o cestovních náhradách

(1) Tento zákon upravuje poskytování náhrad výdajů při pracovních cestách, při jiných změnách místa výkonu práce, při přijetí do zaměstnání a při přidělení k výkonu práce v zahraničí (dále jen „náhrady“)

(2) Tento zákon neupravuje poskytování náhrad členům posádek námořních lodí po dobu nalodění.¹)

(1) Pracovní cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba od nástupu zaměstnance na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště, včetně výkonu práce v tomto místě, do návratu zaměstnance z této cesty.

(2) Zahraniční pracovní cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba pracovní cesty (odstavec 1) z České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí, ze zahraničí do České a Slovenské Federativní Republiky a doba pracovní cesty v zahraničí.

(3) Pravidelným pracovištěm se pro účely tohoto zákona rozumí místo dohodnuté se zaměstnancem; není-li takové místo dohodnuto, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. U zaměstnanců, u nichž častá změna pracoviště vyplývá ze zvláštní povahy povolání, je možno jako pravidelné pracoviště dohodnout i místo bydliště.

(4) Za rodinu zaměstnance se pro účely tohoto zákona považují, pokud mají trvalý pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky, jeho manžel nebo druh, vlastní děti, osvojenci, děti svěřené zaměstnanci do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní rodiče, osvojitelé, opatrovníci, pěstouni, popřípadě další osoby, žijící v domácnosti²) se zaměstnancem.

(1) Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné v tomto dni ve výši

(2) Znemožní-li zaměstnavatel vysláním na pracovní cestu, která trvá méně než 5 hodin, zaměstnanci stravovat se obvyklým způsobem, může mu poskytnout stravné až do výše 50 Kč.

(3) Pro zaměstnance, u nichž častá změna pracoviště vyplývá ze zvláštní povahy povolání, lze sjednat v kolektivní smlouvě odchylně od tohoto zákona podmínky pro poskytování stravného, popřípadě nižší denní sazby stravného při pracovní cestě.

(4) Zabezpečí-li zaměstnavatel zaměstnanci na pracovní cestě plně bezplatné stravování, stravné neposkytuje; zabezpečí-li bezplatné stravování částečně, stravné úměrně krátí.

(1) Zaměstnanci přísluší při přeložení z důvodů nezbytné provozní potřeby zaměstnavatele náhrady jako při pracovní cestě nejdéle po dobu tří měsíců, pokud není dohodnuta doba delší.

(2) Zaměstnavatel může při přijetí zaměstnance do zaměstnání, přeložení na žádost zaměstnance a dočasném přidělení zaměstnance k výkonu práce u jiného zaměstnavatele³) poskytovat zaměstnanci náhrady jako při pracovní cestě až v rozsahu a do výše stanovené v § 4 a 5.

(3) Zaměstnanci, který pobírá stravné podle předchozích odstavců a je v této době vyslán na pracovní cestu, poskytuje zaměstnavatel náhradu, která je pro zaměstnance výhodnější.

(4) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci též náhradu prokázaných stěhovacích výdajů.

(1) Dohodne-li se zaměstnanec se zaměstnavatelem, že při pracovní cestě použije silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla zaměstnavatele, přísluší mu za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady a náhrada za spotřebované pohonné hmoty.

(2) Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí

(3) Sazba základní náhrady u nákladních automobilů a autobusů se dohodne mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

(4) Náhrada výdajů za pohonné hmoty přísluší zaměstnanci podle cen pohonných hmot platných v době použití vozidla a přepočtených podle spotřeby vypočtené aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu vozidla.

(5) Zaměstnavatel může se zaměstnancem sjednat též poskytování náhrady za použití silničního motorového vozidla ve výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy.

(1) Výše sazeb náhrad stravného uvedená v § 5 odst. 1 a 2 a výše sazeb základních náhrad za používání silničních motorových vozidel uvedená v § 7 odst. 2 se upravuje podle statistických údajů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném stravování a o cenách a amortizaci vozidel. Úprava sazeb se poprvé provede, jestliže rozdíl indexu cen podle věty první vyhlášeného v příslušném kalendářním měsíci a indexu vyhlášeného ke dni účinnosti tohoto zákona, činí hodnotu alespoň 10 bodů; další úprava se provede, jestliže rozdíl indexu v příslušném kalendářním měsíci a indexu v kalendářním měsíci, podle něhož byla naposled upravena výše sazeb, činí opět hodnotu alespoň 10 bodů. Upravené sazby náhrad podle věty první přísluší zaměstnancům od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byly zveřejněny.

