o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

(1) Technická způsobilost typu vozidla se schválí, jestliže vozidlo odpovídá technickým požadavkům stanoveným v předpisové základně, popřípadě podmínkám stanoveným pro určité druhy přepravy zvláštním právním předpisem.²)

(2) V informační složce, kterou výrobce dokládá žádost o schválení technické způsobilosti typu vozidla, se uvádějí podklady pro zpracování základního technického popisu schvalovaného typu vozidla, specifikaci použitelných pneumatik a ráfků (rozměry, nosnosti, rychlostní kategorie apod.), seznam základní a alternativní výbavy s uvedením její hmotnosti a prohlášení výrobce o tom, že vozidlo splňuje technické podmínky stanovené zákonem a prováděcími předpisy. Tyto podklady, kromě prohlášení výrobce, mohou mít elektronickou podobu.

(3) Žádá-li výrobce o výjimku z technických požadavků, uvede v žádosti o schválení technické způsobilosti typu vozidla specifikaci výjimky a její zdůvodnění.

(4) V případech, kdy pro konstrukční části vozidla a systémy vozidla nebyla předložena osvědčení o homologaci nebo o schválení podle technických příloh směrnic Evropských společenství nebo jejich montáž není předmětem homologace nebo schválení podle technických příloh směrnic Evropských společenství, ověří se při schvalování technické způsobilosti typu vozidla na vybraném vzorku vozidel schvalovaného typu, zda konstrukční části vozidla a systémy vozidla a jejich montáž odpovídají technickým požadavkům stanoveným v předpisové základně a vymezeným v informačním dokumentu.

(5) Při schvalování technické způsobilosti typu vozidla se dále ověří, zda specifikace vozidla uvedené v základním technickém popisu souhlasí s celkovým technickým popisem vozidla uvedeným v informačním dokumentu a s osvědčeními o dílčích schvalovacích zkouškách a s osvědčeními o homologacích.

(6) Činnosti podle odstavců 5 a 6 se mohou provádět s využitím zkoušek a kontrol vykonaných oprávněnými zkušebnami (§ 19 odst. 7 zákona).

(7) Pokud typ vozidla zahrnuje různé varianty typu a verze variant typu vozidla, zkoušky a kontroly podle odstavce 5 se provádějí na vzorcích vozidel odpovídajících variantám typu a verzím variant typu vozidla.

(1) Technická způsobilost základního vozidla se schválí, odpovídá-li vozidlo v dosaženém stupni výroby technickým požadavkům stanoveným pro tento stupeň výroby předpisovou základnou.

(2) Pro schválení technické způsobilosti typu silničního vozidla vyráběného ve více stupních odpovídá výrobce základního vozidla a výrobce v každém následujícím stupni výroby vozidla za shodu jím vyrobené části vozidla s technickými požadavky stanovenými v předpisové základně.

(3) Žádost o schválení technické způsobilosti vozidla v příslušném stupni výroby podává výrobce. Údaje v žádosti musí odpovídat dosaženému stupni výroby vozidla.

(4) Výrobce v následujících stupních výroby je vázán podmínkami stanovenými výrobcem v předcházejícím stupni výroby.

(5) Kontrolní a zkušební činnosti při vícestupňovém schvalování technické způsobilosti typu vozidla může ministerstvo provádět s využitím zkoušek a kontrol vykonaných oprávněnými zkušebnami.

(1) Technická způsobilost typu systému vozidla, typu konstrukční části vozidla a typu samostatného technického celku vozidla určených pro vozidlo, u něhož se schvaluje technická způsobilost typu, se prokazuje osvědčením o homologaci typu nebo osvědčením o schválení podle technických příloh zvláštního právního předpisu¹) nebo osvědčením o homologaci typu ES nebo osvědčením o schválení podle technických příloh směrnic Evropských společenství.

(2) V případech, kdy technická způsobilost typu systému vozidla, typu konstrukční části vozidla a typu samostatného technického celku vozidla není prokázána podle odstavce 1, schválí se technická způsobilost typu systému vozidla, typu konstrukční části vozidla a typu samostatného technického celku vozidla, jestliže odpovídá technickým požadavkům stanoveným v předpisové základně, popřípadě podmínkám stanoveným pro určité druhy přepravy zvláštním právním předpisem.²)

(3) Žádost o schválení technické způsobilosti typu systému vozidla, typu konstrukční části vozidla nebo typu samostatného technického celku vozidla předkládá žadatel ministerstvu přímo nebo prostřednictvím příslušné oprávněné zkušebny. Pro žádost o schválení technické způsobilosti podle odstavce 2 platí obdobně ustanovení § 2.

