Důvodová zpráva k Evropsko-středom.let. doh. mezi státy EU a vl.Státu Izrael

Mezinárodní vztahy v oblasti civilního letectví mezi členskými státy Evropské unie (EU) a třetími zeměmi obvykle upravují dvoustranné dohody o leteckých službách/letecké dopravě, a to v souladu s principy stanovenými Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO).

Evropská komise (EK) přednostně definuje z politických a ekonomických důvodů společnou leteckou politiku vůči významným zemím mimo EU a vůči sousedním zemím, které jsou z pohledu civilního letectví také klíčové. Výsledkem této politiky jsou tzv. jednotné letecké dohody sjednané za celou EU. Cílem jednotných leteckých dohod se sousedními zeměmi EU je především vytvoření společného leteckého prostoru v rámci EU a těmito partnery, což znamená snahu o co nejširší zajištění rovných podmínek pro všechny letecké dopravce EU a partnerských zemí na přepravním trhu. V této souvislosti je od roku 2005 na základě sdělení EK k vnější politice a následným závěrům Rady EU v této věci vytvářen společný evropsko-středomořský letecký prostor na základě jednotných smluv mezi EU, jejími členskými státy (ČS) a zeměmi v oblasti Středozemního moře. V této souvislosti byl také zahájen projekt EUROMED, v rámci nějž je udržována spolupráce mezi EU a těmito státy zejména v oblasti technické a personální. ⁠‌​‌‌​​​​​‌‌‌​​‌‌⁠

Jednotné letecké dohody je možné sjednávat pouze na základě zvláštního zmocnění (mandátu) uděleného Radou EU, které je specifické pro každou jednotlivou zemi. Prvními konkrétními výsledky v této oblasti jsou dohody o letecké dopravě s Marokem (2006) a Jordánskem (2009). Dále byla v roce 2008 udělena zmocnění pro sjednání jednotných leteckých dohod s Alžírskem, Tuniskem a Libanonem.

Izrael je jednou ze zemí, zahrnutých do vytváření evropsko-středomořského leteckého prostoru. Rada EU udělila dne 7. dubna 2008 mandát EK k jednání o jednotné letecké dohodě EU - Izrael. Jednání byla oficiálně zahájena dne 9. prosince 2008 v Bruselu. Po osmi kolech vyjednávání došlo dne 30. července 2012 k parafování textu Evropsko-středomořské letecké dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a vládou Státu Izrael na straně druhé (dále jen „Dohoda“).

Dosažená Dohoda má za cíl jednotně upravit oblast civilní letecké dopravy (zejména pravidelné) mezi EU a Izraelem, neboť nahradí příslušná ustanovení stávajících dvoustranných dohod o leteckých službách/letecké dopravě mezi jednotlivými členskými státy EU a Izraelem. Dohoda vytvoří liberalizovaný přepravní trh s novými příležitostmi pro stávající i nové letecké dopravce, který má přispět ke zlepšení nabízených služeb a snížení konečných cen za přepravu pro uživatele. Dohoda také řeší významné oblasti, jako jsou bezpečnost letectví, ochrana letectví před protiprávními činy, řízení letového provozu, ochrana životního prostředí, konkurenční prostředí, obchodní příležitosti, uživatelské poplatky, cla a daně, předávání statistických údajů a ochrana zájmů spotřebitelů.

Obsahové vymezení textu Dohody je následující:

Pro účely jednotnosti výkladu textu Dohody jsou v článku 1 definovány termíny a výrazy důležité pro aplikaci Dohody.

V hlavě I (články 2 až 12) jsou ustanovení týkající se provozní a ekonomické stránky služeb.

V článku 2 jsou vymezena přepravní práva pro letecké dopravce obou stran, která jsou dále specifikována v Příloze I a II Dohody. Jedná se o právo přeletu přes území druhé strany, právo přistání na území druhé strany pro neobchodní účely, právo přistání na území druhé strany za účelem naložení a vyložení cestujících, nákladu nebo pošty v rámci dohodnutých služeb na stanovených linkách, a další práva stanovená v Dohodě.

Článek 3 upravuje podmínky, za kterých strany udělují příslušná oprávnění a povolení k provozu leteckým dopravcům druhé strany.

Článek 3 bis řeší vzájemné uznávání zjištění o způsobilosti a státní příslušnosti leteckých dopravců.

Článek 4 upravuje podmínky pro zrušení, pozastavení či omezení provozních oprávnění leteckých dopravců.

