42
ZÁKON
ze dne 10. dubna 1980
o hospodářských stycích se zahraničím
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST I
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Tento zákon upravuje
organizování, řízení a kontrolu zahraničně hospodářské činnosti a vymezuje její formy,
zřizování obchodních zastupitelství zahraničních osob na území Československé socialistické republiky,
zřizování organizačních složek československých osob v zahraničí,
postavení obchodních a průmyslových komor na území Československé socialistické republiky a jejich úkoly,
neobchodní vývoz a dovoz,
ochranu obchodně politických zájmů Československé socialistické republiky a
vymezuje působnost ústředních orgánů v této oblasti.
§ 2
Ústřední orgány při výkonu působnosti podle tohoto zákona navzájem spolupracují tak, aby bylo zabezpečeno provádění státní hospodářské politiky a byly chráněny obchodně politické zájmy Československé socialistické republiky v souladu se závazky vyplývajícími z mezinárodněprávních vztahů Československé socialistické republiky.
§ 3
Pro účely tohoto zákona
a) československými osobami se rozumějí právnické osoby mající sídlo a fyzické osoby mající bydliště na území Československé socialistické republiky; zahraničními osobami se rozumějí ostatní právnické a fyzické osoby;
b) službou se rozumí plnění závazku, jehož předmětem je hospodářská činnost poskytovaná za úplatu; službou není činnost poskytovaná na základě pracovněprávního vztahu;
ČÁST II
ZAHRANIČNĚ HOSPODÁŘSKÁ ČINNOST
HLAVA 1
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 4
Zahraničně hospodářská činnost podle tohoto zákona má tyto formy:
a) zahraničně obchodní činnost (§ 6);
b) zahraničně hospodářské služby (§ 17).
§ 5
Stát řídí a kontroluje zahraničně hospodářskou činnost pouze na základě zákona tak, aby se podnikatelská činnost v této oblasti v podmínkách hospodářské soutěživosti a v mezích stanovených podle tohoto zákona rozvíjela v souladu s potřebami národního hospodářství Československé socialistické republiky a v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Československá socialistická republika vázána a rozšiřovalo se zapojování československých osob ve vhodných formách do mezinárodní dělby práce.
HLAVA 2
ZAHRANIČNĚ OBCHODNÍ ČINNOST
Oddíl 1
Vymezení zahraničně obchodní činnosti
§ 6
(1) Zahraničně obchodní činnost zahrnuje u československých osob:
a) vývoz věcí z Československé federativní republiky a dovoz věcí do Československé federativní republiky za účelem prodeje nebo jiného úplatného zcizení nebo využití ve výrobě nebo při poskytování služeb nebo výkonu povolání, jakož i vývoz z Československé federativní republiky a dovoz do Československé federativní republiky při jejich jiné hospodářské činnosti (obchodní vývoz a dovoz);
b) koupi zboží a jeho přímý prodej v zahraničí bez dovozu do Československé socialistické republiky;
c) poskytování služeb zahraničním osobám na území Československé socialistické republiky s výjimkou přímého uspokojování osobních potřeb fyzických osob nebo obdobných potřeb právnických osob za československou měnu;
d) poskytování služeb v zahraničí;
e) přijímání služeb od zahraničních osob s výjimkou služeb přijímaných československými fyzickými osobami k uspokojování osobních potřeb;
g) zprostředkovatelskou činnost vykonávanou pro československé osoby ve styku se zahraničními osobami;
h) provádění nestranné kontroly na základě smlouvy za účelem vydání kontrolního osvědčení o zboží dodávaném nebo službách poskytovaných v mezinárodním obchodě;4)
i) obstarávání přepravy věcí (zásilek) všemi druhy dopravních prostředků a činnosti s tím související, jestliže místo odeslání nebo místo určení nebo obě tato místa jsou mimo území Československé socialistické republiky;
j) provozování námořní plavby.
(2) Zahraničně obchodní činnost zahrnuje u zahraničních osob:
a) vývoz věcí z Československé federativní republiky a dovoz věcí do Československé federativní republiky za účelem prodeje nebo jiného úplatného zcizení, nebo využití ve výrobě nebo při poskytování služeb nebo výkonu povolání, jakož i vývoz z Československé federativní republiky a dovoz do Československé federativní republiky při jejich jiné hospodářské činnosti (obchodní vývoz a dovoz);
b) poskytování služeb na území Československé socialistické republiky;
c) prodej zboží na území Československé socialistické republiky, pokud se neuskutečňuje pouze mezi zahraničními osobami;
d) provádění nestranné kontroly na základě smlouvy na území Československé socialistické republiky za účelem vydání kontrolního osvědčení.4)
(3) Zahraničně obchodní činností je též činnost uvedená v odstavci 1, prováděná
a) Československým filmem a Československou televizí;
b) Československou tiskovou kanceláří s výjimkou obstarávání a dodávání zpravodajského materiálu na základě smluv.5)
(4) Zahraničně obchodní činnost nezahrnuje:
a) dovoz a vývoz hodnot a obchod devizovými prostředky upravený předpisy o devizovém hospodářství6) s výjimkou zlata, určeného pro výrobní spotřebu nebo technické účely;
b) činnost uskutečňovanou Státní bankou československou na základě zvláštního zákona7) a peněžními ústavy a organizacemi, které Státní banka československá pověřila plněním některých úkolů jí zákonem vyhrazených;
c) poskytování a přijímání právní pomoci osobami k tomu oprávněnými podle československých obecně závazných právních předpisů;8)
d) činnost znalců a tlumočníků uskutečňovanou podle zvláštního zákona.9)
Oddíl 2
Registrace a povolování zahraničně obchodní činnosti
§ 7
(1) Zahraničně obchodní činnost mohou provádět pouze
a) československé osoby zapsané v podnikovém rejstříku - na základě registrace, pokud nejde o případy, kdy se podle tohoto zákona registrace nevyžaduje, a pokud nejde o případy, kdy se podle tohoto zákona vyžaduje k takové činnosti povolení;
b) zahraniční osoby - na základě uděleného povolení, pokud nejde o případy, kdy se povolení nevyžaduje.
(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje i na osoby, kterým jiný právní předpis přiznává oprávnění provádět zahraničně hospodářskou činnost s tím, že toto jejich oprávnění může být omezeno pouze zákonem, popřípadě pouze v případech a za podmínek stanovených zákonem.
