Důvodová zpráva k Doh. mezi ČR a vl. Rep. Uzbekistán o leteckých službách

Pokud jde o leteckou dopravu, neměly dosud Česká republika a Uzbekistán smluvně upraveny vzájemné vztahy v oblasti civilního letectví. Pravidelná letecká doprava mezi Českou republikou a Uzbekistánem na lince Praha – Taškent a zpět je v současné době (s určitými přestávkami v průběhu zimního období) zajišťována českým leteckým dopravcem České aerolinie a.s., přičemž další rozvoj letecké dopravy v tomto teritoriu je považován za perspektivní. Z tohoto důvodu má zejména česká strana zájem na sjednání předmětné Dohody mezi vládou České republiky a vládou Republiky Uzbekistán o leteckých službách (dále jen „Dohoda“).

Jednání o Dohodě byla zahájena v roce 1999, kdy se uskutečnila dvě kola přímých jednání. Jednání pak pokračovala korespondenční cestou v průběhu let 2000 a 2001. Po uvedených jednání nebylo dosaženo vzájemně přijatelného textu Dohody, a to zejména v oblasti prodeje leteckých služeb a převodu finančních prostředků, kde uzbecká strana trvala na textu, který nebyl akceptovatelný pro ČR. Jednání pak pokračovala v letech 2004 a 2007, kdy byl výše uvedený problém vyřešen, avšak vzhledem ke vstupu ČR do EU bylo nutné uvést text Dohody do souladu s komunitárním/unijním právem. Posuzování komunitárních/unijních ustanovení si na uzbecké straně vyžádalo poměrně dlouhý časový prostor. Vzhledem k zahájení pravidelného leteckého spojení mezi oběma státy byla vzájemná jednání v letech 2009 a 2010 zintensivněna. Finální podoby textu Dohody se podařilo dosáhnou na jednání, které se konalo v Praze dne 9. prosince 2010. ⁠​​​‌​​‌‌​​​‌‌​‌​⁠

Dohoda přináší základní rámec pro pravidelný letecký provoz mezi oběma státy. Obsahové vymezení textu Dohody je následující:

V zájmu jednotnosti výkladu textu Dohody byly v článku 1 definovány výrazy důležité pro aplikaci Dohody.

Článek 2 vymezuje přepravní práva pro poskytování mezinárodní letecké dopravy vzájemně dohodnutá mezi smluvními stranami. Jedná se o právo přeletu přes území státu druhé smluvní strany, právo přistání na území státu druhé smluvní strany pro neobchodní účely, právo nakládat a vykládat na území státu druhé smluvní strany v místech stanovených v Příloze k Dohodě cestující, zavazadla, zboží a poštovní zásilky určené do nebo pocházející z míst na území státu první smluvní strany.

Článek 3 stanoví, že za účelem výkonu přepravních práv může každá smluvní strana určit dva letecké podniky. Zároveň článek obsahuje postup pro provedení takového určení a pro vydání provozního oprávnění leteckým podnikům druhé smluvní strany.

V článku 4 jsou stanoveny podmínky pro odejmutí nebo pozastavení udělených provozních oprávnění.

Na letecké podniky, cestující, posádky, zavazadla, zboží a poštovní zásilky se při vstupu, pobytu a výstupu z území státu druhé smluvní strany vztahují zákony, předpisy a postupy platné na území státu této smluvní strany, jak je stanoveno v článku 5. Žádná smluvní strana nebude při aplikaci těchto zákonů, předpisů a postupů dávat přednost svému nebo kterémukoli jinému leteckému podniku.

V článku 6 si smluvní strany potvrzují jejich závazek chránit bezpečnost civilního letectví před protiprávními činy v souladu s Úmluvou o mezinárodním civilním letectví (Chicago, 1944), jejími přílohami, které se týkají této oblasti a dalšími platnými mezinárodními úmluvami o bezpečnosti civilního letectví. Článek také stanovuje požadavky na adekvátní bezpečnostní opatření na území smluvních stran včetně vzájemné spolupráce a pomoci.

Článek 7 se zabývá otázkou provozní bezpečnosti a stanovuje povinnost smluvních stran účinně dodržovat stanovené bezpečnostní normy. Článek umožňuje smluvním stranám provést inspekci letadla na stojánce a definuje postup v případě nedodržování minimálních bezpečnostních norem stanovených Úmluvou o mezinárodním civilním letectví (Chicago, 1944) druhou smluvní stranou. Pro účely provozování dohodnutých leteckých služeb si smluvní strany dle tohoto článku budou vzájemně uznávat osvědčení a průkazy vztahující se k letadlům a posádkám.

Článek 8 upravuje osvobození leteckých podniků druhé smluvní strany, resp. jejich letadel, pohonných hmot, mazadel, technického materiálu, náhradních dílů, obvyklého vybavení a zásob letadel a jiných věcí, které jsou používány výhradně v souvislosti s provozem a obsluhou letadla, od dovozních omezení, cel, nepřímých daní a jiných poplatků při provozu mezinárodních leteckých služeb.