Článek 5 vymezuje pravidla pro možnosti investování do leteckých dopravců v rámci smluvních stran. Na základě předchozího souhlasu smíšeného výboru a splnění dalších podmínek může být umožněno většinové vlastnictví a skutečná kontrola leteckých dopravců subjekty druhé strany.

V článku 6 je stanoveno, že letečtí dopravci, resp. jejich letadla, cestující, posádky, poštovní zásilky a náklad podléhají při vstupu, pobytu a výstupu na/z území druhé strany zákonům, předpisům a postupům této strany.

Strany v článku 7 uznávají za svůj společný cíl a zájem vytvoření spravedlivého a konkurenčního rámce pro provozování leteckých služeb založeného především na nediskriminačním přístupu k letištní infrastruktuře a službám a provozu leteckých dopravců na čistě komerční bázi bez veřejných subvencí a podpor. Článek také upravuje postup pro případ, že se jedna strana domnívá, že např. došlo k narušení hospodářské soutěže s nepříznivým vlivem na provoz leteckých dopravců.

Článek 8 vymezuje rámec obchodních příležitostí pro letecké dopravce, kteří mají např. právo zřizovat obchodní zastoupení na území druhé strany, provádět vlastní pozemní odbavování nebo zvolit si poskytovatele odbavovacích služeb dle svého výběru, volně prodávat letecké služby a převádět příjmy z letecké činnosti, vstupovat do spolupráce s ostatními leteckými dopravci a ostatními dopravci povrchové dopravy na základě ujednání o marketingové spolupráci, uzavírat ujednání o poskytnutí letadel s posádkou či bez ní s ostatními leteckými dopravci a uzavírat franchisingové (udělení licence) a brandingové (nákup značky) smlouvy. Je zde také kladen důraz na transparentní a nediskriminační udělování slotů (volných letištních časů) na území smluvních stran.

Osvobození od cel, daní a poplatků včetně vymezení položek, na které se tato osvobození vztahují a principy jejich použití, jsou uvedeny v článku 9.

Článek 10 stanoví nediskriminační a transparentní přístup při ukládání a stanovování uživatelských poplatků za použití letecké infrastruktury. Žádná strana nebude při aplikaci uživatelských poplatků upřednostňovat jakékoli letecké dopravce.

Na základě článku 11 mohou letečtí dopravci volně stanovovat tarify za přepravu.

Článek 12 se týká vzájemného poskytování dostupných statistických přehledů týkajících se provozu na základě této Dohody.

Hlava II (články 13 až 20) se vztahuje ke spolupráci v oblasti sjednocování pravidel na základě právních předpisů stran, tzn., že ve většině dále popsaných oblastí je zaveden požadavek na zajištění shody právních předpisů stran s požadavky a standardy, týkajícími se letecké dopravy, specifikovanými v Přílohách IV a VI Dohody.

Obecné principy v oblasti provozní bezpečnosti letectví jsou stanoveny v článku 13, kterým začíná sekce o regulatorní spolupráci. Je zde možnost mj. kdykoli požádat o konzultace mezi leteckými úřady v oblasti provozní bezpečnosti, provést tzv. inspekci letadla na stojánce apod.

Článek 14 řeší problematiku ochrany letectví před protiprávními činy. Strany si vzájemně potvrzují závazek chránit bezpečnost civilního letectví v souladu s mezinárodním právem. Je zde upravena spolupráce a způsob zajištění ochrany letectví před protiprávními činy na území stran.

Článek 15 se týká uspořádání letového provozu a dává základ vzájemné spolupráci mezi stranami v této oblasti, zejména s ohledem na účast Izraele v projektu Jednotné evropské nebe (Single European Sky – SES).

V článku 16 je řešena problematika životního prostředí. Každá strana může přijmout v rámci své pravomoci opatření v oblasti životního prostředí bez rozdílů s ohledem na národnost.

V článku 17 si strany potvrzují své závazky v oblasti ochrany spotřebitelů v souladu s Úmluvou o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě (tzv. Montrealská úmluva), otevřenou k podpisu v roce 1999.

Článek 18 zavádí požadavek na zajištění shody právních předpisů stran s požadavky a standardy, týkajícími se letecké dopravy, specifikovanými v Přílohách IV a VI Dohody.

Článek 19 stanoví podmínky pro provozování počítačových rezervačních systémů na území druhé strany.⁠‌​‌‌​​​​​‌‌‌​​‌‌⁠

V článku 20 strany uznávají důležitost Dohody pro zaměstnanost a pracovní podmínky a do určité míry zavádějí sjednocení požadavků i v této oblasti.