(3) Povolení k provádění zahraničně obchodní činnosti se vyžaduje u československých osob, pokud
a) předmětem dovozu jsou věci jiné než určené k využití ve výrobě osoby provádějící dovoz, popřípadě jiné než určené k výkonu povolání takové osoby a nebo předmětem vývozu jsou věci jiné než z vlastní výroby osoby, provádějící jejich vývoz; věcmi z vlastní výroby se rozumějí výrobky, u nichž technologický postup zpracování znamená podstatnou změnu kvality a užitkovosti nakupovaných surovin, materiálů a polotovarů a v jejichž kalkulaci přesahuje přidaná hodnota vlastní výroby (přímé mzdy, režie, přímé a odbytové náklady a zisk) 30 procent hodnoty ceny věci;
b) předmětem této činnosti je zprostředkování pracovní činnosti československé fyzické osoby v zahraničí nebo zahraniční fyzické osoby v Československé federativní republice;
c) jde o vývoz nebo dovoz věcí anebo provádění i jiných činností, stanovených nařízením vlády Československé federativní republiky;
d) československá osoba nesplňuje podmínky pro registraci uvedené v § 7c.
(4) Registrace nebo povolení k zahraničně obchodní činnosti se nevyžaduje
a) u zahraničních osob k uzavření smluv, které uzavírají svým jménem s československými osobami oprávněnými k zahraničně obchodní činnosti, a k plnění těchto smluv;9a)
b) v dalších případech, kdy z hlediska zájmů národního hospodářství Československé federativní republiky není účelné vázat provádění zahraničně obchodní činnosti na povolení ani na registraci, a to za podmínek a v rozsahu stanovených v prováděcích předpisech vydaných podle § 9.
§ 7a
Zahraničně obchodní činnost československých osob registruje, registraci zrušuje a povolení k zahraničně obchodní činnosti uděluje, mění a odnímá federální ministerstvo zahraničního obchodu.
§ 7b
(1) Před podáním návrhu na registraci zahraničně obchodní činnosti je navrhovatel povinen složit na zvlášť k tomu účelu zřízený vinkulovaný účet u banky nebo spořitelny9b) (dále jen „peněžní ústav“) peněžitou částku uvedenou v odstavci 4 (dále jen „kauce“). Nevyplyne-li z rozhodnutí učiněného podle odstavce 2 jinak, má navrhovatel právo na vrácení kauce do 15 dnů ode dne, kdy nabude právní moci rozhodnutí o zrušení registrace jeho zahraničně obchodní činnosti, nebo rozhodnutí o odmítnutí registrace.
(2) Poruší-li navrhovatel při provádění zahraničně obchodní činnosti opětovně nebo závažným způsobem povinnosti stanovené pro provádění takové činnosti v obecně závazném právním předpisu nebo v opatření orgánu hospodářského řízení anebo ohrozí-li při takové činnosti navrhovatel, který je československou osobou, opětovně nebo závažným způsobem dobré jméno československých podnikatelů, popřípadě jiných československých subjektů vyvíjejících hospodářskou činnost ve vztahu k zahraničí, může federální ministerstvo zahraničního obchodu po dohodě s federálním ministerstvem financí rozhodnout, že navrhovatel právo na vrácení kauce nebo její části ztrácí. Finanční prostředky, na jejichž vrácení ztratil navrhovatel právo, převede federální ministerstvo zahraničního obchodu do státního rozpočtu. Federální ministerstvo zahraničního obchodu může v souvislosti s ukončením zahraničně obchodní činnosti navrhovatelem na jeho žádost rozhodnout, že kauce nebo její část bude navrhovateli vrácena ještě přede dnem ukončení této činnosti a kauci nebo její část vrátit. Při ztrátě kauce nebo její části je navrhovatel povinen, pokračuje-li v zahraničně obchodní činnosti, doplnit kauci na původní výši.
(3) Pro provádění zahraničně obchodní činnosti na základě povolení platí ustanovení odstavců 1 a 2 obdobně.
(4) Kauce činí
a) 20 000 Kčs u československé fyzické osoby,
b) 100 000 Kčs u jiné osoby.
(5) Peněžitá částka složená jako kauce podle ustanovení odstavce 1 je úročena ve prospěch vkladatele za stejných podmínek jako jiné dlouhodobé vklady.
§ 7c
(1) Návrh na registraci obsahuje, pokud jde o
a) právnickou osobu, její název, sídlo, právní formu, statutární orgány, identifikační číslo organizace a její předmět činnosti; jakož i kopii dohody s československou osobou, která k registraci navrhovanou zahraničně obchodní činnost pro navrhovatele dosud provádí, o způsobu vypořádání pohledávek nebo jiných práv a povinností vůči zahraničním osobám souvisejících s majetkoprávními vztahy vzniklými při provádění této činnosti mezi navrhovatelem a touto československou osobou, anebo prohlášení, že předmětná zahraničně obchodní činnost pro něho dosud prováděna není a nebyla;
b) fyzickou osobu, její jméno a příjmení, název pod kterým podniká, identifikační číslo, bydliště, rodné číslo a hospodářskou činnost, ke které je oprávněna na základě zvláštních předpisů.
(2) Návrh dále obsahuje
a) druh a rozsah navrhované zahraničně obchodní činnosti a u vývozu věcí též vyznačení nomenklatury podle celního sazebníku;
b) označení rozhodnutí o vydaných povoleních podle zvláštních předpisů k provádění hospodářské činnosti na území Československé federativní republiky, pokud navrhovanou zahraničně obchodní činnost nelze vykonávat bez takových povolení;
c) výpis z podnikového rejstříku o zápisu československé osoby do tohoto rejstříku včetně jejího předmětu činnosti.
(3) Údaje uvedené v odstavci 1 a odstavci 2 písm. b) doloží navrhovatel příslušnými doklady.
(4) Československá osoba dále předloží ověřenou informaci o finanční způsobilosti k navrhované činnosti, jakož i doklad o složení kauce.
(5) Neobsahuje-li návrh na registraci údaje podle odstavců 1 a 2 nebo není-li doložen doklady podle odstavce 3 a informací podle odstavce 4, federální ministerstvo zahraničního obchodu registraci odmítne, a to do 15 dnů od obdržení návrhu.
(6) Změní-li se v průběhu registrace nebo po registraci skutečnosti uvedené v návrhu na registraci, je československá osoba povinna tyto změny oznámit federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu do 15 dnů ode dne, kdy se o těchto změnách dozvěděla.
