o vynálezech a zlepšovacích návrzích

(1) Patenty se udělují na vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné.

(2) Za vynálezy se nepovažují zejména

(3) Patentovatelnost předmětů nebo činností uvedených v odstavci 2 je vyloučena za předpokladu, že se přihláška vynálezu nebo patent týkají pouze těchto předmětů nebo činností.

(4) Způsoby chirurgického nebo terapeutického ošetřování lidského nebo zvířecího těla a diagnostické metody používané na lidském nebo zvířecím těle se nepovažují za průmyslově využitelné vynálezy ve smyslu odstavce 1. Toto ustanovení se nevztahuje na výrobky, zejména látky nebo směsi, určené k použití při těchto způsobech ošetřování a při těchto diagnostických metodách.

(1) Vynález je nový, není-li součástí stavu techniky.

(2) Stavem techniky je vše, k čemu byl přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti (§ 27), umožněn přístup veřejnosti písemně, ústně, využíváním nebo jiným způsobem.

(3) Stavem techniky je i obsah přihlášek vynálezů podaných v České republice s dřívějším právem přednosti, pokud budou v den, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti, nebo po tomto dni zveřejněny (§ 31). To platí i pro mezinárodní přihlášky vynálezů s dřívějším právem přednosti, v nichž je Úřad určeným úřadem,^1a) a evropské patentové přihlášky (§ 35a) s dřívějším právem přednosti, u nichž je platně určeným státem Česká republika. Přihlášky vynálezů utajované podle zvláštních předpisů se pokládají pro účely tohoto ustanovení za zveřejněné uplynutím 18 měsíců od vzniku práva přednosti.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 nevylučují patentovatelnost použití látky nebo směsi při způsobech uvedených v § 3 odst. 4, pokud její použití při těchto způsobech není součástí stavu techniky.

(5) Stavem techniky není takové zveřejnění vynálezu, ke kterému nedošlo dříve než šest měsíců před podáním přihlášky vynálezu a které přímo nebo nepřímo vyplývá

(1) Vynález je výsledkem vynálezecké činnosti, jestliže pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky.

(2) Pro hodnocení vynálezecké činnosti však není rozhodný obsah přihlášek vynálezů, které ke dni, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti, nebyly zveřejněny (§ 31).

(1) Právo na patent má původce vynálezu nebo jeho právní nástupce.

(2) Původcem vynálezu je ten, kdo jej vytvořil vlastní tvůrčí prací.

(3) Spolupůvodci mají právo na patent v rozsahu, v jakém se podíleli na vytvoření vynálezu.

(1) Vytvořil-li původce vynález ke splnění úkolu z pracovního poměru, z členského nebo jiného obdobného pracovněprávního vztahu (dále jen „pracovní poměr“) k zaměstnavateli, přechází právo na patent na zaměstnavatele, není-li smlouvou stanoveno jinak. Právo na původcovství tím není dotčeno.

(2) Původce, který vytvořil vynález v pracovním poměru, je povinen zaměstnavatele o této skutečnosti neprodleně písemně vyrozumět a předat mu podklady potřebné k posouzení vynálezu.

(3) Neuplatní-li zaměstnavatel ve lhůtě tří měsíců od vyrozumění podle ustanovení odstavce 2 vůči původci právo na patent, přechází toto právo zpět na původce. Zaměstnavatel i původce jsou v této lhůtě povinni zachovávat vůči třetím osobám o vynálezu mlčenlivost.

(4) Původce, který vytvořil vynález v pracovním poměru, na nějž zaměstnavatel uplatnil právo na patent, má právo vůči zaměstnavateli na přiměřenou odměnu. Pro její výši je rozhodný technický a hospodářský význam vynálezu a přínos dosažený jeho možným využitím nebo jiným uplatněním, přičemž se přihlíží k materiálnímu podílu zaměstnavatele na vytvoření vynálezu a k rozsahu pracovních úkolů původce. Dostane-li se již vyplacená odměna do zjevného nepoměru s přínosem dosaženým pozdějším využitím nebo jiným uplatněním vynálezu, má původce právo na dodatečné vypořádání.

(1) Majitel patentu (§ 34) má výlučné právo využívat vynález, poskytnout souhlas k využívání vynálezu jiným osobám, nebo na ně patent převést.

