Nejvyšší správní soud

7 As 36/2012

Označení „kmotr ODS

9 As 37/2011

5 Afs 7/2011

5 As 15/2011

I. Radě pro rozhlasové a televizní vysílání přísluší, aby ve své rozhodovací praxi vymezila obsah a rozsah neurčitého právního pojmu pornografie podle § 32 odst. 1 písm. e) a § 60 odst. 3 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a blíže stanovila hlediska k rozlišování mezi zákonem tolerovaným pořadem s erotickými prvky a v televizním vysílání nepřípustnou pornografií. Správní orgán má při tomto vymezení k dispozici prostor pro vlastní úvahu, která však musí v souladu s čl. 22 odst. 1 směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (resp. čl. 27 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb), čl. 56 a 62 Smlouvy o fungování EU, čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) a čl. 17 Listiny základních práv a svobod usilovat o nastolení spravedlivé rovnováhy mezi svobodou projevu a volného poskytování služeb na vnitřním trhu Evropské unie a ochranou tělesného, duševního a morálního vývoje dětí a mladistvých v souvislosti se sledováním takových televizních pořadů. II. Pojem pornografie podle § 32 odst. 1 písm. e) a § 60 odst. 3 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, se na jedné straně nemůže omezit pouze na pořady obsahující dětskou pornografii nebo pornografii zobrazující násilí, projevy neúcty k člověku nebo pohlavní styk se zvířetem, jejichž vysílání by bylo u konkrétních fyzických osob trestným činem (nyní § 191 a § 192 trestního zákoníku z roku 2009), na druhou stranu by neměl být natolik širokou kategorií, že by již zahrnoval pořady, které jsou způsobilé pouze ohrozit, nikoliv však vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých a které je možné vysílat v určité době nebo za určitých podmínek vymezených v § 32 odst. 1 písm. g) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

1 Aps 3/2012

Pravomocný rozsudek o vyklizení nemovitosti vydaný v době, kdy judikatura

9 Afs 59/2011

Pro určení charakteru určité dohody jako vertikální či horizontální (§ 5 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže) není stěžejní obecné postavení účastníků této dohody na relevantním trhu, nýbrž konkrétní postavení účastníků (soutěžitelů), v němž se pro účely dané dohody nacházejí. I dohoda mezi vzájemnými konkurenty na trhu může být dohodou vertikální, a to pokud je postavení účastníků pro účely této dohody vertikálního charakteru.

3 As 30/2011

I. Pokud směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí používá pojem „zajištění za účelem vyhoštění II. Správní orgán je při rozhodování o zajištění cizince podle § 124b zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, povinen zvážit, zda v projednávané věci nepostačuje uložení zvláštního opatření podle § 123b odst. 1 citovaného zákona.

1 Afs 22/2012

Plnění poskytované osobou oprávněnou užívat nebytový prostor, které spočívá v přenechání práva užívat blíže specifikovanou část nebytových prostor za účelem umístění výherního hracího přístroje třetí osobě a současně v poskytování služeb nezbytných fakticky nebo z pohledu veřejnoprávních předpisů pro řádné provozování výherních hracích automatů (zajišťování běžného provozu přístroje, vykonávání dozoru v herně atd.) téže osobě, je třeba pro účely daně z přidané hodnoty považovat za jediné, nedílné plnění. Při úvaze o osvobození plnění od daně dle § 56 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nelze toto nedílné plnění uměle štěpit na dílčí plnění, tj. na část osvobozenou od daně a část neosvobozenou.

1 As 27/2012

4 Ads 175/2011

Dohoda, která váže vyplacení odměny na splnění nejisté podmínky v budoucnu nezávislé na vůli potenciálního zaměstnance, není dohodou o provedení práce ve smyslu § 75 zákoníku práce z roku 2006 a nezakládá pracovněprávní vztah, neboť závislá práce nemůže být vykonávána bez nároku na odměnu.

8 Afs 67/2011

Povinnost zvýšit základ daně podle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 12 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 261/2007 Sb., se vztahuje na jakkoli „staré“ neuhrazené závazky za předpokladu, že je daňový subjekt v roce 2008 evidoval v účetnictví a že se nejednalo o některou z výjimek stanovených citovaným ustanovením. Aplikace uvedeného ustanovení na závazky, které se promlčely před 1. 1. 2008 nebo od jejichž splatnosti uplynulo 36 měsíců před tímto datem, vyvolává účinky nepravé retroaktivity. Je proto třeba v konkrétním případě posoudit, zda je na straně daňového subjektu dán takový zájem na použití právní úpravy účinné před novelizací zákona o daních z příjmů zákonem č. 261/2007 Sb., který by při vzájemném poměřování převážil nad veřejným zájmem na dodanění neuhrazených závazků.

