Nejvyšší správní soud

4 As 349/2020

I. Zákaz prodeje ve vybraných svátcích dle § 1 odst. 1 zákona č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě, se nevztahuje na tzv. online prodej prostřednictvím e-shopu (tj. s využitím prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 1820 a násl. občanského zákoníku). II. Samotné vydání zboží zakoupeného zákazníkem prostřednictvím e-shopu v provozovně obchodníka, včetně případné úhrady kupní ceny, nelze považovat za prodej zakázaný v § 1 odst. 1 zákona č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě. III. Prodejní plochou ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a) zákona č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě, jsou prostory prodejny, které jsou přístupné zákazníkům nebo používány k jejich přímé obsluze a jsou určeny k prodeji. Naopak za prodejní plochu se nepovažují prostory určené pro administrativní, skladovací a další účely přímo s prodejem nesouvisející.

9 As 264/2020

I. Zakázala-li vláda krizovým opatřením vydaným podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, osobní přítomnost žáků na vzdělávání v základní škole, nelze pro účely řízení o zásahové žalobě považovat za původce zásahu spočívajícího v neumožnění prezenční výuky základní školu (§ 83 s. ř. s.). II. Účinky bezprostředně plynoucí z právního předpisu nemohou představovat přímé zkrácení na právech jednotlivce ve smyslu § 82 s. ř. s.

6 Ao 21/2021

I. Ten, kdo tvrdí a prokazuje, že patří do skupiny, která je diskriminována mimořádným opatřením při epidemii onemocnění COVID-19, je aktivně procesně legitimován dle § 101a odst. 1 s. ř. s. k podání návrhu na zrušení tohoto mimořádného opatření. II. Nezdůvodní-li Ministerstvo zdravotnictví nijak, proč se dvěma skupinami osob, které se jeví být ve stejném či obdobném postavení, zachází odlišně, je to důvod pro zrušení, popřípadě vyslovení nezákonnosti mimořádného opatření při epidemii onemocnění COVID-19.

8 As 180/2019

Preventivní a paušální použití pout dle § 53 a § 54 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, vůči každé osobě, která se dopustila protiprávního jednání, je nepřípustné. K použití pout lze přistoupit pouze tehdy, pokud je v důsledku předchozího jednání poutané osoby bezprostředně ohrožen (je dána důvodná obava, že ohrožen bude) některý ze zákonem uvedených chráněných zájmů. Takové ohrožení ale nemůže vyplývat výlučně z postupu zvoleného policií (zde způsob eskorty), který si sama policie vyhodnotí jako obecně rizikový.

4 Ao 4 /2021

Zrušením mimořádného opatření vydaného podle § 2 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, pozbývá platnosti i jeho změna, byť nebyla výslovně také zrušena novým mimořádným opatřením. Jestliže změna opatření obecné povahy takto pozbyla platnosti již před podáním návrhu na její zrušení, soud takový návrh podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítne pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení spočívající v jeho chybějícím předmětu.

8 Azs 50/2021

Pokud se osoba požívající doplňkové ochrany nedostaví k pohovoru v rámci řízení o žádosti o prodloužení doplňkové ochrany, není to důvodem pro zastavení řízení podle § 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť ten dopadá pouze na žadatele o udělení mezinárodní ochrany.

Komp 2/2020

I. V případě záporného kompetenčního sporu (§ 97 odst. 3 s. ř. s.) ústřední správní úřady nevedou dohodovací řízení (§ 133 odst. 3 správního řádu). II. Pro určení nadřízeného orgánu podle § 178 odst. 1 správního řádu je třeba pozitivní zákonné úpravy – zákon musí určit orgán, který má být nadřízeným správním orgánem jiného správního orgánu, nebo orgán, který má rozhodovat o odvolání, popřípadě orgán, který má nad jiným správním orgánem vykonávat dozor. Toto ustanovení je přitom nezbytné interpretovat prizmatem předmětu úpravy správního řádu dle jeho úvodního ustanovení § 1 odst. 1 a 3, podle nichž správní řád upravuje postup správních orgánů při výkonu působnosti v oblasti veřejné správy a nevztahuje se mimo jiné na právní jednání prováděná správními orgány, tedy na správu nevrchnostenskou.