(1) Technická způsobilost typu silničního vozidla vyráběného v malé sérii se schválí, pokud toto vozidlo splňuje technické požadavky stanovené v předpisové základně, popřípadě podmínky stanovené pro určité druhy přepravy zvláštním právním předpisem.²)

(2) Pro schválení technické způsobilosti typu silničního vozidla vyráběného v malé sérii platí obdobně ustanovení § 2.

(3) Při schvalování technické způsobilosti silničního vozidla vyráběného v malé sérii se neprovádějí destrukční zkoušky, pokud si je ministerstvo ze zvláštních důvodů nevyžádá.

(4) Postup podle odstavců 1 až 3 se vztahuje i na schvalování technické způsobilosti dovezeného silničního vozidla, které bylo v zahraničí vyrobeno v malé sérii.

(1) Technická způsobilost jednotlivě vyrobeného silničního vozidla se schválí, pokud toto vozidlo splňuje podmínky uložené v rozhodnutí o povolení jeho výroby a technické požadavky stanovené v předpisové základně a vymezené v informačním dokumentu.

(2) Pro žádost o schválení technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného silničního vozidla platí obdobně ustanovení § 2.

(3) Jsou-li v informačním dokumentu povoleny výjimky z technických požadavků stanovených předpisovou základnou, uvede okresní úřad tyto výjimky v technickém průkazu silničního motorového vozidla a přípojného vozidla.

(4) Pro silniční vozidlo jednotlivě vyrobené, které nepodléhá registraci, se vydává technické osvědčení silničního vozidla. Pro potřeby provozu tohoto vozidla na pozemních komunikacích se vystavuje výpis z technického osvědčení silničního vozidla, kterým se jeho provozovatel prokazuje při kontrole prováděné Policií České republiky při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích; toto neplatí pro jízdní kolo. Vzor technického osvědčení silničního vozidla, které nepodléhá registraci, a výpisu z tohoto technického osvědčení je uveden v příloze č. 1.

(1) Podmínkou schválení technické způsobilosti typu zvláštního vozidla i jednotlivě vyrobeného nebo dovezeného zvláštního vozidla je splnění technických požadavků stanovených v předpisové základně a vymezených v informačním dokumentu.

(2) Pro žádost o schválení technické způsobilosti typu zvláštního vozidla platí obdobně ustanovení § 2.

(3) Pro zvláštní vozidlo, které nepodléhá registraci, se vydává technické osvědčení zvláštního vozidla. Pro potřeby provozu tohoto vozidla na pozemních komunikacích se vystavuje výpis z technického osvědčení zvláštního vozidla, kterým se jeho provozovatel prokazuje při kontrole prováděné Policií České republiky při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Vzor technického osvědčení zvláštního vozidla, které nepodléhá registraci, a výpisu z tohoto osvědčení je uveden v příloze č. 2.

(1) Osvědčení o schválení technické způsobilosti typu je speciální tiskopis s ochrannými prvky formátu A4, který obsahuje údaje o osobě, které bylo toto osvědčení vydáno, a o typu vozidla, typu systému vozidla, typu konstrukční části vozidla a typu samostatného technického celku vozidla, na které bylo toto osvědčení vydáno.

(2) Vzor osvědčení o schválení technické způsobilosti typu je uveden v příloze č. 3.

(1) Vozidla kategorií M, N, O a L se označují výrobním štítkem, na kterém je uvedeno číslo osvědčení o homologaci typu ES nebo číslo schválení technické způsobilosti typu vozidla v České republice. Dále se na rámu nebo karosérii vozidla vyznačuje číslo VIN. U vozidel vyráběných ve více stupních se uvádí jedno číslo VIN na základním vozidle, na všech jeho dalších stupních výroby i na dokončeném vozidle. Výrobci každé z nástaveb může být přiděleno samostatné číslo VIN pro nástavbu.

(2) Motorové a jeho přípojné vozidlo jiné kategorie, než která je uvedena v odstavci 1, a zvláštní vozidlo se na snadno přístupném místě v přední části vozidla označuje výrobním (továrním) štítkem, který obsahuje

(3) Každá konstrukční část vozidla nebo samostatný technický celek vozidla, jehož technická způsobilost typu byla schválena, se označuje schvalovací značkou podle toho homologačního předpisu nebo směrnice Evropských společenství, podle kterého byla schválena technická způsobilost jeho typu. Pokud byla technická způsobilost typu konstrukční části vozidla nebo typu samostatného technického celku vozidla schválena podle technického protokolu, uvádí se ve schvalovací značce místo písmene „E“ nebo „e“ písmena „CZ“ a číslo schválení technické způsobilosti typu konstrukční části vozidla nebo typu samostatného technického celku vozidla.

(4) Při vícestupňové výrobě vozidla se ve druhém a dalším následujícím stupni výroby vozidla upevní k povinnému štítku podle odstavce 1 doplňkový štítek obsahující údaje uvedené v příloze č. 4.

(5) Údaje na štítcích podle odstavců 1, 2 a 4 se vyznačují zřetelně a nesmazatelně, štítek nesmí být snadno odstranitelný.

(1) Typ systému vozidla, typ konstrukční části vozidla a typ samostatného technického celku vozidla ministerstvo schválí, jestliže splňují technické požadavky stanovené v předpisové základně.

(2) Technické předpisy, které upravují technické požadavky pro typ systému vozidla, typ konstrukční části vozidla a typ samostatného technického celku vozidla určené k montáži na vozidlo, jsou uvedeny v informačním dokumentu (§ 15 odst. 3 zákona).

(1) Technické požadavky stanovené v odstavcích 2 a 3 platí pro všechna vozidla kategorií M a N poháněná spalovacím motorem nebo elektromotorem určená k užívání na pozemních komunikacích, která mají nejvyšší konstrukční rychlost přesahující 25 km.h^-1, a pro vozidla kategorie O. Technické požadavky platí i pro nedokončená vozidla.

(2) Pro schválení technické způsobilosti typu vozidel uvedených v odstavci 1 platí, že

(3) Homologační předpisy a směrnice Evropských společenství, které tvoří předpisovou základnu pro vozidla kategorií M, N a O, jsou uvedeny v příloze č. 5.

(4) Pro vozidla uvedená v odstavci 1, která mají nejvyšší konstrukční rychlost nejvýše 25 km.h^-1, určí ministerstvo podle konkrétního případu, který z požadavků uvedených v odstavcích 2 a 3 se na tato vozidla uplatní.

(5) V informačním dokumentu jsou uvedeny technické požadavky na vozidla kategorií M₂ a M₃ třídy městský autobus, které, bude-li je vozidlo splňovat, umožní provést bezbariérovou úpravu tohoto vozidla pro přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace.

(1) Technické požadavky stanovené v odstavcích 2 a 3 platí pro všechna vozidla kategorie L poháněná spalovacím motorem nebo elektromotorem, která jsou určena k užívání na pozemních komunikacích, a pro jejich přípojná vozidla. Technické požadavky platí i pro nedokončená vozidla.

(2) Pro schválení technické způsobilosti typu vozidel uvedených v odstavci 1 platí, že

(3) Homologační předpisy a směrnice Evropských společenství, které tvoří předpisovou základnu pro vozidla kategorie L, jsou uvedeny v příloze č. 6.

(1) Technické požadavky stanovené v odstavci 3 platí pro všechna vozidla kategorie T, tedy dvou a vícenápravové zemědělské a lesnické kolové traktory (dále jen „traktory“) opatřené pneumatikami, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost zpravidla nepřevyšuje 40 km.h^-1.

(2) Pro traktory s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 40 km.h^-1 platí ustanovení odstavce 3 s tím, že tato vozidla musí být dostatečně odpružena s případným použitím tlumičů pérování a stabilizátorů. Z hlediska brzdového zařízení musí tato vozidla splňovat požadavky stanovené homologačním předpisem EHK č. 13.

(3) Pro schválení technické způsobilosti typu vozidla podle odstavců 1 a 2 platí, že

(4) Traktorové přívěsy a návěsy jsou přípojná vozidla kategorií O_T1, O_T2, O_T3, O_T4 určená k přepravě nákladu. Jejich nejvyšší konstrukční rychlost nesmí převyšovat 40 km.h^-1.

(5) Homologační předpisy a směrnice Evropských společenství, které tvoří předpisovou základnu pro vozidla uvedená v odstavcích 1, 2 a 4, jsou uvedeny v příloze č. 5.

(1) Pro vozidla kategorie S_P určená k zapojení do jízdní soupravy s vozidly kategorie M nebo N platí technické požadavky stanovené pro vozidla kategorie O.

(2) Pracovní stroje nesené jsou stroje určené pouze pro vykonávání určitých pracovních činností, které se na pozemních komunikacích pohybují zavěšeny na vozidle a tvoří s ním jeden celek. Jejich pojezdové ústrojí, pokud jsou jím vybaveny, není v přepravní poloze ve styku s vozovkou.

(3) Technické požadavky na vozidla a stroje uvedené v odstavcích 1 a 2 jsou stanoveny v technických normách uvedených v předpisové základně vymezené v informačním dokumentu. Homologační předpisy a směrnice Evropských společenství, které tvoří předpisovou základnu pro vozidla kategorie S_S, jsou uvedeny v příloze č. 5.

(1) Jednonápravový traktor je vozidlo s poháněnou nápravou řiditelné pomocí řídítek, které lze užít v provozu na pozemních komunikacích pouze s přívěsem, s nímž traktor tvoří jízdní soupravu. Řidič při řízení sedí na sedadle přívěsu. Při řízení nesmí být možná taková poloha řídítek traktoru, která by znemožňovala současné držení obou rukojetí.

(2) Technické požadavky pro jednonápravový traktor s přívěsem jsou stanoveny v technických normách stanovených v předpisové základně vymezené v informačním dokumentu.

(1) Podmínkou pro užití jízdního kola a jízdního kola s pomocným motorkem v provozu na pozemních komunikacích je jeho vybavení

(2) Ustanovení odstavce 1 písm. b) se nevztahuje na jízdní kolo užité v provozu na pozemních komunikacích účastníkem sportovní akce.

(3) Podmínkou provozu potahového vozidla na pozemních komunikacích je jeho vybavení

(4) Podmínkou provozu ručního vozíku, jehož šířka přesahuje 0,6 m, na pozemních komunikacích je jeho vybavení červenými odrazkami netrojúhelníkového tvaru umístěnými symetricky co nejblíže k bočním obrysům vozíku ve stejné výši nad vozovkou.

(1) Přestavěné vozidlo musí po přestavbě splňovat technické požadavky, které byly platné v době jeho výroby, nebo technické požadavky pozdějších předpisů uvedených v předpisové základně pro typ vozidla příslušného druhu a kategorie.

(2) Při povolování přestavby jednotlivého vozidla se postupuje obdobně jako při schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla a při povolování hromadné přestavby vozidel, tj. více než 5 kusů vozidel jednoho typu, se postupuje obdobně jako při schvalování technické způsobilosti typu vozidla.

(3) Okresní úřad nebo ministerstvo přestavbu vozidla povolí, jestliže přestavěné vozidlo nebo jeho systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky, do nichž přestavba zasáhla, splňují i po přestavbě technické požadavky stanovené v předpisové základně podle odstavce 1.

(4) Pokud se při přestavbě vozidla mění konstrukční část vozidla, na které je vyznačeno číslo VIN, povolí okresní úřad vyznačení tohoto čísla VIN na nové konstrukční části vozidla.

(5) Pokud lze přestavěné vozidlo zařadit do více kategorií, stanoví jeho kategorii ministerstvo nebo okresní úřad, přičemž nesmějí být dotčena ustanovení § 73 odst. 4 zákona.

(1) Pro vozidla kategorií M a N se požaduje vždy tato výbava:

(2) Povinnost podle odstavce 1 písm. c) a d) a povinnost vybavení vozidla náhradními koly rozměrů podle písmene e) se nevztahuje na

(3) Pro vozidla kategorie T platí ustanovení odstavce 1 s výjimkou písmene e), pro vozidla kategorie S_S platí ustanovení odstavce 1 s výjimkou písmen c), d) a e), pro jednonápravové traktory s přívěsy ustanovení odstavce 1 neplatí.

