84
ZÁKON
ze dne 23. února 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, a některé navazující zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, se mění a doplňuje takto:
1. § 1 zní:
㤠1
(1) Občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem1) (dále jen „částky životního minima“) a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací.
(2) Občané žijící v domácnosti,10) jejichž příjmy se posuzují podle zvláštního zákona společně11) (dále jen „společně posuzované osoby“), se považují za sociálně potřebné, jen jestliže ostatní podmínky sociální potřebnosti stanovené tímto zákonem splňují všechny tyto osoby, s výjimkou osob uvedených v § 3 odst. 3 písm. c).
(3) Možnost zvýšit si příjem vlastní prací se nezkoumá při posuzování sociální potřebnosti
a) poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu,
b) občana staršího 65 let,
c) rodiče (osvojitele, občana, který dítě převzal do péče nahrazující péči rodičů, pěstouna) celodenně osobně řádně pečujícího alespoň o jedno dítě do tří let věku nebo o dítě starší, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení, nebo o tři a více dětí, z nichž alespoň jedno je do deseti let věku a ostatní do patnácti let věku, nebo o dítě, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči,
d) nezaopatřeného dítě.2)
(4) Sociální potřebnost nezletilého občana, který je po skončení povinné školní docházky veden v evidenci uchazečů o zaměstnání6) a nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, se posuzuje obdobně jako sociální potřebnost nezaopatřeného dítěte. Podmínkou je, že nezletilý občan žije v domácnosti s rodiči (rodičem) nebo osvojiteli (osvojitelem).
(5) Příjmem občana3) se rozumí průměrný měsíční příjem vyplacený v posledních šesti měsících před podáním žádosti o dávku sociální péče. Příjem občana se však zjišťuje ke dni podání žádosti o dávku sociální péče, pokud došlo před podáním žádosti k podstatnému snížení příjmu občana a výše jeho příjmu za posledních šest měsíců nebyla taková, aby s přihlédnutím k tomuto příjmu občan mohl nadále uhrazovat své životní potřeby.“.
2. V § 2 odst. 1 se slova „orgánu státní zdravotní správy“ nahrazují slovy „odborného lékaře“.
3. V § 2 odst. 2 se na konci připojuje tato věta: „U společně posuzovaných osob se zvýšení podle předchozí věty započte nejvýše dvakrát, i když mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P) byly přiznány více osobám žijícím v domácnosti.10)“.
4. V § 3 odst. 2 se za slova „pronájem nemovitosti“ vkládají slova „nebo bytu, které“ a slovo „kterou“ se vypouští.
5. § 3 odst. 3 zní:
„(3) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima,
a) jestliže není v pracovním nebo obdobném vztahu ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání;6) to však neplatí, jde-li o občany uvedené v § 1 odst. 3, nebo
b) po dobu, po kterou nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání z důvodů uvedených v § 14 odst. 1 písm. d) až f) zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb., anebo
c) jestliže nastoupil vojenskou základní (náhradní) službu, civilní službu, výkon trestu odnětí svobody nebo byl vzat do vazby.“.
6. § 3 odst. 4 se vypouští.
7. § 4 zní:
㤠4
(1) Občanu, který se považuje za sociálně potřebného podle tohoto zákona, se poskytují jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky k zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, popřípadě zvýšených nákladů podle § 2 nebo § 3 odst. 1. Přitom se přihlíží k tomu, zda občan pro zabezpečení svých životních potřeb (životních potřeb nezaopatřených dětí) uplatnil nárok na dávky nemocenského nebo důchodového zabezpečení nebo na rodičovský příspěvek a další státní dávky, popřípadě na výživné a příspěvek na výživu podle zákona o rodině.
(2) Občanu, jehož příjem se podle zvláštního zákona posuzuje společně s dalšími občany,11) se jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky poskytují k doplnění příjmu všech společně posuzovaných osob.
(3) Při rozhodování o výši jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky se přihlíží k částkám životního minima, ke skutečným odůvodněným nákladům na zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost posuzovaného občana (společně posuzovaných osob) a k majetkovým poměrům, popřípadě též k tomu, zda občan (společně posuzované osoby) uplatnil nároky uvedené v odstavci 1 větě druhé.“.