(7) Federální ministerstvo zahraničního obchodu může registraci zrušit, jestliže československá osoba opětovně nebo závažným způsobem porušuje povinnosti stanovené pro provádění zahraničně obchodní činnosti obecně závazným právním předpisem nebo opatřením orgánu hospodářského řízení9c), jakož i v případě, že nesplní povinnost stanovenou v odstavci 6. Platí, že po dobu jednoho roku ode dne právní moci rozhodnutí o zrušení registrace učiněného podle předchozí věty nejsou splněny podmínky pro registraci téže činnosti pro dotčenou československou osobu. Federální ministerstvo zahraničního obchodu zruší registraci na žádost navrhovatele, jestliže tento ukončil provádění zaregistrované zahraničně obchodní činnosti. Federální ministerstvo zahraničního obchodu může registraci zrušit, zjistí-li, že zaregistrovaná činnost není československou osobou déle než dva roky prováděna. Zrušení registrace oznamuje federální ministerstvo zahraničního obchodu peněžnímu ústavu československé osoby.
(8) Na řízení o registraci, s výjimkou jejího zrušení a řízení o odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí nebo zrušení registrace, se nevztahují obecné předpisy o správním řízení (správní řád). Registrace se nepovažuje za opatření orgánu hospodářského řízení.9c) O řádném návrhu na registraci musí být rozhodnuto bezodkladně, nejdéle však do 15 dnů od jeho doručení. Rozhodnutí o registraci obsahuje přesné vymezení druhu a rozsahu zaregistrované zahraničně obchodní činnosti, konstatování, že tato činnost byla zaregistrována, přidělené registrační číslo, označení osoby, pro níž byla tato činnost zaregistrována, poučení o možnosti odvolání, datum registrace, označení pracovníka, který registraci provedl, a jeho podpis; rozhodnutí o registraci, jímž není plně vyhověno návrhu na registraci, obsahuje též výrok o odmítnutí části návrhu a odůvodnění odmítnutí registrace. Obdobné náležitosti má rozhodnutí, jímž se plně odmítá návrh na registraci. Proti odmítnutí registrace se může československá osoba odvolat k ministru zahraničního obchodu do 15 dnů ode dne, kdy jí bylo odmítnutí registrace doručeno. Rozhodnutí o registraci, jímž se plně vyhovuje návrhu na registraci, lze provést vyznačením na kopii návrhu na registraci, kterou obdrží navrhovatel, konstatování o zaregistrování, přiděleného registračního čísla, data provedení registrace a připojením označení pracovníka, který registraci provedl, a jeho podpisu.
(9) Návrh na registraci předkládá navrhovatel federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu ve dvou vyhotoveních.
§ 8
(1) Federální ministerstvo zahraničního obchodu udělí povolení k zahraničně obchodní činnosti československé osobě, jestliže tato prokáže, že jsou u ní splněny předpoklady pro řádný a hospodářsky efektivní a racionální výkon zahraničně obchodní činnosti a bude disponovat dostatečnými devizovými prostředky k úhradě právních důsledků případného porušení svých závazků vůči zahraničním osobám. Ze závažných důvodů může vláda Československé socialistické republiky stanovit další podmínky, jejichž splnění je nezbytné, aby mohlo být uděleno povolení k zahraničně obchodní činnosti. Zahraničním osobám může federální ministerstvo zahraničního obchodu udělit povolení k zahraničně obchodní činnosti, jestliže toto udělení je v souladu s cíli účelného zapojení národního hospodářství Československé socialistické republiky do mezinárodní dělby práce.
(2) Federální ministerstvo zahraničního obchodu povolení k zahraničně obchodní činnosti omezí nebo odejme, jestliže československá nebo zahraniční osoba, které bylo povolení uděleno, opětovně nebo závažným způsobem porušuje povinnosti stanovené pro provádění zahraničně obchodní činnosti. Federální ministerstvo zahraničního obchodu může československé nebo zahraniční osobě povolení k zahraničně obchodní činnosti odejmout nebo omezit, jestliže se změnily okolnosti rozhodné pro jeho udělení podle odstavce 1.
(3) Zahraničně obchodní činnost, její změna a odnětí se zapisuje u československých osob do podnikového rejstříku.
§ 9
Federální ministerstvo zahraničního obchodu upraví obecně závazným právním předpisem postup při udělování, změně a odnímání povolení zahraničně obchodní činnosti a o tom, které zahraničně obchodní činnosti, vyžadující registraci nebo povolení podle tohoto zákona, mohou být prováděny bez registrace nebo bez povolení, za jakých podmínek a v jakém rozsahu.
Oddíl 3
Řízení a kontrola zahraničně obchodní činnosti
§ 10
Československé osoby a zahraniční osoby, provádějící kontrolní činnost na základě smlouvy [§ 6 odst. 1 písm. h) a odst. 2 písm. d)], jsou povinny provést kontrolu zboží a služeb nestranným způsobem a vydat kontrolní osvědčení odpovídající výsledku kontroly. Úřední opatření, příkazy nebo právní úkony, jež omezují nestrannost provedení této kontroly, jsou neplatné.
§ 12
(1) Federální ministerstvo zahraničního obchodu řídí zahraničně obchodní činnost obecně závaznými právními předpisy vydanými podle tohoto zákona, celními a ve spolupráci s příslušnými ústředními orgány státní správy i jinými ekonomickými nástroji, které jsou v jeho působnosti.
(2) Federální ministerstvo zahraničního obchodu kontroluje zahraničně obchodní činnost na základě a v rámci obecně závazných právních předpisů podle odstavce 3.
(3) Federální ministerstvo zahraničního obchodu upraví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o dovoleném rozsahu a obsahu, provádění a o kontrole zahraničně obchodní činnosti československých osob a zahraničních osob, které tuto činnost vykonávají na základě registrace nebo uděleného povolení, nebo které mohou tuto činnost vykonávat bez registrace nebo povolení (§ 7 odst. 4).
§ 12a
(1) Československé a zahraniční osoby mohou zakládat československou právnickou osobu, jejíž základní předmět podnikání zahrnuje zahraničně obchodní činnost nebo měnit tento její předmět podnikání jen s povolením federálního ministerstva zahraničního obchodu.
(2) Orgány státní správy mohou zakládat československou právnickou osobu uvedenou v odstavci 1 nebo měnit její základní předmět podnikání týkající se zahraničně obchodní činnosti jen se souhlasem federálního ministerstva zahraničního obchodu.
(3) Povolení podle odstavce 1 a souhlas podle odstavce 2 nahrazuje registraci, popřípadě povolení podle § 7 odst. 1.
Oddíl 4
Podniky zahraničního obchodu
§ 13
(1) Podnik zahraničního obchodu je právnickou osobou zřízenou k provádění zahraničně obchodní činnosti, která odpovídá za porušení svých závazků a ostatních povinností svým vlastním majetkem.
(2) Podnik zahraničního obchodu neručí za závazky státu, ani za závazky jiných právnických osob, a stát a jiné právnické osoby neručí za závazky podniku zahraničního obchodu; tím není dotčeno ručení vzniklé v souladu s příslušnými předpisy.
(3) Podniky zahraničního obchodu zakládá po projednání s příslušným národním výborem federální ministerstvo zahraničního obchodu. Při určení i jiné než zahraničně obchodní činnosti jako části základního předmětu podnikání podniku zahraničního obchodu vyžádá si federální ministerstvo zahraničního obchodu souhlas příslušného orgánu státní správy s touto částí předmětu podnikání, pokud zvláštní předpisy takový souhlas vyžadují. Zakládací listina podniku zahraničního obchodu obsahuje zejména jeho název, sídlo, identifikační číslo, den založení, vymezení základního předmětu podnikání a výši základního jmění. Založení podniku zahraničního obchodu se zapisuje do podnikového rejstříku. Způsobilost podniku zahraničního obchodu nabývat práv a zavazovat se vzniká dnem zápisu do podnikového rejstříku. Návrh na zápis podniku do podnikového rejstříku podává federální ministerstvo zahraničního obchodu, které k takovému návrhu připojí
a) zakládací listinu,
b) souhlas příslušného orgánu státní správy s předmětem podnikání, pokud zvláštní předpis takový souhlas vyžaduje.
(4) Federální ministerstvo zahraničního obchodu vykonává vůči podniku zahraničního obchodu funkci orgánu hospodářského řízení za podmínek a v rozsahu stanoveném zákonem a v tomto postavení kontroluje hospodářskou a sociální činnost podniku.
§ 13a
(1) Stát vytváří podmínky pro podnikatelskou činnost podniku zahraničního obchodu a tuto činnost reguluje především právními předpisy.
(2) Činnost a územní působnost podniku lze omezovat nebo do ní zasahovat za podmínek a způsobem stanoveným zákonem.
§ 14
(1) V čele podniku zahraničního obchodu je generální ředitel, který jako jediný vedoucí řídí činnost podniku, je za ní a její výsledky odpovědný federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu; jako statutární orgán jedná jménem podniku. Generálního ředitele jmenuje a odvolává ministr zahraničního obchodu. Generální ředitel jmenuje a odvolává své náměstky, kteří jsou statutárními orgány podniku zahraničního obchodu. Generální ředitel a jeho náměstci se zapisují do podnikového rejstříku jako statutární orgány podniku zahraničního obchodu. Způsobilost jednat jménem podniku zahraničního obchodu nabývá generální ředitel a jeho náměstci dnem jmenování. Účinky ukončení jejich funkce vůči třetím osobám nastávají ode dne zápisu změn do podnikového rejstříku.
(2) Vnitřní organizace podniku zahraničního obchodu a organizace vnitřního řízení je ve výhradní působnosti podniku. Vnitřní organizaci podniku zahraničního obchodu upravuje organizační řád, popřípadě jiný podnikový organizační předpis. V označení vnitřní organizační jednotky podniku zahraničního obchodu nesmí být použito slovo „podnik“ nebo „organizace“. Podnik zahraničního obchodu může stanovit, které vnitřní organizační jednotky se zapíší do podnikového rejstříku jako odštěpné závody. Vedoucí odštěpného závodu se zapisuje do podnikového rejstříku a je oprávněn činit jménem podniku všechny právní úkony týkající se tohoto odštěpného závodu.
(3) Podnik zahraničního obchodu je povinen pečovat o to, aby jeho majetek byl plně, účelně a hospodárně využíván a chráněn. Federální ministerstvo zahraničního obchodu upraví v dohodě s federálním ministerstvem financí a Státní bankou československou obecně závazným právním předpisem podrobnosti o hospodaření s majetkem podniků zahraničního obchodu.
(4) Podnik zahraničního obchodu vede předepsaným způsobem účetnictví, sestavuje roční účetní závěrku a poskytuje ji příslušným orgánům státní správy. Přezkušování roční účetní závěrky podniku zahraničního obchodu provádí odborník, případně skupina odborníků určená federálním ministerstvem zahraničního obchodu, nebo ověřovatel (auditor). Náklady spojené s přezkušováním hradí podnik.
(5) Podnik zahraničního obchodu je povinen spolupracovat ve své hospodářské a sociální činnosti s příslušnými národními výbory a podílet se na komplexním hospodářském a sociálním rozvoji jejich územních obvodů způsobem a za podmínek stanovených zákonem. Je rovněž povinen úzce spolupracovat s příslušným národním výborem při realizaci opatření k ochraně životního prostředí.
§ 15
(1) Federální ministerstvo zahraničního obchodu rozhoduje o zrušení, rozdělení, splynutí a sloučení podniků zahraničního obchodu a o změně předmětu jejich podnikání; přitom postupuje obdobně podle ustanovení § 13 odst. 3 první a druhá věta. K opatření podle předchozí věty se vyjadřuje příslušný odborový orgán. Federální ministerstvo zahraničního obchodu může též změnit jejich název, sídlo a výši základního jmění. Rozdělený podnik zaniká a jeho majetek a závazky a práva přecházejí v rozsahu určeném federálním ministerstvem zahraničního obchodu na nově vzniklé, popřípadě přejímající podniky zahraničního obchodu. Slučovaný podnik zaniká a jeho majetek, práva a závazky přecházejí na přejímající podnik zahraničního obchodu. Při splynutí podniků dosavadní podniky zahraničního obchodu zanikají a jejich majetek, práva a závazky přecházejí na nově vzniklý podnik zahraničního obchodu.
(2) Zrušení, rozdělení, splynutí nebo sloučení podniku zahraničního obchodu nebo změna jeho základního jmění nesmí být na újmu věřitelům podniku zahraničního obchodu. Zrušení, rozdělení, splynutí nebo sloučení podniků zahraničního obchodu nebo změna jejich základního jmění nabývají účinnosti ode dne zápisu do podnikového rejstříku. Návrh na zápis podává federální ministerstvo zahraničního obchodu.
(3) Není-li rozhodnuto o přechodu některého nároku rozděleného podniku zahraničního obchodu, může věřitel uplatnit svůj nárok vůči kterémukoli z podniků vzniklých rozdělením podniku zahraničního obchodu a tyto podniky jsou zavázány společně a nerozdílně.
(4) Při zrušení podniku zahraničního obchodu federální ministerstvo zahraničního obchodu rozhodne o převodu práv a závazků zrušovaného podniku zahraničního obchodu na jinou československou právnickou osobu nebo o provedení jeho majetkové likvidace. K rozhodnutí o převodu práv a závazků zrušovaného podniku zahraničního obchodu na jinou československou právnickou osobu než na podnik zahraničního obchodu je nutný předchozí souhlas přejímající osoby.