(4) Přívěsy a návěsy s výjimkou vozidel kategorií O₁ a O_T1 a požárních přívěsů musí mít náhradní kolo s ráfkem a s pneumatikou předepsaného druhu a rozměru upevněné v držáku, který zajišťuje, že síla při snímání kola z držáku nebo vkládání do držáku nepřesáhne 490 N. Tahač návěsu může mít náhradní kolo umístěno na připojeném návěsu. Jízdní souprava tahače s návěsem může v případě stejných rozměrů pneumatik a stejného provedení kola mít jedno společné náhradní kolo.

(5) Motocykly a motorové tříkolky musí mít tuto minimální výbavu:

(6) Každé motorové vozidlo, kromě mopedu a motokola, jednonápravového traktoru s přívěsem, motorového vozíku a jízdního kola s pomocným motorkem, je vybavováno příslušným druhem lékárničky pro poskytnutí první pomoci. Obsah lékárničky se ukládá do samostatného pouzdra s charakteristickým označením. Lékárnička se ve vozidle ukládá v takovém prostoru, aby na ni nemohlo dopadat přímé sluneční světlo (záření). Úložný prostor pro lékárničku musí být suchý a čistý a musí být snadno přístupný. U vozidel pro hromadnou přepravu cestujících se lékárnička umísťuje na označeném a přístupném místě v prostoru vozidla určeném pro cestující. Provozovatel vozidla je povinen lékárničku udržovat v řádném stavu, přičemž doba použitelnosti jednotlivých druhů zdravotnických potřeb je omezena. Druhy lékárniček, jejich obsah a výbava a použití podle druhů vozidel jsou uvedeny v příloze č. 7.

(7) Přenosným výstražným trojúhelníkem pro vyznačení nouzového stání vozidla na pozemní komunikaci se vybavují motorová vozidla, s výjimkou dvoukolových a tříkolových vozidel bez kabiny a s výjimkou čtyřkolek bez kabiny, jednonápravových traktorů s přívěsem, motorových vozíků a vozidel o celkové šířce menší než 1 m.

(8) Nové vozidlo výrobce při jeho předávání prodejci vybavuje minimální výbavou podle odstavců 1, 2, 3 a 5. Výbavu podle odstavců 6 a 7 nabízí prodejce zákazníkovi při prodeji nového vozidla.

(9) Autobus, který má nejvýše 22 míst k přepravě osob, kromě místa řidiče, se vybavuje jedním nebo několika hasicími přístroji s celkovou náplní nejméně 6 kg, ostatní autobusy hasicími přístroji s celkovou náplní nejméně 12 kg, sanitní vozidlo hasicím přístrojem s náplní nejméně 2 kg a vozidlo taxislužby hasicím přístrojem podle zvláštního předpisu.³) Tyto hasicí přístroje mohou být nahrazeny hasicími přístroji s minimální požadovanou hasicí schopností přenosových hasicích přístrojů podle zvláštního předpisu.⁴)

(10) U hasicích přístrojů je potřebné provedení posouzení shody výrobku autorizovanou osobou.⁵) Hasicí přístroj se ve vozidle upevňuje ve směru svislém nebo vodorovném tak, aby spolehlivě odolával zrychlení nejméně o hodnotě 6 g ve směru čelního nárazu vozidla, a umísťuje se na dobře viditelném a snadno přístupném místě, přičemž jeden přístroj se instaluje v bezprostřední blízkosti řidiče vozidla.

(1) Technická způsobilost výbavy se schválí, jestliže výbava odpovídá technickým požadavkům stanoveným v informačním dokumentu. Výbava, jejíž technická způsobilost se schvaluje, je uvedena v příloze č. 8.

(2) V žádosti o schválení technické způsobilosti výbavy vozidla se uvede název výrobku, typové označení výrobku, název výrobce, pokud jím není žadatel, a údaj, pro jaký druh a typ vozidla je výrobek určen.

(3) K žádosti podle odstavce 2 se přikládá

(1) Ochranná přilba řidiče a spolujezdce vozidel kategorie L a její hledí musí splňovat technické požadavky stanovené v homologačním předpisu EHK č. 22. U ochranných přileb spolujezdců se připouští použití hledí se sníženou propustností světla.

(2) Volný konec antény, která je delší než 1,40 m a v provozu by přesahovala půdorysný průmět obrysu vozidla (s výjimkou výsuvných antén), se připevňuje k vozidlu tak, aby anténa nepřesahovala půdorysný obrys vozidla. Anténa z hlediska vnějších výčnělků musí splňovat technické požadavky stanovené v homologačním předpisu EHK č. 26.