(2) Výši sazeb náhrad podle odstavce 1 stanoví a vyhlásí uveřejněním plného znění ve Sbírce zákonů⁴) federální ministerstvo práce a sociálních věcí na základě údajů Federálního statistického úřadu.

(3) Sazby stravného se zaokrouhlují na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru. Sazby základních náhrad za používání silničních motorových vozidel se zaokrouhlují na pětihaléře.

(1) Za každý kalendářní den zahraniční pracovní cesty a za každý kalendářní den, v němž zahraniční pracovní cesta trvá déle než 12 hodin, přísluší zaměstnanci stravné v cizí měně. Výši denní sazby stravného v cizí měně stanoví a vyhlásí uveřejněním plného znění ve Sbírce zákonů⁴) federální ministerstvo financí.

(2) Trvá-li zahraniční pracovní cesta v kalendářním dni méně než 12 hodin nebo trvá-li celkově méně než 12 hodin, zaměstnavatel poskytuje stravné v cizí měně nejvýše do poloviny denní sazby určené podle předchozího odstavce.

(1) Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci za dobu pracovní cesty na území České a Slovenské Federativní Republiky stravné v československé měně v rozsahu a za podmínek stanovených v § 5 odst. 1.

(2) Při zahraniční pracovní cestě je rozhodnou dobou pro vznik nároku na náhrady poskytované v cizí měně přechod československé státní hranice a při letecké přepravě odlet a přílet letadla podle letového řádu.

(1) V dohodě o vzájemné výměně zaměstnanců může zaměstnavatel se zaměstnavatelem, ke kterému je zaměstnanec vysílán, sjednat poskytování bezplatného ubytování, stravného, kapesného a náhradu jízdních výdajů za cesty související s výkonem práce.

(2) Jízdní výdaje za cesty ze sídla zaměstnavatele, který zaměstnance vysílá na pracovní cestu, do sídla zaměstnavatele v zahraničí a zpět hradí vysílající zaměstnavatel.

(3) Zaměstnavatelé mohou dohodnout výši stravného poskytovaného československému zaměstnanci v zahraničí maximálně do výše stanovené tímto zákonem.

(4) Zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České a Slovenské Federativní Republiky se poskytuje stravné až do výše 200 Kčs na den a kapesné do výše 40 % stravného.

(5) Zaměstnavatelé, kteří nejsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, mohou poskytovat vyšší stravné hrazené z použitelného zisku.

(1) Náhrady, na něž vzniká zaměstnancům nárok, náhrady podle § 5 odst. 3, kapesné do výše 40 % stanoveného stravného podle § 13 a náhrady při přijetí zaměstnance, který je uchazečem o zaměstnání,⁷) se s výjimkou zaměstnavatele, který je rozpočtovou nebo příspěvkovou organizací, zahrnují do nákladů (výdajů). Ostatní náhrady se hradí z použitelného zisku.

(2) Náhrady poskytované zaměstnancům vysílaným do zahraničí na montážní a obdobné práce ke splnění závazků ze smlouvy, kterou zaměstnavatel uzavřel se zahraničním účastníkem při provádění zahraniční hospodářské činnosti, se zahrnují do zahraničních přímých obchodních nákladů.

(1) Požádá-li zaměstnanec o poskytnutí zálohy na náhrady podle tohoto zákona, je zaměstnavatel povinen mu tuto zálohu do výše předpokládané náhrady poskytnout.

(2) Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě zálohu v cizí měně v rozsahu a ve výši podle předpokládané doby trvání a podmínek zahraniční pracovní cesty.

(3) Zaměstnanec je povinen do deseti pracovních dnů po dni ukončení pracovní cesty předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování pracovní cesty a též vrátit nevyúčtovanou zálohu.

(4) Zaměstnavatel je povinen do deseti pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů provést vyúčtování pracovní cesty zaměstnance a uspokojit jeho nároky.

(2) Platnosti pozbývají výjimky, odchylky a další opatření stanovené podle dosavadních právních předpisů o cestovních náhradách.