v oblasti mnohostranných koprodukcí vznikajících na území členských států. Úmluva obsahuje některé definice, m.j. evropského filmového díla.

Česká republika podepsala rovněž Úmluvu o mezinárodním zápisu audiovizuálních děl (publikována ve Sbírce zákonů pod č. 74/1992.), která sjednocuje podmínky mezinárodního zápisu audiovizuálních děl do Mezinárodního filmového rejstříku, sazebník poplatků, rejstřík vzorů formulářů k mezinárodnímu zápisu. Platná i navrhovaná právní úprava je v souladu s touto Úmluvou.

Česká republika je dále mezinárodněprávně vázána Mezinárodní úmluvou ze dne 4. května 1910 o tom, kterak potírati rozšiřování necudných publikací. Publikována byla v zákoníku říšském pro království a země v radě říšské zastoupené č. 116/1912. Tato úmluva podle vyhlášky ministerstva zahraničních věcí č. 184/1922 Sb., nabyla mezinárodní působnosti pro Československou republiku 8.12.1921. Mezinárodní úmluva z roku 1927, o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jejich rozšiřováním (částka 45 Sbírky zákonů z roku 1927), jejímž je Česká republika členským státem, se vztahuje rovněž na kinematografické filmy a zavazuje smluvní strany k tom, aby přijaly opatření proti šíření pornografie. Navrhovaná právní úprava s těmito dokumenty v souladu.

Navrhovaná novela zákona je v souladu s Čl. 19 Všeobecné deklarace lidských práv, který stanoví právo na svobodu přesvědčení a projevu , jež zahrnuje i právo vyhledávat, přijímat a šířit informace a myšlenky jakýmikoliv prostředky a bez ohledu na hranice. Limity tohoto práva jsou uvedeny v Čl. 20 Deklarace.

Rovněž Čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950, jejímž je Česká republika signatářem, zřetelně vyjadřuje právo na svobodu projevu a informací, zahrnující svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Připouští však, aby státy vázaly činnost rozhlasových, televizních nebo filmových společností na udělení zvláštního oprávnění. Možnost udělovat oprávnění k činnosti filmovým společnostem je poznamenána dobou vzniku Úmluvy. V dnešní době se toto povolení v západoevropských státech nevyžaduje a nevyžaduje je ani předkládaný návrh novely zákona.

Problematice audiovize se věnuje dále řada směrnic, rozhodnutí, doporučení a rezolucí Rady Evropy a Evropské unie , příkladmo Rozhodnutí Rady č. 95/563/ES ze dne 10. července 1995 o realizaci programu na podporu rozvoje a distribuce evropských audiovizuálních děl (Media II - rozvoj a distribuce) - 1996-2000, Rozhodnutí Rady č. 95/564/ES z 22. prosince 1995 o realizaci tréninkového programu pro profesionály v evropském audiovizuálním průmyslu (Media II - trénink), Doporučení Rady z 24. září 1998 k rozvoji soutěživosti evropského audiovizuálního průmyslu a průmyslu informačních služeb formou propagace národních systémů zaměřených k dosažení srovnatelné a efektivní úrovně při ochraně dětí a lidské důstojnosti.

Stanovisko orgánů Rady Evropy a Evropského soudního dvora v některých případech z oblasti audiovize ilustrují následující příklady:

Evropský soudní dvůr v Lucemburku rozhodl rozsudkem ze dne 4. května 1993 v případu C-17/92 žalobce Federace filmových distributorů proti Španělskému království a Unii filmových a televizních producentů, že ustanovení smlouvy o založení ES týkající se svobody poskytování služeb mají přednost před národními předpisy, které vyhrazují oprávnění k dabování filmů z třetích zemí do národního jazyka jen pro distributory, kteří distribuují národní filmy.

Evropská komise pro lidská práva (bývalý orgán Rady Evropy ve Štrasburku) se zabývala stížností švýcarských občanů W. a K. na postih ze strany Švýcarského státu za prodej a pronájem videokazet obscénního charakteru. Stížnost se odvolávala na Čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních lidských svobod. Tato stížnost byla Rozhodnutím Rady Evropy č. 16564/90 zamítnuta.

5. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy

A. Předpokládané zvýšení výdajů státního rozpočtu:

Rozbor finančního dosahu novely zákona v oblasti mzdových nákladů vychází ze zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, z nařízení vlády č. 251/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců rozpočtových a některých dalších organizací, ve znění pozdějších předpisů.

I. Náklady spojené s rozšířením počtu pracovníků Ministerstva kultury

Půjde o mzdové náklady, tj. rozšíření počtu pracovníků příslušného úseku o 1 pracovníka (tř.10) s náplní zaměřenou na evidenci v oblasti audiovize - cca 270.000,- Kč/ročně.

II. Náklady v souvislosti s přenesením působnosti na kraje a obce na úseku dohledu a sankcí (§ 9 a 10 návrhu novely zákona)

Návrh novely zákona předpokládá, že dohled a následné ukládání sankcí budou provádět orgány krajů a obcí v přenesené působnosti.

Počítá se s tím, že v rámci kraje by výkon této činnosti vyžadoval 0,5 zaměstnance, tj. při předpokládaném počtu 14 krajů celkem 7 osob. Náplň činnosti odpovídá platovému zařazení v 7. - 8. platové třídě, což vyjádřeno v Kč představuje částku 1.295.000,- až 1.449.000,- (včetně dalšího platu a plateb sociálního a zdravotního pojištění).

Na úrovni obcí (pověřených obecních úřadů) lze předpoklad celkového počtu zaměstnanců pověřených dohledem těžko odhadnout s ohledem na diferencovanou situaci v jednotlivých obcích pokud jde o vybavení provozovnami, které v působnosti příslušného pověřeného obecního úřadu jsou. Je zřejmé, že jiná bude situace v Praze a jiná v obci, kde např. existuje jedna provozovna (prodejna nebo půjčovna videokazet, event. jiných videonosičů) a/nebo jedno kino. Předpokládá se, že tato kontrolní činnost nebude vyžadovat navýšení pracovních sil a že ji bude možné připojit k činnosti zaměstnance na odboru (referátu) kultury, popř. odboru kontroly, finančního nebo ekonomického odboru.

Náklady na zajištění dohledu celkem představují částku 1.295.000 až 1.449.000,- Kč.

III.

V souvislosti se vstupem České republiky do programu MEDIA je nutno počítat s členským příspěvkem. Za předpokladu, že zůstane zachována praxe částečného financování z fondu PHARE (do výše 50%), náklady na členství v této organizaci by se pohybovaly v hodnotě do 20 mil. Kč. Lze však očekávat, že stejně jako v případě jiných podpůrných programů Evropské unie dotace poskytnuté z programu podstatně převýší náklady s členstvím spojené.

