Nejvyšší správní soud

7 Afs 140/2005

Finanční úřad jako správce daně vystupuje v daňovém řízení jako organizační složka státu (§ 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích), nemá právní subjektivitu, a proto je třeba termín zavinění správce daně vyložit jako „pochybení“ správce daně, a nikoli jako zavinění v civilistickém či trestněprávním pojetí. Pokud proto odvolací správní orgán vydá rozhodnutí, jímž zruší či ve prospěch daňového dlužníka změní vykonatelný dodatečný platební výměr správce daně (finančního úřadu), přičemž před jeho vydáním již byla splatná částka dodatečně vyměřené daně do státního rozpočtu uhrazena (event. vymožena), v důsledku čehož došlo na osobním daňovém účtu daňového dlužníka ke vzniku přeplatku, nelze než dovodit, že vznik tohoto přeplatku zapříčinil (zavinil) správce daně. Ve smyslu § 64 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, pak daňovému dlužníku vzniká hmotněprávní nárok na úrok z takto vzniklého přeplatku na dani.

Konf 30/2006

Při zápisu poznámky do katastru nemovitostí (§ 9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem) nerozhoduje katastrální úřad o vlastnickém právu, nýbrž z úřední povinnosti a bez vlastní rozhodovací pravomoci vyznačuje změnu právních poměrů nastalou v důsledku rozhodnutí jiného orgánu či úkonu osoby třetí. Tato jeho činnost tak není rozhodováním o věci, která vyplývá ze soukromoprávních vztahů, a nemůže založit pravomoc civilního soudu ve smyslu § 244 odst. 1 o. s. ř. To platí tím spíše, pokud se žalobce domáhá odstranění poznámky z katastru nemovitostí prostřednictvím žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu (§ 82 s. ř. s.): pravomoc poskytnout takovou ochranu, resp. uvážit o tom, zda ochrana může být poskytnuta, totiž náleží jen správnímu soudu.

1 As 33/2006

I. Správní orgán je povinen vypořádat se na počátku řízení nejprve s namítaným účastenstvím občanského sdružení nebo jeho organizační jednotky ve smyslu § 14 odst. 2 správního řádu z roku 1967, ve spojení s § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. II. Právo na svobodný přístup k informacím patří mezi základní práva chráněná Listinou základních práv a svobod a je mu poskytnuta odpovídající procesní ochrana, která je zajištěna právem podat odvolání, jakož i následným přístupem k soudu. V rámci odvolacího řízení je přitom s ohledem na § 16 ve spojení s § 20 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, nutno vyjít z podpůrného využití správního řádu; pokud odvolací orgán napadené rozhodnutí zruší, pak je povinen věc vrátit správnímu orgánu k novému projednání. Napadené rozhodnutí nelze toliko zrušit s tím, že pokud žadatel na poskytnutí požadovaných informací trvá, je třeba, aby podal novou žádost.

1 Afs 94/2006

Cílem v § 23 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, vyjmenovaných omezení nahlížení do daňového spisu je ochrana informací týkajících se ostatních subjektů, jež má správce daně k dispozici a ze kterých pro jejich vhodnost může vycházet při stanovení daně za užití pomůcek. Jestliže však správce daně při stanovení daňové povinnosti vycházel pouze z údajů, které se týkaly žalobce samotného, nebyl dán žádný důvod daňovému subjektu odepřít seznámení se s pomůckou, na základě které správce daně dospěl k výši daně.

2 Azs 21/2006

Kasační stížnost může být ve smyslu § 104a s. ř. s. přijatelná i v případě, že je podána Ministerstvem vnitra z důvodu zásadního pochybení krajského soudu, které bude spočívat v tom, že krajský soud hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva, případně že nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu.

3 Ans 3/2006

Stavěl-li stavebník na základě stavebního povolení stavbu v dobré víře na svém pozemku a řádně ji zkolaudoval, a až následně je zjištěno, že stavba byla postavena zčásti na cizím pozemku, není dán důvod pro odstranění nepovolené stavby podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976. Vlastník dotčeného pozemku se musí v souladu s § 135c občanského zákoníku domáhat rozhodnutí obecného soudu ohledně neoprávněné stavby.