(3) Nosiče zavazadel, reklamní tabule, směrové tabulky, označení vozidel taxislužby a jiná zařízení dodatečně montovaná na vozidlo musí být spolehlivě přichycena k vozidlu, nesmějí přesahovat půdorysný obrys vozidla, s výjimkou zádi vozidla, a nesmějí mít žádné hroty ani ostré hrany; vnější části včetně připevňovacích částí musí mít poloměr zakřivení nejméně 2,5 mm. Z této hodnoty poloměru zakřivení jsou možné výjimky podle ustanovení homologačního předpisu EHK č. 26. Nosiče zavazadel musí umožňovat spolehlivé upevnění přepravovaných předmětů. Upevnění nosiče zavazadel musí spolehlivě odolávat zrychlení v podélném směru nejméně o hodnotě 6 g. Nosiče zavazadel, nosiče lyží a nosiče jízdních kol z hlediska vnějších výčnělků musí splňovat technické požadavky stanovené v homologačním předpisu EHK č. 26.

(4) Na zasklené plochy vozidel lze připevňovat mimo vztažné plochy výhledu pouze průhledné barevné fólie, včetně perforovaných, které při pohledu z vozidla nemění ani nepohlcují barvu předmětů, návěstních světel a světelných signálů a splňují technické požadavky stanovené v předpisové základně. V zorném poli řidiče nesmí být umístěny žádné předměty (např. okrasné a upomínkové), které by omezovaly výhled řidiče všemi směry, s výjimkou schválených označení určených k umístění na skla vozidla. Tato podmínka neplatí pro zadní skla vozidel kategorie M₃. Výhled zadním sklem vozidla kategorie M₁ může být částečně snížen schváleným příslušenstvím nebo přepravovanými předměty, avšak jen za podmínky, že je vozidlo vybaveno pravým vnějším zpětným zrcátkem homologovaného nebo schváleného typu. Výhled předním sklem u vozidel kategorie M₃ může být částečně snížen vedle schválených označení určených k umístění na skla jen směrovou tabulkou.

(5) Nádoby na záložní palivo se provádějí tak, aby palivo při jakékoli poloze nádoby nemohlo vytékat. Nádoby se na vozidle umísťují tak, aby nepřesahovaly nebo netvořily obrys vozidla a aby byly od rovin vymezujících největší šířku vozidla vzdáleny nejméně 150 mm a od roviny vymezující délku vozidla vpředu nebo vzadu nejméně 250 mm.

(6) Tyče k vlečení vozidel se z důvodů dobré viditelnosti opatřují po celé délce příčnými červenobílými pruhy, lana pak červeným praporkem nebo štítkem.

(7) Dodatečně montovaná nezávislá topení se schvalují podle technických příloh směrnice č. 78/548/EHS. Montáž do vozidla se provádí v autorizované servisní službě, které ministerstvo udělilo oprávnění zapsat tuto montáž do technického průkazu vozidla.

(1) Jsou-li na vozidle závady, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nesmí být vozidlo užito v provozu na pozemních komunikacích, s výjimkou nouzového dojetí.⁶)

(2) Závadou podle odstavce 1 v osvětlení vozidla je vždy,

(3) Závadou podle odstavce 1 v zasklení vozidla je vždy

(4) Závadou podle odstavce 1 na výfukovém potrubí vozidla je vždy netěsnost nebo neúplnost výfukového potrubí nebo zjevný zásah do tohoto potrubí mající vliv na vnější hluk vozidla.

(5) Závadou podle odstavce 1 na karosérii vozidla nebo na jeho podvozku je vždy poškození nebo deformace karosérie nebo podvozku, včetně řízení a brzd, které může bezprostředně ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

(6) Závadou podle odstavce 1, která má vliv na znečišťování životního prostředí, je vždy zjevné unikání paliva, oleje nebo mazacích tuků.

(7) Závadou podle odstavce 1 na pneumatikách vozidla je vždy,

(8) Závadou podle odstavce 1 je vždy zjevné překročení největší povolené hmotnosti vozidla nebo zjevné překročení největších povolených rozměrů vozidla nebo jízdní soupravy.

(9) Závadou podle odstavce 1, která se týká spojení dvou nebo více vozidel do jízdní soupravy, je vždy zjevné porušení požadavků na vzájemné zapojení vozidel do jízdních souprav.

