Nejvyšší správní soud

7 A 130/2002

Závažného porušení procesních práv účastníka řízení se dopustí správní orgán, jehož prvním úkonem vůči účastníku řízení ve správním řízení zahájeném z vlastního podnětu (§ 18 odst. 2 spr. ř.) je až doručení rozhodnutí ve věci, neboť účastník řízení je tím vyloučen z možnosti vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění (§ 33 odst. 2 spr. ř.). Takový postup nelze odůvodnit zásadou rychlosti řízení (§ 3 odst. 3 spr. ř.).

6 A 48/2001

Je-li příslušník Vězeňské služby České republiky propuštěn ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, pro jednání, které je kvalifikováno jako porušení služební přísahy a služebních povinností zvlášť závažným způsobem, a za totožné jednání je současně trestně stíhán, nelze dospět k závěru, že propuštěním ze služebního poměru byla popřena presumpce

2 A 565/2002

Vdova po československém politickém vězni není oprávněnou osobou ve smyslu § 5 odst. 7 věty druhé zákona č. 261/2001 Sb., neboť toto ustanovení odkazuje na politické vězně uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., nikoli na československé politické vězně z doby II. světové války, na které – jakož i na jejichž vdovy, vdovce a sirotky – se vztahoval zákon č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce.

28 Ca 151/2002

Správní orgán musí při trestání správních deliktů respektovat princip uvedený v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Vyvození odpovědnosti a uložení postihu je proto nutno posoudit podle právní úpravy účinné v době, kdy k jednání došlo, není-li úprava účinná v době rozhodnutí pro delikventa příznivější. Pokud však pozdější právní úprava původní skutkovou podstatu předmětného deliktu vůbec nepřevzala, zanikla trestnost jednání a k vyvození odpovědnosti a uložení sankce již nemůže dojít.

5 A 31/2001

Osobou zúčastněnou na řízení podle § 34 odst. 1 s. ř. s. může být pouze ten, kdo byl přímo dotčen ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ten, kdo může být přímo dotčen jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu. Domáhá-li se postavení osoby zúčastněné na řízení jiná osoba s odůvodněním, že v dalším soudním řízení proti témuž žalovanému napadá podobné rozhodnutí jí se týkající a obě věci mají shodný právní základ, není materiální podmínka podle citovaného ustanovení splněna a správní soud vysloví, že taková osoba není osobou zúčastněnou na řízení.

6 A 12/2001

I. Skutečnost, že právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání nakládala s nebezpečným odpadem bez souhlasu příslušného správního orgánu nebo v rozporu s ním, sama o sobě postačovala k uložení sankce podle § 39 odst. 3 písm. b) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech; žádné další podmínky (např. délku a důvod protiprávního jednání) zákon nestanovil. II. Je-li rozhodnutí správního orgánu I. stupně doručeno žalobci namísto jeho právnímu zástupci, jedná se o vadu řízení. Žalobní námitka v tomto ohledu uplatněná však není důvodná, pokud tato vada řízení neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí o odvolání (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

2 Ads 29/2003

Pokud stěžovatel v kasační stížnosti neuvede, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje (§ 106 odst. 1 s. ř. s.), a pokud stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.) a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

Na 148/2003

Sdělil-li navrhovatel na výzvu soudu k odstranění nedostatků podání, že si opatřil "právního zástupce", který mu slíbil, "že zařídí vše potřebné", avšak nepředložil plnou moc udělenou zástupci ani jiným způsobem vytýkané nedostatky podání neodstranil, soud takové podání po uplynutí lhůty stanovené k odstranění nedostatků bez dalšího odmítne (§ 37 odst. 5 s. ř. s.).

2 A 555/2002

Na osoby, které byly internovány v centralizačních klášterech na základě správního - nikoli soudního - rozhodnutí, se nevztahuje ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., třebaže k omezení jejich svobody došlo z politických důvodů. Ustanovení § 2 odst. 1 se vztahuje jen na osoby, které byly skutečně vězněny v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 na základě rozhodnutí soudu, pokud rozhodnutí o jejich věznění bylo zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu.

30 Ca 19/2003

Odpadne-li po podání žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 a násl. s. ř. s.) důvod jejího podání, např. tím, že žalovaný ukončí svoji nečinnost vydáním rozhodnutí o odvolání, a v důsledku toho je žaloba vzata zpět a řízení zastaveno [§ 47 písm. a) s. ř. s.], má žalobce právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s.

5 Ads 4/2003

I. Ministerstvo práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). II. Sama skutečnost, že posudková komise je orgánem Ministerstva práce a sociálních věcí, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejích závěrů; ta má být garantována složením posudkových komisí předepsaným § 3 odst. 1 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, podle níž jsou členy posudkových komisí nejen posudkoví lékaři a tajemníci z řad pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí, ale i odborní lékaři jednotlivých klinických oborů, tedy osoby odlišné od pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí.

15 Ca 150/2002

I. Při změně vlastníka stavby není třeba měnit existující stavební povolení nebo vydávat povolení nové se jménem nového vlastníka - stavebníka (§ 70 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona). II. Pokud správní orgán ve správním řízení nerespektuje pravomocné usnesení soudu o schválení smíru řádně předložené účastníkem řízení, porušuje ustanovení § 40 odst. 1 správního řádu.

7 A 181/2000

Výrok správního orgánu rozhodujícího o odvolání, jímž se mění pouze odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nemá oporu v zákoně a činí rozhodnutí odvolacího orgánu nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

4 Ads 11/2003

Pokud v souladu s přechodným ustanovením § 85 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, došlo k zániku nároku na vdovský důchod přiznaný podle předchozí právní úpravy a poté ke vzniku nároku na něj za účinnosti téhož zákona, jde o nárok nově vzniklý ve smyslu § 54 odst. 1 tohoto zákona. Jeho výše se stanoví podle tohoto zákona; nejde o obnovu výplaty dávky ve výši naposledy vyplácené před zánikem předchozího nároku.

6 A 30/2000

Úmyslné maření součinnosti s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání ve smyslu § 7 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, spočívá nejen v tom, že se uchazeč o zaměstnání bez omluvy nedostavil na dohodnutou návštěvu k úřadu práce, ale i v tom, že nedoložil doporučenku do zaměstnání, která mu byla vydána, a neprokázal tak, že u označeného zaměstnavatele byl, jakož i v tom, že bezdůvodně odmítal převzít doporučené zásilky zasílané mu úřadem práce.

22 Ca 208/2002

Rozhodnutí správního orgánu, rozhodujícího o odvolání, které obsahuje pouze větu, že odvolání (zde: proti rozhodnutí povinného subjektu ve věci poskytnutí informací) se zamítá v plném rozsahu, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

5 Ads 5/2003

I ve správním soudnictví mají účastníci řízení právo být přítomni u prováděného dokazování (§ 122 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.). Vyslechl-li krajský soud svědka prostřednictvím dožádaného okresního soudu bez přítomnosti účastníků řízení, ačkoliv účastníci řízení k takovému postupu nedali souhlas, nemůže krajský soud z takto provedeného důkazu ve svém rozhodnutí vycházet. Učinil-li tak, jde o vadu řízení, která měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

7 A 93/2001

I když se žalobce ve stanovený den opomenul dostavit k úřadu práce, aniž se před tímto dnem nebo v tento den řádně omluvil, nelze z jeho následného jednání (telefonického a osobního rozhovoru, předložení dokladů o rizikovém těhotenství manželky a dokladů o uzavření manželství) vyvodit úmysl mařit součinnost s úřadem práce. Pro vyřazení žalobce z evidence uchazeče o zaměstnání tak nebyly splněny podmínky stanovené v § 7 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, a pro zánik nároku na poskytování hmotného zabezpečení nebyly splněny podmínky ustanovení § 14 odst. 1 písm. e) tohoto zákona.

7 A 143/2000

Reatestace prováděné ve smyslu § 165 odst. 8 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, se vztahují pouze k rozkazu ministra obrany č. 015/90.

7 A 124/2000

Není možné v odvolacím řízení současně zamítnout odvolání a rozhodnutí správního orgánu prvního I. stupně ve výroku změnit (§ 59 odst. 2 spr. ř.). Takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné a soud je zruší podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro vady řízení bez jednání.

7 A 501/2002

I. Pokud nebyl odsuzující rozsudek zrušen ve výroku o vině, ale pouze ve výroku o trestu, a nově uložený trest byl vyšší než trest fakticky vykonaný (§ 4 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb.), nejsou splněny podmínky pro přiznání nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. II. Je-li poté, kdy Česká správa sociálního zabezpečení již zamítla žádost o poskytnutí jednorázové částky podle zákona č. 261/2001 Sb., zrušen odsuzující rozsudek, jakož i k němu se vztahující rehabilitační rozhodnutí, a žadatel v zákonné lhůtě k uplatnění tohoto nároku rozšířil původní žádost o další nárok, jedná se o žádost novou, o které musí být samostatně rozhodnuto.

5 A 27/2000

Vyloučení zápočtu doby výkonu služby příslušníka Sboru národní bezpečnosti zařazeného ve složce Státní bezpečnosti podle § 153 odst. 2 a § 157c zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, do doby trvání služebního poměru pro přiznání příspěvku za službu neodporuje čl. 28 Listiny základních práv a svobod.

2 Ads 12/2003

Postup soudu, který vyšel při posuzování souběhu průměrného měsíčního výdělku z výdělečné činnosti a částečného invalidního důchodu ze zprávy zaměstnavatele, která se následně ukázala nepravdivou, a v důsledku toho nesprávně posoudil naplnění zákonných podmínek k úpravě částečného invalidního důchodu, je jinou vadou řízení před soudem [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

3 Ads 21/2003

Je-li žalobci ve smyslu ustanovení § 106 odst. 3 s. ř. s. stanovena lhůta k doplnění náležitostí kasační stížnosti a teprve po uplynutí této lhůty stěžovatel zašle soudu žádost o její prodloužení, soud k takové žádosti nepřihlédne a kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítne, nelze-li pro nedostatek náležitostí kasační stížnosti v řízení pokračovat.

Komp 1/2003

Kompetenční spor ve smyslu § 97 odst. 1 písm. c) s. ř. s. může pojmově vzniknout jen mezi ústředními správními úřady. Spor mezi Ministerstvem vnitra a Bezpečnostní informační službou, která ústředním správním úřadem není, o to, kdo má rozhodnout ve věci příspěvku za službu bývalého příslušníka Federální bezpečnostní informační služby, proto není sporem mezi ústředními správními úřady a pravomoc Nejvyššího správního soudu takový spor rozhodnout není podle zákona dána. Žalobu v takové věci podanou proto Nejvyšší správní soud odmítne jako nepřípustnou podle § 47 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

6 Afs 3/2003

Právnická osoba se v místě doručování nezdržuje (§ 47 odst. 3 a 4 o. s. ř. a § 42 odst. 5 s. ř. s.), jestliže na adrese jejího sídla, popřípadě na adrese, kterou soudu sdělila, nebyl zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost převzít, a právnická osoba v místě doručování nevyvíjí podnikatelskou či jinou činnost prostřednictvím svých zaměstnanců nebo jiných osob.

6 A 95/2002

Rozhodnutí, jímž podle § 9 odst. 1 zákona ČNR č. 243/1992 Sb. zamítne Ministerstvo zemědělství návrh na určení osoby povinné k náhradě za odňatý živý nebo mrtvý inventář či zásoby, není po materiální stránce rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 soudního řádu správního, protože se jím nezakládá, nemění ani neodnímá žádné právo nebo povinnost; takový akt je vyloučen z přezkoumání soudem ve správním soudnictví a žalobu proti němu podanou správní soud odmítne [§ 68 písm. e), § 70 písm. a) a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

22 Ca 121/2002

Závazné stanovisko orgánů ochrany přírody podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, lze vydat pouze před provedením zamýšleného zásahu. Nejde o právní nástroj k dodatečné legalizaci neoprávněného zásahu do významného krajinného prvku.

7 A 130/2001

Lhůta k rozhodnutí o rozkladu podle § 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, počíná běžet ode dne doručení rozkladu podatelně ústředního orgánu státní správy1). Ode dne následujícího po dni, v němž marně uplynula lhůta k rozhodnutí o rozkladu, počala běžet lhůta k podání žaloby podle § 250b odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 20022).

7 A 137/2001

Otázku plnění podmínek trvalého žití na území České republiky

7 A 37/2001

Ustanovení § 18 odst. 2 zákona ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, je speciální vůči obecnému ustanovení § 17 tohoto zákona.

7 A 146/2001

Zruší-li Ústavní soud některé ustanovení zákona pro jeho neústavnost, odpovídá principu oprávněného očekávání, aby soud v přezkumném řízení zrušil rozhodnutí správního orgánu, které se o ně opírá. Při přezkoumání zákonnosti rozhodnutí proto správní soud není vázán ustanovením takto zrušeného zákonného ustanovení, ale musí dbát nálezu Ústavního soudu; v takovém případě není rozhodující, že napadené rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno ještě před tím, než Ústavní soud zákonné ustanovení zrušil. Nezákonnost napadeného rozhodnutí pak správní soud zpravidla shledá v rozporu s předpisem vyšší právní síly, totiž s Ústavou. O otázce rozporu zákona s Ústavou si soud ve správním soudnictví nemůže učinit úsudek sám, a to tím spíše, byl-li zákon zrušen v řízení, které správní soud v obdobné věci sám svým návrhem u Ústavního soudu vyvolal.

22 Ca 79/2002

Nezabýval-li se odvolací orgán námitkou podjatosti pracovníka správního orgánu, nepřezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu (§ 59 odst. 1 spr. ř.) a tato vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.

6 A 153/2002

Přezkoumání daňových rozhodnutí podle § 55b zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je pouhým výkonem dozorčího práva správního orgánu a žádost o ně nezakládá právní nárok daňového subjektu na meritorní

31 Ca 62/2002

Ustanovení § 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ukládá daňovému subjektu prokázat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém přiznání nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Daňový subjekt je tak odpovědný za to, že jím předložené důkazní prostředky budou konkrétní a budou prokazovat jeho tvrzení.

Nao 18/2003

Poučení, kterého se žalobkyni soudem dostalo v souvislosti se zasláním posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, o tom, že „pokud vzhledem k závěru posudku Posudkové komise MPSV ČR na žalobě netrvá, nechť sdělí, že žalobu proti žalované České správě sociálního zabezpečení bere zpět“, nelze považovat za důvod k pochybnosti o nepodjatosti soudce, který věc projednává a rozhoduje (§ 8 odst. 1 s. ř. s.). Z uvedeného poučení nevyplývá, že žalobkyně vzhledem k posouzení obsaženému v posudku nemá trvat na žalobě proti napadenému rozhodnutí.

31 Ca 24/2002

Volně položené panely nelze pro účely vymezení hmotného majetku podle § 26 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, považovat za stavbu.

7 A 32/2002

I. Pražská městská část nebyla a neměla být účastníkem správního řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí správní žalobou napadené (účastníkem řízení byl podle § 37 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb. pouze příjemce dávky státní sociální podpory), a nebyla proto legitimována k podání správní žaloby podle § 250 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném ke dni 31. 12. 2002. Z tohoto důvodu přicházelo v úvahu zastavení řízení podle § 250d odst. 3 o. s. ř. pro podání žaloby zjevně neoprávněnou osobou. Zastavení řízení z uvedeného důvodu by bylo odůvodněno i tím, že pražská městská část není právnickou osobou, svým jménem aktivně legitimovanou k podání správní žaloby. II. Nesouhlasí-li správní orgán nižšího stupně s právním názorem správního orgánu vyššího stupně, nemůže se podáním správní žaloby snažit o zvrácení rozhodnutí správního orgánu vyššího stupně.

7 A 57/2002

Vrchní soudy byly dle § 246 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002 věcně příslušné k přezkoumávání rozhodnutí ústředních orgánů státní správy. Český telekomunikační úřad není ústředním orgánem státní správy, a proto k řízení o žalobě proti jeho rozhodnutí nebyla založena věcná příslušnost vrchního soudu. K řízení tedy není příslušný ani Nejvyšší správní soud, jemuž byla věc k dokončení řízení postoupena. Řízení proto dokončí soud, který byl věcně a místně příslušný dle § 246 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002.

6 A 11/2000

Nabytím právní moci rozhodnutí krajského soudu, jímž došlo k výmazu právnické osoby z obchodního rejstříku, a tím k zániku právnické osoby (§ 20a odst. 2 občanského zákoníku), zanikla současně i plná moc udělená touto právnickou osobou advokátovi k zastupování v řízení před soudem (§ 35 odst. 2 s. ř. s.).

Na 265/2002

Rozhodl-li soud ve správním soudnictví o žalobě proti správnímu rozhodnutí před datem 31. 12. 2002 a podal-li žalobce i přes správné poučení o tom, že proti rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, proti tomuto rozhodnutí soudu "odvolání", odmítne takové odvolání postupem podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud, jemuž bylo odvolání adresováno (soud adresy), protože tu není žádný soud, který byl funkčně příslušný k projednání odvolání. Bylo-li však odvolání adresováno přede dnem 1. 1. 2003 vrchnímu soudu, odmítne takové odvolání Nejvyšší správní soud (§ 132 s. ř. s.).

Na 249/2003

Pasivní legitimace je v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 odst. 2 s. ř. s. určena tvrzením žalobce v žalobě. Existencí povinnosti žalovaného vydat rozhodnutí ve věci samé či osvědčení se soud, a to soud věcně a místně příslušný, zabývá až při věcném posuzování žaloby a nikoli při rozhodování o procesních otázkách.

5 A 170/2002

Rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení (§ 30 a § 65 správního řádu), je úkonem správního orgánu, jímž nedošlo k založení, změně, zrušení či závaznému určení práv a povinností účastníka řízení. Takový úkon je vyloučen ze soudního přezkoumání ve správním soudnictví podle § 70 písm. a) s. ř. s., neboť není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s.; žalobu proti němu podanou správní soud odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

28 Ca 161/2002

I. Zahraniční osobě, která dle § 45d zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, uplatnila nárok na vrácení daně z přidané hodnoty, lze daň vrátit pouze tehdy, jsou-li splněny všechny podmínky zákonem stanovené, tj. uplatnila-li zahraniční osoba nárok na vrácení daně pouze za vybrané druhy zboží a služeb nakoupené v České republice a současně je-li splněn princip vzájemnosti. Není-li některá z podmínek naplněna, je třeba žádost zahraniční osoby o vrácení daně zamítnout. Nelze postupovat podle § 27 odst. 1 písm. h) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a řízení zastavit s poukazem na nepřípustnost takové žádosti. II. Požadavek vzájemnosti vyplývající z § 45d zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, je naplněn pouze tehdy, jestliže stát, ve kterém podniká a má sídlo nebo bydliště osoba uplatňující nárok na vrácení daně z přidané hodnoty, českým subjektům daň v obdobných případech skutečně vrací. Nestačí, je-li možnost uplatnit nárok na vrácení daně z přidané hodnoty na základě principu vzájemnosti zakotvena v právních předpisech obou dotčených států, ale je zapotřebí, aby oba státy podnikatelům se sídlem v druhé zemi daň v obdobných případech také skutečně vracely.

28 Ca 152/2001

Profesní komora je veřejnoprávní korporací vykonávající veřejnou správu a další činnosti. Vykonává-li veřejnou správu, může ji vykonávat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky). Povinnosti pak mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Neodpovídají-li předpisy profesních komor této zásadě, soud je zruší.

Konf 44/2017

Mzdové nároky dle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, mají veřejnoprávní povahu a k rozhodování o nich je dána pravomoc soudů rozhodujících ve správním soudnictví.

6 A 97/2003

Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí o odvolání proti rozhodnutí úřadu práce o mzdových nárocích žalobce podle § 9 odst. 4 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, je rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci. Ochrana soukromých práv, byť byla předmětem řízení u správního orgánu, je zajištěna postupem podle § 244 a násl. o. s. ř. ve znění účinném po 1. 1. 2003, tedy projednáním a rozhodnutím v občanském soudním řízení, a nikoliv ve správním soudnictví [§ 46 odst. 2 a § 68 písm. b) s. ř. s.].

15 Ca 24/2003

Rozhodne-li zřizovatel školy o jmenování či odvolání ředitele této školy, nepředstavuje jeho rozhodnutí zásah do veřejných subjektivních práv, a není tedy rozhodnutím zakládajícím žalobní legitimaci podle § 65 odst. 1 s. ř. s.

Na 350/2003

Pro řízení ve věcech správních žalob proti rozhodnutím Grantové agentury České republiky byl a je podle § 7 odst. 1 a 2 s. ř. s. věcně a místně příslušný Městský soud v Praze. Grantová agentura České republiky měla sice podle § 10 zákona ČNR č. 300/1992 Sb. „postavení“ ústředního orgánu státní správy „pro rozpočtové účely“, nicméně ústředním orgánem státní správy (§ 246 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002) nebyla, a není jím ani po zrušení zákona ČNR č. 300/1992 Sb. zákonem č. 130/2002 Sb. To, že je nyní správcem rozpočtové kapitoly a samostatnou účetní jednotkou, z ní ústřední orgán státní správy ve smyslu zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, nečiní.

3 Ads 8/2003

Kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu zaslaná vrchnímu soudu je podána včas pouze tehdy, byla-li ve lhůtě k podání kasační stížnosti vrchním soudem odeslána (předána k poštovní přepravě) krajskému soudu, který napadený rozsudek vydal, nebo Nejvyššímu správnímu soudu (§ 106 odst. 4 s. ř. s.).