8 Ca 237/2005

Nesplnění závazného pokynu, jímž orgán veterinární správy nařídil odstranění závadného stavu spočívajícího ve vyhrnování hnoje na komunikaci a do prostor mezi budovami kravínů, kde může docházet ke křížení potravinářských, krmných a hnojných cest, naplňuje formální předpoklad pro vyvození odpovědnosti žalobce za správní delikt podle § 73 odst. 1 písm. c) bodu 6 zákona č. 166/1999 Sb., veterinárního zákona.

9 Ca 71/2006

Žaloba na ochranu proti nečinnosti směřující proti odvolacímu orgánu je nedůvodná, jestliže odvolací správní orgán do doby rozhodnutí soudu o odvolání již rozhodl (§ 81 odst. 1 soudního řádu správního).

2 Afs 81/2006

Bylo-li podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, učiněno elektronicky bez elektronického podpisu, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží (§ 37 odst. 2 s. ř. s.). Pojem „originál“ v sobě zahrnuje nejen původní vyhotovení v listinné podobě, nýbrž i původní vyhotovení elektronického podání s elektronickým podpisem splňujícím požadavky zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu.

57 Ca 127/2006

Tvrzení oprávněných osob ohledně "ukrývání" ve smyslu § 1 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb. nemusí být vzhledem k velkému časovému odstupu od relevantních skutkových okolností bezpodmínečně svědecky prokázáno. Úkolem České správy sociálního zabezpečení při posuzování vzniku nároku na odškodnění tudíž není trvat na bezpodmínečném prokázání všech okolností ukrývání, nýbrž (například z historických pramenů) ověřit, zda tvrzení žadatele o odškodnění je pravděpodobné a možné.

6 As 27/2006

I. Ústavní dekret prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. výslovně rozlišuje mezi zachováním (§ 2) a vrácením (§ 3) československého státního občanství, které dotyčná osoba pozbyla dle § 1 tohoto ústavního dekretu. Zatímco na osoby splňující podmínky § 2 ústavního dekretu se hledí, jako by občanství nikdy nepozbyly, v případě vrácení státního občanství dle § 3 platí, že občanství bylo těmto osobám dle § 1 uvedeného dekretu odňato, nebylo jim zpětně obnoveno, nýbrž nově přiznáno, a to ke dni vydání tohoto rozhodnutí. II. Rozhodnutí o vrácení československého státního občanství dle § 3 ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. je konstitutivní

6 As 56/2004

I. Ke stavění běhu lhůty k projednání přestupku podle § 20 odst. 2 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, nedochází dnem, kdy správní orgán postoupí věc podle § 71 písm. a) téhož zákona policejnímu orgánu či státnímu zástupci, ale až dnem, kdy tyto orgány zahájí úkony trestního řízení. II. Pokud orgány činné v trestním řízení, jimž byla věc postoupena podle § 71 písm. a) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, dospějí k závěru, že zde nejsou skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, aniž učiní jakékoli úkony trestního řízení, ke stavění běhu lhůty podle § 20 odst. 2 téhož zákona nedojde.

1 As 36/2006

Zpřístupněním díla vysílaného rozhlasem nebo televizí (§ 23 autorského zákona) je poskytnutí signálu televizního či rozhlasového vysílání, čímž je umožněn přístup veřejnosti k dílu. Je přitom nerozhodné, zda tak sekundární uživatel činí v souvislosti s poskytováním určitých služeb nebo bez tohoto kontextu; podstatná je skutečnost, že dílo je zpřístupňováno třetím osobám pro jejich osobní potřebu, nikoli pro osobní potřebu toho, kdo dílo zpřístupňuje.

3 As 60/2006

I. Podle požadavků kladených § 59 odst. 2 správního řádu (č. 71/1967 Sb.) na výrokovou část rozhodnutí odvolacích správních orgánů je rozhodnutí ve druhém stupni nepřezkoumatelné, pokud v něm není výslovně vyjádřeno nebo alespoň způsobem nevzbuzujícím pochybnosti vysloveno, jakým způsobem odvolací správní orgán naložil s přezkoumávaným rozhodnutím jako celkem a jeho případnými jednotlivými výroky. II. Nejvyšší správní soud nemůže při své přezkumné činnosti akceptovat odůvodnění rozhodnutí krajského soudu spočívající v doslovných citacích právních předpisů, aniž by tyto citace byly bez dalšího rozvedeny, doplněny, vyloženy a aplikovány na konkrétní projednávaný případ.

