82
VYHLÁŠKA
ministerstva práce a sociálních věcí
ze dne 19. února 1993
o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče
Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 58 písm. c) zákona České národní rady č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č. 144/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., a podle § 177a odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č. 37/1993 Sb.:
ČÁST PRVNÍ
ÚHRADA ZA POBYT V ÚSTAVECH SOCIÁLNÍ PÉČE PRO DOSPĚLÉ OBČANY
Stanovení úhrady
§ 1
(1) Za pobyt v ústavu sociální péče pro dospělé občany (dále jen „ústav“), s výjimkou domova-penziónu pro důchodce, hradí občan náklady na stravu, bydlení a nezbytné služby, které činí denně na jednu osobu
a) za stravu částku ve výši stravovací jednotky za stravu normální podle zvláštního předpisu,1)
b) za bydlení
| 1. v obytné místnosti pro tři a více obyvatel | 5 Kč |
| 2. v obytné místnosti pro dva obyvatele | 9 Kč |
| 3. v obytné místnosti pro jednoho obyvatele | 15 Kč, |
c) za nezbytné služby
| 1. při celoročním a týdenním pobytu v ústavu | 10 Kč |
| 2. při denním pobytu v ústavu | 5 Kč; |
za nezbytné služby se považují úklid, praní a vaření.
(2) Částky uvedené v odstavci 1 písm. b) mohou být podle místních podmínek zvýšeny až o 30 %.
(3) Úhrada za kalendářní měsíc se stanoví tak, že součet částek podle odstavce 1, popřípadě odstavce 2 se při celoročním pobytu v ústavu násobí 30 a při týdenním pobytu v ústavu se násobí 22; při denním pobytu v ústavu se součet částek uvedených v odstavci 1 písm. a) a c) č. 2 násobí 22.
(4) Občan, kterému bylo přiznáno zvýšení důchodu pro bezmocnost, kromě úhrady podle odstavce 3, hradí za kalendářní měsíc též náklady za pomoc, která je mu poskytována při základních a nezbytných životních úkonech v ústavu s celoročním pobytem ve výši přiznaného měsíčního zvýšení důchodu pro bezmocnost, při týdenním pobytu v ústavu ve výši 75 % přiznaného měsíčního zvýšení důchodu pro bezmocnost a při denním pobytu v ústavu ve výši 50 % přiznaného měsíčního zvýšení důchodu pro bezmocnost.
§ 2
(1) Po úhradě nákladů podle § 1 odst. 3 a 4 za celoroční pobyt v ústavu musí občanu zůstat z jeho příjmů alespoň 30 % částky potřebné k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb stanovené zvláštním zákonem.2) Po úhradě nákladů podle § 1 odst. 3 a 4 za týdenní pobyt v ústavu musí občanu zůstat z jeho příjmů alespoň 60 % částky potřebné k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb stanovené zvláštním zákonem2) a po úhradě nákladů za denní pobyt v ústavu alespoň 75 % této částky.
(2) Jsou-li v témže ústavu umístěni manželé, je základem pro výpočet úhrady nákladů každého z nich jedna polovina úhrnu jejich příjmů.
(3) Příjmem občana se rozumí příjmy uvedené v § 5 zákona o životním minimu.3) Příjem se zjišťuje ke dni vydání rozhodnutí o přijetí do ústavu.
§ 3
Úhrada nákladů při pobytu občana mimo ústav
(1) Při předem oznámeném pobytu mimo ústav s celoročním nebo týdenním pobytem hradí občan za každý takový den náklady za ubytování [§ 1 odst. 1 písm. b), popřípadě odst. 2] a 20 % nákladů za nezbytné služby [§ 1 písm. c)]; při denním pobytu v ústavu hradí 20 % nákladů za nezbytné služby za každý den předem oznámeného pobytu mimo ústav.
(2) Byla-li již úhrada zaplacena v plné výši podle § 1, vrátí ústav za každý den předem oznámeného pobytu občana mimo ústav poměrnou část úhrady, s výjimkou částek podle odstavce 1.
(3) Za den pobytu mimo ústav se považuje den, kdy občan pobývá mimo ústav a neodebral žádné jídlo. Pobyt mimo ústav z důvodu ošetření nebo umístění ve zdravotnickém zařízení se považuje vždy za předem oznámený pobyt mimo ústav.