5 Afs 21/2020

I. Ustanovení § 148 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, je lex specialis II. Okamžik, od kterého počíná běh nové lhůty dle § 148 odst. 3 ve spojení s odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, je v zákoně stanoven zcela jednoznačně, a to okamžikem zahájení daňové kontroly, § 33 odst. 1 citovaného zákona se nepoužije. III. V případě uplynutí hmotněprávní lhůty pro vyměření daně stanovené v § 148 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, se § 33 odst. 4 citovaného zákona neaplikuje.

10 As 18/2020

Policie je oprávněna [§ 26 odst. 1 písm. f) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky] zajistit osoby, které vstoupily do neužívané budovy v majetku České republiky, aby tak protestovaly proti tomu, že stát nechává své budovy ležet ladem. Takové jednání se může důvodně jevit jako neoprávněné užívání cizího majetku [§ 50 odst. 2 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích] a pro tento závěr policie učiněný na místě není podstatné, že protestující chtěli jen vyjádřit politický postoj (nikoli užívat budovu) a že nakonec ani nebyli shledáni vinnými z přestupku.

4 Ads 348/2020

Nedojde-li po smrti oprávněného k vyplacení dosud nevyplacené části důchodu, na který oprávněnému před smrtí vznikl nárok, osobě podle § 63 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, představuje takový postup trvající zásah. Po dobu jeho trvání začíná lhůta pro podání žaloby na ochranu před takovýmto zásahem běžet každý den znovu.

5 Afs 90/2020

I. Ustanovení § 160 odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, nelze vykládat tak, že po zápisu zástavního práva do veřejného registru běží nepřetržitá lhůta pro placení daně v délce 30 let; odst. 6 citovaného ustanovení je lex specialis II. Právo správce daně vybrat daňový nedoplatek, který je zajištěn zástavním právem, zaniká za 30 let od data, kdy bylo zapsáno. Tato doba správci daně svědčí pouze tehdy, pokud v rámci šestileté prekluzivní lhůty pro placení daně dle § 160 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, učinil relevantní

8 Ao 9/2021

Deklaratorní

7 As 8/2021

Na ukládání výtky dle § 7a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, se nevztahují lhůty uvedené v § 117 odst. 3 téhož zákona a v § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. To však neznamená, že by výtku bylo možné uložit bez jakéhokoliv časového omezení. Orgán ukládající výtku je i v tomto ohledu limitován základními zásadami činnosti správních orgánů (mj. zásadou minimalizace zásahů do právní sféry dotčeného subjektu a zásadou rychlosti a hospodárnosti postupu správního orgánu). Dodržení těchto zásad je třeba zkoumat s ohledem na konkrétní okolnosti věci.

1 Azs 41/2021

Výzvu k převzetí rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany podle § 24a odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, lze považovat za řádně doručenou pouze tehdy, pokud ji Ministerstvo vnitra doručuje jak samotnému žadateli o mezinárodní ochranu, tak i zmocněnci, který žadatele v řízení zastupuje.

9 Ao 3/2021

I. Rodiče žáků mateřských a základních škol nemají samostatnou aktivní legitimaci (§ 101a odst. 1 s. ř. s.) k napadení mimořádných opatření omezujících provoz mateřských a základních škol, která zasahují do výkonu práva jejich dětí na vzdělání (čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). II. Smyslem existence školy (zde školy mateřské a základní) je poskytovat žákům vzdělání jako veřejnou službu ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Pokud státní moc vydá opatření obecné povahy, jímž plošně znemožní školám poskytovat vzdělání nebo jim pro to stanoví zásadně omezující podmínky, mohou se školy proti tomu bránit u soudu návrhem na zrušení takového opatření (§ 101a s. ř. s.). K podání takového návrhu je vedle škol legitimována i obec (zde městská část hlavního města Prahy), neboť omezující opatření přímo zasahuje do jejího práva pečovat o výchovu a vzdělávání na svém území, a podílet se tak na naplňování potřeb svých občanů (§ 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, a § 16 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze). III. Ministerstvo zdravotnictví nemůže plošně uzavřít mateřské a základní školy či omezit jejich provoz na základě § 69 odst. 1 písm. b) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Toto ustanovení se totiž týká konkrétních skupin fyzických osob podezřelých z nákazy, nikoli všech žáků bez rozlišení.

