kterou se provádí zákon České národní rady č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči

(1) Ministerstvo kultury České socialistické republiky (dále jen „ministerstvo kultury“) prohlašuje nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory za kulturní památky z vlastního nebo jiného podnětu.

(2) Před prohlášením věci za kulturní památku si ministerstvo kultury může kromě vyjádření podle § 3 odst. 1 zákona vyžádat i posudek odborných, vědeckých a uměleckých organizací.¹)

(3) Předmětem oznámení podle § 3 odst. 5 zákona jsou název, druh a popis věci, fotodokumentace, rozměry, současný stav věci (např. údaje o technickém stavu, provedené obnově), umístění věci a způsob jejího užívání a vztahy opravňující k nakládání s věcí.

(4) Vlastník věci, navržené k prohlášení za kulturní památku, může požádat ministerstvo kultury nebo krajský národní výbor, od nichž obdržel písemné vyzvání, aby údaje uvedené v odstavci 3 byly zjištěny za pomoci krajské organizace státní památkové péče (dále jen „krajská organizace“).

(1) Pro prohlášení památkové zóny podle § 6 odst. 1 zákona je určující charakteristika významných kulturních hodnot území, vymezení hranice památkové zóny, popis předmětu ochrany a péče, stanovení podmínek pro stavební a další činnosti směřující k ochraně území a zvýšení kvality životního prostředí.

(2) Území památkové zóny, popřípadě jejího ochranného pásma, je-li zřízeno, vyznačí příslušný orgán územního plánování při pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace v souladu se zvláštními předpisy.²) Nebyla-li pro území památkové zóny zpracována potřebná územně plánovací dokumentace, nebo je-li současná územně plánovací dokumentace v rozporu se zájmy státní památkové péče na území památkové zóny, dá krajský národní výbor podnět příslušnému orgánu územního plánování k pořízení potřebné územně plánovací dokumentace, jejímu doplnění či změně.

(3) Krajský národní výbor oznámí prohlášení území za památkovou zónu ústřední organizaci státní památkové péče (dále jen „ústřední organizace“) k vyznačení do Ústředního seznamu kulturních památek České socialistické republiky (dále jen „Ústřední seznam“).

(1) Ústřední seznam je souborem základních údajů, které určují kulturní památku, památkovou rezervaci a památkovou zónu. Tvoří jej stejnopis o prohlášení věci za kulturní památku, památkovou rezervaci a památkovou zónu, rejstřík, evidenční listy a dokumentace včetně fotografií. Do Ústředního seznamu se rovněž zapíší dotčené parcely a vykreslí se hranice v kopiích pozemkových map.

(2) V Ústředním seznamu se vyznačí prohlášení kulturní památky za národní kulturní památku a vymezení jejího ochranného pásma. Dále se vyznačí, že kulturní památka se nachází na území prohlášeném za památkovou rezervaci, památkovou zónu nebo v ochranném pásmu. Průběžně se vyznačují změny vlastnictví kulturních památek a jejich přemístění; u nemovitých kulturních památek se vyznačí také změny jejich využití. V Ústředním seznamu se vyznačí i zrušení prohlášení věci za kulturní památku.

(3) Do Ústředního seznamu zapíše ústřední organizace i kulturní památky vedené v dosavadních státních seznamech podle dřívějších právních předpisů.³)

(1) Žádost o zrušení prohlášení věci za kulturní památku (dále jen „zrušení prohlášení“) obsahuje tyto údaje: název kulturní památky a rejstříkové číslo Ústředního seznamu, umístění a bližší určení kulturní památky, vlastnické vztahy, zdůvodnění žádosti a informativní fotografie.

(2) Ustanovení § 1 odst. 2 této vyhlášky platí obdobně i pro zrušení prohlášení.

(3) Podmínkami, na jejichž předchozí splnění může ministerstvo kultury vázat zrušení prohlášení, jsou zpracování měřické a fotografické dokumentace, stavebně historické, popřípadě archeologické průzkumy, přemístění vybraných prvků kulturní památky a úprava vzniklého prostoru.

(1) Vlastník kulturní památky je povinen se postarat o včasnou přípravu a řádné provedení všech prací a jiných opatření potřebných k zabezpečení péče o kulturní památku, zejména o zajištění:

(2) Organizace, která kulturní památku spravuje, nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, je dále povinna zajistit:

(1) Jinou úpravou kulturní památky podle § 14 odst. 1 zákona se rozumí modernizace budovy při nezměněné funkci nebo využití kulturní památky, dále nástavba či přístavba.⁷)

(2) V souvislosti s obnovou může dojít i ke změně funkce využití kulturní památky, pokud se touto změnou docílí vhodnějšího uplatnění jejích kulturně společenských hodnot.⁸)

(3) Vlastník kulturní památky uvede v žádosti o vydání závazného stanoviska k její obnově, s výjimkou žádosti o restaurování, tyto údaje:

(4) V závazném stanovisku pro přípravu a realizaci obnovy podle § 14 odst. 1 a 2 zákona, s výjimkou restaurování, stanoví příslušný národní výbor podle povahy kulturní památky tyto základní podmínky:

(5) V případě, že nejde o obnovu podléhající kolaudačnímu řízení,¹⁰) zjišťuje příslušný národní výbor, zda z hlediska státní památkové péče byly splněny požadavky jím vydaných závazných stanovisek. Při zjištění nedostatků a závad projedná příslušný národní výbor se stavebníkem (investorem) jejich odstranění.

