Nejvyšší správní soud

9 Afs 7/2021

Ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném do 31. 12. 2019, je třeba vykládat tak, že nachází-li se remízek, háj, větrolam či mez po změnách ve vedení katastru nemovitostí na pozemku evidovaném v katastru nemovitostí jako ostatní plocha, je třeba zkoumat, zda plní ekologickou funkci, pro niž zákonodárce osvobození od daně z nemovitých věcí stanovil. Plní-li ji, nelze osvobození od daně nepřiznat jen proto, že se tyto prvky nenacházejí na pozemku evidovaném jako orná půda, nebo trvalý travní porost.

1 Ads 62/2021

Ekonomická situace uchazeče o zaměstnání může dle individuálních okolností případu představovat důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu § 5 písm. c) bod 7 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který zabraňuje vyřazení uchazeče z evidence podle § 30 odst. 2 písm. f) tohoto zákona, pokud by důsledky vyřazení byly nepřiměřené míře porušených povinností vyplývajících z individuálního akčního plánu.

8 Afs 114/2019

I. Rozhodnutí je nicotné z důvodu zjevné vnitřní rozpornosti podle § 105 odst. 2 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, pokud závažnost této vady dosáhne obdobné intenzity, jaká je dána u jiných vad způsobujících nicotnost rozhodnutí. II. Prominutí části odvodu za porušení rozpočtové kázně má za následek, že výrok týkající se odvodu za porušení rozpočtové kázně nemůže ukládat odvod vyšší, než byla částka obdržené dotace III. K porušení rozpočtové kázně dochází porušením povinnosti stanovené zákonem bez ohledu na to, zda toto porušení představuje zároveň naplnění skutkové podstaty přestupku, správního deliktu či trestného činu (§ 22 odst. 1 a 2 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů).

Nao 99/2021

I. Soudci, kteří vykonávají funkci předsedy a místopředsedy krajského soudu, jsou pro svůj poměr k věci a účastníkům řízení vyloučeni z rozhodování, jehož předmětem je přezkum rozhodnutí předsedy okresního soudu náležejícího do obvodu příslušného krajského soudu o udělení výtky soudci za nedostatky v práci (§ 88a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů). II. Z pohledu práva na nezávislé a nestranné rozhodování soudu je nepřípustné, aby soudce vystupoval v dvojjediné roli toho, kdo vykonává státní správu krajského a okresního soudu a odpovídá za její výkon jako orgán státní správy soudů (§ 30 odst. 2, § 119 odst. 2 a § 121 odst. 1 a 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů) a kdo má současně nezávisle a nestranně provést její dílčí hodnocení při soudním přezkumu rozhodnutí předsedy okresního soudu.

Ars 3/2019

I. Usnesení krajského soudu o neosvobození od soudního poplatku není rozhodnutím, kterým se pouze upravuje vedení řízení ve smyslu § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. II. Nevyhoví-li krajský soud zcela žádosti o osvobození od soudního poplatku (§ 36 odst. 3 s. ř. s.), musí vyčkat marného uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti proti tomuto usnesení a v případě jejího podání i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o ní, než případně zastaví řízení pro nezaplacení soudního poplatku. III. Skončí-li řízení před krajským soudem před tím, než Nejvyšší správní soud rozhodne o kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků v tomto řízení, nesmí Nejvyšší správní soud odmítnout tuto kasační stížnost pro nedostatek podmínek řízení [§ 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s.] dříve, než buď marně uplyne lhůta pro podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, jímž řízení před krajským soudem končí, nebo (v případě podání takové kasační stížnosti) než o ní Nejvyšší správní soud rozhodne. IV. V kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku [§ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.] lze uplatnit námitku nezákonnosti předchozího usnesení krajského soudu o neosvobození od soudního poplatku za podmínky, že důvodem, pro nějž nedošlo k řádnému přezkumu usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků na základě kasační stížnosti podané proti němu, bylo pochybení v předchozím postupu soudů.

6 Ao 22/2021

I. Provozovny, v nichž jsou poskytovány služby, nespadají mezi obchodní nebo výrobní provozovny ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19. II. Opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku podle § 69 odst. 1 písm. b) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, lze vydat pouze tehdy, je-li jeho cílem zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy ve smyslu § 2 odst. 7 písm. a) citovaného zákona. Nelze přitom předpokládat, že osobou podezřelou z nákazy je bez dalšího každý.