(2) Účinky patentu nastávají ode dne oznámení o udělení patentu ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Věstník“).

(3) Přihlašovateli přísluší přiměřená náhrada od toho, kdo po zveřejnění přihlášky vynálezu (§ 31) její předmět využíval. Právo na přiměřenou náhradu lze uplatnit ode dne, od něhož nastávají účinky patentu.

(4) V případě mezinárodní přihlášky, jíž se žádá o udělení patentu v České republice, která byla zveřejněna podle mezinárodní smlouvy, přísluší přihlašovateli právo na přiměřenou náhradu podle odstavce 3 až po zveřejnění jejího překladu v českém jazyce (§ 31).

(1) Rozsah ochrany vyplývající z patentu nebo z přihlášky vynálezu je vymezen zněním patentových nároků. K výkladu patentových nároků se použije i popis a výkresy.

(2) Pro období do udělení patentu je rozsah ochrany vyplývající z přihlášky vynálezu vymezen zněním patentových nároků obsažených v přihlášce zveřejněné podle § 31. Patent, jak byl udělen nebo pozměněn v řízení o zrušení podle § 23, však zpětně určuje rozsah ochrany vyplývající z přihlášky vynálezu, pokud tím není ochrana rozšířena.

(1) Nikdo nesmí bez souhlasu majitele patentu dodávat nebo k dodání nabízet jiné osobě, než je osoba oprávněná využívat patentovaný vynález, prostředky týkající se podstatného prvku tohoto vynálezu a sloužící v tomto ohledu k jeho uskutečnění, jestliže je vzhledem k okolnostem zřejmé, že tyto prostředky jsou způsobilé k uskutečnění patentovaného vynálezu a jsou k němu určeny.

(2) Odstavec 1 se nepoužije, pokud těmito prostředky jsou výrobky běžně se vyskytující na trhu, ledaže třetí osoba ovlivnila odběratele, aby se dopustil jednání zakázaného § 13.

(3) Osoby vykonávající činnosti uvedené v § 18 písm. c) až e) se nepovažují za osoby oprávněné využívat vynález ve smyslu odstavce 1.

(1) Souhlas (licence) k využívání vynálezu chráněného patentem se poskytuje písemnou smlouvou (dále jen „licenční smlouva“).

(2) Licenční smlouva nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do patentového rejstříku (§ 69).

(1) Přísluší-li práva z téhož patentu několika osobám (dále jen „spolumajitelé“), spravují se vztahy mezi nimi obecnými předpisy o podílovém spoluvlastnictví.²)

(2) Pokud není spolumajiteli dohodnuto jinak, má právo využívat vynález každý ze spolumajitelů patentu.

(3) K platnému uzavření licenční smlouvy je třeba, není-li dohodnuto jinak, souhlasu všech spolumajitelů; každý ze spolumajitelů je oprávněn uplatňovat nároky z porušení práv z patentu samostatně.

(4) K převodu patentu je zapotřebí souhlasu všech spolumajitelů. Spolumajitel je oprávněn bez souhlasu ostatních převést svůj podíl jen na některého ze spolumajitelů; na třetí osobu může převést svůj podíl jen v případě, že žádný ze spolumajitelů nepřijme ve lhůtě jednoho měsíce písemnou nabídku převodu.

(1) Patent nepůsobí proti tomu, kdo před vznikem práva přednosti (§ 27) využíval vynález nezávisle na původci nebo majiteli patentu nebo kdo k tomu vykonal prokazatelná opatření (dále jen „předchozí uživatel“).

(2) Nedojde-li k dohodě, může předchozí uživatel požadovat u soudu, aby majitel patentu jeho právo uznal.

(1) Prohlásí-li u Úřadu přihlašovatel, popřípadě majitel patentu, že komukoli poskytne právo k využití vynálezu (nabídka licence), vznikne právo k využití vynálezu každému, kdo nabídku licence přijme a písemně to sdělí přihlašovateli nebo majiteli patentu. Úřad nabídku licence vyznačí v patentovém rejstříku.

(2) Prohlášení o nabídce licence nelze vzít zpět.