2 As 305/2020

I. Česká advokátní komora nesmí v pochybnostech o tom, zda žadatel prokázal splnění zákonných podmínek pro zápis do seznamu advokátních koncipientů, odmítnout jeho zápis dříve, než jej srozumitelně poučí, jakým konkrétním způsobem a v jaké lhůtě může prokázat splnění podmínek podle § 37 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. II. Zákonná úprava (ne)provedení zápisu do seznamu advokátních koncipientů nepodléhá režimu běžného správního řízení, jaké probíhá ve věcech vyjmenovaných v § 45 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Zápis do seznamu advokátních koncipientů je vrchnostenským jednáním České advokátní komory, avšak nemá povahu správního rozhodnutí ve smyslu § 9 a § 67 správního řádu, nýbrž faktického úkonu. Na postup podle § 37 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, se tedy použije pouze postup podle části čtvrté správního řádu.

8 Ao 14/2021

I. Provoz lanových drah a lyžařských vleků je veřejnou dopravou ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19. Chybějící odkaz (v návětí mimořádného opatření) na toto konkrétní ustanovení zákona je pochybením, které však nezpůsobuje nezákonnost mimořádného opatření z důvodu nedostatku působnosti. II. Požadavek plynoucí z § 3 odst. 1 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, aby mimořádné opatření bylo nařízeno pouze v nezbytně nutném rozsahu, lze obsahově připodobnit k druhému kroku tzv. testu proporcionality, kterým je požadavek potřebnosti (nezbytnosti zásahu). Protože ale jde o přímý požadavek zákona, musí se soud touto otázkou zabývat při posouzení obsahu mimořádných opaření z hlediska jejich případného rozporu se zákonem.

9 Afs 7/2021

Ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném do 31. 12. 2019, je třeba vykládat tak, že nachází-li se remízek, háj, větrolam či mez po změnách ve vedení katastru nemovitostí na pozemku evidovaném v katastru nemovitostí jako ostatní plocha, je třeba zkoumat, zda plní ekologickou funkci, pro niž zákonodárce osvobození od daně z nemovitých věcí stanovil. Plní-li ji, nelze osvobození od daně nepřiznat jen proto, že se tyto prvky nenacházejí na pozemku evidovaném jako orná půda, nebo trvalý travní porost.

1 Ads 62/2021

Ekonomická situace uchazeče o zaměstnání může dle individuálních okolností případu představovat důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu § 5 písm. c) bod 7 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který zabraňuje vyřazení uchazeče z evidence podle § 30 odst. 2 písm. f) tohoto zákona, pokud by důsledky vyřazení byly nepřiměřené míře porušených povinností vyplývajících z individuálního akčního plánu.

8 Afs 114/2019

I. Rozhodnutí je nicotné z důvodu zjevné vnitřní rozpornosti podle § 105 odst. 2 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, pokud závažnost této vady dosáhne obdobné intenzity, jaká je dána u jiných vad způsobujících nicotnost rozhodnutí. II. Prominutí části odvodu za porušení rozpočtové kázně má za následek, že výrok týkající se odvodu za porušení rozpočtové kázně nemůže ukládat odvod vyšší, než byla částka obdržené dotace III. K porušení rozpočtové kázně dochází porušením povinnosti stanovené zákonem bez ohledu na to, zda toto porušení představuje zároveň naplnění skutkové podstaty přestupku, správního deliktu či trestného činu (§ 22 odst. 1 a 2 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů).

