Nejvyšší správní soud

1 Afs 27/2008

I. Eventuální pochybení celního úřadu, které vedlo k tomu, že částka cla dlužného ze zákona nebyla zaúčtována, nemůže zásadně znemožnit provedení následné kontroly podle čl. 13 a čl. 78 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex II. K aplikaci čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex

1 Afs 82/2006

I. Finanční revize, prováděná dle § 1 odst. 4 zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, probíhala v procesním režimu zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, a její výstup (zpráva o výsledku finanční revize) sloužil jen jako podklad pro zahájení případných daňových řízení. Finanční revize tedy nebyla daňovým řízením, bez dalšího nevedla (na rozdíl od daňové kontroly) k vyměření daňové povinnosti a nebylo lze v ní uplatňovat procesní instituty daňového řízení.; II. Zpráva o výsledku finanční revize mohla být použita v daňovém řízení jako důkazní prostředek (§ 31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).; III. Procesní práva kontrolovaného subjektu zaručená mu při finanční revizi zákonem č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, nejsou zcela kompatibilní s právy zaručenými daňovému subjektu daňovou kontrolou (§ 16 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). Tento deficit ovšem neznamená nemožnost použití tohoto institutu, nýbrž přechod důkazního břemene na kontrolní orgán. Vychází-li daňové rozhodnutí ze zprávy o výsledku finanční revize, nelze vyvozovat daňové konsekvence ze zjištění, že daňový subjekt některá svá tvrzení neprokázal, jak by tomu mohlo být po provedené daňové kontrole, garantující tomuto subjektu účinnější procesní prostředky k hájení jeho práv.

8 Afs 101/2007

5 Afs 5/2008

I. Zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nelze vykládat tak, že by závěry správce daně o skutkové stránce věci mohly být výsledkem libovůle. Takové závěry musí naopak vyplynout z racionálního myšlenkového procesu odpovídajícího požadavkům formální logiky, v jehož rámci bude důkladně posouzen každý z provedených důkazů jednotlivě a zároveň budou veškeré tyto důkazy posouzeny v jejich vzájemné souvislosti. Tato úvaha musí být v konečném rozhodnutí v daňovém řízení přezkoumatelným způsobem vyjádřena a plně podléhá kognici správních soudů. II. Ani poslední věta § 31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, podle níž provedené důkazní řízení osvědčí, které z předložených důkazních prostředků se staly skutečně důkazem, neposkytuje správci daně oprávnění k tomu, aby některé předložené důkazy svévolně ze své úvahy vyloučil a přihlížel pouze k některým, které si sám zvolí.

8 Afs 49/2006

8 Aps 1/2008

2 Afs 67/2008

Důvodem nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu nemůže být samotná skutečnost, že se soud s některými žalobními body vypořádal jen v části odůvodnění uvozené slovy „jako obiter dictum

4 As 90/2006

I. Zápisná nezpůsobilost přihlašovaného označení není dána jakoukoli podobností s registrovanou ochrannou známkou, ale toliko podobností závadnou, tj. podobností, jež vyvolává pravděpodobnost záměny ohledně původu výrobků či služeb [§ 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách]. II. Nepříčí se principům známkoprávní ochrany samo o sobě, dospěje-li správní orgán k závěru o různém stupni rozlišovací způsobilosti ochranných známek; rozlišovací způsobilost ochranných známek nelze paušálně považovat za identickou.

4 Ads 46/2008

Kázeňská odměna ve formě peněžitého daru udělená podle § 31 písm. b) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, není odměnou ve smyslu § 76 odst. 1 vyhlášky č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, a nezapočítává se tudíž do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty, ze kterého se při splnění podmínek stanovených v § 114 odst. 1 zákona č. 286/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, vypočítává odchodné.

3 As 51/2007

I. Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí zpravidla spočívající v nedostatku jeho důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Může to však způsobit i nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v jeho nesrozumitelnosti, a to tehdy, pokud v případě správního trestání za více správních deliktů z výroku ani z odůvodnění rozhodnutí zřetelně nevyplyne počet a popis jednotlivých skutků, za něž je delikvent postižen, a správní orgán se opomene vyjádřit k námitce, podle níž jeden ze skutků, jimiž se správní orgán v řízení zabýval, správním deliktem není.; II. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost předchází případné nepřezkoumatelnosti pro nedostatek jeho důvodů; důvody rozhodnutí lze zkoumat toliko u rozhodnutí srozumitelného.