B)

K Čl. I

Zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, byl novelizován zákonem č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. Dále se předpokládá jeho novelizace v souvislosti s novým autorským zákonem. Vládní návrh nového autorského zákona obsahuje v části sedmé i novelu zákona č. 273/1993 Sb., v níž se navrhuje změna definice výrobce uvedené v § 1 odst. 2 písm. a). Návrh nového autorského zákona však dosud nebyl schválen Parlamentem a tedy ani publikován ve Sbírce zákonů České republiky. V úvodu čl. I , kde je uveden výčet novel zákona č. 273/1993 Sb., se proto nový autorský zákon zmiňuje bez čísla ve Sbírce zákonů.

K bodu 1

Návrh nového znění § 1 vychází ze stávajících formulací definic jednotlivých pojmů užitých v zákoně a tuto již existující úpravu upřesňuje a doplňuje. Vymezení jednotlivých pojmů se od obdobných pojmů používaných v autorském zákoně odchyluje v míře, v jaké to vyžaduje specifika právní reglementace oblasti audiovize.

Definice audiovizuálního díla je upřesněna ve vazbě na terminologii nového autorského zákona, k posunu v jejím věcném obsahu nedochází. Vymezení pojmu audiovizuálního díla i nadále odpovídá definici v Úmluvě o mezinárodním zápisu děl.

Vymezení pojmu výrobce audiovizuálního díla je, kromě drobných upřesnění vázaných opět na nový autorský zákon, doplněno též negativním vymezením ve vztahu k subjektu, který v praxi zajišťuje výrobu audiovizuálního díla.

Pojem české audiovizuální dílo, definovaný pro účely stanovení zvláštních povinností a oprávnění při jeho využívání již ve stávajícím znění zákona, se doplňuje o další charakteristiku. Výrobcem, popřípadě za určitých podmínek koproducentem, českého audiovizuálního díla musí být fyzická nebo právnická osoba vázaná k území České republiky bydlištěm nebo sídlem. České audiovizuální dílo může být částečně financováno i zahraničními osobami. Stanoví se proto minimální podíl na výrobních nákladech ze strany českých osob za podmínky současné tvůrčí nebo technické participace na výrobě díla v určeném minimálním rozsahu.

Pojem audiovizuální představení se formulačně upravuje ve vazbě na terminologii návrhu nového autorského zákona a návrhu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání.

Nově se zavádí definice pojmu dovozce audiovizuálního díla. Za dovozce díla se považuje pouze osoba, která audiovizuální dílo do České republiky doveze za účelem jeho veřejného šíření a nikoliv jen pro soukromé užití

V definicích pojmů pořadatel audiovizuálního představení, distributor audiovizuálního díla dochází pouze k drobným formulačním upřesněním.

K bodu 2 a 3

Ustanovení o evidenci v § 2 zákona se doplňují o nové § 2a, § 2b a § 2c, které povinnosti subjektů působících v oblasti audiovize na úseku evidence týkající se evidence podrobněji rozvádějí.

Dosavadní evidence výrobců audiovizuálních děl a dalších osob podnikajících v oblasti audiovize se ponechává na centrální úrovni, mění se pouze způsob získávání podkladů do evidence. Povinnost hlásit nezbytné údaje v zákonem stanoveném rozsahu se ukládá přímo evidovaným osobám. Tato evidence je nezbytná zejména pro účely vnitrostátní i mezinárodní informovanosti. Evidenční povinnosti podléhají pouze osoby, které v audiovizuální oblasti podnikají. Příležitostné aktivity v oblasti audiovize evidenci nepodléhají, pokud nejsou z komerčního hlediska relevantní.

Evidence se bude týkat českých audiovizuálních děl a děl dovezených do České republiky za účelem jejich veřejného šíření. Pro audiovizuální díla se zavádějí evidenční listy, které budou obsahovat všechny potřebné údaje týkající se audiovizuálního díla. Stanoví se postup vůči výrobci nebo dovozci, který dodá neúplný nebo jinak vadný evidenční list, popřípadě, nedodá-li evidenční list vůbec.

Evidenci osob a audiovizuálních děl povede ministerstvo, které bude spolupracovat s krajskými úřady při dohledu a ukládání sankcí za porušování povinností souvisejících s evidencí.

K bodu 4 až 11

Upřesnění a doplnění formulace§ 3 se ukázalo potřebným na základě zkušeností z praxe s prováděním platného zákona.Účelem tohoto ustanovení je identifikace jednotlivých titulů děl a odpovědných osob, umožňující nejen kontrolu dodržování povinností stanovených tímto zákonem, ale např. také autorským zákonem a jinými právními předpisy. Uvedená identifikace je potřebná i pro řešení případů porušování práv a právem chráněných zájmů třetích osob. Evidované údaje budou rovněž využity při zpracování statistických informací na vnitrostátní i mezinárodní úrovni.

U vyznačovaného omezení přístupnosti audiovizuálních děl pro děti a mladistvé bude třeba povinně uvádět, z jakého důvodu se přístupnost omezuje (násilné, erotické scény, nevhodné výrazy a pod). Jde o součást ochrany spotřebitele a ochrany dětí a mladistvých. Výrobce bude povinen zajistit připojení požadovaných údajů k originálu díla (tzv.titulky), distributor bude povinen zajistit, aby tyto údaje byly uvedeny na obalech distribuovaných videokazet, popřípadě v průvodním listu kinematografických filmů. Ve znění § 3 byly dále provedeny formulační změny související s novým zněním § 1 a se zněním návrhu nového autorského zákona.

K bodu 12

Kromě formulačních změn promítajících změny dalších ustanovení zákona, dochází k posunu v úpravě určování hranice věkové přístupnosti u audiovizuálních děl dovezených do České republiky, kterou bude namísto distributora bude určovat dovozce. Tuto povinnost nebude mít pouze dovozce českého audiovizuálního díla vytvořeného v zahraničí, u něhož hranici přístupnosti již stanovil jeho výrobce, popřípadě výrobce, který se na jeho vytvoření podílel.

Česká republika je dosud mezinárodněprávně vázána Mezinárodní úmluvou ze dne 4. května 1910 o tom, kterak potírati rozšiřování necudných publikací. Publikována byla v zákoníku říšském pro království a země v radě říšské zastoupené č. 116/1912. Tato úmluva podle vyhlášky ministerstva zahraničních věcí č. 184/1922 Sb., nabyla mezinárodní působnosti pro Československou republiku 8.12.1921. Mezinárodní úmluva z roku 1927, o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jejich rozšiřováním (částka 45 Sbírky zákonů z roku 1927), jejímž je Česká republika členským státem, se vztahuje rovněž na kinematografické filmy a zavazuje smluvní strany k tom, aby přijaly opatření proti šíření pornografie.

Ustanovení § 4 navrhované úpravy týkající se věkové hranice přístupnosti audiovizuálních děl za účelem ochrany dětí a mladistvých je proto nově a přesněji formulováno. Povinnost respektovat omezenou přístupnost audiovizuálních děl se logicky vztahuje také na prodej a půjčování videokazet. Při tomto prodeji, resp. půjčovaní, musí být dodržena pravidla pro omezení přístupnosti i vlastního přístupu nezletilých osob k těmto výrobkům.