(1) Obnova kulturní památky nebo její části, která je dílem výtvarného umění nebo prací uměleckých řemesel (dále jen „restaurování“), je souhrnem specifických výtvarných, umělecko-řemeslných a technických prací respektujících technickou a výtvarnou strukturu originálu.

(2) Žádost o restaurování musí obsahovat:

(3) V závazném stanovisku pro přípravu a realizaci restaurování podle § 14 odst. 1 a 2 zákona stanoví příslušný národní výbor podle povahy kulturní památky tyto základní podmínky:

(4) Pro restaurování se zpracovává závěrečná restaurátorská zpráva, která obsahuje:

(5) Podmínkou pro udělení povolení socialistickým organizacím k restaurování je jeho provádění osobami s odbornou způsobilostí, užívání ověřených technologií a materiálů a zpracování závěrečné restaurátorské zprávy. Za odbornou způsobilost se považuje ukončení studia v oboru restaurátorství výtvarných děl na příslušné vysoké nebo střední škole¹¹) nebo vyučení v příslušném oboru včetně doplňujícího vzdělání a předepsané praxe.¹²) Odbornou způsobilost mají též osoby s úspěšnou praxí, které jsou vedeny v evidenci ministerstva kultury. Evidenci socialistických organizací, kterým bylo uděleno povolení k restaurování podle § 14 odst. 8 zákona, s odborně způsobilými osobami včetně jejich specializace vede ministerstvo kultury.

(1) K žádosti o příspěvek na zachování a obnovu kulturní památky (dále jen „příspěvek“) podle § 16 odst. 1 zákona se přikládá

(2) Jde-li o případ poskytnutí přípěvku vlastníku kulturní památky, který nemůže uhradit z vlastních prostředků náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky, přikládají se k žádosti o příspěvek podle § 16 odst. 1 zákona rovněž

(1) Za zvlášť odůvodněný případ, ve kterém může vlastníku kulturní památky na jeho žádost okresní úřad poskytnout příspěvek na zvýšené náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky, se považuje zejména takový případ, kdy kulturní památka, popřípadě její část

(2) Za případ, ve kterém vlastník kulturní památky nemůže uhradit z vlastních prostředků náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky, se považuje takový případ, kdy příjmy a případné hospodářské výsledky vlastníka kulturní památky za poslední tři roky byly menší než polovina nákladů potřebných na zachování nebo obnovu kulturní památky v příslušném kalendářním roce.

(1) K žádosti o příspěvek na obnovu kulturní památky podle § 16 odst. 2 zákona se přikládají doklady stanovené v § 11 odst. 1 a písemné vyjádření o významu a naléhavosti obnovy kulturní památky, které zpracuje krajská, popřípadě ústřední organizace státní památkové péče.

(2) Za případ mimořádného společenského zájmu na zachování kulturní památky, ve kterém může na obnovu kulturní památky poskytnout příspěvek ministerstvo kultury, se považuje takový případ, kdy kulturní památka

(3) Při obnově národních kulturních památek, kulturních památek zapsaných na Seznamu světového dědictví anebo tvořících součást souboru kulturních památek a jejich dochovaného historického prostředí, který je zapsán na Seznamu světového dědictví, a při obnově (restaurování) kulturních památek, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, lze poskytnout příspěvek až do výše celkových nákladů spojených s obnovou v běžném kalendářním roce, přičemž do výše těchto celkových nákladů nelze zahrnout částku ve výši odpočtu, který může příjemce příspěvku uplatnit podle zvláštního právního předpisu.¹⁵)

(1) Příspěvek se poskytuje vlastníku kulturní památky.

(2) V rozhodnutí o poskytnutí příspěvku se stanoví v souladu se zvláštními právními předpisy¹⁶) podmínky, za kterých je příspěvek poskytován.

(3) Okresní úřad nebo ministerstvo kultury proplatí vlastníku kulturní památky příspěvek nebo jeho část až po předložení faktury za provedené práce anebo na základě odborného posudku znalce ceny provedených prací, nestanoví-li se v rozhodnutí o poskytnutí příspěvku, že se příspěvek vyplatí žadateli se zřetelem na jeho finanční možnosti předem. Znalce určí orgán, jenž o poskytnutí příspěvku rozhodl.

(4) Vlastník kulturní památky, nesplní-li stanovené podmínky, je povinen vrátit předem vyplacený příspěvek zpět orgánu, jenž příspěvek poskytl.