8. § 5 včetně nadpisu zní:
㤠5
Příspěvek na výživu dítěte
(1) Nezaopatřenému dítěti, které se považuje za sociálně potřebné a ke kterému povinná osoba nežijící s dítětem v domácnosti10) neplní vyživovací povinnost stanovenou jí rozhodnutím soudu, náleží příspěvek na výživu dítěte ve výši stanoveného výživného, nejvýše však ve výši rozdílu mezi příjmem dítěte a jeho životním minimem, popřípadě zvýšeným o částku uvedenou v § 2.
(2) Za příjem nezaopatřeného dítěte se pro účely odstavce 1 považuje poměrná část připadající na jednoho člena domácnosti z úhrnu příjmů společně posuzovaných osob podle zvláštního zákona.1) Jestliže na člena domácnosti připadne částka vyšší, než odpovídá jeho životnímu minimu, popřípadě zvýšenému o částku uvedenou v § 2, použije se tato převyšující částka rovnoměrně pro ostatní členy domácnosti, na které připadá částka nižší, než odpovídá jejich životnímu minimu, popřípadě zvýšenému o částku uvedenou v § 2.“.
9. § 7 včetně nadpisu zní:
㤠7
Příspěvek při péči o blízkou a jinou osobu
(1) Občanu, který se stane sociálně potřebným z důvodu péče o blízkou osobu,12) která je
a) převážně nebo úplně bezmocná, nebo
b) starší 80 let a je částečně bezmocná, anebo
c) starší 80 let a podle vyjádření ošetřujícího lékaře potřebuje péči jiné osoby,
se poskytuje peněžitý příspěvek. Peněžitý příspěvek náleží též občanu, který za podmínek uvedených ve větě první pečuje o jinou než blízkou osobu. Péčí podle předchozích vět se rozumí osobní, celodenní a řádná péče.
(2) Peněžitý příspěvek se poskytuje též rodiči nebo prarodiči, popřípadě jinému občanu, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů,13) stane-li se sociálně potřebným z důvodu péče o dítě starší jednoho roku, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči nebo mimořádnou péči zvlášť náročnou. Péčí o dítě podle věty prvé se rozumí osobní, celodenní a řádná péče. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě obdobném zařízení, na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem.
(3) Při posuzování sociální potřebnosti občanů uvedených v odstavcích 1 a 2 se nezkoumá, zda si mohou zvýšit příjem vlastní prací nebo zda mají vůči nim děti vyživovací povinnost. Příspěvek nenáleží, jestliže celkové majetkové poměry občana, o něhož se pečuje, jsou takové, že umožňují uhrazení nákladů na péči z vlastních prostředků.
(4) Občanu uvedenému v odstavcích 1 a 2 se poskytuje měsíčně peněžitý příspěvek až do výše rozdílu mezi jeho příjmem a částkou důchodu, který je jako jediný zdroj příjmu poskytován jednotlivci,7) zvýšeného o státní vyrovnávací příspěvek8) ve výši náležející poživateli důchodu. Příjem občana se přitom zjišťuje způsobem obdobným uvedeným v § 5 odst. 2.“.
10. Za § 7 se vkládá nový § 7a, který zní:
㤠7a
Peněžité dávky podle § 4, 5 a 7 nenáležejí po dobu pobytu oprávněného v cizině.“.
11. Za § 8 se vkládá nový § 8a, který včetně nadpisu zní:
㤠8a
Dávky sociální péče v mimořádných případech
(1) Občanu, který nesplňuje podmínky pro poskytnutí dávek sociální péče podle tohoto zákona a jemuž hrozí vážná újma na zdraví, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, a to formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče.
(2) Občanu, kterému nelze přiznat dávku sociální péče proto, že podmínky stanovené tímto zákonem nesplňují ostatní společně posuzované osoby (§ 1 odst. 2), může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče, nemůže-li občan vlastním přičiněním zajistit nutnou výživu svou a svých dětí a nezbytné náklady na domácnost; § 1 odst. 3 zde přitom neplatí.
(3) Nezletilému občanu, který nemá trvalý pobyt na území České republiky, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, jestliže mu hrozí vážná újma na zdraví nebo je ohrožena jeho řádná výchova a pomoc nelze poskytnout podle zvláštních zákonů.14) Pomoc lze poskytnout formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče.“.