§ 15a
(1) Účelem majetkové likvidace (dále jen „likvidace“) podniku je vypořádat majetkové poměry zrušovaného podniku.
(2) Podnik zaniká po provedené likvidaci výmazem podniku z podnikového rejstříku.
§ 15b
(1) Podnik navrhuje zápis své likvidace a likvidátora popř. likvidátory (dále jen „likvidátor“), kterého jmenoval, do podnikového rejstříku. Po dobu likvidace užívá svého názvu s dodatkem „v likvidaci“.
(2) Dnem, k němuž byl likvidátor zapsán do podnikového rejstříku, zanikají orgány podniku. Likvidátor je oprávněn jednat jménem podniku ve věcech spojených s likvidací.
§ 15c
(1) Ke dni zahájení likvidace podnik sestaví účetní závěrku a předá ji likvidátorovi a příslušným orgánům.
(2) Likvidátor sestaví do třiceti dnů po svém zápisu do podnikového rejstříku zahajovací rozvahu ke dni zahájení likvidace a předá ji federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu spolu s likvidačním plánem, rozpočtem likvidace a s inventarizačním zápisem o mimořádné inventarizaci hospodářských prostředků provedené ke dni zahájení likvidace.
(3) Likvidátor je v průběhu likvidace povinen zejména
a) soustředit peněžní prostředky u jednoho československého peněžního ústavu,
b) dokončit běžné záležitosti,
c) vypořádat daně a poplatky,
d) vypořádat závazky a pohledávky,
e) zpeněžit majetek podniku nejhospodárnějším a nejrychlejším způsobem nebo s ním jinak naložit podle rozhodnutí federálního ministerstva zahraničního obchodu,
f) podávat federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu čtvrtletní a roční hlášení o průběhu likvidace doložená čtvrtletní a roční závěrkou.
§ 15d
(1) Likvidátor sestaví účetní závěrku ke dni skončení likvidace a předloží ji federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu ke schválení spolu s konečnou zprávou o celém průběhu likvidace.
(2) Likvidátor po prověření a schválení účetní závěrky federálním ministerstvem zahraničního obchodu a po splnění daňových povinností
a) naloží s konečným zůstatkem likvidace podle rozhodnutí federálního ministerstva zahraničního obchodu,
b) postará se o bezpečné uložení spisového materiálu a účetních písemností,
c) oznámí skončení likvidace soudu s návrhem na výmaz podniku z podnikového rejstříku.
§ 15e
Likvidace podniku při jeho předlužení se řídí zvláštními předpisy.9d)
Oddíl 5
Účelové zahraničně obchodní organizace
§ 16
(1) K zajištění rozvoje a provádění zahraničně obchodní činnosti, zejména k soustředění některých odborných činností, ministr zahraničního obchodu Československé socialistické republiky zřizuje a zrušuje účelové zahraničně obchodní organizace.
(2) Pro zřizování, převádění, slučování, rozdělování a zrušování a činnost účelových zahraničně obchodních organizací platí obdobně obecné předpisy o státních organizacích.
HLAVA 3
ZAHRANIČNĚ HOSPODÁŘSKÉ SLUŽBY
Oddíl 1
Vymezení zahraničně hospodářských služeb
§ 17
(1) K zahraničně hospodářským službám patří služby v oblasti uskutečňování mezinárodní dopravy železniční, letecké, silniční, říční a říčně námořní s výjimkou obstarávání přepravy zásilek, dále v oblasti spojů, kultury, školství, pojišťovnictví, zdravotnictví s výjimkou lázeňské léčby, pohřebnictví a v oblasti bankovně finanční, jestliže jsou poskytovány
a) československými osobami zahraničním osobám s výjimkou služeb poskytovaných k uspokojování osobních potřeb zahraničních fyzických osob a obdobných potřeb zahraničních právnických osob na území Československé socialistické republiky za československou měnu a československým osobám v zahraničí;
b) zahraničními osobami na území Československé socialistické republiky.
(2) K zahraničně hospodářským službám patří též
a) poskytování služeb československými osobami československým osobám při zprostředkování převodu práv československých autorů nebo výkonných umělců do zahraničí a zahraničních autorů nebo výkonných umělců do Československé socialistické republiky10);
b) vystavování přepravních dokumentů československými železničními dopravci při přepravě uskutečňované zahraničními železničními dopravci a československými leteckými dopravci při přepravě uskutečňované zahraničními leteckými dopravci,
c) prodej zboží a poskytování služeb na území Československé federativní republiky za devizové prostředky (dále jen „prodej za devizové prostředky“).
(3) Pro účely tohoto zákona se říčně námořní dopravou rozumí doprava uskutečňovaná po moři a po řece toutéž lodí.
Oddíl 2
Registrace a povolování zahraničně hospodářských služeb
§ 18
(1) Zahraničně hospodářské služby mohou poskytovat pouze
a) československé právnické osoby založené k tomu účelu se souhlasem podle § 19 odst. 3;
b) jiné československé osoby na základě registrace, pokud nejde o případ, kdy se registrace nevyžaduje a pokud nejde o služby uvedené v § 17 odst. 2 písm. c), které smějí být poskytovány jen na základě a v mezích uděleného povolení;
c) zahraniční osoby na základě uděleného povolení, pokud nejde o případ, kdy se povolení nevyžaduje.
(2) Registrace nebo povolení k poskytování zahraničně hospodářských služeb se nevyžaduje,
a) jestliže se zahraničně hospodářské služby poskytují na základě zákona nebo mezinárodní smlouvy, kterou je Československá socialistická republika vázána;
b) v dalších případech, kdy z hlediska zájmů národního hospodářství Československé socialistické republiky není účelné vázat poskytování zahraničně hospodářských služeb na registraci nebo na udělení povolení, a to za podmínek a v rozsahu stanovených v prováděcích předpisech vydaných podle § 22.
§ 19
(1) Poskytování zahraničně hospodářských služeb registruje, registraci zrušuje a povolení k poskytování zahraničně hospodářských služeb uděluje, mění a odnímá v oblasti
a) uskutečňování železniční, letecké, říční a říčně námořní dopravy federální ministerstvo dopravy;
b) spojů federální ministerstvo spojů;
c) silniční dopravy a pohřebnictví ministerstvo vnitra republiky, v případě povolení v dohodě s federálním ministerstvem dopravy;
d) kultury ministerstvo kultury republiky;
e) školství ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy republiky;
f) pojišťovnictví ministerstvo financí, cen a mezd republiky; v případě povolení v dohodě s federálním ministerstvem financí;
g) zdravotnictví ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí republiky;
h) bankovně finanční Státní banka československá; v případě povolení v dohodě s federálním ministerstvem financí;
i) prodeje za devizové prostředky federální ministerstvo financí v dohodě se Státní bankou československou a s federálním ministerstvem zahraničního obchodu.