4 Ads 40/2008

I. Ustanovení § 24 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, definuje uchazeče o zaměstnání jako fyzickou osobu, která osobně požádá o zprostředkování vhodného zaměstnání úřad práce, v jehož správním obvodu má bydliště, a při splnění zákonem stanovených podmínek je úřadem práce zařazena do evidence. II. Důvody, pro které nelze žadatele do evidence uchazečů o zaměstnání zařadit, jsou uvedeny v § 25 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a nepatří mezi ně absence „bydliště“ (zde trvalého pobytu) tohoto žadatele ve smyslu § 5 písm. b) téhož zákona. III. Pojem „bydliště“ uvedený v § 24 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, je pouhým kritériem pro určení místní příslušnosti úřadu práce.

1 As 55/2008

I. V případě postupu podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu z roku 2004 má rozkladový orgán povinnost umožnit účastníku řízení vyjádřit se nejen k podkladům rozhodnutí nově pořízeným rozkladovým orgánem [§ 36 odst. 3 ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu z roku 2004], ale též k případným novým důvodům, pro něž hodlá přihlášku zamítnout (§ 22 odst. 4 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách). II. Při meritorním rozhodování o přihlášce ochranné známky správní orgán vychází ze skutkového stavu ke dni, k němuž je o přihlášce rozhodováno, nikoli ke dni podání přihlášky.

4 Ads 76/2007

I. Nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 172/2002 Sb., o odškodnění osob odvlečených do SSSR nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech, mají ty fyzické osoby, které v době odvlečení byly občany Československa [§ 2 odst. 1 písm. b) tohoto zákona]. II. Pokud fyzická osoba, která nabyla československé státní občanství podle § 1 odst. 2 ústavního zákona č. 236/1920 Sb., toto občanství pozbyla podle § 1 Smlouvy mezi Československou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce

6 As 41/2007

Dokazování cizojazyčnou listinou, aniž je pořízen její překlad podle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, je v řízení o výmazu užitného vzoru vedeného podle správního řádu z roku 1967, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení se zákonem č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů, zásadně přípustné.

1 Afs 8/2007

Při zařazování zboží podle celního sazebníku (§ 58 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon) bylo třeba postupovat podle Všeobecných pravidel pro interpretaci Harmonizovaného systému (nařízení vlády č. 480/2001 Sb., celní sazebník) a vždy nejprve určit rozhodné číslo v rámci kapitol tohoto systému jako základní složku členění zboží. Při zařazení směsí, jejichž složení odpovídá různým číslům ve smyslu pravidla 2b Všeobecných pravidel pro interpretaci Harmonizovaného systému, bylo třeba dále postupovat podle pravidla 3 a určit, zda se jedná o směs, která svým složením odpovídá specifickému popisu určitého čísla, či zda je třeba provést zařazení podle materiálu nebo komponentu dávajícího směsi podstatné rysy. Přitom bylo třeba vzít v úvahu zejména povahu zboží, přesně zjištěný podíl jednotlivých složek směsi, případně i její předpokládané či obvyklé užití.

7 Afs 13/2007

Rozhodnutí správce daně vyššího stupně o delegaci místní příslušnosti ke správě daně (§ 5 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) je rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.; není vyloučeno z přezkoumání soudem.

1 As 15/2007

Ustanovení § 4 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 167/2008 Sb. (účinnost od 17. 8. 2008), ve slovech „svojí činností“ je nutno vykládat tak, že tu zákon má na mysli jak konání, tak opomenutí. Součástí objektivní stránky skutkové podstaty správního deliktu podle tohoto ustanovení je nejen jednání (konání či opomenutí), ale také následek, spočívající v porušení nebo ohrožení zájmů, tvořících objekt deliktu. I následek, jakož i účinek na konkrétním předmětu útoku je proto předmětem dokazování v řízení před správním orgánem.

9 As 86/2007

Ohodnocení rozhovoru konaného dle § 20 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, místo přijímací zkoušky z českého jazyka s osobou, která není státním občanem České republiky, je nutno promítnout do výsledků přijímací zkoušky (je-li v souladu s § 60 odst. 4 téhož zákona stanovena).