K bodu 13

Zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, byl přijat ještě před tím, než byla schválena obecná úprava regulace reklamy, kterou představuje zákon č. 40/1995 Sb. Tento zákon proto obsahoval novelu zákona č. 273/1993 Sb., která zrušila ustanovení upravující obsahová omezení reklamy pro oblast audiovize. V zákoně č. 273/1993 Sb. po jeho novelizaci zákonem č. 40/1995 Sb. zůstala pouze úprava povinnosti pořadatele zajistit, aby reklama uveřejňovaná v rámci audiovizuální produkce byla jako reklama označena a oddělena od ostatního obsahu produkce (v § 5 platného zákona) a úprava dohledu nad jejím dodržováním a sankce za její porušení. Za účelem sjednocení úpravy regulace reklamy do jednoho obecného předpisu se proto ustanovení § 5 ze zákona č. 273/1993 Sb. vypouští. Úprava reklamy při audiovizuálních představeních, včetně dohledu a sankcí za porušení povinností uložených zákonem, bude napříště ponechána zcela v režimu zákona č. 40/1995 Sb.

K bodu 14 až 17

Provádí se upřesnění formulací zejména s ohledem na terminologii zaváděnou návrhem nového autorského zákona a na změny dalších ustanovení zákona.

K bodu 18

Vzhledem k tomu, že porušování povinností uložených zákonem má být postihováno, stanoví se povinnost Archivu informovat sankční orgány o porušení povinností, které se týkají nabídkové povinnosti a poskytovat jim potřebnou součinnost.

K bodu 19

Dochází k upřesnění znění § 8 v důsledku nové formulace definic v § 1.

K bodu 20

Platná úprava, podle níž má na dodržování zákona dohlížet Ministerstvo kultury, se ukázala jako zcela nevhodná. Ministerstvo kultury nemůže dohlížet na stovky kin a stovky či spíše tisíce prodejen a půjčoven videokazet v celé republice. Dohled musí v takovém případě vykonávat orgány, které mají ke kontrolovaným subjektům blíže, jako jsou nižší články veřejné správy, a to buď orgány krajů nebo orgány obcí. Předpokládá se, že orgánům krajů bude v přenesené působnosti svěřen dohled nad dodržováním povinností vyplývajících z ustanovení o evidenci osob podnikajících v audiovizuální oblasti, evidenci audiovizuálních děl, označování audiovizuálních děl a o nabídkové povinnosti. Orgány obcí budou dohlížet nad dodržováním povinností týkajících se omezení přístupnosti audiovizuálních děl v prodejnách a půjčovnách videokazet a při audiovizuálních představeních.

Pověření pracovníci musí mít oprávnění nutná ke své činnosti v rozsahu obdobném jako u jiných kontrolních orgánů. Současně musí mít povinnost mlčenlivosti o některých skutečnostech, které se při své kontrolní činnosti dozvědí. Režim kontroly by proto měl podléhat zákonu č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 21

Návrh novely zákona stanoví peněžité sankce (pokuty) za porušení povinností podle tohoto zákona. Úprava postihuje osoby podnikající v oblasti audiovize, kterým zákon ukládá určité povinnosti.

Ukládání pokut ministerstvem podle platné právní úpravy se ukázalo jako nefunkční. Ústřední orgán státní správy není vhodným orgánem pro vedení řízení o uložení sankce v prvním stupni. Proto se navrhuje přenést tuto pravomoc na nižší stupně veřejné správy obdobně jako je tomu u dohledu nad dodržováním povinností podle tohoto zákona. Zvyšuje se pokuta za porušení ustanovení o ochraně dětí a mladistvých, kdy dosavadní výše neodpovídala nebezpečnosti takových jednání pro společnost. Výše sankcí v ostatních případech zůstává beze změny. Sankce bude možno zvýšit na dvojnásobek v případě opakovaného porušení povinnosti, aby bylo možno postihnout osoby notoricky porušující ustanovení zákona. Předpokládá se, že sankční orgány budou využívat celé rozpětí sankcí k postižení okolností každého jednotlivého případu.

.

K bodu 22

Vkládá se nový § 10a, který stanoví další podmínky ukládání jednotlivých sankcí. Výnos z pokut bude příjmem rozpočtu orgánu, který pokutu uložil.

Možnost uložení sankce je limitována subjektivní i objektivní lhůtou obdobně jako u jiných právních předpisů. Uložení sankce nebude mít vliv na plnění povinností podle tohoto nebo podle jiného zákona.

K bodu 23

Vkládá se nový § 14a, podle kterého jsou z působnosti zákona vyňata audiovizuální díla vyrobená či dovezená za účelem šíření televizním vysíláním a audiovizuální díla šířená prostřednictvím telekomunikační sítě. Na tato díla se vztahuje jiný režim upravený příslušnými zákony.

K Čl. II

Je třeba v přiměřené lhůtě doplnit dosavadní evidenci osob působících v oblasti audiovize o nové údaje vyžadované novelou. Pro tento účel se vkládá nový § 14a. V zájmu právní jistoty se řeší případ, kdy byla podle platného zákona započata řízení o sankcích, která nebyla do účinnosti novely nebyla ukončena pravomocným rozhodnutím. Tato řízení se dokončí podle dosavadní úpravy.

K Čl. III

Účinnost zákona je třeba sladit s účinností zákonů o reformě veřejné správy, protože se zde ukládají povinnosti orgánům veřejné správy, které by měly být zřízeny k 1.lednu 2001.

V Praze dne 2. února 2000

Předseda vlády:

Ministr kultury:

Text

zákona č. 273/1993 Sb.

o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, v platném znění

s vyznačením navrhovaných změn a doplnění

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST I

Podmínky výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl

§ 1

Základní pojmy

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) audiovizuálním dílem dílo, které sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, ať již doprovázených zvukem či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem1), pokud je určeno k zpřístupnění veřejnosti pomocí technického zařízení,

b) výrobcem audiovizuálního díla (dále jen ”výrobce”) právnická nebo fyzická osoba, z jejíhož podnětu a na jejíž odpovědnost bylo audiovizuální dílo vyrobeno a která k audiovizuálnímu dílu vykonává práva podle zvláštního právního předpisu2); za výrobce se nepovažuje osoba, která na základě smlouvy s výrobcem zajišťuje proces výroby audiovizuálního díla,

c) českým audiovizuálním dílem audiovizuální dílo, jehož výrobce má nebo měl v době jeho zveřejnění2a) sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky; za české audiovizuální dílo se považuje též audiovizuální dílo, na jehož výrobě se výrobce, který má nebo měl v době jeho zveřejnění sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky, podílel alespoň 20% z celkových výrobních nákladů a toto dílo bylo současně vyrobeno s českou tvůrčí nebo technickou účastí, která svým rozsahem odpovídala alespoň 20% podílu z celkových výrobních nákladů,