Nao 99/2021

I. Soudci, kteří vykonávají funkci předsedy a místopředsedy krajského soudu, jsou pro svůj poměr k věci a účastníkům řízení vyloučeni z rozhodování, jehož předmětem je přezkum rozhodnutí předsedy okresního soudu náležejícího do obvodu příslušného krajského soudu o udělení výtky soudci za nedostatky v práci (§ 88a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů). II. Z pohledu práva na nezávislé a nestranné rozhodování soudu je nepřípustné, aby soudce vystupoval v dvojjediné roli toho, kdo vykonává státní správu krajského a okresního soudu a odpovídá za její výkon jako orgán státní správy soudů (§ 30 odst. 2, § 119 odst. 2 a § 121 odst. 1 a 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů) a kdo má současně nezávisle a nestranně provést její dílčí hodnocení při soudním přezkumu rozhodnutí předsedy okresního soudu.

Ars 3/2019

I. Usnesení krajského soudu o neosvobození od soudního poplatku není rozhodnutím, kterým se pouze upravuje vedení řízení ve smyslu § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. II. Nevyhoví-li krajský soud zcela žádosti o osvobození od soudního poplatku (§ 36 odst. 3 s. ř. s.), musí vyčkat marného uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti proti tomuto usnesení a v případě jejího podání i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o ní, než případně zastaví řízení pro nezaplacení soudního poplatku. III. Skončí-li řízení před krajským soudem před tím, než Nejvyšší správní soud rozhodne o kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků v tomto řízení, nesmí Nejvyšší správní soud odmítnout tuto kasační stížnost pro nedostatek podmínek řízení [§ 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s.] dříve, než buď marně uplyne lhůta pro podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, jímž řízení před krajským soudem končí, nebo (v případě podání takové kasační stížnosti) než o ní Nejvyšší správní soud rozhodne. IV. V kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku [§ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.] lze uplatnit námitku nezákonnosti předchozího usnesení krajského soudu o neosvobození od soudního poplatku za podmínky, že důvodem, pro nějž nedošlo k řádnému přezkumu usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků na základě kasační stížnosti podané proti němu, bylo pochybení v předchozím postupu soudů.

6 Ao 22/2021

I. Provozovny, v nichž jsou poskytovány služby, nespadají mezi obchodní nebo výrobní provozovny ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19. II. Opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku podle § 69 odst. 1 písm. b) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, lze vydat pouze tehdy, je-li jeho cílem zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy ve smyslu § 2 odst. 7 písm. a) citovaného zákona. Nelze přitom předpokládat, že osobou podezřelou z nákazy je bez dalšího každý.

49 Ad 8/2021

Žadatel, jehož žádost o sociální dávku byla českými správními orgány postoupena podle čl. 81 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení do jiného členského státu Evropské unie, se může obrátit na správní soudy žalobou proti rozhodnutí, jímž je třeba rozumět usnesení o postoupení žádosti vydané na základě analogického použití § 12 správního řádu, respektive rozhodnutí o odvolání proti takovému usnesení.

30 Ad 4/2019

I. Při výpočtu doplatku služebního příjmu za období, kdy byl příslušník odvolán ze svého služebního místa na základě nezákonného rozhodnutí, se vzhledem k chybějící zákonné úpravě postupuje analogicky podle § 124 odst. 2 a 9 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. II. Základem doplatku služebního příjmu za období, kdy byl příslušník odvolán ze svého služebního místa na základě nezákonného rozhodnutí, je pravděpodobný služební příjem, jehož by příslušník na tomto služebním místě dosahoval. Ten musí odrážet všechny složky, jež tvoří součást služebního příjmu (§ 113 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů); mezi ně ovšem nepatří odměna za služební pohotovost (§ 126 téhož zákona). Vykonával-li příslušník po svém odvolání službu na jiném služebním místě u téhož zaměstnavatele, je nutné pravděpodobný služební příjem a vyplacený služební příjem porovnat – rozdíl (včetně úroků z prodlení) představuje doplatek služebního příjmu, na který má příslušník nárok.