(3) Vznikem práva k využití vynálezu není dotčeno právo majitele patentu na úhradu ceny licence.

(4) Za udržování platnosti patentu, k němuž majitel nabídl licenci podle odstavce 1, platí se správní poplatky podle zvláštního předpisu⁴) v poloviční výši.

(1) Nevyužívá-li majitel patentu bezdůvodně vynález vůbec nebo jej využívá nedostatečně a nepřijal-li v přiměřené lhůtě řádnou nabídku na uzavření licenční smlouvy, může Úřad na základě odůvodněné žádosti udělit nevýlučné právo k využívání vynálezu (nucenou licenci); tuto nucenou licenci nelze udělit před uplynutím 4 let od podání přihlášky vynálezu nebo 3 let od udělení patentu, přičemž platí lhůta, která uplyne později.

(2) Nucená licence může být rovněž udělena, jestliže jsou dány důvody ohrožení důležitého veřejného zájmu.

(3) V rozhodnutí o udělení nucené licence Úřad s přihlédnutím k okolnostem případu stanoví podmínky, rozsah a dobu trvání nucené licence. Nucenou licenci lze udělit převážně pro dodávky na domácí trh.

(4) Nucenou licenci nelze převádět jinak než v rámci převodu podniku nebo jeho části, v níž podnikatel vynález na základě nucené licence využívá (dále jen „držitel nucené licence“).

(5) Držitel nucené licence se může v průběhu doby jejího trvání vzdát práva využívat vynález podáním učiněným u Úřadu; dnem doručení tohoto podání účinnost rozhodnutí o udělení nucené licence zaniká.

(6) Na žádost majitele patentu, v níž doloží, že se změnily podmínky pro udělení nucené licence, aniž by bylo možné očekávat jejich opětovnou změnu, nebo že její držitel nucenou licenci po dobu jednoho roku nevyužívá, popřípadě neplní podmínky stanovené při udělení nucené licence, Úřad nucenou licenci zruší nebo změní podmínky, rozsah nebo dobu trvání nucené licence.

(7) Udělením nucené licence není dotčeno právo majitele patentu na úhradu ceny licence. Není-li cena licence dohodnuta zúčastněnými stranami, stanoví ji na žádost soud s přihlédnutím k významu vynálezu a obvyklým cenám smluvních licencí v dané oblasti techniky.

(8) Nucená licence se zapisuje do patentového rejstříku (§ 69).

(1) Patent platí dvacet let od podání přihlášky vynálezu.

(2) Za udržování patentu v platnosti je majitel povinen platit každoročně správní poplatky podle zvláštního právního předpisu.⁴)

(3) Práva třetích osob, které po marném uplynutí lhůty k zaplacení poplatku za udržování patentu v platnosti v dobré víře započaly s využíváním předmětu vynálezu nebo k takovému využívání provedly vážné a účinné přípravy využívat předmět vynálezu, nejsou zaplacením tohoto poplatku v další lhůtě dotčena.

(1) Úřad patent zruší, zjistí-li se dodatečně,

(2) Týkají-li se důvody zrušení jen části patentu, patent se zruší částečně. Částečné zrušení patentu se provádí změnou jeho nároků, popisu nebo výkresů.

(3) Zrušení patentu má zpětnou účinnost ode dne počátku jeho platnosti.

(4) Návrh na zrušení patentu lze podat i po zániku patentu, prokáže-li navrhovatel právní zájem.

(1) Řízení o udělení patentu se zahajuje podáním přihlášky vynálezu u Úřadu.

(2) Úřad je místem, u něhož občané České republiky, jakož i jiné osoby, které mají na území České republiky bydliště nebo sídlo, mohou podávat mezinárodní přihlášky.

(4) Obsahuje-li evropská patentová přihláška a mezinárodní přihláška skutečnosti utajované podle zvláštního právního předpisu,^4a) je přihlašovatel povinen ji podat u Úřadu a současně přiložit souhlas Národního bezpečnostního úřadu k podání takové přihlášky.

(5) Přihlašovatel je povinen za podání přihlášky podle odstavců 1 a 2 zaplatit správní poplatek podle zvláštních předpisů⁴) a v případě mezinárodní přihlášky podle odstavce 2 zaplatit rovněž poplatky stanovené podle mezinárodní smlouvy pro mezinárodní řízení o přihlášce vynálezu; jejich výši oznámí Úřad ve Věstníku.