9 Ca 104/2005

Skutečnost, že dnes jsou dospělým snadno dostupné pornografické časopisy či videokazety, nemění nic na tom, že zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, zakazuje reklamu, která obsahuje byť jen prvky pornografie. Společenská nebezpečnost přitom není zákonným hlediskem pro posouzení souladu reklamy se zákonem. Dle citovaného zákona nesmí reklama obsahovat žádné prvky pornografie, tedy ani prvky toho druhu pornografie, která není považována za společensky nebezpečnou.

4 As 68/2005

Jestliže správní orgán I. stupně vyvěsil rozhodnutí na své úřední desce dle § 42 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976 a současně dal pokyn k vyvěšení tohoto rozhodnutí i na úřední desce obecního úřadu, jehož územního obvodu se týká (§ 48 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona) - přičemž toto posledně uvedené vyvěšení má pouze účinky informativní -, pak pokud v poučení o opravných prostředcích neuvedl, co se považuje za doručení rozhodnutí, a z informativního vyvěšení není zřejmý den vyvěšení na úřední desce orgánu, který rozhodnutí vydal, je poučení o možnosti podat odvolání do patnácti dnů od doručení rozhodnutí neúplné, a tedy i nesprávné ve smyslu § 54 odst. 3 správního řádu z roku 1967, neboť neobsahuje konkrétní údaj o lhůtě k podání odvolání, z něhož by mohl účastník řízení vycházet.

2 As 60/2006

I. Soulad návrhu na projednání přestupku podle § 68 odst. 1 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, se skutkovým stavem zjištěným při samotném přestupkovém řízení tímto návrhem vyvolaným musí být správním orgánem posuzován materiálně, a nikoli formálně. Nevýznamná odchylka skutkového stavu popsaného v návrhu od stavu zjištěného správním orgánem (např. jiný čas spáchání přestupku) tak není dostatečným důvodem pro zastavení řízení podle § 76 odst. 1 písm. c) téhož zákona. II. Pojmovým znakem přestupku ublížení na cti podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, není pronesení hanlivého výroku před větším množstvím lidí, je jím však skutečnost, že se jedná o výrok urážlivý nebo zesměšňující; a dále povědomost pachatele o tom, že se v dané situaci a v dané skupině obyvatel, tedy v celkovém společenském kontextu, jedná o výrok hanlivý.

22Cad 224/2006

Byla-li výše vdovského důchodu vyplaceného ke dni 1. 7. 2006 omezena pro souběh s nárokem na výplatu jiného důchodu a úhrn důchodu podle předpisů platných před 1. 1. 1996 nepřesahoval částku 5100 Kč, zvyšuje se procentní výměra vdovského důchodu dle § 82a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (ve znění zákona č. 267/2006 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců), od splátky důchodu splatné v červenci 2006 o částku rozdílu mezi vyplácenou částkou vdovského důchodu a částkou, která by náležela bez takového omezení.

3 Ads 109/2005

Ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, neumožňuje přiznat příplatek ke starobnímu nebo plnému invalidnímu důchodu za období, které žadatel strávil v táboře nucené práce (zákon č. 247/1948 Sb., o táborech nucené práce), a to ani tehdy, jestliže pobyt v táboře nucené práce následoval časově bezprostředně po skončení výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby.