(2) Pokud podle odstavce 1 přísluší rozhodování ministerstvu republiky, rozumí se tím ministerstvo republiky, v níž má československý poskytovatel služby sídlo, popřípadě bydliště nebo zahraniční poskytovatel služby sídlo své organizační jednotky.
(3) Československou právnickou osobu, jejíž předmět podnikání zahrnuje zahraničně hospodářské služby, lze založit nebo tento její předmět činnosti podnikání měnit jen se souhlasem orgánu příslušného obdobně podle odstavce 1.
(4) Orgán, který poskytování zahraničně hospodářských služeb zaregistroval nebo registraci zrušil, udělil k jejich poskytování povolení nebo takové povolení změnil nebo odejmul, anebo udělil, změnil nebo zrušil souhlas se založením právnické osoby podle odstavce 3, je povinen doručit o tom do 10 dnů oznámení federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu. Federální ministerstvo zahraničního obchodu vede centrální evidenci těchto registrací, povolení a souhlasů na základě přiděleného centrálního evidenčního čísla zahraničně hospodářské činnosti.
(5) Pro udělování, změnu a odnímání povolení k poskytování zahraničně hospodářských služeb platí obdobně ustanovení § 7b a 8. Ustanovení § 7b a § 7c odst. 8 platí obdobně i pro registraci těchto služeb. Ustanovení § 8 odst. 1 platí v případě prodeje za devizové prostředky, však s tím, že povolení nelze udělit, jestliže by jeho udělení bylo nežádoucí s ohledem na československou měnu.
Oddíl 3
Řízení a kontrola zahraničně hospodářských služeb
§ 20
Československé osoby mohou poskytovat zahraničně hospodářské služby, jež souvisejí s vývozem věcí z Československé socialistické republiky nebo dovozem věcí do Československé socialistické republiky, jen za podmínek a v rozsahu stanovených v prováděcích předpisech vydaných podle § 22.
§ 21
(1) Poskytování zahraničně hospodářských služeb řídí ústřední orgány státní správy, které tuto činnost zaregistrovaly nebo udělily povolení k této činnosti. Řízení se uskutečňuje obecně závaznými právními předpisy a ve spolupráci s příslušnými ústředními orgány státní správy ekonomickými nástroji.
(2) Ústřední orgány státní správy uvedené v odstavci 1 kontrolují poskytování zahraničně hospodářských služeb na základě a v rámci obecně závazných právních předpisů vydaných podle § 22.
§ 22
V oblasti
a) uskutečňování železniční, letecké, říční a říčně námořní dopravy federální ministerstvo dopravy;
b) spojů federální ministerstvo spojů;
c) silniční dopravy federální ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvy vnitra republik;
d) kultury ministerstva kultury republik;
e) školství ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy republik;
f) pojišťovnictví ministerstva financí, cen a mezd republik v dohodě s federálním ministerstvem financí;
g) zdravotnictví ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí republik;
h) bankovně finanční Státní banka československá v dohodě s federálním ministerstvem financí;
i) pohřebnictví ministerstva vnitra republik;
j) prodeje za devizové prostředky federální ministerstvo financí v dohodě se Státní bankou československou
upraví v dohodě s federálním ministerstvem zahraničního obchodu obecně závazným právním předpisem
1. náležitosti návrhu na registraci zahraničně hospodářských služeb, případy, kdy lze jejich registraci odmítnout nebo zrušit a které služby, za jakých podmínek a v jakém rozsahu mohou být poskytovány bez registrace;
2. podrobnosti postupu při udělování, změně a odnímání povolení k poskytování zahraničně hospodářských služeb a které služby, za jakých podmínek a v jakém rozsahu mohou být poskytovány bez tohoto povolení;
3. postup československých osob při poskytování zahraničně hospodářských služeb a organizování a kontrolu této činnosti; v případě prodeje za devizové prostředky může být, vedle podmínek pro uskutečňování takového prodeje, upravena též jeho právní forma.
ČÁST III
OBCHODNÍ ZASTUPITELSTVÍ ZAHRANIČNÍCH OSOB
§ 37
(1) Obchodním zastupitelstvím podle tohoto zákona je organizační složka zahraniční osoby zřízená pro její hospodářskou činnost nebo pro podporu této činnosti na území Československé socialistické republiky.
(2) Zahraniční osoba může zřídit své obchodní zastupitelství a provozovat jeho činnost jen na základě registrace, pokud nejde o případ, kdy se registrace nevyžaduje.
(3) Registrace se nevyžaduje, jestliže z hlediska zájmů národního hospodářství Československé federativní republiky není účelné vázat zřízení obchodního zastupitelství zahraniční osoby na registraci, a to za podmínek a v rozsahu stanovených v prováděcích předpisech vydaných podle § 39.
§ 38
(1) Zřízení obchodního zastupitelství registruje a registraci zrušuje v oblasti
a) uskutečňování mezinárodní železniční, letecké, říční a říčně námořní dopravy federální ministerstvo dopravy;
b) uskutečňování silniční dopravy ministerstvo vnitra republiky, na jejímž území má obchodní zastupitelství vyvíjet činnost;
c) bankovně finanční Státní banka československá;
d) pojišťovnictví ministerstvo financí, cen a mezd republiky, na jejímž území má obchodní zastupitelství vyvíjet činnost.
(2) Zřízení obchodního zastupitelství v ostatních oblastech registruje a registraci zrušuje federální ministerstvo zahraničního obchodu.
(3) Orgán, který zřízení obchodního zastupitelství zaregistroval, nebo takovou registraci změnil anebo zrušil, je povinen doručit o tom do 10 dnů oznámení federálnímu ministerstvu financí, jde-li o obchodní zastupitelství v oblasti uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) též federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu. Federální ministerstvo financí vede centrální evidenci registrací obchodních zastupitelství na základě přiděleného centrálního evidenčního čísla.
§ 39
Federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s federálním ministerstvem financí, federálním ministerstvem dopravy, federálním ministerstvem spojů a Státní bankou československou upraví obecně závazným právním předpisem způsob a rozsah činnosti obchodních zastupitelství a podrobnosti o provádění registrace a jejího zrušení, jakož i o tom, kdy se registrace nevyžaduje.
ČÁST IV
ZŘIZOVÁNÍ ORGANIZAČNÍCH SLOŽEK ČESKOSLOVENSKÝCH OSOB V ZAHRANIČÍ
§ 40
(1) Československá osoba může zřídit svou organizační složku v zahraničí k provádění hospodářské činnosti nebo k její podpoře jen na základě a v mezích její registrace, pokud nejde o případ, kdy se registrace nevyžaduje.