5 Ao 2/2021

Zjevná neopodstatněnost návrhu ve smyslu § 13 odst. 3 věty první zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, může vyplynout prima facie

1 As 253/2020

I. Stožár pro vlajky, který podle § 79 odst. 3 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, nevyžaduje rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas, je solitérním svislým technickým zařízením, jehož výlučným účelem je vyvěšení vlajky, nikoli umístění reklamy. Stožárem pro vlajky není stavba sestávající z více stožárů, vytvářejících funkční a estetický celek, jehož účelem bylo dle záměru stavebníka umístění reklamy. II. Účel stavby ve smyslu § 79 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, lze zjistit jak z objektivního provedení stavby, tak ze záměru stavebníka, který lze ověřit z veškerých písemných dokladů existujících ke stavbě, včetně soukromoprávních ujednání (například ze smlouvy o dílo).

Komp 3/2018

I. Veřejné opatrovnictví dle § 471 odst. 3 občanského zákoníku je výkonem nevrchnostenské správy, při které vystupuje obec jakožto korporace II. Výkon funkce veřejného opatrovníka obcí dle § 471 odst. 3 občanského zákoníku není výkonem přenesené působnosti.

5 Ao 1/2021

I. Ministerstvo zdravotnictví nepřekročí meze své pravomoci, pokud při epidemii onemocnění COVID-19 nebo nebezpečí jejího vzniku vydá mimořádné opatření podle § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 ve spojení s § 80 odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, kterým nařídí, že určeným skupinám dětí se umožní osobní přítomnost ve škole tehdy, nemají-li příznaky onemocnění COVID-19 a podstoupí vyšetření prostřednictvím preventivního testu na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2. II. Podstoupení preventivního antigenního testu ve škole není zdravotní službou, je-li založeno na tom, že se děti otestují samy – formou tzv. samoodběru bez asistence zdravotnického pracovníka; není proto nutné poskytnutí svobodného a informovaného souhlasu, jenž plyne z podstaty nedotknutelnosti osoby (čl. 7 Listiny základních práv a svobod). III. V případě pozitivního výsledku preventivního antigenního testu je oddělení dotyčného dítěte od ostatních a opuštění školy logickým opatřením, které není v rozporu se zákonem ani ústavním pořádkem. Dítě s pozitivním testem stejně jako dítě, které test odmítne podstoupit, nemůže být osobně přítomno na prezenční výuce ve škole, což omezuje jeho právo na vzdělání ve smyslu čl. 33 Listiny základních práv a svobod; nepopírá však jeho samotnou podstatu a smysl a nejedná se ani o omezení svévolné, jež by nesledovalo legitimní cíl (ochranu veřejného zdraví) anebo ho sledovalo nerozumnými prostředky.

10 Afs 382/2020

Pokud správce daně v rozporu se zákonem prodlévá s předepsáním úroku z neoprávněného jednání dle § 254 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění do 31. 12. 2020, tzn. že tento úrok nepředepíše na osobní daňový účet daňového subjektu do 15 dní (§ 254 odst. 3 tohoto zákona), zatíží daňové řízení dalším neoprávněným jednáním. V důsledku toho daňovému subjektu náleží rovněž další úrok dle § 254 odst. 1 téhož zákona, a to z částky původního úroku dle tohoto ustanovení, který správce daně řádně a včas nepředepsal, ačkoliv tak učinit měl.

7 As 1/2020

Osoba, která byla pověřena v plném rozsahu činnosti výkonem funkce předsedy okresního soudu, není oprávněna vytknout soudci tohoto soudu drobné nedostatky v práci nebo drobné poklesky v chování (§ 88a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů).

6 Ao 10/2021

I. Postup dle § 13 odst. 4 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, se neuplatní, došlo-li ke zrušení napadeného mimořádného opatření soudem na základě provedeného soudního přezkumu. II. Chybějící předmět řízení v důsledku zrušení návrhem napadeného mimořádného opatření soudem představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, který vede k odmítnutí návrhu dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

6 As 174/2019

Je-li určitý názor jednoznačně formulovaný a podrobně odůvodněný ve více rozhodnutích Nejvyššího správního soudu a je evidovaný v podobě právní věty v databázích judikatury, pak blíže neodůvodněná marginální

2 Ao 1/2021

Jsou-li tvrzení uvedená v návrhu takového charakteru, že nemohou vést ke zrušení mimořádného opatření, ani kdyby je navrhovatel doložil nebo se jinak ukázala být pravdivými, nemůže být návrh důvodný. Je-li zjistitelné na první pohled, bez pochyb, jednoznačně, nesporně a bez dokazování či složitých právních úvah apod., že návrh nemůže být úspěšný, soud jej odmítne podle § 13 odst. 3 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, pro zjevnou neopodstatněnost.

