Nejvyšší správní soud

2 Afs 36/2007

I. Správce daně je povinen připustit tlumočníka při každém úkonu, který se za přítomnosti toho, kdo o tlumočníka požádal, provádí, ledaže by z okolností případu bylo patrné, že se jedná o požadavek, který má mařit či jinak bezdůvodně ztěžovat či zdržovat postup v řízení. II. Lze-li mít na základě skutkových okolností za to, že ten, kdo před správcem daně má jednat, tlumočníka potřebuje, třebaže o něj sám výslovně nepožádal, je správce daně povinen dotyčnou osobu způsobem jí nepochybně srozumitelným a pro ni pochopitelným poučit, že má právo na tlumočníka, kterého si ona sama opatří nebo který v případě, že si jej sama neopatří, se daňového řízení zúčastní na výzvu správce daně ve smyslu § 30 odst. 2 písm. b) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Dále je třeba dotyčnou osobu poučit o tom, že náklady na tlumočníka, ať již si jej opatří sama, anebo se tento řízení zúčastní na výzvu správce daně, ponese zásadně ona osoba sama. III. Skutkovými okolnostmi nasvědčujícími tomu, že určitá osoba potřebuje tlumočníka, bude zejména to, že se správcem daně začne komunikovat jinak než česky, nebo to, že z jejích ústních či písemných projevů (vedených v jazyce českém) či z reakcí na komunikaci ze strany správce daně je patrné, že se česky nemůže dorozumět dostatečně dobře.

30Ca 258/2005

Nesouhlasí-li stavební úřad se závěry znaleckého posudku předloženého účastníkem řízení, musí v rozhodnutí dostatečným a srozumitelným způsobem vyložit, v čem konkrétně neodpovídají závěry znaleckého posudku faktickému provedení stavby a v čem závěry znaleckého posudku neodpovídají požadavkům stanoveným právními předpisy. Oproti závěrům, vyplývajícím ze znaleckého posudku, musí správní orgán také položit své vlastní zcela konkrétní hodnocení, zda došlo ke splnění veřejného zájmu (zde souladu se zájmem na protipožární ochraně), a to i za pomoci jiného znaleckého posudku. Pokud správní orgán nezpochybnil a nevyvrátil závěry znaleckého posudku předloženého žalobkyní, je jeho rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

7 Afs 193/2006

I. Odvolacím orgánem pravomocně vyměřená daň může být násleně změněna pouze zákonným způsobem, a to užitím mimořádných opravných prostředků. II. Bylo-li odvolacím orgánem již jednou na základě podkladů a posouzení, která učinil, pravomocně rozhodnuto o určitém konkrétním nároku na odpočet daně, pak nelze již jednou takto pravomocně přiznaný nárok negovat pouhým vydáním dodatečného platebního výměru, jakkoli by jeho vydání předcházela daňová kontrola. Takovým postupem dochází k porušení § 27 odst. 1 písm. e) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, neboť se jedná o překážku věci pravomocně rozhodnuté.

1 Afs 42/2007

I. Skutečnost, že celně technické laboratoře [§ 3 odst. 4 písm. j) zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky] jsou součástí organizační struktury celní správy, sama o sobě nesnižuje důkazní hodnotu jimi vypracovaných posudků. II. Posudky vypracované celně technickými laboratořemi však celní orgány nemohou považovat za důkazní prostředky vyšší důkazní síly než znalecké posudky, a to ani v případě, kdy znalecké posudky předloží v celním řízení dovozce k prokázání skutečností uvedených v celní deklaraci (složení dovezeného zboží a z toho vyplývající sazební zařazení) ve smyslu § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Posudek vypracovaný celně technickou laboratoří je tedy jen jedním z možných důkazů a může být jinými důkazními prostředky - znaleckým posudkem - zpochybněn.

6 Ads 22/2006

I. Úprava rozhodného období (§ 18 odst. 1 a 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění) a vyloučených dob (§ 16 odst. 4 citovaného zákona) nezakládá nepřípustnou diskriminaci vůči pojištěnci, jenž získal třicet let doby pojištění v letech 1960 až 1991 a poté až do vzniku nároku na starobní důchod podle § 31 téhož zákona (předčasný důchod) v roce 2005 neměl žádná období s příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. II. Evropský zákoník sociálního zabezpečení (č. 90/2001 Sb.m.s.), pokud určuje žádoucí náhradový poměr starobního důchodu vůči předchozímu výdělku (část V. čl. 65), nepředstavuje mezinárodní smlouvu typu self-executing; s ohledem na typový charakter příjemce definovaný touto smlouvou (kvalifikovaný dělník po dosažení důchodového věku s manželkou) může být národní systém důchodového pojištění hodnocen pouze typově a ve vztahu k průměrným veličinám.

1 As 31/2007

To, že se žalobce na vozovce zdržoval důvodně, protože tam vykonával pracovní činnost, jej nemůže zprostit povinnosti podle § 54 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Žalobce měl - jako obsluha popelářského vozu - právo se na vozovce zdržovat a provádět tam potřebné pracovní úkony včetně manipulace s popelnicemi; i přitom však byl povinen dbát náležité opatrnosti při přecházení vozovky, neboť i při výkonu své pracovní činnosti zůstával chodcem.

2 Ao 2/2007

I. Opatření obecné povahy je účinné teprve po jeho platném vyhlášení (§ 173 odst. 1 správního řádu). Pokud však bylo vyvěšeno na úřední desce obecního úřadu včetně dne vyvěšení a dne, kdy bylo sňato, předepsaných 15 dnů, jedná se o vyvěšení řádné. Smyslem a účelem této publikace je totiž jednak poskytnutí informace, že vůbec takový akt byl vydán a že bude mít právní účinky, jednak možnost veřejnosti seznámit se s jeho obsahem. II. Úprava obsažená v § 52 odst. 2 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), rozlišuje dva různé prostředky, kterými lze proti návrhu územního plánu brojit: námitky a připomínky. Zatímco námitky může vznést pouze taxativně vymezený subjekt, který musí být tímto návrhem dotčen, uplatnit připomínky může každý. Pojem "dotčenosti" (§ 52 odst. 2) je však nutno vykládat šířeji nežli jen tak, že může být naplněn pouze u vlastníků pozemků či staveb, na které přímo dopadá změna územního plánu. "Mezující soused" má právo uplatnit námitky vždy; "nemezující soused" výjimečně, a to v závislosti na okolnostech konkrétní věci. III. Nejvyšší správní soud se při hodnocení zákonnosti změny územního plánu řídí zásadami proporcionality a zdrženlivosti a podle okolností konkrétní věci může zrušit i jen její část, pokud charakter napadeného aktu takovéto rozdělení umožňuje.

2 Afs 109/2005

Novelou zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, provedenou zákonem č. 208/1997 Sb., byla pro podávání dodatečného daňového přiznání v oboru daně z přidané hodnoty zavedena stejná pravidla lhůtování tohoto práva, jaká vyplývala z § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní poplatků, tj. podřídit tyto lhůty jednotnému režimu vyplývajícímu ze zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, i pro účely daně z přidané hodnoty. Plátce daně z přidané hodnoty proto mohl podat dodatečné daňové přiznání na daň z přidané hodnoty, jestliže snižoval souhrnem oprav daňovou povinnost, nejen ve lhůtě podle § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ale i ve znovu běžící lhůtě podle odst. 2 téhož ustanovení, došlo-li k přerušení jejího běhu za tam stanovených podmínek.

9 Afs 86/2007

I. Daň je podle § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nutno vyměřit či doměřit pravomocně ve lhůtě tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení, nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde současně byla povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat. II. Vyměření daně nebo doměření daně či přiznání nároku na daňový odpočet po uplynutí lhůty stanovené v § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je nezákonným rozhodnutím. K zániku práva vyměřit či doměřit daň ve smyslu citovaného ustanovení téhož zákona soud přihlédne jen k námitce účastníka řízení.

7 Afs 201/2006

Pro posouzení otázky, zda výzva učiněná správcem daně podle § 43 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, byla úkonem směřujícím k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení ve smyslu § 22 odst. 2 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (popř. § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), je nezbytné zkoumat její obsah a také její vztah k výzvám předchozím. Byla-li výzva pouhou urgencí a doplněním výzvy předchozí, nelze ji považovat za úkon směřující k vyměření nebo dodatečnému stanovení daně ve smyslu § 22 odst. 2 zákona č. 357/1992 Sb. (popř. § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb.).

15Ca 94/2006

Pokud dohoda o poskytnutí dotace

6 Ads 99/2006

Docházka do 9. třídy jedenáctileté (od 28. 12. 1960 dvanáctileté) střední školy ve školním roce 1960/61 (též ve školním roce 1959/60) není dobou studia po skončení povinné školní docházky na střední škole, a tedy ani dobou zaměstnání, jíž by do 18. roku věku bylo možno hodnotit pro účely důchodového pojištění [§ 13 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném k 31. 12. 1995, § 1 a § 24 vyhlášky č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dni 31. 12. 1995].

7 Afs 142/2006

I. V případě, kdy je do základního kapitálu obchodní společnosti vkládán podnik či jeho část, stanoví se hodnota tohoto vkladu jako součet všech složek tvořících podnik či jeho část a odečet závazků na nich váznoucích. Tato výsledná suma pak představuje hodnotu vkladu vkládaného do společnosti. Podnik je proto nutno chápat jako celek složený z jednotlivých částí majících stejný právní režim, a to i v případě, kdy jednou z těchto částí je nemovitost. II. Pro osvobození dle § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, je proto rozhodná celková hodnota vkládaného podniku či části podniku, nikoliv hodnota jedné z jeho částí, tj. nemovitosti. Jestliže je tedy základní kapitál

5 Afs 155/2006

I. Podal-li daňový subjekt daňové přiznání, a to bez ohledu na jeho formu a obsah, není pochyb o tom, že učinil podání, kterým ve smyslu § 21 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, bylo zahájeno řízení. Mělo-li předložené daňové přiznání k dani z převodu nemovitostí vady spočívající v tom, že bylo použito nesprávného tiskopisu Ministerstva financí, bylo namístě postupovat podle § 43 uvedeného zákona. II. Zaslal-li správce daně daňovému subjektu v roce 2002 výzvu dle § 40 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, k podání daňového přiznání, aniž by dostál své zákonné povinnosti a přihlédl k překážce litispendence

2 As 29/2007

Důvodem pro vyloučení úřední osoby podle § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, není pouhá skutečnost, že tato osoba, jako pracovník městského či krajského úřadu, rozhoduje ve věci přestupku, z něhož je obviněn zastupitel příslušného města či kraje.

Nad 13/2007

I. Pro určení místní příslušnosti soudu ve správním soudnictví jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. II. Místně příslušným soudem pro řízení o žalobě podané v červenci 2004 proti rozhodnutí Kolegia na úseku ochrany utajovaných skutečností je Krajský soud v Brně; na tom nic nemění skutečnost, že Kolegium bylo zákonem č. 413/2005 Sb., s účinností od 1. 3. 2006, zrušeno.

3 As 16/2007

Pokud žalobce jako provozovatel autobusové dopravy poskytl cestujícím informaci o ceně jízdného až tehdy, když se cestující nacházeli v placeném přepravním prostoru vozidla, tedy po uzavření smlouvy o přepravě, porušil tím § 12 zákona č. 643/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

7 Afs 47/2007

I. Po prohlášení konkursu musí být rozhodnutí správce daně doručeno vždy správci konkursní podstaty či jeho zástupci (§ 14 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve spojení s § 17 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), i když je rozhodnutí adresováno daňovému subjektu, na jehož majetek nebyl v době odeslání rozhodnutí doposud prohlášen konkurs. II. Pro nabytí právní účinnosti rozhodnutí (§ 32 odst. 1 věta druhá zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) není podstatné, kdy a komu bylo správní rozhodnutí odesláno, ale komu a kdy bylo řádným způsobem doručeno nebo sděleno. Doručením jiné osobě než správci konkursní podstaty nebo jeho zástupci (úpadci, resp. osobě zmocněné úpadcem) proto doručované správní rozhodnutí nenabude účinnosti. Ručitelský závazek ve smyslu § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 5. 2006, který je akcesorické povahy, proto nemůže účinně vzniknout tam, kde rozhodnutí o vyměření daně v důsledku vadného způsobu doručení nebo sdělení dosud nenabylo právní účinnosti.

8 As 62/2006

Původ zvláště chráněného živočicha (zde: orel skalní) z odchovu v zajetí [§ 3 odst. 1 písm. d) a § 54 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny] je prokázán, pokud jedinec, který má být vzat do evidence, je potomkem legálně chovaných rodičů. Takový průkaz (zde paternitním testem DNA) nelze nahradit čestným prohlášením (§ 39 správního řádu z r. 1967) vlastníka takového jedince, neboť tomu brání obecný zájem na ochraně volně žijících jedinců a zabránění nelegálního nakládání s nimi.

5 As 32/2007

I. Pojem „pornografie“ spadá do kategorie tzv. neurčitých právních pojmů, které zahrnují jevy nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat; jejich obsah a rozsah se může měnit, často bývá podmíněn časem a místem aplikace normy. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit. II. Za pornografické lze považovat takové dílo, které uráží způsobem, který lze stěží akceptovat, cit pro sexuální slušnost. Test pornografické povahy díla, který by měl být aplikován obecným soudem, spočívá na posouzení, zda celkový dojem díla způsobuje morální pohoršení osobě s běžným cítěním; přitom je zapotřebí odmítnout takové dílo, které ohrožuje mravnost obecně nepřijatelným způsobem u většiny lidí, kteří s ním přicházejí do styku. III. Hranice mezi pornografií, materiálem se zákonem nedovolenými prvky pornografie a erotikou není nijak jasně vymezena, je nestálá a odvíjí se od kulturních, náboženských a jiných zvyklostí společnosti i od osobních zkušeností každého jedince. Pornografií se rozumí především znázorňování lidského těla či sexuálního chování, vytvořené především s cílem podněcovat sexuální pud. Jako pornografické se zpravidla označují pouze materiály, které překračují morální normy společnosti a vzbuzují u výrazné části stud, slabší formy podobných zobrazení se v takovém případě označují jako erotika. Erotika naopak nezobrazuje lidskou sexualitu jako dominantní motiv, může sexuálně vzrušovat, není to však její primární cíl, takového vzrušení není primární a záměrné, erotika nepřekračuje soudobé standardy společnosti.

15Ca 66/2005

Pojem „zásoby vlastní výroby

22Af 48/2010

I. Použití zvláštního režimu obchodníka s použitým zbožím (§ 90 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) je závislé na vůli dodavatele, zda použije tento zvláštní režim nebo obecný režim DPH v přeshraničních vztazích. II. K mezinárodnímu dožádání podle unijních předpisů není správce daně povinen, má-li být takovým dožádáním toliko prokázáno tvrzení daňového subjektu, ohledně něhož jej tíží důkazní břemeno podle § 31 odst. 9 daňového řádu z roku 1992 (viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 27. 9. 2007, Twoh

4 Azs 31/2007

Opustil-li žadatel o udělení azylu zemi původu před nabytím plné způsobilosti k právním úkonům, svědčí mu kromě jeho vlastních důvodů rovněž důvody pro udělení azylu uplatněné jeho zákonnými zástupci, a to i tehdy, dosáhl-li žadatel zletilosti před podáním žádosti o udělení azylu. V případě rozporů mezi výpověďmi těchto osob musí žalovaný vycházet z těch tvrzení, která jsou pro původně nezletilého žadatele nejpříznivější.

62Ca 1/2007

I. K uskutečnění neohlášeného místního šetření v obchodních prostorách soutěžitelů podle § 21 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, není třeba předchozího souhlasu soudu. II. V rámci neohlášeného místního šetření v obchodních prostorách soutěžitelů podle § 21 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, se prolíná „vyžadování podkladů“ s „prověřováním podkladů“; mezi těmito instituty není třeba hledat přesnou hranici, a není tedy třeba nejprve vyzývat k předložení podkladů a teprve po uplynutí příslušné lhůty přistoupit k jejich prověřování, neboť takové pojetí by popřelo jeden ze základních znaků neohlášeného místního šetření, jímž je uplatnění „momentu překvapení“ vůči vyšetřovanému soutěžiteli. III. Argumentuje-li vyšetřovaný soutěžitel v rámci neohlášeného místního šetření v jeho obchodních prostorách podle § 21 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, tím, že část podkladů, k jejichž předložení byl vyzván, má soukromou či jinak důvěrnou povahu, pak musí úředníkům provádějícím šetření umožnit, aby toto tvrzení ověřili a povahu podkladů sami alespoň prima facie IV. Součástí „podkladů rozhodnutí“, k nimž musí být účastníku správního řízení podle § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004 dána možnost vyjádřit se, není koncept správního rozhodnutí, jež má být správním orgánem teprve vydáváno; správní orgán nemá povinnost seznamovat účastníka správního řízení se závěry, k nimž na základě hodnocení podkladů, s nimiž účastníka řízení seznamuje, ve svém rozhodnutí teprve dospěje.

22Ca 401/2005

Pod pojem chemické a biologické přípravky na ochranu rostlin, který je vymezen v § 2 odst. 8 zákona č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a o změnách některých souvisejících zákonů, lze podřadit přípravky vymezené písmeny a) až d) citovaného ustanovení. Přípravek sloužící k ničení nežádoucích rostlin je tak rovněž přípravkem sloužícím k ochraně rostlin. Z uvedeného vyplývá, že zařazení podnikatelské činnosti založené na používání přípravku k ničení nežádoucích rostlin pod vázanou živnost "Ošetřování rostlin, rostlinných produktů, objektů a půdy proti škodlivým organismům přípravky na ochranu rostlin" (příloha č. 2 živnostenského zákona) je správné.

1 As 11/2006

Při rozhodování o vyhlášení rybářského revíru dle § 4 odst. 3 písm. b) zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, je posouzení otázky "uzavřenosti vody" výlučně kompetencí rybářského orgánu; nejde o otázku, která by měla být řešena ve vodoprávním řízení v režimu zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon).

29Ca 115/2006

Správce daně je při rozhodování ve věci vyměření daně z převodu nemovitostí povinen vymezit, co je předmětem této daně (§ 9 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí). Jestliže dovodí, že došlo k převodu pouze součásti věci (§ 120 odst. 1 občanského zákoníku), není takový závěr o existenci předmětu daně z převodu nemovitostí vzhledem k platné právní úpravě obsažené v občanském zákoníku udržitelný. Podle § 120 odst. 1 občanského zákoníku platí, že součást věci není samostatným předmětem občanskoprávního vztahu a sdílí s věcí hlavní její právní režim. V případě správcem daně tvrzeného převodu pouhé součásti věci na základě kupní smlouvy by se jednalo o neplatný právní úkon (§ 39 občanského zákoníku), přičemž by šlo o tzv. absolutní neplatnost právního úkonu nastávající ze zákona, k níž jsou povinny státní orgány vždy přihlédnout.

19Cad 120/2006

Jestliže žalobkyně přerušila studium nikoli z důvodu nemoci, ale z důvodu rizikového těhotenství, které je ve svých důsledcích srovnatelné s nemocí, bylo i přesto třeba považovat žalobkyni i v době přerušení studia za nezaopatřené dítě ve smyslu § 20 odst. 3 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (nemůže se soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz), a proto jí nemohl být odňat sirotčí důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) téhož zákona (zánik nároku na dávku).

5 As 55/2006

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě nemá oprávnění závazně regulovat ceny zboží dodávaného jejími členy, může však vydávat ceníky a honorářové řády doporučujícího charakteru [§ 23 odst. 6 písm. j) zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě].

5 Afs 148/2006

I. Provozuje-li fyzická osoba, byť dlouhodobě a samostatně, soustavnou činnost pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, aniž by měla živnostenské oprávnění, nejedná se o provozování živnosti ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona. Příjmy dosažené z této činnosti nelze podřadit pod § 7 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a tvoří dílčí základ daně z příjmů podle § 10 citovaného zákona. II. Ostatními příjmy podle § 10 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jsou předně příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, pokud však nejde o příjmy podle § 6 až § 9 citovaného zákona. Uvedené ustanovení obsahuje pouze demonstrativní výčet příjmů, o které by se mohlo jednat. Tento výčet přichází však v úvahu vždy až teprve tehdy, lze-li dospět k závěru o tom, že nelze příjem podřadit pod některé z předchozích ustanovení § 6 až § 9 (v daném případě nebylo možno příjem stěžovatele posoudit jako příjem z podnikání dle § 7, neboť činnost vykonával bez oprávnění).

10 Ca 225/2005

Rozdíl kladený na technické požadavky k zabezpečení oken zvláštního objektu (§ 3 nařízení vlády č. 338/2002 Sb.) a výloh prodejen (§ 4 citovaného nařízení) odráží skutečnost, že výloha je zpravidla umístěna směrem do ulice, zatímco okna zvláštního objektu mohou být přístupná např. i ze sousedních staveb. Jiným důvodem rozdílu v zabezpečení je fakt, že ve výloze jsou zbraně vystaveny pouze v provozní době prodejny a mimo tuto dobu se ukládají (§ 58 odst. 2, 4 a 5 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních) do technicky způsobilých zařízení podle § 2 nařízení vlády č. 338/2002 Sb.

2 Afs 58/2007

Odstoupil-li poskytovatel dotace

Konf 22/2006

Posoudit zákonnost odmítnutí správní jurisdikce

2 As 94/2006

I. Rozdílné rozhodování různých senátů či samosoudců krajských soudů v obdobných věcech je potud nežádoucí, pokud se ten senát či samosoudce krajského soudu, který rozhoduje později, argumentačně nevypořádá s dříve vysloveným právním názorem jiného senátu nebo samosoudce, třebaže je mu takový názor znám či mu být znám měl a mohl. II. Ustanovení § 34 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 31. 1. 2002, je generálním osvobozením cizince, jenž podal návrh na zahájení řízení o udělení azylu, od všech správních poplatků, které by měly být po dobu jeho pobytu na území ČR, včetně pobytu v průběhu soudního řízení ve věci přezkumu zamítavého správního rozhodnutí o jeho žádosti o azyl, od něho požadovány za účelem zajištění zákonnosti tohoto pobytu podle předpisů cizineckého práva.

2 As 95/2006

I. Od 1. 1. 2003 jsou i na žadatele o udělení azylu žádajícího o udělení nebo prodloužení víza za účelem strpění pobytu na území České republiky, na něhož se vztahovala přechodná ustanovení čl. II. bodu 4. a 5. zákona č. 2/2002 Sb., použitelná ustanovení právních předpisů o správních poplatcích bez modifikace II. Nesprávné posouzení právní otázky, k němuž v rozhodnutí krajského soudu objektivně došlo, nemůže být důvodem ke zrušení tohoto rozhodnutí, nebylo-li namítáno v kasační stížnosti a nejde-li o nezákonnost, ke které by Nejvyšší správní soud musel přihlédnout z úřední povinnosti.

4 Ads 81/2005

Úkon krajského úřadu, kterým byl přezkoumán (§ 77a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu) posudek lékaře závodní preventivní péče o zdravotní způsobilosti k práci pro účely § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Takový úkon je podle § 70 písm. a) s. ř. s. vyloučen ze soudního přezkumu.

9 Aps 1/2007

I. Aktivně legitimována k podání žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu je každá osoba, která tvrdí, že byla tímto zásahem, pokynem či donucením přímo zkrácena na svých právech. Soud proto v rámci úvahy o splnění podmínek řízení zkoumá pouze toto tvrzení, nikoliv už jeho důvodnost, neboť ta je předmětem vlastního meritorního posouzení věci. II. Vzhledem k okolnosti, že Nejvyšší kontrolní úřad je z materiálního hlediska orgánem veřejné správy, může být v případě, že provádí kontrolu dle zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, pasivně legitimován k žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením. III. Nezákonným zásahem může být podle okolností i zahájení a provádění kontroly dle zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.

2 Afs 173/2006

Ustanovení § 7 odst. 1 věty třetí vyhlášky č. 115/1992 Sb., o provádění pracovní rehabilitace občanů se změněnou pracovní schopností, podle něhož se zaměstnavatel v písemné dohodě musí zavázat, že bude provozovat pracovní místa v chráněné dílně nebo chráněném pracovišti nejméně po dobu dvou let od poskytnutí příspěvku a že případně vrátí úřadu práce příspěvek nebo jeho poměrnou část odpovídající době, kterou nesplnil, je třeba vyložit tak, že po tuto dobu musí uvedené pracovní místo reálně fungovat, tj. být obsazeno zaměstnancem (i případně vícero různými zaměstnanci po sobě, započne-li pracovní poměr dalšího zaměstnance bezprostředně po skončení pracovního poměru předchozího zaměstnance) se změněnou pracovní schopností, který zásadně (není-li např. v pracovní neschopnosti) skutečně vykonává pro zaměstnavatele sjednaný druh práce.

9 Ca 296/2005

Za zvlášť závažné úmyslné porušení služební přísahy [§ 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve spojení s § 108 odst. 3 téhož zákona], je třeba považovat takové jednání policisty, který po spáchání dopravní nehody ovlivňoval přímé svědky této nehody ve svůj prospěch a po zjištění pravdivého stavu věci z místa nehody ujel, aby dalšímu šetření dopravní nehody zabránil.

Konf 23/2006

Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu o přidělení čísel (§ 69 a násl. zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích) a navazující rozhodnutí o poplatcích za přidělení čísla (§ 75 téhož zákona) je veřejnoprávní regulací v oblasti správy čísel. Rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí o poplatcích náleží soudu ve správním soudnictví.

9 As 28/2007

I. Národní památkový ústav je jakožto odborná organizace státní památkové péče zřízená dle zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, veřejnou institucí povinnou k poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. II. Subjektem povinným rozhodnout dle § 16 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, o odvolání proti rozhodnutí Národního památkového ústavu o neposkytnutí informací je Ministerstvo kultury, které je dle § 25 odst. 2 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, Národnímu památkovému ústavu nadřízeno a žádný zvláštní zákon ohledně subordinačních vztahů mezi uvedenými subjekty nestanoví jinak.

9 As 27/2007

Ustanovení § 15 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, rozlišuje mezi převodem zapsané ochranné známky a převodem či přechodem přihlášky. V řízení o správní žalobě proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví o zamítnutí přihlášky ochranné známky může být na straně žalobce pouze taková osoba, která byla jejím přihlašovatelem, případně za splnění podmínek § 107a o. s. ř. ten, na koho byla převedena práva vztahující se k přihlášce ochranné známky v souladu s § 15 odst. 4 zákona o ochranných známkách. Převede-li po zahájení žalobního řízení původní vlastník ochranné známky písemnou smlouvou dle § 15 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, na nového vlastníka pouze zapsanou ochrannou známku, a nikoliv práva vztahující se k přihlášce stejné ochranné známky pro dosud nezapsané výrobky či služby, pak nový vlastník ochranné známky není oprávněn vstoupit do žalobního řízení týkajícího se zamítnutí přihlášky ochranné známky na místo původního žalobce dle § 107a o. s. ř.

2 Afs 34/2007

Pravidla pro zjištění původu zboží a ověření důkazů původu stanovená Protokolem č. 4 k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na druhé straně (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/1995 Sb.) bylo třeba uplatňovat i na situace, kdy bylo před 1. 5. 2004 do České republiky dováženo z Evropského společenství zboží, o němž bylo deklarantem tvrzeno, že je původní v České republice. Podmínkou pro získání preferenční celní sazby při dovozu tohoto zboží pak bylo prokázání preferenčního původu zboží podle jmenovaného protokolu.

5 As 26/2007

I. Zakázat shromáždění pro nepřiměřenost důsledků jím vyvolaných v dopravě a v zásobování ve smyslu § 10 odst. 3 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, a čl. 19 odst. 2 Listiny základních práv a svobod lze pouze tehdy, je-li omezení dopravy či zásobování shledáno ve velké intenzitě; musí být tedy tak výrazné, aby bylo způsobilé vyvolat závažný rozpor se zájmem obyvatelstva. Musí se proto jednat o omezení dopravy na důležitém místě, po delší dobu a ve větším rozsahu. Skutečnost, že budou shromážděním dotčena práva mnohonásobně více lidí, než bude počet účastníků, nemusí sama o sobě být ještě nutně důvodem k zakázání shromáždění, pokud nenastane narušení dopravy velké intenzity. II. Soud nemůže ve svém rozhodnutí konstatovat nesoulad mezi zákony (zde soudní řád správní a zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím) a nechat tuto otázku dále bez povšimnutí, naopak musí se s tímto konstatovaným rozporem řádně vypořádat. Pokud by soud dospěl k závěru, že zákon, jehož by mělo být při řešení použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, je povinen v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky předložit věc Ústavnímu soudu. III. Ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, obsahuje právní normu speciální vůči právní normě obsažené v soudním řádu správním (§ 51 s. ř. s.), a proto je nutno ho přednostně uplatnit. Soud proto musí dodržet třídenní lhůtu stanovenou mu zákonem, v níž je speciální pravidlo chování obsaženo. Ústavní právo dle čl. 19 odst. 1 Listiny základních práv a svobod pokojně se shromažďovat je konkretizováno zákonem č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím; pokud by nebylo rozhodnuto o opravném prostředku v souladu s požadavkem rychlosti soudního rozhodnutí stanoveným tímto zákonem, došlo by k porušení tohoto práva.

9 Ca 308/2005

Příjem z úplatného převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu (pokud v souvislosti s tímto převodem bude zrušena nájemní smlouva k bytu), je osvobozen od daně z příjmů dle § 4 odst. 1 písm. u) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, u poplatníka, který příjem použije na uspokojení své bytové potřeby, nikoli osob spolubydlících.

1 Afs 28/2007

Údaj o „původní splatnosti dlužné daně“, který je jednou z náležitostí vykonatelného výkazu nedoplatků (§ 73 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), označuje poslední den lhůty, ve které byl daňový subjekt povinen zaplatit vyměřenou daň. Byla-li daň vyměřena konkludentně, bude tímto dnem poslední den lhůty pro podání daňového přiznání (§ 40 odst. 1 citovaného zákona); byla-li však daň vyměřena platebním výměrem v částce vyšší, než jakou si daňový subjekt sám vypočetl v daňovém přiznání, je tímto dnem ve vztahu k rozdílu mezi daní přiznanou a daní vyměřenou poslední den třicetidenní lhůty stanovené v platebním výměru (§ 46 odst. 4 téhož zákona).

1 As 3/2007

I. Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, neobsahuje výlučnou úpravu všech aspektů elektronických komunikací. Skutečnost, že určitá činnost spadá do regulačního rámce zákona o elektronických komunikacích, neznamená, že stejná činnost nemůže být zároveň regulována i jiným právním rámcem, jako je kupříkladu zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. II. Při hodnocení skutkových okolností, ke kterým došlo po přistoupení České republiky k Evropské unii, představují právo Evropských společenství a judikatura

1 As 13/2007

Stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 10 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, není samostatně přezkoumatelné ve správním soudnictví. V souladu s čl. 9 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, vyhlášené pod č. 124/2004 Sb. m. s., a čl. 10a Směrnice Rady o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (85/337/EHS), lze toto stanovisko přezkoumávat až v rámci konečného rozhodnutí, jehož je stanovisko podkladem.

29Ca 211/2006

K okolnosti, která tvoří zákonný znak skutkové podstaty správního deliktu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující či přitěžující v úvaze při ukládání sankce (zásada zákazu dvojího přičítání).

2 As 73/2006

Poškozený, který v přestupkovém řízení neuplatnil nárok na náhradu škody a který není ani navrhovatelem tohoto řízení, nemá postavení účastníka přestupkového řízení ve smyslu § 72 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Pokud taková osoba podá žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, které se týká pouze viny a trestu obviněného z přestupku, soud takovou žalobu odmítne podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou.