HLAVA PRVNÍ
ZÁKLADNÍ PODMÍNKY
§ 4
(1) Kdo hodlá provozovat silniční dopravu pro cizí potřeby, musí být spolehlivý, odborně způsobilý a musí mít
a) koncesi, pokud je provozování silniční dopravy pro cizí potřeby živností,
5) nebo
b) povolení od dopravního úřadu v ostatních případech.
(2) Pro vymezení odpovědného zástupce dopravce v případech podle
§ 4 odst. 1 písm. b) platí
§ 11 živnostenského zákona obdobně.
§ 4a
Finanční zajištění
(1) Kdo hodlá provozovat mezinárodní silniční dopravu autobusy nebo nákladními automobily o užitné hmotnosti vyšší než 3,5 tuny nebo celkové hmotnosti vyšší než 6 tun, musí prokázat finanční zajištění mezinárodní silniční dopravy.
(2) Finančním zajištěním mezinárodní silniční dopravy (dále jen „finanční způsobilost“) se rozumí schopnost dopravce finančně zajistit zahájení mezinárodní silniční dopravy a její řádné provozování.
(3) Finanční způsobilost se prokazuje dostupným kapitálem a rezervami na 12 měsíců provozu, nejméně 50 000 Kč na jeden nákladní automobil nebo 5500 Kč na jednu tunu celkové hmotnosti nebo 2800 Kč na jedno sedadlo autobusu, dopravnímu úřadu v místě sídla nebo trvalého pobytu žadatele. O splnění finanční způsobilosti vydá příslušný dopravní úřad žadateli písemné potvrzení. Potvrzení finanční způsobilosti je podmínkou vydání koncese
5) k provozování mezinárodní silniční dopravy.
(4) Finanční způsobilost musí trvat po celou dobu provozování mezinárodní silniční dopravy. Trvání finanční způsobilosti prokazuje dopravce příslušnému dopravnímu úřadu za každý kalendářní rok nejpozději do 31. března roku následujícího.
(5) Podrobnosti o způsobu prokázání finanční způsobilosti, postup při vydávání písemného potvrzení finanční způsobilosti a náležitosti potvrzení finanční způsobilosti stanoví prováděcí předpis.
§ 5
Spolehlivost
Za spolehlivou k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby se nepovažuje osoba, která provozovala silniční dopravu pro cizí potřeby v průběhu posledních tří let před podáním žádosti neoprávněně, a osoba, které byla v průběhu posledních tří let před podáním žádosti odejmuta koncese nebo povolení k provozování silniční dopravy z důvodů porušování povinností uložených právními předpisy, které s provozováním silniční dopravy souvisejí, nebo proto, že neplnila podmínky stanovené v koncesi nebo v povolení.
§ 6
Odborná způsobilost
(1) Odbornou způsobilost k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby (dále jen „odborná způsobilost“) formou veřejné linkové dopravy, taxislužby, mezinárodní autobusové dopravy a mezinárodní nákladní dopravy provozované vozidly, jejichž užitná hmotnost přesahuje 3,5 tuny nebo celková hmotnost 6 tun, prokazuje žadatel osvědčením o úspěšně vykonané zkoušce z předmětů stanovených prováděcím předpisem.
(2) Zkoušky uvedené v
odstavci 1 skládá žadatel před příslušným dopravním úřadem v místě sídla nebo trvalého pobytu žadatele.
(3) Odbornou způsobilost z předmětů stanovených prováděcím předpisem nahrazuje vysvědčení o státní nebo maturitní zkoušce z daného oboru, pokud výuka zajišťuje znalosti požadované z hlediska odborné způsobilosti.
(4) Odbornou způsobilost, obsah a rozsah zkoušek a podrobnosti o skládání zkoušek stanoví prováděcí předpis.
§ 7
Povolovací řízení
(1) O povolení k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby, která není živností podle živnostenského zákona, rozhoduje dopravní úřad podle místa sídla nebo trvalého pobytu žadatele.
(2) Povolení se uděluje na základě žádosti osoby, která hodlá provozovat silniční dopravu pro cizí potřeby.
(3) Podrobnější podmínky pro vydávání povolení k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby stanoví prováděcí předpis.
§ 8
Stanovisko k rozhodování o koncesi
(1) Ve stanovisku potřebném pro vydání nebo změnu koncese
5) uvede dopravní úřad, zda žadatel o koncesi splňuje podmínku spolehlivosti, finanční způsobilosti (jedná-li se o mezinárodní silniční dopravu, u které se splnění této podmínky vyžaduje), druh dopravy, pro kterou se stanovisko uděluje, časový rozsah, přepravní podmínky u taxislužby a podmínky provozování silniční dopravy, a zda je pro daný druh dopravy potřebná odborná způsobilost.
(2) Příslušným pro vydání stanoviska podle
odstavce 1 je
a) dopravní úřad v místě sídla nebo trvalého pobytu žadatele, jde-li o koncesi pro silniční motorovou dopravu,
b) dopravní úřad, v jehož obvodu má být doprava provozována, jde-li o koncesi pro taxislužbu; tento dopravní úřad vydá stanovisko pro obvod své působnosti a pro přepravy, které v jeho územním obvodu začínají nebo končí.
§ 9
Povinnosti podnikatele v silniční dopravě
(1) Podnikatel v silniční dopravě (dále jen „podnikatel“) je povinen označit obchodním jménem vozidla taxislužby, autobusy a nákladní automobily o užitečné hmotnosti vyšší než 3,5 tuny nebo celkové hmotnosti vyšší než 6 tun používané k podnikání. Způsob označení stanoví prováděcí předpis.
(2) Podnikatel je dále povinen zajistit, aby
a) stav technické základny pro silniční dopravu odpovídal vybaveností a rozsahem jím provozované silniční dopravě,
b) v každém vozidle používaném k podnikání byl při jeho provozu doklad o oprávnění k podnikání (koncesní listina, licence),
c) práce řidiče v silniční dopravě osob, pokud se provozuje autobusem, vykonávala pouze osoba starší 21 let, bezúhonná,
5) která před prvním nastoupením výkonu činnosti řidiče pracovala nejméně dva roky jako řidič nákladního automobilu o celkové hmotnosti vyšší než 3,5 tuny,
d) práce řidiče v mezinárodní nákladní dopravě, pokud se provozuje nákladním automobilem o celkové hmotnosti vyšší než 7,5 tuny, vykonávala pouze osoba starší 21 let, bezúhonná,
5) která před prvním nastoupením výkonu činnosti řidiče pracovala nejméně dva roky jako řidič nákladního automobilu o celkové hmotnosti vyšší než 3,5 tuny nebo jako řidič autobusu,
e) práce řidiče taxislužby vykonávala pouze osoba starší 21 let, bezúhonná
5) a spolehlivá,
5) která má průkaz o způsobilosti řidiče provozovat taxislužbu ve vymezeném územním obvodu dopravního úřadu.
HLAVA DRUHÁ
ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO OSOBNÍ DOPRAVU
Linková osobní doprava
§ 10
(1) Dopravce, který má koncesi nebo povolení k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby a hodlá provozovat linkovou osobní dopravu, může zahájit její provoz pouze na základě licence k provozování linkové osobní dopravy (dále jen „licence“) udělené dopravním úřadem.
(2) Dopravní úřad rozhoduje o licenci na základě žádosti dopravce. Žádost o udělení licence musí obsahovat:
a) doklad o vydání koncese nebo povolení,
b) formu linkové osobní dopravy, včetně určení, zda jde o vnitrostátní nebo mezinárodní dopravu,
c) u zvláštní formy linkové dopravy kategorie cestujících a údaje o právnické nebo fyzické osobě, pro kterou se má tato doprava provozovat,
d) návrh jízdního řádu,
e) trasu linky, včetně zastávek pro nástup a výstup a určení výchozí a cílové zastávky (dále jen „vedení linky“),
f) návrh tarifu,
g) návrh smluvních přepravních podmínek,
h) denní dobu řízení, nepřetržitou dobu řízení, dobu odpočinku každého z řidičů, bezpečnostní přestávky, pokud hodlá žadatel provozovat mezinárodní osobní linkovou dopravu.
(3) K rozhodování o udělení licence je příslušný dopravní úřad, v jehož územním obvodu se bude nacházet výchozí zastávka, s výjimkou mezinárodní linkové osobní dopravy, kde je k rozhodování příslušné Ministerstvo dopravy a spojů.
§ 11
(1) Dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo dopravy a spojů předloží žádost o udělení licence ke stanovisku dopravním úřadům, v jejichž územním obvodu budou umístěny zastávky (dále jen „dotčený úřad“).
(2) Dotčené úřady jsou povinny vydat stanovisko ve lhůtě 30 dnů od doručení žádosti o udělení licence.
(3) Před vydáním stanoviska dotčený úřad projedná žádost o udělení licence
a) s obcí, v jejímž územním obvodu budou umístěny zastávky,
b) s příslušným orgánem Policie České republiky z hlediska bezpečnosti silničního provozu,
c) se správcem pozemních komunikací,
6)
d) se zřizovatelem označníku zastávky, na kterém se podle žádosti má umístit nová zastávka,
e) s vlastníkem autobusového nádraží nebo autobusového stanoviště.
(4) Na vydání stanoviska se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
§ 12
(1) Dopravní úřad rozhodne o žádosti o udělení licence pro vnitrookresní linkovou osobní dopravu nebo městskou autobusovou dopravu ve lhůtě 45 dnů od jejího podání, pro ostatní vnitrostátní linkovou osobní dopravu ve lhůtě 60 dnů od jejího podání. Jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, rozhodne Ministerstvo dopravy a spojů o žádosti o udělení licence ve lhůtě 30 dnů od doručení povolení od příslušného úřadu cizího státu pro vedení linky na území tohoto státu. Pro projednání žádosti o udělení licence platí pro příslušný dopravní úřad ustanovení
§ 11 odst. 3 obdobně.
(2) Ve veřejném zájmu na uspokojování přepravních potřeb může dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů vázat udělení licence na souhlas dopravce s provozováním jiné linky nebo vedením linky odlišné od žádosti dopravce nebo na uzavření smlouvy o závazku veřejné služby (
§ 19).
(3) Dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo dopravy a spojů licenci neudělí, jestliže:
a) žádost o udělení licence nebyla z hlediska bezpečnosti silničního provozu odsouhlasena příslušným orgánem Policie České republiky,
b) přepravní potřeby v přepravním spojení, kde bude linka vedena, jsou uspokojivě zajištěny provozem jiné osobní dopravy, která je dotována státem nebo obcemi,
c) nesouhlasil-li dopravce s vázáním udělení licence podle
odstavce 2,
d) nebylo pro mezinárodní silniční dopravu uděleno zahraniční povolení úřadem cizího státu.
(4) Dopravní úřad a Ministerstvo dopravy a spojů mohou v rozhodnutí o udělení licence stanovit podmínky provozování linkové osobní dopravy.
§ 13
V rozhodnutí o licenci dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo dopravy a spojů uvede:
a) formu linkové osobní dopravy, včetně údaje, zda jde o vnitrostátní nebo mezinárodní dopravu; u zvláštní linkové dopravy kategorie cestujících,
b) označení a vedení linky,
c) datum zahájení provozu linkové osobní dopravy,
d) dobu, na kterou se licence uděluje,
e) případný rozsah bezbariérové přepravy cestujících s omezenou schopností pohybu a orientace,
f) další podmínky provozování linkové osobní dopravy, pokud o nich rozhodne.
§ 14
(1) Ve veřejném zájmu na uspokojování přepravních potřeb nebo v zájmu bezpečnosti dopravy může dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo dopravy a spojů zahájit řízení o změně rozhodnutí o udělení licence.
(2) V rámci řízení o změně rozhodnutí podle
odstavce 1 mohou dopravní úřad a Ministerstvo dopravy a spojů uložit dopravci rozšíření podmínek nebo jejich změnu oproti předchozímu rozhodnutí o udělení licence.
§ 15
Dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo dopravy a spojů licenci odejme, jestliže držitel licence:
a) závažným způsobem porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem,
b) neplní podmínky stanovené v licenci,
c) nezačal provozovat linkovou osobní dopravu na základě udělené licence,
d) o odejmutí licence požádal.
§ 16
Licence pozbývá platnosti:
a) uplynutím doby, na kterou byla udělena,
b) zánikem koncese nebo povolení,
c) rozhodnutím dopravního úřadu nebo rozhodnutím Ministerstva dopravy a spojů, jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, o odejmutí licence.
§ 17
Jízdní řád
(1) Dopravce ve veřejné linkové dopravě předloží jízdní řád a jeho změnu ke schválení dopravnímu úřadu, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvu dopravy a spojů. Dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo dopravy a spojů jízdní řád nebo jeho změnu schválí, splňuje-li náležitosti stanovené prováděcím předpisem. Příslušným ke schválení jízdního řádu nebo jeho změny je dopravní úřad příslušný k rozhodování o udělení licence.
(2) Schválený jízdní řád postoupí dopravní úřad Ministerstvu dopravy a spojů, které vede pro potřeby veřejnosti celostátní informační systém o jízdních řádech. Ministerstvo dopravy a spojů může vedením tohoto systému pověřit právnickou osobu.
(3) Z důvodů veřejného zájmu může dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo dopravy a spojů rozhodnout o změně jízdního řádu i v době jeho platnosti.
(4) S výjimkou případů uvedených v
odstavci 3 lze změny jízdních řádů provádět pouze v návaznosti na změny jízdního řádu v železniční dopravě v termínech zveřejněných Ministerstvem dopravy a spojů v Obchodním věstníku.
(5) Na rozhodování o jízdních řádech se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
(6) Způsob zpracování, obsah a vyhlašování jízdního řádu a jeho změn a organizaci celostátního informačního systému stanoví prováděcí předpis.
(7) Ustanovení
odstavců 2 a
4 se nevztahují na jízdní řády městské autobusové dopravy.
§ 18
Povinnosti dopravce ve veřejné linkové dopravě
Dopravce ve veřejné linkové dopravě je povinen
a) zahájit provoz na lince ke dni, který je stanoven v licenci, a provoz linky udržovat po dobu platnosti licence,
b) vydat a uveřejnit jízdní řád, jeho změny, smluvní přepravní podmínky a tarif,
c) provozovat dopravu podle jízdního řádu, smluvních přepravních podmínek a tarifu,
d) spojem uvedeným v jízdním řádu přepravit každého, jsou-li splněny smluvní přepravní podmínky a tarif a nebrání-li tomu okolnosti, které dopravce nemůže odvrátit nebo jim zabránit,
e) označit vozidlo příslušné linky názvem výchozí a konečné zastávky spoje, zajistit identifikaci řidiče a průvodčího jménem nebo služebním číslem, označit bezbariérové vozidlo mezinárodním symbolem přístupnosti, v městské autobusové dopravě dále označit vozidlo číslem linky,
f) zřídit označník zastávky s jejím názvem, pokud zastávka nebyla dosud zřízena, a vyvěsit na něm jízdní řád; v městské dopravě dále číslo linky,
g) zajistit údržbu označníku zastávky, pokud ho sám zřídil, případně přispívat na jeho údržbu jinému zřizovateli,
h) pečovat o bezpečnost přepravovaných osob a jejich zavazadel a zabezpečit první pomoc a náhradní dopravu v případě, že se stane účastníkem dopravní nehody nebo má technickou závadu, pro kterou nelze spoj dokončit,
i) vytvářet podmínky pro přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace.
§ 18a
Vztahy mezi cestujícím a dopravcem veřejné linkové dopravy
(1) Řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy nebo jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen „pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy nebo bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna
a) vyloučit z přepravy cestujícího, který se na výzvu pověřené osoby neprokáže platným jízdním dokladem a nesplní povinnost zaplatit jízdné a přirážku, vyloučit z přepravy cestujícího nebo uložit cestujícímu zaplatit přirážku, pokud přes upozornění nedodržuje přepravní řád, pokyny a příkazy pověřené osoby, znečišťuje vozidlo nebo pokud svým chováním ruší klidnou přepravu cestujících nebo ostatní cestující jinak obtěžuje; vyloučením z přepravy nesmí být ohrožena bezpečnost a zdraví cestujícího,
b) nepřipustit k přepravě nebo vyloučit z přepravy zavazadlo cestujícího nebo zvíře s ním přepravované, pokud jsou překážkou bezpečné a pohodlné přepravy cestujících nebo ohrožují zdraví cestujících nebo pokud jejich přepravu neumožňují přepravní podmínky, zejména obsaditelnost vozidla,
c) uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné na vymáhání přirážky.
(2) Cestující je povinen
a) dbát pokynů a příkazů pověřené osoby, které směřují na zajištění bezpečnosti a plynulosti dopravy, jeho bezpečnosti nebo bezpečnosti ostatních cestujících,
b) na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení přirážky,
c) na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržení přepravního řádu nebo pokynu a příkazu pověřené osoby nebo za znečištění vozidla nebo za rušení klidné přepravy cestujících nebo jiné obtěžování cestujících.
(3) Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1000 Kč.
§ 18b
Přepravní řád
(1) Podmínky, za nichž se přepravují osoby, jejich zavazadla a věci a zvířata s nimi přepravovaná v silniční dopravě a integrované dopravě, stanoví přepravní řád. V přepravním řádu se uvede zejména
a) vznik a ukončení přepravní smlouvy mezi dopravcem a cestujícím a způsob prokazování jejího vzniku,
b) náležitosti jízdního dokladu, způsob placení jízdného a posuzování platnosti jízdních dokladů (včetně případů, kdy se na přepravě podílí více dopravců),
c) podmínky, za nichž si lze předem zakoupit místo k sezení,
d) podmínky přepravy dětí, dětských kočárků, cestujících s omezenou schopností pohybu a orientace a vozíků pro invalidy,
e) způsob vracení jízdného při neprovedení přepravy,
f) rozsah a podmínky přepravy zavazadel, včetně podmínek, za nichž si lze jako zavazadlo vzít nebezpečné věci,
g) podmínky přepravy zvířat,
h) podmínky přepravy autobusových zásilek.
(2) Přepravní řád stanoví vyhláškou Ministerstvo dopravy a spojů. Dopravce může v přepravních podmínkách odlišně od přepravního řádu stanovit podmínky uvedené v
odstavci 1 písm. c),
f),
g) a
h).
§ 18c
Náhradní autobusová doprava
(1) Provozovatel celostátní, regionální, tramvajové, trolejbusové nebo speciální dráhy nebo dopravce v drážní dopravě na těchto dráhách je oprávněn provozovat náhradní autobusovou dopravu za přerušenou drážní dopravu na dráze. Linka náhradní autobusové dopravy se přitom nesmí směrově, tarifně a rozsahem provozu odlišovat od přerušené drážní dopravy na dráze.
(2) Provozovatel dráhy nebo drážní dopravy podle
odstavce 1 může provozovat náhradní autobusovou dopravu, pokud má platnou koncesi pro silniční motorovou dopravu osobní podle zvláštního předpisu.
5) Pro provozování náhradní autobusové dopravy, která nepřesahuje 45 kalendářních dnů po sobě jdoucích, se nevyžaduje udělení licence a schválení jízdního řádu; vedení trasy dopravní cesty a umístění zastávek musí být z hlediska bezpečnosti odsouhlaseny příslušným orgánem Policie České republiky.
(3) Provozovatel dráhy nebo drážní dopravy podle
odstavce 1 je povinen označit vozidlo použité pro náhradní autobusovou dopravu slovy „náhradní doprava“. Ustanovení
§ 18 písm. e) se použijí přiměřeně.
(4) Náhradní doprava musí umožnit přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace v rozsahu odpovídajícím přerušené drážní dopravě na dráze.
§ 19
Závazky veřejné služby
(1) Závazky veřejné služby se pro účely tohoto zákona rozumí závazky provozní, přepravní a tarifní ve veřejné linkové dopravě ve veřejném zájmu za účelem zajištění dopravní obslužnosti území, které je dopravce ve veřejné linkové dopravě povinen přijmout a které by jinak ve svém obchodním zájmu nepřijal nebo by je přijal pouze zčásti.
(2) Závazek veřejné služby ve veřejné linkové dopravě vzniká na základě písemné smlouvy uzavřené mezi dopravním úřadem, obcí, nebo jedná-li se o mezinárodní veřejnou linkovou dopravu, Ministerstvem dopravy a spojů a dopravcem.