(1) V přihlášce vynálezu musí být uvedeno, kdo je jeho původce.

(2) Na žádost původce Úřad neuvede jeho jméno při zveřejnění přihlášky vynálezu a oznámení o udělení patentu.

(1) Přihláška vynálezu se může týkat pouze jednoho vynálezu nebo skupiny vynálezů navzájem spojených tak, že tvoří jedinou obecnou vynálezeckou myšlenku. Je-li v jedné přihlášce požadována ochrana na skupinu vynálezů, je požadavek jednotnosti vynálezu splněn, jestliže mezi těmito vynálezy existuje technický vztah, který se týká jednoho nebo více shodných nebo si odpovídajících zvláštních technických znaků. Zvláštními technickými znaky se rozumí takové technické znaky, které určují přínos každého z vynálezů uvažovaných jako celek ke stavu techniky.

(2) Vynález musí být v přihlášce vynálezu vysvětlen tak jasně a úplně, aby jej mohl odborník uskutečnit. Je-li vynálezem průmyslový produkční mikroorganismus, musí být uložen ve veřejné sbírce kultur ke dni, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti.

(3) V pochybnostech může Úřad vyzvat přihlašovatele, aby předvedením předmětu přihlášky vynálezu nebo jiným vhodným způsobem prokázal jeho využitelnost. Neprokáže-li to, má se za to, že přihlašovaný předmět není využitelný.

(1) Podáním přihlášky vynálezu vzniká přihlašovateli právo přednosti.

(2) Právo přednosti, které vyplývá z mezinárodní smlouvy,³) musí přihlašovatel uplatnit již v přihlášce vynálezu a na výzvu Úřadu je ve lhůtě stanovené Úřadem prokázat, jinak se k němu nepřihlíží.

(3) Právo přednosti podle odstavce 2 lze uplatnit, je-li přihláška vynálezu podána ve státě nebo pro stát, který je smluvní stranou Pařížské úmluvy³) nebo který je členem Světové obchodní organizace;^4b) jestliže stát, v němž je učiněno první podání přihlášky vynálezu, není smluvní stranou Pařížské úmluvy³) ani členem Světové obchodní organizace,^4b) lze právo přednosti z tohoto podání přiznat jen za podmínky vzájemnosti.

(1) Bylo-li zahájeno u příslušného orgánu řízení ve sporu o právo na patent, Úřad řízení o přihlášce vynálezu přeruší.

(2) Po dobu přerušení řízení se staví běh lhůt stanovených tímto zákonem s výjimkou lhůty podle ustanovení § 31 odst. 1.

(3) Právo přednosti zůstává zachováno, požádá-li oprávněný přihlašovatel o pokračování řízení ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozhodnutí o právu na patent. Úkony učiněné před přerušením řízení směřující k udělení patentu se považují za platné i pro další řízení.

(1) Úřad přepíše přihlášku vynálezu, popřípadě patent, na tu osobu, o níž soud rozhodne, že je původcem vynálezu.

(2) Úřad přepíše přihlašovatele nebo majitele patentu, jestliže příslušný orgán ve sporu o právo na patent rozhodne, že toto právo přísluší jiné osobě.

(1) Úřad podrobí přihlášku vynálezu předběžnému průzkumu,

(2) Obsahuje-li přihláška vynálezu předmět, který je zjevně v rozporu s ustanoveními § 3 odst. 1 nebo § 26 odst. 2, nebo obsahuje předmět podle ustanovení § 3 odst. 2 nebo § 4, Úřad přihlášku zamítne. Před zamítnutím musí být přihlašovateli umožněno se k podkladům, na jejichž základě má být rozhodnuto, vyjádřit.

(3) Obsahuje-li přihláška vynálezu předmět, který má nedostatky bránící jejímu zveřejnění, popřípadě nezaplatí-li přihlašovatel příslušné správní poplatky,⁴) vyzve Úřad přihlašovatele, aby se ve stanovené lhůtě k těmto skutečnostem vyjádřil a vytčené nedostatky odstranil.

(4) V případě, že přihlašovatel neodstraní ve stanovené lhůtě nedostatky přihlášky vynálezu, které brání jejímu zveřejnění, nebo nezaplatí-li přihlašovatel příslušné správní poplatky,⁴) Úřad řízení zastaví. Na tento důsledek musí být přihlašovatel při stanovení lhůty upozorněn.

(1) Úřad přihlášku vynálezu zveřejní po uplynutí 18 měsíců od vzniku práva přednosti a toto zveřejnění oznámí ve Věstníku.

(2) Přihláška vynálezu může být zveřejněna před lhůtou uvedenou v odstavci 1, požádá-li o to přihlašovatel nejpozději ve lhůtě 12 měsíců od vzniku práva přednosti a zaplatí-li správní poplatek podle zvláštních předpisů.⁴) Úřad přihlášku vynálezu zveřejní před uplynutím lhůty uvedené v odstavci 1, byl-li již na vynález udělen patent; bez souhlasu přihlašovatele však Úřad přihlášku vynálezu nezveřejní před uplynutím 12 měsíců od vzniku práva přednosti.

(3) Úřad může spolu s přihláškou vynálezu zveřejnit zprávu o stavu techniky (rešerše) vztahující se k vynálezu uplatněnému v přihlášce.

(1) Po zveřejnění přihlášky vynálezu může kdokoli podat Úřadu připomínky k patentovatelnosti jejího předmětu; k připomínkám Úřad přihlédne při úplném průzkumu přihlášky vynálezu.

(2) Osoby, které podaly připomínky podle odstavce 1, nestávají se účastníky řízení o přihlášce vynálezu. Přihlašovatel vynálezu však musí být o připomínkách vyrozuměn.

(1) Úřad podrobí přihlášku vynálezu úplnému průzkumu, v němž zjišťuje, zda splňuje podmínky stanovené tímto zákonem pro udělení patentu.

(2) Úřad provede úplný průzkum přihlášky vynálezu na žádost přihlašovatele či jiné osoby, nebo jej může provést z moci úřední.

(3) Žádost o provedení úplného průzkumu musí být podána nejpozději do 36 měsíců od podání přihlášky vynálezu a nelze ji vzít zpět. Žadatel je povinen spolu se žádostí zaplatit správní poplatek podle zvláštních předpisů.⁴)

(4) Úřad zahájí úplný průzkum neprodleně po podání žádosti.

(5) Jestliže žádost o provedení úplného průzkumu nebyla řádně podána ve lhůtě uvedené v odstavci 3, popřípadě v téže lhůtě Úřad nezahájil úplný průzkum přihlášky vynálezu z moci úřední, Úřad řízení o přihlášce vynálezu zastaví.

(1) Nejsou-li podmínky stanovené pro udělení patentu splněny, Úřad přihlášku vynálezu zamítne. Před zamítnutím přihlášky vynálezu musí být přihlašovateli umožněno vyjádřit se k podkladům, na jejichž základě má být o přihlášce vynálezu rozhodnuto.

(2) V případě, že přihlašovatel neodstraní ve stanovené lhůtě vady přihlášky, které brání udělení patentu, Úřad řízení o přihlášce zastaví. Na tento důsledek musí být přihlašovatel při stanovení lhůty upozorněn.

(3) Splňuje-li předmět přihlášky vynálezu stanovené podmínky a přihlašovatel zaplatí příslušný správní poplatek podle zvláštních předpisů,⁴) Úřad udělí přihlašovateli patent; přihlašovatel se stává majitelem patentu. Majiteli patentu vydá Úřad patentovou listinu, v níž uvede jméno původce a jejíž součástí je popis vynálezu a patentové nároky, a udělení patentu oznámí ve Věstníku.

(1) Úřad uděluje na látky chráněné na území České republiky platným patentem dodatková ochranná osvědčení (dále jen „osvědčení“), jestliže jsou účinnými látkami přípravků, které před uvedením na trh podléhají registraci podle zvláštních právních předpisů.^4d)

(2) Účinnou látkou je chemicky vyrobená látka nebo směs látek, mikroorganismus nebo směs mikroorganismů, které mají obecné nebo specifické léčebné nebo preventivní účinky ve vztahu k onemocněním lidí nebo zvířat nebo které jim mohou být podány za účelem určení nemoci, zlepšení nebo úpravy zdravotního stavu anebo které jsou určené k ochraně rostlin nebo rostlinných výrobků.

(3) Přípravkem podle odstavce 1 je účinná látka nebo směs obsahující jednu nebo více účinných látek zpracovaných do formy, která je uváděná na trh jako léčivo^4e) nebo jako přípravek na ochranu rostlin.^4f)

(1) Žádost o udělení osvědčení podává majitel patentu, jehož předmětem je látka, s výjimkou patentu uděleného podle § 82, nebo způsob získání látky anebo užití látky jako léčiva, popřípadě jako přípravku na ochranu rostlin (dále jen „základní patent“), nebo jeho právní nástupce.

(2) Žádost o udělení osvědčení se podává do 6 měsíců ode dne rozhodnutí o registraci přípravku podle zvláštních právních předpisů;^4d) je-li registrace provedena před udělením základního patentu, musí být žádost o osvědčení podána ve lhůtě 6 měsíců ode dne udělení patentu.

(3) Žádost o udělení osvědčení musí obsahovat

(4) S podáním žádosti o udělení osvědčení je žadatel povinen zaplatit správní poplatek podle zvláštního právního předpisu.⁴)

(5) Podání žádosti o udělení osvědčení Úřad zapíše do patentového rejstříku a zveřejní ve Věstníku. Ve zveřejnění se uvede jméno a adresa žadatele, číslo základního patentu a název vynálezu, který je patentem chráněn, číslo a datum registrace, včetně označení přípravku, jehož uvedení na trh je touto registrací umožněno.

(1) Splňuje-li žádost o udělení osvědčení náležitosti stanovené v § 35i a látka, pro niž je osvědčení žádáno, splňuje náležitosti podle § 35j, udělí Úřad osvědčení, které zapíše do patentového rejstříku. V osvědčení Úřad uvede

(2) Udělení osvědčení Úřad zveřejní ve Věstníku. Ve zveřejnění budou uvedeny údaje podle odstavce 1.

(3) Nesplňuje-li žádost o udělení osvědčení náležitosti stanovené v § 35j, vyzve Úřad žadatele k jejich doplnění ve stanovené lhůtě. Nedoplní-li žadatel podání ve stanovené lhůtě, Úřad řízení zastaví; na tuto skutečnost musí být žadatel upozorněn.

(4) Nejsou-li splněny podmínky pro udělení osvědčení, žádost o udělení osvědčení bude zamítnuta.

(5) Zamítnutí žádosti o udělení osvědčení a zastavení řízení o udělení osvědčení zveřejní Úřad ve Věstníku; ve zveřejnění se uvedou údaje uvedené v § 35i odst. 5.

(1) V mezích ochrany vyplývající ze základního patentu se ochrana osvědčením vztahuje na chemickou látku či směs látek, mikroorganismus nebo směs mikroorganismů, které jsou účinnou látkou registrovaného přípravku, a na každé užití předmětu patentu jako léčiva nebo přípravku na ochranu rostlin, které bylo povoleno před uplynutím doby platnosti osvědčení.

(2) Z osvědčení vyplývají stejná práva jako ze základního patentu; na osvědčení se vztahují stejná omezení a vyplývají z něj stejné povinnosti jako ze základního patentu.

(1) Osvědčení platí po dobu odpovídající době, jež uplynula mezi dnem podání přihlášky základního patentu a dnem první registrace umožňující uvést přípravek na trh v České republice jako léčivý přípravek či jako přípravek na ochranu rostlin, zkrácené o 5 let, nejdéle však 5 let ode dne, kdy toto osvědčení nabylo účinnosti.

(2) Osvědčení nabývá účinnosti uplynutím zákonné doby platnosti základního patentu.

(3) Za udržování osvědčení v platnosti je majitel povinen platit každoročně správní poplatky podle zvláštního právního předpisu.⁴)

(4) Práva třetích osob, které po marném uplynutí lhůty k zaplacení poplatku za udržování osvědčení v platnosti v dobré víře započaly s využíváním vynálezu nebo k takovému využívání provedly vážné a účinné přípravy, nejsou zaplacením tohoto poplatku v další lhůtě dotčena.