d) audiovizuálním představením předvedení audiovizuálního díla veřejnostipomocí technického zařízení, s výjimkou televizního vysílání včetně převzatého televizního vysílání3),

e) distributorem audiovizuálního díla (dále jen ”distributor”) právnická nebo fyzická osoba, která smluvně za sjednanou cenu3a) zajišťuje šíření audiovizuálního díla subjektům uvedeným pod písmeny g) až i), a to v rozsahu od výrobce smluvně získaných práv na užití audiovizuálního díla podle zvláštního právního předpisu2),

f) dovozcem audiovizuálního díla (dále jen ”dovozce”) právnická nebo fyzická osoba, která do České republiky dovezla originál nebo rozmnoženiny audiovizuálních děl pro účely jejich zpřístupnění veřejnosti,

g) pořadatelem audiovizuálního představení (dále jen „pořadatel“) právnická nebo fyzická osoba, která za sjednanou cenu3a) veřejně předvádí audiovizuální dílo pomocí technického zařízení, s výjimkou televizního vysílání včetně převzatého televizního vysílání3),

h) provozovatelem prodejny audiovizuálních děl (dále jen „provozovatel prodejny“) právnická nebo fyzická osoba, která prodává rozmnoženiny audiovizuálních děl veřejnosti,

i) provozovatelem půjčovny audiovizuálních děl (dále jen „provozovatel půjčovny“) právnická nebo fyzická osoba, která za sjednanou cenu3a)pronajímá veřejnosti rozmnoženiny audiovizuálních děl.

/Dosavadní znění:

§ 1

Vymezení některých pojmů

(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) audiovizuálním dílem dílo, které sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, ať již doprovázených zvukem či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem,1) pokud je určeno k veřejnému šíření2)

pomocí technického zařízení,

b) českým audiovizuálním dílem audiovizuální dílo, jeho výrobce podle odstavce 2 písm. a) má nebo měl v době jeho prvního veřejného předvedení trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky; za české audiovizuální dílo se považuje i takové audiovizuální dílo, na jehož vytvoření se tento výrobce podílí,

c) audiovizuální produkcí veřejné předvedení audiovizuálního díla pomocí technického zařízení s výjimkou televizního vysílání;3) audiovizuální dílo je předvedeno veřejně, jestliže je předvedeno před individuálně neurčenými osobami.

(2) Dále se pro účely tohoto zákona rozumí

a) výrobcem audiovizuálního díla osoba, která má práva k užití jednotlivých složek audiovizuálního díla a toto dílo vytvořila,

b) distributorem audiovizuálního díla osoba, která smluvně zpravidla za úplatu zajišťuje šíření audiovizuálního díla, s výjimkou jeho šíření televizním vysíláním,3) subjektům uvedených pod písmeny c) až e),

c) pořadatelem audiovizuální produkce osoba, která veřejně předvádí audiovizuální dílo pomocí technického zařízení, s výjimkou televizního vysílání,3)

d) provozovatelem prodejny audiovizuálních děl osoba, která prodává rozmnoženiny audiovizuálních děl veřejnosti,

e) provozovatelem půjčovny audiovizuálních děl osoba, která za úplatu půjčuje veřejnosti rozmnoženiny audiovizuálních děl.

------------------------------------------------------------------

1) Čl.2 Úmluvy o mezinárodním zápisu audiovizuálních děl, uveřejněné ve Sbírce zákonů pod č. 365/1992 Sb. § 6 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a

uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb.

2) § 22 zákona č. 35/1965 Sb., ve znění zákona č. 89/1990 Sb.

3) Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon ČNR č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění zákona ČNR č. 36/1993 Sb./

Evidence

§ 2

Ministerstvo kultury (dále jen "ministerstvo") vede evidenci

a) osob uvedených v § 1 písm. b) a e) až i), které v oblasti audiovize podnikají na základě živnostenského oprávnění nebo na základě zvláštního právního předpisu4)(dále jen "evidence podnikatelů v oblasti audiovize"),

b) českých audiovizuálních děl,

c) audiovizuálních děl dovezených do České republiky za účelem jejich zpřístupnění veřejnosti (dále jen "evidence dovezených audiovizuálních děl").

/Dosavadní znění

§ 2

Evidence

(1) Ministerstvo kultury (dále jen "ministerstvo") vede evidenci osob uvedených v § 1 odst. 2 písm. a) a b), které živnostensky podnikají. Evidence těchto osob je informačním systémem podle zvláštního zákona.4)

(2) Účelem evidence podle odstavce 1 je zajištění ústředních přehledů k provádění autorského zákona5) a tohoto zákona.

(3) Příslušný živnostenský úřad zašle ministerstvu za účelem evidence podle odstavce 1 opis živnostenského listu.

------------------------------------------------------------------

4) Zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech.

5) Zákon č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů./

§ 2a

(1) Osoby uvedené v § 2 odst. 1 písm. a) jsou povinny zaslat ministerstvu nejpozději do 30 dnů ode dne zahájení podnikání v oblasti audiovize písemné oznámení, které musí obsahovat:

  1. obchodní jméno nebo název, identifikační číslo, sídlo a předmět podnikání, jde-li o právnické osoby,

  2. jméno a příjmení, rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození, místo trvalého pobytu, státní občanství, obchodní jméno, není-li shodné se jménem a příjmením, identifikační číslo, předmět a místo podnikání, jde-li o fyzické osoby.

K oznámení musí být přiložen stejnopis živnostenského oprávnění. Osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. a), která je zapsána v obchodním rejstříku, je povinna k oznámení přiložit též výpis z obchodního rejstříku, jenž nesmí být starší 60 dnů.

(2) Ministerstvo osobu uvedenou v § 2 odst. 1 písm. a) zapíše do evidence podnikatelů v oblasti audiovize do 15 dnů ode dne doručení oznámení údajů stanovených v odstavci 1.

(3) Není-li oznámení údajů stanovených v odstavci 1 úplné, vyzve ministerstvo osobu, která jej učinila, aby oznámení doplnila do 15 dnů ode dne doručení výzvy. Pokud tato osoba ve stanovené lhůtě oznámení nedoplní, má se za to, že povinnost podle odstavce 1 nesplnila.

(4) Osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. a) je povinna zaslat ministerstvu písemné oznámení každé změny údajů evidovaných podle odstavce 1 nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy ke změně došlo.

§ 2b

(1) Výrobce českého audiovizuálního díla, popřípadě výrobce, který se na výrobě českého audiovizuálního díla podílel podle § 1 písm. c), je povinen nejpozději 10 dnů před dnem zveřejnění tohoto díla v České republice zaslat ministerstvu evidenční list českého audiovizuálního díla.

(2) Dovozce je povinen nejpozději 10 dnů před dnem zveřejnění dovezeného audiovizuálního díla v České republice zaslat ministerstvu evidenční list dovezeného audiovizuálního díla.