§ 4
Kapesné
Nemá-li občan umístěný v ústavu s celoročním pobytem příjem alespoň ve výši 30 % částky potřebné k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb stanovené zvláštním zákonem,2) poskytne mu ústav měsíčně kapesné až do výše této částky.
§ 5
Úhrada nákladů při přechodném pobytu v ústavu
Výše úhrady nákladů za přechodný pobyt v ústavu se stanoví s přihlédnutím k rozsahu a kvalitě poskytovaných služeb. Takto stanovená výše úhrady však nesmí být nižší, než by činila úhrada podle § 1 a nesmí být vyšší než jedenapůlnásobek této částky.
ČÁST DRUHÁ
ÚHRADA ZA POBYT V ÚSTAVECH SOCIÁLNÍ PÉČE PRO MLÁDEŽ
Stanovení úhrady
§ 6
(1) Za pobyt v ústavu sociální péče pro mládež (dále jen „ústav pro mládež“) hradí náklady za stravu, bydlení a nezbytné služby dítě, je-li poživatelem důchodu, s výjimkou sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte. Pro stanovení úhrady platí obdobně § 1 až 5.
(2) Není-li dítě poživatelem důchodu nebo je-li poživatelem sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte, hradí náklady za pobyt v ústavu pro mládež rodiče dítěte nebo rodič, kterému bylo dítě rozhodnutím soudu svěřeno do výchovy, popřípadě jiná osoba povinná výživou dítěte.
(3) Výše úhrady v případech uvedených v odstavci 2 činí denně částku stravovací jednotky za stravu normální podle zvláštního předpisu.4) Úhrada za kalendářní měsíc se stanoví tak, že částka stravovací jednotky podle věty první se při celoročním pobytu v ústavu pro mládež násobí 30 a při týdenním a denním pobytu v ústavu pro mládež se násobí 22.
(4) Pokud se ústavu pro mládež vyplácejí podle zvláštních předpisů5) přídavky na děti nebo výchovné a státní vyrovnávací příspěvek, snižuje se o jejich výši úhrada podle odstavce 3.
§ 7
(1) Úhrada podle § 6 odst. 3 a 4 za celoroční pobyt v ústavu pro mládež se na žádost osob uvedených v § 6 odst. 2 sníží nebo se nevyžaduje, jestliže po zaplacení úhrady by jejich příjem nebo příjem jejich rodiny poklesl pod částku životního minima stanoveného zvláštním zákonem.6)
(2) Ustanovení § 2 odst. 3 platí obdobně.
§ 8
Úhrada nákladů při pobytu dítěte mimo ústav pro mládež
(1) Za dobu předem oznámeného pobytu dítěte mimo ústav pro mládež se úhrada nákladů podle § 6 odst. 3 a 4 neplatí.
(2) Byla-li již úhrada podle § 6 odst. 3 a 4 zaplacena, vrátí ústav pro mládež za každý den předem oznámeného pobytu mimo ústav pro mládež částku ve výši stravovací jednotky uvedené v § 6 odst. 3.
(3) Ustanovení § 3 odst. 3 platí obdobně.
§ 9
Kapesné
Dítěti, které plní povinnou školní docházku nebo se připravuje na budoucí povolání a není poživatelem důchodu ani k němu nemá nikdo stanovenu vyživovací povinnost, poskytuje ústav pro mládež měsíčně kapesné ve výši
a) 100 Kč, jde-li o dítě ve věku od 6 do 15 let,
b) 200 Kč, jde-li o dítě starší 15 let.
ČÁST TŘETÍ
ÚHRADA ZA POBYT V DOMOVECH - PENZIÓNECH PRO DŮCHODCE A V DOMOVECH PRO MATKY S DĚTMI
§ 10
Za pobyt v domově - penziónu pro důchodce (dále jen „penzión“) a domově pro matky s dětmi (dále jen „domov pro matky“) hradí občan náklady za ubytování a základní péči.
§ 11
Obytné jednotky
(1) Obytné jednotky v penziónu se rozdělují na:
a) jednolůžkové obytné jednotky s jednou obytnou místností, popřípadě s vedlejšími prostorami a se základním provozním zařízením nebo jeho částí,
b) dvoulůžkové obytné jednotky s jednou nebo dvěma obytnými místnostmi, popřípadě vedlejšími prostorami a se základním provozním zařízením nebo jeho částí.
