Nejvyšší správní soud

10 As 413/2019

Zákaz reklamy na elektronické cigarety dle § 3a zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, se nevztahuje na obchodní sdělení, kterými se rozumí především přiměřené označení specializované provozovny navenek, dále pak upozornění na výrobky ve výkladní skříni specializované provozovny a obchodní sdělení slovem, písmem či obrazem uvnitř této prodejny.

2 Afs 133/2018

Za osobu, na jejíž účet je zboží propuštěno [§ 108 odst. 1 písm. e) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], má být považována ta, která je deklarantem ve smyslu čl. 5 odst. 15 celního kodexu Unie (případně držitelem režimu ve smyslu čl. 5 odst. 35 celního kodexu Unie). Právě tato osoba totiž projevuje podáním celního prohlášení vůli, aby bylo zboží propuštěno do určitého celního režimu, a vědomě se zavazuje k plnění závazků vyplývajících z propuštění zboží do daného režimu (např. k úhradě cla). Vlastnické právo k takto propuštěnému zboží je z hlediska určení osoby, na jejíž účet je dovezené zboží propuštěno, irelevantní.

51 A 36/2019

Věznice není oprávněna znemožnit odsouzenému dispozici s peněžními prostředky z plateb, jež pro něj přijala na jeho účet, a to ani na základě § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, do doby, než ředitel věznice podle § 8 odst. 2 ve spojení s § 9 vyhlášky č. 10/2000 Sb. vydá a odsouzenému doručí rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů výkonu trestu s cílem umožnit sražení této budoucí pohledávky státu z přijatých prostředků.

2 As 164/2019

Nezbytnost dalšího zpracování osobních údajů v podobě odebraného biologického vzorku ve smyslu § 79 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, nelze posuzovat pouze na základě skutečnosti, že se subjekt údajů dopustil úmyslného trestného činu: naopak v každém konkrétním případě je třeba individuálně vyhodnotit, do jaké míry u něj lze do budoucna počítat s potřebou využít odebraný biologický vzorek. Posuzovány přitom mají být nejen okolnosti týkající se konkrétního pachatele, ale též související se spáchaným trestným činem.

8 Afs 352/2019

Jestliže žalobce v soudem stanovené lhůtě pro zaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) zůstane pasivní, nemůže se žádostí zaslanou po uplynutí této lhůty úspěšně domoci započtení přeplatku na soudním poplatku, který mu vznikl v jiném řízení vedeném u téhož krajského soudu. Placení soudních poplatků je svou povahou odlišné od systému placení daní, proto právní podklad pro započtení soudního poplatku v takovém případě nepředstavuje ani § 154 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve spojení s § 13 odst. 2 zákona o soudních poplatcích.

9 As 237/2019

Přidělení konkrétní věci konkrétnímu soudci (senátu) není výkonem veřejné správy, ale postupem v zahájeném soudním řízení. Proti nezákonnosti takového postupu se nelze bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s., ale uplatněním námitky nesprávného obsazení soudu přímo v řízení, v němž mělo k nezákonnosti při přidělování věci dojít, případně v řízeních o následně podaných opravných prostředcích či ústavní stížnosti.

5 Azs 325/2019

Jestliže Ministerstvo vnitra meritorně projedná (první) opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany [§ 2 odst. 1 písm. f) č. 325/1999 Sb., o azylu] a rozhodne o ní, nevylučuje to, aby na další (v pořadí již třetí) žádost téže osoby nahlíželo jako na tzv. další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany [§ 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu] a rozhodlo o ní ve zkráceném řízení podle § 11a odst. 3 zákona o azylu.

6 Azs 258/2019

Obsahem státoobčanského svazku nejsou jen práva, ale i povinnosti občana vůči státu. Osoby bez státní příslušnosti (ve smyslu Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti) proto nelze nutit, aby nabyly občanství státu, k němuž je nepojí žádné skutečné pouto, jen proto, že pro nabytí občanství tohoto státu z formálního hlediska splňují podmínky.