5 Ao 2/2021

Zjevná neopodstatněnost návrhu ve smyslu § 13 odst. 3 věty první zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, může vyplynout prima facie

65 Af 54/2020

Usnesením trestního soudu o zajištění finančních prostředků daňového subjektu na účtu správce daně (§ 79a odst. 1 trestního řádu) je správce daně vázán. Správce daně nemá v takovém případě žádný prostor k posouzení, zda okolnosti nasvědčují tomu, že se jedná o prostředky získané trestnou činností.

18 A 79/2020

I. V případě opatření obecné povahy (zde mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví) nepřichází v úvahu přiměřená aplikace institutu účastenství ve správním řízení podle § 27 správního řádu (nejsou zde žádní blíže určení účastníci). Nahlížení do spisu ze strany účastníka řízení ve smyslu § 38 odst. 1 správního řádu tak z povahy věci u opatření obecné povahy nepřichází v úvahu. V případě odepření nahlížení požadovaného z titulu účastenství tak pojmově vůbec nelze hovořit o nezákonném zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s. II. V případě opatření obecné povahy nepřipadá v úvahu ani aplikace § 28 odst. 1 správního řádu, tj. rozhodování o tom, že někdo není účastníkem řízení o návrhu opatření obecné povahy. Možný nezákonný zásah spočívající v nevydání rozhodnutí podle § 28 odst. 1 správního řádu je tak pojmově vyloučen.

1 As 253/2020

I. Stožár pro vlajky, který podle § 79 odst. 3 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, nevyžaduje rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas, je solitérním svislým technickým zařízením, jehož výlučným účelem je vyvěšení vlajky, nikoli umístění reklamy. Stožárem pro vlajky není stavba sestávající z více stožárů, vytvářejících funkční a estetický celek, jehož účelem bylo dle záměru stavebníka umístění reklamy. II. Účel stavby ve smyslu § 79 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, lze zjistit jak z objektivního provedení stavby, tak ze záměru stavebníka, který lze ověřit z veškerých písemných dokladů existujících ke stavbě, včetně soukromoprávních ujednání (například ze smlouvy o dílo).

5 Ao 1/2021

I. Ministerstvo zdravotnictví nepřekročí meze své pravomoci, pokud při epidemii onemocnění COVID-19 nebo nebezpečí jejího vzniku vydá mimořádné opatření podle § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 ve spojení s § 80 odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, kterým nařídí, že určeným skupinám dětí se umožní osobní přítomnost ve škole tehdy, nemají-li příznaky onemocnění COVID-19 a podstoupí vyšetření prostřednictvím preventivního testu na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2. II. Podstoupení preventivního antigenního testu ve škole není zdravotní službou, je-li založeno na tom, že se děti otestují samy – formou tzv. samoodběru bez asistence zdravotnického pracovníka; není proto nutné poskytnutí svobodného a informovaného souhlasu, jenž plyne z podstaty nedotknutelnosti osoby (čl. 7 Listiny základních práv a svobod). III. V případě pozitivního výsledku preventivního antigenního testu je oddělení dotyčného dítěte od ostatních a opuštění školy logickým opatřením, které není v rozporu se zákonem ani ústavním pořádkem. Dítě s pozitivním testem stejně jako dítě, které test odmítne podstoupit, nemůže být osobně přítomno na prezenční výuce ve škole, což omezuje jeho právo na vzdělání ve smyslu čl. 33 Listiny základních práv a svobod; nepopírá však jeho samotnou podstatu a smysl a nejedná se ani o omezení svévolné, jež by nesledovalo legitimní cíl (ochranu veřejného zdraví) anebo ho sledovalo nerozumnými prostředky.