V hlavě III (články 21 až 30) jsou uvedena institucionální ustanovení.

Článek 21 obsahuje pravidla pro interpretaci a provádění Dohody.

Článek 22 dává základ pro vytvoření smíšeného výboru složeného ze zástupců obou stran, který bude projednávat otázky týkající se Dohody a jejího provádění. Dále článek vymezuje základní principy a oblasti pro činnost smíšeného výboru.

Postup pro řešení sporů vyplývajících z provádění Dohody je obsažen v článku 23.

V článku 24 jsou uvedeny postupy pro možné použití ochranných opatření k naplnění závazků vyplývajících z Dohody.

Článek 25 bere v úvahu možné geografické rozšíření dohody, resp. zapojení Izraele do vytvoření společného evropsko-středomořského leteckého prostoru, a s tím související možnou budoucí adaptaci Dohody s jinými evropsko-středomořskými leteckými dohodami.

Článek 26 stanoví, že Dohoda po svém vstupu v platnost nahradí většinu příslušných ustanovení dvoustranných dohod a dále stanovuje pravidla pro použití některých ustanovení ze stávajících dvoustranných ujednání souběžně s Dohodou. Tento článek také upravuje postup v případě přijetí mnohostranné úmluvy či rozhodnutí mezinárodní organizace mající vliv na ustanovení Dohody.

Postup pro provádění změn a ukončení platnosti Dohody je stanoven v článcích 27 a 28.

V článku 29 je stanovena povinnost registrace Dohody u Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a Sekretariátu Organizace spojených národů (OSN).

Článek 30 upravuje prozatímní provádění a vstup Dohody v platnost. Dohoda vstoupí v platnost jeden měsíc po dni doručení poslední nóty potvrzující dokončení všech nezbytných postupů pro vstup Dohody v platnost. Dohoda se sjednává ve všech jazycích EU, přičemž všechna znění mají stejnou platnost.

Příloha I obsahuje vymezení linek mezi jakýmikoli místy na území EU a místy na území Izraele s možností provozu přes mezilehlá místa v zemích, které jsou zapojeny do již zmíněného projektu EUROMED nebo jsou smluvní stranou dohody o společném leteckém prostoru (ECAA), tj. Norsko, Island a státy jihovýchodní Evropy. Dále tato příloha vymezuje rozsah provozních práv a provozní flexibilitu pro letecké dopravce.

Příloha II se použije v přechodném období, které bylo stanoveno na pět let od podpisu Dohody. Bude docházet k postupnému otevírání přepravního trhu mezi EU a Izraelem, začátkem každého letního letového období IATA se navýší počet maximálně využitelných frekvencí pro letecké dopravce obou stran. Po skončení přechodného období se začne plně aplikovat Příloha I a volné určování frekvencí.

Příloha III obsahuje seznam zemí (Island, Norsko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko), na které se odkazuje v některých článcích Dohody a v Příloze I.

V příloze IV je uveden seznam právních předpisů EU, ze kterých vyplývají minimální požadavky, jichž má být dosaženo v některých oblastech upravených v Dohodě (články 13 až 20). Konkrétní požadavky v souvislosti s jednotlivými předpisy jsou obsahem Přílohy VI.

Příloha V stanovuje základní bázi frekvencí u některých linek mezi EU a Izraelem, což souvisí s postupným navyšováním frekvencí podle Přílohy II.

Příloha VI obsahuje minimální regulatorní požadavky a standardy, jichž má být dosaženo při aplikaci právních předpisů EU, uvedených v Příloze IV Dohody.

Svým usnesením ze dne 6. února 2013 č. 91 vyslovila vláda České republiky (ČR) souhlas se sjednáním Dohody. Před jejím podpisem přijala Rada EU rozhodnutí Rady a zástupců vlád členských států, zasedajících v Radě, o podpisu jménem Evropské unie a prozatímním provádění Dohody. Dohoda byla následně podepsána dne 10. června 2013 v Lucemburku během zasedání Rady ministrů dopravy ČS. Za českou stranu ji podepsal Ing. Zbyněk Stanjura, toho času ministr dopravy, za EU Leo Varadkar, ministr dopravy, cestovního ruchu a sportu Irska (předsednictví v Radě EU) a Siim Kallas, místopředseda EK a komisař pro dopravu. Za izraelskou stranu Dohodu podepsal ministr dopravy Israel Katz.

Rozhodnutí Rady o uzavření Dohody bude moci být přijato až po obdržení souhlasu Evropského parlamentu a ukončení ratifikačních procesů ve všech členských státech EU.