9 Afs 271/2018

Žalovaný správní orgán je osobou zjevně neoprávněnou k podání kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení podle § 47 písm. a) s. ř. s.; taková kasační stížnost musí být odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. c) za použití § 120 s. ř. s.

Nad 8/2019

I. K vyloučení všech soudců krajského soudu nestačí, že žalovaným správním orgánem je předseda (případně místopředseda) tohoto krajského soudu, respektive ve věci rozhodoval jako správní orgán předseda soudu, soud je účastníkem řízení nebo osobou zúčastněnou na řízení apod. Je třeba, aby k této skutečnosti přistoupily další okolnosti, které vyvolávají oprávněné (myslitelné) pochybnosti o nepodjatosti všech soudců správního soudu na základě samotné povahy projednávané věci či z jiných vážných důvodů (§ 9 odst. 1, 3 ve spojení s § 8 s. ř. s.). II. Okolnost vyloučení soudců krajského soudu (§ 8 s. ř. s.) nesmí být zkoumána jako předběžná otázka ve vlastním řízení o přikázání věci. Výjimkou jsou případy tzv. systémové podjatosti, v nichž vznikají důvodné pochybnosti o nepodjatosti všech soudců krajského soudu na základě samotné povahy projednávané věci. Ovšem i tam, kde Nejvyšší správní soud dovodí „systémovou“ podjatost všech soudců, je třeba, aby se samostatným výrokem usnesení vypořádal s otázkou podjatosti soudců krajského soudu a dalším výrokem rozhodl o návrhu na přikázání věci jinému soudu (§ 9 odst. 1 s. ř. s.).

43 A 18/2020

I. Bylo-li důvodem zrušení předchozího rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nesplnění zákonných podmínek pro umístění stavby, je třeba v navazujícím opakovaném stavebním řízení vedeném podle § 129 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, zkoumat i to, zda nedostatky způsobující nezákonnost byly odstraněny a jsou splněny podmínky pro umístění stavby plynoucí zejména z § 90 tohoto zákona. II. Účastníky stavebního řízení jsou v takových případech i osoby uvedené v § 85 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.

40 A 4/2020

Dle § 9 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, je rejstřík politických stran a politických hnutí veřejným seznamem a ve vztahu k údajům deklaratorní

5 Afs 138/2017

I. Článek 49 Smlouvy o fungování Evropské unie nebrání právní úpravě členského státu vylučující možnost, aby společnost, která přemístila své skutečné vedení, a tím i svou daňovou rezidenci, do tohoto členského státu, uplatnila daňovou ztrátu, která jí před tímto přemístěním vznikla v jiném členském státě, v němž si tato společnost ponechává sídlo. II. Vnitrostátní úprava v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ani evropská úprava neumožňuje subjektu z jiného členského státu při pouhém přesunu místa výkonu podnikatelské činnosti, resp. přesunu místa vedení, do České republiky uplatnit jako odčitatelnou položku dle § 34 zákona o daních z příjmů daňovou ztrátu vzniklou v tomto jiném členském státě, které dosáhl před přemístěním sídla do České republiky a která nebyla českou daňovou správou vyměřena dle § 38n zákona o daních z příjmů. Za podmínek stanovených tímto zákonem lze uplatnit daňovou ztrátu vzniklou v jiném státě pouze v případech, na které dopadá směrnice Rady 2009/133/ES.

6 As 221/2019

Za přestupek spočívající v odběru povrchových vod v rozporu s vydaným povolením [§ 125c odst. 1 písm. a) zákona 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon)] se ukládá pokuta v pevně stanovené výši, určená výpočtem jako součin množství odebrané vody v m3 a zákonem stanovené částky (§ 125a odst. 4 aplikovaný na základě § 125c odst. 5 vodního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2018). Výsledek tohoto výpočtu je zároveň třeba považovat pro účely uplatnění absorpční zásady za horní hranici sankce, kterou je možné za daný přestupek v konkrétním případě uložit.

43 A 15/2019

Pokud orgán ochrany zemědělského půdního fondu udělil souhlasné stanovisko s nezemědělským využitím pozemků podle návrhu územního plánu [§ 5 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve spojení s § 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu], je třeba důvody uvedené v návrhu územního plánu (či v jeho odůvodnění) považovat za důvody stanoviska orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Takové stanovisko, byť samo žádné další důvody neuvádí, není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

2 Azs 259/2019

I. Smyslem a účelem soudní kontroly rozhodování na základě utajovaných informací je především zajistit, aby k tomu byly používány pouze informace skutečné a věrohodné, ne vyfabulované, které poskytují dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci. Nelze připustit, aby pod rouškou údajných utajovaných informací, o jejichž relevanci si nelze učinit úsudek, bylo svévolně a bez spolehlivých skutkových důvodů nakládáno s osudy lidí. Vždy záleží na tom, jaká právem definovaná skutková podstata má být utajovanými informacemi prokazována. II. Informace obsažené v utajované části správního spisu mohou z pohledu požadavků na přesvědčivost, přesnost a věrohodnost pro účely řízení o žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny podle § 46 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, a posuzování, zda existuje ve smyslu § 9 odst. 1 písm. h) téhož zákona důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, být dostačující, byť se nejedná o konkrétní důkazy, například z trestních řízení vedených proti jiným osobám, v nichž byla zachycena i přítomnost a činnost žadatele, tehdy, jde-li o souhrn informací o konkrétních důkazech z těchto trestních řízení, jenž vytváří plastický, dlouhodobý a dostatečně ucelený obraz o tom, jakých bezpečnostně problematických situací byl žadatel účasten a jakým způsobem. Naopak pokud by důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, bylo dovozováno z jedné konkrétní skutečnosti či události zachycené v důkazu z trestního řízení nebo z nějakého relativně izolovaného (jednorázového, úzce zaměřeného, specifického, krátkou dobu trvajícího apod.) chování, musel by závěr o bezpečnostní problematičnosti žadatele být učiněn zásadně přímo na takovém důkazu či jiném věrohodném zachycení uvedeného chování.

6 As 104/2019

I. Pro závěr o žalobní legitimaci ekologického spolku podle § 65 odst. 1 s. ř. s. postačuje, pokud soud shledá místní vztah spolku k předmětu správního řízení jako celku. Soud tudíž nezkoumá aktivní procesní legitimaci ve vztahu k jednotlivým žalobním námitkám uplatňovaným ekologickým spolkem. II. Zjišťovacímu řízení [§ 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí] nepodléhají jednak takové změny záměrů, u nichž je každému na první pohled zřejmé, že žádný negativní vliv na životní prostředí mít nemohou (např. zateplení administrativní budovy v elektrárně), jednak ty, u nichž sice laik může mít pochybnosti, zda by nemohly negativně ovlivnit životní prostředí, avšak odborník je schopen na základě dostupných informací a svých odborných znalostí takovou možnost a priori III. Při hodnocení správního aktu, do něhož příslušný úřad vtělil svůj názor, že oznámený záměr či změna záměru nespadá pod předmět posuzování podle § 4 odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (zde odpovědi na dotaz oznamovatele, zda jeho záměr bude podléhat zjišťovacímu řízení), může správní soud akceptovat i dodatečné odůvodnění učiněných závěrů, např. ve formě vyjádření k žalobě, kde se teprve manifestuje odborná úvaha, kterou předtím učinil příslušný správní orgán mlčky (implicitně) při zvažování možných vlivů záměru na životní prostředí.

Konf 27/2019

Při posuzování věcné příslušnosti soudů (§ 7 o. s. ř. a § 4 s. ř. s.) je nutno v maximální možné míře respektovat vůli žalobce v tom, jaký právní prostředek k ochraně svého práva zvolil; takto projevenou vůli nelze nahrazovat úvahou soudce, podle níž by jiný prostředek mohl být pro žalobce účelnější.

10 A 76/2018

Právo zdravotní pojišťovny na náhradu nákladů vynaložených na péči o pojištěnku, která byla zraněna v důsledku přestupkového jednání obviněného (§ 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění), zakládá účastenství zdravotní pojišťovny jako poškozené v řízení o přestupku obviněného. S tímto procesním právem zdravotní pojišťovny v řízení o přestupku nelze zacházet odlišně od řízení trestního (§ 43 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu).

Konf 23/2019 - 18)

Rozhodování o změně jména a příjmení fyzické osoby se děje ve správním řízení (§ 74 odst. 1 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení) zahajovaném na návrh; pravomoc soudů rozhodovat o takovém návrhu v občanském soudním řízení není založena. Pravomoc soudů určit příjmení osoby, vyplývající z § 862 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nedopadá na případy změny příjmení, ale na situace, kdy po narození dítěte či určení otcovství k dítěti nelze provést matriční zápis příjmení dítěte do knihy narození, neboť nesezdaní rodiče se o této otázce nedohodli.

54 A 84/2019

I. V územním plánu [§ 43 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)] či jeho změně zachovávající etapizaci (prodlužující její platnost) je třeba vysvětlit, jaké okolnosti dosud brání vynětí ploch z etapizace, resp. opatřením podmiňujícím výstavbu v etapizované ploše. II. Nelze trvat na tom, že podmínka etapizace musí být v případě jejího prodloužení splnitelná v nedaleké budoucnosti, neboť nelze jen z důvodu délky trvání věcných důvodů pro omezení budoucí výstavby obec uvrhnout do stavu, kdy bude vystavena dopravnímu kolapsu či jinému zásadnímu přetížení stávající infrastruktury. Dotčeným vlastníkům zůstává v takovém případě možnost domoci se náhrady prostřednictvím přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod za přiměřeného použití § 102 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), pokud vina za přetrvávající omezení, resp. jeho nadměrnou délku, leží na obci.

10 Afs 268/2019

Zahájení daňové kontroly přerušuje prekluzivní lhůtu pro stanovení daně (§ 148 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu), byť správce daně před zahájením této kontroly nevyzval daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení (§ 145 odst. 2 daňového řádu), ač pro to podle zákona byly podmínky. Takovéto opomenutí správce daně sice je nezákonné, avšak nejde o takovou vadu, která by měla vztah k výši následně doměřené daně.

10 As 156/2018

Také v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, kterým byl uložen správní trest za přestupek (jiný správní delikt), soud přezkoumává rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s., uplatněných ve lhůtě pro podání žaloby (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). Soud nepřihlíží k neuplatněným důvodům nezákonnosti napadeného rozhodnutí, včetně nenaplnění materiálního znaku přestupku (deliktu).

8 Afs 128/2018

Stát jako právnická osoba (veřejnoprávní korporace

8 Ads 194/2019

Jestliže správní orgán I. stupně postupem podle § 87 správního řádu změní či zruší své původní rozhodnutí, které však již neexistuje, neboť jej v mezidobí zrušil odvolací správní orgán, je takové rozhodnutí správního orgánu I. stupně nicotné. Nelze proto k takovému rozhodnutí přihlížet ani při posouzení důvodnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu (§ 81 s. ř. s.).

1 As 322/2019

Do příjmu po služebním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání nelze při určení výše náhrady za ztrátu na (služebním) platu po skončení neschopnosti výkonu služby nebo při uznání invalidity podle § 118 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, zahrnovat (připočítávat) výsluhový příspěvek vyplácený poškozenému podle § 132 a násl. téhož zákona.

Konf 49/2018

Jestliže soud nebo správní orgán, u kterého žalobce (žadatel) uplatnil určitý nárok, popře svou pravomoc věc projednat a rozhodnout, aniž by však bylo postaveno najisto, čeho se žalobce (žadatel) svým návrhem domáhá, je při následném vzniku negativního kompetenčního sporu nutné rozhodnout, že příslušný pro další vedení řízení je orgán, u kterého byl tento nárok uplatněn (§ 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů). Bude na něm, aby vady žaloby (žádosti) odstranil a teprve na tomto základě posoudil, zda skutečně jeho pravomoc věc projednat a rozhodnout je, či není dána. Tímto výrokem zvláštní senát nepředjímá definitivní závěr o tom, který orgán veřejné moci má pravomoc věc meritorně projednat a rozhodnout.

9 Azs 310/2019

Zmaří-li žadatel o azyl svým úmyslným jednáním transfer vykonaný v šestitýdenní lhůtě pro přemístění podle čl. 28 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (Dublin III), nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání a může být znovu zajištěn, neboť jeho propuštěním na svobodu by byla nepřiměřeně omezena účinnost řízení vedených podle tohoto nařízení.

1 Afs 269/2019

I. Příjemce investiční pobídky byl povinen „zachovat majetek“ podle § 6a odst. 2 zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách (ve znění účinném do 1. 7. 2007), vždy nejméně po dobu pěti zdaňovacích období následujících po období, ve kterém splnil všeobecné podmínky podle § 2 odst. 2 téhož zákona, a to bez ohledu na skutečnost, v jakých zdaňovacích obdobích investiční pobídku (slevu na dani) skutečně uplatňoval. II. Pojem „poskytnutí investiční pobídky“ znamená vydání rozhodnutí o příslibu investičních pobídek podle § 5 odst. 5 zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, nikoli okamžik, kdy byla investiční pobídka skutečně čerpána (uplatněna). III. Povinnost příjemce investiční pobídky ve formě slevy na dani pořídit a evidovat v majetku dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek nejméně v částkách uvedených ve zvláštním právním předpisu [§ 35a odst. 2 písm. e) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů] nelze ztotožnit s povinností zachovat majetek podle § 6a odst. 2 zákona o investičních pobídkách. IV. Pro splnění povinnosti zachovat majetek podle § 6a odst. 2 zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, není nutné, aby investici (majetek) v podporovaném regionu zachovával příjemce investiční pobídky tím, že ji má ve svém vlastnictví. Postačuje, že je majetek zachován v regionu, bez ohledu na to, kdo jej vlastní.

9 As 173/2020

Závěr Ústavního soudu o protiústavnosti úpravy zpřístupňování oznámení v centrálním registru oznámení v nálezu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, brání tomu, aby správní orgány sankcionovaly porušení povinnosti podat oznámení podle § 23 odst. 1 písm. f) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, a to i v době před nabytím vykonatelnosti tohoto nálezu.

9 Azs 366/2019

Lhůta pro podání žaloby a pro vymezení žalobních bodů se staví dnem podání žádosti o ustanovení zástupce či osvobození od soudních poplatků (§ 35 odst. 10 s. ř. s.). V případě zaslání poštou je tímto dnem den předání žaloby se žádostí o ustanovení zástupce k poštovní přepravě, nikoli až den doručení soudu.

7 Azs 267/2019

I. Ustanovení § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, lze aplikovat u žadatele, který má dvě státní občanství, tehdy, uvádí-li skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu, pouze vůči jednomu z domovských států, ledaže jeho důvody uvedené v § 12 nebo § 14a zákona o azylu mu neumožňují využít ochranu druhého státu, jehož je žadatel občanem. II. O možnost využít ochrany některého ze států, jehož státní občanství žadatel o udělení mezinárodní ochrany má, se dle § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, jedná tehdy, je-li tato možnost reálná a žadatel ji může fakticky využít.

2 Azs 359/2018

I. Pokud jakýkoli správní orgán získá poznatky ve smyslu § 155 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, jež zpochybňují důvody zařazení jednotlivce do evidence nežádoucích osob, je povinen neprodleně učinit veškeré potřebné kroky směřující k uvedení evidence do souladu se skutečností. II. Správní orgán, který sám není oprávněn provádět změny údajů zanesených v evidenci, tedy jiný orgán než policie (ve smyslu § 155 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců), je povinen dát policii podnět k tomu, aby takovou změnu co možná nejdříve provedla.

8 As 50/2018

Při přezkumu souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy se správní orgán zabývá ochranou práv smluvní strany nabytých v dobré víře (§ 94 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve spojení s § 165 odst. 7 téhož zákona), a to i v případě veřejnoprávní smlouvy, která se ještě nestala účinnou.

10 Afs 304/2019

I. Pojetí správního soudu jako supervizora správního orgánu, průběžně monitorujícího sérií zásahových žalob (§ 82 s. ř. s.) postupy veřejné správy, je v rozporu se základními principy soudního řízení správního, především s principem subsidiarity (§ 5 s. ř. s.), jakož i s principem dělby moci. II. Nepřezkoumatelnost výsledku kontrolního zjištění (§ 88 odst. 2 daňového řádu) nemůže daňový subjekt samostatně nijak zkrátit na právech, proto nemůže být sama o sobě nezákonným zásahem (§ 82 s. ř. s.). III. Nezákonnosti spojené se seznámením daňového subjektu s výsledkem kontrolního zjištění (§ 88 odst. 2 daňového řádu) a s vyjádřením se k tomuto výsledku (§ 88 odst. 3 daňového řádu) nemohou být samy o sobě nezákonným zásahem (§ 82 s. ř. s.).

3 As 124/2017

I. Nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, který má svůj původ v pracovním úrazu, je nárokem bytostně spojeným s výkonem závislé práce, a nebude se tak řídit obecnou úpravou odškodňování újmy na zdraví (§ 444 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), existuje-li zvláštní úprava dopadající na tyto případy. II. Výši náhrady za ztížení společenského uplatnění u vojáka z povolání je třeba stanovit podle zásad, které platí pro pracovněprávní vztahy.

2 As 1/2019

Při úspěchu obce jako strany sporného správního řízení je pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení spočívajících v advokátním zastoupení podle § 141 odst. 11 správního řádu podstatné nejen to, zda se jedná o spor spojený s jejími veřejnoprávními povinnostmi, ale i to, zda se jedná o spor běžný, či naopak o spor neobvyklý a právně či skutkově obtížný.

10 Azs 256/2019

Při rozhodování o zrušení povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je ve výjimečných případech třeba čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) aplikovat přímo. Za výjimečný lze považovat případ, v němž cizinec jednak vznese konkrétní námitku nepřiměřenosti rozhodnutí, jednak jím tvrzená nepřiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého či rodinného života není již na prvý pohled nemyslitelná či jen zdánlivá.

5 Ads 228/2019

I. Pro aplikaci § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, musí být splněny kumulativně tři podmínky: (i) musí se jednat o zdravotní služby zdravotní pojišťovnou jinak nehrazené, (ii) musí být dána výjimečnost případu pojištěnce a (iii) musí se jednat o poskytnutí takové zdravotní služby, která je jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce. Podmínka „výjimečnosti případu“ [ad (ii)] nemusí mít vždy původ pouze ve zdravotním stavu pojištěnce, lze zohlednit i předchozí průběh léčby ovlivněný postupem příslušné zdravotní pojišťovny. II. S ohledem na právo na ochranu zdraví dle čl. 31 Listiny základních práv a svobod, které zahrnuje i právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění, je nutné podmínku „jediné možnosti léčby z hlediska zdravotního stavu“ [ad (iii)] považovat za splněnou i tehdy, pokud má pojištěnec k dispozici jiný hrazený léčebný přípravek, který je však prokazatelně podstatně méně účinný a ve výsledku pro něho reálně nepředstavuje srovnatelnou léčebnou alternativu.

10 As 274/2019

Český telekomunikační úřad mohl nastavit jako podmínku účasti ve výběrovém řízení za účelem udělení práv k využívání rádiových kmitočtů k zajištění veřejné komunikační sítě též tzv. povinnost velkoobchodního přístupu, tedy povinnost infrastrukturního operátora jako „výherce“ aukce umožnit virtuálním operátorům přístup k radiovému spektru [§ 21 odst. 5 písm. h) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a čl. 7 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES (autorizační směrnice)].

5 As 231/2018

Informace o denních průměrných teplotách a srážkách jsou informacemi o životním prostředí podle § 2 písm. a) zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Žádost o tyto informace je proto třeba posoudit dle citovaného zákona.

50 A 1/2020

Žaloba proti příkazu vydanému na místě podle § 91 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, není přípustná.

8 Afs 23/2018

I. Důkazní povinnost, kterou podle § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, nese daňový subjekt, nedosahuje povinnosti prokázání tvrzených skutečností s absolutní jistotou, ale postačí prokázat dostatečnou míru pravděpodobnosti. Ta bude zpravidla naplněna, pokud bude možné z provedených důkazů učinit daný závěr bez vážných pochybností, přičemž je třeba zohlednit i čas uplynulý od doby, kdy prokazované skutečnosti nastaly. II. Nelze-li ověřit zápis provozovatele vozidla v technickém průkazu vozidla, lze pro účely určení poplatníka daně silniční podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, vyjít z údajů o provozovateli vozidla uvedených v registru vozidel.

8 A 120/2016

Řízení o přidělení, resp. rezervaci registrační značky na přání dle § 7b zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, je řízením s předstihem žádosti ve smyslu § 145 správního řádu.

7 As 310/2018

Držitel registrace referenčního léčivého přípravku není účastníkem řízení o registraci generika tohoto přípravku podle § 26 a násl. zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech. Je však oprávněn domáhat se přezkumu takového rozhodnutí ve správním soudnictví. Lhůta k podání žaloby zpravidla počne běžet zveřejněním kódu registrovaného přípravku v informačním prostředku správního orgánu.

10 Azs 301/2019

Povinnost opustit území České republiky [§ 50a odst. 3 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky] uložená cizinci, který je rodičem nezletilého občana České republiky, o kterého výlučně pečuje, je v rozporu s čl. 14 odst. 4 větou druhou Listiny základních práv a svobod, podle níž občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.

9 Afs 87/2018

Zruší-li soud odvolací rozhodnutí, není namístě zahájení nového odvolacího řízení, neboť pokračuje odvolací řízení původní. Žalovaný odvolací orgán je proto povinen v novém rozhodnutí o odvolání v souladu s § 111 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, vypořádat veškeré námitky odvolatele, které mu byly doručeny do doby, než vydá nové rozhodnutí o odvolání.

1 Afs 458/2018

Úkon správce daně spočívající v zamítnutí žádosti daňového subjektu o odročení termínu výslechu svědka je procesním úkonem, kterým se upravuje vedení řízení. Tento postup správce daně nemůže představovat zásah ve smyslu § 82 s. ř. s., proti němuž by bylo možné se bránit zásahovou žalobou.

1 As 299/2019

Stromy rostoucí v tzv. dopadové vzdálenosti od dráhy samy o sobě nepředstavují nebezpečí pro dráhu ve smyslu § 10 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách. Správní orgány jsou podle tohoto ustanovení oprávněny přijmout opatření k zabránění pádu stromů jejich pokácením pouze po zjištění konkrétních okolností (např. stáří či zdraví stromu, stav kořenového systému, morfologie terénu, stav podloží), ze kterých vyplývá reálné nebezpečí jejich pádu.

6 As 167/2019

Provozovatel vozidla (poplatník) je aktivně legitimován k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v tom, že určená částka uhrazená na výzvu obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 125h zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, až po lhůtě její splatnosti nebyla vrácena bezodkladně po zaplacení, a to i v případě, že za něj byla určená částka uhrazena jinou osobou (plátcem).