(3) V případě naléhavé potřeby ve veřejném zájmu na zajištění základní dopravní obslužnosti území může závazek veřejné služby vzniknout na základě rozhodnutí dopravního úřadu, nebo jedná-li se o mezinárodní veřejnou linkovou dopravu, Ministerstva dopravy a spojů ještě před uzavřením písemné smlouvy o závazku veřejné služby podle
odstavce 2. Příslušným k rozhodování je dopravní úřad, který rozhoduje o udělení licence. Toto rozhodnutí může být vydáno pouze na dobu určitou, maximálně na dobu šesti měsíců. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.
(4) V případě, že závazkem veřejné služby podle
odstavce 2 nebo
3 vzniká dopravci povinnost provozovat veřejnou linkovou dopravu, na kterou nemá licenci, zahájí příslušný dopravní úřad řízení o udělení licence bez návrhu dopravce.
§ 19a
Dopravní obslužnost
(1) Základní dopravní obslužnost území je doprava do škol, do úřadů, k soudům, do zdravotnických zařízení poskytujících základní zdravotní péči a do zaměstnání, včetně dopravy zpět. Rozsah podílu státu na jejím zajištění stanoví podle místních podmínek území příslušný dopravní úřad s přihlédnutím k zajištění základní dopravní obslužnosti veřejnou drážní osobní dopravou.
(2) Rozhodováním o udělení licence jednotlivým dopravcům a schvalováním jízdních řádů dopravců se zabezpečuje základní dopravní obslužnost vzájemným propojením jednotlivých linek a spojů a jejich propojením s drážní dopravou. V případě, že se tímto způsobem nezabezpečí potřebná základní dopravní obslužnost, je dopravní úřad oprávněn použít ustanovení
§ 19 o závazcích veřejné služby.
(3) Ostatní dopravní obslužností se rozumí zbývající dopravní potřeby území. Ostatní dopravní obslužnost, pokud není zajištěna v rámci rozhodování o licenci nebo při schvalování jízdních řádů, zabezpečuje obec nebo svazek obcí
6a) smlouvou o závazcích veřejné služby podle
§ 19 odst. 2.
§ 19b
Prokazatelná ztráta
(1) Prokazatelnou ztrátu vzniklou dopravci v důsledku zajišťování dopravní obslužnosti plněním závazků veřejné služby jsou povinny nahradit:
a) dopravní úřad z rozpočtu okresního úřadu, jedná-li se o zajišťování základní dopravní obslužnosti veřejnou linkovou dopravou,
b) obec ze svého rozpočtu, jedná-li se o zajišťování ostatní dopravní obslužnosti veřejnou linkovou dopravou,
c) Ministerstvo dopravy a spojů, jedná-li se o zajišťování základní dopravní obslužnosti mezinárodní veřejnou linkovou dopravou.
(2) Uzavírá-li se závazek veřejné služby na zajištění dopravní obslužnosti území smlouvou podle
§ 19 odst. 2, je povinnou součástí této smlouvy dopravcem předložený předběžný odborný odhad prokazatelné ztráty za celé období, na které se závazek veřejné služby uzavírá. Dopravní úřad, obec nebo Ministerstvo dopravy a spojů uhradí prokazatelnou ztrátu ve výši tohoto předběžného odborného odhadu zvýšeného pouze o nepředvídatelné prokazatelné náklady.
(3) Vzniká-li závazek veřejné služby na zajištění základní dopravní obslužnosti rozhodnutím dopravního úřadu nebo Ministerstva dopravy a spojů podle
§ 19 odst. 3, vyzve dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů dopravce před vydáním rozhodnutí k předložení předběžného odborného odhadu prokazatelné ztráty za celé období, na které má být rozhodnutí vydáno, a stanoví lhůtu k jeho předložení. Při úhradě prokazatelné ztráty se postupuje podle
odstavce 2.
(4) Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů jsou oprávněny v rámci výkonu státního odborného dozoru kontrolovat použití finančních prostředků na zajištění dopravní obslužnosti veřejnou linkovou dopravou z rozpočtu okresního úřadu, z rozpočtu obce nebo ze státního rozpočtu.
(5) Vymezení prokazatelné ztráty, způsob výpočtu předběžného odborného odhadu prokazatelné ztráty, způsob výpočtu prokazatelné ztráty, pravidla na přidělování finančních prostředků z příslušných rozpočtů, doklady, kterými musí být výpočty prokazatelné ztráty doloženy, a způsob výkonu státního odborného dozoru nad financováním dopravní obslužnosti stanoví prováděcí předpis.
§ 20
Vlastníci a správci pozemních komunikací
(1) Vlastníci a správci pozemních komunikací na trase linky jsou povinni strpět umístění zařízení pro označení zastávky jen v nezbytně nutném rozsahu. Vznikne-li vlastníku pozemní komunikace v důsledku umístění zařízení pro označení zastávky majetková újma, je zřizovatel označníku zastávky povinen zaplatit za vzniklou újmu náhradu.
(2) Umístění označníku zastávky podle
odstavce 1 není zvláštním užíváním pozemní komunikace podle zvláštního předpisu.
6)
§ 21
Taxislužba
(1) Provozovatel taxislužby je povinen vozidlo taxislužby označit střešní svítilnou s nápisem „TAXI“ a vybavit jej úředně ověřeným, řádně registrujícím a zaplombovaným taxametrem.
(2) Provozovatel taxislužby je povinen zajistit, aby řidič při provozování taxislužby používal taxametr podle
odstavce 1 a vydal cestujícímu z tiskárny taxametru doklad o zaplacení jízdného.
(3) Podrobnosti o technických podmínkách provozování taxislužby, zejména podrobnosti o označení vozidla a náležitosti dokladu podle
odstavce 2 stanoví prováděcí předpis.
(4) Provozovatel taxislužby je povinen neprodleně písemně oznámit zahájení provozování taxislužby na území obce nebo obcí dopravnímu úřadu, v jehož územním obvodu se obec nebo obce nacházejí. V písemném oznámení provozovatel taxislužby uvede
a) obchodní jméno, sídlo a právní formu právnické osoby a její identifikační číslo, je-li provozovatelem právnická osoba, nebo obchodní jméno, trvalý pobyt, rodné číslo a identifikační číslo fyzické osoby, je-li provozovatelem fyzická osoba,
b) číslo, pod kterým byla vydána koncese,
c) jméno, příjmení a rodné číslo všech řidičů taxislužby,
d) datum zahájení provozování taxislužby na území obce nebo obcí.
Písemné oznámení provozovatel taxislužby doloží
- kopií koncese,
- prohlášením o bezúhonnosti a spolehlivosti všech řidičů taxislužby,
- osvědčením obce o složení zkoušky řidiče taxislužby z místopisu, z právních předpisů upravujících taxislužbu a ochranu spotřebitele a ze znalosti obsluhy taxametru, pokud obec v obecně závazné vyhlášce obce stanovila zkoušku jako podmínku provozování taxislužby na území obce.
Dále je povinen neprodleně písemně oznámit tomuto dopravnímu úřadu veškeré změny uvedených údajů a datum případného ukončení provozování taxislužby.
(5) Dopravní úřad na základě písemného oznámení vystaví pro řidiče provozovatele taxislužby průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby provozovat taxislužbu ve vymezeném územním obvodu dopravního úřadu. Dopravní úřad průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby odebere, pominou-li podmínky pro jeho vydání. Provozovatel taxislužby je povinen zajistit, aby průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby byl umístěn na viditelném místě ve vozidle taxislužby.
(6) Provozovatel jiné osobní silniční dopravy pro cizí potřeby, než je taxislužba, je povinen zajistit, aby jím používané osobní automobily nebyly označeny způsobem zaměnitelným s vozidly taxislužby a aby jím poskytované přepravní služby nebyly nabízeny způsobem s taxislužbou zaměnitelným.
(7) Obec může stanovit obecně závaznou vyhláškou obce jako podmínku provozování taxislužby na území obce prokázání znalosti místopisu, znalosti právních předpisů upravujících taxislužbu a ochranu spotřebitele a znalosti obsluhy taxametru řidiči taxislužby a způsob ověřování těchto znalostí.