(5) Poskytnutí příspěvku v běžném kalendářním roce nezakládá nárok vlastníka kulturní památky na příspěvek v následujících letech.

(1) V případě nečerpání nebo úspory předem vyplaceného příspěvku nebo jeho části je vlastník kulturní památky povinen vrátit odpovídající finanční částku zpět orgánu, jenž příspěvek poskytl.

(2) Pokud se práce na obnově kulturní památky podporované z více finančních zdrojů, z nichž jedním je příspěvek, neprovedou ve výši nákladů předpokládaných pro běžný kalendářní rok anebo ve výši smluvních nákladů sjednaných na tentýž rok se zhotovitelem díla, má se za to, že úspora vznikla z příspěvku.

(1) Vymezení ochranného pásma obsahuje určení předmětu ochrany, důvod vymezení, popis hranice ochranného pásma a stanovení podmínek pro činnosti v ochranném pásmu.

(2) Vymezení ochranného pásma okresní národní výbor oznámí ústřední organizaci a příslušnému orgánu územního plánování.²⁰)

(1) Žádost o předchozí souhlas k vývozu kulturní památky se předkládá ministerstvu kultury a musí obsahovat všechny základní znaky kulturní památky vylučující její záměnu, zejména popis s fotografií, druh a název, rozměry, současný stav, údaje o provedených opravách nebo restaurování, účel, pro který se žádá o předchozí souhlas s vývozem, doba, na kterou se kulturní památka vyváží, a způsob jejího užití v zahraničí.

(2) Součástí žádosti je předepsaný formulář uvedený v příloze č. 1, který se předkládá ve čtyřech vyhotoveních. K žádosti musí být připojen též písemný souhlas vlastníka kulturní památky s vývozem a jeho účelem. V případě udělení souhlasu ministerstvo kultury formuláře potvrdí a tři vyhotovení vrátí žadateli. Žadatel si jeden potvrzený formulář ponechá, jeden odevzdá celnici, která zboží propouští do volného (vázaného) oběhu v cizině, a jeden doprovází kulturní památku do ciziny.

(3) Ministerstvo kultury může v rozhodnutí o předchozím souhlasu k vývozu kulturní památky do zahraničí stanovit požadavky na ochranu kulturní památky.

(4) Po návratu kulturní památky ze zahraničí prověří ústřední organizace na požádání ministerstva kultury identitu a stav kulturní památky a podá o tom ministerstvu kultury zprávu.

(1) Dojde-li k archeologickému nálezu uvedenému v § 23 odst. 2 zákona, zvláště při zemních a výkopových pracích, nálezce uplatní písemně nejpozději do jednoho roku od nálezu u okresního národního výboru vyplacení odměny za archeologický nález.

(2) V písemné žádosti o přiznání odměny musí nálezce uvést místo, datum a nálezové okolnosti.

(3) U nálezu z drahých kovů si okresní národní výbor vyžádá zkoušku u Státního zkušebního ústavu drahých kovů. U nálezů z jiných cenných materiálů (např. jantar, drahé kameny) si vyžádá ocenění u n. p. Klenoty - Starožitnosti. V ostatních případech si okresní národní výbor vyžádá určení kulturně historické hodnoty archeologického nálezu (např. nepoškozené nádoby, souboru nádob, mincí ap.) Archeologickým ústavem ČSAV nebo Národním muzeem.

(4) Nálezce má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vzniknou v souvislosti s nálezem (např. jízdné, telefonické, popřípadě telegrafické oznámení a další). Tyto náklady musí prokázat.

(1) Předmětem ústředního dozoru památkové inspekce (dále jen „inspekce“) jsou činnosti spojené s ochranou, obnovou a společenským uplatněním kulturních památek.

(2) V rámci ústředního dozoru nad komplexní péčí o kulturní památku se inspekce zaměřuje zejména:

(3) Dozírá, jak vlastník kulturních památek plní uložená rozhodnutí, popřípadě jiná opatření národních výborů, zda provádí obnovu kulturních památek v souladu s jejich kulturně politickým významem a památkovou hodnotou a zda dbá společenské účelnosti a hospodárnosti.

(4) Inspekce zhodnocuje poznatky získané při provádění ústředního dozoru v oboru státní památkové péče a využívá jich při zpracování kulturně politických a ekonomických rozborů současného stavu státní památkové péče a k zabezpečení jejího dalšího perspektivního rozvoje.

(5) Dozírá, zda organizace státní památkové péče poskytují národním výborům všech stupňů potřebnou odbornou pomoc při rozhodování, popřípadě vydávání jiných opatření, která se týkají kulturních památek.

(1) Okresní národní výbor vybaví okresního konzervátora a zpravodaje osvědčením, které je opravňuje vykonávat svěřené úkoly.

(2) Funkce okresního konzervátora a zpravodaje je čestná; okresní národní výbor jim hradí cestovní výdaje a některé další náhrady, které jim vzniknou při plnění jejich úkolů.²¹)