5 Afs 76/2011

3 As 26/2011

9 As 117/2011

Při výkladu přechodného ustanovení v čl. II bodu 2. zákona č. 20/2004 Sb. je potřeba vycházet ze srovnání nové právní úpravy a právní úpravy dosavadní, která odlišovala mezi „odběrem“ povrchových vod na straně jedné a jejich „jiným využitím“ na straně druhé; pojem „povolení k odběru povrchových vod“ použitý v tomto přechodném ustanovení proto nelze vykládat tak, že zahrnuje též povolení k využití energetického potenciálu vody pro malou vodní elektrárnu.

Konf 67/2011

Má-li být zřízeno věcné břemeno k pozemku za tím účelem, aby mohla být uskutečněna stavba dálnice, silnice nebo místní komunikace (§ 17 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), je k rozhodnutí o vyvlastnění a o určení výše náhrady příslušný (obecný) vyvlastňovací úřad (§ 15 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě). Obrana vyvlastňovaného proti výroku o vyvlastnění i výroku o náhradě je možná cestou návrhu na projednání téže věci v řízení občanskoprávním podle části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. o. s. ř.). Jestliže však taková stavba byla již zřízena na cizím pozemku a vlastníku této stavby se prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku (§ 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích), je ke zřízení věcného břemene k pozemku a k rozhodnutí o náhradě za vyvlastnění příslušný speciální stavební úřad (§ 40 zákona o pozemních komunikacích) na návrh vlastníka stavby. Zákonnost výroku o vlastním zřízení věcného břemene (výrok expropriační) přezkoumá ke správní žalobě správní soud v řízení podle soudního řádu správního, zatímco náhrada za vyvlastnění může být předmětem řízení na návrh některé ze stran soukromoprávního vztahu před soudem v řízení občanskoprávním (část pátá občanského soudního řádu).

6 Ads 25/2012

Dědění nároku na příspěvek na péči je vyloučeno ex lege (§ 16 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách). Jestliže hmotné právo nikomu nesvědčí, neexistuje možnost, aby je kdokoliv procesními prostředky uplatňoval. Na osoby uvedené v § 16 odst. 1 a 2 citovaného zákona přechází toliko nárok na výplatu splatných částek dávky do dne smrti oprávněné osoby.

Komp 6/2011

I. Výrok, kterým soud ve shodě s § 243b odst. 4 o. s. ř., resp. § 104 odst. 1 o. s. ř. nebo § 221 odst. 1 písm. c) in fine II. Žádost o úhradu prokazatelné ztráty v důsledku plnění závazku veřejné služby vzniklé na základě rozhodnutí dopravního úřadu (§ 19 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném do 31. 3. 1998) je třeba považovat za podání, které má za následek zahájení správního řízení (podání dle § 18 správního řádu z roku 1967, žádost dle § 44 správního řádu z roku 2004). III. Dospěje-li Nejvyšší správní soud k závěru, že pravomoc vydat rozhodnutí ve věci uvedené v kompetenční žalobě má správní orgán, který není žalobcem ani žalovaným, ale je žalobci či žalovanému organizačně nebo funkčně podřízen, soud rozsudkem uloží povinnost rozhodnout v dané věci přímo tomuto správnímu orgánu (§ 100 odst. 2 s. ř. s.).

8 As 59/2011

Správní orgán je oprávněn na základě § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném od 24. 11. 2005 do 1. 1. 2012, určit výrokem rozhodnutí o správním vyhoštění počátek doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území, i její navázání na dobu vykonatelnosti rozhodnutí o správním vyhoštění.

3 Azs 6/2011

Správní orgán je povinen v řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany zkoumat v souladu s § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zda žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění týkající se důvodů pro udělení azylu nebo důvodů pro udělení doplňkové ochrany, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Přípustnost opakované žádosti je tak třeba posuzovat z pohledu možných nových skutečností a zjištění pro udělení jak azylu, tak udělení doplňkové ochrany. Obsahuje-li opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany takové nové skutečnosti nebo zjištění, je správní orgán povinen hodnotit takovou žádost jako přípustnou a meritorně o ní rozhodnout. V opačném případě řízení o nepřípustné žádosti podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaví.

Konf 53/2011

I. Pravomoc vyslovit nicotnost rozhodnutí vydaného správním orgánem v soukromoprávní věci náleží soudu ve správním soudnictví (§ 76 odst. 2 s. ř. s.), popř. správnímu orgánu (§ 77 odst. 1 správního řádu z roku 2004). II. Domáhá-li se žalobce žalobou v řízení podle části páté občanského soudního řádu vyslovení nicotnosti správního rozhodnutí (ať už přímo v petitu žaloby, nebo v jejich důvodech), soud v občanském soudním řízení řízení o této žalobě nebo její části zastaví podle § 104b odst. 1 o. s. ř. a v souladu s § 72 odst. 3 s. ř. s. žalobce poučí, že může do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení podat žalobu na vyslovení nicotnosti ve správním soudnictví.

1 As 106/2010

4 As 24/2011

7 Afs 1/2011

1 As 16/2012

8 As 94/2011

Pro posouzení zániku plné moci zmocněnce účastníka správního řízení je třeba analogicky použít ustanovení občanského soudního řádu (§ 28 o. s. ř.).

2 As 102/2011

4 Ans 5/2011

Soudní ochranu tomu, kdo nebyl zapsán do seznamu patentových zástupců nebo komu nebylo umožněno složení slibu, poskytují soudy v občanském soudním řízení. Vzhledem k tomu, že Komora patentových zástupců České republiky v těchto případech nevydává rozhodnutí, nelze se domáhat soudní ochrany prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a následujících s. ř. s., ani prostřednictvím žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a následujících s. ř. s.

6 As 7/2012

1 Aps 2/2012

1 As 68/2011

1 As 54/2011

6 Ads 15/2011

Pro určení místní příslušnosti správního soudu ve smyslu § 7 odst. 2 s. ř. s. je stěžejní sídlo správního orgánu; umístění jeho organizačních útvarů (poboček, odborů, pracovišť) není rozhodující (in concreto: místní příslušnost krajského soudu v případě žaloby podané proti České advokátní komoře se řídí jejím sídlem, nikoli umístěním pobočky).

1 Afs 14/2012

I. Promlčecí lhůta, jež započala běžet podle § 70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a neskončila do dne nabytí účinnosti zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, má po 1. 1. 2011 charakter lhůty prekluzivní podle § 264 odst. 5 v návaznosti na § 160 daňového řádu. II. Možnost podat řádný opravný prostředek proti rozhodnutí o zastavení exekuce

1 As 141/2011

I. Při výkladu zákonné výluky z povinnosti poskytovat informace, které by bylo nutno nově vytvářet (§ 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím), je nutno rozlišovat mezi situacemi, kdy výtahy z existujících dokumentů představují pouze jednoduchou operaci, a případy, kdy k vytvoření odpovědi na žádost nestačí pouhé mechanické vyhledání a shromáždění údajů, které má povinný subjekt k dispozici, a je tak nezbytné s těmito údaji provádět další zpracovávání nad rámec prostého „vtělení II. Odmítnout žádost o informace s tím, že by bylo nutné vytvořit nové informace (§ 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím) lze pouze v případě, že povinný subjekt nemá povinnost předmětnými informacemi disponovat.

5 As 93/2011

1 Afs 4/2012

I. Z čl. 12 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex II. Účastník řízení může v rámci řízení o uložení cla zpochybnit uložení cla tím, že jako důkaz předloží závaznou informaci o sazebním zařazení zboží, která byla vydána v jiném členském státě, jiné osobě pro totožné zboží. Celní orgán musí v řízení o uložení cla k takové závazné informaci přistupovat jako k důkaznímu prostředku ve smyslu § 31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

7 As 19/2012

5 As 11/2011

I. Při posuzování novosti vynálezu ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, není pro závěr, že jednotlivé patentové nároky jsou stavem techniky (§ 5 odst. 3 téhož zákona), třeba, aby byly formulovány zcela obdobně jako v dokumentu, jemuž svědčí starší právo přednosti. Rozhodující naopak je, zda tento dokument obsahuje, ať již explicitně nebo implicitně, každý z podstatných znaků nároků obsažených v posuzovaném vynálezu. II. V řízení o zrušení patentu je předmětem posouzení správního orgánu vždy napadený patent. Jestliže jsou důvody pro zrušení patentu uvedené v § 23 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, naplněny jen u některých patentových nároků, zruší správní orgán v souladu s § 23 odst. 2 zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích patent pouze částečně, přičemž se částečné zrušení patentu provádí změnou jeho nároků, popisu nebo výkresů. Majitel napadeného patentu je oprávněn takovou změnu patentu spočívající v zúžení předmětu patentové ochrany sám navrhnout a nové upravené znění patentu, které nesmí překročit rozsah původní přihlášky vynálezu, formulovat. Tímto postupem se ovšem nevytváří nový předmět zrušovacího řízení, podmínkou takové změny patentu je vždy nejprve to, aby některý z původních patentových nároků z hlediska důvodů pro zrušení patentu obstál.

Konf 60/2011

Rozhodnutí celního úřadu vydané podle § 118 odst. 6 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, jímž byla odběrateli uložena povinnost uhradit náklady spojené s výrobou a zničením neodebraných tabákových nálepek, je rozhodnutím správního orgánu o věci, která vyplývá z občanskoprávních či obchodních vztahů, a proto příslušným v této věci rozhodnout je soud v občanském soudním řízení.

8 Aps 1/2011

8 Azs 17/2011

2 Afs 58/2011

Je-li zaměstnanci poskytnuto zaměstnavatelem opční právo na nákup určitého množství akcií, pak zdanitelný příjem ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nevznikne již poskytnutím tohoto opčního práva ze strany zaměstnavatele, nýbrž až jeho využitím ze strany zaměstnance, tedy nákupem konkrétního množství akcií. Výše tohoto příjmu je pak dána rozdílem mezi celkovou tržní cenou koupených akcií v době realizace nákupu a garantovanou cenou, za niž jsou akcie nakoupeny.

8 Afs 44/2011

3 Ads 35/2011

4 Aps 4/2011

I. Soudní ochrany proti provedení či neprovedení poznámky do katastru nemovitostí (§ 9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem) se lze ve správním soudnictví domáhat v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (§ 82 a násl. s. ř. s.). II. Zřejmý omyl při vedení a obnově katastru lze v případě zápisu poznámkou opravit v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu podle § 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, jen tehdy, když takový zápis byl proveden v rozporu s listinou. K takovému zřejmému omylu při zápisu formou poznámky dochází kupříkladu při chybném přepisu údajů uvedených na podkladové listině, při opomenutí zapsání některých údajů v ní uvedených či naopak při zapsání údajů v ní vůbec neobsažených do katastru nemovitostí, jakož i při zápisu provedeného bez listiny. Za zřejmý omyl však není možné považovat zápis formou poznámky na základě listiny, u níž je předmětem právního posouzení její způsobilost doložit příslušnou právní skutečnost vztahující se k nemovitosti. V takovém případě se lze soudní ochrany proti provedení poznámky do katastru nemovitostí domáhat pouze v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s., v jehož rámci soud posoudí, zda katastrálnímu úřadu doručené rozhodnutí příslušného orgánu či úkon třetí osoby jsou způsobilé k zápisu do katastru nemovitostí formou poznámky.

1 As 148/2011

9 Ao 6/2011

7 Ao 2/2007

6 As 18/2011

1 Afs 78/2011

Rozhodnutí podle § 40 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je rozhodnutím založeným na volné správní úvaze, ale i tak musí být zbudováno na racionálních důvodech, pro něž se správce daně rozhodl žádosti vyhovět, anebo ji naopak zamítl. Za situace, kdy zákon nevznáší výslovný požadavek na odůvodnění takového rozhodnutí, není přitom podstatné, zda ony důvody budou přímou součástí tohoto rozhodnutí (ač by toto řešení bylo samozřejmě vhodné), nebo budou obsahem úředního záznamu založeného ve správním spisu. V každém případě však musí být důvody správce daně pro zvolený postup transparentní a jednoznačně seznatelné. Jaká kritéria pro své rozhodnutí správní orgán zvolí, je věcí správního orgánu a soudy pak již do jejich obsahu nezasahují, s výjimkou případů, kdy dojde k překročení mezí správního uvážení stanovených principy vyplývajícími z ústavního pořádku České republiky, jako je zákaz diskriminace, princip proporcionality atd.