(2) Za obytnou místnost v penziónu a domově pro matky se považuje přímo osvětlená a větratelná místnost o podlahové ploše aspoň 12 m2, kterou lze přímo nebo dostatečně nepřímo vytápět a která je vzhledem ke svému stavebně technickému uspořádání a vybavení určena k celoročnímu bydlení, a místnost o ploše menší než 12 m2, jestliže je určena k celoročnímu bydlení a splňuje ostatní podmínky.
(3) Za jednolůžkovou obytnou místnost v penziónu se považuje obytná místnost o podlahové ploše nejvýše 18 m2; má-li obytná místnost větší plochu, považuje se za dvoulůžkovou obytnou místnost. Obytné místnosti, které mají společnou předsíň s jedním společným vstupem z chodby, se dohromady považují za dvoulůžkovou obytnou místnost.
(4) Za vedlejší prostory se považují předsíň, kuchyň nebo kuchyňský kout, komora, záchod, koupelna, koupelnový nebo sprchový kout, spíž, sklep a další místnosti určené ke společnému užívání s obytnou místností.
§ 12
Základní provozní zařízení a vybavení obytné jednotky
(1) Základním provozním zařízením obytné jednotky se rozumí zařízení potřebné k vaření, k uskladnění potravin, hygienické zařízení, sklep, rozvody elektrické energie, plynu a vody a odvod odpadních vod.
(2) Vybavením obytné jednotky se rozumí kuchyňská linka se skříňkami nebo bez skříněk, vestavěná skříň, chladnička, balkón nebo lodžie; vybavením obytné jednotky v domově pro matky jsou dále lůžka pro matku a dítě s pokrývkami, polštáři a ložním prádlem.
§ 13
Základní péče
Základní péče zahrnuje vytápění obytné jednotky, dodávku elektrické, popřípadě jiné energie, vody, užívání výtahu, služby, kterými jsou čtvrtletní úklid obytné jednotky, úklid společných a provozních prostor, praní a žehlení ložního prádla a záclon a vymalování obytné jednotky jednou za tři až čtyři roky.
Výpočet úhrady za ubytování a základní péči
§ 14
(1) Úhrada za ubytování v penziónu a domově pro matky zahrnuje úhradu za podlahovou plochu, úhradu za základní provozní zařízení a úhradu za vybavení obytné jednotky.
(2) Celková úhrada za ubytování a základní péči se pro jednoho obyvatele stanoví měsíční částkou. Za období kratší jednoho měsíce se tato úhrada vypočte podle počtu dnů. Denní částka činí třicetinu celkové měsíční úhrady.
§ 15
Úhrada za podlahovou plochu
(1) Úhrada za podlahovou plochu se stanoví násobkem plochy obytné místnosti a plochy vedlejších prostor a sazeb za 1 m2 těchto ploch.
(2) Sazby za 1 m2 podlahové plochy činí měsíčně:
| a) | u obytných místností | 4,40 Kč, |
| b) | u vedlejších prostor | 2,00 Kč. |
Za plochu záchodu, koupelny, koupelnového nebo sprchového koutu, spíže a sklepa se úhrada nevyžaduje.
(3) Jestliže má obytná místnost větší plochu než 25 m2, nepřihlíží se při stanovení úhrady k podlahové ploše přesahující 25 m2.
(4) Ve dvoulůžkové obytné místnosti v penziónu se stanoví úhrada za podlahovou plochu každému uživateli jednou polovinou. Jestliže dvoulůžkovou obytnou jednotku obývá na vlastní žádost jen jeden obyvatel, stanoví se úhrada za podlahovou plochu v plné výši.
(5) U dvoulůžkové obytné jednotky v penziónu tvořící jednu místnost, kterou neobývá manželská dvojice, se úhrada za podlahovou plochu snižuje o 20 Kč pro každého obyvatele.
§ 16
Úhrada za základní provozní zařízení obytné jednotky
(1) Úhrada za základní provozní zařízení obytné jednotky činí 66,60 Kč měsíčně.
(2) Ve dvoulůžkové obytné jednotce v penziónu se stanoví úhrada každému obyvateli ve výši jedné poloviny částky uvedené v odstavci 1. Jestliže dvoulůžkovou obytnou jednotku obývá na vlastní žádost jen jeden obyvatel, stanoví se úhrada v plné výši podle odstavce 1.
(3) Částka uvedená v odstavci 1 se snižuje
| u obytné jednotky v domově pro matky a u jednolůžkové obytné jednotky v penziónu o Kč | u dvoulůžkové obytné jednotky v penziónu o Kč | ||
| a) | není-li v obytné jednotce nebo pro dvě obytné jednotky společné zařízení k vaření | 5,- | 3,40 |
| b) | není-li v obytné jednotce spíž nebo spížní skříň | 1,60 | 1,20 |
| c) | není-li v obytné jednotce nebo pro obytné jednotky společný koupelnový (sprchový) kout | 10,- | 6,60 |
| d) | není-li v obytné jednotce nebo pro dvě obytné jednotky společný záchod | 5,60 | 5,60 |
| e) | není-li součástí obytné jednotky sklep | 1,60 | 1,20. |
(4) Za opravu základního provozního zařízení obytné jednotky může být stanovena úhrada až do výše skutečných nákladů; ustanovení odstavce 2 přitom platí obdobně.
§ 17
Úhrada za vybavení obytné jednotky
(1) Úhrada za vybavení obytné jednotky se stanoví podle sazeb, které činí měsíčně
| Kč | ||
| a) | za kuchyňskou linku se skříňkami | 13,40 |
| b) | za kuchyňskou linku bez skříněk | 8,40 |
| c) | za jednu vestavěnou skříň | 3,40 |
| d) | za chladničku | 25,- |
| e) | za 1 balkón nebo lodžii, i když jsou společné pro dvě obytné jednotky | 3,40; |
za další vybavení obytné jednotky může být úhrada zvýšena až o 30 Kč měsíčně.
(2) Za vybavení obytné jednotky v domově pro matky uvedené v § 12 odst. 2 části věty za středníkem se úhrada nevyžaduje.
(3) Ve dvoulůžkové obytné jednotce v penziónu se stanoví úhrada každému obyvateli ve výši jedné poloviny sazeb podle odstavce 1. Jestliže dvoulůžkovou obytnou jednotku v penziónu obývá na vlastní žádost jen jeden obyvatel, stanoví se úhrada v plné výši sazeb podle odstavce 1.
(4) Za opravu vybavení obytné jednotky může být stanovena úhrada až do výše skutečných nákladů; ustanovení odstavce 3 přitom platí obdobně.
§ 18
Úhrada za základní péči
(1) Úhrada za vytápění obytné jednotky pro jednoho obyvatele se stanoví násobkem plochy obytné místnosti a sazby za 1 m2, není-li dále stanoveno jinak; sazba za vytápění za 1 m2 se vypočte podílem průměrných nákladů na vytápění penziónu nebo domova pro matky a jeho celkové podlahové plochy.
(2) Jsou-li obytné jednotky vybaveny poměrovým měřidlem odběru tepla, stanoví se úhrada násobkem skutečného množství odebraného tepla a sazby za jednotku odebraného tepla účtované dodavatelem.
(3) Úhrada za elektřinu a plyn se stanoví podle sazeb, není-li dále stanoveno jinak. Sazba za elektřinu v jednolůžkové obytné jednotce činí 85 Kč měsíčně, ve dvoulůžkové obytné jednotce v penziónu 50 Kč měsíčně pro každého obyvatele. Jestliže dvoulůžkovou obytnou jednotku v penziónu obývá na vlastní žádost jen jeden obyvatel, činí sazba za elektřinu 85 Kč měsíčně. Sazba za plyn činí 50 Kč měsíčně pro jednoho obyvatele.
(4) Jsou-li obytné jednotky vybaveny elektroměry (odpočitadly) a plynoměry, stanoví se úhrada za skutečně spotřebovanou elektřinu a plyn podle cen účtovaných dodavatelem.
(5) Výše sazeb za elektřinu a plyn podle odstavce 3 může být podle místních podmínek určena i odlišně, pokud by se skutečné náklady lišily o 10 % a více od úhrady stanovené podle odstavce 3. Takto určená úhrada však nesmí být vyšší než jedenapůlnásobek úhrady stanovené podle odstavce 3.
(6) Úhrada za dodávku vody a odvádění odpadních vod pro jednoho obyvatele se stanoví podle sazby, není-li dále stanoveno jinak; sazba za dodávku vody a odvádění odpadních vod se vypočte podílem celkové spotřeby vody na jednoho obyvatele, nejvýše však činí 40 Kč měsíčně.
(7) Jsou-li obytné jednotky vybaveny průtokovými měřidly teplé a studené vody, stanoví se úhrada za dodávku vody násobkem skutečného množství odebrané vody a sazby za m3 odebrané vody účtované dodavatelem.