(2) Registrace se nevyžaduje, jestliže z hlediska zájmů národního hospodářství Československé socialistické republiky není účelné vázat zřízení organizační složky československé osoby v zahraničí na registraci, a to za podmínek a v rozsahu stanovených v prováděcích předpisech vydaných podle § 42.
§ 41
Organizační složku československé osoby v zahraničí registruje a registraci zrušuje
a) v oblasti uskutečňování mezinárodní dopravy železniční, letecké, říční a říčně námořní federální ministerstvo dopravy;
b) v oblasti silniční dopravy ministerstvo vnitra republiky, na jejímž území má československá osoba sídlo, popř. bydliště;
c) v oblasti bankovně finanční Státní banka československá;
d) v ostatních oblastech federální ministerstvo zahraničního obchodu.
§ 42
Federální ministerstvo zahraničního obchodu upraví v dohodě s federálním ministerstvem financí, federálním ministerstvem dopravy a Státní bankou československou obecně závazným právním předpisem podrobnosti o náležitostech návrhu na registraci organizačních složek a o tom, kdy lze registraci organizačních složek odmítnout nebo zrušit.
ČÁST V
OBCHODNÍ A PRŮMYSLOVÉ KOMORY
HLAVA 1
ČESKOSLOVENSKÁ OBCHODNÍ A PRŮMYSLOVÁ KOMORA
§ 43
(1) K podpoře rozvoje československých hospodářských styků se zahraničím vyvíjí činnost Československá obchodní a průmyslová komora.
(2) Československá obchodní a průmyslová komora je právnickou osobou sdružující československé osoby, které provádějí zahraničně hospodářskou činnost nebo s ní související výrobní a jinou hospodářskou činnost.
(3) Sídlem Československé obchodní a průmyslové komory je Praha. Její oblastní orgány mohou působit v různých oblastech Československé federativní republiky podle zájmů svých členů.
§ 44
Československá obchodní a průmyslová komora při výkonu své působnosti rovněž
a) poskytuje odborné konzultace a jinou pomoc svým členům;
b) šíří znalosti o hospodářství, ekonomických podmínkách a právních předpisech týkajících se hospodářských styků se zahraničím a v souvislosti s tím vydává a rozšiřuje informativní a odborné publikace;
c) vydává osvědčení týkající se skutečností důležitých v právních vztazích vznikajících při uskutečňování mezinárodního obchodu; tato osvědčení mají povahu veřejných listin.
§ 45
(1) Nejvyšším orgánem Československé obchodní a průmyslové komory je valná hromada členů, která zejména přijímá stanovy Československé obchodní a průmyslové komory a stanoví hlavní směry její činnosti a výši členských příspěvků.
(2) Valná hromada je způsobilá se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina členů; usnáší se nadpoloviční většinou přítomných členů.
(3) V době mezi zasedáními valné hromady řídí Československou obchodní a průmyslovou komoru představenstvo volené valnou hromadou na dobu pěti let.
(4) Jménem Československé obchodní a průmyslové komory jednají jako statutární orgán předseda, jednotliví místopředsedové nebo generální tajemník, kteří jsou voleni valnou hromadou.
§ 46
Podrobnosti o činnosti Československé obchodní a průmyslové komory, členství, právech a povinnostech členů, o jejím hospodaření a organizačním uspořádání určují stanovy, které na návrh federálního ministerstva zahraničního obchodu schvaluje vláda Československé socialistické republiky.
HLAVA 2
ROZHODČÍ SOUD ČESKOSLOVENSKÉ OBCHODNÍ A PRŮMYSLOVÉ KOMORY
§ 47
(1) Rozhodčí soud působí při Československé obchodní a průmyslové komoře jako stálý nezávislý orgán pro rozhodování sporů o majetkové nároky nezávislými rozhodci podle předpisů o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku.
(2) V čele rozhodčího soudu je předsednictvo volené představenstvem Československé obchodní a průmyslové komory na dobu tří let. Předsednictvo rozhodčího soudu je způsobilé se usnášet, jestliže je přítomna nadpoloviční většina jeho členů; usnáší se nadpoloviční většinou přítomných členů.
(3) Předsednictvo rozhodčího soudu se skládá z předsedy, místopředsedů a členů. Předsednictvo volí předsedu a místopředsedy, kteří jednají jménem rozhodčího soudu.
§ 48
Organizační uspořádání rozhodčího soudu a řízení před ním upravuje řád rozhodčího soudu, který na návrh předsednictva rozhodčího soudu vyhlašuje federální ministerstvo zahraničního obchodu ve Sbírce zákonů.
HLAVA 3
SPECIÁLNÍ A SMÍŠENÉ OBCHODNÍ KOMORY
§ 49
(1) Československé osoby se mohou dohodnout na zřízení speciální obchodní komory pro rozvoj hospodářských styků se zahraničím v určitém odvětví.
(2) Československé osoby se mohou dohodnout se zahraničními osobami na zřízení smíšené obchodní komory pro rozvoj hospodářských styků ve vztahu k určitému státu nebo několika státům.
(3) Speciální a smíšené obchodní komory se mohou zřizovat pouze se souhlasem federálního ministerstva zahraničního obchodu.
(4) Podrobnosti o činnosti speciálních a smíšených obchodních komor podle odstavce 1 a 2, členství, právech a povinnostech členů, o jejich hospodaření a organizačním uspořádání určují stanovy, které schvaluje federální ministerstvo zahraničního obchodu.
§ 50
(1) Federální ministerstvo zahraničního obchodu může k rozvoji hospodářských styků se zahraničím v určitém odvětví nebo ve vztahu k určitému státu nebo několika státům zřídit speciální nebo smíšenou obchodní komoru.
(2) Rozhodnutí o zřízení speciální nebo smíšené obchodní komory obsahuje zejména její název, sídlo, předmět činnosti a den zřízení.
(3) Organizaci speciálních a smíšených obchodních komor zřízených podle odstavce 1 upravuje statut, který vydává ministr zahraničního obchodu Československé socialistické republiky.
§ 51
Speciální a smíšené obchodní komory se zapisují do podnikového rejstříku.
ČÁST VI
NEOBCHODNÍ VÝVOZ A DOVOZ
§ 52
Neobchodním vývozem a dovozem je vývoz a dovoz věcí mimo rámec zahraničně obchodní činnosti.
§ 53
(1) Vyžaduje-li to ochrana zájmů národního hospodářství Československé socialistické republiky nebo jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, může se neobchodní vývoz nebo dovoz určitých věcí zakázat nebo vázat na udělení povolení.