Text Dohody je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR, se závazky vyplývajícími z členství ČR v EU, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Návrh nemá negativní dopady na problematiku rovnosti mužů a žen, ani na otázky ochrany životního prostředí. Sjednání Dohody nevyžaduje změny v českém právním řádu.

Dohoda obsahuje aspekty, které spadají jak do výlučné působnosti EU, tak do výlučné působnosti členských států. Z unijně právního pohledu se tak jedná o dohodu smíšené povahy. To znamená, že s ohledem na rozdělení pravomocí mezi EU a její členské státy pozitivně právně zakotvené v zakládacích smlouvách může EU provádět samostatně jen část závazků vyplývajících z této Dohody, zatímco v ostatních částech potřebuje EU součinnost svých členských států. Právní základ pro podpis Dohody je dán čl. 100 odst. 2 ve spojení s čl. 218 odst. 5 a čl. 218 odst. 8 prvním pododstavcem Smlouvy o fungování EU a pro uzavření Dohody čl. 100 odst. 2 ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) a čl. 218 odst. 8 prvním pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie.

Z pohledu českého ústavního práva má Dohoda charakter mezinárodní smlouvy prezidentské kategorie ve smyslu čl. 49 písm. a) a e) Ústavy ČR, neboť upravuje práva a povinnosti osob (např. čl. 2, 3 a 8 upravující práva leteckých dopravců) a další věci, jejichž úprava je vyhrazena zákonu (např. čl. 9 a 14 upravující cla, daně a poplatky a ochranu před protiprávními činy). Vnitrostátně je projednána jakožto mezinárodní smlouva ve smyslu čl. 2 písm. a) bod 2 Směrnice vlády ke sjednávání mezinárodních smluv v rámci Evropské unie a k jejich vnitrostátnímu projednávání, která je přílohou k usnesení vlády č. 6 ze dne 9. ledna 2008 (dále jen „Směrnice vlády“).

Dohoda se před ratifikací prezidentem republiky předkládá Parlamentu ČR k vyslovení jeho souhlasu s ratifikací. Ratifikovaná Dohoda bude v ČR vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv. Tím se stane v souladu s čl. 10 Ústavy ČR součástí právního řádu ČR.

Sjednání a provádění Dohody nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Uvedené činnosti budou zajišťovány především Ministerstvem dopravy a Úřadem pro civilní letectví (ÚCL), které budou v případě potřeby spolupracovat s ministerstvy zahraničních věcí, financí, práce a sociálních věcí, průmyslu a obchodu a životního prostředí. Administrativní a správní výdaje s tím spojené budou hrazeny z rozpočtů jednotlivých ministerstev a ÚCL.

Vztahy mezi ČR a Izraelem v oblasti civilního letectví jsou upraveny Dohodou mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Státu Izrael o letecké dopravě (dále jen „Dohoda o letecké dopravě“) podepsanou v Jeruzalémě dne 24. dubna 1991, která vstoupila v platnost dne 21. srpna 1991. Dále byl sjednán Protokol mezi vládou České republiky a vládou Státu Izrael o změně Dohody mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Státu Izrael o letecké dopravě, podepsané v Jeruzalémě dne 24. dubna 1991, který byl podepsán v Praze dne 17. května 2012. Dohoda o letecké dopravě byla uvedena do souladu s právem Evropské unie Dohodou mezi Evropským společenstvím a Státem Izrael o některých aspektech leteckých služeb, která byla podepsána v Bruselu dne 9. prosince 2008 a vstoupila v platnost dne 4. listopadu 2009. ⁠‌​‌‌​​​​​‌‌‌​​‌‌⁠

Přímé letecké spojení mezi oběma státy je celoročně zajišťováno leteckým dopravci obou stran a zájem o rozšiřování provozu roste zejména z české strany. Vzhledem k stále ještě v některých aspektech restriktivní bilaterální smluvní úpravě ČR plně podporuje sjednání Dohody. Bude stanoven jednotný liberální smluvní rámec pro provoz leteckých služeb mezi EU a Izraelem a má být dosaženo určitého stupně regulační spolupráce, což přispěje k dalšímu rozvoji letecké dopravy mezi EU a Izraelem. Jak již bylo zmíněno v úvodu, Izrael je součástí postupného vytváření evropsko-středomořského leteckého prostoru mezi EU a zeměmi v oblasti Středozemního moře. Dohoda je dalším významným krokem v tomto úsilí.