(10) Jsou-li na vozidle závady na brzdovém systému, které zjevně znemožňují nebo by mohly znemožnit účinně zastavit vozidlo (například prasklé brzdové hadice) nebo hrubé závady na řídicím ústrojí (například zjevné deformace a nadměrné vůle), je vozidlo nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích.

(1) Zkušební stanice se dělí na

(2) Vzor tiskopisu oprávnění stanice technické kontroly k provádění technické kontroly jednotlivých druhů vozidel a výměnných nástaveb nebo malých sérií vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích a vzor tiskopisu osvědčení k provozování zkušební stanice je uveden v příloze č. 9.

(1) Technické kontroly vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích provádí osoba, která je držitelem profesního osvědčení kontrolního technika a získala osvědčení k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích (dále jen „osvědčení“).

(2) Osvědčení může získat kontrolní technik, který absolvoval speciální kurz k získání odborné způsobilosti k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích a úspěšně složil zkoušku z této odborné způsobilosti.

(3) Kontrolnímu technikovi, který absolvoval speciální kurz a úspěšně složil zkoušku z odborné způsobilosti podle odstavce 2, (dále jen „kontrolní technik typu K“) ministerstvo udělí osvědčení a přidělí razítko s evidenčním číslem.

(4) Držitel osvědčení podle odstavce 1 se jednou za dva roky podrobuje školení ve zdokonalovacím kurzu a přezkoušení z odborné způsobilosti k provádění kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích v rozsahu, který určí ministerstvo a který je zveřejněn ve Věstníku dopravy.

(5) Speciální kurz, zdokonalovací kurz, zkoušky z odborné způsobilosti podle odstavce 2 a přezkoušení z odborné způsobilosti podle odstavce 4 provádí ministerstvo nebo jím zmocněná osoba. Obsah výuky ve speciálním kurzu a zdokonalovacím kurzu a způsob provádění zkoušky a přezkoušení z odborné způsobilosti zveřejní ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(6) Vzor osvědčení je uveden v příloze č. 10.

(1) Za školení kontrolního technika typu „K“ ve speciálním kurzu uhradí posluchač ministerstvu 500 Kč.

(2) Za školení kontrolního technika typu „K“ ve zdokonalovacím kurzu uhradí posluchač ministerstvu 200 Kč.

(3) Za závěrečnou zkoušku ve speciálním i zdokonalovacím kurzu uhradí posluchač ministerstvu 100 Kč, za opakovanou zkoušku 200 Kč.

(1) Homologační předpisy platí vždy ve znění jejich pozdějších změn.¹) Pokud změny předpisů neobsahují přechodná ustanovení pro nabytí účinnosti změny, je změna účinná

(2) Úplné znění homologačních předpisů, směrnic Evropských společenství a technických norem v českém jazyce tvoří předpisovou základnu podle zákona.

(3) Tiskopisy dokumentů potřebných pro výkon činností podle této vyhlášky zabezpečuje ministerstvo.

(1) Vozidlo v mezinárodním silničním provozu je vozidlo registrované v zahraničí, které má platné osvědčení o registraci a platnou registrační značku. Toto vozidlo může být v České republice provozováno v souladu s Úmluvou o silničním provozu uzavřenou ve Vídni dne 8. listopadu 1968.

(2) Za jízdní soupravu v mezinárodním silničním provozu se považuje jízdní souprava, v níž alespoň jedno vozidlo této jízdní soupravy splňuje podmínky uvedené v odstavci 1.

(1) Schválení technické způsobilosti typu vozidla, typu systému vozidla, typu konstrukční části vozidla a typu samostatného technického celku vozidla, které bylo zahájeno přede dnem účinnosti této vyhlášky, se dokončí podle právních předpisů platných v době zahájení řízení.

(2) Pro schválení technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného silničního vozidla, které bylo zahájeno přede dnem účinnosti této vyhlášky, se použije právní úprava technických požadavků platná v době povolení výroby jednotlivě vyrobeného vozidla.

(3) Pro schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného silničního vozidla, které bylo zahájeno přede dnem účinnosti této vyhlášky, se použije právní úprava technických požadavků platná v době zahájení řízení.

(4) Pro schválení technické způsobilosti přestavby, která byla povolena přede dnem účinnosti této vyhlášky, se použije právní úprava technických požadavků platná v době zahájení řízení o povolení přestavby vozidla.