8 As 35/2007

1 As 36/2008

Správní delikt dle § 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, je naplněn též tím, že exekutor zveřejnil usnesení o ceně nemovitosti, v němž označil povinného rodným číslem.

9 Afs 202/2007

Při hodnocení neurčitého pojmu „neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků“ [§ 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech] je nutné, krom jiného, vycházet i z účelu poskytnutých veřejných prostředků a jeho naplnění. Z tohoto vyplývá, že nikoliv každé porušení příslušné povinnosti je zároveň neoprávněné použití prostředků a jako takové musí být vráceno zpět do veřejného rozpočtu.

8 Afs 70/2007

Navrhne-li daňový subjekt k prokázání svého tvrzení provedení důkazu (§ 31 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), musí jej dostatečně identifikovat, neboť možnost správce daně provést důkazní prostředek navržený daňovým subjektem je limitována poskytnutými údaji. Nelze přičítat k tíži daňového orgánu, že se mu nepodařilo vyhledat nedostatečně identifikovaný důkazní prostředek. Navrhuje-li daňový subjekt výslech svědka, musí jej přesně označit, včetně kontaktních údajů, a zásadně musí uvést, co má být jeho výpovědí prokázáno ve vztahu k předmětu daňového řízení.

8 Afs 72/2007

V případě výdaje (§ 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů) ve vztahu mezi nezávislými osobami je správce daně oprávněn zabývat se otázkou, zda výdaj zjevně nepřesahuje kritérium tržní přiměřenosti, a ve vztahu mezi osobami spojenými musí uplatnit přísnější kritérium (§ 23 odst. 7 citovaného zákona), podle nějž cena nesmí být nejen zjevně nepřiměřená, ale nesmí přesahovat cenu obvyklou vůbec.

1 As 51/2008

I. Dřívější krátkodobý pracovní poměr pracovníka správního orgánu u účastníka správního řízení nemůže být bez dalších k tomu přistupujících skutečností (např. okolnosti ukončení pracovního poměru) považován za důvod pochybností o podjatosti jmenovaného pracovníka (§ 9 správního řádu z roku 1967). II. Ve smyslu zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, je "vypouštěním odpadních vod" jejich odtok mimo zařízení, kde vznikly, popřípadě mimo zařízení, v němž měly být přechodně uloženy do doby zajištění jejich zneškodnění původcem. III. Není vyloučeno, aby určitý škodlivý následek (zde znečištění vodního toku) byl způsoben konáním či opomenutím více právnických osob (a to případně i v souběhu s přestupkem fyzické osoby). V takovém případě správní orgány zkoumají odpovědnost každé z právnických osob ve vztahu k jí porušené právní povinnosti samostatně (a těmto právnickým osobám jsou pak sankce udělovány rovněž samostatně).

4 As 64/2007

7 A 158/2000

Náležela-li žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví pravomoc odepřít zápis přihlášeného označení podle § 3 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, bez ohledu na námitky (tj. ex officio), pak za situace, kdy námitky proti zápisu vzneseny byly [zde podle § 9 odst. 1 písm. a) a b) citovaného zákona], se žalobce (přihlašovatel) nemůže dovolávat přesného a vyčerpávajícího označení namítatelů ve správním rozhodnutí. Za těchto okolností, kdy současně jiná pochybení žalovaného Nejvyšší správní soud neshledal, by kategorické lpění na precizním uvedení namítatelů ve správním rozhodnutí bylo nemístným formalismem a odporovalo by též zásadě hospodárnosti.

9 Afs 110/2007

Ve výzvě správce daně podle § 43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, musí být uvedeny konkrétní skutkové důvody zakládající pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového přiznání nebo hlášení, popřípadě dodatečného daňového přiznání nebo následného hlášení a dalších písemností předložených daňovým subjektem, nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených. Výzva odkazující pouze na příslušný řádek takového přiznání či hlášení nebo takové písemnosti tomuto požadavku zpravidla neodpovídá.

2 As 27/2008

I. Vlastník pozemku, na němž se nachází studna, ke které má být ve prospěch oprávněného z věcného břemene podle § 9 odst. 4 a 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, prodlouženo povolení k odběru podzemních vod, je účastníkem tohoto vodoprávního řízení. II. Řízení o prodloužení povolení nakládat s vodami ve smyslu § 9 odst. 4 a 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, je řízením zahajovaným toliko na žádost. Tato žádost je podáním, jehož změna nebo zpětvzetí je možná jen za podmínek § 41 odst. 8 správního řádu.