Komp 3/2018

I. Veřejné opatrovnictví dle § 471 odst. 3 občanského zákoníku je výkonem nevrchnostenské správy, při které vystupuje obec jakožto korporace II. Výkon funkce veřejného opatrovníka obcí dle § 471 odst. 3 občanského zákoníku není výkonem přenesené působnosti.

10 Afs 382/2020

Pokud správce daně v rozporu se zákonem prodlévá s předepsáním úroku z neoprávněného jednání dle § 254 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění do 31. 12. 2020, tzn. že tento úrok nepředepíše na osobní daňový účet daňového subjektu do 15 dní (§ 254 odst. 3 tohoto zákona), zatíží daňové řízení dalším neoprávněným jednáním. V důsledku toho daňovému subjektu náleží rovněž další úrok dle § 254 odst. 1 téhož zákona, a to z částky původního úroku dle tohoto ustanovení, který správce daně řádně a včas nepředepsal, ačkoliv tak učinit měl.

7 As 1/2020

Osoba, která byla pověřena v plném rozsahu činnosti výkonem funkce předsedy okresního soudu, není oprávněna vytknout soudci tohoto soudu drobné nedostatky v práci nebo drobné poklesky v chování (§ 88a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů).

6 Ao 10/2021

I. Postup dle § 13 odst. 4 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, se neuplatní, došlo-li ke zrušení napadeného mimořádného opatření soudem na základě provedeného soudního přezkumu. II. Chybějící předmět řízení v důsledku zrušení návrhem napadeného mimořádného opatření soudem představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, který vede k odmítnutí návrhu dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

6 As 174/2019

Je-li určitý názor jednoznačně formulovaný a podrobně odůvodněný ve více rozhodnutích Nejvyššího správního soudu a je evidovaný v podobě právní věty v databázích judikatury, pak blíže neodůvodněná marginální

2 Ao 1/2021

Jsou-li tvrzení uvedená v návrhu takového charakteru, že nemohou vést ke zrušení mimořádného opatření, ani kdyby je navrhovatel doložil nebo se jinak ukázala být pravdivými, nemůže být návrh důvodný. Je-li zjistitelné na první pohled, bez pochyb, jednoznačně, nesporně a bez dokazování či složitých právních úvah apod., že návrh nemůže být úspěšný, soud jej odmítne podle § 13 odst. 3 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, pro zjevnou neopodstatněnost.

6 Ao 11/2021

I. Přijetí mimořádných opatření podle § 2 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, bez předchozího souhlasu vlády je dle § 3 odst. 4 téhož zákona možné pouze v případě nebezpečí z prodlení, které musí být řádně odůvodněno, včetně vysvětlení, proč nebylo možné dodržet zákonem předepsaný postup. II. Při vydávání mimořádných opatření dle zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, je třeba důsledně rozlišovat a dodržovat v zákoně užité pojmy „zákaz“, „omezení“ a „stanovení podmínek“. Není přípustné absenci zmocnění pro vydání omezení či zákazu určité činnosti obcházet stanovením takových podmínek, které ve svém důsledku způsobují nemožnost konkrétní činnost vykonávat. III. Pojmem „veřejné nebo soukromé akce“ dle § 2 odst. 2 písm. e) zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, se rozumí organizované podniky pořádané veřejně nebo soukromě, nikoli spontánní a nahodilá setkání osob ani návštěva rodičů či sourozenců nežijících ve společné domácnosti. IV. Stanovení pevného maximálního počtu účastníků shromáždění je v rozporu s § 2 odst. 2 písm. e) větou za středníkem zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, nepřipouštějícím omezení a zákazy shromáždění dle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím. V. Je v rozporu se svobodou projevovat náboženské vyznání garantovanou čl. 16 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jsou-li mimořádným opatřením vydaným na základě zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, zakázány či omezeny formy náboženského projevu (např. zákazem zpěvu či uložením povinnosti sedět při bohoslužbě).