(1) Osvědčení zaniká

(2) Zánik osvědčení Úřad zapíše do patentového rejstříku a oznámí ve Věstníku.

(1) Úřad zruší osvědčení, jestliže

(2) Návrh na zrušení osvědčení lze podat i po zániku základního patentu podle odstavce 1, prokáže-li navrhovatel právní zájem.

(1) Za průmyslový vzor podle tohoto zákona se považuje vnější úprava výrobku, která je nová a průmyslově využitelná.

(2) Průmyslovým vzorem podle odstavce 1 není:

(1) Průmyslové vzory zapisuje Úřad do rejstříku průmyslových vzorů (§ 69).

(2) Úřad nezapíše průmyslový vzor, který je v rozporu s obecnými zájmy, zejména se zásadami lidskosti a veřejné morálky.

(1) Přihlášku průmyslového vzoru je oprávněn podat původce nebo jeho právní nástupce (dále jen „přihlašovatel“). Přihlašovatel je povinen s podáním přihlášky zaplatit správní poplatek podle zvláštních předpisů.⁴)

(2) Původcem průmyslového vzoru je ten, kdo jej vytvořil vlastní tvůrčí prací.

(3) Spolupůvodci mají právo k průmyslovému vzoru v rozsahu, v jakém se podíleli na jeho vytvoření.

(1) Vytvořil-li původce průmyslový vzor ke splnění úkolu v pracovním poměru, přechází právo původce podat přihlášku průmyslového vzoru na zaměstnavatele, není-li smlouvou stanoveno jinak. Právo na původcovství tím není dotčeno.

(2) Původce, který vytvořil průmyslový vzor v pracovním poměru, je povinen zaměstnavatele o této skutečnosti neprodleně písemně vyrozumět a předat mu podklady potřebné k posouzení průmyslového vzoru.

(3) Nepodá-li zaměstnavatel ve lhůtě tří měsíců od vyrozumění o vytvoření průmyslového vzoru přihlášku průmyslového vzoru, může průmyslový vzor přihlásit původce. Zaměstnavatel i původce jsou v této lhůtě povinni zachovávat o průmyslovém vzoru vůči třetím osobám mlčenlivost.

(4) Původce, který vytvořil průmyslový vzor v pracovním poměru, má vůči zaměstnavateli právo na přiměřenou odměnu. Při stanovení výše odměny se vychází z přínosu dosaženého využitím průmyslového vzoru nebo jeho jiným uplatněním, přičemž se přihlíží k materiálnímu podílu zaměstnavatele na vytvoření průmyslového vzoru a k rozsahu pracovních úkolů původce. Dostane-li se již vyplacená odměna do zjevného nepoměru s přínosem dosaženým pozdějším využitím nebo jiným uplatněním průmyslového vzoru, má původce právo na dodatečné vypořádání.

(1) Podáním přihlášky průmyslového vzoru vzniká přihlašovateli právo přednosti.

(2) Právo přednosti, které vyplývá z mezinárodní smlouvy,³) musí přihlašovatel uplatnit již v přihlášce průmyslového vzoru a ve lhůtě do tří měsíců od podání přihlášky toto právo prokázat, jinak se k němu nepřihlíží.

(3) Právo přednosti podle odstavce 2 lze uplatnit, je-li přihláška průmyslového vzoru podána ve státě nebo pro stát, který je smluvní stranou Pařížské úmluvy³) nebo který je členem Světové obchodní organizace;^4b) jestliže stát, v němž je učiněno první podání přihlášky průmyslového vzoru, není smluvní stranou Pařížské úmluvy³) ani členem Světové obchodní organizace,^4b) lze právo přednosti z tohoto podání přiznat jen za podmínky vzájemnosti.

(1) Přihlášku průmyslového vzoru a přihlášený průmyslový vzor podrobí Úřad průzkumu.

(2) Nesplňuje-li přihláška průmyslového vzoru stanovené podmínky, vyzve Úřad přihlašovatele, aby nedostatky odstranil. Neodstraní-li přihlašovatel nedostatky ve stanovené lhůtě, Úřad řízení o přihlášce zastaví. Na tento důsledek musí být přihlašovatel při stanovení lhůty upozorněn.