1 Ans 5/2008

I. Dozor věcně příslušného ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu nad vydáváním a obsahem usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů krajů v přenesené působnosti [§ 84 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení)] není prostředkem k ochraně proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. ; II. Úkon správního orgánu je nutno posuzovat podle jeho obsahu, nikoli podle formy, neboť i neformální přípis může být rozhodnutím v materiálním smyslu (§ 65 s. ř. s.). Pokud však správní orgán ve svém přípisu vysvětlil, že mu věc nebyla vrácena k dalšímu řízení, a že tedy o ní nemůže a nebude dále nijak rozhodovat, nečiní v závěru obsažená věta „považujte tento dopis za zastavení řízení“ z takového přípisu rozhodnutí, proti němuž by bylo možno podat odvolání. ; III. Rozhodnutí ve věci samé, jehož vydání lze žádat žalobou na ochranu proti nečinnosti podle § 79 a násl. s. ř. s., musí splňovat požadavky kladené na rozhodnutí správního orgánu v § 65 s. ř. s. – tedy nejen být rozhodnutím, které zakládá, mění, ruší nebo závazně určuje práva a povinnosti, ale též být způsobilé zkrátit na právech právě toho žalobce, který se ochrany před nečinností správního orgánu domáhá. K tomu soud bude zkoumat jako významné vodítko v prvé řadě okolnost, zda tento žalobce byl či měl být účastníkem řízení, z něhož takové rozhodnutí mělo vzejít. Je-li však sporné, zda by se rozhodnutí dotýkalo žalobcových práv, nebo jen jeho právem chráněných zájmů, představuje takové zkoumání již posuzování věci samé. Shledá-li proto v takovém případě soud, že žalobce nemohl být zkrácen na právech, i kdyby rozhodnutí bylo vydáno, žalobu neodmítne pro chybějící aktivní žalobní legitimaci, nýbrž ji zamítne (§ 81 odst. 3 s. ř. s.). ; IV. Zákaz uvádět v řízení o kasační stížnosti nové právní důvody, které nebyly uplatněny v řízení před krajským soudem (§ 104 odst. 4 s. ř. s.), dopadá pouze na takového stěžovatele, který byl v řízení před krajským soudem žalobcem. Žalovaný správní orgán, který podává kasační stížnost, může argumentovat jakýmikoli právními důvody, a to bez ohledu na to, jakou procesní obranu uplatnil ve vyjádření k žalobě a zda takové vyjádření vůbec podal.

4 As 47/2007

Z žádného ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, nevyplývá, že by řízení o přičlenění honebních pozemků (které netvoří vlastní nebo společenstevní honitbu) podle § 30 odst. 1 citovaného zákona bylo možné zahájit pouze z moci úřední, a nikoliv též na návrh.

7 As 1/2008

Písemný souhlas s provedením drobné stavby je úkonem správního orgánu, který zakládá právní vztah mezi správním orgánem a stavebníkem. Sdělení vydané podle § 57 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976 je proto možno vymezit jako individuální správní akt vydaný v rámci vztahu mezi stavebním úřadem a stavebníkem, který má přímé právní účinky jen na stavebníka. Na ostatní subjekty může mít dopady toliko zprostředkované, a před jeho negativními důsledky se lze dostatečně bránit v rámci soukromoprávní ochrany. Toto písemné sdělení stavebního úřadu k ohlášení drobné stavby musí proto být naprosto jednoznačné a určité a splňovat i ostatní obecné náležitosti kladené na správní akt, aby mohlo přivodit předpokládané právní účinky. Jedině tak se může stát bezrozporným zásadním podkladem pro případné pozdější rozhodování o odstranění stavby.

6 As 80/2006

2 As 39/2007

Nevybočí-li způsob užívání bytu z mezí daných hledisky stavebněprávními, tj. byt bude užíván k přebývání oprávněných osob způsobem odpovídajícím povaze bytu, nepřipadá v úvahu postih podle § 106 odst. 3 písm. c) in fine stavebního zákona z roku 1976. Takový postih proto zásadně nepřipadá v úvahu, ani je-li byt pronajímán krátkodobě či střednědobě a jsou-li spolu s bydlením poskytovány další doprovodné služby.

