Krajské soudy (Sb. NSS)

59 Ca 94/2005

I. O zřejmý omyl ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona, nepůjde tam, kde by katastrální úřad v řízení o opravě chyby napravoval chybnou úvahu orgánu geodézie o tom, kdo měl být v době zakládání evidence nemovitostí oprávněným nebo povinným z právního vztahu, učiněnou v rámci šetření dle § 4 odst. 2 vyhlášky č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí. O zřejmý omyl nepůjde rovněž tam, kde by katastrální úřad takové šetření orgánu geodézie zcela nahrazoval v případě, kdy není mimo jakoukoli pochybnost zřejmé, jak měl být dotčený právní vztah do operátu evidence nemovitostí vyznačen. II. Pokud stav zápisů v pozemkové knize byl takový, že bylo zapsáno pouze věcné břemeno a tomu odpovídající právo již v pozemkové knize zapsáno nebylo, a výsledkem šetření orgánu geodézie dle § 4 odst. 1 písm. b) a odst. 2 vyhl. č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, bylo neprovedení zápisu právního vztahu do evidence nemovitostí, nelze dospět k závěru, že by se jednalo o zřejmý omyl při zakládání evidence nemovitostí.

10 Ca 247/2005

I. Je třeba rozlišovat dvě administrativně právní povinnosti směřující k vydávání jednotného telefonního seznamu. Základní právní povinností je povinnost poskytovatele univerzální služby vydat aktuální jednotný telefonní seznam účastníků všech poskytovatelů veřejné telefonní služby za stanovených podmínek [§ 35 odst. 2 písm. a) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů]. Podkladovou povinností je pak povinnost každého držitele telekomunikační licence k poskytování veřejné telefonní služby předat za stanovených zákonných podmínek a předpokladů poskytovateli univerzální služby, popř. jinému poskytovateli veřejné telefonní služby, identifikační údaje o svých účastnících [§ 35 odst. 1 písm. c) citovaného zákona]. Tuto povinnost mohl za právní úpravy dané zákonem o telekomunikacích příslušný držitel telekomunikační licence splnit jen tehdy, byla-li mezi ním a poskytovatelem univerzální služby dohodnuta forma předání údajů. II. Nedošlo-li přes úkony a vzájemné návrhy ze strany držitele telekomunikační licence a poskytovatele univerzální služby k takové dohodě, která podle § 35 odst. 1 písm. c) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, byla obligatorním zákonným předpokladem předání identifikačních osobních údajů o účastnících poskytovateli univerzální služby, neporušil držitel telekomunikační licence nepředáním identifikačních údajů právní povinnost a nenaplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 97 odst. 1 písm. n) tohoto zákona.

30 Ca 5/2006

Doručování veřejnou vyhláškou představuje formu uvědomění účastníků řízení o skutečnostech, které by jim byly jinak sděleny přímým doručením písemnosti. Nelze proto tímto způsobem nahrazovat postup předvídaný v § 70 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a mít jej za informaci toho kterého občanského sdružení, dobrovolného sboru či aktivu občanů o zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné tímto zákonem. O tom musí být každý z uvedených subjektů informován individuálně a písemně, neboť jedině tak lze zajistit reálnost oprávnění plynoucích z citovaného zákonného ustanovení.

15 Ca 221/2004

Stavební úřad vydá kolaudační rozhodnutí podle § 82 stavebního zákona z roku 1976, pokud se v průběhu kolaudačního řízení nevyskytnou skutečnosti, které by bránily řádnému užívání stavby. Jestliže naopak takové závady shledá, je povinen podle § 81 odst. 3 stavebního zákona z roku 1976 stanovit lhůtu pro jejich odstranění a kolaudační řízení přerušit. Teprve poté, co se tyto závady nepodaří odstranit a stavbu uvést do náležitého stavu, ani není možné situaci řešit vydáním časově omezeného povolení k jejímu předčasnému užívání podle § 83 stavebního zákona z roku 1976, je stavební úřad oprávněn návrh stavebníka na vydání kolaudačního rozhodnutí zamítnout.