(3) Úřad může vyzvat přihlašovatele, aby předvedením předmětu přihlášky průmyslového vzoru prokázal jeho využitelnost v průmyslové výrobě; neprokáže-li to, má se za to, že přihlašovaný předmět není v průmyslové výrobě využitelný.

(1) Splňuje-li předmět přihlášky průmyslového vzoru podmínky stanovené pro jeho zápis do rejstříku průmyslových vzorů, Úřad jej zapíše do rejstříku průmyslových vzorů; přihlašovatel se stává majitelem průmyslového vzoru. Majiteli průmyslového vzoru vydá Úřad osvědčení o zápisu průmyslového vzoru, v němž uvede jméno původce průmyslového vzoru.

(2) Zápis průmyslového vzoru oznámí Úřad ve Věstníku. Na žádost majitele průmyslového vzoru oznámení o zápise průmyslového vzoru odloží; žadatel je povinen s touto žádostí zaplatit správní poplatek podle zvláštních předpisů.⁴)

(3) Nejsou-li podmínky stanovené pro zápis průmyslového vzoru splněny, Úřad přihlášku zamítne. Před zamítnutím musí být přihlašovateli umožněno vyjádřit se k podkladům, na jejichž základě má být o přihlášce rozhodnuto.

(1) Úřad přepíše osvědčení o zápisu průmyslového vzoru na tu osobu, o níž soud rozhodne, že je původcem průmyslového vzoru.

(2) Úřad na žádost přepíše majitele průmyslového vzoru, jestliže příslušný orgán ve sporu o právo podat přihlášku průmyslového vzoru rozhodne, že toto právo přísluší jiné osobě.

(1) Zápis průmyslového vzoru platí 5 let ode dne podání přihlášky průmyslového vzoru.

(2) Dobu platnosti zápisu průmyslového vzoru prodlouží Úřad nejvíce dvakrát, a to vždy o dalších pět let.

(3) O prodloužení doby platnosti zápisu průmyslového vzoru může majitel průmyslového vzoru požádat nejdříve v posledním roce jeho platnosti.

(1) Souhlas (licence) k využívání průmyslového vzoru chráněného osvědčením se uděluje licenční smlouvou.

(2) Licenční smlouva nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do rejstříku průmyslových vzorů.

(1) Přísluší-li práva z průmyslového vzoru několika osobám (dále jen „spolumajitelé“), spravují se vztahy mezi nimi obecnými předpisy o podílovém spoluvlastnictví.²)

(2) Pokud není spolumajiteli dohodnuto jinak, má právo využívat průmyslový vzor každý ze spolumajitelů.

(3) K platnému uzavření licenční smlouvy je třeba, není-li dohodnuto jinak, souhlasu všech spolumajitelů; každý ze spolumajitelů je oprávněn uplatňovat nároky z porušení práv z průmyslového vzoru samostatně.

(4) K převodu průmyslového vzoru je zapotřebí souhlasu všech spolumajitelů. Spolumajitel je oprávněn bez souhlasu ostatních převést svůj podíl jen na některého ze spolumajitelů; na třetí osobu může převést svůj podíl jen v případě, že žádný ze spolumajitelů nepřijme ve lhůtě jednoho měsíce písemnou nabídku převodu.

(1) Zápis průmyslového vzoru nepůsobí proti tomu, kdo jej nezávisle na původci nebo na majiteli průmyslového vzoru před vznikem práva přednosti využíval nebo k tomu vykonal prokazatelná opatření (dále jen „předchozí uživatel“).

(2) Předchozí uživatel může požadovat na majiteli průmyslového vzoru, aby jeho právo uznal.

(1) Úřad provede výmaz průmyslového vzoru, jestliže se dodatečně zjistí, že podmínky stanovené zákonem pro zápis průmyslového vzoru nebyly splněny.

(2) Výmaz průmyslového vzoru provede Úřad buď z vlastního podnětu nebo na návrh.

(3) Výmaz průmyslového vzoru má zpětnou účinnost ode dne platnosti zápisu průmyslového vzoru.

(4) Výmaz lze provést i po zániku zápisu průmyslového vzoru, prokáže-li se právní zájem.