5 A 102/2002

I. Účelem čl. 22 a 23 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví je poskytnout ochranu zeměpisnému označení a zároveň stanovit standard této ochrany. Z předmětných ustanovení však nijak nevyplývá, že by nemohl být stanoven jednotlivými členskými státy vyšší standard ochrany zeměpisných označení. II. Vzhledem k tomu, že ustanovením § 2 odst. 1 písm. j) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, byla zcela legitimně dána absolutní výluka zápisu pro ochrannou známku přihlašovanou pro víno, obsahující zeměpisný údaj, aniž by víno mělo takovýto zeměpisný původ, nelze se jejího zápisu dovolávat podmíněně splněním, resp. nenaplněním podmínek, které by mohly být relevantní

6 Azs 80/2006

I. Apatridé (osoby bez státního občanství), jejichž postavení je charakterizováno absencí efektivní ochrany de iure II. Příslušnost ke skupině osob bez státního občanství státu, který obývají, nelze samu o sobě (aniž je provázena dalším znakem sociálně specifickým) považovat za znak příslušnosti k sociální skupině ve smyslu § 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

2 Afs 55/2006

Skutečnost, že společnost nabízela cenné papíry na internetových stránkách s neúplnými údaji a s odkazem na bližší informace na internetových stránkách jiné společnosti, neznamená, že se ze strany prvé společnosti nejednalo o veřejnou nabídku cenných papírů ve smyslu § 78c odst. 2 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném do 30. 12. 2001.

6 Ads 86/2005

I. Výše příplatku k vdovskému důchodu podle § 25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci - 60 % částky náležející poškozenému podle § 25 odst. 7 citovaného zákona - není dotčena změnou výměry vdovského důchodu (jeho procentní výměry) provedenou zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. II. Úprava § 98 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (a obdobná úprava § 58a zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, pro příplatky k důchodu přiznané podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, do 31. 12. 1995), podle níž se příplatek k důchodu podle citovaného zákona o soudní rehabilitaci slučuje s důchodem, k němuž náleží, a tvoří nadále s tímto důchodem jeden celek, musí být vzata v úvahu i pro zjišťování výše důchodů, u nichž jsou současně splněny podmínky nároku na výplatu (§ 58 a § 59 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění).

Konf 33/2006

Rozhodnutí místní organizace Českého rybářského svazu o vyloučení člena je přezkoumatelné soudem postupem podle § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Takové rozhodnutí ale není rozhodnutím vydaným v oboru veřejné správy, a k přezkoumání jsou proto věcně příslušné soudy v občanském soudním řízení, nikoli soudy ve správním soudnictví.

Konf 20/2006

Pokud okresní soud nepopřel svou pravomoc a rozhodl o žalobě, jíž se předtím správní soud odmítl zabývat pro nedostatek pravomoci, nevznikl tu kompetenční spor (§ 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů). Krajský soud jako soud odvolací proto nemůže v průběhu odvolacího řízení podat návrh na řešení kompetenčního sporu, i když se domnívá, že civilní pravomoc tu není dána; v takovém případě by měl rozhodnutí okresního soudu zrušit a zavázat jej k tomu, aby tento návrh podal on sám.

6 Ads 34/2006

Podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod (§ 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění) je splněna rovněž v případě, kdy žena osobně pečovala o dítě po stanovenou dobu (in concreto

4 As 41/2006

Lhůta k podání žaloby ve správním soudnictví podle § 72 odst. 3 s. ř. s. je zachována i v situaci, kdy o žalobě proti rozhodnutí ve věci služebního poměru soud v občanském soudním řízení meritorně rozhodne a odvolací soud rozsudek podle § 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. pro věcnou nepříslušnost zruší a podle § 221 odst. 2 písm. b) o. s. ř. věc postoupí věcně příslušnému soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví.

4 Ads 41/2006

Za zaměstnání v rozsahu stanoveném v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve smyslu věty druhé § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, je třeba po 31. 12. 2003 považovat výdělečnou činnost v České republice, která zakládá účast na nemocenském pojištění, činnost osoby samostatně výdělečně činné, která se za takovou považuje pro účely důchodového pojištění, a činnost vykonávanou v zahraničí za účelem dosažení příjmu. Výkon takového zaměstnání zakládá i po 31. 12. 2003 u poživatelů rodičovského příspěvku možnost výběru rozhodného období pro stanovení výše peněžité pomoci v mateřství, pokud o to žádají.