7 Ca 48/2006

Rozhodnutí správního orgánu o prodloužení doby platnosti licence podle § 12 odst. 10 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, je zvláštním druhem rozhodnutí, jímž není udělována licence nová a ani nejsou zamítány žádosti jiných žadatelů, neboť tomuto rozhodnutí nepředchází žádné licenční řízení. Práva jiného subjektu než provozovatele vysílání s licencí nemohou být tímto správním rozhodnutím nijak dotčena.

15 Ca 219/2004

V kolaudačním řízení o části stavby je stavební úřad povinen nejprve posoudit, zdali tato část je schopná samostatného užívání, tedy zda ostatní části stavby mají nějaký vliv na využití její užitné hodnoty. Dále zkoumá, zda navržená část stavby byla provedena podle dokumentace ověřené ve stavebním řízení, zda byly dodrženy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a ve stavebním povolení a zda skutečné provedení této části stavby nebo její užívání nebude ohrožovat veřejné zájmy, především z hlediska ochrany života a zdraví osob, životního prostředí, bezpečnosti práce a technických zařízení. Tato kritéria uvedená v § 81 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976 však posuzuje toliko ve vztahu k navržené části stavby, nikoliv k celé stavbě. Proto závady bránící užívání ostatních částí stavby nemají vliv na kolaudaci té části stavby, kterou stavebník navrhl.

15 Ca 220/2004

Rozhodování o prodloužení lhůty k dokončení stavby je řízením o povolení změny stavby ještě před jejím dokončením podle § 68 stavebního zákona z roku 1976.

15 Ca 99/2005

Jednou z podmínek stavebního povolení je i dokončení stavby ve stanovené lhůtě. Pokud stavebník tuto podmínku nesplnil, prováděl stavbu v rozporu se stavebním povolením, a tím naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 106 odst. 3 písm. a) stavebního zákona z roku 1976.

10 Ca 196/2004

Předpis, který vymezuje působnost jednotlivých složek a pracovníků správního orgánu ve správním řízení, nelze považovat za výlučně vnitřní pokyn nebo personální předpis povinného subjektu dle § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Výkon veřejné správy je vždy činností orgánů veřejné moci navenek, ve vztahu k veřejnosti, k níž patří zejména rozhodování o právech a povinnostech osob. Je tudíž třeba, aby tato činnost byla prováděna transparentním způsobem a pod přiměřenou kontrolou veřejnosti.

10 Ca 75/2004

Zákon ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, stanoví v § 13 podrobnou úpravu lhůt pro vyměření a vymáhání soudního poplatku, která je k zákonu ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v poměru speciality. Ustanovení § 70 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, se tedy v tomto ohledu na vymáhání soudního poplatku nepoužije. Tříletá lhůta pro vymáhání soudního poplatku podle § 13 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je lhůtou prekluzivní a uplatní se i pro ručitele. Vzhledem k akcesorické povaze ručitelského závazku vůči hlavnímu závazku dlužníka nemůže být nikdo ručitelem za pohledávku na soudním poplatku, která již vůči dlužníkovi zanikla.

31 Ca 39/2005

I. Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí zpravidla spočívající v nedostatku jeho důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Může to však způsobit i nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v jeho nesrozumitelnosti, a to tehdy, pokud v případě správního trestání za více správních deliktů z výroku ani z odůvodnění rozhodnutí zřetelně nevyplyne počet a popis jednotlivých skutků, za něž je delikvent postižen, a správní orgán se opomene vyjádřit k námitce, podle níž jeden ze skutků, jimiž se správní orgán v řízení zabýval, správním deliktem není. II. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost předchází případné nepřezkoumatelnosti pro nedostatek jeho důvodů; důvody rozhodnutí lze zkoumat toliko u rozhodnutí srozumitelného.

31 Ca 142/2005

Tržní síla soutěžitele je podle § 10 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, posuzována vždy podle jeho tržního podílu a dále pak podle dalších kritérií, jež jsou v tomto ustanovení demonstrativně uvedena; je-li přitom u konkrétního soutěžitele prokázán tržní podíl ve výši 100 %, jímž disponuje po delší časové období, pak posouzení ostatních kritérií uvedených v § 10 odst. 2 zákona, stejně jako případných kritérií dalších, do uvedeného demonstrativního výčtu nezahrnutých, nemůže vést k závěru opačnému, tj. závěru o neexistenci tržní síly podle § 10 odst. 1 zákona. Za této situace tedy není třeba trvat na toliko formálním posuzování dalších kritérií a existenci dominantního postavení lze mít za prokázanou již na základě zjištění tržního podílu.