Spravedlivého a přiměřeného stanovování uživatelských poplatků za použití leteckých zařízení a infrastruktury se týká článek 9.

Článek 10 stanovuje zjednodušený proces pro přímý transit cestujících na územích států smluvních stran.

Článek 11 upravuje prodej služeb leteckých podniků a převody finančních prostředků z nich plynoucích.

V článku 12 jsou obsaženy podmínky pro stanovení tarifů leteckými podniky pro přepravu cestujících, zavazadel a zboží. Článek dále upravuje postup pro předkládání tarifů leteckým úřadům.

Obecné kapacitní principy jsou uvedeny v článku 13.

Článek 14 definuje rámec pro spolupráci leteckých podniků na základě společného označování linek.

Článek 15 stanovuje postup pro předkládání letových řádů leteckými podniky obou smluvních stran ke schválení leteckým úřadům. ⁠​​​‌​​‌‌​​​‌‌​‌​⁠

Článek 16 upravuje oblast zastoupení leteckých podniků, která včetně svého personálu podléhají právním předpisům platným na území státu, kde jsou zastoupení zakládána.

Článek 17 umožňuje leteckým podnikům vybrat si na území státu druhé smluvní strany libovolného oprávněného poskytovatele odbavovacích služeb a zároveň umožňuje leteckým podnikům provádění vlastního pozemního odbavování.

Článek 18 upravuje přijímání opatření včetně podávání informací druhé smluvní straně v případě vzniku letecké nehody.

Článek 19 upravuje poskytování statistických informací a údajů mezi leteckými úřadyobou smluvních stran.

Postup pro provádění konzultací mezi smluvními stranami a změn Dohody je řešen v článcích 20 a 21.

Článek 22 upravuje řešení sporů vyplývajících z výkladu nebo provádění Dohody.

Článek 23 stanovuje povinnost registrovat Dohodu a její případné změny u Mezinárodní organizace pro civilní letectví.

Článek 24 upravuje podmínky vstupu v platnost Dohody a ukončení její platnosti. Dohoda vstoupí v platnost šedesát dní ode dne obdržení pozdějšího z oznámení, kterým si smluvní strany navzájem oznámí, že v jejich státech byly splněny předepsané postupy pro vstup Dohody v platnost.

Závěrečná ustanovení Dohody stanoví, že Dohoda je sjednána v českém, uzbeckém a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou stejně autentické. V případě rozdílnosti ve výkladu bude rozhodující anglický text.

Příloha k Dohodě obsahuje vymezení linek, které mohou být provozovány leteckými podniky obou stran.

Dohoda byla podepsána dne 8. listopadu 2011 v Taškentu. Za vládu České republiky Dohodu podepsal náměstek ministra dopravy Ing. Ivo Vykydal a za vládu Republiky Uzbekistán náměstek ministra vnějších ekonomických vztahů, investic a obchodu Šavkat Abidžanovič Tuljaganov.

Text Dohody je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky, se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Při přípravě Dohody byly splněny požadavky stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 847/2004 ze dne 29. dubna 2004 o sjednávání a provádění dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o leteckých službách včetně vložení tzv. vzorových unijních ustanovení¹ do textu Dohody. Sjednání Dohody nevyžaduje změny v českém právním řádu.

Sjednání a provádění Dohody nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Provádění Dohody bude zajišťováno především Ministerstvem dopravy a Úřadem pro civilní letectví, které v případě potřeby spolupracují s Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem financí, Ministerstvem vnitra, Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem průmyslu a obchodu a bude spočívat zejména v administrativních úkonech stanovených touto Dohodou. Administrativní a správní výdaje s tím spojené budou hrazeny z rozpočtů jednotlivých ministerstev a Úřadu pro civilní letectví.

Dohoda, přestože je po formální stránce sjednávána jako dohoda mezi vládou České republiky a vládou Republiky Uzbekistán, má v České republice charakter mezinárodní smlouvy prezidentské kategorie, neboť upravuje záležitosti podle čl. 49 písm. a) a e) Ústavy ČR. Dohoda obsahuje mj. úpravu práv a povinností osob stejně jako věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonu (jedná se např. o právo leteckých podniků létat bez přistání přes území státu druhé smluvní strany, přistávat na jeho území pro neobchodní účely, nakládat a vykládat na území státu druhé smluvní strany cestující, zavazadla a zboží, právo volně prodávat letecké dopravní služby na území smluvního státu, podmínky pro odvolání provozního oprávnění, atd.). Dohoda se předkládá před ratifikací prezidentem republiky Parlamentu České republiky k vyslovení jeho souhlasu s ratifikací.

Sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Republiky Uzbekistán o leteckých službách podporuje další prohlubování vzájemných vztahů mezi oběma státy. Z tohoto důvodu lze označit sjednání Dohody pro rozvoj česko – uzbecké bilaterální relace za jednoznačně přínosné.⁠​​​‌​​‌‌​​​‌‌​‌​⁠