2 As 72/2020

Hospodářská komora České republiky je veřejnou institucí ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Konf 29/2019

V situaci, kdy zvláštní senát rozhodl kompetenční spor a strana sporu, které podle tohoto rozhodnutí náleží pravomoc vydat rozhodnutí o uplatněném návrhu, rozhodnutí zvláštního senátu nerespektuje a opětovně svou pravomoc popře, zvláštní senát postupem podle § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, současně s odmítnutím dalšího návrhu na rozhodnutí kompetenčního sporu v této věci (pro překážku res iudicata

51 Af 11/2019

I. Výzva k podání prohlášení o majetku vydaná dle § 180 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. II. Podání žaloby proti výzvě nemusí předcházet vyčerpání námitek podle § 159 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu.

8 Ao 1/2021

I. Ustanovení § 13 odst. 4 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, představuje výjimku z pravidla, že správní soudy nejsou oprávněny abstraktně přezkoumat opatření obecné povahy, které již pozbylo platnosti. Předmět řízení se v případě pozbytí platnosti mimořádného opatření nemění, neboť předmětem přezkumu je i nadále zákonnost stejného mimořádného opatření. II. Odborová organizace je aktivně procesně legitimována k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy, pokud hajitelně tvrdí, že toto opatření zasahuje do veřejných subjektivních práv zaměstnanců, jejichž práva a oprávněné zájmy hájí (§ 101a odst. 1 s. ř. s.). III. Mimořádné opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku podle § 69 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, je jménem Ministerstva zdravotnictví oprávněn vydat i ministr zdravotnictví. IV. Nenaplnění zákonných požadavků na odůvodnění mimořádného opatření podle § 3 odst. 2 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, má kromě výjimečných případů vliv na nezákonnost mimořádného opatření. Původce mimořádného opatření se musí zabývat alespoň základními a zjevnými zásahy do práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob. V. I v případě opatření obecné povahy, které je vydáváno bez řízení o vydání opatření obecné povahy, musí být veden správní spis (§ 17 odst. 1 správního řádu). VI. Pokud mimořádné opatření ukládá zpracovávat osobní údaje, musí v souladu s čl. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, vymezit též účel zpracování těchto osobních údajů.

5 Azs 317/2020

Nucené práce lze podřadit pod pojem „obchodování s lidmi“, jímž se musí správní orgán v řízení o udělení mezinárodní ochrany zabývat a zjistit skutkový stav věci tak, aby mohl posoudit, zda cizinec – oběť obchodování má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu politického přesvědčení či příslušnosti k určité sociální skupině ve smyslu § 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Odmítání výkonu nucených prací, které v daném státě představují běžnou praktiku či postup tamějších orgánů veřejné moci, může zakládat odůvodněný strach z pronásledování pro zastávání politických názorů, jestliže žadateli o mezinárodní ochranu původci pronásledování v důsledku odmítání této praxe určité politické přesvědčení připisují. Osoby, po kterých jsou nucené práce vyžadovány, mohou tvořit sociální skupinu, jsou-li charakterizovány společným znakem, který je u všech členů této skupiny objektivně přítomen a který je odlišný od rizika pronásledování.

8 As 102/2019

Kontrola představuje interaktivní činnost, která z povahy věci a cíle, jehož má být dosaženo (tj. zjištění, zda kontrolovaná osoba plní povinnosti, které jí vyplývají z právních předpisů nebo které jí byly na základě těchto předpisů uloženy), vyžaduje vzájemnou komunikaci a součinnost mezi kontrolním orgánem a kontrolovanou osobou. Požaduje-li kontrolní orgán po kontrolované osobě poskytnutí určité součinnosti (§ 10 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole) a kontrolovaná osoba v dobré víře požadovanou součinnost poskytne, avšak ne zcela dle představ kontrolního orgánu, je na kontrolním orgánu, aby v souladu se zásadou součinnosti správních orgánů s dotčenými osobami podle § 4 správního řádu dal možnost kontrolované osobě případné pochybnosti nebo nejasnosti odstranit.