11 Ca 258/2005

I. Stejnými či podobnými výrobky a službami ve smyslu zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, jsou ty, které mají stejné nebo blízké podstatné znaky, a v důsledku toho mohou vyvolat u průměrného spotřebitele představu o tom, že pocházejí od jednoho a téhož výrobce či poskytovatele. Z hlediska spotřebitele lze tedy takové výrobky a služby zařadit do jedné skupiny oblasti spotřeby. II. Při posuzování shodnosti či podobnosti výrobků není rozhodující, zda jsou výrobky v rámci mezinárodního třídění výrobků a služeb vytvořeného pro administrativní účely zatřiďování výrobků a služeb řazeny do shodných či odlišných tříd.

6 Ca 186/2005

Zákonem stanovené podmínky pro výběr poplatků za odběr podzemní vody nelze rozšiřovat či modifikovat odkazem na prováděcí předpis. Z § 88 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona, vyplývá, že pro poplatkové účely lze sčítat množství odebrané podzemní vody z jednotlivých odběrních míst na území obce pouze tehdy, jde-li o odběry z jednoho (totožného) vodního zdroje.

9 Ca 95/2004

I. Výdaj, který daňový subjekt vynaloží na výplatu provize z mandátní smlouvy za zprostředkování uzavření kupní smlouvy s odběratelskou společností (třetí osobou), není výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů dle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jestliže mandatář zprostředkovávající nákup zboží zároveň působí přímo v pozici nákupčího odběratelské společnosti jako její zaměstnanec a daňový subjekt neprokáže, že jedině jednáním mandatáře jménem daňového subjektu, a nikoliv jiným způsobem, došlo k zajištění, dosažení a udržení příjmů daňového subjektu. II. Výdaj posouzený pro účely stanovení základu daně z příjmů jako neuznaný podle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nelze bez dalšího uznat ani za výdaj dle § 24 odst. 2 písm. zc) téhož zákona, neboť daňovou uznatelnost výdajů dle tohoto ustanovení lze posuzovat jen u určitých výdajů vymezených v § 25 téhož zákona.

6 Ca 271/2004

Údaje jsou do katastru nemovitostí zapisovány vždy na základě listin, které dokládají evidované skutečnosti. Rozhodnutím o opravě chyby v katastrálním operátu (§ 8 zákona č. 344/1992 Sb., katastrální zákon) lze opravit hranice mezi parcelami, pokud jejich evidence před provedením opravy nemá oporu v založených listinách. Pro posouzení věci není rozhodné, kdy k chybě došlo, ale zda katastrální úřad zjistil, že geometrické určení předmětných nemovitostí uvedené v operátu je chybné a že je třeba toto určení opravit tak, aby zachycený stav odpovídal zjištěným podkladům. Pokud má žalobkyně za to, že v katastru nemovitostí má být u parcely v jejím vlastnictví evidována výměra před opravou, musí pro nové označení hranice (a tedy výměry pozemku) předložit listinu, která takovou změnu bude odůvodňovat.

22 Ca 83/2005

Za důvod obnovy řízení ve smyslu § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu (č. 71/1967 Sb.) nelze považovat případ, kdy správní orgán opomenul existenci účastníka řízení, ačkoliv o jeho existenci vědět měl a mohl, a tomuto účastníkovi neoznámil vydané rozhodnutí. Jeho opravný prostředek proti takovému rozhodnutí je pak nutno podle obsahu posoudit jako odvolání, a nikoliv jako návrh na obnovu řízení.

9 Ca 198/2004

Účastníkem územního a stavebního řízení o umístění a povolení stavby rodinného domu je podle § 34 odst. 1 a § 59 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976, i vlastník stavby umístěné pod povrchem země, jestliže jeho vlastnická či jiná práva mohou být umísťovanou (povolovanou) stavbou dotčena.

7 Ca 199/2004

Důsledkem pravomocného odsouzení provozovatele nestátního zdravotnického zařízení

11 Ca 245/2005

I. Mezi jiná práva k pozemkům a stavbám ve smyslu § 139 písm. f) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, patří též zástavní právo. Vázne-li na stavbě, která má být odstraněna, zástavní právo, je účastníkem řízení podle § 97 odst. 1 stavebního zákona rovněž zástavní věřitel, případně osoba, která se stala jeho právním nástupcem v důsledku postoupení pohledávky zajištěné zástavním právem. II. Pokud správní orgán nejednal s právním předchůdcem odvolatele jako s účastníkem řízení, ač s ním jako s účastníkem jednat měl, rozhodnutí správního orgánu I. stupně nenabylo právní moci a odvolání podané právním nástupcem se posoudí jako odvolání podané opomenutým účastníkem řízení. Nelze proto učinit závěr, že jde o odvolání podané neoprávněnou osobou, a zamítnout jej s odkazem na formálně vyznačenou právní moc rozhodnutí.

59 Ca 140/2004

Návrh na uvedení honitby do souladu se zákonem není pouhým oznámením o tom, že honitba zůstává zachována. Pokud honitba nebo obora uznaná podle dosavadních předpisů dosahuje zákonné výměry podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ale nesplňuje ostatní požadavky na tvorbu honitby, je osoba, které byla honitba uznána podle dosavadních předpisů, povinna podat do 31. 12. 2002 orgánu státní správy myslivosti návrh na uvedení honitby do souladu se zákonem, jinak honitba zaniká k 31. 3. 2003 (§ 69 odst. 1 citovaného zákona). Splnění zákonných podmínek je správní orgán povinen přezkoumat v rámci správního řízení a návrh dle ustanovení § 69 odst. 1 zákona o myslivosti je nutno chápat jako návrh účastníka na zahájení řízení dle § 18 tehdy platného správního řádu. Ostatními požadavky na tvorbu honitby (vedle výměry) jsou ustanovení § 17 odst. 1 až 6 zákona o myslivosti.

10 Ca 284/2005

I. Pozemní komunikace, kterou lze ve smyslu § 119 občanského zákoníku považovat za stavbu spojenou se zemí pevným základem, je samostatnou nemovitostí, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí. Vlastnictví k takové nemovitosti tedy přechází okamžikem účinnosti smlouvy o jejím převodu (§ 133 odst. 3 občanského zákoníku). II. Vlastník pozemní komunikace má postavení účastníka řízení před silničním správním úřadem o povolení připojení sousední nemovitosti k této pozemní komunikaci podle § 10 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, neboť k vydání povolení připojení je třeba jeho souhlasu [§ 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích] a v tomto řízení mohou být jeho vlastnická práva k pozemní komunikaci dotčena. III. Vlastník pozemku pod pozemní komunikací, příp. vlastník pozemku, přes nějž má být vedeno připojení k sousední nemovitosti, nemá z tohoto titulu postavení účastníka řízení o povolení připojení sousední nemovitosti k pozemní komunikaci, neboť v tomto řízení nejsou jeho práva ani právem chráněné zájmy dotčeny. Svá práva mohou vlastníci dotčených pozemků plně uplatnit v následném územním a stavebním řízení, v němž mají postavení účastníka řízení podle § 34 a § 59 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona.

63 Cad 30/2005

Právo provést volbu mezi nárokem na příspěvek za službu a nárokem na starobní důchod dle § 118 odst. 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, nemůže být úspěšně uplatněno v řízení o nároku na starobní důchod vedeném dle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve kterém takové právo volby není upraveno.

22 Ca 345/2004

Zjistí-li policista poznatky nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, jehož pachatelem je jiný policista, není oprávněn provádět úkony k prověření těchto poznatků, ale je povinen tyto poznatky neprodleně předat útvaru Ministerstva vnitra pro inspekční činnost jako příslušnému policejnímu orgánu podle § 2 odst. 4 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. Porušení této povinnosti představuje porušení základních povinností policisty podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky.