(2) Na rozhodování o přípustnosti neobchodního vývozu nebo dovozu se vztahují obecné předpisy o správním řízení (správní řád) s těmito odchylkami:
a) podání, kterým se zahajuje řízení, lze učinit i ústně;
b) rozhodnutí o tom, že se neobchodní vývoz nebo dovoz připouští, nemusí mít písemnou formu.
(3) O přípustnosti neobchodního vývozu nebo dovozu rozhodují orgány celní správy.
§ 54
Federální ministerstvo zahraničního obchodu upraví obecně závazným právním předpisem, které věci a v jakém rozsahu nebo hodnotě je zakázáno vyvážet nebo dovážet, popřípadě kdy je k neobchodnímu vývozu nebo dovozu třeba povolení, a který orgán celní správy a za jakých podmínek je uděluje, a podrobnosti o rozhodování o přípustnosti neobchodního vývozu nebo dovozu.
ČÁST VII
OCHRANA OBCHODNĚ POLITICKÝCH ZÁJMŮ
HLAVA 1
ŘÍZENÍ ZAHRANIČNÍ OBCHODNÍ POLITIKY
§ 55
Federální ministerstvo zahraničního obchodu
a) navrhuje vládě Československé socialistické republiky zásady jednotné zahraniční obchodní politiky;
b) provádí jednotnou zahraniční obchodní politiku ve styku s příslušnými orgány jiných států;
c) řídí a kontroluje provádění jednotné zahraniční obchodní politiky v souvislosti s činnostmi upravenými tímto zákonem a i v ostatních oblastech hospodářských styků se zahraničím; k tomu účelu vydává předpisy a činí potřebná opatření.
§ 56
(1) K ochraně obchodně politických nebo jiných důležitých zájmů Československé socialistické republiky nebo k zabezpečení plnění mezinárodních závazků může federální ministerstvo zahraničního obchodu obecně závazným právním předpisem provádění zahraničně hospodářských činností nebo průvoz zboží územím Československé socialistické republiky
a) omezit nebo zakázat;
b) vázat na splnění určitých podmínek včetně udělení úředního povolení nebo předložení stanovených dokladů.
(2) Způsob zveřejnění seznamu položek zboží a služeb, které podléhají vydání úředního povolení nebo předložení stanovených dokladů, určí federální ministerstvo zahraničního obchodu v předpise vydaném podle odstavce 1.
HLAVA 2
PREVENTIVNÍ KONTROLA VYVÁŽENÉHO A DOVÁŽENÉHO ZBOŽÍ
§ 57
(1) Federální ministerstvo zahraničního obchodu je oprávněno kontrolovat jakost a množství vyváženého a dováženého zboží nebo k provádění této kontroly zřídit právnickou osobu nebo prováděním této kontroly pověřit právnickou osobu.
(2) Federální ministerstvo zahraničního obchodu je oprávněno stanovit povinnost československé osoby dodávající zboží pro vývoz opatřit kontrolní osvědčení u některých druhů zboží.
(3) Federální ministerstvo zahraničního obchodu nebo kontrolní organizace jsou oprávněny zakázat, aby vadné zboží bylo odesláno do zahraničí, nebo vázat přípustnost odeslání takového zboží na splnění stanovených podmínek.
(4) Federální ministerstvo zahraničního obchodu upraví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o rozsahu a způsobu provádění kontroly a o vydávání kontrolních osvědčení.
ČÁST VIII
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 58
(1) Podniky zahraničního obchodu zřízené podle dosavadních předpisů se považují za podniky zahraničního obchodu podle tohoto zákona.
(2) Oprávnění nebo povolení k zahraničně hospodářské činnosti, k neobchodním vývozům a dovozům a ke zřízení organizačních složek československých právnických osob v zahraničí udělená podle dosavadních předpisů se považují za povolení podle tohoto zákona.
§ 59
(1) Československá obchodní a průmyslová komora, působící podle dosavadních předpisů je Československou obchodní a průmyslovou komorou podle tohoto zákona.
(2) Dosavadní organizační řád Československé obchodní a průmyslové komory platí do dne nabytí účinnosti stanov schválených podle § 46.
(3) Orgány Československé obchodní a průmyslové komory vykonávají své funkce až do zvolení orgánů Československé obchodní a průmyslové komory podle tohoto zákona.
§ 60
(1) Rozhodčí soud Československé obchodní a průmyslové komory rozhoduje spory podle Řádu Rozhodčího soudu Československé obchodní komory vyhlášeného vyhláškou federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 47/1975 Sb., do dne nabytí účinnosti řádu rozhodčího soudu vyhlášeného podle § 48.
(2) Předsednictvo Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory vykonává své funkce až do zvolení předsednictva Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory podle tohoto zákona.
§ 61
Na řízení podle § 56 a 57 se nevztahují obecné předpisy o správním řízení (správní řád).11) Pokud nevyhověním žádosti o vydání nebo změnu povolení, změnou nebo odnětím povolení nebo vydáním opatření v souladu s tímto zákonem vznikne osobám majetková újma, nevzniká právo na její náhradu.
§ 63
(1) Ustanovení § 2 písm. e) zákona č. 123/1965 Sb., o Československé tiskové kanceláři, se mění tak, že se vypouštějí slova „...a v dohodě s ministerstvem zahraničního obchodu i v oblasti obchodu.“.
(2) Zrušují se
a) ustanovení zákona č. 119/1948 Sb., o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasílatelství s výjimkou ustanovení o znárodnění;
f) vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 103/1960 Sb., o působnosti Československé obchodní komory a její organizaci, ve znění vyhlášek ministerstva zahraničního obchodu č. 32/1961 Sb. a federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 69/1978 Sb.;
g) vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 121/1968 Sb., o oprávnění k zahraničně obchodní činnosti, ve znění vyhlášky ministra zahraničního obchodu č. 164/1969 Sb.;
h) vyhláška ministerstva zahraničního obchodu č. 31/1964 Sb., o řízení při vývozu, ve znění vyhlášky ministerstva zahraničního obchodu č. 4/1969 Sb.;
§ 63a
§ 64
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1980.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r.
3) § 636 zákoníku mezinárodního obchodu.
4) § 521 zákoníku mezinárodního obchodu.
8) Zákon ČNR č. 118/1975 Sb. a zákon SNR č. 133/1975 Sb., o advokacii.
9d) § 352 až 354 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.
10) § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon).
12) Např. vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 312/1953 Ú. l., o zřízení Strojexportu, podniku zahraničního obchodu pro vývoz strojů a strojního zařízení, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 74/1971 Sb., o zřízení Omnie, podniku zahraničního obchodu.