4 Aps 7/2007

5 Ao 3/2008

Zástupce veřejnosti ve smyslu § 23 stavebního zákona z roku 2006, ani osoby, které zastupoval v řízení o vydání územně plánovací dokumentace, nejsou následně aktivně legitimováni domáhat se u Nejvyššího správního soudu zrušení této územně plánovací dokumentace jakožto opatření obecné povahy v řízení dle § 101a a násl. s. ř. s.

5 As 53/2007

I. Svoboda projevu, jakož i právo na informace, nejsou bezbřehé a jsou nutně omezeny chráněnými zájmy dle čl. 17 odst. 4 Listiny, ostatními ústavně zaručenými právy a svobodami (čl. 10 Listiny), jakož i dalšími pravidly pro možná omezení práva na informace dle čl. 17 odst. 5 Listiny. Tak tomu je i v případě aplikace § 10 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. ; II. Údaje o daňových subjektech, jimž bylo prominuto příslušenství daně, identifikovaných jménem, příjmením, datem narození, bydlištěm, a údaje o částkách, které těmto subjektům byly prominuty, bezpochyby podávají obraz o jejich majetkových poměrech, byť se jedná o obraz částečný a neúplný. I z těchto informací ale může příjemce získat znalost nejen o existenci a výši příslušenství daně, ale i zprostředkovaně povědomost o daňové povinnosti, potažmo daňovém základu dotčeného daňového subjektu. ; III. Majetkové poměry fyzických a právnických osob tvoří zejména jejich příjmy, které mohou být peněžité, ale i naturální, vlastnictví bytů, nebytových prostor a jiných nemovitých věcí, peněžních prostředků, pohledávek, majetkových práv apod. Za majetkové poměry fyzických a právnických osob lze za daných okolností považovat nejen aktiva, nýbrž i jejich pasiva, a je bez významu, zda jsou tyto závazky vůči soukromoprávním subjektům či vůči státu. ; IV. Při střetu zájmu soukromého (tj. zájmu fyzických a právnických osob na důvěrnosti určitých informací) a zájmu veřejného (tj. zájmu ostatních spoluobčanů na tom, aby nebyly, resp. z jakého důvodu byly, poskytovány úlevy ve formě prominutí příslušenství daně např. těm, kdo to nepotřebují) požívá větší ochrany zájem soukromý před zájmem veřejným. Poskytnutí informací stran § 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je chráněno osobnostními právy zakotvenými přímo v čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny a převážná část těchto informací týkající se fyzických osob je chráněna již jako osobní údaje dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, popř. jejich sdělení výslovně brání § 10 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

4 As 5/2008

Rozhodoval-li o osvobození od soudního poplatku ve věci správního soudnictví asistent soudce [§ 9 odst. 2 písm. e) zákona č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve spojení s § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích], rozhodoval soud v nesprávném obsazení.

2 As 10/2008

1 Ans 4/2008

I. Řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nelze zastavit dle § 47 písm. b) s. ř. s. z důvodu uspokojení navrhovatele po podání žaloby. Pokud bylo po zahájení soudního řízení vydáno rozhodnutí či osvědčení, čímž došlo k ukončení tvrzené nečinnosti správního orgánu, a žalobce nevzal žalobu zpět, soud ji zamítne dle § 81 odst. 3 s. ř. s. Pro tento případ je žalobce povinen nést nepříznivý následek svého procesního neúspěchu v podobě povinnosti uhradit žalovanému náklady řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). I zde se však může uplatnit pravidlo § 60 odst. 7 s. ř. s. (nepřiznání náhrady nákladů řízení z důvodů hodných zvláštního zřetele).; II. Procesní odpovědnost za vznesení argumentace směřující k použití § 60 odst. 7 s. ř. s. nese ta strana, která se jeho použití domáhá. Nevyplývá-li důvod pro použití daného ustanovení přímo ze soudního spisu, má soud povinnost toliko umožnit stranám, aby v přiměřené době vznesly důvody pro použití uvedeného ustanovení, a teprve poté řízení zastavit podle § 47 písm. a) s. ř. s. (v případě zpětvzetí návrhu), nebo žalobu zamítnout podle § 81 odst. 3 s. ř. s.

8 Afs 49/2007

Řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem nemá vliv na běh prekluzivní lhůty podle § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

8 As 11/2007

Vznikne-li řidiči v důsledku pozitivní dechové zkoušky povinnost podrobit se lékařskému vyšetření s odběrem krve nebo moči ke zjištění, není-li ovlivněn alkoholem [§ 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu], nemůže se této povinnosti zprostit tvrzením o zdravotním riziku ve vztahu k odběru krve a časovou zaneprázdněností ve vztahu k odběru moči.

9 Afs 127/2007

Pro kvalifikaci správního deliktu jako naplňujícího znaky uvedené v § 187 písm. a) zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve spojení s § 4 odst. 3 písm. a) téhož zákona, nepostačí, když správní orgán vychází jen z prosté textace smlouvy o správě cenných papírů, neboť rozhodující skutečností je faktická činnost smluvních stran, tj. zda a jakým způsobem bylo ze smlouvy plněno.

9 Afs 142/2007

Při posuzování platnosti smlouvy jakožto předběžné (prejudiciální

7 Afs 28/2008

I. Žádost o povolení obnovy řízení musí být podána v rámci zákonem stanovených lhůt. Konec objektivní lhůty k podání žádosti (§ 54 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) je pak spojen s uplynutím tříleté prekluzivní lhůty k vyměření nebo doměření daně (§ 47 citovaného zákona), jejíž počátek je určen § 47 odst. 1 citovaného zákona, popřípadě skutečností předpokládanou § 47 odst. 2 větou prvou téhož zákona. II. Bez ohledu na běh tříleté prekluzivní lhůty (§ 47 odst. 1 a 2 věty prvé zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) zaniká právo k podání žádosti o obnovu řízení (vyjma případů uvedených v § 41 s. ř. s.) uplynutím 10 let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení (§ 54 odst. 3 ve spojení s § 47 odst. 2 větou druhou zákona o správě daní a poplatků).

5 Afs 34/2008

I. Pokud správní soud rozhodne o odmítnutí žaloby rozsudkem, namísto toho, aby tak učinil v souladu s § 46 odst. 1 s. ř. s. usnesením, jedná se sice o vadu řízení, která však sama o sobě nemá vliv na zákonnost rozhodnutí soudu. II. Adresát rozhodnutí celního orgánu o zabrání vybraných výrobků dle § 42 odst. 12 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, který měl uvedené výrobky před jejich zajištěním a následně zabráním celním orgánem ve své dispozici, je dle § 65 odst. 1 s. ř. s. legitimován k podání správní žaloby proti tomuto rozhodnutí celního orgánu, a to i v případě, kdy je nesporné, že není vlastníkem těchto výrobků.

7 Afs 39/2007

I. Při daňové exekuci prodejem nemovitostí nejsou z exekuce II. Není sice vyloučeno, že zemědělský pozemek může mít natolik specifické a ojedinělé vlastnosti, pro které bude pro provozování určité zemědělské činnosti nezastupitelný, ale pokud povinný, jehož předmětem podnikání je zemědělská výroba, pouze tvrdí, že předmětnou nemovitost nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti ve smyslu § 322 odst. 3 o. s. ř., aniž by toto své tvrzení podpořil jakýmikoliv argumenty, nelze bez dalšího dovodit, že prodej předmětného pozemku znemožní pokračovat v podnikání.

1 Afs 21/2008

Fyzickým ani právnických osobám v České republice nelze ukládat povinnosti na základě nařízení jakožto sekundárního pramene práva Společenství, dokud takové nařízení nebylo řádně publikováno v českém jazyce, a pokud jsou takovéto povinnosti založeny právními skutečnostmi, které se udály přede dnem řádného vyhlášení takovéhoto nařízení; k tomu, že nařízení nebylo v českém jazyce řádně publikováno, přihlédne správní soud i bez námitky žalobce (stěžovatele).

2 Afs 89/2007

Provádí-li marketingové a akviziční služby pro dovozce ve skutečnosti dodavatel dováženého zboží, nejde v případě ceny těchto služeb o nákupní provizi ve smyslu § 65 odst. 1 písm. f) zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění účinném do 30.4.2004, nýbrž o součást kupní ceny.

2 Azs 85/2007

4 As 6/2008