11 Ca 158/2005

I. Zákon ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, obsahuje v ustanovení § 116 odst. 3 výslovnou úpravu poskytování příspěvku za službu, jen pokud jde o situace, kdy je příslušník Policie ČR následně znovu přijat do služebního poměru u Policie ČR. Uvedené ustanovení tedy nelze aplikovat tehdy, pokud bývalý příslušník Policie ČR vstoupí do služebního poměru příslušníka jiného bezpečnostního sboru. II. Skutečnost, že příspěvek za službu byl bývalému příslušníku Policie ČR přiznáván pravomocnými rozhodnutími veřejnoprávního charakteru, obecně nebrání tomu, aby se orgán, který o vyplacení rozhodl, domáhal jeho vrácení, pokud následně dospěl k závěru, že pro přiznání příspěvku za službu nebyly splněny zákonné podmínky.

11 Ca 203/2005

Povinnost prodávajícího informovat spotřebitele o ceně výrobků podle § 12 zákona o ochraně spotřebitele je splněna jen tehdy, pokud jsou poskytované informace spotřebiteli přístupné okamžitě bez toho, že by byl nucen činit jakýkoliv úkon směřující ke zjištění ceny konkrétního výrobku. Infopanel umístěný v lékárně, jehož prostřednictvím lze získat informaci o ceně prodávaných doplňkových výrobků, může být vhodným doplňkovým zdrojem informací; sám o sobě však nezajišťuje jiné vhodné zpřístupnění informace o ceně výrobků ve smyslu citovaného ustanovení.

10 Ca 280/2005

I. Správce konkursní podstaty je z titulu výkonu správy majetku úpadce tvořícího konkursní podstatu způsobilý být účastníkem správního sankčního řízení za porušení či opomenutí administrativně právní povinnosti namísto úpadce jako provozovatele zařízení ve smyslu zákona o integrované prevenci. II. Správní orgán při dovození skutkové podstaty správního deliktu neplnění podmínek integrovaného povolení pochybil nepřesným a nekonkrétním vymezením skutku, pokud jej vázal na opomenutí (porušení) administrativně právní povinnosti výlučně osobou správce konkursní podstaty po prohlášení konkursu, a nikoli na opomenutí (porušení) této povinnosti úpadcem jako provozovatelem zařízení, protože fyzická osoba ve funkci správce konkursní podstaty úpadce není adresátem uložené sankce směřující proti společnosti, jejíž majetek konkursní správce spravuje.

9 Ca 32/2005

I. Důkazní břemeno ohledně zjištění existence rozdílu mezi cenou sjednanou mezi konkrétním poplatníkem a s ním ekonomicky nebo personálně spojenou osobou a cenou na trhu obvyklou nese podle § 31 odst. 8 písm. b) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, správce daně. Existence takového rozdílu je totiž skutečností rozhodnou pro užití právní fikce II. Je nepřípustné, aby správce daně daňovému subjektu pouze sdělil, jaká je dle jeho názoru výše obvyklé ceny, aniž by tomuto zjištění rozhodnému pro další postup správce daně i daňového subjektu (dokládání zjištěného rozdílu daňovým subjektem a případná úprava základu daně správcem daně) předcházelo dokazování, z něhož by daňový subjekt mohl seznat, na základě jakých důkazních prostředků k uvedenému zjištění správce daně dospěl, a při kterém by se daňový subjekt mohl k provedeným důkazům vyjádřit, popřípadě navrhnout důkazy jiné, jež dle jeho přesvědčení prokazují odlišnou výši obvyklé ceny.

6 Ca 207/2004

Potvrzení Českého báňského úřadu o stanovení dobývacího prostoru vydané podle čl. II bod 1. a čl. IV zákona č. 150/2003 Sb. není rozhodnutím, kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti (§ 65 odst. 1 s. ř. s.).

30 Ca 24/2005

Pro rozhodnutí o návrhu na umístění stavby je rozhodný právní a skutkový stav v době jeho vydání. Pokud došlo po podání návrhu na vydání rozhodnutí o umístění stavby ke změně územně plánovací dokumentace, je podkladem pro vydání územního rozhodnutí (§ 37 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona) již tato změněná územně plánovací dokumentace, nikoliv ta, která platila v době podání návrhu.

11 Ca 175/2005

Rozhodující pro posouzení zaměnitelnosti ochranných známek je hledisko průměrného spotřebitele. Rozlišovací způsobilost [§ 4 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách], tj. schopnost individualizovat zboží od určitého výrobce nebo z určitého obchodního zdroje, se pohybuje od naprosté identity, shodnosti v některých prvcích, přes podobnost způsobující zaměnitelnost, až po naprostou odlišnost. Rozlišovací schopnost označení je proto nutno zkoumat vždy ve vztahu k vjemu průměrného spotřebitele, a to z více hledisek - vizuálního, fonetického, významového, porovnáváním druhu zboží a služeb či srovnáním dominantních prvků známkového motivu. Právní úprava ponechává na zhodnocení Úřadu průmyslového vlastnictví, zda přihlašované označení má dostatečnou rozlišovací způsobilost (distinktivitu). Při hodnocení schopnosti individualizovat zboží z určitého obchodního zdroje je nutno mít na zřeteli, že spotřebitel zpravidla nemá možnost vzájemně porovnat více označení či výrobků, že porovnává s obrazem v paměti či dřívějším sluchovým vjemem, že má průměrnou paměť a průměrný smysl pro detail. Zaměnitelnost může být proto dovozována jak z podobnosti v dominantním prvku, tak naopak z toho, že výrobek dominantní odlišující prvek nemá a ostatní prvky mají nízkou rozlišovací schopnost, takže vyvolávají shodný nebo velmi podobný celkový vjem.

10 Ca 74/2005

Při posuzování zaměnitelnosti označení není rozhodující rozdíl v dílčím obsahu poskytovaných služeb, nýbrž naopak podobnost či shoda v dílčí části obsahu služeb. Dochází-li k průniku obsahu služeb, jejichž podobnost je posuzována - tj. služby se překrývají totožnou náplní, míří ke stejnému okruhu spotřebitelů a jsou nabízeny a poskytovány na trhu i současně vedle sebe - mohl by být totiž spotřebitel podobností označení uveden v omyl stran jejich původce.

9 Ca 257/2004

Při ubourání převážné většiny původní stavby a následné realizaci nové stavby s využitím zbylých částí stavby původní nelze hovořit o tom, že původní stavba byla zachována (§ 55 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976); jedná se o zhotovení nové stavby, do níž byly toliko zakomponovány zachované prvky původní, jinak z valné části odstraněné stavby.

20Cad 48/2005

Náhradní vojenská služba není náhradní dobou pojištění. Jestliže pojištěnec odešel do základní vojenské služby z I. pracovní kategorie (příloha č. 2 nařízení vlády č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení), dobu výkonu základní vojenské služby zkrátil z důvodu nástupu na náhradní vojenskou službu, kterou vykonával ve stavebnictví, a do I. pracovní kategorie se vrátil až po výkonu náhradní vojenské služby, nelze vojenskou službu hodnotit jako výkon v I. pracovní kategorii, neboť není obklopena činností v I. pracovní kategorii.

9 Ca 99/2004

Skutečnost, že písemnosti určené do vlastních rukou kárně obviněného advokáta, jež byly Českou advokátní komorou v souladu se zákonem zaslány na adresu sídla advokáta, přebíral na poště jeho zaměstnanec (zmocněnec), neznamená, že tyto písemnosti nebyly účinně doručeny do vlastních rukou advokáta.

6 Ca 49/2004

Ustanovení § 20 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, v sobě nezahrnuje zmocnění ke stanovení jiného počátku běhu lhůty, ve které lze uložit pokutu za zjištěné porušení cenových předpisů. Počátek běhu lhůty stanovený vyhláškou č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách, jde v ustanovení § 8 odst. 7 nad rámec uvedeného zákonného zmocnění a je s ním v rozporu, neboť počátek lhůty spojuje až s okamžikem, kdy kontrolovaný subjekt obdrží protokol o cenové kontrole.

29 Ca 48/2004

Skutečnost, že správce daně neuznal smluvnímu partnerovi daňového subjektu nárok na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty, nemá podstatný vliv na výrok rozhodnutí, neboť daňová povinnost daňového subjektu vzniká v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 písm. a) a § 10 odst. 1 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, dnem uskutečnění zdanitelného plnění. Nejsou tak splněny podmínky pro obnovu řízení podle § 54 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

11 Ca 67/2005

Ze zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ani ze zákona ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí, nevyplývá, že by pro oblast působnosti České inspekce životního prostředí byl zákon o státní kontrole a priori

9 Ca 228/2004

Soud zamítne žalobu proti nečinnosti jako nedůvodnou, pokud žalovaný finanční úřad, který by byl dle § 4 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, místně příslušným správcem daně k vydání platebního výměru na daň na základě daňové kontroly, nemá povinnost vydat platební výměr proto, že správce daně vyššího stupně podle § 5 odst. 3 citovaného zákona delegoval místní příslušnost ke správě daní na jiného správce daně.

10 Ca 204/2005

I. Oprávněnost nároku na vrácení cla se posuzuje podle skutkového stavu a právní úpravy v době vzniku celního dluhu. II. Za nesprávné vyměření celního dluhu odůvodňující nárok na vrácení cla nelze považovat případ, kdy celní úřad přijal celní prohlášení, v němž deklarant prohlásil celní hodnotu podle ceny posledního prodeje (§ 66 a § 67 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., ve znění účinném do 30. 4. 2004), který vedl k dovozu do tuzemska, přestože mohl navrhnout hodnotu odvozenou z předchozího prodeje, který již byl realizován za účelem dovozu na území ČR.

9 Ca 231/2003

Odpovědnost za sražení záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ze zdanitelné mzdy ve smyslu § 38h odst. 1 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a za jejich odvedení správci daně nese výhradně plátce. Pokud plátce svou daňovou povinnost nesplní a srážku neprovede vůbec nebo ji provede v nesprávné výši, je tato povinnost postupem podle § 69 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, vymáhána přímo na něm. Správce daně přitom nemůže přihlížet k námitce plátce, že daň zaplatili přímo jednotliví poplatníci, neboť tato skutečnost nemá žádný vliv na splnění výše uvedené daňové povinnosti náležející výlučně plátci.

10 Ca 62/2005

Rozhodnutím o udělení licence podle zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, je založen veřejnoprávní vztah mezi státem reprezentovaným příslušným orgánem státní správy a subjektem, jemuž je licence udělena. Subjekt, kterému byla licence udělena, nemůže licenci svým vlastním úkonem převést na jiný subjekt. K tomu, aby oprávnění vyplývající z udělené licence přešlo na právního nástupce, by bylo třeba, aby zákon výslovně tuto otázku upravoval; nečiní-li tak, je nutno vycházet z toho, že oprávnění z udělené licence může využívat pouze ten subjekt, jemuž byla licence udělena. Rozhodování o odnětí udělené licence se týká výlučně práv a povinností toho subjektu, jemuž byla licence udělena.

59 Ca 14/2004

Pokud daňový subjekt využije svého práva vyjádřit se k výsledku daňové kontroly [§ 16 odst. 4 písm. f) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků] a ve lhůtě poskytnuté správcem daně navrhne doplnění dokazování, ke kterému správce daně přistoupí a své závěry doplní, nelze v takovém postupu spatřovat porušení § 16 odst. 8 citovaného zákona. V takovém případě není daňová kontrola ukončena podpisem při doručení zprávy o daňové kontrole, ale je ukončena až po skutečném projednání závěru správce daně učiněného na základě doplnění dokazování navrženého daňovým subjektem v souladu s § 16 odst. 4 písm. f) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Projednání zprávy o daňové kontrole znamená, že správce daně zaznamená všechna vyjádření, návrhy a námitky daňového subjektu k jejímu obsahu a své stanovisko k nim, popřípadě výsledky doplněného dokazování. Opačný výklad citovaných ustanovení by byl v rozporu s ústavně zaručeným právem zakotveným v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