1 As 223/2020

Zadavatel veřejné zakázky není povinen v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele doručit Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dokumentaci o zadávacím řízení v originále (§ 252 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek). Tato povinnost vznikne zadavateli pouze ve výjimečných případech, například pokud v řízení vyvstane odůvodněná potřeba ověřit, zda dokument skutečně existoval a co bylo jeho obsahem.

Konf 1/2020

Náhrada nákladů a ztrát vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami dle § 67 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, má soukromoprávní povahu. O žalobě požadující nahrazení správního rozhodnutí o této náhradě je příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení dle části páté o. s. ř.

6 As 108/2019

I. Ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu s § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby (nepovolené terénní úpravy), se může bránit proti takové faktické nečinnosti správního orgánu žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 násl. s. ř. s.). Vyhoví-li soud takové žalobě, určí, že nezahájení řízení z moci úřední je nezákonným zásahem a současně přikáže stavebnímu úřadu zahájit řízení podle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. II. Pokud nebude zásahová žaloba odmítnuta proto, že v žalobě označené jednání nemůže být již z povahy věci nezákonným zásahem [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], je namístě zkoumat její přípustnost z hledisek § 85 s. ř. s., části věty před středníkem. Soud si musí nejprve ujasnit, zda projednávaná žaloba je „zápůrčí“, tj. směřuje proti zásahu, který doposud nebyl ukončen, anebo „určovací“, tedy směřuje proti zásahu, který již ukončen byl. Zatímco u určovací žaloby nezkoumá, zda se žalobce ochrany před zásahem či jiné formy nápravy mohl domáhat jinými právními prostředky, a pokud ano, zda tak učinil, u zápůrčí žaloby takové zkoumání provést musí. Zjistí-li, že uvedené právní prostředky měl žalobce k dispozici, avšak nevyužil jich, musí soud žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s. III. Neuplatnil-li žalobce před podáním žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím v jeho faktické nečinnosti ve věci zahájení správního řízení z moci úřední podnět podle § 42 správního řádu, respektive podnět nadřízenému správnímu orgánu k přijetí opatření proti nečinnosti (§ 80 odst. 2 správního řádu), soud žalobu odmítne pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s.

5 As 255/2020

Nedostaví-li se uchazeč ke zkoušce insolvenčního správce, je jedním z předpokladů pro to, aby mu Ministerstvo spravedlnosti umožnilo vykonat tuto zkoušku v jiném termínu, včasná a řádná omluva ve smyslu § 24 odst. 4 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. Včasnost omluvy se odvíjí od vážných důvodů uchazečovy neúčasti na zkoušce, jimiž mohou být i pracovní povinnosti uchazeče jako samostatného advokáta, který před svým vlastním zájmem na vykonání zkoušky upřednostnil v souladu s profesní etikou oprávněný zájem svého klienta.

5 As 101/2020

Podání svědecké výpovědi v trestním řízení je splněním zákonné povinnosti, a tedy není zveřejněním osobních údajů subjektem údajů ve smyslu § 9 písm. g) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

1 As 394/2020

Negativní vyřízení podnětu k zahájení disciplinárního řízení vůči třetí osobě nemůže být nezákonným zásahem do veřejných subjektivních práv podatele ani jiných osob ve smyslu § 82 s. ř. s. Podnět k zahájení disciplinárního řízení, jeho vyřízení nebo faktická nečinnost správního orgánu spočívající v nezahájení disciplinárního řízení z moci úřední se v tomto ohledu odlišují od povahy podnětu k zahájení řízení z moci úřední, o němž rozhodl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozsudkem ze dne 26. 3. 2021, čj. 6 As 108/2019-39.

8 As 287/2020

Odmítne-li Nejvyšší správní soud kasační stížnost bez věcného projednání (§ 37 odst. 5 nebo § 46 ve spojení s § 120 s. ř. s.), soudní poplatek za kasační stížnost se nevybírá (§ 6a odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a již zaplacený poplatek je soud povinen vrátit (§ 10 odst. 3 věta třetí, případně ve spojení s § 10 odst. 5 citovaného zákona).