62 Ca 25/2006

I. Působnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v oblasti dohledu nad zadáváním veřejných zakázek vyplývá nejen z úpravy obsažené v zákoně č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ale i z jiných právních předpisů českého vnitrostátního právního řádu a z předpisů práva Společenství. II. Ačkoli zakázka na dodávku vojenského materiálu pro bezpečnost státu splňuje znaky definice veřejné zakázky podle § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, a lze ji tedy formálně za „veřejnou zakázku“ považovat, zákon o veřejných zakázkách se na její zadávání a přezkum tohoto postupu nevztahuje [§ 4 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných zakázkách]. Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže není v tomto směru žádná pravomoc svěřena (§ 94 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách a contrario

7 Afs 151/2006

Třebaže zákon č. 211/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje v čl. II přechodná ustanovení jen ve vztahu k tvorbě rezerv a neobsahuje žádná přechodná ustanovení týkající se čerpání těchto rezerv, i tyto případy je nutno posuzovat podle dosavadní právní úpravy, účinné do 31. 12. 1997. Je tomu tak proto, že ustanovení § 7 odst. 5 zákona č. 593/1992 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 1998, je hmotněprávním ustanovením, které zasahuje do hmotněprávní sféry daňového subjektu. Zásah do právních vztahů daňového subjektu, jakož i daňových povinností založených na základě zákona o rezervách, ve znění účinném do 31. 12. 1997, by proto byl nepřípustnou retroaktivitou a v rozporu s principy nabytých práv a legitimního očekávání.

6 Ads 92/2005

Povinnost platit pojistné na všeobecné zdravotní pojištění podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve stanovené lhůtě a výši podle § 5 odst. 1 a 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, není dotčena ustanovením § 31 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, podle něhož lze pojistné na veřejné zdravotní pojištění jako pohledávku za podstatou uspokojit kdykoliv v průběhu konkursního řízení.

2 As 37/2006

Rozhodnutí rektora vysoké školy v řízení o přezkoumání rozhodnutí o nepřijetí ke studiu (§ 50 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách) musí být odůvodněno. V odůvodnění je třeba uvést konkrétní důvody, o něž se rozhodnutí opírá, a vypořádat se s námitkami odvolatele tak, aby rozhodnutí bylo přezkoumatelné.

Komp 3/2004

Je-li spor mezi orgánem územní samosprávy a orgánem státní správy veden toliko o to, kdo z nich je příslušný k vlastnímu faktickému zabezpečení opatření k nápravě, již v minulosti rozhodnutím uloženého fyzické osobě podle § 42 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona, nejde o kompetenční spor ve smyslu § 97 s. ř. s., protože na sporu tu není otázka vydání rozhodnutí jako zákonná podmínka kompetenčního sporu. Kompetenční žalobu v takové věci podanou proto Nejvyšší správní soud odmítne.

2 As 28/2006

Vzhledem ke zvláštnímu postavení a povinnostem advokáta, jež vyplývají ze zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, mohou státní orgány, jež vedou řízení o právech a povinnostech osob, oprávněně předpokládat, že jedná-li advokát za určitou osobu, je třeba mít v pochybnostech za to, že za ni jedná v rámci zmocnění, jež mu tato osoba udělila, nevyjde-li najevo opak.

2 Afs 39/2006

Při posuzování, zda lze určité výdaje považovat za výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je nutno vždy zohlednit skutečnou ekonomickou podstatu právních vztahů, s nimiž dané výdaje souvisejí, nestanoví-li zvláštní předpis jinak; to platí i u právních vztahů souvisejících s přeměnou obchodních společností (§ 69 a násl. obchodního zákoníku) nebo touto přeměnou ovlivněných.

Komp 2/2004

Žalobu ve věci kompetenčního sporu podle soudního řádu správního mezi krajským úřadem vykonávajícím přenesenou působnost (zde ochrana vodních zdrojů) a Ministerstvem životního prostředí soud jako nepřípustnou odmítne [§ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 99 písm. a) s. ř. s.]. Krajský úřad v takové věci nemůže představovat stranu kompetenčního sporu, neboť zde není ani orgánem územní, zájmové nebo profesní samosprávy [§ 97 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], ani ústředním správním úřadem [§ 97 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].

1 As 14/2006

I. Jestliže na základě kritéria různého trvalého bydliště osob ve věku 65 až 70 let zavedl žalobce dvojí ceny, jedná se o nepřípustnou diskriminaci, a tedy o rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. II. Uložení správní sankce není zpravidla možné, jestliže k porušení právní normy, za něž má být sankce uložena, nabádá jiná právní norma. Splývají-li však fakticky osoby tvůrce diskriminačního právní normy a toho, kdo diskriminaci reálně uplatňoval, lze - jako výjimku z uvedeného pravidla - takovou osobu postihnout, neboť se tím v konečném důsledku potrestá i ten, kdo diskriminaci zapříčinil.

1 Afs 56/2004

Rozhodnutí, jímž se žádost o přezkoumání rozhodnutí postupem podle § 55b zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zamítá, je vyloučeno ze soudního přezkoumání ve správním soudnictví § 70 písm. a) s. ř. s., protože materiálně nemá znaky „rozhodnutí“ podle § 65 odst. 1 s. ř. s.

4 As 24/2006

Autodopravce provozující povolenou linkovou dopravu ve smyslu čl. 7 odst. 4 písm. d) nařízení Rady (EHS) č. 684/92, o společných pravidlech pro mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy, má v řízení o povolení nové mezinárodní linkové dopravy postavení účastníka řízení, neboť evropským právem chráněné zájmy stávajícího autodopravce mohou být rozhodnutím o povolení další dopravy na téže lince přímo dotčeny ve smyslu § 14 správního řádu z roku 1967.

2 As 57/2005

I. Zmocňovací ustanovení § 49 odst. 5 zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, se nevztahuje na vydávání průkazů způsobilosti k provozování rekreační jachty. Ustanovení § 27 vyhlášky č. 315/2000 Sb., o technickém a záchranném vybavení námořní jachty a prokazování způsobilosti k vedení námořní jachty, kterým se omezuje časová platnost průkazů k vedení rekreačních plavidel, proto nemůže být aplikováno i na případy rekreačních jachet. II. Není v rozporu s principy ochrany nabytých práv a zákazu retroaktivity, pokud zákon podmíní další provozování námořní plavby stanovením přísnějších pravidel. U konkrétních typů lidské činnosti se totiž určité nabyté schopnosti a dovednosti mohou v průběhu času objektivně jevit jako nedostačující, neboť s ohledem na dynamiku vývoje je ve společenském zájmu podmínky pro provozování těchto činností blíže specifikovat nebo dokonce zpřísnit, v některých případech naopak poněkud rozvolnit. Podstatné z hlediska atributů demokratického právního státu je, aby k takovýmto změnám nedocházelo svévolně, neracionálně, neodůvodněně, a aby tyto změny byly provedeny transparentním, jasným a předvídatelným způsobem, vždy podle okolností konkrétní věci.

8 Afs 92/2005

I. Nicotnost rozhodnutí správního orgánu (§ 65 odst. 1 in fine II. Doručí-li finanční úřad rozhodnutí o převedení přeplatku na dani směřující vůči daňovému subjektu v konkursu správci konkursní podstaty, postupuje v souladu se zákonem.

3 Ans 9/2005

Při nakládání s vlastním majetkem a hospodaření s ním vystupuje obec jako účastník soukromoprávních vztahů, nikoli jako nositel moci veřejné (§ 34 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze). Usnesení zastupitelstva obce, jímž byl schválen k prodeji pozemek ve vlastnictví obce, není rozhodnutím, jímž by obec autoritativně rozhodovala o veřejných subjektivních právech fyzických a právnických osob, a nelze je tudíž napadnout žalobou ve správním soudnictví. Soud takovou žalobu odmítne podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nedostatek podmínek řízení.

1 Afs 92/2006

Rozhodnutí, kterým správce daně ověřuje neplatnost svého rozhodnutí dle § 32 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, podléhá soudnímu přezkoumání.

3 Ads 80/2006

Oznámení České správy sociálního zabezpečení o úpravě dávky důchodového pojištění v důsledku valorizace není rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.; žalobu podanou proti němu tedy soud odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s § 70 písm. a) s. ř. s.