Čl. II
Zákon České národní rady č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č. 125/1990 Sb., zákona České národní rady č. 210/1990 Sb., zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., zákona České národní rady č. 459/1990 Sb., zákona České národní rady č. 9/1991 Sb., zákona České národní rady č. 144/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., se doplňuje takto:
1. V § 2 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2) Ministerstvo může povolit výjimky z ustanovení § 103 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jde-li o služby sociální péče.
(3) Ministr práce a sociálních věcí může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění sociální péče.“.
2. V § 15 odst. 2 písm. a) se za bod 2 vkládá nový bod 3, který zní:
„3. o poskytnutí věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče, podle § 8a odst. 3 zákona České národní rady č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění zákona č. 84/1993 Sb.“.
3. V § 54 odst. 1 se za písmeno e) připojuje nové písmeno f), které zní:
„f) o poskytnutí věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče, podle § 15 odst. 2 písm. a) bodu 3.“.
4. V § 56 odst. 2 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:
„c) místem obce nebo okresního úřadu, v jehož obvodu se zdržuje občan, jde-li o poskytnutí pomoci podle § 8a odst. 1 a 3 zákona České národní rady č. 482/1991 Sb., ve znění zákona č. 84/1993 Sb.“.
Čl. III
Zákon České národní rady č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 64/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 272/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
V § 12 odst. 1 se za písmeno m) vkládá nové písmeno n), které zní:
„n) potvrzuje na žádost příslušného orgánu sociálního zabezpečení,22) že je žadatel o dávku sociální péče veden jako uchazeč o zaměstnání, popřípadě den uplynutí podpůrčí doby, po kterou mu mělo být poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, pokud nebylo poskytováno z důvodů uvedených v § 14 odst. 1 písm. d) až f) zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb.,“.
Dosavadní písmena n) až p) se označují jako písmena o) až q).
Čl. IV
Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., se doplňuje takto:
V § 3 odst. 4 se na konci připojuje tato věta: „Zjišťuje-li se však životní minimum jedné z těchto osob, určí se součtem částky potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana a poměrné části částky potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost.“.
Čl. V
Zvýšení důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu
(1) Hranice důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, činí podle § 54 odst. 1 a § 68 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 306/1991 Sb., o změnách v sociálním zabezpečení, 1840 Kč měsíčně a podle § 54 odst. 2 a § 68 odst. 2 uvedeného zákona 3060 Kč měsíčně.
(2) Důchody vyplácené ke dni 28. února 1993, které byly upraveny jako jediný zdroj příjmu, se zvýší bez žádosti od splátky důchodu splatné po tomto dni.
(3) Důchody starobní, invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí oboustranně osiřelých dětí, které dosud nebyly upraveny jako jediný zdroj příjmu a nedosahují výše uvedené v odstavci 1, se upraví na žádost nejdříve od splátky důchodu splatné po 28. únoru 1993.
(4) Při úpravě důchodů podle předchozích odstavců se vychází z výše důchodů po zvýšení podle zákona České národní rady č. 547/1992 Sb., o zvýšení důchodů v roce 1993.
Čl. VI
Vláda může svým nařízením zvýšit podporu při narození dítěte.
Čl. VII
Přechodné ustanovení
Výjimky poskytnuté podle § 103 odst. 4 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a na jejich základě vydaná rozhodnutí o poskytování dávek sociální péče, pozbývají účinnosti dnem 1. května 1993.
Čl. VIII
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se § 103 odst. 4 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jde-li o dávky a služby sociální péče.
Čl. IX
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona České národní rady č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
Čl. X
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
10) § 115 občanského zákoníku.
12) § 8 odst. 2 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení.
14) Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících.
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb. a zákona č. 234/1992 Sb.
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb. a zákona č. 234/1992 Sb.
22) Zákon České národní rady č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č. 125/1990 Sb., zákona České národní rady č. 210/1990 Sb., zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., zákona České národní rady č. 459/1990 Sb., zákona České národní rady č. 9/1991 Sb., zákona České národní rady č. 144/1991 Sb., zákona České národní rady č. 582/1991 Sb. a zákona č. 84/1993 Sb.