(8) Ve dvoulůžkové obytné jednotce v penziónu se úhrada podle odstavců 2, 4 a 7 stanoví ve výši jedné poloviny pro každého obyvatele. Jestliže dvoulůžkovou obytnou jednotku v penziónu obývá na vlastní žádost jeden obyvatel, stanoví se úhrada podle odstavců 2, 4 a 7 v plné výši.
(9) Úhrada za užívání výtahu od druhého podlaží činí 4 Kč pro jednoho obyvatele.
(10) Úhrada za služby základní péče pro jednoho obyvatele se stanoví:
a) za vyprání, vyžehlení, popřípadě mandlování ložního prádla jedenkrát měsíčně ve výši průměrných skutečných nákladů,
b) za vyprání, vyžehlení, mandlování, popřípadě vypínání a zavěšení záclon nebo závěsu jednou za tři měsíce ve výši průměrných skutečných nákladů.
(11) Úhrada za používání automatické pračky v domově pro matky činí 10 Kč měsíčně.
(12) Za vymalování obytné jednotky, čtvrtletní úklid obytné jednotky a úklid společných a provozních prostor se úhrada nevyžaduje.
(13) Pokud penzión nebo domov pro matky zabezpečuje přemístění nábytku a úklid po malování, činí úhrada u jednolůžkové obytné jednotky 60 Kč a u dvoulůžkové obytné jednotky pro jednoho obyvatele 50 Kč.
§ 19
Úhradu za další služby poskytované v penziónu stanoví zvláštní předpis.7)
§ 20
Po dobu přechodného pobytu obyvatele mimo penzión nebo domov pro matky se úhrada za ubytování a za základní péči nesnižuje, s výjimkou úhrady za elektřinu, plyn a vodu, která se nevyžaduje za každých 30 kalendářních dnů po sobě jdoucích pobytu obyvatele mimo penzión nebo domov pro matky.
ČÁST ČTVRTÁ
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 21
(1) Úhrada za pobyt v ústavech, ústavech pro mládež, penziónech a domovech pro matky se platí do konce kalendářního měsíce, za který náleží. Při přijetí do ústavu, ústavu pro mládež, penziónu nebo domova pro matky v průběhu kalendářního měsíce se platí za tento kalendářní měsíc ode dne nástupu do ústavu poměrná část úhrady podle počtu dnů pobytu.
(3) Změní-li se během kalendářního měsíce skutečnosti rozhodné pro stanovení výše úhrady, úhrada se nově stanoví od počátku následujícího kalendářního měsíce.
(4) Zaplacená úhrada se nevrací
a) zemře-li občan,
b) za dobu pobytu mimo ústav nebo ústav pro mládež, který nebyl předem oznámen.
§ 22
Příjem podle § 2 odst. 3 a § 7 odst. 2 se u občanů umístěných ke dni účinnosti vyhlášky v ústavu nebo ústavu pro mládež zjišťuje poprvé za měsíc březen 1993; úhrada za tento kalendářní měsíc musí být zaplacena do konce dubna 1993.
§ 23
Zrušují se
1. v § 12 odst. 1 větě první a odst. 2 větě druhé slova „a § 11a odst. 1“, § 50, 121a, § 122 až 138, § 181 odst. 1 a § 185 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 123/1990 Sb., vyhlášky č. 545/1991 Sb. a vyhlášky č. 30/1993 Sb.,
2. výnos ministerstva práce a sociálních věcí ČSR ze dne 23. října 1986 č.j. 411-8625 o úhradě za ubytování a základní péči poskytovanou v domovech pro matky s dětmi (registrován v částce 6/1987 Sb.).
§ 24
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. března 1993.
Ministr:
Ing. Vodička v. r.
1) § 8 odst. 1 písm. c) a d) vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče.
2) § 3 odst. 2 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu.
§ 1 nařízení vlády č. 81/1993 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima.
§ 1 nařízení vlády č. 81/1993 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima.
5) § 27 odst. 2 a § 28 odst. 1 zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 37/1993 Sb.
§ 71 odst. 7 a 8 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 306/1991 Sb.
§ 4 odst. 2 a § 5 odst. 5 zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění ČSFR č. 206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím příspěvku, ve znění zákona č. 245/1991 Sb.
§ 71 odst. 7 a 8 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 306/1991 Sb.
§ 4 odst. 2 a § 5 odst. 5 zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění ČSFR č. 206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím příspěvku, ve znění zákona č. 245/1991 Sb.