20 Cad 31/2005

Jestliže má pojištěnec v úmyslu uplatnit nárok na starobní důchod před dovršením důchodového věku, musí tento svůj požadavek v žádosti o důchod zřetelně specifikovat. Pokud pouze uvede, že žádá o starobní důchod, je předmětem řízení toliko dávka podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

15Ca 85/2005

Orgán státní správy lesů či jiný příslušný orgán státní správy nemůže na základě § 22 odst. 1 věty druhé zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona, vydat rozhodnutí, kterým stanoví rozsah a způsob zabezpečovacího opatření na skalním masívu nacházejícího se na pozemku určeného k plnění funkcí lesa vlastníku sousední nemovitosti. Takové zabezpečovací opatření je svojí podstatou natolik rozsáhlé, intenzívní a náročné na odborné provedení, že zdaleka přesahuje možnosti vlastníka ohrožené nemovitosti. Nelze jej proto srovnávat se zabezpečovacími opatřeními, které se podle § 22 odst. 1 věty první lesního zákona provádějí k předcházení škod způsobených zejména sesuvem půdy, padáním kamenů, pádem stromů nebo jejich částí, přesahem větví a kořenů, zastíněním a lavinami z pozemků určených k plnění funkcí lesa.

7 Ca 1/2005

I. V řízení o odstranění stavby je při posuzování veřejného zájmu v případě, kdy stavebník podá žádost o dodatečné povolení stavby, nutné vycházet z právního stavu, který tu je v době rozhodování o tomto dodatečném stavebním povolení. Pokud v mezidobí mezi skutečným provedením stavby a řízením o odstranění stavby došlo ke změně právních předpisů, které stavebníkovi uložily více povinností, musí tento nepříznivý stav nést stavebník, neboť to byl on, kdo způsobil protiprávní následek. II. Pokud dojde k úplné výměně stožárů elektrického vedení, včetně nového zemního osazení takových stožárů, nejedná se o pouhou stavební úpravu, ale o stavbu novou, která vyžaduje stavební povolení.

7 Ca 209/2005

Skutečnost, že s cizincem bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění, nemůže sama o sobě odůvodnit zajištění cizince. Při takovém výkladu by bylo nutno zajistit cizince vždy, když s ním bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění, což ze zákona nevyplývá. Rozhodnutí o zajištění cizince je omezením jeho osobní svobody, a proto musí být řádně a konkrétně zdůvodněno.

22 Ca 137/2004

Trestnými činy vedoucími ke ztrátě bezúhonnosti ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, nejsou pouze ty trestné činy, jejichž znakem skutkové podstaty je podnikání (trestné činy hospodářské): pro aplikaci citovaného ustanovení je podstatné, zda trestný čin má souvislost s podnikatelskými aktivitami konkrétní osoby. Za bezúhonného tak nelze považovat podnikatele, který jednáním, za něž byl pravomocně odsouzen v trestním řízení, vymáhá své pohledávky.

9 Ca 68/2003

I. Za užívání ochranné známky je nutno považovat nejen její přímé užití v podobě umístění na výrobcích či jejich obalech, ale i užití nepřímé, spočívající v užití ochranné známky ve spojení s výrobky či službami (§ 13 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách), například na doprovodných dokumentech nebo reklamních předmětech. II. Pivo je výrobek, na nějž nelze žádné označení umístit. Ochranná známka, jejímž majitelem je výrobce piva, proto může být užita na obalu, kterým je obvykle láhev, nebo na jiných předmětech spojených s prodejem či konzumací piva, jako např. na sklenicích, reklamních plakátech, pípě, ubrusu, pivním tácku či na reklamních předmětech propagujících určitou značku piva nebo jeho výrobce.

30 Ca 29/2005

Pro rozhodování o přičlenění honebních pozemků (§ 30 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti) platí táž pravidla k určení příslušnosti jako pro rozhodování o uznání honitby. Pokud tedy přičleňované pozemky leží v obvodech více orgánů státní správy myslivosti, je věcně a místně příslušný ten orgán státní správy myslivosti, v jehož obvodě leží největší část přičleňovaných pozemků (§ 29 odst. 1 citovaného zákona).