2 As 72/2020

Hospodářská komora České republiky je veřejnou institucí ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

6 Ao 11/2021

I. Přijetí mimořádných opatření podle § 2 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, bez předchozího souhlasu vlády je dle § 3 odst. 4 téhož zákona možné pouze v případě nebezpečí z prodlení, které musí být řádně odůvodněno, včetně vysvětlení, proč nebylo možné dodržet zákonem předepsaný postup. II. Při vydávání mimořádných opatření dle zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, je třeba důsledně rozlišovat a dodržovat v zákoně užité pojmy „zákaz“, „omezení“ a „stanovení podmínek“. Není přípustné absenci zmocnění pro vydání omezení či zákazu určité činnosti obcházet stanovením takových podmínek, které ve svém důsledku způsobují nemožnost konkrétní činnost vykonávat. III. Pojmem „veřejné nebo soukromé akce“ dle § 2 odst. 2 písm. e) zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, se rozumí organizované podniky pořádané veřejně nebo soukromě, nikoli spontánní a nahodilá setkání osob ani návštěva rodičů či sourozenců nežijících ve společné domácnosti. IV. Stanovení pevného maximálního počtu účastníků shromáždění je v rozporu s § 2 odst. 2 písm. e) větou za středníkem zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, nepřipouštějícím omezení a zákazy shromáždění dle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím. V. Je v rozporu se svobodou projevovat náboženské vyznání garantovanou čl. 16 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jsou-li mimořádným opatřením vydaným na základě zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, zakázány či omezeny formy náboženského projevu (např. zákazem zpěvu či uložením povinnosti sedět při bohoslužbě).

Konf 29/2019

V situaci, kdy zvláštní senát rozhodl kompetenční spor a strana sporu, které podle tohoto rozhodnutí náleží pravomoc vydat rozhodnutí o uplatněném návrhu, rozhodnutí zvláštního senátu nerespektuje a opětovně svou pravomoc popře, zvláštní senát postupem podle § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, současně s odmítnutím dalšího návrhu na rozhodnutí kompetenčního sporu v této věci (pro překážku res iudicata

8 Ao 1/2021

I. Ustanovení § 13 odst. 4 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, představuje výjimku z pravidla, že správní soudy nejsou oprávněny abstraktně přezkoumat opatření obecné povahy, které již pozbylo platnosti. Předmět řízení se v případě pozbytí platnosti mimořádného opatření nemění, neboť předmětem přezkumu je i nadále zákonnost stejného mimořádného opatření. II. Odborová organizace je aktivně procesně legitimována k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy, pokud hajitelně tvrdí, že toto opatření zasahuje do veřejných subjektivních práv zaměstnanců, jejichž práva a oprávněné zájmy hájí (§ 101a odst. 1 s. ř. s.). III. Mimořádné opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku podle § 69 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, je jménem Ministerstva zdravotnictví oprávněn vydat i ministr zdravotnictví. IV. Nenaplnění zákonných požadavků na odůvodnění mimořádného opatření podle § 3 odst. 2 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, má kromě výjimečných případů vliv na nezákonnost mimořádného opatření. Původce mimořádného opatření se musí zabývat alespoň základními a zjevnými zásahy do práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob. V. I v případě opatření obecné povahy, které je vydáváno bez řízení o vydání opatření obecné povahy, musí být veden správní spis (§ 17 odst. 1 správního řádu). VI. Pokud mimořádné opatření ukládá zpracovávat osobní údaje, musí v souladu s čl. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, vymezit též účel zpracování těchto osobních údajů.

5 Azs 317/2020

Nucené práce lze podřadit pod pojem „obchodování s lidmi“, jímž se musí správní orgán v řízení o udělení mezinárodní ochrany zabývat a zjistit skutkový stav věci tak, aby mohl posoudit, zda cizinec – oběť obchodování má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu politického přesvědčení či příslušnosti k určité sociální skupině ve smyslu § 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Odmítání výkonu nucených prací, které v daném státě představují běžnou praktiku či postup tamějších orgánů veřejné moci, může zakládat odůvodněný strach z pronásledování pro zastávání politických názorů, jestliže žadateli o mezinárodní ochranu původci pronásledování v důsledku odmítání této praxe určité politické přesvědčení připisují. Osoby, po kterých jsou nucené práce vyžadovány, mohou tvořit sociální skupinu, jsou-li charakterizovány společným znakem, který je u všech členů této skupiny objektivně přítomen a který je odlišný od rizika pronásledování.

8 As 102/2019

Kontrola představuje interaktivní činnost, která z povahy věci a cíle, jehož má být dosaženo (tj. zjištění, zda kontrolovaná osoba plní povinnosti, které jí vyplývají z právních předpisů nebo které jí byly na základě těchto předpisů uloženy), vyžaduje vzájemnou komunikaci a součinnost mezi kontrolním orgánem a kontrolovanou osobou. Požaduje-li kontrolní orgán po kontrolované osobě poskytnutí určité součinnosti (§ 10 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole) a kontrolovaná osoba v dobré víře požadovanou součinnost poskytne, avšak ne zcela dle představ kontrolního orgánu, je na kontrolním orgánu, aby v souladu se zásadou součinnosti správních orgánů s dotčenými osobami podle § 4 správního řádu dal možnost kontrolované osobě případné pochybnosti nebo nejasnosti odstranit.

1 As 223/2020

Zadavatel veřejné zakázky není povinen v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele doručit Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dokumentaci o zadávacím řízení v originále (§ 252 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek). Tato povinnost vznikne zadavateli pouze ve výjimečných případech, například pokud v řízení vyvstane odůvodněná potřeba ověřit, zda dokument skutečně existoval a co bylo jeho obsahem.

Konf 1/2020

Náhrada nákladů a ztrát vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami dle § 67 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, má soukromoprávní povahu. O žalobě požadující nahrazení správního rozhodnutí o této náhradě je příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení dle části páté o. s. ř.

1 As 394/2020

Negativní vyřízení podnětu k zahájení disciplinárního řízení vůči třetí osobě nemůže být nezákonným zásahem do veřejných subjektivních práv podatele ani jiných osob ve smyslu § 82 s. ř. s. Podnět k zahájení disciplinárního řízení, jeho vyřízení nebo faktická nečinnost správního orgánu spočívající v nezahájení disciplinárního řízení z moci úřední se v tomto ohledu odlišují od povahy podnětu k zahájení řízení z moci úřední, o němž rozhodl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozsudkem ze dne 26. 3. 2021, čj. 6 As 108/2019-39.

6 As 108/2019

I. Ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu s § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby (nepovolené terénní úpravy), se může bránit proti takové faktické nečinnosti správního orgánu žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 násl. s. ř. s.). Vyhoví-li soud takové žalobě, určí, že nezahájení řízení z moci úřední je nezákonným zásahem a současně přikáže stavebnímu úřadu zahájit řízení podle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. II. Pokud nebude zásahová žaloba odmítnuta proto, že v žalobě označené jednání nemůže být již z povahy věci nezákonným zásahem [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], je namístě zkoumat její přípustnost z hledisek § 85 s. ř. s., části věty před středníkem. Soud si musí nejprve ujasnit, zda projednávaná žaloba je „zápůrčí“, tj. směřuje proti zásahu, který doposud nebyl ukončen, anebo „určovací“, tedy směřuje proti zásahu, který již ukončen byl. Zatímco u určovací žaloby nezkoumá, zda se žalobce ochrany před zásahem či jiné formy nápravy mohl domáhat jinými právními prostředky, a pokud ano, zda tak učinil, u zápůrčí žaloby takové zkoumání provést musí. Zjistí-li, že uvedené právní prostředky měl žalobce k dispozici, avšak nevyužil jich, musí soud žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s. III. Neuplatnil-li žalobce před podáním žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím v jeho faktické nečinnosti ve věci zahájení správního řízení z moci úřední podnět podle § 42 správního řádu, respektive podnět nadřízenému správnímu orgánu k přijetí opatření proti nečinnosti (§ 80 odst. 2 správního řádu), soud žalobu odmítne pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s.

5 As 101/2020

Podání svědecké výpovědi v trestním řízení je splněním zákonné povinnosti, a tedy není zveřejněním osobních údajů subjektem údajů ve smyslu § 9 písm. g) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

5 As 255/2020

Nedostaví-li se uchazeč ke zkoušce insolvenčního správce, je jedním z předpokladů pro to, aby mu Ministerstvo spravedlnosti umožnilo vykonat tuto zkoušku v jiném termínu, včasná a řádná omluva ve smyslu § 24 odst. 4 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. Včasnost omluvy se odvíjí od vážných důvodů uchazečovy neúčasti na zkoušce, jimiž mohou být i pracovní povinnosti uchazeče jako samostatného advokáta, který před svým vlastním zájmem na vykonání zkoušky upřednostnil v souladu s profesní etikou oprávněný zájem svého klienta.

7 As 284/2020

Policie vychází při rozhodování o odnětí zbrojního průkazu z důvodu ztráty zdravotní způsobilosti jeho držitele [§ 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu] z lékařského posudku vyhotoveného příslušným poskytovatelem zdravotních služeb (§ 20 odst. 1 citovaného zákona). V tomto řízení nevypořádává případné námitky držitele proti závěru o ztrátě zdravotní způsobilosti.

8 As 287/2020

Odmítne-li Nejvyšší správní soud kasační stížnost bez věcného projednání (§ 37 odst. 5 nebo § 46 ve spojení s § 120 s. ř. s.), soudní poplatek za kasační stížnost se nevybírá (§ 6a odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a již zaplacený poplatek je soud povinen vrátit (§ 10 odst. 3 věta třetí, případně ve spojení s § 10 odst. 5 citovaného zákona).

8 Azs 257/2020

Cizince nelze zajistit kvůli možnému ohrožení veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti [§ 124 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky] pouze proto, že na území vstoupil v rozporu s ochranným opatřením Ministerstva zdravotnictví přijatým k ochraně obyvatel před zavlečením nemoci covid-19. Za splnění dalších podmínek (například v případě cizince bez prostředků, u kterého lze dovodit úmysl zůstat na území nebo pokračovat do jiného státu Evropské unie) by však bylo možné takového cizince zajistit z důvodu nebezpečí maření nebo ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění [§ 124 odst. 1 písm. b) citovaného zákona].

9 Ao 1/2021

Ustanovení § 13 odst. 1 věty první zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, zakládá věcnou příslušnost Nejvyššího správního soudu k projednání návrhu na zrušení mimořádného opatření podle § 2 tohoto zákona nebo podle § 69 odst. 1 písm. b) nebo i) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, pouze za předpokladu, že I) jeho účelem je likvidace epidemie covid-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku, II) bylo vydáno Ministerstvem zdravotnictví, III) má celostátní působnost a IV) bylo vydáno ve stavu pandemické pohotovosti. Všechny čtyři zákonné podmínky musí být splněny kumulativně.

1 Afs 289/2019

Množství skutečně spotřebovaného minerálního oleje pro výrobu tepla podle § 56 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 413/2003 Sb. lze prokázat rovněž kvalifikovaným výpočtem, je-li proveden na základě objektivních a prokazatelných vstupních údajů.

1 Ads 507/2020

I. Rozhoduje-li zdravotní pojišťovna dle § 15 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, o žádosti pojištěnce o úhradu zdravotního výkonu z prostředků tohoto pojištění, je povinna vycházet z kritérií uvedených v § 13 uvedeného zákona, z nichž mimo jiné vyplývá nárok pojištěnce na úhradu takové léčby, která odpovídá jeho aktuálnímu zdravotnímu stavu a je pro něj přiměřeně bezpečná. II. Úhradu protonové terapie karcinomu prostaty indikované specializovaným zdravotnickým zařízením se statutem centra vysoce specializované zdravotní péče v oboru onkologie (příloha č. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění) nelze odmítnout toliko s poukazem na obecné poznatky srovnání jednotlivých druhů léčby tohoto onemocnění bez posouzení, zda s ohledem na konkrétní zdravotní stav pojištěnce může představovat i jiný než indikovaný druh léčby v jeho případě postup lege artis

4 As 297/2020

Písemné poučení o lhůtě pro podání žádosti o peněžitou pomoc, které orgány činné v trestním řízení poskytují oběti trestného činu podle § 8 odst. 1 písm. g) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, lze považovat za úplné a dostatečné jen za situace, kdy je v něm oběti trestného činu sdělena informace nejenom o délce subjektivní a objektivní lhůty k uplatnění tohoto nároku, nýbrž i o hmotněprávní povaze těchto lhůt, z ní vyplývající nutnosti před uplynutím každé z nich doručit žádost Ministerstvu spravedlnosti a nedostatečnosti předání žádosti k poštovní přepravě před jejich koncem. Nedosahuje-li písemné poučení o lhůtě pro podání žádosti o peněžitou pomoc takto požadované kvality a obsahuje jen doslovnou citaci znění § 30 odst. 2 citovaného zákona, je nutné v takovém specifickém případě vycházet z toho, že pro zachování dvouleté subjektivní lhůty zakotvené v tomto ustanovení postačuje před jejím uplynutím předat uvedenou žádost k poštovní přepravě.

5 As 168/2018

Řízení o přezkumu závazného stanoviska dle § 149 odst. 8 (dříve odst. 5) správního řádu nemá účastníky. Pokud však takové přezkumné řízení probíhá v rámci „hlavního“ správního řízení, pro něž bylo přezkoumávané závazné stanovisko vydáno (ať již je předmětem přezkumu závazné stanovisko dotčeného správního orgánu vydané v řízení v prvním stupni nebo závazné stanovisko vydané správním orgánem nadřízeným dotčenému správnímu orgánu v odvolacím řízení), může být na základě konkrétních okolností dané věci v zájmu zachování práv dotčených osob ve smyslu § 4 odst. 4 správního řádu a jejich rovného postavení ve smyslu § 7 správního řádu nezbytné poskytnout těmto dotčeným osobám, tedy účastníkům „hlavního“ správního řízení, možnost se k otázce, zda má dojít ke zrušení či změně přezkoumávaného závazného stanoviska, vyjádřit.

1 As 337/2018

I. Ani z judikaturních závěrů o potřebě zdrženlivosti soudů při přezkumu územně plánovací dokumentace jako aktů územní samosprávy nelze v žádném případě dovodit, že by věcné řešení územně plánovací regulace nepodléhalo účinné soudní kontrole. Zejména tehdy, je-li tvrzeno dotčení na právech garantovaných ústavním pořádkem České republiky (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). II. I „politické“ rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými musí být činěno při naplnění ústavního požadavku zákonnosti, legitimity a proporcionality a při zachování ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy veřejné moci. III. Při posuzování své pravomoci soud nemůže zaměňovat otázky zákonnosti, proporcionality a vhodnosti řešení přijatého v přezkoumávané územně plánovací dokumentaci.

9 Afs 240/2019

Podle § 44 odst. 3 věty druhé zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 3. 2019, byl plátce oprávněn ve lhůtě 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění, provést opravu výše daně na výstupu, jíž je nutno rozumět vystavení speciálního typu daňového dokladu, který má zákonem předepsané náležitosti (§ 46 odst. 1 téhož zákona), jeho doručení dlužníku (tj. dostání jej do jeho sféry) a zanesení všeho do povinných evidencí plátce. Plátce však nebyl povinen v této lhůtě také podat daňové přiznání.

6 Ads 233/2019

I v případě, že soud podle § 78 odst. 3 s. ř. s. přistoupí ke zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, musí respektovat vymezení předmětu řízení v žalobě. Tím je jen ta část rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, která byla předmětem odvolání a rozhodnutí o něm.

10 Azs 347/2020

Ministerstvo vnitra je v řízení o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti povinno analogicky postupovat podle § 79 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a zajistit žadateli ubytování v pobytovém zařízení.

6 As 114/2020

I. Vyhlášením nouzového stavu vládou podle ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, se nemění pravomoc Ministerstva zdravotnictví k vydání opatření podle § 69 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, plynoucí z § 80 odst. 1 písm. g) téhož zákona. II. Rozsah pravomoci Ministerstva zdravotnictví podle § 69 odst. 1 písm. i) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, zakázat nebo nařídit další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku je nutno vykládat podle pravidla eiusdem generis III. Pokud žalovaný správní orgán v průběhu řízení před správním soudem mění, nahrazuje či ruší přezkoumávaná opatření, a to dokonce opakovaně v řádu dnů, není porušením zásady procesní rovnosti účastníků soudního řízení (§ 36 odst. 1 s. ř. s.), jestliže soud na tuto skutečnost navrhovatele upozorní a umožní mu v přiměřené lhůtě na jednání správního orgánu reagovat změnou návrhu. IV. Podmínkou řízení ve smyslu § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. je toliko existence (tedy platnost) přezkoumávaného aktu, nikoliv i jeho účinnost.

10 As 391/2020

Odvolání z funkce člena Rady Energetického regulačního úřadu vládou (§ 17b odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona) je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s.

4 As 271/2020

Jestliže určitá osoba na svých webových stránkách nabízí k prodeji léčivé přípravky a tyto na základě objednávek vlastním jménem, na vlastní účet a odpovědnost nakupuje v lékárně a poté je za úplatu dodává lékařům a zdravotnickým zařízením, jedná se o distribuci léčiv ve smyslu § 5 odst. 5 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech.

1 Afs 418/2020

I. Předpokladem řádného splnění oznamovací povinnosti podle § 122 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, je zaslání elektronického formuláře obsahujícího všechny podstatné zákonem stanovené náležitosti ve lhůtě podle § 122 odst. 4 zákona o podnikání na kapitálovém trhu České národní bance prostřednictvím internetové aplikace České národní banky pro sběr informačních povinností a registraci subjektů (§ 15 odst. 1 vyhlášky č. 234/2009 Sb., o ochraně proti zneužívání trhu a transparenci). II. Osoba, která ve lhůtě podle § 122 odst. 4 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, zašle formulář oznámení o překročení zákonem stanoveného podílu na hlasovacích právech emitenta (§ 122 odst. 1 citovaného zákona) České národní bance pouze do její datové schránky, nadto s chybně a neúplně vyplněnými údaji o osobách jednajících ve shodě s oznamovatelem [§ 122 odst. 2 písm. a) citovaného zákona], se dopustí přestupku podle § 163 odst. 1 písm. a) téhož zákona.

8 As 380/2018

Beztrestnost jednání v krajní nouzi [§ 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, nyní § 24 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich] představuje výjimku z odpovědnosti za přestupek, kterou je nutno vykládat s ohledem na její podstatu a smysl. Pokud jednající osoba se vznikem nebezpečné situace výslovně počítá a chce ji vyvolat (úmysl přímý), nebo je vznik nebezpečné situace vysoce pravděpodobný a jednající osoba je srozuměna s tím, že tato situace nastane (úmysl nepřímý), nemůže se dovolat vyloučení protiprávnosti svého jednání, jež vedlo k odvrácení jí předtím úmyslně vyvolaného nebezpečí přímo hrozícího zájmu chráněnému zákonem, z důvodu krajní nouze.

8 As 43/2019

Orgán, který posuzuje, zda se použije zásada příkazu retroaktivity ve prospěch pachatele (čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, § 2 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), musí podřadit konkrétní čin konkrétního pachatele pod všechna relevantní

5 As 177/2016

Účinky práva EU, konkrétně článku 56 a násl. Smlouvy o fungování EU, mohou dle okolností omezit prostor pro samosprávu, v němž obec obecně závaznou vyhláškou v samostatné působnosti na svém území reguluje přípustnost, rozsah a jiné modality provozování sázkových her a jiných podobných her (§ 50 odst. 4 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2016). Obec takovou regulaci může v obecné rovině přijmout a má velmi široký prostor pro uvážení ohledně její konkrétní podoby. Prostor pro samosprávu však je omezen v tom, že případné takto vyhláškou vytvořené překážky volnému pohybu služby, která spočívá v umožnění hrát tyto hry, musí být v souladu s podmínkami práva EU.

5 As 38/2020

I. Dostupnost cílového poskytovatele akutní lůžkové péče podle § 3 písm. d) zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě, nelze hodnotit jen podle vzdálenosti tohoto poskytovatele od místa nálezu pacienta. Rozhodující je faktor času, a je proto potřeba zohlednit i další okolnosti jako např. aktuální dopravní situaci, povětrnostní podmínky, příp. vhodnost trasy k cílovému poskytovateli z hlediska zdravotního stavu pacienta. II. Povinnost převzít pacienta do péče podle § 6 odst. 2 zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě, vzniká cílovému poskytovateli akutní lůžkové péče již tím, že jeho kontaktní místo potvrdí zdravotnickému operačnímu středisku nebo pomocnému operačnímu středisku možnost přijmout pacienta. V takovém případě nesmí cílový poskytovatel akutní lůžkové péče vázat převzetí pacienta na další podmínky – zde na sjednané zdravotní pojištění pacienta, který je cizincem. Jedná se o ochranu základního práva na život a ochranu zdraví, jehož nositelem je každý (čl. 6 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod).

1 As 281/2020

I. Naplnění ústavního práva na informace (čl. 17 Listiny základních práv a svobod) je klíčovým prvkem vztahu mezi státem a občanem. Proto zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, vychází z pravidla, že informace se (až na výjimky) poskytují. Omezení či podmiňování této informační povinnosti podléhá restriktivnímu výkladu a musí být řádně odůvodněno (důkazní břemeno leží na povinných subjektech). To platí i o úplatnosti (mimořádně rozsáhlého) vyhledávání informací (§ 17 uvedeného zákona). II. Přístup k informacím má být svobodný (bez jakéhokoliv, včetně finančního, zatížení). Úplatnost souvisí s tím, že vyhledání informací bude pro povinný subjekt zátěží nad míru obvyklou (kvůli konkrétním podmínkám u povinného subjektu, množství požadovaných informací nebo jejich povaze). Povinný subjekt proto musí odůvodnit, proč se jedná o mimořádně rozsáhlé vyhledávání (§ 17 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím) a nejde o vyhledávání běžné (zvláště jde-li o informace potřebné k jeho každodenní činnosti). III. Povinný subjekt musí alespoň rámcově uvést, jaké jednotlivé úkony jsou pro vyhledání informace nutné a kolik času na vyhledávání informace bude potřeba. Ačkoliv je sazba stanovena nařízením vlády č. 173/2006 Sb., o zásadách stanovení úhrad a licenčních odměn za poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, musí být z rozhodnutí povinného subjektu jasné, jak byla konkrétně určena. Náklady vzniklé v souvislosti s mimořádně rozsáhlým vyhledáváním informací (§ 17 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím) musí být vždy reálné (byť ne zcela přesné) a nesmí odrazovat žadatele od toho, aby informace vůbec vyžadovali. Při stanovení sazby z průměrných osobních nákladů je třeba započítat nikoliv všechny zaměstnance, ale jen ty, kteří se na vyhledávání informací mohou reálně podílet.

Nao 173/2020

I. Důvodem podjatosti soudce ve správním soudnictví (§ 8 odst. 1 s. ř. s.) není samotná skutečnost, že s žalovaným správním orgánem, jehož rozhodnutí má na základě podané žaloby přezkoumávat, vedl v minulosti jiný spor ve své vlastní věci. K tomu, aby byl v takovém případě důvod shledáván, je nezbytně nutná existence dalších relevantních okolností, které by vztah soudce vůči účastníku řízení změnily natolik, že by bylo možno dovodit legitimní pochybnosti o jeho nestrannosti. II. Zjištěný poměr soudce k účastníku řízení daný vedením sporu v jiné věci (§ 8 odst. 1 s. ř. s.) je indikátorem pro zkoumání dalších okolností tohoto poměru. Těmi mohou být povaha sporu, průběh a výsledek sporu, časový odstup od nyní projednávané věci a také způsob chování a vystupování soudce jako účastníka řízení ve své věci vůči tomuto účastníku. Může jít i o další indicie III. Jestliže soudce z vlastního popudu vede nebo v nedávné době vedl vlastní spor s účastníkem řízení o otázce, která pro něj není „běžná“, nýbrž osobní až intimní, a tudíž velmi citlivá, principiální či hodnotová, vystupuje ve sporu velmi aktivně a postoje druhého účastníka vůči sobě vnímá diskriminačně, vzniká důvod pochybovat o jeho nepodjatosti při projednávání a rozhodování věci (§ 8 odst. 1 s. ř. s.), kde je žalovaným týž účastník řízení.

1 As 174/2020

Osvědčí-li se řidič ve zkušební době podmíněně zastaveného trestního stíhání (§ 307 odst. 3, §308 trestního řádu), není to důvodem pro odpočet bodů z bodového hodnocení řidiče podle § 123e odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.