5 Afs 46/2006

I. Řízení o celním deliktu je vedeno mimo řízení celní, a je v něm rozhodováno nikoliv o povinnosti odvést clo či daň, nýbrž o sankci za spáchání celního deliktu. II. Řízení o celním deliktu a řízení o vyměření cla jsou dvě samostatná řízení na sobě nezávislá; je-li v souvislosti s jedním uskutečněným dovozem uložena sankce za spáchaný správní delikt i vyměřeno clo z titulu vzniku celního dluhu [§ 241 odst. 1 písm. a) zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon], nejedná se o porušení zásady ne bis in idem

62 Ca 35/2006

I. Pravidlo o účastnících správního řízení o přezkumu úkonů zadavatele obsažené v § 99 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, se aplikuje jak v případech, kdy zadavatel při zadávání veřejné zakázky postupuje podle zákona o veřejných zakázkách, avšak při konkrétním úkonu tento zákon poruší, tak v případech, kdy zadavatel podle citovaného zákona při zadávání veřejné zakázky ani zčásti nepostupuje; v obou případech totiž orgán dohledu vede správní řízení podle § 94 a násl. zákona č. 40/2004 Sb. II. V závěru orgánu dohledu o tom, že zadavatel vůbec nepostupoval podle zákona o veřejných zakázkách, ačkoli měl, je nutně materiálně obsažen i závěr o tom, že zakázka nebyla přidělena zákonným postupem stanoveným v § 65 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách; účastníkem správního řízení před orgánem dohledu je v takovém případě podle § 99 věty druhé téhož zákona i uchazeč, jemuž byla zakázka přidělena.

1 Afs 36/2006

Je-li daňová povinnost stanovena za užití pomůcek, může se později nově vyskytnuvší důkaz stát důvodem pro povolení obnovy řízení, neboť právě při náhradním způsobu stanovení daně (za užití pomůcek) správce daně mimo jiné zkoumá i to, zda za stávajícího množství důkazů je možno ještě stanovit daň dokazováním. Proto je nutno zkoumat i to, zda nový důkaz (či důkazy) může zvrátit posouzení podmínek pro stanovení daně určitým způsobem (§ 31 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).

15Ca 162/2006

Žádné ustanovení soudního řádu správního ani zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nestanoví, že správní orgán po zrušení svého rozhodnutí soudem může v dalším řízení provádět pouze takové důkazy, které vyplývají z odůvodnění rozhodnutí soudem. Správní orgán je tak oprávněn provádět i jiné důkazy, jestliže taková potřeba vyjde v dalším řízení najevo. I v průběhu takového řízení se však správní orgán musí řídit základními zásadami daňového řízení a pravidly pro dokazování (§ 2 a § 31 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).

1 Afs 73/2006

I. Zanikne-li právnická osoba bez právního nástupce, potom tím zanikají i její závazky; práva ani povinnosti totiž nemohou existovat bez existence určité osoby, která je jejich nositelem. II. Při neexistenci výslovné úpravy, která by činila průlom do principu akcesority ručení (v tom směru, že by předepisovala trvání ručitelského závazku zaplatit daňový nedoplatek i po zániku povinnosti platit daň), se uplatní veškeré důsledky z tohoto principu vyplývající, mezi něž náleží rovněž zánik ručitelského závazku v případě zániku pohledávky, která je ručením zajišťována.

5 As 59/2006

I. Obvyklost ochranné známky [§ 4 písm. d) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách] může být posouzena pouze jednak ve vztahu k výrobkům a službám, na které se ochranná známka vztahuje, a jednak ve vztahu k tomu, jak ochrannou známku vnímá cílová veřejnost. Jsou-li výrobky určeny spotřebiteli obecně, jde o analýzu vnímání průměrného spotřebitele. II. Rozhodoval-li správní orgán na základě důkazních prostředků opatřených v řízení o rozkladu a nedal-li žalobci jakoukoliv možnost se k takto opatřeným důkazním prostředkům vyjádřit, znemožnil žalobci uplatnění jednoho ze základních práv, a to práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům (§ 33 odst. 2 správního řádu z roku 1967). Právo vyjádřit se ke všem provedeným důkazům nestojí na předpokladu správního orgánu, zda jednotlivá vyjádření účastníků řízení budou způsobilá vyvrátit dosavadní zjištění či nikoliv.