(3) Evidenční list českého audiovizuálního díla a evidenční list dovezeného audiovizuálního díla musí obsahovat:

  1. název audiovizuálního díla,

b) jméno a příjmení, popřípadě pseudonym, autora audiovizuálního díla a autorů děl audiovizuálně užitých5), pokud jsou známa, a autoři neprojevili vůli zveřejnit dílo bez udání jména5a),

c) jména a příjmení, popřípadě pseudonym, výkonných umělců6) ,

d) obchodní jméno nebo název a sídlo výrobce, je-li právnickou osobou, nebo jeho jméno a příjmení, obchodní jméno, není-li shodné se jménem a příjmením a místo trvalého pobytu, popřípadě místo podnikání, je-li fyzickou osobou,

e) stát původu audiovizuálního díla6a) a rok pořízení prvotního záznamu audiovizuálního díla,

f) jména a příjmení osob podílejících se na výrobě audiovizuálního díla, pokud je jejich uvádění obvyklé,

g) obsahovou charakteristiku audiovizuálního díla,

h) hranici přístupnosti audiovizuálního díla stanovenou výrobcem nebo dovozcem včetně stručného vyjádření důvodů omezení přístupnosti,

i) jazykovou verzi audiovizuálního díla,

j) dobu trvání audiovizuálního díla v minutách,

k) technické (např. zvukové, optické) parametry audiovizuálního díla.

(4) Evidenční list českého audiovizuálního díla musí dále obsahovat v procentech vyjádřený podíl jednotlivých koproducentů na celkových výrobních nákladech, popřípadě jejich podíl na tvůrčí nebo technické účasti.

(5) Ministerstvo zapíše české audiovizuální dílo do evidence českých audiovizuálních děl a audiovizuální dílo dovezené do České republiky do evidence dovezených audiovizuálních děl do 15 dnů ode dne doručení evidenčního listu českého audiovizuálního díla nebo evidenčního listu dovezeného audiovizuálního díla.

(6) Neobsahuje-li evidenční list českého audiovizuálního díla úplné údaje podle odstavců 3 a 4, vyzve ministerstvo výrobce, aby evidenční list českého audiovizuálního díla doplnil do 15 dnů ode dne doručení výzvy. Pokud výrobce ve stanovené lhůtě evidenční list českého audiovizuálního díla nedoplní, má se za to, že nesplnil povinnost podle odstavce 1.

(7) Neobsahuje-li evidenční list dovezeného audiovizuálního díla úplné údaje podle odstavce 3, vyzve ministerstvo dovozce, aby evidenční list dovezeného audiovizuálního díla doplnil do 15 dnů ode dne doručení výzvy. Pokud dovozce ve stanovené lhůtě evidenční list dovezeného audiovizuálního díla nedoplní, má se za to, že dovozce nesplnil povinnost podle odstavce 2.

§ 2c

(1) Ministerstvo je povinno neprodleně oznamovat příslušnému orgánu kraje osoby, o nichž je mu známo, že porušily povinnosti podle § 2a odst. 1 a 4 a § 2b odst. 1 a 2. V oznámení musí být uvedeno, která osoba, kdy a jakým způsobem porušila povinnost.

(2) Na výzvu je ministerstvo povinno podat orgánu kraje potřebná vysvětlení nebo odborná vyjádření a předat písemnosti, které se oznámených případů porušení povinnosti týkají.

§ 3

Označování audiovizuálních děl

(1) Výrobce je povinen zajistit, aby k originálu audiovizuálního díla byly připojeny: /Dosavadní znění: Výrobce audiovizuálního díla je povinen zajistit, aby na originálním nosiči audiovizuálního díla byly uvedeny/

a) název audiovizuálního díla,

b) jméno a příjmení, popřípadě pseudonym, autora audiovizuálního díla a autorů děl audiovizuálně užitých5), pokud jsou známa a autoři neprojevili vůli zveřejnit dílo bez udání jména5a), /Dosavadní znění: jméno a příjmení, popřípadě pseudonym, autora audiovizuálního díla a autorů děl audiovizuálně užitých5) pokud jsou známa a autoři neprojevili vůli zveřejnit dílo bez udání jména,/

c) jména a příjmení,popřípadě pseudonym, výkonných umělců,

(d) jméno a příjmení nositele autorských práv, není-li jím autor (autoři) nebo výkonný umělec (výkonní umělci),)

d) obchodní jméno nebo název a sídlo výrobce, je-li právnickou osobou, nebo jeho jméno a příjmení, obchodní jméno, není-li shodné se jménem a příjmením a místo trvalého pobytu, popřípadě místo podnikání, je-li fyzickou osobou, /Dosavadní znění: jméno a příjmení výrobce, je-li fyzickou osobou, nebo jeho obchodní jméno, je-li právnickou osobou,/

e) stát původu audiovizuálního díla6a) a rok pořízení prvotního záznamu audiovizuálního díla, /Dosavadní znění: místo a rok výroby díla /

f) jména příjmení osob podílejících se na výrobě audiovizuálního díla, /Dosavadní znění: pracovníků u profesí podílejících se na výrobě/ pokud je jejich uvádění obvyklé.

(2) Distributor je povinen zajistit, aby na rozmnoženinách audiovizuálního díla byly uvedeny údaje podle odstavce 1 a na obalech rozmnoženin audiovizuálního díla, anebo v případě filmů na průvodním listě audiovizuálního díla, byly uvedeny:

  1. název audiovizuálního díla,

  2. obsahová charakteristika audiovizuálního díla,

  3. hranice přístupnosti audiovizuálního díla stanovená výrobcem nebo dovozcem včetně stručného vyjádření důvodů omezení přístupnosti,

  4. obchodní jméno nebo název a sídlo výrobce, je-li právnickou osobou, nebo jeho jméno a příjmení, obchodní jméno, není-li shodné se jménem a příjmením a místo trvalého pobytu, popřípadě místo podnikání, je-li fyzickou osobou,

  5. obchodní jméno nebo název a sídlo distributora, je-li právnickou osobou, nebo jeho jméno a příjmení, obchodní jméno, není-li shodné se jménem a příjmením a místo trvalého pobytu, popřípadě místo podnikání, je-li fyzickou osobou,

  6. jméno a příjmení autora audiovizuálního díla,

  7. stát původu díla6a) a rok pořízení prvotního záznamu audiovizuálního díla,

  8. jazyková verze audiovizuálního díla,

i) doba trvání audiovizuálního díla v minutách,

k) technické (např. zvukové, optické) parametry audiovizuálního díla.

/Dosavadní znění: (2) Distributor audiovizuálního díla je povinen zajistit, aby na rozmnoženinách audiovizuálního díla byly uvedeny údaje výrobce podle odstavce 1, a dále vyznačeno, že je distributorem s uvedením svého jména a příjmení, je-li fyzickou osobou, nebo obchodního jména, je-li právnickou osobou./

§ 4

Věková hranice přístupnosti audiovizuálního díla

(1) Každé audiovizuální dílo, jehož obsah je způsobilý ohrozit tělesný, duševní nebo mravní vývoj dětí7), musí být před jeho předvedením veřejnosti označeno hranicí přístupnosti dosažením věku 15 nebo 18 let.

(2) Hranici přístupnosti českého audiovizuálního díla včetně odůvodnění omezení přístupnosti je povinen stanovit jeho výrobce. Výrobce je povinen sdělit hranici přístupnosti českého audiovizuálního díla včetně stručného vyjádření důvodů omezení přístupnosti distributorovi.

(3) Hranici přístupnosti dovezeného audiovizuálního díla včetně odůvodnění omezení přístupnosti je povinen stanovit jeho dovozce. Dovozce je povinen sdělit hranici přístupnosti dovezeného audiovizuálního díla včetně stručného vyjádření důvodů omezení přístupnosti distributorovi.

(4) Pořadatel je povinen zajistit zveřejnění výrobcem nebo dovozcem stanovené hranice přístupnosti audiovizuálního díla v souvislosti s oznámením o konání audiovizuálního představení a při konání audiovizuálního představení zajistit vyloučení účasti osob, na které se vztahuje případné omezení přístupnosti audiovizuálního díla stanovené podle odstavců 2 nebo 3.

(5) Provozovatel prodejny nebo provozovatel půjčovny nesmí prodat nebo pronajmout rozmnoženinu audiovizuálního díla s omezenou přístupností osobám mladším, než připouští omezení přístupnosti audiovizuálního díla stanovené podle odstavců 2 nebo 3.

(6) Provozovatel prodejny nebo provozovatel půjčovny je povinen zajistit, aby rozmnoženiny audiovizuálního díla s omezenou přístupností byly v  prodejně nebo v půjčovně uloženy odděleně od ostatních rozmnoženin audiovizuálních děl tak, aby k nim neměly volný přístup osoby, na které se omezení přístupnosti vztahuje .

(7) Povinnost podle odstavce 3 nemá dovozce, který dováží české audiovizuální dílo vyrobené v zahraničí, u něhož hranici přístupnosti včetně důvodů omezení přístupnosti stanovil jeho výrobce, popřípadě výrobce, který se na výrobě českého audiovizuálního díla podílel podle § 1 písm. c).

/Dosavadní znění:

§ 4

Přístupnost audiovizuálních děl veřejnosti

(1) U audiovizuálního díla, jehož obsah by mohl ohrozit mravní vývoj nezletilých,7) se stanoví hranice jeho přístupnosti dosažením věku 15 nebo 18 let.

(2) Výrobce českého audiovizuálního díla je povinen stanovit hranici přístupnosti podle odstavce 1 u každého jím vyrobeného audiovizuálního díla a ve smlouvě s distributorem ji uvést.

(3) Distributor audiovizuálního díla je povinen stanovit a ve smlouvě s osobami uvedenými v § 1 odst. 2 písm. c) až e) vymezit hranici přístupnosti audiovizuálního díla. Pokud byla hranice přístupnosti stanovena podle odstavce 2, je distributor povinen ji dodržet.

(4) Výrobce, popřípadě distributor audiovizuálního díla odpovídá také za vyznačení hranice přístupnosti na obalu nosiče, na kterém je audiovizuální dílo zaznamenáno.

(5) Pořadatel audiovizuální produkce je povinen zajistit zveřejnění hranice přístupnosti stanovené výrobcem nebo distributorem a kontrolovat její dodržení účastníky produkce.

(6) Provozovatel prodejny nebo půjčovny audiovizuálních děl nesmí prodat nebo půjčit rozmnoženinu audiovizuálního díla osobám mladším, než připouští hranice přístupnosti stanovená výrobcem nebo distributorem.

------------------------------------------------------------------

7) Úmluva o právech dítěte uveřejněná ve Sbírce zákonů pod č. 104/1991 Sb./

(§ 5

Reklama při audiovizuálním představení

Pořadatel audiovizuálního představení, jehož součástí je reklama, je povinen zajistit, aby uveřejňovaná reklama byla jako reklama označena a oddělena od ostatního obsahu audiovizuálního představení.)

§ 6

Národní filmový archiv

(1) Národní filmový archiv se sídlem v Praze zřízený ministerstvem (dále jen "Archiv") je archivem zvláštního významu9) pro audiovizuální archiválie. Jeho posláním je shromažďování, ochrana, vědecké zpracování a využívání audiovizuálních archiválií, zejména těch, které tvoří součást národního kulturního dědictví a dokumentují vznik a vývoj filmu.

(2) Archiv vytváří na základě smluv s osobami, které k audiovizuálnímu dílu vykonávají práva podle zvláštního právního předpisu2) /Dosavadní znění: oprávněnými nositeli práv/ zvláštní fond vybraných uměleckých audiovizuálních děl, která nevýdělečně poskytuje k dočasnému užití občanským sdružením,10) jejichž hlavním posláním podle jejich stanov je zpřístupňování uměleckých audiovizuálních děl svým členům.

(3) Orgánem rozhodujícím o tom, která umělecká audiovizuální díla se mohou stát součástí zvláštního fondu podle odstavce 2, je Rada Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie (dále jen "Fond").11) /Dosavadní znění: Fondu/

§ 7

Nabídková povinnost

(1) Výrobce českého audiovizuálního díla, popřípadě výrobce, který se na výrobě českého audiovizuálního díla podílel podle § 1 písm. c), je povinen písemně nabídnut Archivu ke koupi dvě nové nepoškozené kopie českého audiovizuálního díla, a to do 60 dnů od jeho zveřejnění. /Dosavadní znění: Výrobce českého audiovizuálního díla je povinen písemně nabídnut Archivu ke koupi dvě nové nepoškozené kopie českého audiovizuálního díla, a to do 60 dnů od jeho prvního uvedení na veřejnosti./ Cena se sjednává podle cenových předpisů.3a)

(2) Lhůta pro přijetí návrhu na uzavření kupní smlouvy podle odstavce 1 činí šest měsíců ode dne doručení nabídky. Nepřijme-li Archiv návrh na uzavření kupní smlouvy v této lhůtě, návrh zaniká a nabídková povinnost podle odstavce 1 se tím považuje za splněnou. O této skutečnosti je Archiv povinen vydat nejpozději do sedmi dnů osobě, která nabídku učinila, písemné potvrzení. Obsah potvrzení musí vylučovat možnost záměny předmětu nabídkové povinnosti.

(3) Výrobce českého audiovizuálního díla vytvořeného s využitím příspěvku z Fondu13) je povinen bezplatně odevzdat Archivu vzorovou nepoškozenou kopii českého audiovizuálního díla k archivování, a to do 60 dnů od jejího prvního uvedení na veřejnosti.

(4) Převodem vlastnictví kopií českého audiovizuálního díla podle odstavců 1 a 3 nenabývá Archiv právo tyto kopie jakkoli veřejně využívat. Tím není dotčeno ustanovení § 6 odst. 2.

((5) Povinnost podle odstavců 1 a 3 se nevztahuje na audiovizuální díla vyrobená Českou televizí14) pouze pro účely šíření televizním vysíláním.3) )

§ 7a

Oznamovací povinnost Archivu

(1) Archiv je povinen neprodleně oznamovat příslušnému orgánu kraje osoby, o nichž je mu známo, že porušily povinnost podle § 7 odst. 1 a 3. V oznámení musí být uvedeno, která osoba, kdy a jakým způsobem porušila povinnost.

(2) Na výzvu je Archiv povinen podat krajskému úřadu potřebná vysvětlení nebo odborná vyjádření a předat písemnosti, které se oznámených případů porušení povinností týkají.

§ 8

Výrobce (audiovizuálního díla) může nabídnout k uložení v Archivu negativ a rozmnožovací materiály za podmínek dohodnutých ve smlouvě mezi ním a Archivem.

§ 9

Dohled

  1. Orgány příslušnými k výkonu dohledu nad dodržováním tohoto zákona (dále jen ”orgán dohledu”) jsou:

a) orgán kraje v přenesené působnosti pro dodržování povinností podle § 2a odst. 1 a 4, § 2b odst. 1 a 2, § 3 odst. 1 a 2, § 4 odst. 2 a 3, § 7 odst. 1 a 3,

b) orgán obce v přenesené působnosti pro dodržování povinností podle § 4 odst. 4, 5 a 6.

(2) Zaměstnanci orgánů dohledu podle odstavce 1 jsou oprávněni vstupovat do objektů, zařízení a provozů osob uvedených v § 1 písm. b) a e) až i) a požadovat od nich předložení dokladů a dalších písemností, jakož i potřebná vysvětlení, pokud souvisejí s předmětem dohledu. Dotčené osoby jsou povinny výkon dohledu umožnit.

(3) Zaměstnanci orgánů dohledu jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu své činnostipodle odstavce1, popřípadě v souvislosti s ní. Tato povinnost trvá i po skončení jejich pověření.

(4) Zaměstnanci orgánů dohledu jsou při provádění kontroly povinni předložit pověření k provedení kontroly.

(5) Nestanoví-li tento zákon jinak, řídí se postup orgánů dohledu při výkonu kontrolní činnosti zvláštním právním předpisem.14a)

/Dosavadní znění

§ 9

Dohled

(1) Dohled na dodržování povinností podle tohoto zákona vykonává ministerstvo. Za účelem dohledu jsou pověření pracovníci ministerstva oprávněni vstupovat do objektů, zařízení a provozů osob uvedených v § 1 odst. 2 a požadovat od nich předložení dokladů a dalších písemností, jakož i potřebná vysvětlení, pokud souvisejí s předmětem dohledu. Dotčené osoby jsou povinny výkon dohledu umožnit.

(2) Pověření pracovníci ministerstva jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu své činnosti podle odstavce 1, popřípadě v souvislosti s ní. Tato povinnost trvá i po skončení jejich pověření./

Sankce

§ 10

(1) Orgán kraje v přenesené působnosti uloží

a) osobám uvedeným v § 2 odst. 1 písm. a) za porušení povinnosti podle § 2a odst. 1 a 4 pokutu až do výše 50 000 Kč,

b) výrobci českého audiovizuálního díla za porušení povinnosti podle § 2b odst. 1 pokutu až do výše 100 000 Kč,

c) dovozci za porušení povinnosti podle § 2b odst. 2 pokutu až do výše 100 000 Kč,

d) výrobci za porušení povinnosti podle § 3 odst. 1 pokutu až do výše100 000 Kč,

e) distributorovi za porušení povinnosti podle § 3 odst. 2 pokutu až do výše 100 000 Kč,

f) výrobci za porušení povinnosti podle § 4 odst. 2 pokutu až do výše 100 000 Kč,

g) dovozci za porušení povinnosti podle § 4 odst. 3 pokutu až do výše 100 000 Kč,

h) výrobci českého audiovizuálního díla za porušení povinnosti podle § 7 odst. 1 a 3 pokutu až do výše 50 000 Kč.

(2) Orgán obce v přenesené působnosti uloží

  1. pořadateli za porušení povinnosti podle § 4 odst. 4 pokutu až do výše 10 000 Kč,

  2. provozovateli prodejny nebo půjčovny za porušení povinnosti podle § 4 odst. 5 a 6 pokutu až do výše 10 000 Kč.

(3) Za opakované porušení povinnosti stanovené tímto zákonem lze uložit pokutu až do výše dvojnásobku částek uvedených v  odstavcích 1 a 2. Za opakované se považuje porušení povinnosti stanovené tímto zákonem, jehož se stejná osoba dopustí do jednoho roku od právní moci rozhodnutí o uložení pokuty podle tohoto zákona.

/Dosavadní znění

§ 10

Sankce

(1) Ministerstvo může uložit

a) výrobci a distributorovi audiovizuálního díla za porušení povinností podle § 3 odst. 1 a 2 pokutu až do výše 100 000 Kč,

b) výrobci a distributorovi audiovizuálního díla za porušení povinností podle § 4 odst. 2, 3 a 4 pokutu až do výše 10 000 Kč,

c) pořadateli audiovizuální produkce za porušení povinností podle § 4 odst. 5 pokutu až do výše 10 000 Kč,

d) provozovateli prodejny nebo půjčovny audiovizuálních děl za porušení povinností podle § 4 odst. 6 pokutu až do výše 10 000 Kč,

e) pořadateli audiovizuální produkce za porušení povinností podle § 5 odst.1 a 2 pokutu až do výše 10 000 Kč,

f) výrobci českého audiovizuálního díla za porušení povinností podle § 7 odst. 1 a 3 pokutu až do výše 50 000 Kč.

(2) Při stanovení výše pokuty ministerstvo přihlíží k závažnosti porušení povinnosti a způsobenému následku; u fyzických osob přihlíží též k míře zavinění.

(3) Pokutu lze uložit nejpozději do jednoho roku poté, kdy zjistí porušení povinnosti, nejdéle však do tří let od porušení povinnosti.

(4) Na řízení o uložení pokuty se vztahují obecné předpisy o správním řízení.15)

(5) Pokuty podle odstavce 1 jsou příjmem Fondu. Pokuty vymáhá ministerstvo podle předpisů o správě daní a poplatků.16)

------------------------------------------------------------------

15) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád)

16) Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. /

§ 10a

(1) Řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy se orgán ukládající pokutu o porušení povinnosti dozvěděl, nejdéle však do 2 let od porušení povinnosti, a jde-li o pokračující porušování téže povinnosti, nejpozději do 2 let od doby, kdy poručování povinnosti ještě trvalo. Správní delikt nelze projednat, uplynuly-li od jeho spáchání 3 roky.

(2) Při stanovení výše pokuty orgán ukládající pokutu přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům porušení povinnosti, k okolnostem, za nichž k porušení povinnosti došlo a k výši případného bezdůvodného obohacení, pokud bylo porušením povinnosti získáno.

(3) Na řízení o uložení pokuty se vztahuje správní řád.

(4) Místní příslušnost orgánu kraje a orgánu obce v řízení o uložení pokuty se řídí místem, v němž byla povinnost porušena. Místně příslušný orgán může k usnadnění řízení nebo z jiného důležitého důvodu věc postoupit jinému věcně příslušnému orgánu, v jehož působnosti se osoba zdržuje, a jde-li o právnickou osobu, v jehož obvodu působnosti má tato osoba sídlo.

(5) Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.

(6) Pokutu vybírá a vymáhá orgán kraje, jde-li o sankce uložené podle § 10 odst. 1, a orgán obce, jde-li o sankce uložené podle § 10 odst. 2.

(7) Při vybírání a vymáhání pokuty se postupuje podle zvláštního právního předpisu15).

(8) Výnos pokut ukládaných podle § 10 odst. 1 tohoto zákona je příjmem rozpočtu kraje. Výnos pokut ukládaných podle § 10 odst. 2 tohoto zákona je příjmem rozpočtu obce.

(9) Zaplacením pokuty podle předchozích odstavců nezaniká povinnost, za jejíž nesplnění byla pokuta uložena.

ČÁST II

Změna zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů

§ 11

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb. a zákona č. 600/1992 Sb., se mění takto:

1. V poznámce č. 1) k § 3 odst. 1 písm. a) se vypouštějí slova " § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. 50/1945 Sb., o opatřeních v oblasti filmu".

2. V § 3 odst. 1 písm. c) bodu 9 se vypouštějí slova "filmových a jiných audiovizuálních".

ČÁST III

Změna zákona ČNR č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky

pro podporu a rozvoj české kinematografie

§ 12

Zákon ČNR č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, se mění a doplňuje takto:

1. V § 7 se za písmeno l) vkládá nové písmeno m) které včetně poznámky pod čarou č. 3a) zní:

"m) příjmy za užití kinematografických děl, u nichž Fond vykonává práva výrobce3) , která na něj přešla na základě zvláštního zákona,3a)

_________

3a) § 13 zákona č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů.".

Dosavadní písmeno m) se označuje jako n).

2. V § 8 odst. 2 druhá věta zní:" Vyúčtování provede pořadatel na tiskopise vydaném správcem Fondu.".

3. V § 8 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3, 4 a 5, které včetně poznámky pod čarou č. 3b) znějí:

"(3) Pořadatel veřejné produkce kinematografického díla se vstupným je povinen vést zvláštní evidenci o datu uskutečnění jednotlivých produkcí, včetně částky vybraných příplatků, o celkových částkách vybraných příplatků za příslušné čtvrtletí a o termínu jejich odvedení Fondu.

(4) Příplatek podle odstavce 1 neodvedený ve lhůtě podle odstavce 2 vymáhá správce Fondu podle předpisů o správě daní a poplatků.3b)

(5) Pověření pracovníci správce Fondu jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu své činnosti podle odstavce 4, popřípadě v souvislosti s ní. Tato povinnost trvá i po skončení jejich pověření.

------------------------------------------------------------------

3b) Část šestá zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.".

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 6.

4. Za § 8 se vkládá nový § 8a, který včetně poznámky pod čarou č. 3c) zní:

"§ 8a

(1) Správce Fondu může uložit pořadateli veřejné produkce kinematografického díla se vstupným za porušení povinností podle § 8 odst. 2 a 3 pokutu až do výše 50 000 Kč.

(2) Při stanovení výše pokuty správce Fondu přihlíží k závažnosti porušení povinnosti a způsobenému následku; u fyzických osob přihlíží též k míře zavinění.

(3) Pokutu lze uložit nejpozději do jednoho roku poté, kdy správce Fondu zjistí porušení povinnosti, nejdéle však do tří let od porušení povinnosti.

(4) Na řízení o uložení pokuty se vztahují obecné předpisy o správním řízení.3c)

(5) Pokuty podle odstavce 1 jsou příjmem Fondu. Pokuty vymáhá správce Fondu podle předpisů o správě daní a poplatků.3b)

------------------------------------------------------------------

3c) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).".

ČÁST IV

Přechodná a závěrečná ustanovení

§ 13

(1) Obchodní využití českých kinematografických děl vyrobených v době od 28. srpna 1945 do 31. prosince 1990,17) u nichž ke dni účinnosti tohoto zákona uplynula nebo po dni účinnosti uplyne doba ochrany jejich majetkových autorských práv,18) je možné jen na podkladě jejich originálních nosičů, k nimž právo hospodaření přísluší Archivu nebo s jeho písemným souhlasem. Práva autorů jednotlivých složek audiovizuálních děl tím nejsou dotčena.

(2) Zisky z provozování těchto děl bude Archiv, po pokrytí svých nákladů vyplývajících z povinností uložených tímto zákonem, odvádět Fondu.

§ 14

Státní organizace Filmové studio Barrandov - Copyright a Filmového studio Zlín - Copyright, které vykonávají autorská práva výrobce kinematografických děl,19) se slučují dnem účinnosti tohoto zákona a Fondem; na Fond jako na právního nástupce přecházejí jejich práva a závazky z majetkových a jiných vztahů, včetně práv a závazků na úseku duševního vlastnictví. Tím není dotčeno právo hospodaření příslušející Archivu k veškerým originálním nosičům, z nichž tato práva a závazky vyplývají.

§ 14a

Pokud jsou audiovizuální díla šířena televizním vysíláním včetně převzatého televizního vysílání3) nebo prostřednictvím telekomunikační sítě Internet, povinnosti podle tohoto zákona se na ně nevztahují; to neplatí, pokud jsou vedle toho audiovizuální díla šířena i jiným způsobem.

§ 15

Zrušují se § 1, § 3 odst. 2 a § 4 dekretu presidenta republiky č. 50/1945 Sb., o opatřeních v oblasti filmu.

§ 16

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

1)Čl. 2 Úmluvy o mezinárodním zápisu audiovizuálních děl, uveřejněné pod č. 365/1992 Sb.

2)Zákon č. /2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

2a)§ 4 autorského zákona.

3) Zákon č. /2000 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílání.

5) § 64 autorského zákona.

5a) § 7 autorského zákona.

6) § 67 autorského zákona.

6a) Čl. 5 odst. 4 Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl, uveřejněné pod č. 133/1980 Sb.

7) Úmluva o právech dítěte, uveřejněná pod č. 104/1991 Sb.

9) § 24 odst. 1 zákona ČNR č. 97/1974 Sb., o archivnictví.

10) Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.

11) § 2 odst. 1 zákona ČNR č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie

13) § 9 odst. 1 zákona ČNR č. 241/1992 Sb.

14) Zákon ČNR č. 483/1991 Sb., ve znění zákona ČNR č. 36/1993 Sb.

14a) § 2 písm. c) zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole.

17) Nařízení vlády ČSFR č. 429/1990 Sb., kterým se ruší vládní nařízení č. 13/1962 Sb., o nové organizaci čs. filmu.

Máte otázku k tomuto zákonu?

Zeptejte se asistenta

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací