Nejvyšší správní soud

4 Ads 163/2009

Dávky důchodového pojištění, které již byly vyplaceny v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními, nelze zpětně vymáhat. Snížení či odnětí důchodu, jakož i zastavení jeho výplaty [§ 56 odst. 1 písm. a) či c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění] lze ze zákona provádět zásadně toliko do budoucna, s výjimkou případů, kdy tyto dávky byly vyplaceny neprávem v důsledku zaviněného porušení povinností ze strany příjemce dávky (§ 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Podle § 118a odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení lze přeplatek vymáhat za splnění výše uvedených předpokladů výhradně po příjemci dávky (či zvláštním příjemci dávky podle § 118 odst. 1 téhož zákona), a nikoliv po jiné osobě (zde osobě s dispozičním právem k účtu zemřelého příjemce).

1 As 95/2010

I. Správní soudy postupují ode dne účinnosti zákona č. 61/2006 Sb., podle § 16 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 61/2006 Sb. i ve věcech, v nichž byla žádost o informace podána přede dnem účinnosti zákona č. 61/2006 Sb. II. Soud zruší rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti ve smyslu § 16 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, i částečně, nejsou-li žádné důvody pro odmítnutí jen některé z více požadovaných informací. Současně povinnému subjektu nařídí tuto informaci poskytnout. III. Soud musí nařídit poskytnutí požadované informace podle § 16 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, povinnému subjektu. Nařídil-li soud poskytnutí informace jinému subjektu (zde odvolacímu orgánu), uložil povinnost v rozporu se zákonem.

8 Afs 48/2009

1 As 33/2011

I. Správní orgán nemusí uvádět zdroj, z něhož se dozvěděl o existenci obecně známé skutečnosti. Naproti tomu musí uvést, ze které jeho konkrétní úřední činnosti či postupu jsou mu známé tzv. úřední skutečnosti ( § 50 odst. 1 správního řádu z roku 2004). II. Pokud správní orgán nezachytí stav internetové stránky, kterou vzal v potaz pro své rozhodování, ať již tiskem nebo uložením na elektronický nosič dat, znemožní tak správnímu soudu úkol vycházet při přezkumu rozhodnutí ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Je proto nezbytné, aby důkazy z internetu, které správní orgán nashromáždí, byly přezkoumatelně označeny datem svého pořízení.

2 As 84/2010

K omezení vlastnického práva účelovou komunikací podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je nezbytný souhlas vlastníků pozemků a musí být dána nezbytná komunikační potřeba.

3 Ads 20/2011

Zemře-li žalobce v řízení o žalobě proti rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na péči, nemá právního nástupce podle § 107 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. V takovém případě soud žalobu odmítne pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

5 As 7/2011

Podle § 50 odst. 3 věty druhé správního řádu z roku 2004 v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena; toto ustanovení je tak ve vztahu k § 82 odst. 4 téhož zákona lex specialis Má-li správní orgán povinnost zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena i bez návrhu (z logiky věci bez návrhu toho, komu má být povinnost uložena), nemůže se správní orgán ohledně návrhů takové osoby na provedení dalších důkazů současně dovolávat § 82 odst. 4 správního řádu (zásady koncentrace řízení). Ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu na řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, nedopadá.

3 Ans 38/2010

Jestliže je odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podáno osobou, která tvrdí, že s ní mělo být jednáno jako s účastníkem správního řízení a že je tzv. opomenutým účastníkem, je správní orgán povinen o takovém odvolání vydat rozhodnutí i v případě, že odvolání vyhodnotí jako nepřípustné (§ 92 správního řádu z roku 2004). Pokud správní orgán vyřídí takové odvolání pouhým neformálním přípisem, jedná se o nečinnost ve smyslu § 80 správního řádu z roku 2004 a § 79 s. ř. s.

3 As 1/2011

1 As 100/2010

7 Azs 4/2011

Ustanovení § 20 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění do 31. 12. 2010 nevylučuje možnost zastoupení účastníka řízení v řízení o udělení mezinárodní ochrany na základě plné moci udělené ústně do protokolu dle § 33 a násl. správního řádu z roku 2004.

1 As 24/2011

Pro rozhodování správního orgánu v prvním stupni je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, nikoliv v době zahájení řízení (srov. § 96 odst. 2, § 90 odst. 4 nebo § 82 odst. 4 správního řádu z roku 2004).

8 As 54/2010

9 Ao 1/2011

7 As 20/2011

Jelikož je upozornění podle § 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, neformálním úkonem správního orgánu mimo správní řízení, nemá v době jeho faktického provedení bezprostřední vazbu na žádné konkrétní správní řízení. Nemůže být tudíž spojeno s uložením povinnosti nahradit náklady řízení paušální částkou podle § 79 odst. 5 správního řádu z roku 2004.

1 Afs 106/2010

Úkony finančního ředitelství učiněné v průběhu finanční revize (§ 1 odst. 4 zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění účinném do 31. 12. 1999) nejsou způsobilé přerušit běh prekluzivní lhůty ve smyslu § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

8 Ao 1/2011

9 Afs 81/2010

I. Daňovou účinnost fakticky vynaloženého nákladu, jakož i zdanitelnost dosažených příjmů, nelze opírat pouze o soukromoprávní hodnocení platnosti smlouvy. Za příjmy z pronájmu nebytových prostor podle § 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, lze pro daňové účely považovat veškeré příjmy, které byly za užívání nebytových prostor obdrženy, pokud objektivně mohly být přijaty jako protihodnota za užívání či oprávnění užívat předmětné prostory. II. Pokud daňové subjekty, které na základě absolutně neplatné nájemní smlouvy na jedné straně dosáhly příjmů, jež lze pro daňové účely podřadit pod příjmy z pronájmu, a na druhé straně uplatnily daňově uznatelné náklady, nereflektují na soukromoprávní důsledky neplatnosti smlouvy, tj. jednají tak, jako by tato smlouva byla bezvadná, pak neplatnost smlouvy nemá na zdanitelnost dosažených příjmů a daňovou uznatelnost uplatněných nákladů žádný vliv.

4 Azs 60/2007

Důkazní standard „důvodné podezření“ v úpravě vylučujících klauzulí podle § 15 a § 15a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je nižší než důkazní standard v trestních věcech. K naplnění „důvodného podezření“ musí být k dispozici jasné, přesvědčivé a věrohodné důkazy, v judikatuře některých států označované jako silné důkazy, a nikoliv pouhé domněnky. Půjde například o přiznání žadatele o udělení mezinárodní ochrany, svědectví jiných osob (pokud vyjádření žadatele nebyla věrohodná), není však nutné, aby byl žadatel odsouzen či obviněn z vážného trestného činu. Pouhá žádost o extradici sama o sobě důvodné podezření nezakládá. Důvodné podezření není dáno ani pouhou skutečností, že proti žadateli probíhá v jeho domovské zemi trestní stíhání.

5 Azs 6/2010

8 As 1/2011

Povinnost žadatele o vízum podat žádost o vízum k pobytu nad devadesát dnů osobně na zastupitelském úřadu (§ 53 odst. 1 a § 170 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky) vylučuje možnou aplikaci § 12 správního řádu z roku 2004.

8 Afs 35/2010

V případě účtování na dohadný účet pasivní je třeba zachovat princip, že účtováno je pouze o plnění, které se reálně uskutečnilo, avšak dosud není známa jeho přesná výše. Pokud přiznání ročních odměn automaticky nevyplývalo pouze z odvedení práce ve zdaňovacím období, ale též z hospodářského výsledku, záviselo na návrhu a schválení roční odměny nadřízenými a konečně na schválení auditovaného hospodářského výsledku představenstvem daňového subjektu, nebylo možné o těchto odměnách účtovat ve zdaňovacím období, za které tato složka mzdy náleží.

8 As 37/2010

I. Maximální doba studia dle čl. 4 odst. 13 Studijního a zkušebního řádu Univerzity Karlovy a čl. 4 odst. 2 Studijního a zkušebního řádu Právnické fakulty je objektivní lhůtou, ve které student musí splnit své studijní povinnosti. Do této lhůty se počítá i doba přerušení studia. II. Byť by byly zdravotní důvody legitimním důvodem pro přerušení studia a je třeba je respektovat, vždy musí být na přerušení studia nahlíženo jako na dobrodiní poskytované vysokou školou v případech, kdy není možné řádně plnit studijní povinnosti. III. Je třeba odlišovat zápis na univerzitu resp. na fakultu a zápis do příslušného úseku studia. Není proto vyloučeno, aby student, který dosud nesplnil předepsané studijní povinnosti, byl znovu zapsán do prvního ročníku. To však neznamená, že mu znovu počíná plynout objektivní maximální lhůta pro trvání studia.

2 Afs 1/2011

4 As 1/2011

1 As 21/2011

I. Pro splnění povinnosti vyplývající z § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, nestačí znát jen okruh pravděpodobných řidičů, nýbrž je třeba vědět, které konkrétní osobě bylo přikázáno nebo svěřeno řízení vozidla, resp. komu bylo umožněno vozidlo řídit. II. Neví-li provozovatel vozidla, komu svěřil nebo přikázal řízení vozidla [§ 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu], nemůže věrohodně tvrdit, že tímto řidičem byla osoba jemu blízká. III. Součástí objektivní stránky jiného správního deliktu podle § 125 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, není jednání pachatele spočívající v nesdělení údajů potřebných k určení totožnosti řidiče vozidla. Pachatel je trestán pouze za nevědomost o totožnosti řidiče vozidla. IV. Skutečnost, že zástupce zastupoval žalobce již ve správním řízení, nemá sama o sobě vliv na nárok tohoto zástupce na mimosmluvní odměnu za úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení před krajským správním soudem [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu].

1 As 102/2010

Rozhodnutí Rady Českého rozhlasu o odvolání generálního ředitele z funkce podle § 9 odst. 6 zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, je úkonem pracovněprávním. K jeho přezkumu je dána pravomoc soudům v občanském soudním řízení podle § 7 o. s. ř.

1 Ao 1/2011

Rámcový vzdělávací program vydaný podle § 4 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), je tzv. vnitřním předpisem, nikoliv opatřením obecné povahy.

4 Aps 1/2011

6 Azs 40/2010

I. Při posuzování důvodů pro vyloučení z doplňkové ochrany podle § 15a odst. 1 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, lze za činy v rozporu se zásadami a cíli Organizace spojených národů považovat (a) činy, ohledně nichž je konsensus v mezinárodním právu, že jsou dostatečně závažným a trvajícím porušováním lidských práv, aby bylo možné je označit za pronásledování; nebo (b) činy výslovně označené orgány OSN za rozporné se zásadami a cíli OSN. II. Na činech v rozporu se zásadami a cíli OSN se žadatel mohl podílet nejen tím, že je spáchal sám, ale také tím, že se na jejich spáchání účastnil podle § 15a odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. III. Míru odpovědnosti žadatele o mezinárodní ochranu, který donášel informace na své spolupracovníky státním orgánům, je nutno zkoumat individuálně podle jeho znalostí o tom, k čemu budou předané informace použity a podle jeho úmyslu způsobit předáním informací činy v rozporu se zásadami a cíli OSN.

7 Azs 79/2009

2 As 21/2011

I. Povinná mlčenlivost advokátů (§ 21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii) je sama o sobě nevylučuje z působnosti zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. II. Pokud jsou obsahem tiskového prohlášení osobní údaje, které (1) byly dostupné i z jiných zdrojů než z databáze, kterou advokát disponoval, (2) nepožívají zvláštní způsob ochrany a (3) důvod jejich zveřejnění není samoúčelný, nýbrž spočívá výhradně v reakci na mediální

5 Afs 20/2010

I. Dobíjecí kupóny služby Oskarta nejsou samostatným produktem, nemohou tedy existovat bez služeb poskytovaných stěžovatelem (poskytovatelem telekomunikačních služeb). Představují pouze prostředek platby za služby, které samy tvoří produkt relevantního trhu (ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže). Poptávka po dobíjecích kupónech není fakticky poptávka po "dobíjecích kupónech II. Dobíjecí kupóny představují balíček předplacených služeb mobilního operátora (prepaid III. Konečný spotřebitel si prostřednictvím distributorů nekupuje "dobíjecí kupón

9 As 73/2010

I. Napadá-li žalobce kasační stížností, že rozhodnutí správního orgánu nemělo být toliko zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí, ale že měla být vyslovena jeho nicotnost, směřuje takový stížní bod proti výroku rozsudku krajského soudu, nikoli jen proti jeho důvodům (§ 76 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost založená na takovém stížním bodě je proto přípustná.; II. Ačkoli § 54 odst. 6 s. ř. s. nezakládá výslovně závaznost rozsudku správního soudu pro účastníky správního řízení, kteří nepodali proti napadenému správnímu rozhodnutí žalobu či neuplatnili práva osob zúčastněných na řízení, je takový rozsudek závazný pro všechny orgány veřejné moci. Tato vázanost orgánů veřejné moci pak má logicky i dopad (byť nepřímý) na účastníky správního řízení, v němž bylo zrušené rozhodnutí vydáno.; III. Shromáždění vlastníků bytů jako nejvyšší orgán společenství vlastníků (§ 9 odst. 8 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů) je oprávněno k rozhodování jen o těch věcech, k nimž je oprávněno společenství vlastníků. Pravomoc společenství je omezena na společné části domu, vnitřní záležitosti společenství a na záležitosti týkající se domu jako celku (§ 9 odst. 1 téhož zákona). Souhlas se stavebními úpravami týkajícími se jen jednotky v domě je vyjádřením vůle každého konkrétního vlastníka jiné jednotky v domě, aniž by tato vůle měla být vyjádřena hlasováním na shromáždění vlastníků.

1 Afs 101/2010

I. Integrovaný sazebník Evropských společenství Taric (Tarif Intégré Communautaire II. Užije-li deklarant v celním řízení určitý kód Taric, je celní orgán oprávněn předpokládat, že tím odkazuje na konkrétní zboží a konkrétní obchodní opatření, s nimiž je příslušný kód Taric svázán. Shodně je třeba nahlížet na užití kódu Taric celním orgánem ve správním rozhodnutí. III. Pro uložení antidumpingového cla podle čl. 1 nařízení Rady (ES) č. 954/2006 je rozhodující dovoz výrobků definovaných v tomto článku. Kódy Taric (případně doplňkové kódy Taric) obsažené v tomto nařízení samy o sobě uložení konečného antidumpingového cla nezakládají, nýbrž slouží pouze jako stručná identifikace dovozů, na něž čl. 1 citovaného nařízení dopadá.

2 Ans 5/2011

6 Ads 114/2010

Ustanovení § 79 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, je třeba vykládat tak, že stát nese veškeré náklady spojené s řízením o příspěvku na živobytí, mimořádné okamžité pomoci a doplatku na bydlení podle tohoto zákona, tedy i náklady, které v tomto řízení vzniknou účastníkovi řízení; jedná se totiž o evidentní odchylku od obecné úpravy správního řádu z roku 2004 (§ 79). Nárok na náhradu nákladů však vzniká účastníku řízení pouze v případě, že tyto náklady byly vynaloženy nutně a účelně a pokud postup účastníka řízení nevykazuje znaky zneužití práva.

5 As 73/2010

Rozhodnutí o zastavení řízení dle § 76 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, je rozhodnutím, kterým se nerozhoduje o věci samé, je toliko procesní povahy a nepředstavuje překážku rei iudicatae

8 As 15/2011

I. Existence lhůty pro rozhodnutí správního orgánu o zákazu shromáždění (§ 11 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím) není v rozporu s ústavním pořádkem ani nevede ke snížení požadavků kladených na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí. II. V případě zákazu shromáždění (§ 10 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím)odůvodněného poukazem na jeho skutečný účel odlišný od oznámeného je správní orgán povinen své závěry prokázat. III. Zákaz shromáždění v místě, kde by bylo ohroženo zdraví jeho účastníků [§ 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím], nelze odůvodnit poukazem na možné rušení shromáždění a případné střety účastníků shromáždění s jejich ideovými odpůrci. IV. Neobstojí zákaz shromáždění odůvodněný nutností excesivního omezení dopravy (§ 10 odst. 3 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím), pokud správní orgán mj. nezakázal jiné shromáždění ve stejné lokalitě a obdobném čase. V. V případě kolize

5 As 8/2011

1 As 7/2011

I. Občanské sdružení, jehož cílem je ochrana životního prostředí, přírody a krajiny, může být aktivně legitimováno k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu vydanému ve stavebním řízení nejen na základě svého účastenství ve správním řízení podle § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ale i podle zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí, a to v případě, naplní-li podmínky § 8 odst. 5 tohoto zákona (resp. § 23 odst. 10 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí). II. Ustanovení § 12 odst. 6 nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, je třeba rozumět tak, že „přezkoumání podmínek

7 As 10/2011

1 As 8/2011

8 As 82/2010

Správní orgán je při rozhodování o výši sankce (ve smyslu § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) za přestupek (zde za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích) povinen hodnotit, zda není při přihlédnutí k pachateli dříve uloženým trestům možné využít analogicky institut trestního práva zahlazení odsouzení.

5 Aps 1/2011

7 As 112/2010

V řízení o prozatímním užívání stavby ke zkušebnímu provozu podle stavebního zákona z roku 1976 je účastníkem řízení v pozici stavebníka [§ 78 odst. 1, § 139 písm. d) tohoto zákona] i osoba, která podala žádost o stavební povolení a na základě něho získala subjektivní právo na provedení stavby, a to i tehdy, když sama stavbu neprovedla, neboť stavbu provedl jiný ze stavebníků.

1 Afs 91/2010

I. Pojem "závazek" obsažený v § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, je třeba chápat jako závazkový právní vztah (obligaci). II. Přenechání předmětu půjčky věřitelem dlužníkovi je právní skutečností zakládající závazkový právní vztah ze smlouvy o půjčce, není ovšem závazkovou povinností věřitele. Věřitel tak poskytnutím peněžních prostředků dlužníkovi žádný závazek nehradí, není proto poskytovatelem platby ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti.

2 Afs 4/2011

Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí České národní banky vydanému podle § 10 odst. 9 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví (ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 278/2009 Sb.), kterým mu nebyl udělen souhlas s výkonem funkce člena představenstva pojišťovny, přestože nebyl účastníkem předchozího správního řízení.

2 As 1/2011

8 As 50/2008

Omezení práva na poskytnutí informace, zde nepravomocného rozsudku [11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím], je nutno zkoumat v každém jednotlivém případě.